Kapitola jednačtyřicátá - Cadmusovo vítězství
Lepší život
Trvalo to možná všechno celých deset sekund a Orochimaru byl obklopen třemi zbylými následovníky ale z různých stran byl oklopen něčím větším, a tím byla elita Listové. Někteří ANBU sice stále ničili prales, co se tu objevil, ale i to byla otázka pár dalších sekund, než i oni se připojí k bitvě, která se může stát legendární… Nebo ne, jestli měl k tomu co Danzō říct.
„Vypadá to, že jsem v nevýhodě," pověděl Orochimaru stále s dobrou náladou.
„Říkal jsem ti, že Ohnivá vůle Listové se nedá zničit… Ani tebou," pověděl Hiruzen vyčerpaně.
„Mluvíš, sensei, jako kdyby tato bitva byla už u konce. Stále zapomínáš, kdo tu před tebou stojí," řekl Orochimaru výsměšně a ukázal na prvního a druhého Hokageho. Hiruzen samozřejmě nebyl hlupák. Tušil, že jenom samotný Hashirama by dokázal zničit celou Listovou, kdyby si to přál. Musel tiše zaklít nad tím, že se jako oslepený nemohl dobře bránit. Kdyby jenom nějak donutil prvního Hokageho někam couvnout, pak by se možná z této slepoty dokázal dostat.
Orochimarova věta byla nejspíše povel pro prvního Hokageho, aby rozpoutal své dřevěné peklo. Tolik stromů, větví, které se řítilo na shinobi z Listové, nezažil nejspíše nikdo, kdo nebyl několik desetiletí starý a v době největších bojů nebojoval po boku Hashirami Senju… Takže téměř nikdo. Někteří lidé se dokázali bránit svými technikami, někteří se snažili uskočit a někteří takové štěstí neměli. Když se ale technika zastavila a Hashirama se podíval po svém okolí, zjistil něco, co do tohoto momentu bral jako nemožné. Všichni, které zasáhl a měli být mrtvý, tak nebyli.
„Tohle je naše síla, Orochimaru," pokračoval dál Hiruzen.
„Tsunade se koukám činí," ušklíbl se Orochimaru. Jak dlouho to asi vydrží, než omdlí vyčerpáním?" pokračoval s řečnickou otázkou.
Danzō ale do ticha zabouchal párkrát holí a ušklíbl se nad štěstím, že Hiruzen je momentálně oslepen, a tak jeho tajemství Mangekyō Sharinganu zůstane dál neodhaleno. Věděl, že jméno techniky nemusí vyslovovat ani v duchu, neznamenalo to ale, že mu to neudělalo radost, si jej v duchu vyslovit. „Kotoamatsukami."
Orochimaru se tedy jenom ušklíbl a pro překvapení všech řekl: „Bude zábavné sledovat, jak se větrné mlýny budou točit, až se znovu setkáme," a s tím dal příkaz svým nohsledům a zamířil pryč. ANBU jednotky už chtěli vystartovat za ním, ale Danzō dal jasný rozkaz: „Stůjte tam, kde stojíte."
„Shikaku, prosím," řekl Danzō a ukázal na prozatím nehybné předešlé Hokage. Shikaku nebyl hlavní stratég jen tak pro nic za nic a okamžitě příkaz pochopil a ihned poslal svou nejsilnější zadržovací techniku. „Ví někdo, jak vrátit jejich vědomí?" pokračoval Danzō.
„Mají něco v hlavě," řekl Hiruzen. „Stále ale nevidím, abych to udělal."
„Jestli Mizukage-sama dovolí, postarám se o to," řekl Ao, když se s pohledem, který nezasvěceným nic neříkal, zadíval na Danzōa.
„Běž, Ao," bylo jediné, co Mei řekla, a tak se i stalo. Ao se rozběhl k Hokagům a když se ujistil, že technika zadržení od Nara klanu stále funguje, vyndal si své dva kunaie, které zapíchl Hokagům do hlavy a s menší nechutí vyhrabal pečetě, které dovolovaly Orochimarovi kompletní kontrolu. Teď, když už tomu tak nebylo, uskočil radši pryč a připravil se na cokoliv, stejně jako všichni okolo.
„Dobrá práce," usmál se nakonec na všechny Hashirama, když už měl opět vlastní mysl.
„Bratře," řekl Tobirama. Zrušme tu techniku. Nechci odejít z tohoto světa jako ten, co se nechal uvěznit ve vlastní technice."
„Byl jsi vždy až příliš hrdý," neodpustil si Hashirama. „Pane Nara," nasměroval otázku, když si všiml, která technika jej svazovala. „Můžete odvolat svou techniku?"
„Učiň tak," řekl Hiruzen, když si uvědomil, že se Shikaku nejspíše ptá beze slov na jeho povel.
A jakmile byla zrušená technika uvěznění, oba bývalí Hokagové, skoro v kompletní synchronizaci, si protáhli krk a udělali podobná gesta, aby se trošku uvolnili. „Tak je to lepší," pověděl Tobirama.
„Nechci se vás dotknout," začal opatrně Hiruzen, když začínal opět vidět a tak si mohl i všimnout, jak Hashirama dává ruce zpět k tělu, „ale jste si jistí, že už nejste pod nadvládou?"
„Není se čeho obávat," řekl Hashirama s úsměvem. „Ten, co nás ovládal, ještě neví spoustu věcí o této technice, že bratře?"
„Vskutku. Nerad to přiznávám, ale tato technika má ještě daleko k dokonalosti," odvětil Tobirama. „Koukám, že se ale na světě nic nezměnilo. Pořád se válčí," poznamenal, když na jeho smysly dolehly informace z okolí.
„Jsme právě uprostřed invaze," začal vysvětlovat Hiruzen situaci a vděčně přijal od jednoho z ANBU malého slimáka, který jej okamžitě začal jako prostředník léčit.
„Jestli mohu," ozvala se Katsuyu z Hiruzenova ramene, „tak všechny moje zbylé části jsou rozmístěné po celé vesnici a okolí, tudíž vás mohu informovat, jestli máte nějaké otázky."
„Jak je na tom Tsunade?" bylo první, na co se Hiruzen zeptal.
„Ještě to nějakou chvíli zvládne," ujistila Katsuyu.
„Kdo by čekal, že se moje vnučka takhle vytáhne," pousmál se Hashirama.
„Mrzí mě, bratře, že ti kazím radost," řekl Tobirama, ale ve skutečnosti nevypadal, že by ho to mrzelo. „Ale jestli chceme pomoci, měli bychom to udělat co nejdřív."
