Kapitola čtyřiatřicátá - Ohnivá vůle
Lepší život
„Připomeň mi, ať ti nikdy neberu poslední brambůrek," řekl Naruto, když poplácal Chōjiho po zádech za sakra dobře odvedenou práci a ušklíbl se na něj.
„Neboj se," odmávl to Chōji s úsměvem. „Bych ti jenom zlomil druhou ruku, jsi přece kamarád, ne?"
Naruto se jenom trošku vyděšeně odtáhl a pak se oba začali smát a postupně se k nim přidal i zbytek lidí, kteří přišli pogratulovat Chōjimu.
„Přejdeme k dalšímu zápasu!" ozval se Hayate z arény a tak se všichni nahoře ztišili a začali opět sledovat pověstnou tabuli. „Chōjūrō a Tobio, prosím přistupte."
„Zajímavý zápas," pověděl Choji zamyšleně, když se oba soutěžící vydali na cestu do arény.
„Říkal jsi, že jsi s tímhle klukem bojoval?" zeptal se Kiba zvědavě, když sledoval záda svého týmového partnera, jak se připravuje na svůj zápas.
„Uhm," odvětil mu souhlasně Naruto a jelikož vytušil, že očekávají od něj všelijaké podrobnosti, trošku se nad svou odpovědí zapřemýšlel. „Býval nerozhodný a jakoby vždy plný stresu a obav… takový to ‚co by kdyby'," začal se svým vyprávěním. „Nic to ale neměnilo na tom, že rána jeho mečem by bolela stejně, jako rána zde od siláka v plné formě," využil jako příkladu Chōjiho, který dosud stál vedle.
„Fíha," uznal Kiba. „Takže říkáš, že Tobio nemá šanci?"
Naruto si jenom povzdechl. „Nemám moc informací o vašem kolegovi. Přece jenom jsem se s ním už dlouho neviděl, naposledy na akademii, ale pokud se specializuje na sběr informací, jako to děláte vy všichni ve vašem týmu…" dal si Naruto pauzu ve své větě, „tak ne."
Na to se Kiba zamračil, jistě to nebyla odpověď, co chtěl slyšet.
„A bude Tobio… v pořádku?" zeptala se Hinata potichu.
„Jestli se ptáte, jestli do zápasu zasáhnu," podrbal se Naruto rozpačitě na hlavě a pár lidí vedle něj se tomu lehce zasmálo. „Tak ne… nebude k tomu důvod. Chōjūrō sem přišel dokázat mnoho věcí. Jednou a možná i tou nejdůležitější věcí je to, že má na to, být po mém boku jeden ze Sedmi šermířů a jelikož si určitě udělali svůj domácí úkol, tak ví, že neoceňuji zbytečné násilí a ponižování slabších."
„Chceš říct, že sem přišel oslnit tebe?" nechápal Kiba, ale pak se na jeho tváři udělal zlomyslný úšklebek. „To zní docela r-."
„Řekneš romanticky a povím všem tady moje nejzajímavější poznatky z našeho tréninku," zastavil ho výhružně Naruto.
Kiba jenom hlasitě polkl. „Myslel jsem reálně… víš jak… ty jeden z členů a on ten, co se tam chce dostat," zakýval si na to hlavou, aby všechny ujistil, že to přesně tak myslel a samozřejmě aby ujistil Naruta, že co se stalo na tréninkovém hřišti, musí zůstat na tréninkovém hřišti.
Další breptání, pošťuchování ale zastavilo start zápasu. Naruto se tedy soustředil na to, co se děje pod ním. Přece jenom jestli má někoho posuzovat, měl by to dělat s plnou koncentrací. Je pravda, že Ameyuri tu nebyla, takže to bylo stejně pro Chōjūra jenom zahřívací kolo a jeden souboj z mnoha, ale Naruto podvědomě věděl, že jednoho dne, jestli se ho všichni dožijí, bude Chōjūrō nést toto slavné jméno. Snad ten den bude Naruto blíž ke svému snu, že nebudou žádné zbytečné války a třeba tomu pomůže i tým, kde nebude zastoupena jenom jedna země.
Naruto pochopitelně poznal, že ten zápas byl rozhodnut, jakmile byla vyhlášena jména účastníků. Tobio mohl být velkým specialistou v lokalizačních technikách a jiných věcech, které pomáhali najít něco nebo někoho, ale v záležitostí síly nebyl na úrovni Hinaty ani Kiby, takže víc než něco jiného, bylo vidět slušné mistrovství v klonovací technice, používání čakry do nohou pro úskok, pár přeměňovacích technik s různými věcmi v aréně, ale jinak to byla hra na kočku a myš, protože obyčejné útoky s kunaiem a shurikenem nemohli zastavit někoho, kdo si prošel peklem, aby se dostal sem a mnohem dál.
Netrvalo to ani dlouho – ale o trošku déle než Naruto čekal – a Tobio byl poražen.
„Vítěz Chōjūrō," bylo tedy očekávaně vyhlášeno a on stejně jako pár ostatních ze slušnosti zatleskal. Nebyl to žádný zápas dne či roku, ale bylo to asi nejspíš to, co se tady očekávalo. Neukázání trumfů, aby si mohl vsadit all-in v zápasech, které už někdo sleduje.
A jelikož nebylo potřeba ani nějaké armády zdravotníků, vypadalo to, že se brzo bude pokračovat a aniž by tu myšlenku stačil dokončit, jejich rozhodčí spustil znovu magickou krabičku osudu a teprve pak to všechno pro něj začalo.
***
„Vtipné," pověděl Danzō Hiruzenovi, když oba uviděli rozlosování dalšího zápasu. Každý by ale poznal, že v tom neshledává nic vtipného.
„Lepší než kdyby to Naruta poslalo proti Karin. Mám dojem, že by to byl zápas, který by z nás nikdo nechtěl vidět," odvětil Hiruzen.
