Kapitola osmatřicátá - Poslední chvíle klidu
Lepší život
Před několika měsíci
Mei musela zaklít. Pořád se nepřestávala divit, kolik lidí dokázala dostat na svou stranu zrůda, jakou byl Yagura a kolik lidí tedy stálo proti ní a jejímu odboji. Bylo nanejvýše smutné, že jeden člověk dokázal způsobit tohle všechno. Ještě ale před několika dny by všechnu tuto vinu svalovala na Yaguru samotného. Byl to přece on, kdo dával rozkazy a nechával svou zemi pomalu se přeměňovat v krví zalitou pustinu. Pak ale přišel Ao a vše bylo jinak.
Pamatovala si ten moment až moc dobře, když ji Ao řekl, že skrz svůj Byakugan spatřil to, co si ten jeden dotyčný myslel, že zůstane až do konce skryté. Yagura byl ovládán Sharinganem. Takto zněl výsledek, se kterým Ao přišel.
Mei měla v tu chvíli chuť zabít Yaguru a pak si dojít pro Shisuie, protože to podle nich byl ten, kdo by něco takového zvládl. Ale něco jí říkalo, že odpověď není tak jednoduchá, jak se zdá. Každopádně první část plánu se musela uskutečnit, jestli chtěla zastavit to násilí a dopomoci této vesnici se opět zvednout. Bylo na čase zvednout své zadky a něco s tím udělat. Jejich plán byl začít převrat někdy za půl roku, možná dřív až bude vše připraveno, protože ráda věřila tomu, co se říká, že štěstí přeje připraveným.
Nemohla si to ale dovolit. Čekání na něco, nebyla momentálně možnost. Věděla, že nejsou v kompletním množství, že každý den, co by čekala navíc, by dokázali převést na svou stranu více lidí, ale čím dřív začne, tím je také větší šance, že se zjistí, kdo že je vlastně ten, co tu celou dobu tahal za nitky.
A proto stála teď a tady, téměř uprostřed bojového pole. Po jejím boku bojovali její věrní přátelé a na druhé straně stáli také její přátele, ale tak hluboce vymývaní, že ji téměř ani nepoznali a ti co ano, ti ji nenáviděli ještě více. Nebylo to jednoduché, podívat se do očí někoho, koho znala a pak s lehkou slzou v oku vypustit ze svých úst kyselinu, která z jejich těl udělala jenom jakýsi sliz. Byl to ale způsob, jak jednoho dne zamezit tomu, aby se někdy něco podobného stalo znovu a pro tuto možnost musela zabít své srdce. Byla přeci jenom shinobi.
Ao stál po její levé ruce a pomocí Byakuganu jí hlásil, co se děje. Byla to její nejlepší skrytá zbraň. kdyby jej neměla k dispozici, asi by se takhle blízko nikdy nedostali. Přece jenom měla na své straně jen minimum jouninů a ti, co bojovali po jejím boku, byli většinou ti, které Yagura zavrhl. Našli se ale i výjimky. Byli tu i lidé, kteří by na Yagurově straně měli všechno, co by si přáli, protože mohli být jeho budoucnost. Viz Chōjūrō a nebo překvapivým pomocníkem se stal další člen klanu Hōzuki, jakýsi Suigetsu, který jednoho dne přišel s tím, že jí pomůže. Ona nebyla ale ta, co si mohla vybírat. Přijala každého, kdo se jí zdál upřímný při své nabídce a samozřejmě nemohla opomenout to, že si všechny tyto lidi nechala projít Byakuganem. Nebyla to sice stoprocentní jistota ani detektor lži, ale člověk měl lepší představu, minimálně v tom, že jestli jí člověk dokázal lhát a Byakugan to neodhalil, tak před ní stál někdo zajímavý.
Nebylo ale důležité, jak se k tomuto momentu dostali. Bylo důležité jenom tady a teď. Bylo strašně ironické, že člověk bojoval proti Krvavé mlžné tím, že ji zakrvácel ještě více, ale jak už zmínila, nebylo zbytí.
„Někdo se k nám blíží ze sedmé hodiny," řekl jí Ao a Mei se do těch míst lehce podívala. Bylo samozřejmé, že neviděla to samé, co viděl Ao, ale aspoň věděla odkud čekat dalšího protivníka.
„Jak daleko?" zeptala se.
„Kilometr a blíží se sem velmi rychle," pověděl a pak ještě ukázal na další místo, odkud někdo přicházel. „Tak třicet tímto směrem, vypadá to na chuniny od Yagury."
„A Yagura samotný?"
„Stále není v dosahu."
„Posera," zaklela. „Postaráme se o tyhle všechny a pak je trošku zatlačíme. Nevíme, co mu bylo nacpáno do hlavy. Musíme zabránit tomu, aby utekl."
„Provedu," řekl Ao a pomocí znakové řeči a vysílačky začal korigovat jejich jednotky. Neuběhlo dlouho, a když se Mei připravovala, že sundá jako první toho, co přichází z té sedmé hodiny, zastavil ji Ao zvednutou rukou, což samo o sobě bylo divné. Možná to byl nějaký dezertér, co se vrací? Když se ten někdo objevil v jejím dohledu, bylo docela komické, že měla tak nějak i pravdu ve svém odhadu.
Ameyuri Ringo se zastavila na nejvyšším místě tohoto prostoru a podívala se na boj před sebou, jednotky pod ní bojovali a umírali, ale jí si někdo prakticky nevšímal. Jenom Mei se na ní podívala ze své velitelské pozice a její přítomnost přijala kývnutím hlavy. Ameyuri to bylo jedno. Nepřišla sem se dívat nebo se tu objímat a přemítat nad starými dobrými časy.