„Chcete nám pomoci?" po dlouhé době promluvil Danzō. Tohle byla velmi vítaná změna, ale Danzō rád žil s jistotami a bývalí Hokagové, kteří mohou chytit berserk kdykoliv, moc velká jistota nebyli.
„Když už spolupracujete takhle krásně vy dva," poukázal na věčnou rivalitu mezi Danzōem a Hiruzenem z mládí Tobirama, „tak je na čase, abychom se i my dva zapojili. Ale…" pokračoval Tobirama, když se na tvářích všech v okolí objevila úleva, „jak ale říkám, nevím, nakolik je tato technika, co nás povolala, spolehlivá. Jestli ji tamten," naznačil Tobirama Orochimara, „nějak upravil, může se stát, že si vytvořil nějaké pojistky. Proto chci u nás dvou někoho, kdo nás okamžitě zapečetí, buď na náš rozkaz, nebo když pozná, že se něco děje."
„Matsuri, Sai," zavolal Hiruzen na dva shinobi, které si sem nechal zavolat Danzō přesně pro tento účel. „Vyberte si svého Hokageho a následujte jej."
„Ano, pane," ozvalo se od obou okamžitě.
„V tom případě je na čase ukázat, jak vypadají naše síly, když je nemusíme držet zpět," pověděl Hashirama a kývl, když se k němu připojil Sai.
„Správně," souhlasil Tobirama a vyvolal velké množství klonů. Ne nadarmo to byla jeho technika. „Je čas na protiútok." A s těmito slovy se oba bývalí Hokagové vydali pryč. Matsuri šla s pravým Tobiramou, který si ji zavolal zvednutou rukou, a tak i Hiruzen dal povel všem jednotkám, co tu jenom zbytečně stáli, aby se zapojili do bitvy. Takže tu nakonec zůstal jenom Hiruzen, Mei, Ao a pomalu odcházející Danzō.
„Danzō," zastavil si svého kolegu Hiruzen. „Děkuji za pomoc."
Danzō ho jenom odmávl. „Příště se nenech chytit," a s těmito slovy a některými dalšími do vysílačky zmizel pryč.
„A co my?" zeptala se Mei, když tušila, že tato část boje právě skončila.
„Je má povinnost vám nabídnout místo v úkrytu," naznačil Hiruzen. Když ale viděl úšklebek na tváři Mei, rychle dodal: „Něco mi ale říká, že to není to, co máte na srdci. V tom případě nám zde milá Katsuya může najít vaše studenty a taktéž vaši ochranku."
„To by bylo milé. Když budu mít jistotu, že jsou mí studenti v pořádku, budu moct bojovat v plném soustředění."
„Jak si přejete, Mizukage-sama," ukončil tuto debatu Hiruzen a dal prostor pro vysvětlení slimákovi na svém rameni. Hiruzen věděl, že v tuto chvíli už víceméně všichni shinobi Listové včetně bývalých Hokagů mají na sobě další Katsuyi, přičemž ‚hlavní' je stále vedle Tsunade a Karin, takže měl jistotu, že tato informační síť pokrývá celou Listovou. Horším problémem byl to, jestli někdo bojoval mimo dosah. Tomu bohužel nevěděl, jak pomoci.
***
„Vylez ze své skrýše!" stále vykřikoval toto a podobná hesla Gaara, když se snažil najít Naruta schovaného v jeho okolí. Samozřejmě způsob této hry na schovku byl trochu jiný. Naruto se schoval za nějaký strom, ať už sám nebo za pomoci klonů a Gaara všechny stromy ve své zuřivosti ničil. Naruto neměl kam chvátat. Dokud měl stromy, měl možnost se krýt. Dokud měl možnost se krýt, nepožene se do boje jeden versus zrůda.
„Tomuhle říkáš hrdinství?!" pokračoval Gaara ve svém vysmívání, aby nejspíše donutil Naruta k odhalení sebe sama.
„Tomuhle říkám chuť přežít," řekl si Naruto pro sebe a pomocí odrazu z kunaie si kontroloval, jestli jej Gaara stále nenašel.
„Kde jsou ty řeči o tom, jak je můj démon nejslabší?!" vykřikl Gaara a pomocí písku rozpůlil další dva stromy.
Naruto na chvilku zavřel oči a ponořil se do svého podvědomí, než se opět ‚probudil' na známém místě před Kuramou. „Nějaká rada, jak se nenechat zabít?" nechodil Naruto kolem horké kaše.
„Kde jsou ty řeči o tom, jak tě nikdo neporazí?" napodoboval Kurama Gaaru venku.
„Skončili ve Vlnkové společně s mou rukou," bylo jediné, co Naruto řekl a zase si chvilku užíval pocitu, že na tomto místě obě ruce fungují, protože zde neplatily zákony reálného světa.
Kurama si jenom odfrkl. „Shukaku má několik slabostí, kterých se dá využít. Ale varuji tě. Jeho útoky jsou neskutečně rychlé. Jenom někdo se Sharinganem je dokáže včas přečíst a vyhnout se."
„Beru na vědomí," řekl Naruto. Nechtěl zde začít hádku nad tím, že mu Kurama furt naznačuje, že je slabý.
„Taky si dávej pozor na jeho ocas. Je to nejsilnější část jeho těla. Jedna rána ocasem a ani to, že se budeš chránit čakrou, tě nezachrání. Doslova tě ten náraz rozdrtí."
„Vyhýbat se ocasu."
„Naopak," ušklíbl se Kurama pobaveně. „Když se dostaneš až k jeho ocasu, tak tam kde se jeho ocas spojuje s tělem, je jeho slabé místo."
„Perfektní," neodpustil si sarkazmus Naruto. „Co dál?"
„Nedopusť, aby se plně proměnil. Dokud je v částečné proměně, všechny jeho silné stránky jsou na úrovni, kdy tě sice dokážou zabít, ale máš šanci se nějak bránit. Jestli se ale promění do své kompletní podoby, neexistuje nic, čím by si ho dokázal porazit."
„Co mám tedy dělat, jestli se dostanu do momentu, kdy se Gaara promění úplně?"
Kurama si jenom povzdechl. Ten povzdech říkal něco ve smyslu ‚proč já ti vůbec pomáhám'. „Kompletní přeměna znamená to, že ten Gaara by musel zemřít. To se pravděpodobně nestane, takže Shukaku určitě zvolí možnost, kdy se sice kompletně přemění, ale ne s kompletními schopnostmi. Neznamená to, že by tě nezabil na jednu ránu, ale znamená to, že jednou technikou z tohoto místa nedokáže zničit tu tvou vesnici."
