Kapitola čtyřicátá - Skrytý úmysl
Lepší život
Danzō se podíval na jednoho ze svých lidí s nelibostí, ne samozřejmě z důvodu toho, že se mu ten člověk nelíbil, ale prostě že přinášel velmi nepříjemné zprávy. Hiruzen ho pověřil už před nějakou tou dobou, že v době invaze bude velet jednotkám ze stínu a jeho nechá sedět tam nahoře a sledovat souboje. Danzō s tímhle neměl sebemenší problém. Jestli Hiruzen chtěl nahoře zemřít sám, byl to on, kdo byl o krok blíže stát se Hokagem a něco s touhle vesnicí a zemí udělat. Pak ale dostal tuto zprávu.
„Jenom oni tři?" zeptal se Danzō pro jistotu znova.
„Ano, pane," ozval se jeden z bývalých členů Root, který se začlenil do ANBU, ale stále byl více pod vedením Danzōa. „Byla tam ještě Ameyuri, ale když postřehla, že Gari se je chystá zabít, uskočila pryč a už se nestihla vrátit, než uzavřeli tu bariéru, ve které jsou Hokage a Mizukage uvězněni v tuto chvíli.
„Co si ten Orochimaru myslí, že zvládne dva Kage najednou-," nestačil Danzō doříct, co si myslí o inteligenci jednoho ze Sanninů, se kterým měl kdysi dávno velmi dobrý obchodní vztah.
„Pane!" přerušil jej jeho informátor s rukou na vysílačce. Pak se rychle do vysílačky ujistil, jestli slyšel správně.
Danzō se tedy zastavil uprostřed věty a očekával tu novou informaci, která měla něco změnit.
„Orochimaru právě povolal prvního a druhého Hokageho. Vypadá to, že se snažil ještě o někoho dalšího. Ten se ale neobjevil."
„Proč pro jednou nemůžou jít věci podle plánu?" povzdechl si Danzō v duchu. Kdyby Hiruzen zůstal v té bariéře sám, nehnul by pro něj ani brvou, jak zmínil předtím. Jestli Hiruzen chtěl zemřít pro nějaké vyšší dobro, on by byl ten poslední, kdo by mu bránil. Smrt přece jenom patřila do života shinobi. Hiruzen ale byl Hiruzen. Když už se dostat do smrtelné situace, tak to musí udělat problematické. Jestli byl ale jeho dávný týmový partner uzavřen s Mizukage a protivníky na úrovni předchozích Hokagů, nemohl nezasáhnout, protože jeho cíl byl stále stát se Hokagem, ale začít na této pozici s otevřeným konfliktem ze strany Písečné, Zvučné a navíc k tomu ještě Mlžné, která by jej obviňovala za smrt jejich vůdkyně, byl rozsudek rychlého vyhlazení, protože kde byla Listová v nevýhodě, tam čekala Kamenná vesnice s chutí je dorazit.
„Sežeň mi Matsuri a Saie. Ať je někdo doprovodí do arény. Jejich přežití je priorita. Jestli je bude v aréně někdo chtít otravovat, než tam dorazím já, vyvražděte je."
„Provedu," ozvalo se a Danzō si vzal svou vycházkovou hůl, kterou stále ještě nepotřeboval a vydal se poprvé dobrovolně v životě nastavit život v sázku. Už se na něj nebude moct nikdy Hiruzen podívat s tím pohledem v očích, který bude říkat: „Já byl ten, kdo v ten osudový den zvedl ruku, aby obětoval svůj život a následně byl zvolen Hokagem," už ne."
***
„Všechno v pořádku?" zeptal se Torune Aburame, když spatřil svého bývalého kolegu, jak se snaží zklidnit svůj dech.
Kabuto se podíval kolem sebe a spatřil výsledek svého souboje, tři mrtvé shinobi Zvučné, kteří opravdu nelhali, když říkali, že jsou Orochimarovi vyvolení. Kabuto si dokázal představit, jak jsou takovýto vyvolení vybíráni. Desítka či desítky ubohých lidí nucených bojovat na život a na smrt pro pobavení Orochimara a ten co přežil, dostal šanci jedna ku desíti, že přežije také rituál prokleté pečetě a podle něj to byli přesně tihle tři, kteří leželi u jeho nohou mrtví.
„Byli to silní soupeři," uznal nakonec Kabuto a podíval se, kdo všechno přišel. Torune a Tatsuma byli součástí Rootu a tak jejich silné stránky znal velmi dobře. Shino a Shibi byli taktéž pro něj dostatečně známí a Muta byl členem jejich čtyřčlenného ANBU týmu, než se museli vrátit na rozkaz Hokageho, takže ve stručnosti před ním stáli žijící legendy Aburame klanu.
To všichni přijali kývnutím hlavy. Pak si ale Kabuto všiml, že těchto pět s sebou nese slušné množství mrtvých shinobi nebo respektive, že jejich brouci nesou mrtvé shinobi. Torune byl první, který se na jeho nevyřčenou otázku rozhodl odpovědět.
„Hledali jsme tě, aby si nás podpořil," začal Torune. „Jelikož jsi jediný, kterého znám, co dokáže ovládat mrtvá těla, pár jsme ti jich přinesli."
„Co se ode mě požaduje?" zeptal se Kabuto.