Mei věděla v tuto chvíli jednu věc. Že právě se jejich šance zlepšily v ohromných měřítkách, a tak se jenom otočila doslova na patách a rozběhla se splnit to, co slíbila. Že trošku Yagurovi jednotky zatlačí. Stačilo pár stovek kroků a už před ní stál někdo, kdo se jí snažil zastavit. Ale kromě pár jedinců nebylo na bojišti mnoho lidí, kteří by to dokázali, a tak se i o tohoto člověka postarala. Pak ale přišlo těch třicet chuninů, které nahlásil Ao a jak přišli, tak i skončili, protože Ameyuri, aniž by nějak moc hnula svým tělem, vypustila ohromný záblesk do nebe, který se po chvíli vrátil ve větším měřítku a jelikož nikdo z těch chuninů nevyvolal dostatečnou obranu, respektive nejspíše ani nečekali, že se něco z nebe vrátí na zem, tak je ohromná blesková bouře všechny spálila na popel. Prostě jenom tak.
V tu chvíli se skoro všichni téměř zastavili a podívali se na místo, kde Ameyuri se svými meči stála a ti, co byli na její straně, se pustili do bitvy s novou vervou a ti, co byli proti ní, začali vidět svou budoucnost černěji, protože před nimi stála samotná smrt. Tak jednoduše to lidé vnímali, když se objeví někdo, kdo má být několik let mrtvý a on není. A když tě ten někdo začne decimovat, je jednoduché ztratit víru v budoucnost. Mei tedy nařídila, aby Ao šel s ní a začal hledat Yaguru, protože tušila, že Ameyuri a její jednotky si tady už poradí a jistým způsobem to byla pravda. Ameyuri spustila svůj tanec smrti, přesouvala se ladně jako akrobat a každým dalším krokem jenom způsobovala utrpení svým nepřátelům. Bez výčitek, bez otálení. Ameyuri byla v tomto lepší shinobi než Mei, to si Mei Terumi dokázala připustit.
Ameyuri, když spatřila, jak Mei míří někam pryč, si povzdychla, protože věděla, že se tu spoléhá na ní. Na druhou stranu byla ale ráda, že mohla bojovat na plno, protože už dlouho to nebylo třeba, jako to bylo dnes. Za to, že se ale o dnešním útoku dozvěděla, mohla ale děkovat jenom sama sobě. Kdyby přestala třeba i oprávněně se zajímat o svou bývalou domovinu, nikdy by se jí nedostaly potřebné informace. Ignorovat ale své staré zvyky by byl výsměch, jak k sobě samotné, tak i k Narutovi. Oba svým způsobem byli učeni ke sbírání informací, a tak i ona si začala budovat svou síť informátorů, kteří ji říkali vše potřebné. Nikdy nechtěla ohrozit svou rodinu tím, že by nevěděla něco, co by měla. Doma naštěstí nevěděl nikdo, že zmizela. Její nejbližší rodina byla na misi ve Vlnkové, kterou i ona svou troškou do mlýna pomohla rozběhnout. Nemohla ale skrývat, že tenkrát tu snahu tvořila i dost proto, aby se zabavila. Akce s poštou byla legendární sama o sobě.
Teď měla ale důležitější věci na práci, než přemítat. Její úkol podle všeho zněl jednoduše. Zabít nebo udržet nepřítele zde, dokud Mei a ti další nezastaví Mizukageho, který dokáže velmi schopně ovládat svého démona. Jak to Mei hodlala udělat, ona nevěděla a ani se o to nestarala. Její úkol nebylo udělat vše. Nebyla tu žádná nezastavitelná zbraň, žádný triumf. Přišla pomoct to ano. Rozhodně tu ale nehodlala obětovat život za nějaký vyšší cíl. Její úděl náleží jiné zemi, jiné vesnici a úplně jiným lidem.
Za nějaký čas byla Ameyuri na sklonku svých sil a jenom to, že v této armádě, kterou složila Mei, byli zajímavý jedinci se zajímavými technikami a Kekkei genkai, mohla bojovat déle a nevykašlat se na to mnohem dříve. Shinobi kteří ji dokázali léčit nebo ji dokázali výborně podporovat, aby dokázala nabrat druhý, třetí, desátý a asi padesátý dech.
V jistý čas dokázala spatřit i obrovskou podobu Yagury, který doslova odpálil svou přeměnu a nechal se změnit na svého démona. V tu chvíli někteří její momentální spojenci šli na pomoc své generálce a ti zbylí jenom koukli na ní s otázkou, co se bude dít teď. A tak se Ameyuri vrátila do časů, kdy velela jednotkám a rozdávala rozkazy, jak jí napadaly. Nebyla nejlepší stratég, ale to nebylo ani v tuto chvíli potřeba. Lidé z krvavé Mlžné a ještě k tomu velkou část života utlačováni, milovali hlavně jeden rozkaz, ‚zabij!', a tak se ho nebála použít kdykoliv to bylo potřeba. Mei někdy dříve naplnila své lidi touhou po vítězství, motivací a tím vším, takže tu nemusela nikoho přemlouvat, že tu bolístku co si udělal, musí prostě přežít a bojovat. Lidé z Mlžné prostě byli magoři, stejně jako ona. Shinobi bez ruky vrhající se do boje, Shinobi bez dolních končetin, kteří sesílali techniky ze země a mnoho těch, kteří zahalení v mlze se přemisťovali z místa na místo a vraždili jako stroje, někteří dokonce i bez některého ze smyslů. Nikdo tu od ní neočekával nic víc, než to, že je jako vraždící mašina povede a v případě potřeby jim zachrání prdele. A když se ani to nepovede, že se za ně pomstí a dovede tohle všechno do vítězného konce.