„A existuje nějaký interval? Chci vědět, jak mám poznat, kdy ten moment přijde."
Kurama se jenom děsivě zasmál. „Až uvidíš, že kolem svých úst vyvolává fialovou kouli, tak ten moment už přišel."
„Fialová koule?"
„Bijūdama, technika, kterou jsi nějakým způsobem napodobil, když jsi přišel o ruku."
„Tak to není-," nestihl Naruto dopovědět, protože Kurama pokračoval.
„Akorát tak tisíckrát silnější."
„Děláš si prdel," založil si Naruto ruce na prsou. Jeho věta neměla znít jako otázka a tak Kurama kromě svého smíchu žádnou odpověď neposkytoval. „Dobrá. Půjčíš mi do startu nějakou čakru? Nemá cenu se schovávat a prodlužovat boj, když mu jenom dávám více času na přeměnu."
„Proč ne," souhlasil Kurama překvapivě rychle a poslal mu přes mříže část své čakry.
„A jestli se dožiju toho momentu, kdy se Gaara promění kompletně, dávám ti prostor si dělat, co chceš," povzdechl si Naruto.
Na to se Kurama zasmál hrůzostrašným smíchem. „Myslíš si, že jsem menší zlo?" nepřestával se Kurama smát.
Naruto jenom pokrčil rameny. „Vsázím život mých přátel na to, že moje snaha vůči tobě něco změnila," pověděl opatrně. „Vím, že mě stále nenávidíš," odmávl budoucí řeči, které by od Kuramy jistě přišli. „Ale jestli se chci někdy dožít lepší budoucnosti, musím občas skočit ze srázu a věřit v to, že mě kvůli nějakému tvému osobnímu důvodu zachráníš. Tohle je to samé. Jestli ti nebudu věřit a nedám ti prostor, nebudu nikdy lepší než má matka. Jestli se ale pokusíš udělat něco špatného a ublížit těm, co mám rád, zasvětím svůj život tomu, abych se zavřel do nějaké speciální bariéry, kde oba zemřeme zapomenuti všemi s žádnou možností se na tomto světě znovu objevit."
Kurama na něj jenom zavrčel. „Máš odvahu mi vyhrožovat, když po mě něco chceš."
„Tohle není výhružka, Kuramo. Tohle je slib," pověděl Naruto sebejistě. „Buď budeme žít jako partneři a já vím, že to jde!" naznačil vztah Fū a možná i nějaký vztah dalších, které neznal. „Nebo podle toho co naznačila Karin o dlouhověkosti naší rodiny, budeme žít spolu pěkně dlouho. Bez žádného kontaktu mezi sebou, bez žádných vnějších vzruchů. Zavřu se s tebou do naprosté tmy pod nějakou tu bariéru a budu se těch klidně dalších sto let živit pouze základními potřebami, jenom proto, abychom už nemohli nikomu nikdy ublížit."
„Jednoho dne ale stejně zemřeš," nenechal se Kurama odradit. „A já se pak znovu zrodím. Žiju tak dlouho, že pro mě sto let nehraje roli."
„Na světě bude jistě existovat nějaká technika, která zaručí, že se znovu neobjevíš. A jestli ne?" pokrčil Naruto rameny. „Sto let je dlouhá doba, abych tuto techniku vymyslel nebo pověřil někoho, kdo ji vymyslí. Já ale nechci znít jako Sasuke. Nechci se ti pomstít, nic jsi mi neudělal. Pokud to tak zůstane…"
„Všichni lidé jste stejní," odfrkl si Kurama. Ale než se nadál, objevil se Naruto v mžiku před ním.
„Nadávej mi, jak chceš, ale nikdy mi neříkej, že jsem stejný jako ostatní, rozumíš?!" poprvé se Naruto rozčílil.
Kurama si na to jenom opět odfrkl.
„Listová nebyla také postavená za den," povzdechl si Naruto. „Nebo možná byla… Ale já nejsem Hashirama Senju… Takže až tohle přežijeme," už podruhé Naruto záměrně nepoužil slovo ‚jestli', „tak budeme pokračovat v těchto rozhovorech a jednoho dne určitě najdeme stejnou řeč," pokračoval. „To je můj slib vůči tobě a než si zase odfrkneš, odmávneš mě ocasem nebo mi ukážeš nějaké krásné gesto, věř, že mé sliby něco znamenají." A to byla poslední slova, která se touto místností rozlehla, než se Naruto probudil v reálném světě… Tam, kde nedokáže použít ruku a také tam, kde ho od jisté smrti dělí nějaké malé škobrtnutí.
„Tajū Kage Bunshin no Jutsu," pověděl Naruto a v duchu znovu poděkoval Jirayovi za to, že mu vysvětlil, jak dělat klony pomocí jedné ruky, a také za to, že to byl on, kdo zrušil Hokagem řečené omezení, takže se kolem Gaary a vlastně všude objevilo tak kolem dvě stě klonů. Všichni měli stále část Kuramovi čakry, takže mohl Naruto začít svůj plán.
Gaara, když viděl, co se kolem něj objevilo, chvilku trapně netušil. Pak se ale rozčílil a začal na klony útočit. Jedna věc byla ale ničit klony, druhá ničit klony, které jsou zrychleny a nadopovány čakrou od Kuramy. Narutové měli ale pouze jeden plán a ten okamžitě začali plnit. Narutové, včetně originálu, měli za úkol rozptýlit Gaaru a zbytek se mu snažil dostat do zad, což když se hodně klonů objevilo za Gaarou rovnou, nebyl takový problém. Pár klonů si přilepilo výbušný lístek na kunai a pár klonů nastartovalo vzdušný vír v ruce a s touto myšlenkou se vrhly do míst, které označil Kurama jako slabinu. Gaara ale mrskal ocasem, rukama, pískem, házel shurikeny, prostě dělal vše, aby se ubránil přesile, ale stejně se mu pod ocas zapíchly dva kunaie a dvě větrné techniky. Když výbušný lístek vybouchl a oheň z exploze vzal sebou přítomnou větrnou techniku, způsobilo to jediné… Mnohem větší explozi. Spousta klonů samozřejmě včetně těch, co tuto kombinaci útoků zprostředkovaly, zmizely jak pára nad hrncem, stejně jako Gaara, který odletěl dobrých pár desítek metrů, kde se zastavil až o strom, který ještě nestačil nikdo zničit.
Naruto se s dalšími klony rozběhl s myšlenkou udělat co největší škodu, dokud je Gaara nějakým způsobem oslaben. Věděl, že je zbytečné házet ostré zbraně, když je potřeba dostat pryč písek, na což pomáhal maximálně útok tupými zbraněmi. Ty ale Naruto na zádech neměl. Zbývalo tedy pouze jediné. Bojovat nablízko.