„Tento zápas nemohl nastat," řekl Danzō a Hiruzen si jenom povzdechl. Doufal, že jeho jistota pramení z vidění do budoucna, ne z toho, že někdo zadal pár podmínek do losovacího přístroje. „Aspoň uvidíme souboj učitele a žáka," pokračoval Danzō. „Ty jsou povětšinou zajímavé."
Na tuhle, pro někoho nezajímavou poznámku, se musel Hiruzen zamračit. „Jsem jenom rád, že jsem ti zakázal – a ty jsi mě poslechl – a už nevykonáváš tu zrůdnost se soubojem na život a na smrt."
„Uvidíme například teď, jestli je lepší tvoje metoda nebo byla ta moje," ukončil Danzō pro něj bezpředmětnou debatu a sledoval jak Naruto, aby se nejspíše vyhnul trapným chvilkám, skočil dolů do arény.
***
Naruto nebyl vyloženě někdo s matematickým myšlením, ale i tak nějak vytušil, že bude bojovat s někým s jeho přátel a ne s někým z jiné vesnice. Přesto ale cítil na jazyku takovou divnou pachuť. Bylo vidět, že ani Kiba nechvátá se s ním setkat. Přeci jenom to bylo jiné, než jejich souboje… sakra jiné.
Nakonec ale Kiba musel dojít k němu a k rozhodčímu, aby jejich souboj mohl začít.
„Jste oba připravení?" podíval se na ně Hayate s pohledem, ve kterém se možná dalo najít pochopení, že tenhle souboj vůbec nebude po psychické stránce lehký… Ale Naruto si v tom pohledu našel i to, že takový je život a že Hayate ve svém životě musel někdy udělat něco podobného a nebyl to ‚jenom' souboj o povýšení a vzhledem k tomu, že tu Hayate stál, domyslel si i konec.
„Třeba," odmávl to Naruto.
„Nápodobně," dostalo se mu odpovědi od Kiby a tak Hayate mávl, dal ústní povel a zmizel jim z cesty.
Naruto nijak nechvátal a vytáhl si ANBU katanu, kterou měl ukrytou pod svým hlavním mečem. Možná že s Kuramou, hněvem a pudem sebezáchovy, by dokázal máchat Kubikiribōchō, ale teď… teď musela stačit katana.
„Co ruka?" zeptal se Kiba, jako kdyby se dnes neviděli a před pár chvilkami si nepovídali.
Naruto, jelikož věděl Kibovo zalíbení ve dvojsmyslech a jelikož chtěl trochu odlehčit atmosféru, se jenom podíval neurčitě dolů a řekl: „Stále mi visí."
„To jsem vědět nechtěl," zakroutil hlavou Kiba s mírným úsměvem.
„Tak ses neměl ptát," pokrčil Naruto rameny s taktéž mírným úsměvem.
„Radši jdeme na to… nebo si to rozmyslím," povzdechl si Kiba a Naruto si vytušil vlastní smysl jeho slov a tak se připravil na souboj. Ale když viděl Kibu, jak mu podává ruku, kývl na to hlavou a zapíchl svůj meč do země.
„Hodně štěstí," a s těmito slovy se jejich ruce setkaly uprostřed cesty.
Kiba ale místo podobné odpovědi se jenom ještě více usmál a Naruto tam neviděl ani žádnou legraci, ale jenom jakousi laskavost, přátelství… jako kdyby hleděl do očí někomu ze své rodiny. „Gratuluji," zašeptal potichu, aby to slyšel jenom on a s těmito slovy svou ruku pověsil zpět ke svému tělu a otočil se na patách.
„Vzdávám se," řekl Kiba už nahlas a s krátkým povelem pro svého věrného psího společníka a zvednutou rukou v gestu rozloučení se vydal zpět nahoru.
„Cože?" doslova zakřičel Naruto, než se stihl ozvat jejich rozhodčí. „Jestli je to kvůli mému zranění, tak nemu-."
„To je až jeden z druhotných důvodů," zastavil ho Kiba, i když bylo vidět, že vysvětlovat tu své důvody bylo to poslední, co právě chtěl.
„Tak proč?" nechápal Naruto.
„Nebýt tvé schopnosti motat se do všeho, tak bych tu ani nestál," začal pomalu Kiba. „Bez tvého tréninku bych tento rok neprošel akademií, a kdyby ano, skončil bych tak či tak v první části zkoušky diskvalifikací. Neji by možná řekl, že je to osud a že jsem byl předurčen se teď nestát chuninem."
Naruto už se nadechoval k odpovědi, ale Kiba pokračoval.
„Neboj… furt vím, že Neji kecá kraviny," zasmál se krátce Kiba a ušklíbl se na toho, o kom mluvil. „Já v tom vidím i jiné důvody a jiný smysl… a to že jsem konečně dospěl a pochopil," a s těmito slovy pokračoval dál
„Ale já furt nechápu!" zastavil ho znovu Naruto.
„Každý klan má něco, my máme zde zvířecí partnery a ještě jednu vlastnost… věrnost," donutil se Kiba pokračovat. „A musel jsi to být ty, kdo mi k tomuto poznání dal první impuls… když jsem pochopil, že náš trénink nebyla pro tebe jenom mise, protože si odmítl všechny peníze, které ti můj klan nabídl, začal jsem tě trochu více chápat. V akademii jsem tě bral jako ňoumu, který je o trošku větší břídil než já… a taky samozřejmě větší hlupák než já," dodal s úšklebkem. „Pak jsem ale viděl více a více a pochopil jsem, že tvá věrnost pro ostatní je větší než moje… a to já jsem sakra z klanu Inuzuka!"