A ono v jednu chvíli se to stalo skutečností. Po dlouhé době, kdy se Yagura přeměnil do podoby bestie, padl k zemi a celá jeho podoba zmizela, a Ameyuri v tuto chvíli věděla, že je konec. Mei nebyla jeden ze záporáků v hloupých filmech a knihách, kteří by nad polomrtvým nepřítelem řečnili o nesmrtelnosti chrousta. Ameyuri si byla téměř jistá, že jakmile Yagura skončil bez ochrany pláště a přeměny svého démona, skončil taktéž i jeho život. No a jak zjistila po chvíli, nebyla to jenom ona, co to zjistila, protože zbývající nepřátele se začali vzdávat nebo začali prchat a jenom pár statečných a hloupých bojovalo dál.
Ameyuri už necítila potřebu dělat nic jiného, než ukončit trápení těch, co bojovali dál. Jestli existoval rozkaz brát zajatce, už to nebyl její problém. Jestli existoval rozkaz dohánět ty, co utíkají, tak se také netýkal jí. Ona sice byla známá tím, že doháněla své nepřátele a dorážela je, v tuto chvíli prostě ale nebyl důvod, proč se vrátit v to, za co ji lidé obdivovali nebo nenáviděli.
Když se ale objevila unavená Mei v těsném závěsu s dalšími, Ameyuri už na místě nebyla. V tom všem nadšení a dokončování toho, co se na vítězném bojovém poli dělá, si nikdo ani nevšiml, že Ameyuri zmizela stejně nenadále, jako se objevila. Hodně lidí, kteří si do teď mysleli, že Ameyuri zemřela, začali pochybovat o tom, jestli tu Ameyuri vůbec byla a celé to nebyla jenom iluze či technika, která přivolala známého hrdlořeze, v dobách kdy to země nejvíce potřebovala. Možná že ten den vznikla i legenda o tom, že když bude tato země na tom nejhůře, že přijedou šermíři a pomůžou jí. Mei věděla kde je ale pravda a tušila, že jeden z prvních rozkazů bude nechat Ameyuri zde postavit sochu, kde pod ní budou napsány jména všech, kteří v tento den obětovali život za správnou věc. Pro mnoho lidí to bude práce, která jim trošku pomůže vyrovnat se s těmi ztrátami, co dneska prožili a pro ostatní to bude ukončení další fáze Mlžné a začátek nové, snad té na kterou se bude vzpomínat v tom nejlepším.
***
Hayate byl rád, že přes to vše, co se stalo, mohl dokončit svou práci jako rozhodčí třetí zkoušky. Bylo svým způsobem komické sledovat Bakiho nahoře mezi diváky, jak si vůbec nepamatoval to, že ho chtěl před nějakou dobou zabít. Bylo štěstí, že shinobi Listové byli až takhle legendární ve věcech, které uměli nejlépe.
„Ticho geninové," řekl, když poslouchal krátké rozhovory mezi některými finalisty. „Užívejte si toho napětí, které panuje ve vzduchu, protože všichni tady čekají na vás. Vy jste hvězdami tohoto dne." Bylo nehezké jim tak nějak lhát, protože i když byla pravda, že většina diváků jsem přišla právě kvůli finalistům zkoušky, většina shinobi tady byla proto, aby zabránila invazi, a ne proto, aby se podívala kdo je dobrý a kdo je lepší.
Naruto se podíval na všechny ty čekající lidi a ušklíbl se. Kolikrát že to bylo, když v těch místech seděl a fandil svým kolegům, protože on měl rozkaz nepostoupit?
Na Sasukeho tváři byl vidět jeden z těch vzácných úsměvů, který naznačoval jakési vzrušení z nadcházejících bojů, a vůbec nijak mu nevadilo, že bojuje proti Gaarovi. On byl připraven.
Shikamaru se jenom krátce podíval na jedno místo, a když tam spatřil postavu, co hledal, lehce kývl. Jeho plán šel jak hodinky. Bylo na čase započít to, co slíbil a tak si dovolil moment, aby se podíval na svou soupeřku a v duchu si řekl: „Půjdeš k zemi."
Karin se nemusela dívat nikam. Její technika spuštěná na plnou sílu, viděla více, než by její smysly dovolovaly. Pochopitelně nebyla ráda, co viděla. Všechno naznačovalo, že se něco děje anebo minimálně bude dít. Byla ráda, že mezi lidmi našla celou rodinu. Jestli se opravdu něco stane, bude potřeba každého člověka, co bude na jejich straně. Ona si každopádně slíbila, že nespustí Naruta z očí, protože on nemohl vidět to, co viděla ona. Karin věděla, ještě o jedné postavě, která je stoprocentně na jejich straně, a tak si ji svou technikou vyhledala. Ameyuri stála za zády Mizukage jako její čestná stráž. Vedle ní byl někdo z osobní ochranky a vedle Hokageho stál Raidō, což byl jeden ze speciálních jouninů. Karin ještě stočila pohled na Kazekageho a v hlavě ji zazvonil poplašný zvon. Kazekage vypadal jako ten, kterého potkala, když zachránili Matsuri z Písečné, ale i když tak vypadal, jeho čakra a všechno, co jej dělalo jím, bylo jiné. Kazekage byl někým nahrazen. Karin se svým normálním zrakem podívala po okolí a neviděla nic divného, co by něco naznačovalo. Byly jenom dvě možnosti, které Karin napadaly. Buď je to vše součást plánu a vědí o tom, že někdo nahradil Kazekageho, nebo je to vše nějaká past, kterou nikdo neprokoukl.