Všichni Narutové měli nevýhodu jedné ruky. Stále ale měli jednu ruku a obě nohy, což na přiblížení se a způsobení škody nablízko stačilo. Gaara rychle pocítil, jaké to je dostat desítky kopů, desítky ran pěstí, kolenem a vlastně vším možným. Netrvalo to dlouho a Gaara byl téměř doslova zaražen do stromu, do kterého narazil.
„Chcípni!" vykřikl ale po chvilce Gaara a vypustil z úst ohromnou masu větrné čakry a poslal ji před sebe. Zhruba osmdesát procent klonů v tuhle chvíli zmizelo a originál se proletěl dobrých padesát metrů, kde ho před nějakou vážnou zlomeninou zachránil dobrý pád a víceméně štěstí. Naštěstí si Gaara, který už byl v další fázi přeměny, nevšiml, že zasáhl i originál, protože jak magor se snažil nahánět klony kolem sebe. Narutovi to připomínalo, jako kdyby Gaara chytal motýly.
Naruto už se chtěl zvednout, oklepat a zaútočit znovu s novým plánem. Zastavilo ho ale to, že před něj přilétl kunai s papírkem. Naruto už si začal krýt obličej před výbuchem, pak si ale všiml, že to není výbušný lístek, ale pouze papír, takže kunai i s papírem čapl do ruky a schoval se prozatím za strom, aby si ho mohl v klidu přečíst.
„Oslab Gaaru a zaměstnej ho. O zbytek se postarám," bylo vše, co na lístku stálo a Naruto si dovolil moment, aby se podíval po okolí, jestli uvidí někoho, kdo jej hodil. Neočekával, že by mu Temari nebo Kankurō chtěli pomoct, protože za prvé byli zbabělci nebo inteligentní, že se necpali do cesty šílenému Gaarovi a za druhé, furt byl on jejich nepřítel. Takže tu byl někdo jiný. Shikamaru to nebyl, tím jsi byl jistý. Takže Kakashi přece jenom někoho poslal.
„Dobrá, zdržet a oslabit Gaaru," řekl si pro sebe Naruto a přemýšlel, jak něco takhle nemožného má udělat. Stále to byla ale lepší varianta, než kdyby neměl pomoc žádnou a musel se o vše postarat sám. Když Naruto vykoukl zpoza stromu, naskytl se mu pohled, který nezapomene do konce svého života. Kousek před ním stála napodobenina démona v miniaturní podobě, která jednou větrnou technikou zničila zbývající klony a podívala se na něj. Naruto v tom pohledu našel ‚teď jsi na řadě ty' a jenom vypuštěná čakra z úst, kterou se nechal odhodit pryč, ho zachránila před jasnou smrtí. Gaara ale nepřestal útočit a poslal na něj hromadu písečných shurikenů. Naruto si vyvolal větrný vír do ruky a snažil se je odstřelovat někam pryč. Když jich ale letělo najednou spoustu, musel znovu vyskočit a znovu použít větrnou čakru z úst, aby se odmrštil pryč. Naruto právě pochopil, co myslel Kurama tím, že pokud člověk nemá Sharingan, tak se tomu nemůže normálně bránit.
Naruto nestačil ani vyvolat další klony, protože jediné co dělal, bylo to, že uskakoval… Jenom uskakoval. Žádný útok, jenom zběsilá obrana a zbabělý útěk po okolí. Naruto věděl, že vyčerpat démona nedokáže, jelikož ale věděl, že jakmile se zastaví, zemře, nemohl dělat nic jiného. Pak ale najednou útok přestal a Naruto mohl tak doskočit a podívat se, co se děje.
„Bojíš se?" zeptal se Gaara děsivě. „Zastupuješ to, co na tomto světě nejvíce nenávidím… Pouta," pokračoval Gaara. „Vaše přátelství, rodina, bratrství… Všechno jenom bláhové kecy. Nakonec jsi tu sám a já také. Moji ‚sourozenci' jsou schovaní támhle," ukázal Gaara někam. „Jsem silný, protože jsem sám."
„Rodina," začal Naruto vyčerpaně z toho všeho utíkání a podobně, „není o krevním poutu. Divíš se jim, že tě nenávidí, či ti jenom nechtějí pomoct?" chytl se Naruto náznaku Gaarových sourozenců. „Odnesli tě sem a když jsi spatřil mě, svou vlastní sestru si odmrštil pryč jako nějakou věc."
„Jsou slabí. Pouze by mi překáželi," ušklíbl se Gaara. „Pouze by překáželi tomuto souboji, kde každý bojuje za sebe."
„Mýlíš se," pronesl Naruto. „Ty bojuješ za sebe, já bojuji za svou rodinu. Proto jsem tu. Kdybych neměl žádná pouta s někým, vůbec bych si tě nevšímal a nehnal se za tebou. Být jako ty, nechal bych tě dělat, co chceš. Jelikož ale ohrožuješ mou rodinu a mé přátelé, musíš skončit… Tady a teď."
„Heh," zasmál se Gaara. „Dobrá, ukaž mi jakou sílu v tobě ty ‚pouta' dokážou probudit. Ukaž mi tu sílu a já ji zničím… A pak, až budeš umírat, tak poznáš, že bojovat jenom sám za sebe, nemuset se spoléhat na nikoho, nepoznat to, jak tě lidé nenávidí, nezažít veškerou tu zradu, je mnohem větší dar, než veškeré vztahy!"
To bylo poslední, co Gaara řekl, než se na něj zase vrhnul. Naruto byl ale připraven a společně s klony na něj zaútočil. Než se ale někam dostali, protože už neměli žádnou čakru Kuramy, Gaara už měl připravenou větrnou techniku a všechny klony zničil a jeho jako originál poslal zase jenom do dalšího stromu.
„Mohl bych tě teď zabít, ale chci vidět to, jak začneš utíkat," zasmál se Gaara a poslal na něj další větrnou techniku, které se Naruto dokázal vyhnout tím, že znovu pomocí své větrné techniky uskočil. Gaara se ale nenechal zastavit a ve vzduchu, než se Naruto stihl znova pořádně nadechnout, ho sundal písečným shurikenem. Naruto, když přistál s bolestí na zemi, cítil, že do něj narazil velký kamen, než shuriken.
„Sám d-dobře víš, že… neuteču," pověděl zesláble Naruto. „Jsou jenom d-dva možné ko-nce."
„A to jaké?" zasmál se děsivě Gaara.