„Až se ti je podaří oživit, napustím je mými brouky. Pak už bude jenom na tobě, aby si je přiblížil na dotek od nepřátel."
Kabuto musel uznat, že je to velmi slušný plán. Znal výhody a nevýhody této smrtelné techniky Toruneho, a proto také věděl, že jedna taková mrtvola vydrží jenom nepatrný čas, než ji ti brouci sežerou, ale jestli mají mrtvol slušnou zásobu, jakože mají, tak neviděl problém, proč by ovládáním mrtvých lidí nedokázal tuto ‚nemoc' přenášet dál. Kabuto si pamatoval první zkoušku, které se účastnil Torune. Když někdo tam zjistil, že budou bojovat právě proti němu, byl to skoro jakýsi závod o to, jak rychle se dokážou vzdát. Teď ale nebyla žádná zkouška, kde se Torune musel držet stranou. Teď všude kolem probíhala válka a kdyby Torune nemusel hledět na ztráty na jejich stranách, dokázal by v tuto chvíli vyhladit nejspíše všechny žijící lidi v okolí. Torune byl prostě člověk, kterému hodně lidí nedávalo patřičný respekt, i když jeho techniky byly neskutečně smrtelné.
„Dobrá, pusťme se do toho," řekl Kabuto a klekl si k první mrtvole, co měl u sebe. Sice se jeho mise zase o trochu zpozdí, ale byl natolik rozumný, aby pochopil, že je kritický článek v tomto plánu a tak vše ostatní muselo jít stranou.
***
„Někdo se k nám přibližuje," řekl Pakkun, když společně s Narutem a Shikamarem skákali po stromech směrem k sourozencům z Písečné. Pakkun prohlásil, že ví, kam je vede, protože jde za vůní, kterou měl Shikamaru na sobě už od souboje proti Temari. Shikamaru nevěděl, jestli je tohle blbý vtip, že byl vybrán na tuto misi jenom proto, že z něho byla cítit Temari nebo to byl jenom bonus. Doufal v to druhé.
„Kolik?" zeptal se Naruto a podíval se za sebe.
„Osm," řekl Pakkun. „Tak devět," dodal.
„Tak kolik?" zamračil se Naruto.
„Říkám devět."
„Říkal jsi i osm," nenechal se Naruto.
„Pravděpodobně někdo na naší úrovni nebo vyšší. Viděl jsi toho hada, Naruto. Jestli jsou to Orochimarovi poskoci, určitě museli projít nějakým peklem, aby měli tu ‚poctu' na nás zaútočit."
„Co navrhuješ," nadhodil Naruto, ale udržoval stejné tempo.
„Jsme dva. Jeden z nás musí pokračovat a druhý se postarat o naše pronásledovatele," povzdechl si Shikamaru. „Když tu zůstaneme oba, Gaara nám uteče nebo ho už potkáme plně zregenerovaného, a když tu nezůstane ani jeden z nás, tak pak v jednu chvíli budeme bojovat proti jedenácti."
„Náš úkol je zastavit Gaaru, aby se nevrátil. V tom případě jsi ten ideální, abys pokračoval dál," navrhl Naruto.
„Máme je zadržet. Můj limit na zadržení někoho je pět minut a to ještě, když jsou to lidi. Jestli Gaara projde přeměnou, tak jenom jeho síla rozlomí časem mou techniku," nesouhlasil Shikamaru. „A navíc jsem více specializován na to, abych zastavil ty, co mě nečekají, což odpovídá tomu, co se za námi žene."
„Jsi po boji. Relativně dlouhém boji. Máš na to, aby jsi zabil devět shinobi na naší úrovni?"
„Lepší otázka je ta, kde mám větší šanci."
„Dobrá tedy. Budu pokračovat já," povzdechl si tentokrát Naruto. „Nevím ale, jak víceméně bez žádných technik dokážu zastavit Gaaru," naznačil svou nefunkční ruku.
„Jak je vidět, oba jsme byli bezvadně vybráni," poznamenal Shikamaru jakýmsi ironickým humorem, který se k němu moc nehodil.
„Až to tady dokončíš," zdráhal se Naruto použít slovo ‚jestli', „a tím směrem, kudy já budu pokračovat uvidíš něco velkého oranžového, jak bojuje proti něčemu velkému šedému nebo bílému, či jak Gaara kompletně přeměněný vypadá, tak vypadni tak rychle, jak ti budou nohy stačit."
„Dobře," nakonec to přijal Shikamaru.
„Hej Shikamaru," ozval se ještě Naruto. „Byla to pro mě pocta, bojovat pod tvým velením. Budeš dobrým chuninem."
Shikamaru na to nenašel správnou odpověď a tak jenom kývl. Nechtěl v tento moment odporovat tím, že nikdo nebyl určen jako velitel této mise. Shikamaru, když uslyšel od Pakkuna, který po dlouhé době něco řekl, že se jejich pronásledovatelé blíží, tak se zastavil a otočil.
„Naruto," zastavil jej ještě. „Uvidíme se za malou chvíli."
„Snad ještě na tomto světě," odvětil Naruto a po krátkém kývnutí se vydal pokračovat dál a nechal tam Shikamara samotného, i když on na tom nebyl lépe. Jeho jedinou společností byl malý pes. Snad Kakashi pošle nějakou podporu a jestli ne… No, už ho stejně nebude moct seřvat.