Musela někoho varovat, to věděla. Když by ale věděli, co se děje, mohla by to podezřelým chováním narušit, takže zbývalo jediné. Varovat Ameyuri. Jestli to věděla, bylo vše v pořádku. Jestli ne, udělá to, co bude potřeba. Otázkou stále zůstávalo, jak to udělá. Sai dokázal přenášet zprávy, bylo to ale velmi nápadné. Shinově broukům Ameyuri rozumět nebude, stejně jako Akamarovu štěkání. Předat zprávu normálně nepřipadalo v úvahu, stejně jako to poslat znakovou řečí. Takže zbývaly jenom dvě možnosti. Naruto, který by předal zprávu přes nějaký jejich tajný kód, nebo Ino, jestli dokázala zprávu předat přenesením mysli. Ino byla ale na druhé straně tribuny, než tam kde bude ona čekat na svůj zápas, což bylo pěkně na houby.
„Jak vidíte, nic se nezměnilo," pokračoval Hayate. „Takže i pravidla jsou stejná. Bojujte, dokud se jeden z vás nevzdá, není schopen bojovat, nebo já zápas nezastavím."
Naruto si nahlas odfrkl, když slyšel to poslední. Hayate ho ale nevnímal.
„Shikamaru Nara, Temari… Aréna je vaše. Vy ostatní, běžte prosím na svá místa," a s těmito slovy se všichni odebrali na svá místa. Karin věděla, že musí počkat, až skončí zápas Shikamara, aby měla nějaký důvod dojít za Ino a nikomu to nepřišlo divný. Prozatím tedy společně s Narutem a ostatními šli na místo, které jim bylo určené.
Temari si rozevřela svůj ohromný vějíř a pokračovala v dívání se s odporem na Shikamara, který její přítomnost víceméně ignoroval.
„Skončíš stejně jako můj předchozí soupeř," snažila se vyprovokovat Shikamara. Ten si ale jenom znuděně zívl.
„Začneme ještě dneska?" bylo jediné, co pověděl.
„Vážení hosté!" zakřičel Hayate. „První zápas právě začíná!" A tím pokynul rukou k začátku souboje. Shikamaru nelenil a rychle poklekl a vyvolal svou techniku Kagemane no Jutsu. Temari pochopila, že musí rychle zmizet a tak ihned učinila. Začala odskakovat pryč a když byla tak daleko, že našla limit vzdálenosti této techniky, okamžitě si to místo označila tím, že udělala čáru na zemi.
„Ha! To je všechno?" podivila se Temari, ale Shikamaru na místě, kde povolal svou první techniku, nestál a Temari ho spatřila na druhé straně arény v bezpečí pár stromů, které tam stály. Temari si provedla v hlavě rychle pár výpočtů a zjistila, že dosah Shikamarova stínu je takhle dlouhý a tudíž se rozběhla blíž a tam kde si vypočítala, že už Shikamarův stín nedosáhne, vypálila svou techniku Kamaitachi no Jutsu. Shikamaru ale byl dobře schovaný za stromem a když opadl prach rozvířený tímto ničivým větrem, zjistila, že se mu nic nestalo. Za jiným stromem ale spatřila dalšího Shikamara, který na ní právě poslal tu samou techniku. Temari ale zůstala klidná. Svou matematiku provedla výborně, tomu věřila. Když se ale stín rozběhl za hranici, kterou si určila, musela sakra rychle uskakovat, aby v tento moment neskončila. Když se jí podařilo zdrhnout a udělat si další čárku, zjistila, že stín z arény jeho vzdálenost prodloužil. Děkovala všem za to štěstí, že jejich zápas byl první. Kdyby bojovali jindy, zápas by její protivník vyhrál skoro automaticky.
„Myslíš, že tě nechám čekat, až slunce více zapadne? Hádej dvakrát!" a s těmito slovy spustila další salvu větru, která zničila ten obyčejný klon, který si Shikamaru udělal, ale taktéž zničila téměř veškeré jeho krytí. Shikamaru tedy stál na zlomeném stromu a usmíval se, jako by to byla pro něj hra a to Temari rozzuřilo ještě více. Švihla tedy svým vějířem potřetí a počítala už s tím, že tímto zápas skončí. Shikamaru neměl skoro téměř žádné krytí a jestli ani to nebude stačit, bude tam posílat jednu salvu za druhou.
Shikamaru ale v moment, kdy vítr pomalu utichal, spustil svou techniku taktéž potřetí a k tomu přidal hozený kunai. Temari nebyla slepá, aby si toho nevšimla. Uskočila ale pouze jednou, protože o tolik se slunce nemohlo posunout a tento jediný úskok taktéž stačil k tomu, aby se vyhnula letícímu projektilu. To byla poslední chyba, kterou udělala. Protože najednou něco přelétlo nad její hlavou a ani Kankurōvo: „Pozor!" ji nedokázalo včas pořádně varovat. Ano, stihla udělat ještě jeden mohutný výskok dozadu, protože očekávala, že něco malého ve vzduchu, ten stín nemůže tolik prodloužit, ale kvůli špatnému odhadu další úskok už nestačila udělat a byla chycena.
To něco, co prodloužilo Shikamarův stín byl pták, ale sama byla překvapena velikostí tohoto ptáka. Jestli něco takhle obrovského žilo v Zemi ohně, ani tu asi nechtěla žít. Pták ale odletěl stejně rychle, jako přiletěl a ona se tak mohla zlostně podívat na Shikamara, který kráčel pohodlně k ní. Občas Shikamaru udělal nějaké gesto, například protažení krku nebo utření si prachu a trošku krve z míst, kde byl zasažen větrem a ona ke zlosti na sebe samu, to musela trapně opakovat, jak ona nesnášel tyto techniky.