„Buď tě s-sundám… nebo zabiju nás oba."
„Opravdu?" vysmíval se mu Gaara a Narutovi proběhlo hlavou, jestli většina démonů má nějaké zalíbení pro výsměch. „V tom případě, když tě neuvidím utíkat, tak nemá cenu to prodlužovat." A s těmito slovy Gaara natáhl svou obří pracku a kvůli tomu se na něj hrnuly tuny písku rychlostí, kterou si nedokázal ve spojitosti s pískem nikdy představit. Naruto věděl, že nestihne uskočit ani za pomoci větrné čakry. Věděl také, že se nestihne přemístit… Byla jediná věc, co nevěděl a to bylo to, jak přežít tento vodopád písku.
„Dělej něco!" ozvalo se z jeho podvědomí od Kuramy a Naruto ucítil v sobě sílu, jako snad ještě nikdy. Také ucítil něco, co nečekal, že je možné v této realitě, a tím byl krátký pohyb jeho zraněné ruky.
„Hari Jizō," využil té možná jedné sekundy, kdy zrychlené léčení Kuramy a čakra od něj, pomohla rozhýbat i druhou ruku a udělal potřebné pečetě na techniku, kterou ho naučil Jiraya… Tedy alespoň teoreticky, protože v té době ji nemohl za pomoci jedné ruky vyzkoušet. Naruto začínal cítit, jak se jeho vlasy prodlužují a začínají ho různě omotávat, aby jej chránily jako jakýsi kokon. Pak ale dopadl na něj písek.
„Sabaku Taisō," uslyšel ještě tichá slova Naruto, která k němu přes písek dolehla, než se písek začal stlačovat a Naruto poznal nový práh bolesti.
„Áááááhh," zařval Naruto, když cítil, jak jediná věc, která nebyla pod jeho vlasy schovaná, náhle explodovala.
„Prcku," uslyšel jakoby z kilometrové vzdálenosti. „Naruto," ozvalo se znova, ale Naruto nevnímal. Jeho mozek odmítal cokoliv dělat. Jeho oči zíraly přímo před něj na prodloužené a zpevněné vlasy, které nedokázaly schovat úplně vše, a mozek naprosto kvůli bolesti rezignoval. „Naruto!" bylo poslední, co se ozvalo, ale Naruto stále nereagoval. Obranná technika sice prozatím fungovala, zakryla i to místo, kde Naruto přišel o část svého těla, takže byl nyní už kompletně chráněn, to bylo ale vše.
Kurama věděl, že přišel moment, kdy jeho hostitel pravděpodobně zemře. Obranná technika bude chvíli držet, pak ale přestane a tato technika pod jménem Královský písečný pohřeb dostane dalšího člověka. Nad tím Kurama musel zavrčet. Kdyby tak jenom mohl zasáhnout.
Kurama nenávistně chodil po svém vězení a občas do něj i rozčileně udeřil. Pečeť ale stále držela. „Nenáviď svého protivníka, Naruto!" snažil se Kurama. „Použij svou nenávist a propusť mě!" Nic se pochopitelně nestalo. Kurama ale nebyl nejsilnější entita na tomto světě, aby se nechal zastavit takto jednoduše. Kurama věděl, že pod touto pečetí nemá tolik možností, ale stejně dokázal komunikovat se svým hostitelem a ten teď byl v takovém rozpoložení, že jím mohl manipulovat tak, jak chtěl.
Kurama se musel ušklíbnout. Vše šlo vlastně podle plánu.
Řev. Jediná věc, co se ozvala a jenom tlaková vlna z tohoto křiku odhodila do všech směrů písek, který měl být Narutovým hrobem. A možná se i tak stalo, protože když se prach ustálil a písek opadl, na místě, kde stál dříve Naruto, stálo oranžové monstrum se čtyřmi ocasy a jednou rukou, kterou používalo jako třetí nohu. Naruto to už ale nebyl, protože teď to byl Kyuubi, kdo mohl toto tělo ovládat.
Kurama se naposledy podíval na chybějící ruku, kterou ani jeho čakra nedokázala zregenerovat a zařval podruhé. „Teď jsi mě vážně nasral!" pro ostatní to ale znělo jenom jak výkřik ze samotných pekel a než se Kurama nadál, stál před ním Shukaku v kompletní formě, protože Gaara pochopil, že Kuramu v základní formě neporazí… Kurama věděl, že se ale Gaara spletl. V této formě jej nezastaví nic.
Kurama udělal lehký odraz oběma nohama, který by zničil krajinu v okolí deseti metrů, kdyby už nebyla zničená a s krátkým pohledem do všech míst, kde vytušil další přihlížející, se rozletěl jako kopí přímo proti Shukakovi, kterého vzal a společně s ním letěl několik stovek metrů, než dopadl na něj a začal ho volnou rukou škrábat tam, kam dosáhl. Pochopitelně ale mířil na hlavu, kde seděl Gaara jako médium.
Shukaku nebyl ale jedním z démonů jen tak pro nic za nic a okamžitě bránil svého hostitele z čistě osobních důvodů, aby mohl pokračovat v ničení. Ne že by se zajímal, co se s jeho hostitelem stane. Shukaku pak odpálil větrnou kulku ze svých úst a Kurama odletěl zase několik desítek metrů zpět. V ten moment se staly dvě věci. Gaara předal kompletní kontrolu svému démonovi a za pomoci techniky se uspal a Kurama se posadil a začal čerpat čakru před svými ústy.
„Jsem volný!" vykřikl Shukaku. „Vidíš to, Kuramo?!" pokračoval v provokování Shukaku, ale pak si všiml, co že to jeho ‚bratr' dělá. „Neeee!" vykřikl Shukaku a snažil se načerpat taktéž svou větrnou čakru, aby sestřelil Kuramu, dřív než on dokončí nejsilnější techniku ve svém arzenálu. Jak ale Shukaku zjistil, nestihl to. Proti sobě letěly dvě techniky, jedna větrná, připomínající ohromnou kouli s názvem „Fūton: Renkūdan," a pak fialová koule tvořená z čisté čakry, kterou všichni démoni znali jako „Bijūdama."
Každý z pozorovatelů, kteří viděli tento boj, pochopili jedno. Kdyby Naruto neodhodil Gaaru na začátku těch několik stovek metrů, všichni by momentálně sublimovali. Takhle se jenom museli přilepit ke svému úkrytu a přežít tlakovou vlnu, které se nevyrovnalo snad nic na tomto světě.