„Jednoho dne mám být hlava klanu a vůbec jsem nerespektoval náš základní kámen. Musel jsi to být ty – a hodiny křiku mámy – abych si z toho vzal ponaučení. Přišel jsem sem vyhrát, dostat kohokoliv jiného než tebe, rval bych se tu zuby a nehty… doslova… o své vítězství, aby můj klan byl hrdý na to, co bych tu předvedl. Počítač ale rozhodl, že ty budeš můj soupeř a jakkoliv poeticky to zní, nejsem fanoušek knih, takže moje odpověď je taková, že nebudu bojovat."
„To furt boj nevylučuje a věrnost neporušuje," pověděl po chvilce Naruto.
„Ale ano… rodina znamená to, že ti více záleží na mladším bratříčkovi, než na sobě samotném a tudíž udělám všechno, abych ti dopomohl k vítězství a jestli je to něco takhle jednoduchého jako vzdát se… je to o to snazší."
Na to Naruto neměl odpověď a tak jenom zíral na odcházející záda svého kamaráda, který jej považuje za člena své rodiny. A když si to řekl takhle v duchu, měl co dělat, aby přinutil své oči k nevypouštění slz. Nevěděl kde se to v Kibovi vzalo a jestli byl šílenec, že tohle všechno řekl před tolika lidmi, ale bylo to sakra velké gesto, takové že opravdu zůstal paralyzován stát.
„Vítěz Naruto Uzumaki," objevil se vedle Naruta Hayate a prohlásil ho za vítěze a to byl moment, kdy se Naruto probudil z toho transu a mohl tak zřetelně slyšet potlesk od mnoha lidí z Listové, který Naruto chápal, že nesměřuje jemu, jako vítězi, ale právě Kibovi, který i když prohrál souboj o postup, vyhrál mnohem více.
Naruto se tedy jenom na to usmál a ze své pozice začal také tleskat rukou o svou nohu, protože jinou možnost neměl a chtěl taktéž vyjádřit svou úctu. Po chvilce ale radši s úsměvem sebral svůj meč, schoval si ho na záda a zamířil pryč. Nechtěl teď momentálně být a překážet nahoře, kde lidé budou mít na Kibu otázky nebo mu budou chtít něco říct, takže zamířil prostě pryč z arény, aniž by tušil kam a aniž by věděl proč. Vzpomněl si na jednu nekorektní a perverzní poznámku, kterou vypustil z úst Jiraya, když je trénoval a to bylo to, že kdyby Kiba toto řekl před všemi diváky ve finálových soubojích, byly by nejedny kalhotky vlhké. A když si to takhle v duchu řekl, musel se začít nahlas smát.
***
„Musím uznat, že tě porazil," ozvalo se za ním a on si dlouho nemusel zařazovat hlas, aby poznal, kdo se za ním objevil.
„Jo jo," odmávl to Naruto. „Humor je dneska na mě," pokračoval.
„Neber mě špatně," ušklíbla se na něj Ameyuri. „Tvůj dřívější projev na téma, jak si nezasloužíš být povýšen, ale Fū a Shino ano, protože to jsou oni, pod kterýma budeš provádět nejlepší výkony, byl velice slušný… ale jak to říct, chyběl tomu drobet…" zamlaskala si hravě, „však mi rozumíš."
„Radši ať se Kiba nedozví, že jsme si podobní více, než si myslí, jinak by musel zalézt do boudy a nikdy nevylézt."
„Ale no tak, Naruto," nyní už se na něj jenom usmála. „Však víš, že tě jenom zlobím. Svůj zápas si vyhrál a Kiba provedl to, co si přál. Není lepších výsledků."
„Nejspíš," připustil Naruto nakonec. „A co ty tu vůbec děláš?"
Ameyuri se ale na něj jenom koukla, jako kdyby byl idiot. „Přišla jsem tě podpořit."
„Víš o tom, že mezi námi a arénou je několik zdí?" nadzvedl Naruto obočí a podíval se do míst, odkud před chvíli přišel.
„Našla jsem si vlastní místo na pozorování, a jelikož vím, co se dělo, vím, co dělám, ne?"
„A to tě nikdo nespatřil? Všude kolem musí být tolik ANBU, že by tudy neprošel ani Jiraya a oba víme, jak je nenápadný, když chce špehovat… ženy," dodal nakonec pro jistotu.
„Ccc," zahrála Ameyuri uraženou. „Jsem jedna z nejlepších, co kdy Mlžná nabídla. Jestli si myslíš, že mě někdo tady dokáže odhalit," pokračovala nyní už hraně povýšeně, ale pak se na ní Naruto podíval a ona si jenom povzdychla. Proč vlastně tráví čas s lidmi, co neocení její divadelní schopnosti? „Tak máš pravdu, je tu tolik ANBU, že by tudy neprošel nikdo, aniž by byl spatřen."
„Až tak?" nyní byl Naruto opravdu překvapen.
„Hodnotím to kladně. Jestli se opravdu bude něco dít," zašeptala mu do ucha, „tak je lepší, když se to bere vážně."
„Snad se to ztratí," povzdechl si Naruto.
„Po tom, co k nám na hlídání dali emo chlapce?" nadhodila už sama o sobě jedno z největších překvapení uplynulých dnů. „A chůvu nám dělal perverzní Jiraya?" pokračovala a Naruto už ji radši zadržel, pochopil, co myslí. „Myslím, že si můžeme být jistí."
Naruto na to všechno vážně pokýval, ale pak, jako kdyby mu něco došlo, a tak se jeho úsměv začal více a více rozšiřovat. „Už to chápu," pronesl nakonec.
Bylo ale vidět, že právě teď se role vyměnili a Ameyuri je ta, co nechápe.
„Přišla si sem, aby sis ohlídala, že se mi nic nestane," pověděl Naruto s výrazem, který mohl mít Chōji, když by mu někdo řekl, že to co vidí před sebou, může sníst na účet podniku… mínus vyplazený jazyk a sliny na oděvu… rozhodně mínus tohle.