Shikamaru došel až k ní na zhruba dva metry a prostě se na ní jenom díval. „Mohl bych s tebou v tento moment udělat cokoliv, ale jak tak na tebe koukám, nic by mi to nedalo," řekl Shikamaru prostě a Temari si tam našla to, že jí právě do očí řekl. Že je šeredná a proto tohoto momentu nechtěl využít. To ovšem dovedlo Temari k jenom většímu vzteku a začala se jeho technice vzpírat. „Ty jsi mi ale bojovnice," uznal Shikamaru.
„Jdi do prdele!" zvolala nazpátek.
„Půjdu pryč," uznal Shikamaru. „Ještě ale musím oficiálně ukončit zápas." A s tím z kapsy vyndal malou lahvičku. Temari jej napodobila a vyndala vzduch ze vzduchu. Na to se Shikamaru jenom ušklíbl, zapamatoval si, kde má Temari své kapsy a schválně si tuto lahvičku dal tak, aby jej nemohla napodobit.
Temari se okamžitě zděsila. Ať bylo v té láhvi cokoliv, byla nahraná. Jestli to byl jed, plyn nebo výbušnina, neměla způsob jak se uhnout.
Hayate se v tu chvíli přemístil do arény a chtěl už vyhlašovat vítěze, ale Shikamaru k údivu a překvapení všech, se stejně otočil a kapsli hodil přímo po Temari, které stačil jeden pořádný nádech, který napodobila po Shikamarovi a padla k zemi.
Shikamaru tedy po slovech: „Vítěz Nara Shikamaru!" vyrazil pryč. Nebylo tu nic víc, co by měl udělat. V tu chvíli se dolů dostali i zdravotníci a začali zjišťovat, co se děje. Ale Temari navenek vypadala jenom jako uspaná a tak si všichni ti, co Temari fandili – ne že by jich bylo hodně – oddychli. Shikamaru ale dostal obrovský potlesk, hlavně od těch, co rozuměli tomu, co se tu stalo. Klan Nara byl známý tím, že dokázal imobilizovat své protivníky, o které se pak někdo postaral. Ukázat před všemi, že dokážeš někoho imobilizovat a pak jej následně i dorazit, byla věc, co tu dokázalo respektovat mnoho lidí.
Naruto ze své pozice diváka také zběsile tleskal. Nebyl to tak ‚no doprdele' moment jako když Chōji se zvětšil v obra a skočil placáka na svého protivníka, ale pokud Shikamaru namíchal nějakou zajímavou břečku, v což doufal že ano, tak to bylo také prostě skvělé.
Lidé stále tleskali, když Karin dloubla do Naruta, aby ji následoval, a když Chōji vyšel naproti Shikamarovi. Naruto chtěl vidět další souboj, kde bude bojovat Kabuto, ale když viděl pohled Karin, který vypovídal mnohé, i on se rozešel do průchodu, ze kterého nic z dalšího zápasu neuvidí.
„Dobrý zápas, Shikamaru!" pověděl Chōji a poplácal Shikamara po ramenou. Jelikož ale nešel nikdo s nimi, bylo jasné, že jak Haku tak Kabuto se do arény přemístili.
„Proč se nedíváte?" nechápal Shikamaru.
„Ještě to nezačalo," uklidnil ho Chōji a vydal se zpět na tribunu, aby mohl sledovat zápas. Shikamaru se na toto gesto usmál. Byl to celý jeho nejlepší přítel. Nemohl mu pogratulovat za zhruba deset sekund. Musel mu to říct dřív. Když i on se vydal podívat na zápas, zastavila ho Karin nataženou rukou.
„Děje se něco?" nechápal a Naruto se tvářil stejně.
„Potřebujeme, aby si nás vzal za Ino," řekla Karin a tím ‚nás' myslela sebe.
„Určitě víš, kde je. Proč za ní nejdeš sama?"
„Lepší je nechat si myslet, že chceš od ní pogratulovat nebo tak něco," vymyslela rychle Karin. „Je to důležité," dodala důrazně.
„Dobrá," pověděl Shikamaru tedy a otočil se, aby mohl jít směrem, který vedl na divácké tribuny.
„Co Chōji?" zeptal se Naruto, který šel jako poslední za nimi.
„Jestli Kabuto vyhraje během pár sekund, potřebuje být na místě. My máme zápas až později," vysvětlila Karin.
Karin rychle převzala vedení a směřovala je na správné místo, kde věděla, že Ino sedí. Shikamaru se tedy nechal vést a nevnímal zahájení souboje, který nastal v aréně. Jestli to bylo tak důležité, nezáleželo na tom, že neuvidí Kabuta bojovat. Kdyby na něj narazil v nějakém příštím souboji, stejně by se vzdal.
Karin vyšla tedy mezi diváky jako první, kteří ji všichni víceméně ignorovali, protože pod ní byl souboj, který hodně lidí chtělo vidět. Když Karin nařídila Shikamarovi, aby došel pro Ino, všimla si, jak se Naruto šklebí na Kibu, který seděl vedle pro ni neznámé holky.
„Karin?" nechápala Ino, když přišla se Shikamarem.
Karin ale podala Ino pouze malý papírek, který si Ino přečetla.
„Nějaká šifra?" zeptala se a Shikamaru se jí podíval přes rameno, protože slovo šifra ho zaujalo.
„Ano," řekla jenom Karin. „Vedle Hokageho je Ameyuri, ta šermířka, co bydlí s námi," dodala pro upřesnění a Ino jenom kývla, že ví, o koho se jedná. „Potřebuji, aby ses jí dostala do hlavy pomocí své techniky, řekla jí, že máš zprávu ode mě a pak jí nadiktovala přesně to, co je na tom papíře. Je to opravdu důležité, musíš to říct úplně přesně. Počkej si, prosím, na to, až ti řekne, že chápe, co to znamená."