***
Mei se cítila, jako když by se ocitla v jiné dimenzi. Den, kdy dokázala s jistotou říct, že ovládá čtyři elementy, byl taktéž den, kdy se jí dostalo patřičného respektu jak v její zemi, tak i po celém světě. K tomu bez pochyby přispělo i to, že dokázala ovládat dvě kekkei genkai. Teď ale po jejím boku stál někdo, kdo dokázal ovládat všech pět, samotný Profesor Hiruzen Sarutobi. Něco co přinášelo úplně jiný druh respektu a to takový druh, že nikdo by dobrovolně do tohoto souboje nešel, kromě Orochimara, jak bylo vidět. Co byl ten problém a ta jiná dimenze, jak si to v hlavě nazvala, bylo to, že před ní stáli dva vyvolaní protivníci z říše mrtvých a oba také dokázali ovládat všech pět elementů.
Tento souboj připomínal, jako když by si někdo vzal dřevěný meč do reálného souboje a tím někdo, v tomto kontextu, byla ona.
„Mizukage-sama," ozval se trošku vyčerpaně Hokage po předchozím útoku ohněm a následné obraně hliněnou zdí. „Není protivníka, který by se nedal porazit. Určitě nám někdo přijde na pomoc," pousmál se Hiruzen i přesto všechno. „A když ne, obětuji i svůj život, abych tu bariéru zrušil a tím přivolal posily."
Mei se na něj lehce usmála a kývla. Nikdo se nemohl divit, že si nedokázala najít žádného partnera, když ti, co měli něco v hlavě a splňovali její představy, byli buď mrtvý, velmi staří anebo imaginární. „Ao, najdi nějakou slabinu této techniky a buď u Hokageho ochranky," řekla Mei a dala tím jakési povolení na použití Byakuganu.
„Provedu," odskočil Ao zpět a začal se soustředit na legendární bitvu před sebou.
„Trošku to zrychlíme, ne?" řekl Orochimaru výsměšně a nějakým způsobem popohnal prvního Hokageho k tomu, aby rozpoutal živoucí peklo, tedy tisíce stromů, kořenů, které na ně zaútočily pouze s jedním úmyslem, zabít.
„Yōton: Yōkai no Jutsu," zareagovala Mei a před sebe v širokém úhlu spustila svou techniku, která všechny blížící se kořeny zničila.
„Doton: Doryūheki," použil Hiruzen techniku, kterou použil i před chvílí a tímto způsobem zablokoval i další kořeny, aby se k nim nedostaly. Ano, stále se nacházeli v člověkem vytvořeném pralese, ale zatím je to neohrožovalo na životě. Maximálně jenom tím, že jim to omezovalo možnost pohybu.
Ao se taktéž dokázal uhnout všem kořenům, které se jej snažily obklopit. Jelikož ochranka Hokageho byla ukrytá pod technikou, nebyl důvod vyčerpávat čakru a nějak se bránit. Kromě tedy úskoků a podobně. Být Ao někdo jiný, možná by se této legendární technice nedokázal vyhnout, ale jelikož přežil v minulosti setkání se Shisuiem, byl dostatečně rychlý na to, aby se vyhnul i tomuto.
„Hokage, chraňte se," bylo jediné, co dokázala ze sebe Mei rychle dostat, než spustila jednu ze svých nejsilnějších technik. „Futton: Kōmu no Jutsu," a z jejích úst se začala tvořit mlha, která byla naplněná silnou kyselinou, která dokázala rozpustit všechno, na co narazila. Tušila, že na zastavení oživlých Hokagů to stačit nebude, pokud ale sundá Orochimara, bude to prozatím stačit. Hiruzen se tedy se připravil na nějaký druh obrany, když by se k němu tato ničivá mlha přiblížila.
Tobirama byl ale doslova naprogramován, aby se snažil bránit proti všem technikám, a tak vypustil ze svého těla neskutečné množství vody, aby tuto mlhu nějakým způsobem zastavil či zředil. Mlha ale pokračovala dál. Člověk těžko mohl zastavit výpary, pokud se celý nepotopil pod vodu, což v tento moment nebylo možné. Ale voda, i když nezastavila tuto techniku, se valila na Mei, stále posílající další a další mlhu. V tento moment ale zakročil Hiruzen a ochránil jak Mei, tak všechny za ní, tedy sebe a jejich ochranku.
Hashirama se ani nesnažil bránit, když viděl, jak jeho bratr neuspěl a místo toho zaútočil. „Genjutsu: Kokuangyo no Jutsu," byla technika, která jej nejspíše napadla, a tím dosáhl toho, že oslepil všechny, co stáli před ním. Tato technika v reálném světě nic nedělala, ale člověk byl tak oblbnut, že věřil v to, že nevidí a mozek na to reagoval.
Mei tedy musela uskočit zpátky a tím i zrušit svou techniku. Bylo hloupé používat techniky a plýtvat čakry, dokud člověk neviděl, na co a jestli vůbec útočí.
„Hokage?" zeptala se Mei, aby věděla, kde její spojenec stojí.
„Tady," bylo vše, co řekl a pak tak nějak uslyšel, že ona k němu doskočila.
„Očekávám, že také nic nevidíte."
„Vskutku," souhlasil Hiruzen.
Najednou se ale ozvaly dvě techniky podobného elementu a pro překvapení všech přišly z různých stran. A jelikož Hiruzen tušil, že se navzájem vyrušily, nezačal ani plýtvat energii na to, aby se začal bránit zemskou technikou.