Ameyuri se na něj jenom znovu podívala, jako kdyby byl mírně zpomalený jedinec v místech, kde se to počítá a přistoupila k němu s rukama opřenýma na bocích. Teprve v tu chvíli ale Naruto spatřil to, co nějak celou dobu přehlížel, a to bylo to, že i když byl on nejmenší ze všech jeho přátel a spolužáků z akademi pár měsíců mladší než ostatní, stále dokázal v pořádku hledět Ameyuri do očí a to ona byla poměrně starší než on.
„Musel tu být někdo, kdo dá pozor na to, že až se něco stane, nezačnou se chránit jenom dědci nahoře, ale i ostatní."
„Nikdo by snad nebyl takový šílenec, aby útočil v době soubojů a maximální ostrahy."
„Tvrdí někdo koho napadli v době finále," namítla Ameyuri a Naruto se musel zavzpomínat na tu událost, kdy si uvědomil, že mnoho lidí stále vidí shinobi jenom jako zdroj peněz a ne jako člověka.
„Někdy si říkám, že jsem snad zažil už všechno," povzdechl si Naruto.
Ameyuri na to nejspíše nenašla nic, co by mohla říct nebo prostě jen nechtěla. Tak mu aspoň rozdrbala vlasy a ušklíbla se na něj. „Měl bys jít, aby si viděl, co tě za měsíc čeká." Na to Naruto jenom krátce kývl a pomalu tedy vyrazil tam, odkud přišel. „A nezapomeň, parťáku," pověděla ještě, „kdyby něco, můžeš se na mě spolehnout."
Na to se Naruto jenom usmál, ale zády k ní, aby to nemohla vidět, dlouhou dobu si ona hrála na ledovou královnu, bylo vtipné, ji to alespoň takhle dětinsky odplatit.
***
Narutovi se začala postupně zvyšovat hlasitost boje, který zrovna v aréně probíhal, ale když už byl zhruba tak pět kroků od toho, aby si otevřel dveře a objevil se v bezpečné vzdálenosti od těch, co bojují za povýšení, uslyšel najednou tolik zvuků, že místo opatrnosti málem ty dveře prorazil. To co uviděl, ho jedním slovem nasralo a jenom slib, že už nepoužije Kuramu mu zabraňovalo v nepříčetném jednání.
Naruto netrávil moc času nad přemýšlením, na vysvětlování bude čas někdy, teď byl čas jednat. Objevil se tedy už u menší armády jeho parťáků, kteří stáli jakkoliv připravení několik metrů od Temari, jejíž pohled směřoval stále rovně, kde vše před ní bylo zničené, a to dokonce i zeď arény, která byla postavena všelijak, aby všechno vydržela. Naruto si dovolil moment, aby se snažil pochopit, co se vlastně stalo, ale když viděl nějakou divnou lasičku s obrovským srpem a minimálně omráčenou Tenten bezpečně v náručí Kiby, začínal chápat, co se tu děje a jeho pohled se stal ještě více hrozivý a Naruto tipoval, že ten pohled spatřil každý, protože aniž by něco řekl či ukázal, objevil se vedle něj i Sasuke a následně i Kabuto, jenž byli jediný dva z Listové, kteří ještě dole nebyli.
„Jak se vám to líbilo?" odsekla Temari, když se podívala na svou soupeřku s nadřazeností.
„Zabiju tě," zavrčel Kiba. Ale věděl, že má nyní na práci něco důležitějšího a svou práci ochranky bral velmi seriózně.
„Jestli se někdo z vás pokusí srát do mé rodiny, tak skončí jak ta zeď," pokračovala Temari. „A ten odpad v tvých rukách měl jenom štěstí, že jsem byla pomalejší než obvykle."
Na to se Naruto začal trošku děsivě smát. „Holčičko, jestli Kiba dokázal odnést Tenten do bezpečí z tribuny, než ty si povolala toho skunka vzadu," ukázal palcem za sebe a sledoval pobaveně, jak Temari nesnáší novou přezdívku pro jejího vyvolaného partnera, „tak mám pro tebe špatnou zprávu, právě sis podepsala smrtelný ortel."
„Doufej, že potkáš za měsíc někoho z Mlžné," pověděl Chōji a protáhl si prsty. „Jinak si budeš jenom přát," dodal tvrdě s důrazem na slovo přát, „aby si jenom skončila jako tvoji bratři. Ale věř mi, tvá cesta bude bolestivější."
Temari chtěla znovu něco říct, ale v tuhle chvíli usoudil jejich rozhodčí, že toho bylo tak akorát.
„Pokud nyní neopustíte arénu, budu vás nucen všechny diskvalifikovat," řekl a lehce si odkašlal.
„Hej rovnou finále příští měsíc," pověděl Kiba a nechal volný prostor Karin, která i když nemusela, se začala starat o Tenten. Kiba jenom lehce na to vděčně kývl. Pochopil, že Karin má ohromnou šanci, že bude bojovat za krátký moment, pokud to nebude ona, kdo bude mít volný postup, ale i přesto vydává svou čakru na pomoc. Teď ale chtěl něco říct a tak se znovu soustředil na jejich rozhodčího. „Nebyla by to sranda? Tolik rozzuřených tváří, co mají zaplacených několik soubojů a viděli by jen jeden?" pokračoval, až došel k Narutovi a ostatním. „Možná by i překonalo některé tvé vtípky, Naruto a věř mi, některý z nich rozzuřily hodně lidí."
„Byl jsem u nich přece," pověděl Naruto s úšklebkem, „a-."
Naruto už ale svoji větu nedořekl, protože ucítil na rameni ruku a podíval se tak do tváře Kabuta, který měl ve tváři výraz ‚to už stačilo'.