Ino si tedy zprávu ještě párkrát přečetla a pak si s kývnutím šla sednout zpět na místo. Pochopila, že kdyby omdlela na schodech kvůli své technice, tak by to nebylo nenápadné. Takhle když jenom ‚usne' na sedačce, nikomu to nepřijde divné.
Naruto ale mezitím sledoval zápas svého týmového partnera.
Kabuto byl zrovna chycen do vězení z ledových zrcadel, ale nevypadal zrovna nějak vystrašeně. On věděl, co má od svého oponenta čekat a tudíž nebyl touto technikou překvapen. Kabuto pomocí Doton: Moguragakure no Jutsu se jenom propadl do země a vyhrabal se pár metrů od vězení. Haku byl tedy nucen svou techniku zrušit a sám z jednoho z vězení vyskočit. Kabuto ale jenom v klidu stál.
Haku věděl, že nemá šanci Kabuta porazit a to samé věděl i sám Kabuto. Haku byl možná dobrý, dostatečně dobrý, aby se jej Zabuza nezbavil za ty roky, ale před ním stál někdo, kdo by Zabuzu nejspíše porazil, někdo tak dobrý, že si dokázal hrát na genina. Haku nevěděl, jestli to Kabuto neukončil ihned, aby dal Hakuovi šanci něco předvést, aby mohl být třeba povýšen za to, co předvedl, nebo jsou v tom jiné úmysly. Každopádně byl rád, že neskončil třeba za deset vteřin.
„Suiton: Daibakufu no Jutsu," zvolal Kabuto a z jeho úst a z vody v zemi dokázal vytvořit ohromnou vlnu připomínající vodopád a to všechno se na Hakua řítilo tak, že neměl možnost úniku. Haku udělal tedy jediné. Když se tomu nemohl uhnout, použil spoustu své čakry a veškerou vodu nechal zmrznout, takže před ním stál ohromný ledovec, který ale bránil tomu, aby viděl, co se Kabuto chystá udělat.
Kabuto ale stál s úsměvem na tváři. To co chtěl zjistit, teď právě zjistil a to mu jako sběratelovi informací stačilo. Nebyl důvod to protahovat, a proto za pomocí jednoduchých pečetí povolal ze země jakési sloupy, které jako beranidlo narazily do ohromného ledovce, co tu vznikl a rozbily jej na možná i tisíce malých kousků, které všechny letěly na Hakua. Ten sice stihl, jak si Kabuto za chvilku všiml, před sebe přivolat zrcadlo, aby se ochránil, ale i tak spousta těch úlomků na něj padala ze shora a poranily ho tak či tak a aby toho nebylo málo, Kabuto se prostě přemístil za něj a namířil na něj svůj čakra skalpel.
„Vítěz zápasu Kabuto Yakushi!" zvolal Hayate, když se objevil v aréně, aby vyhlásil vítěze.
Všichni pochopitelně začali tleskat a Shikamaru si k tomu krátce povzdechl. „Když vidíš, jak se ani pořádně Kabuto nesnažil, je docela morbidní snažit se postoupit."
„Už víš, proč si budeme házet mincí?" zasmál se Naruto.
„Kdo vyhraje je vlastně poražený," přidala se do debaty s úsměvem Karin.
„Že já se tam dole nevzdal. Dokážete si to představit? Bych přišel až k Temari a do naprostého ticha, bych prohlásil ‚vzdávám se'."
Naruto nemusel ani dlouho přemýšlet, aby mohl říct: „Úplné si to dokážu představit."
Shikamaru se ani nesnažil skrýt povzdech.
„Co to vůbec bylo?" zeptala se Karin, když všichni tři stáli u zdi arény, aby je tolik lidí neslyšelo.
„Nervový toxin," řekl Shikamaru. „Chudák holka několik dní nebude moct pracovat s čakrou."
Karin se na Shikamara podívala, jako kdyby mu narostla další hlava. Tohle byl zajímavý extrém, co použít v chuninských zkouškách.
„Dobře jí tak," uznale pokýval Naruto. „Kankurō bez loutek, ona tak nějak bez čakry, ještě dostat Gaaru a máme celou sadu."
Shikamaru se na to krátce usmál a zamířil za Ino, aby se ujistil, že je vše v pořádku. Naruto mezitím zamířil za Kibou, který seděl kousek od nich a už několikrát ukázal, aby se k němu Naruto přidal.
„Kiba-san!" zvolal nadšeně Naruto, aby pokračoval v té šaškárně, co začali tenkrát v té restauraci.
Odpověď mu ale nepřišla od Kiby, ale dostalo se mu milého smíchu od té dívky, kterou Kiba chtěl tak strašně získat. Kiba ale nechtěl zůstat za nezdvořáka, tak se chopil představování. „Naruto, tohle je Tamaki, Tamaki tohle je Naruto," začal a tak se Naruto uctivě uklonil, za což se mu dostalo stejného gesta. „A tohle je Denka a Hina," představil ještě dvě roztomilé kočky Kiba.
„Idiot dvě přišel," pověděla jedna z koček.
„Hele, kočka a mluví!" zvolal nadšeně Naruto a Kiba se začal nahlas smát.
„Interní vtip," ujistil Kiba Tamaki, že Naruto není takový hlupák, jako se zdá.
„Takže nakonec se Kiba vrátil z té těžké mise, aby pomohl i tobě?" pověděl Naruto s vřelým úsměvem.
„Ne," usmála se i ona na něj. „Tady moje babička mi řekla, o čem jste si povídali venku před restaurací a poté, co jsem vás nechala chvilku sledovat tady mými přáteli," ukázala na mluvící kočky, „jestli nejste nějaký úchylové a zjistila jsem, že tady Kiba opravdu vypadá jako někdo, koho bych chtěl poznat lépe, pozvala jsem ho, aby si sedl k nám na zkouškách."