„Já stále na jedno oko vidím," řekl Ao a Mei pochopila, že myslí svůj Byakugan, což nechtěla stále říct nahlas. On to Hokage nejspíše věděl, ale člověk nezačne křičet triumfy nahlas.
„V tom případě budeš naším zrakem," řekla Mei jednoduše.
„Provedu," odsouhlasil to Ao a sledoval, jak Hokage přivolává na pomoc opici, která pochopitelně také viděla. Tudíž se z toho mocného genjutsu stal menší problém.
Mei poté, co se nechala navést na Orochimara, na něj poslala další svou techniku, když ta předešlá dle slov, které jí její ochranka řekla, na něj sice zapůsobila, ale on se jenom svlékl ze své kůže a tím skončil nezraněn a pak pomocí kombinovaných technik s mrtvými Hokagy se zbytků její techniky zbavil. Enma, jak zjistila Mei, že se ta vyvolaná opice jmenuje, se mezitím od Hiruzena dozvěděl potřebné informace – tedy hlavně to, že oni dva nevidí – a pak už se přeměnil na zbraň, kterou mohl Hiruzen používat.
„Vypadá to, že tě přišel podpořit tvůj dětský kamarád," pověděl Enma.
„Nevidím. Můžeš se snažit být trošku více specifický?" reagoval Hiruzen, když vzal přeměněnou hůl do ruky a snažil se s ní zkušebně máchnout.
„Danzō právě přišel k bariéře."
„Snad na něco přijde," řekl Hiruzen, než dal povel pro Mizukage a její ochranku k útoku a společně se rozběhli na jejich protivníky.
„Ten určitě," nebál se ještě říct Enma to, jak nevěří člověku jménem Danzō. Více ale už říct nestačil, protože musel navádět momentálně slepého Hiruzena.
***
Shikamaru se snažil maskovat a ukrývat do poslední možné sekundy. Pak ale, když věděl, že není zbytí, vyskočit ze svého úkrytu a povolal svou nejznámější techniku, která se okamžitě rozdělila, vzala do sebe všechny stíny, které zde byly, a chytila najednou osm jeho nepřátel.
„Škoda, že jste si nevyměnili pozice," zasmál se nejspíše vedoucí této devítičlenné jednotky.
„Naruto na vás nemá čas," neodpustil si Shikamaru, ale stále se díval kolem sebe, jestli nespatří toho posledního, který má za úkol stát někde vzadu a krýt své společníky. „A jestli zkoumáte, jak jsem udělal kroky psa, tak k tomu stačila tahle větvička."
„Chytré," uznal velitel. „Ale všichni víme, že jsi po souboji, vyčerpán a tvoje technika vydrží sotva pár minut."
„Kdyby si tomu tak věřil, nenechával by si posledního člena někde objímat větev," naznačil Shikamaru.
„Byl jsi jeden z černých koňů této zkoušky, nechtěli jsme tě podcenit," uznal velitel. „Ale jak říkám, nejsi naším cílem, jsi jenom ubohá překážka."
„Která vás jednou technikou chytila," ušklíbl se Shikamaru a v hlavě si rychle přepočítal, kolik má kunaiů, shurikenů a jiných věcí. „Naruto se s vámi ani nezapotí, jestli vás potká."
„Uvidíme," řekl velitel a musel sledovat, jak na něj letí jeden kunai, který byl okamžitě vyblokován jejich posledním členem, který odněkud z lesa hodil svůj kunai. „Vidíš, je to zbytečné."
Shikamaru se jenom ušklíbl a začal se přibližovat, ale tak, aby toto gesto jeho vězni nenapodobovali. Jestli nemohl útočit na dálku, stále mohl útočit na blízko. V tu chvíli se ale na místo, kam se přibližoval, rozletěl kunai a on se musel uhnout. Shikamaru ale tušil, kde se poslední shinobi schovává, a tak hodil kunai s výbušným lístkem tím směrem a sledoval explozi. Když ale udělal krok dopředu ke svým vězňům, vyletěl další kunai. Jeho nepřítel tedy stále nebyl natolik zasažen.
Shikamaru věděl, že nemá mnoho času, ale dokud nedojde ke svému limitu, nemá důvod páchat sebevražedný útok. To si nechával na poslední možnost, že když nepřijde na nic, než se jeho stín začne rozpouštět, tak za cenu vlastního života, zabije všech osm shinobi před sebou. Věděl, že nepotřebuje na nic tolik shurikenů, tak je začal postupně házet do míst, kde tušil, že se ten poslední schovává a když se náhodou přiblížil a uslyšel zašustění, hodil další shuriken podle zvuku. Byla to taková hra na kočku a na myš, ale vždy když se přiblížil nebo zkoušel hodit shuriken na někoho uvězněného, vždy byla jeho zbraň zablokována. Shikamaru pochopil, že možná velitel stál před ním paralyzován, ale nejsilnější a nejchytřejší shinobi byl ten, který byl ukryt. Byl to dobrý plán, to musel uznat.
„Už ti moc času nezbývá," pověděl výsměšně velitel Zvučné jednotky.
„Vám také ne," nenechal se vyprovokovat Shikamaru. „Této pozici se říká pat," naznačil a nechal své nepřátele přemýšlet nad tím, co vlastně myslel.