Kurama stál na místě, protože věděl, že technika větru neměla nejmenší šanci projít přes jeho techniku a tak se kromě menšího tlaku nemusel o sebe nijak bát. Když se vše usadilo, a on tak viděl před sebe, všiml si, že Shukaku odletěl zhruba tak půl kilometru a cestou do země vyryl půl kilometrovou čáru. Kurama nemusel chvátat, protože věděl, že se Shukaku jen tak nezvedne a také si chtěl užít tento moment, takže pomalu kráčel vedle toho obrovského šrámu v zemi, než si všiml, že někdo daleko od něj, běží k Shukakovi. To naplnilo Kuramu zvědavostí a tak pokračoval dál, než se zastavil zhruba sto metrů od polomrtvého Shukaka. Ten někdo byla nějaká holka, která držela v ruce dvě ohromné role látky. Ta dívka se na něj dívala s ohromným strachem v očích, ale pak stejně obě látky povolala a obmotala jím Shukaka. Ne zcela kompletně, protože to by chtělo té látky alespoň kilometr, ale i tak ji natáhla pomocí čakry, jak nejvíce to šlo. Kurama to sledoval s jakýmsi pobavením, že jeho práci dokončuje miniaturní člověk. Pak, když byla akce s látkou dokonána, přiletěl miniaturní papírek a po Shukakovi nebylo za moment ani památky. Vše co tam leželo, byl Gaara.
Kurama tedy jenom zůstal sedět na svém místě. Jeho nepřítel už neexistoval, takže jeho hněv začal pomalu vyprchávat.
„Chceš také?" ozval se hlas té holky a v ruce držela další papírek.
Kurama si jenom odfrkl. Připadal si, jako kdyby byl nějaký pes a někdo mu nabízel laskominu. Ta holka netušila, že žádná pečeť, co někdo od nich vymyslel, nedokáže zastavit jeho v této formě a síle. To, že zastavila Shukaku, bylo jenom proto, že dostal zásah Bijūdamou.
„Kuramo?" ozvalo se v Kuramově mysli.
„Co chceš?" pověděl si Kurama sám pro sebe. Takto nejspíše fungovala tato obrácená konverzace.
„Co se stalo?" zeptal se Naruto stále z podvědomí. Toto tělo neměl jak ovládat.
„Vzdal jsi tento boj," byla odpověď, která mu téměř zlomila srdce. Kurama mohl lhát, Naruto si téměř nic nepamatoval z toho, co se stalo v poslední minutě nebo kolik. Něco mu ale říkalo, že Kurama nelže.
„Chápu," povzdechl si.
„Máš zájem se porvat o nadvládu nad tímto tělem?" použil Kurama nadřazený tón.
„Nezabil jsi nikoho z mých přátel?" zeptal se Naruto potichu.
„Nezajímal jsem se o nikoho jiného, než o toho slabocha Shukaka." To byla pro Naruta odpověď, kterou hledal.
„V tom případě jsi odvedl lepší práci, než já," přiznal Naruto zklamaně. „Jestli chceš mé tělo použít, než tě pečeť zatlačí zpět," netušil Naruto, jak přesně toto zapečetění od čtvrtého Hokageho funguje, tak to popsal nějak takto, „tak ti asi můžu těžko něco vyčítat."
„Jsi slaboch."
Naruto nad tím jenom kývnul, ale Kurama to gesto nějak pochopil, i když pochopitelně se vše odehrávalo v jejich podvědomí.
„Přišel jsem o ruku že? To bylo to, co můj mozek nezvládl zpracovat, že?"
„Podívej se sám," odvolal Kurama svou čakru a Naruto začal opět ovládat své tělo. „A Naruto," řekl ještě Kurama, než odešel.
„Ano?"
„Za to, že jsem teď zachránil vše včetně tebe, od tebe něco chci."
„Nemohu odmítnout, co?" řekl Naruto. Teoreticky mohl, ale jestli někdy chtěl, aby tato spolupráce fungovala, nebyla to možnost.
„Zmiňoval jsi tam dvě možnosti," naznačil Kurama předchozí rozhovor. Buď to, že budeme spolupracovat, nebo že nás zavřeš někam," zkrátil celý rozhovor do jedné věty. „Je tu ale třetí možnost a to bude to, co uděláš za mou pomoc."
„A to je?" chtěl Naruto vědět svůj ortel.
„Existuje možnost, jak se můžeme oba setkat tváří v tvář. Kde platí trochu jiná pravidla, než v tomto světě. Místo, kde budeme oba volní od pečetí a mříží. To místo bude naše bojiště. Jestli vyhraješ, můžeš používat mou čakru bez jakýchkoliv omezení a nejspíše budeš mnohem silnější, než jsi teď. Jestli vyhraju já, tvé tělo bude kompletně zničeno a já si budu moct jít, kam chci."
Naruto přijal toto bez nějakých řečí.
„Kontaktuj Chōmeie. Jistě tě navede správným směrem k tomuto místu," a s těmito slovy Kurama zmizel zpět za mříže a Naruto se objevil zpět v realitě, kde neuběhla ani sekunda od té doby, co si začali povídat.
Naruto první, co zkontroloval, bylo to, jak jeho tělo vypadalo. Téměř veškeré jeho oblečení bylo zničené a to, co nebylo, bylo k němu doslova přiškvařené. Naruto taktéž neměl na sobě skoro žádnou kůži. Všude koukalo maso, obalené tak nějak připálenou krví. Naruto si dokázal přiznat, že vypadá právě jako to největší monstrum, co tento svět spatřil. Na tomto všem byla ale pouze jediná věc zvláštní, necítil bolest. Popravdě necítil vůbec nic. Kurama nejspíše s jeho kůží odpálil i receptory, nebo jak to v těle fungovalo.
„N-aruto?" ozvalo se nedaleko od něj a on spatřil Maki, kterou znal z jedné z dřívějších chuninských zkoušek.
„Hoj," pronesl Naruto a zvedl své navenek odporné tělo a vykročil směrem k nehybnému Gaarovi, Naruto u sebe pochopitelně neměl ani kunai, ani meč, všechno bylo nejspíše nenávratně pryč i s jeho oblečením. Maki mu pro překvapení všech v cestě nebránila. Když ale stál u Gaary téměř na dosah, doběhl i Kankurō, který na zádech nesl Temari.
„Ty zrůdo!" vykřikl Kankurō, ale jeho útok kunaiem byl zablokován Maki.
„C-co děláš?" nechápala Temari, že někdo z její vesnice je proti ní.
„Dávej si pozor na to, co říkáš, děvče," odfrkla si Maki. „Jsem jounin a tu hodnost budeš respektovat."