„Pojďme radši," povzdechl si tedy nakonec smířeně Naruto. „Konečně uvidíme pořádný souboj, ve kterém neúčinkují sociopati." A s těmito slovy, možná až překvapivě, se většina těch, co tu byla, trošku uvolnila a postupně se začali přemisťovat zpět na tribunu. To byl povel pro zdravotníky, kteří se rozběhli nahradit Karin v první pomoci a když bylo i tohle zařízené, Hayate naznačil Temari, že ani ona tu není vítaná a že má taktéž odejít.
„Než začneme losovat poslední zápas, dovolte mi jenom oficiálně oznámit, že vítězem devátého zápasu se stala Temari," dal Hayate krátkou pauzu a až na hrdý potlesk od jejího senseie a pár potlesků ze slušnosti od ostatních senseiů, se moc radosti neozvalo, ne že by se někdo divil. „Nyní tedy přejdeme k poslednímu zápasu, jelikož nám zbývají ale tři kandidáti, ten co nebude vylosován, automaticky postupuje do finále. Hodně štěstí tedy," pověděl Hayate. Krátce si odkašlal a tím skoro jakoby spustil poslední hlasování tohoto turnaje.
Naruto byl za tohle vděčný. Za měsíc to bude už jenom o štěstí a náhodě, ne o tom, kdo má dostatečnou moc, aby mohl upravit podmínky souboje a smutný bylo, že si i dokázal představit ty, co by to udělali.
***
„Jako bych to nečekala," objevila se vedle něj Karin a snad už automaticky se k němu přiblížila co nejblíž.
Naruto na to jenom lehce pokýval. Vlastně to, že neustále nabízela své schopnosti léčení, i když pravděpodobnost určovala, že bude bojovat, říkalo dost o tom, že si byla jistá, že pravděpodobnost dneska hrát roli nebude. „Danzō?" nadhodil nakonec Naruto.
„Nejspíš," odsouhlasila mu to po chvilce.
„Stejně tu nejde o nic," snažil se ji nějak rozveselit.
„O nic by tu nešlo, kdyby tu nebyli oni," poznamenala a on samozřejmě okamžitě pochopil, že se baví o týmu z Písečné.
„Trochu je ale lituji," povzdechl si tiše Naruto.
Jak bylo ale vidět, to byla věc, kterou Karin rozhodně nečekala a podívala se na něj s vypsanou otázkou ve svých očích.
„Jejich otec je Kazekage. Nejmocnější muž jejich vesnice a stejně nedokázal udělat nic proto, aby se z jeho dětí nestali takovýto psychopati."
„Třeba je to dědičné," a trošku se i ušklíbla. Naruto po chvilce pochopil, že měla na mysli to, jak i o něm s Karin se říká, že mají praštěnost v krvi.
„Podle jedné z těch knížek o psychologii, co jsem četl, vyplývá, že se o ně nijak nestaral, což tak nějak odpovídá tomu, co jsme tam tenkrát zjistili, když jsme odtud přivedli Matsuri… i když jsme tehdy nic z toho nechápali."
„Myslíš, že jim můžeme nějak pomoct?" nadhodila Karin, protože si myslela, že to je přesně to, co Naruto naznačuje.
„Jen je lituji," poznamenal nakonec. „Kdyby ublížili jenom mě, dokázal bych na to zapomenout a podat jim pomocnou ruku, ale jak jsem tam dole naznačil, nemůžu pomoci těm, kteří ničí všechno to, co jsme tu společně vybudovali."
Karin se na něj na chvilku zadívala a pak se jenom usmála. „Je krásné, jak jste si podobní."
Naruto už se chtěl zeptat, koho má na mysli, ale v tu dobu se ozval povel a poslední zápas tohoto dne právě započal.
Sasuke a Matsuri byli zvláštní soupeři, to musel Naruto uznat. Sasuke byl samozřejmě znám tím, do jakého týmu byl vybrán, takže stejně jako on a Kabuto, všichni tři byli viděni jako sběratelé informací, ale Naruto věděl, že Sasuke je kromě toho i velmi silný bojovník a proti němu Matsuri, která se specializuje na pečetící a bariérové techniky. Naruto nevěděl, k čemu by ten souboj bylo možné popsat, možná jako souboj kočky s myší, když by si člověk dokázal představit takovou myš, která čeká na jedinou velkou chybu kočky a následně ji sežere.
Sasuke to zřejmě chápal a tak začal zápas, co nejlépe uměl. Žádné chyby bylo to, na čem si jeho egoistická povaha dávala až přehnaně záležet. Takže první věc co udělal, bylo poslat na Matsuri ohnivou kouli. Matsuri ale nežila dlouhou dobu v Ohnivé zemi, aniž by věděla, co tu je za nejčastější element a tak z jedné pečetě vyvolala dostatek vody a svou látkou se dokonale omotala tak, aby kolem sebe utvořila jakousi bariéru a tím dokonale zabránila tomuto útoku. Sasuke to možná i čekal nebo možná jenom dokázal reagovat velmi dobře na různé situace, a tak když spatřil neúspěch své první techniky, rozběhl se s mečem od Naruta, který cestou napustil bleskovou čakru a rozřízl látku tak, že se bariéra zhroutila na zem. Matsuri ale už tam nebyla. Sasuke pochopil, že lidé jen tak nemizí a tak aniž by čekal na to, až ho Matsuri imobilizuje ze země, využil převahy elementu blesku a plnou silou pod sebe poslal slušný náboj, a i když nevěděl, co trefil, roztříštil pod sebou zem na kousky, které se nedali využít ke zhmotnění.
Matsuri to pochopila a objevila se se svou látkou na druhé straně arény, a když se na ní Sasuke poslal několik shurikenů, ona roztáhla další kus své látky, z které se otevřely další pečetě a z ní vylétly její shurikeny tak přesně, že kontrovaly ty od Sasukeho a tudíž ani v tento moment se nikdo nedostal blíž k vítězství. Sasuke se jenom ušklíbl z nadšení pro boj a v tento moment aktivoval svůj plně rozvinutý Sharingan. Matsuri tedy vyvolala pár klonů, které Sasuke pochopil, že mají nějaký reálný základ a nejsou tedy jenom obyčejné iluze, což už znamenalo, že oba to začínají brát vážně a zapojují do tohoto zápasu čím dál více a více čakry.