„Myslím, že si jenom přehnaně věříš," nenechal se velitel.
„Opravdu?" a znovu hodil na velitele jeden shuriken, který byl opět vyblokován. Ale Shikamaru zase opět do těch míst poslal shuriken a s humorem, který nebyl na místě, sledoval, jak ten dotyčný skáče pryč, aby se uhnul, což byl ten moment, kdy on udělal pár kroků do boku, aby mezitím posledním shinobim a jím stál strom. To samozřejmě zapříčinilo to, že onen shinobi hodně rychle změnil směr a když už se Shikamaru připravoval hodit všechny zbývající shurikeny, aby se pokusil trefit svého nepřítele, když je v pohybu nechráněn, uslyšel velice povzbudivý zvuk a to tělo padající ze stromu na zem a z dálky jakousi hudbu.
„Jednu věc mám na logických hrách rád," pousmál se Shikamaru. „Stačí jeden tah, jeden tah a z patu je rázem mat," dodal a padl na kolena, aby na co nejdelší chvíli udržel svou slábnoucí techniku.
„Mateki: Mugen Onsa," ozvalo se vysvětlení techniky, která dostala posledního shinobiho ze Zvučné a kterého nesl jeden z obřích vyvolaných démonů na sobě. Shikamaru by rád v tento moment viděl každého, to že ale přišla Tayuya ho naplňovalo tak nějak větší radostí. „Ale vy se opravdu nezajímáte o hudbu, že?"
Najednou se Tayuya objevila vedle něj a položila mu ruku na rameno. „Dobrá práce, Shikamaru."
„Nic to nezmění-," začal křičet velitel, ale Tayuya udělala rukou gesto, která říkalo, ať je potichu.
„Aby si člověk užil hudbu, musí být úplně potichu, zavřít oči a nechat se jí úplně obklopit," vysvětlila. Ale v očích se jí přitom vyrojila jedna slza, kterou nechala spadnout na zem. „Zavři oči Shikamaru a uvolni svou techniku. Tahle píseň má bohužel brutální video," dodala a Shikamaru, než se ji rozhodl poslechnout, se na ni podíval a zjistil, že i Tayuya si svou čepici sklonila více do očí. Shikamaru tedy se zavřenýma očima přemýšlel, že je vlastně svým způsobem roztomilé, jak Tayuya i Fū nosí stejné čepičky, které jim prý vyrábí Naruto se svými klony. Shikamaru se na toto jednoho dne Naruta zeptal, ten jej ale ujistil, že je v tom jakýsi interní vtip z dob, kdy Naruto všechny děvčata poznal. Možná, že když tohle všichni přežijí, si Shikamaru pozve všechny a nechá si vyprávět ten příběh o tom, jak se poznali. Něco mu říkalo, že to stálo za to. Pak tedy jenom odvolal svou techniku a hned jak se to stalo, se ozval ohromný hluk a křik lidí a když mu Tayuya opět položila ruku na rameno, Shikamaru uviděl po otevření svých očí jenom to, jak tři obři stojí nad velkým množstvím mrtvol.
„Naruto šel napřed?" zeptala se Tayuya po chvilce.
„Ano," pověděl Shikamaru vyčerpaně. „Jak jsi mě vůbec našla?" dodal.
„Naruto má na sobě brouka od Fū, takže jsem šla za ním. Když jsem ale viděla spoustu stop a následně i výbuch, šla jsem nejdřív sem, i když mi brouk, co mám u sebe, říkal, že Naruto je jinde."
„Děkuji tedy, že jsi nešla jenom za Narutem."
„Hej," pousmála se na něj. „Všichni mí přátelé jsou hodni zachránění."
Shikamaru jí vrátil vděčný úsměv a pokusil se vstát.
„No nemůžu tě tu nechat samotného a pochopitelně tě nemůžu ani poslat samotného domů, tudíž se svezeš na mém dopravním prostředku a půjdeš se mnou."
„Nezabijí mě, omylem'?" podíval se na obry s nedůvěrou.
„Ne, dokud jim to neřeknu," zasmála se a dala jednomu z obrů rozkaz, aby přišel blíž. Shikamaru si tedy povzdechl a vyskočil na obra a snažil se držet, jak nejlépe to uměl.
„Můžeme?" zeptala se, a když se jí dostalo kývnutí, vyrazila i se svými démony tím směrem, kudy Naruto šel. „A teď mi řekni vše, co o téhle misi mám vědět."
***
„Nikdo není za námi," pověděl Pakkun a Naruto na to smutně kývl. Snad to jenom znamenalo, že Shikamaru je unaven, než to, že obětoval svůj život, aby doslova nikdo nepokračoval dál za ním.
„A před námi?" zeptal se Naruto.
„Doháníme je. Jsou dost blízko u sebe, takže nejspíše někdo nese někoho nebo tak podobně."
„Až budeme dostatečně blízko, dej mi vědět, abych mohl regulovat rychlost. Přece jenom je nechceme hned varovat o své přítomnosti."
Pakkun se na něj podíval, jako kdyby ho žádal o to, aby nepřestal dýchat nebo o něco podobného bezpředmětného. Nakonec ale kývl, takže Naruto polkl jakousi omluvu, kterou chtěl vyslovit.
„Zvládáš nějakou podporu v boji?"