Než stihla Temari něco odseknout, objevili se další lidé a psi. Pakkun vyhodnotil správně situaci a nepustil Shikamara a pro překvapení Naruta i Tayuyu a členku Inuzuka klanu Hanu dál, když se boj monster dal do pohybu.
Tayuya nevěděla, co dělat. Chtěla Naruta obejmout, ale něco jí říkalo, že by to Naruto v tento moment neocenil, jestli to vůbec byl Naruto. Tak stála připravená, protože kousek od ní furt stáli nepřátelé z Písečné. Shikamaru byl také připraven, i když stále byl téměř vyčerpán. Hana i její psi koukali vyzývavě na jednotku z Písečné.
„Gaaro," nenechal se Naruto vynervovat tím, co se děje kolem něj.
„C-co to bylo za sílu?" nechápal Gaara.
„Proč ti vysvětlovat něco, co je mimo tvé chápání?" nadhodil Naruto řečnickou otázku. „Můj úkol byl tě zastavit," pověděl Naruto, proč sem byl poslán. „Nikdo nezmínil to, že musíš zemřít."
Nad touto větou si Temari hlasitě oddechla.
„Jaký má ale smysl prodlužovat tvou existenci?" přidal Naruto další řečnickou otázku. „Neovládáš pořádně svého démona, tudíž lepší hostitel by byl na místě. Nenávidíš lidi, neuznáváš pouta, jsi pro svět, který si přeji, nepřítelem."
„Zkoušel jsem zabít sám sebe. Písek mi to nedovolil. Jestli mě dokážeš zabít, můžeš tak učinit," řekl jenom Gaara v klidu.
„Mohl bych," souhlasil Naruto. „Ale existuje ještě jedna možnost."
„Nedokážu odpouštět, takže j-jestli mi chceš povídat o tom, jak tohle skončí tím, že se změním, ušetři mě toho. Existuji pouze proto, abych zabíjel."
Naruto se ale jenom zasmál. Smíchem který byl velice ledový. „Ne tohle po tobě nechci. Změna smýšlení nefunguje ze dne na den. To vím moc dobře," přiznal Naruto. „Ty, co si přáli tvou smrt u tebe ve vesnici, dnes ztratili svůj opěrný bod. Tvůj otec – Kazekage, je po smrti."
„Cože?" ozvala se jako první Temari, pak své překvapení pronesl i Kankurō.
„Je to pravda," potvrdila to Maki. „I proto jsem tady." Dál to ale nerozváděla. Asi i ona měla rozkaz, který zněl: „Ujistit se, že Gaara nebude dělat problémy," a asi i proto nechala toto rozhodnutí na Narutovi.
„Věřím tomu, že někdo z vás třech se v brzké době stane dalším Kazekagem. Tak to přece u vás ve vesnici funguje, že titul Kazekageho je víceméně dědičný," pokračoval Naruto. „Jenom idiot by zvolil tebe," nebral si Naruto nad Gaarou servítky. „Tudíž by mě nepřekvapilo, kdyby zvolili ji," ukázal Naruto za sebe na Temari. „Nebudu chodit kolem horké kaše. Jakýmkoliv způsobem chci zastavit toto válčení a zabránit tomu, aby spojenci napadali své bratry. Chci, aby tento svět poznal alespoň na pár desítek let úplný mír."
„A kde je v tomto moje role?" nechápal Gaara.
„Když tě nechám žít, budeš největší síla Písečné, když je tvůj otec po smrti. Slib svou věrnost své sestře – budoucímu Kazekagovi a dostane se ti jako její ochrance možnost zabíjet ty, co ji a její vesnici budou odporovat."
Gaara nad tím začal přemýšlet, což Naruto bral jako část vítězství. On se pak otočil na Temari.
„A ty slíbíš věrnost naší vesnici," pokračoval Naruto jednoduše. „Jedině tak zabráníš tomu, že se angažuji na misi, o kterou bude s Hokagem bojovat Danzō Shimura… Pomsta… Oko za oko… Ode dneška, kdy bude Písečná oslabená a Listová má spojence v Mlžné, neexistuje možnost, jak byste vyhráli."
„Nestaneme se ničími vazaly!" vykřikla Temari a i Maki se na něj podívala s překvapením a menším vztekem.
„Chci spojence, ne otroky," odfrkl si Naruto nad tím, co si o něm myslí. „Nenuťte mě se ale opakovat. Jsem na oficiální misi, kdy vás mohu zabít a ještě za to budu svým způsobem oslavován, nebo se vrátíte zpět domů, vyndáte si ve vaší vesnici hlavy z prdele a začnete vyjednávat s naším Hokagem, který pod nějakými kompromisy vaši nabídku o další spojenectví přijme, protože jestli vás někdo obelhal, není to tak úplně vaše chyba. Pak už jenom stačí tuto smlouvu respektovat, nic víc, nic míň."
Maki se dívala střídavě z jedné strany na druhou. Její mise ji časově tížila, ale nebyla sama, kdo se o ni pokouší. Tudíž bylo důležité zůstat tady, alespoň do té doby, než se to tady vyřeší.
„Není důvod předstírat, že už nejsi rozhodnutá, Temari," řekl Naruto po chvilce. „Máš ráda svého bratra stejně, jako já mám rád svou rodinu. Udělala by jsi cokoliv, abys z této situace vyšla se svými bratry živá. Dávám ti možnost, jak to udělat. Stát se k tomu Kazekagem a nemuset zapřít svou vesnici."
„Temari," ozval se Gaara. „Přijmi to."
„Ale Gaaro-," nedopověděla Temari.
„V částečné přeměně mě dokázal jeden proti jednomu porazit," pokračoval Gaara. „Je lepší mít vždy tyto lidi na své straně… A navíc… Ty Kazekagem… Máš šanci změnit naší vesnici a jednoho dne předat mého démona do někoho, kdo nebude nenáviděn od narození."
Temari musela zahnat slzu, protože po dlouhé době slyšela něco od svého nejmladšího bratra, co v životě neslyšela… Cit.
„Tak jak, Temari?" ukázal Naruto rukou, že je to na ní.
„Povedu Písečnou k lepším zítřkům," souhlasila nakonec Temari. „Přece jenom je to úkol Kazekageho."
„V tom případě jej odveďte domů a ošetřete jej," pousmál se nakonec Naruto a sledoval, jak Kankurō bere Gaaru na záda a jak Maki volá někoho přes vysílačku, který se tu za pár sekund také objevil.
„Sekka vám pomůže dostat se co nejdál a pak vás vyléčí," vysvětlila Maki a za pár sekund tu zůstali jenom shinobi Listové a Maki.