Naruto se podíval na Kibu s velice rozpačitým výrazem, když se dozvěděl, že je někdo slyšel, jak povídají naprosté kraviny před tou restaurací.
Tamaki to ale brala s humorem a tak se slušnou imitací udělala stejné gesto, jako tenkrát Naruto, tedy letící a praskající ohňostroj. To už Naruto nezvládl a vyprskl smíchy.
„Jo smějte se na můj účet, jen do toho," dal Kiba ruce v bok, ale i on se usmíval. Pak ale zvážněl. „Tamaki, omluvíš nás na chvilku, je to důležité," a poté, co Tamaki kývla, odvedl Kiba Naruta zpátky ke Karin, u které už stál jak Shikamaru tak i Ino.
„Třetí souboj Chōjūrō a Chōji může začít!" ozvalo se v ten moment, a i když Kiba chtěl vidět tento zápas a podpořit svého kamaráda, pokračoval v cestě.
„Pojďte se mnou na chvilku," řekl Kiba všem jeho přátelům a jako první se vydal do stejného východu, odkud před chvílí přišel Naruto a další. „Zkrátím to, protože všichni chceme vidět tento souboj," začal, když měli prostor pro rozhovor. „Něco se děje a je to sakra velké."
Shikamaru jeho myšlenku odsouhlasil a rukou mu dal prostor k pokračování.
„Je tu hodně členů ANBU. Pravidelně rozmístění. Je tu i spousta našich shinobi a někteří ani nevypadají, že by je nějak zajímalo, co se v aréně děje."
„Můj táta naznačoval, že se může něco stát," dodal s důrazem na slovo ‚může'. „Nebyl nijak specifický, což není jeho zvykem, říkáme si téměř vše."
„Někdo nahradil Kazekageho," řekla Karin potichu.
„Do prdele," zhodnotil to za všechny Naruto a podíval se po sobě, jestli je na něco tak velkého připravený.
„Pokud jsou na to jouninové a ANBU připravení, můžeme být v klidu," pronesl po chvilce Shikamaru. „Každopádně jestli někdo bude chtít zaútočit tady a teď, je to kvůli Hokagovi a kvůli tomu, kolik je tady lidí."
„Co navrhuješ?" naznačila Ino.
„Buďte připravení na zrušení genjutsu a sem tam ho zkuste odvolat, i když necítíte, že je použito," začal Shikamaru a všichni mu na to kývli. „Pozorujte nejbližšího jounina. Kousek od nás," naznačil místo, kde před chvilkou stáli, „je Kakashi-san. Jestli se něco děje, je určitě obeznámen se situací a bude to on, který začne jednat. Bude to také nejspíše on, který nám dá případné rozkazy, když nás uvidí."
„Co ostatní? Musíme jim to říct," řekl Kiba.
„Čím více lidí to ví, tím je větší šance prozrazení," zamítl to Shikamaru. „Buďte ale připraveni je podpořit, kdyby začali zmatkovat. Věřme ale, že se to nestane. V akademii nás učili, jak reagovat při invazi. Každý si na to jistě vzpomene."
„Musíme to ale říct Sasukemu," řekl Naruto po chvilce a všichni se na něj otočili. „Gaara je Jinchūriki," pokračoval Naruto. „Někdo s neskutečnou silou a schopností zničit celou arénu. Jestli je to Písečná, co chce zaútočit," naznačil nahrazení Kazekageho, „tak to začne tím, že Gaara odpálí svého démona."
„Proč si to myslíš?" nechápal Kiba. Neříkal, že to nedávalo smysl. Ale Naruto zněl stoprocentně jistý a to ho překvapilo.
„Protože to je to, proč jsme stvořeni," vypustil Naruto ze svých úst a všichni kromě Karin zůstali v různých fázích šoku.
„Hej," protáhl Kiba. „A já myslel, že největším šokem dneška bude to, že mám přítelkyni."
Shikamaru položil Narutovi ruku na rameno a tím mu dal vědět, že se nic tímto nemění. „Naruto má pravdu. Gaara bude součástí toho, co se děje. Nevědomky jsme se s Chōjim postarali o jeho sourozence, takže už zbývá jenom toto. Naruto, běž počkat na to, až Sasuke půjde po schodech dolů. Já jdu na tribunu a budu signalizovat Sasukemu tak dlouho, než pochopí, že to má dolů vzít po schodech a ne se dolů přemístit. Vy ostatní běžte na svá místa. Karin, tebe budu potřebovat u sebe, abych věděl, kde je kdo."
„Provedu," ozvali se všichni a vydali se tam, kam je potřeba. Naruto se s rychlostí sobě vlastní rozběhl do míst, kde se cesta na tribunu, cesta do míst pro čekající finalisty a cesta dolů setkává. Tam hodlal čekat, než se Sasuke objeví a bude mu muset říct něco, co jej jistě nepotěší. Ten příkaz bude jednoduchý na vyslovení, ale těžký na splnění. „Zneškodni Gaaru ať se děje, co se děje."
Autor: Amren Vydáno: 24.12.2015 11:11 Přečteno: 2432x Hodnocení: 100% (hodnoceno 1x) |
Komentáře
Sidd: Ahoj i tobě, mrzí mě, že to nebylo na tolik zřetelné, ale fakt jsem si myslel, že "před několika měsíci" takhle samostatně bude stačit, příště to zkusím vymyslet lépe.
Ameyuri byla vždy dobrá, to je fakt, který se nemění .