„Bez smečky nejsem k boji moc přizpůsoben," přiznal Pakkun. „Jestli ale budeš chtít, mohu v případě nutnosti někoho zastavit tím, že se mu zakousnu do nohy a tím mu zpomalím momentum či něco takového."
„V žádném případě se ale nepřibližuj k tomu s tou nádobou na zádech," přikázal Naruto. Tohle byla jediná věc, co musel pochopit. „Co se týče té holky, neměla by být schopná použít téměř žádnou techniku, ale pokud má kunaie a podobně, může být i tak nebezpečná. Ten poslední kluk, co má na sobě namalované bojové barvy, je v tento moment také minimálně nebezpečný, protože přišel o své loutky. Neznamená to ale, že si za měsíc nemohl vytvořit něco prozatímního nebo že nemá různé jedy u sebe. Pokud budeš chtít nějak zaútočit, dávej si pozor. Pokud si budeš jistý, že se nemůžeš vyhnout, odvolej se. Lepší žádná podpora než mrtvá podpora."
„Rozumím," odvětil po chvíli Pakkun a v relativní tichosti pokračovali dál. Pak ale za chvíli přišel ten moment, do kterého se Naruto opravdu neřítil s radostí. Pakkun ohlásil, že jsou od sourozeneckého tria téměř na dohled.
„Budeme udržovat jejich rychlost a omezovat náš hluk," rozhodl Naruto podle toho, jaké měl příkazy od Kakashiho. „Dokud nezastaví nebo neucítíš nějakou změnu čakry na temnější, či jak to funguje, tak na ně nebudeme útočit." A tak se i stalo. Pokračovali za nimi, jak nejtišeji to dokázali, ale v jeden moment se trio před nimi zastavilo a Pakkun ohlásil, že se něco mezi nimi začíná dít. Na to našel Naruto jenom jednu věc co říct. „A je to v prdeli."
„Plán?" zeptal se Pakkun, když zastavili.
„Neexistuje realita, kde bych se dokázal ke Gaarovi přiblížit tak, aby mě neodhalil. Neexistuje ani možnost, že by nevěděl, kdo jsem, jakmile mě uvidí. Takže nemá cenu volit možnost Henge či podobné techniky. Jediná věc co můžu udělat je toto. „Kage Bunshin no Jutsu," zvolal Naruto svou techniku a na jedné ruce si pomocí ukazováčku a prostředníčku udělal jakýsi křížek, což bylo to, co tato techniky potřebovala, i když normálně za pomoci dvou rukou.
„Udělej ještě jeden a nech ho tu se mnou. Kdyby se někdo blížil, můžu ti to dát přes něj vědět," řekl Pakkun.
„Výborný nápad," usmál se Naruto a přivolal ještě jeden klon, který poslal konfrontovat Gaaru, takže s Pakkunem prozatím zůstal originál a jedna kopie. Originál jako záloha, až Gaaru přestane bavit kecat s klonem a zničí je a ta kopie pro potřeby Pakkuna.
„Jdeme na to," povzdechl si originální Naruto a do své volné ruky si vyndal druhý z mečů, které dostal. Snad ten, co Sasuke hodil po Gaarovi, není ztracen do skonání světů. I když i to bylo lepší, než kdyby jej s ním teď měl zabít Gaara.
***
Danzo sledoval souboj, který panoval uvnitř bariéry a přemýšlel, jak se dostat do ní. Po jeho boku stálo spoustu shinobi, kteří momentálně čekali na jakýkoliv rozkaz, který by vydal. Danzo ale jenom ukázal, ať jej následují ti, co si nechal zavolat a pomalu začal obcházet bariéru. Když spatřil na první straně Gariho, ani se tam nezdržel. Oživený shinobi, který byl mentál už za svého života, nebyl vhodný cíl. V druhém rohu stál jakýsi vysoký a obtloustlý ninja, na jehož tváři bylo vidět mnoho emocí, které Danzo nevyhodnotil jako vhodné pro toho, jenž by měl být nejslabším článkem. Danzo tedy pokračoval dál, až došel ke třetímu rohu této bariéry. Než se rozhodl, podíval se ze své pozice na posledního člena a tedy na shinobiho ve čtvrtém rohu, ale něco mu říkalo, že ten poslední člověk, je mozek týmu. Tak to fungovalo všude a Orochimaru jistě nebyl výjimkou. Tlouštík zastupoval sval, ten dál od něj zastupoval mozek, takže tento před ním se stal zatím nevědomě cílem jeho plánu.
„ANBU zpevněte mi střechu pod nohama a udělejte tu větší plošinu," přikázal Danzo a sledoval, jak všichni bez nějakého zbytečného přemýšlení začínají používat zemní techniky, aby splnili jeho úkol. „Nevím, kdo jsi a věř mi, že mě to nezajímá," poprvé prohlásil Danzo směrem k jeho protivníkovi. „Jsem ochoten ti ale darovat rychlou smrt, jestli bariéru zrušíš dobrovolně."
Odpovědí mu byl ale smích z dvou hlav, které tento shinobi měl. „Vím, kdo jsi," promluvila hlavní hlava. „Ale ani ty nedokážeš naši techniku prolomit."
„Možná ne," připustil Danzo a když se podíval kolem sebe a byl spokojen s místem, kde stojí, přikázal všem jednotkám kolem něj, aby se stáhly. „Kuchiyose no Jutsu," bylo ale to další, co Danzo řekl, a vedle něj se objevilo ohromné monstrum, monstrum známé z legend jako Baku, ten co požírá sny a noční můry.