„Heh," pověděl Naruto a s těmito slovy z něj vyprchal adrenalin a kdyby jej Tayuya nechytila, tak by padl obličejem k zemi.
|
Autor: Amren Vydáno: 20.3.2016 15:15 Přečteno: 2603x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Subi: Jsem rád, že se líbilo a že tě to připomělo ke skoro "maratonu". Snažím se já i moji korektoři/beta readeři, aby to bylo dobře napsané, jsem rád, že je to oceněno. Co se týče tvé výtky... nemyslím si, že je Naruto "slabý chudák" možná v kontextu jiných povídek se to tak může zdát, ale co si myslím já, tak to přesně odpovídá tomu, co nadhodil Kishimoto ve své manze. Takové to "síla přátelství, taktiky, štěstí" a toho všeho. Naruto je ale kromě tohoto stále "student" Ameyuri Ringo a tedy mnohem dále než byl v manze.
Anonym009: Děkuji za pochvalu i za lepší vysvětlení jak pro mě, tak další čtenáře.
Skvělá kapitola...dragonel: Naruto mohl využívat klony, ale bylo to riskantní, protože kyuby mu kradl čakru a s narůstajícím množstvím klonů ji mohl krást rychleji. Kdyby například vyvolal 100 klonů, kyuby by mu kradl chakru 100 krát rychleji. Teď když ho chtěl zachránit tak mu jí hold musel přestat na nějakou dobu krást.
No za 2 dni som prečítal všetky kapitoly Lepšieho života :) je to skvelá poviedka rozhodne dobre napísana :) jedine čo by som vytknul je že naruto je stále slabý chudáčik a ostatný su superpower monštrá,géniovia :D snád rýchlo pribudne dalšia kapitola :).
Dragonel: Snažím se, aby byly díly v tom vyrovnané, občas akce, občas "volno". O tom, co jsi psal s klony a čakrou jsem nikde nic pořádně nenašel, ale je dost možné, že myslíš to, jak Naruto následně předával Kuramovu čakru do všech lidí ve společné armádě. To pochopitelně tady neumí, je to spíše o tom, že Kurama ovlivňuje i čakru klonů, což tak nějak je základ Stínového klonu, že rozdělí čakru napůl a když máš k tomu i "oranžovou" čakru, nevím proč by to měla být výjimka. Tím ale neříkám, že nemůžeš mít pravdu a nebo to, že nejsem rád, že si někdo všímá věcí v příběhu
.
. Za to jsem rád, kdo jiný by to za mne vydával a psal? Měl jsem v plánu odpovídat zase více najednou, ale jelikož sis přál odpověď, tak to udělám nyní. Všechno bude samozřejmě více popsáno a každý z vás se dozví, na jaké úrovni je jeho zranění, ale momentálně co se týče této kapitoly... ano, Naruto přišel o ruku pod Písečným pohřbem.
. Zrovna myslím, že tenhle díl byl o trošku delší než ostatní... ale jak vím, tohle je vše relativní 
. Jestli se ptáš, kdy půjde Naruto bojovat s Kyuubim, bude to ještě nějaká doba, Naruto bude samozřejmě trénovat, o tom není pochyb a co se týče jeho rodiny... přece v dobrém a zlém a když si najdeš takovéto lidi, půjdou s tebou klidně až nakonec světa.
.
Hned v dašlím díle se to dozvíš, i když si myslím, že je už dost o budoucnosti ruky naznačeno.
Také děkuji.
Enton: Jsem rád, že se líbilo.
Hela: Není zač, další díl zase nějak obvykle, mezi 20 až 40 dny, podle těch všech už mnohokrát zmíněných faktorů. Jsem ale rád, že se líbilo a další díl je očekáván.
Kaendy: Bylo to mým potěšením
Sidd: Danzo bude popisován (dle mého) jak je v manze, tedy v žádném případně absolutní dobro a také ne absolutní zlo, pokud jsi ale fanda starých RPG her, víš, že "přesvědčení" mají mnoho stupňů. Nechci moc spoilerovat samozřejmě, ale Danzo bude pokračovat v tom, co dělá do teď... chránit Konohu... ale všemi možnými způsoby.
Jsem rád, že dvě hlavní postavy v jedné takhle hezky hodnotíš
Zavik: Děkuji. Já také ne, nemám rád mnoho klišé a jiných věcí, co kazí příběhy a tak dělám vše proto, abych se tomuto vyhnul. Nemůžu tvrdit, že se mi to daří se sto procetní přesností, ale mám mnoho "beta-readerů" kteří by mě navrátili zpět na správnou cestu, kdyby se to stalo. Kurama a Naruto tedy i v 41 díle mají daleko od přátel.
Přišlo mi to elegatní řešení problému s Písčné a myslím, že je to i dostatečně originální, abych přivedl trochu svěžího větru do toho fandomu, který je tu s námi už pěkně dlouho.
Jsem rád, že stojíš o další díl, jak už jsem napsal výše, objeví se co nejdříve, když budou všechny faktory k tomu nakloněny
Tak tento díl byl velmi ostrý :D velmi pěkné :D těším se na další
zase jednou přibyl díl nabitý akcí od začátku až do konce, souboj Naruta a Garry byl velmi zajmavý, jen myslím že v originále dokud neovládl kyubiho tak nemihl používat klony a jeho čakru zároveň.
jsem zvědavý jak to bude s tou rukou, jestli chvíli po té, co ji dokázal ovládat mu ji vezmeš, nebo mu pro změnu vezmeš tu druhou
Díky a těším se na další díl
Velice zajímavý díl :) dost se mí líbí vztah mezi narutem a kuramou nemám rád když se z ničeho nic ze dne na den stanou nejlepšími přáteli...
a hlavně tě musím pochválit za to jak si to "vyřešil" s písečnou :)
a už se nemůžu dočkat dalšího dílu a snad přibude co nejdříve :)
Zajímavé počteníčko, přemýšlím jestli z Danzoa uděláš ještě úplně kladnýho a nebo ho nějak stáhneš k temné straně síly :D
kdy plánuješ jejich cestu za sílou? Bude naruto mezitím ještě trénovat? A co ostatní z rodiny, půjdou s ním? :3
Naruto je frajer, kyuubi taky, jsem zvědavý jak se to ještě vyvine... zase jsem se do toho začetl a přišlo mi to hrozně krátký
Děkuji za další díl ^^ Takže nakonec tě neprokleji nebo nezabiju ^^ Strašně mě zajímá jestli Naruto přišel o tu ruku celkově nebo jsem idiot, který to nepochopil :D Děkuji za odpověď ^^
Děkuji za tento dil, nemohu se dočkat dalsiho