Souboj Naruta a Gaary bude, není se důvod bát, bude snad trošku akčnější a překvapivější, než souboje které píšu při zkouškách.
Ameyuri zasáhne do invaze a bude to něco mezi tím, jak jsi to popsal, ale furt jsou pro ni přednější ti z její rodiny, to je jasné.
Ano komentářů je více... konkrétně jich je tolik, kolik bylo, než to začalo upadat... takže jsme se vrátili na nějaký průměr, za což jsem ale pochopitelně vděčný, 4-5 komentářů bylo spíše smutné. Já teď bude také dlouhou dobu pryč mimo PC, takže tu kapitolu hodím do "automatu" ať ji vydá za mě, doufám, že je to dostačující.
bamby33: Zdravím tě, jsem rád, že se mi taková věc podařilo, nemáš samozřejmě zač.
Cauky. Diky za dalsi kapcu udelal si mi velkku radost :D
Ahoj!
nejdřív jsem byl kapku zmatenej, protože jsem si nevšiml toho že je to flashback :D ale pak jsem to nějak pochopil... a bylo to fakt hustý :3 ta Ameyuri je fakt frajerka :D
Jsem fakt zvědavý jak vyřešíš ten souboj Naruta s Gaarou, jestli vůbec bude :) Hlavně.. jsem zvědavý, jak Ameyuri zasáhne do invaze.. jestli si bude všímat jen sebe, Naruta s rodinou a Mei, nebo jestli bude akčnější :)
No... hodně štěstí s psaním, koukám že komentářů tu máš celkem dost oproti tomu poslednímu dílu :3 užij si leden, mě čeká celkem peklo, tak budu pevně doufat že ten jeden díl se tu někdy objeví :) měj se
Kennys: To já samozřejmě netvrdím, že to lidé nečtou, počet přečtení pod kapitolou a taktéž počet unikátních připojení na mou stránku, je jasný ukazatel toho, kolik asi lidí čeká na novou kapitolu. Nic to ale nemění na tom, že rád vidím a čtu vaše komentáře. Musíš(musíte) to brát tak, že já nad jednou kapitolou strávím, když jde vše dobře okolo 6-8 hodin, které si tak nějak rozdělím do toho měsíce, kdy vydávám kapitolu. Když já ale strávím takovýto čas, tak mě mrzí, když lidé co to čtou, nestráví u mé kapitoly o minutu(y) víc, aby k ní i něco napsali... samozřejmě vím, že nikdo dneska asi nemá čas, aby mi sem napsal slohovou práci, takového člověka jsem zatím potkal asi jenom dvakrát nebo třikrát za svou autorskou kariéru. Nic to ale nemění, že lidé by nemohli napsat něco ve stylu "ne/líbilo se mi toto" a prostě se třeba zaměřili, co dělá tuhle kapitolu/povídku od jiných a proč někteří z mých čtenářů čekají na kapitolu každý měsíc už třeba několik let... když už někdo je takhle věrný fanoušek, musí ho sem z nějakého důvodu udržovat a to je přesně to, co bych od vás chtěl slyšet.
Loki: Nemáš zač, rád naděluji kapitoly pod stromeček... tohle je asi 5 nebo 6 taková "vánoční kapitola" . Jsem rád, že se povídka líbí. Děkuji za přání, myslím že se Vánoce povedli a nový rok bude jistě také pozitivní.
kaendy: Taktéž není zač. Myslím, že není spoiler, když řeknu, že oba souboje budou. A Gaara jelikož je fur stejný šílenec, tak se památné věty jen tak nezmění.
anonym009: Děkuji.
Kata: Budu to brát tak, že je to jenom přehnaně napsané, jinak bych se musel červenat, že zrovna MOJE kapitola, byla ten nejlepší dárek . Těšila ses a souboje přišli, ono to finále je zkombinované s dalšími věcmi, takže jestli ses vyloženě těšila na nějaký určitý souboj a on nepřijde, jistě si najdeš něco jiného a podobného . Děkuji za přání, můžu slíbit, že když bude plodnější na komentáře, bude i plodnější na kapitoly .
Jano: Jsem rád, že se líbilo. Pokračování jistě bude, napsané je, v tom není problém, jen se na něj musím podívat a vše co předchází k tomu, než se kapitola vydá. Já chápu, že to Kennys napsal správně, nic to ale nemění na tom, že bych to chtěl změnit.
LillyPotterml: Ahoj i tobě, děkuji.
Enton: Jsem rád, že jsem mohl sloužit. Děkuji, myslím si, že ani další kapitola nezklame, jinak bych nešel "s kůží na trh" kdybych v to nevěřil.
Nice vánoční dárek opět skvělá kapitola těším se na další
Ahoj, super pokračovanie
ďalší skvelý diel úžasnej poviedky, strašne sa teším na pokračovanie a z toho malého množstva komentárov si nič nerob je to tak ako napísal Kennys
Nejhezčí vánoční dárek. Na finálové souboje jsem se moc těšila... Jinak přeji krásné prožítí vánočních svátků a šťastný nový rok. A ať je plodnější jak na komentáře, tak na kapitoly....
Zase úžasnà kapitola.
Děkuji za dárek! :D Strašně mě zajímá jak popíšeš souboj mezi Sasukem a Garou nebo Naruta a Garru (jestli teda budou bojovat) a pokud zase Gaara řvát 'MATKA TO JE MOJE KREV!' nebo tak :D
Moc děkuji za takový krásný dárek :-) Kapitola se mi velmi líbí, stejně jak i celá povídka, a i já přeji tobě krásné prožití vánočních svátků :-)
Jen tak dál. Neboj se zě, tu je málo komentářů hodně lidí to čte a vyprdnou se sem něco napsat jako ja až doteď. :D