To jakoby zastavilo čas a tedy pozastavilo i boj uvnitř bariéry a nejenom tam.
„Baku, je to na tobě," řekl Danzo a uskočil taktéž dozadu a nechal svého přivolaného společníka dělat svou práci. Baku se tedy pustil do nasávání vzduchu takovou silou, že všichni co stáli před ním, se museli přilepit čakrou k zemi a vydat velké soustředění na to, aby neletěli za tímto obrovským tapírem. Bariéry byly úžasné techniky, to Danzo věděl, ale i když dokázaly bránit proti fyzickým technikám a i některým iluzionistickým, vždy byla nějaké technika, co je dokázala porazit a jelikož tato bariéra byla ‚jenom' na úrovni A a ti, co ji udržovali, nebyli až tak úžasní shinobi, tak než ten, co stál hned před epicentrem této techniky, stihl aktivovat prokletou pečeť, byl vyveden z rovnováhy a spadl celým tělem na bariéru, čímž nejenom zrušil bariérovou techniku, ale podlehl i popáleninám, což způsobilo to, že Baku měl už i rovnou opečenou svačinku. Danzo tedy udělil povel k zastavení svého společníka, ale taktéž aby se nikdo z jeho lidí nehnal dopředu.
„Je čas začít," řekl příkaz a pomocí pár povelů dal každému přítomnému shinobi Listové jeho vlastní rozkaz a on doprovázen Saiem a Matsuri pokračoval dál. Bylo na čase obejít tento prales a podívat se do očí svému bývalému spolupracovníkovi Orochimarovi. Doslova do očí.
***
Naruto tedy jenom vyrovnaně přišel blíž a sledoval, jak se všichni tři s různým zpožděním otočili na něj.
„Nejsi Sasuke," ozval se jako první Gaara rozčileně.
„Prý nejsi jeho typ," odvětil Naruto klidně.
„Gaaro, měli bychom-," ozvala se Temari ale Gaara ji jednou pěstí poslal pryč a nebýt Kankura, který ji v letu chytil, měl by Naruto o protivníka méně.
„Zabiju vás nakonec všechny," ozval se Gaara. „Ty budeš muset stačit jako předkrm!"
„Povídá někdo, kdo při svém souboji se Sasukem neudělal vůbec nic," řekl Naruto. „Viděl jsem informace o tobě. Splnění misí bez jediného škrábance. Nedivím se ale, že Kazekage se na vás vykašlal a poslal sem nějakou náhradu, když dokáže najít jenom takové mise, kde hrozí nebezpečí menší než jeden genin z Listové."
„Můj otec je slaboch," souhlasil Gaara s krvežížnivým pohledem. „I on jednoho dne skončí mou rukou."
„Přemýšlím, jak to musíš mít v hlavě pomatené, když věříš, že s nejslabším démonem dokážeš zabít naprosto všechny," pokračoval Naruto se zdržováním.
„Ukážu ti sílu mé matky," zakřičel Gaara. „Už se na tebe těší!"
„Promiň, mé preference neleží v démonech, kteří jsou staří několik staletí," pokrčil Naruto rameny a ušklíbl se, když na něj letěl písečný shuriken. Jednomu se dokázal vyhnout, ale když jich najednou přiletěly stovky, bylo jasné, že jej jeden minimálně škrábne, a když se tak stalo, objevil se bílý kouř. Gaara tak v naprosté nepříčetnosti zůstal sám, jeho sourozenci se radši schovali a jiný protivník nebyl v dosahu.
„Nenávidím tě!" zařval Gaara vztekle na celý les.
„Já někdy sám sebe taky, když vidím, do jakých misí se to dostávám," poznamenal Naruto jako originál, kývl na svého psího společníka a vydal se vstříc boji, na který byl sakra nepřipraven.
|
Autor: Amren Vydáno: 15.2.2016 20:20 Přečteno: 2280x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Ahoj.. nečekal jsem že tenhle díl vyjde tak brzo :3 je to příjemný překvapení do nepříjemných časů, což se hodí
Špatně si to pamatuju... ale v originále šel za Shikamarem Asuma.. kde je on teď? :O
Tayuya jako podpora.. najs, u naruta budou hned, a její pomoc by se asi fakt hodila, fakt se těším na příští díl, bude to fakt mazec :3
Tak.. asi vše, zas za chvilku ahoj :D
Seo: První věc, kterou bych pro začátek chtěl říct je to, že neber nějak špatně, že odpovídám na komentář až po pár dnech, je moji zvyklostí odpovídat na co nejvícekomentářů najednou a někdy se to proto prodlouží. Teď ale k věci. Také jsem velký čtenář... dříve jsem byl teda větší... ale furt se ve mě trochu toho nadšeného čtenáře nachází... ale NIKDY jsem kvůli tomu si nevzal dovolenou
. Jsem ale skutečně rád, že jsi na mou povídku nějakou náhodou narazil (ani jsem nedoufal v to, že by tě sem mohl Google poslat, přece jenom můj web není tak navštěvován, aby se zobrazoval na "prvních stránkách" (a na druhou stránku už nikdo nechodí 
). Nebudu ten typ člověka, co by odmávnul tvá slova s nějakým "to je přece normální", protože jsem své povídce věnoval neskutečné množství hodin času (ano jsou lidi, co tomu věnují méně času a mají lepší povídku) abych dokázal napast něco, co se podobá manze, ale z pohledu trošku... reálnějšího? Vyspělejšího? Ne nechci nahradit Naruta jako mangu... ale chci dát lidem, co na tom vyrůstali nějakou možnost přečíst si něco jiného, ale zároveň stejného 
.