Sasuke se tedy rozběhl nyní už bez meče, aby měl lepší možnost nakládat se svým tělem a akrobatickými kousky se vyhnul všem třem látkám, které na něj okamžitě letěly od originálu i klonů, co už ale čekal méně. Bylo to, že z jedné látky se otevřelo několik kouřových bomb, z druhé vyletělo několik sítí a z té třetí snad i nějaký plyn, což byl přesně ten moment, kdy se přeměnil s jedním předmětem za sebou, aby se tomu všemu vyhnul a jak dobře udělal, zjistil, když se kouř celkem okamžitě rozptýlil a ten předmět ležel zabalený v několika sítích.
Matsuri se na něj jenom pobaveně zazubila a bylo vidět, že ona na něj útočit nebude a tak se má na ní rozběhnout on sám… znova.
Sasuke její výzvu přijal a vyndal si další dva shurikeny a rozběhl se na ní, respektive na ně. První odpor mu samozřejmě udělaly klony a tak odhodil své shurikeny každý na jednoho z klonů a když se zapíchly do látky, kterou klony zvolily jako obranu, poslal další s jiným účelem, což bylo poznat, když oba klony byly okamžitě omotány dráty, které se spojily na klonech tak, že je v látce dokonale uvěznily. Pak už pro Sasukeho stačilo použít jednu ze svých oblíbených technik a tou byla Katon: Ryūka no Jutsu a tím poslat oheň po celé délce drátu a zapálit obě látky i klony, které už nestačila Matsuri jako originál znovu navlhčit. Víceméně se ale nic nezměnilo. Matsuri stále byla v bezpečné vzdálenosti a i když přišla o klony, nevypadala ani trochu vyvedená z míry nebo zoufaleji. Sasuke neřekl žádné slovo, ale v jeho očích to začínala být čím dál větší zábava a zvlášť když měl už zase jenom jeden cíl a tak se rozběhl s drátem omotaným okolo obou dlaní, aby mohl v taijutsu nějakým způsobem svázat Matsuri a dovézt ji ke kapitulaci. Samozřejmě věděl, že čím od ní bude dál, tím to pro něj bude lehčí, ale ten risk tomu přidával lepší příchuť.
Matsuri se jenom ušklíbla a i když věděla, že stojí proti Sharinganu, okamžitě začala reagovat různými vystřelovacími sítěmi, které nic netrefily, protože Sasuke dokázal předpovídat dráhu letu. Za pár sekund byl Sasuke u ní a zaútočil na ní první ranou. Ona se jenom soustředila na úskoky a pohyb látky tak, aby jej omotala nebo dokázala vypustit něco, čím by ho dostala, protože přece jenom nemohla donekonečna vystřelovat všechny své skryté zbraně, tolik jich samozřejmě neměla.
Sasuke měl výhodu a kdyby proti němu byla Matsuri bez látky, asi by ji v taijutsu rychle porazil, ale látka byla horší nepřítel, než silný protivník v taijutsu. Ono totiž nebylo těžké vydržet jednu nebo dvě rány, když by to vedlo k vítězství, ale schytat to látkou, znamenalo třeba to, že se k ní člověk přilepí nebo že mu nějak podkosí nohu a tím by byl nahraný, takže musel útočit stejně dobře, jako se bránit a to byl ten největší rozdíl mezi tímto soubojem a třeba soubojem s Narutem.
Matsuri byla těžký protivník. Jediný člověk v celé Listové s touto unikátní schopností, kterou si tak nějak patentovali v Písečné, z ní dělalo složitého protivníka pro všechny, kdo ji neznali. Sasuke neměl tento problém, kolikrát proti sobě trénovali, když ještě byli jeden tým, ale stejně od té doby Matsuri dokončila svůj základní ANBU výcvik, takže věděla mnoho fíglů, které ji dovolovaly dělat přesně to, co dělala teď. Uskakovat a uhýbat se tak, aniž by vlastně koukala, co dělá. Měla takový přehled o svém okolí, že nepotřebovala ani Byakugan, aby se dívala například za sebe.
Sasuke ale i když tohle vše v průběhu boje věděl, neztrácel hlavu. Stále tu byl ve výhodě. Nebyl totiž specializovaný pouze v jednom odvětví, ale uměl toho více a to mu dávalo velkou výhodu. Ale jak bylo známé, výhoda neznamená vítězství.
Sasuke se několik dlouhých sekund nemohl dostat vůbec k ničemu a věděl, že oheň proti vlhké čakrou napuštěné látce nemá moc naději. Tak si rychle vyndal dva shurikeny, ke kterým přivázal ten drát, co měl připravený na taijutsu a hodil je obloukem tak, aby alespoň na chvilku omotaly Matsuri. To se mu podařilo a tak jenom v rychlosti vyvolal potřebné pečetě a v rukou se mu ozvalo známé štěbetání ptáků. V ten samý okamžik vyskočil s čakrou v nohách tak, aby prorazil svým bleskovým ostřím jak látku, tak tím i ukončil zápas. Každopádně když tak učinil, zjistil, že prorazit látku je jedna věc, druhá je za ní najít Matsuri, která uřízla ten kus látky, který jí právě zničil, a pomocí neskutečné akrobacie se vymotala z drátů a zmizela mu z dosahu.
Sasuke ale neplánoval ukončit své Chidori, protože by tím zbytečně vyhodil tu čakru, kterou na vyvolání použil a tak jenom svou pravou ruku chytil lépe tou levou a rozběhl se s maximální rychlostí na svého protivníka. Matsuri věděla, že toto ostří nezastaví ničím ve svém arzenálu a tak se rozhodla uhýbat do té doby, než najde správný moment na protiútok nebo Sasukemu dojde čakra.