.
) své čtenáře. Pokusím se, aby kapitola byla brzy.
. Tenhle souboj bude jiný než ten se Zabuzou... tady bude převažovat jiné slovo než "sebevraždené".
Takže děkuji, že jsi ocenil přesně ty "dobré stránky" na které jsem se soustředil, jsem rád, že to takhle čtenáři berou.
Děkuji, že jsi tak nějak spočítal, kolik času trvá, než se moji povídkou člověk prokouše... tohle je dobrá informace, když bych ji někdy potřeboval
Ano plánuji v tom pokračovat... ať už kvůli tomu, že mě baví psát tento příběh, tak také přesně pro tytokomentáře... protože asi jako každého autora potěší si přečíst něco takového a nebudu lhát, že každý takovýto komentář mě vždy přesvědčí si ten Word otevřít a něco tam zase napsat.
Ještě jednou děkuji.
Enton: Jsem rád, že se líbil, další díl zase v nějakém obvyklém čase.
Hela: To mě těší, budu se snažit jej vydat co nejdříve.
Jano: Já děkuji tobě za komentář. Jsem rád, že stále lidi umím překvapovat, ať už pozitivně nebo negativně. Neberte ten to díl jako clifhanger, protože já to neutnul před bitvou, protože "proto" ale že jsem ten díl nechtěl dělat jednou tolik dlouhý a to čistě z praktických důvodů... takhle bude ale celá bitva z rozuzlením v jednom díle a to si myslím, že je mnohem lepší.
Dragonel: Rád překvapuji (pozitivně
Kaendy: Žádné prokletí... jenom si počkat na díl, který změní můj příběh... opravdu... takový ten díl bude
Furt si myslím, že realita by vypadala jinak a furt jsem dost velký slaboch, protože se bojím jít až příliš do nějaké té temnoty... ale není to tím, že bych to neuměl napsat nebo se bál... ale to že to tak nechci psát... furt můj příběh má obsahovat humor, přátelství a tyto věci... nechci z toho udělat ANBU!Naruto, který už nemá emoce a je ten "pravý shinobi". Já děkuji za tvůj komentář a za nějakou tu dobu, uvidíme jestli to prokletí budeš chtít dotáhnout do konce
Opravdu nevím, jestli tě mám proklít teď nebo potom... Když tě prokleju teď, tak si nepřečtu souboj Gaara vs Naruto a jeho další "sebevražedné" útoky :D (btw, to by byl krasný název kapitoly. ) Strašně se mi libí, že ukazuješ jakoby "pravý život Shinobi ", ne že takový "růžový život" jak to pišou jiní autoři. Ale opravdový strach, nenávist, respekt, šílenství... Tak bych mohl pokračovat dále a dále :D Dokud by mě neboleli ruce :D Prostě ve zkratce Děkuji za další kapitolku :D
Díky za další díl, jak tak čtu tak se to začíná pěkně rozjíždět, bylo velmi příjemné překvapení, že je kapitola tak brzo, těším se na další
Ďakujem za ďalší skvelý diel. Veľmi zaujímavo sa ten dej vyvinul, to že príde Danzo na pomoc bolo naozaj nečakané. Dúfal som síce že už v tomto diele bude Narutov súboj s Gaarom, ale nevadí aspoň mám o dôvod viac tešiť sa na pokračovanie tejto skvelej poviedky.
Už se těším na pokračování
bomba díl těším na další
Ani neviem čím mám začať... Naozaj som dosť vykoľajený ( v dobrom slova zmysle :-) ) Len tak si v nedeľu večer preklikávam internet a z nudy, zo stresu z pondelka že zase musím ísť do roboty ako každý týždeň si sám pre seba poviem prečo nepohľadať niečo z Naruta, predsa len som na tom vyrastal a možno pôjdem spať s lepšou náladou a zrazu klik a som na tejto stránke :-) , nájdem túto poviedku/knihu/majstrovské dielo nazvi si to ako chceš je to proste bomba :-D ,neskutočne ma to zaujalo, štýl akým to píšeš, štylistika, dej, nápad, to ako sa vieš každej postave venovať zvlášť a nezameriavať sa len na hlavného hrdinu ako to robia mnohí iný je proste neuveriteľné.
Mám toho na tuto tému (Naruto) z mladosti prečítané dosť naozaj dosť :-D až sa mi to zdá divné keď sa nad tým tak zamyslím... No späť k téme. Musel som si zobrať na pondelok dovolenku lebo som proste odmietal ísť spať než si prečítam všetky kapitoly :-D (to snáď hovorí za všetko :-) ) A že mi dali zabrať, narazil som na teba asi okolo 19stej, späť som šiel až po piatej :-D
Ďakujem za tento príbeh, má úžasný potenciál a dúfam že v nom budeš pokračovať naďalej. Každopádne si získala nového fanúšika a čitateľa v jednom :-) Budem čakať na ďalšie pokračovanie, len tak ďalej ;-)