Chvilku to opravdu vypadalo jak souboj kočky s myší, ale pak opravdu přišel ten moment, kdy Matsuri využila menšího zaváhání v Sasukeho útoku a začala ho rychle omotávat. Ale to, co v ten moment nikdo nečekal, bylo to, že se celá kopule látky rozpadla a Sasuke stál kousek od svého protivníka v pravé ruce s Chidori a v té druhé s mečem, kterým taktéž probíhaly blesky a než Matsuri stihla svou látku znovu přivolat a vyslat ji znova, Sasuke ukázal, že něco pochytil od Shisuie, mistra oboru v přemístění a byl okamžitě za ní s mečem téměř na krku a s Chidori téměř v zádech.
„Máš mě," usmála se na něj mile Matsuri a tím dodala povel pro Sasukeho, který ukončil všechny své techniky a udělal krok dozadu, aby nikdo snad neviděl jeho hluboký výdech z únavy.
„Vítěz posledního souboje je Sasuke Uchiha," zvolal Hayate a tím dal povel k potlesku a jediný kdo se začal tvářit nevraživě, byl sensei týmu z Písečné. Hayate si všímal, že Baki se tvářil zuřivě celou dobu, co viděl sílu Matsuri a čím déle souboj trval – a že byl velice dlouhý – to bylo jenom a jenom horší. Na to se musel Hayate v duchu usmát. Nebylo nic lepšího, než vzít něco, na co je jiná vesnice pyšná, ukrást to a pak jim to vmést do obličeje.
Hiruzen potěšeně seděl ve svém křesle ve své loži a mírně zatleskal vítězi tohoto zápasu. Sasuke měl před sebou slibnou budoucnost, o tom nikdo nepochyboval a tak nějak očekával, že tento zápas takto dopadne.
„Co jsem říkal," pověděl Danzō a možná jenom on to dokázal říct tak, že to neznělo jako chlubení nebo takovéto obvyklé ‚já ti to říkal' které používala například jeho zesnulá manželka, ale znělo to prostě jako fakt.
„Není nejmenší důvod, aby se ona nestala chuninem," souhlasil Hiruzen. „Tenhle souboj ve skutečnosti vyhrála, dokázala všechno to, co se od ní očekává a ještě více."
„Vyřídím jí to, až se s ní potkám."
„Kazekage bude velice rozčilený," pověděl Hiruzen s náznakem pobavení, protože jak už bylo známo, byli spojenci, ale rozhodně ne přátelé.
„Jeho vlastní chyba, že si nechal utéct z vesnice někoho, kdo by se v budoucnu mohl stát velitelem pečetící divize."
„Myslím, že zapomínáš, čí je to zásluha, že ona byla nalezena."
Na to se Danzō jenom zasmál bez humoru. „Naruto dostal ode mě vše, co jsem mu slíbil. Proto jsem v této vesnici jeden z mála, kterého respektuje a jestli tohle není samo o sobě vtipné, tak nevím co."
Hiruzen se na to lehce zamračil. Byla bohužel pravda, že Danzō udělal několik dobrých i špatných věcí, aby si skoro pojistil Naruta před případnou dezercí, což se Hiruzenovi samozřejmě nelíbilo. Danzō je člověk, kterému se dá věřit jenom někdy, a tak Hiruzen tajně doufal, že tohle Naruto chápe.
„A abych nezapomněl," ozval se ještě Danzō. „Když už si viděl ‚mocný' souboj Naruta a Kiby, opravdu je to o tolik lepší, než pořádný souboj na život a na smrt, kde by se ukázala síla jedince?"
„Ano, protože oba žijí," řekl Hiruzen tvrdě.
„Na jak dlouho s tímhle smýšlením… na jak dlouho," ukončil celý rozhovor Danzō a začal sledovat, jak Hayate jde pro losovací pytlík.
|
Autor: Amren Vydáno: 20.8.2015 22:00 Přečteno: 1818x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Sidd: Chtěl jsem toho už nechat, ale ještě jednou mi to nedá a po třetí nebo po čtvrté ti dám radu, jak této věci předejít a to buď tak, že si budeš psát ten komentář v externím dokumentu a pak to jenom zkopíruješ nebo to piš tady a před odesláním si to zkopíruj do schránky, když se pak objeví ta cca 1% šance, že ti to zmizí (a ano také se mi to dvakrát za těch cca 200 komentářů co jsem napsal, stalo) tak to máš vždy pojištěný.
.
Jsem rád, že se líbilo a že jsem splnil, co se ode mě už tak nějak očekává. Co se týče další kapitoly, tak ta bude ve stylu, co asi dělá Orochimaru a pár věcí okolo. Co se týče inspirace, snažím se ji chytat, jen co to jde :).
Anonym: Tvůj komentář jsem upravil, takže nyní už je z toho, co jsi napsal, bez této chyby. Co se týče lenosti, nemůžu ti nic samozřejmě vyčítat, samozřejmě že bych ocenil komentář, když už se každý měsíc píšu s deseti A4, ale každý autor ví, že sotva tak 3-6% lidí ten komentář pak napíše. Každopádně jsem rád, za to, že ses alespoň jednou za ten rok ozval.
Kata: Myslím, že jsem to někde v komentářích vysvětlovat, proč to dopadlo, jak to dopadlo, ale nějaké souboje samozřejmě budou vidět teď, jestli ale ukážu vše nebo ne, to sám sebe nechám překvapit
I pro mě to byl zvláštní souboj a těžké něco vymyslet, když člověk psal Harryho, tak používal kouzla a štíty a víceméně nic jiného, tady člověk musí přemýšlet úplně jinak... no snad se to daří. To byl jeden z důležitých faktorů, když jsem psal tuhle povídku, aby to bylo o "přátelství" a i o dalších věcech, ale vše postupně a snad s mírou.
Já děkuji za hezký komentář a za přání a vyřídím tvá slova mé betě.
Drahý Amrene,
píle tvé bety se projevila a po druhém čtení ti mohu napsat, jak jsi sepsal další skvělou kapitolu. Těšila jsem se na souboj Naruta, ale nemůžeme mít vše, že ano? Doufám, že se dočkám třetího kola.
Takže mi stačil souboj Sasuke vs Matsuri. Byl opravdu skvělý. Souboj s látkou je takový nezvyklý a pro mě nečekaný. Nejvíc se mi ale líbila soudržnost listových při soubojích. To jak chránili své kamarády bylo úžasné.
Nevím, co více ti napsat, takže ti ještě jednou děkuji a přeji mnoho inspirace.
P.S.: Děkuji za odpověď k předchozímu komentáři.
Úžasná kapitola stejně jako vždy a sry že jsem za ten rok co to čtu nenapsal ani jeden komentář. Jsem totiž velmi liný člověk
Napsal jsem ti skoro tak úžasný komentář jako jsem já sám, ale při odeslání se něco pokazilo a neodeslalo se nic.
Moc mě to mrzí, ale nedá se nic dělat :( bylo tam mnoho otázek, bohužel už zapomenutých... O.o
No.. Díl to byl moc pěkný, souboje úžasný, ale to ty umíš, víme to o tobě :3 konec byl zajímavý, opět vybízející k otázkám.. Co bude dál? O.o jsem hrozně netrpělivé stvoření :D doufám že chytneš inspiraci a chuť sílící z komentářů a další díl vyjde brzy :)
Hodně štěstí a nápadů :)
Dragonel: Využiju tvůj komentář jako prostor pro zdůvodnění mé myšlenky, proč jsem vynechal tento (a nejenom tento zápas). Je vtipné, že jste postřehli to, že jsem nepopsal zápas "T vs T" ale to, že jsem kompletně přeskočil zápas Kabuto x Sakura, Haku x Ino toho si nikdo nevšiml (nebo to minimálně nekomentoval). Důvod jsem lehce popsal v odpovědi na komentář u minulé kapitoly. Chtěl jsem neukázat všechny souboje, aby schopnosti určitých hrdinů zůstali dál tajemstvím... takže jsem to pomocí Narutova nepřítomnosti a scény s Ameyuri udělal tak, že jsem si něco nechal pro budoucnost... proč ukazovat vše a později nemít co psát. Jinak souboj T vs T byl i v manze extra krátký... Tenten vyhodila všechny zbraně a Temari je všechny odvála a pak jí prostě sundala... neříkám, že to bylo i tady tak jednostrané nebo tak rychlé, ale výsledek víme a Tenten má otevřený prostor zazářit někde, kde nejde jenom o povýšení.
.
.
Co se týče Kiby a Naruto, tohle jsem chtěl napsat už dlouho a ten souboj tedy nemohl ani v mé hlavě vzniknout... důvody jsem popsal z pohledu Kiby snad dostatečně, ale tahle povídka je prostě o změnách a z Kiby se stal takový člověk, který obětoval své možnosti za někoho koho považuje jako rodinu... a to je podle mě mnohem lepší, než jakýkoliv zápas, kterých bych dokázal napsat
Budu se snažit i další díly dělat zajímavé, konečně dojde i na Ansatsu a její minulost, jak jsem tu nejednomu člověku dlouho sliboval.
Psaní je sice dost práce bez ocenění, ale jsem rád, že se objevil další ze "staré gardy"
Enton: Děkuji
Adalwolf:Tak je to jedna z věcí, na kterých jsem postavil příběh... to že je to jak humor tak i dobrodružství... nevím nakolik se mi daří být vtipný, myšlenka je ale taková, že se pořád snažím nad tím trávit tolik času, aby ta kapitola měla co dát a když se u to jedné nepodaří, abych to pak opravil tou druhou.
Co se týče TxT tak odpověď najdeš výše.
Každopádně to shrnu tak, že jsem rád, že se líbí a děkuji za neustálou podporu a chválu.
Hraskove-Modra: Další kapitolu jsem nezačal ještě ani psát... takže neslibuji nějaký datum... takové uvidím podle komentářů, ale asi jako vždy to bude něco mezi 3 až 6 týdny od vydání této. Důvod o vynechání zápasu, jsem popsal výše, pokud to jako důvod nestačilo, stačí jenom napsat a popíšu své myšlenky ještě více...
Amre v pohodě já se vůbec nezlobím a doufám že tuto fanfikci dokončíš :)
Ahoj tato kapitolka je velice povedená a již se tÄÅ¡Ãm na dalÅ¡Ã.Jedinné co s mi nelÃbilo bylo vynechánà souboje Temari x Tenten
Další super kapitola k tomuto dílu jak uz tady rekl dragoneel taky se mi nelibilo vynechani souboje T x T ale co uz doufam ze se to objevi jako flashback k něčemu. Dál hláška Shikamara o tom ze dostanou zjeba o jeden zapas min nez si myslel bylo dobra plus jak N priznal ze nema vsechny informace. Povedena scena. Libi se mi na tom ze mas v kapitolach vzdy nejakj vtip nebo neco na odlehceni atmosfery, pelrotoze jinak by to bylo moc ponury a rozhodne by to nedosahovalo takovych kvalit jakych To je
Skvělá kapitola
Zdravím,
musím říct že kapitola byla skvělá, souboje se mě dost líbily, jediný co se mě lechce nelíbylo, tak vynechání souboje Temari x Tenten u kterého si sepsal jen konec, a uplné přeskočení souboje Naruta s Kibou, i když to bylo taky zajmavý
Sem zvědavý jak to bude pokračovat
A díky že si mi připoměl, že kdysi jsem i já psal, byl to pro mě poslední popostrčení k tomu, abych začal sepisovat jeden z mých již dlouhodobých nápadů, Díky