Kapitola šestá - Zkoušky

Harry Potter and Pactum Purgamen

Posledních pár dní mu uteklo, ani nevěděl jak, každý den trávil plaváním, létáním, cvičením kouzel, čtením a každý druhý den cvičením šermu s Jackem v jeho sídle. Za tu dobu si přečetl všechny knihy a vyzkoušel všechny kouzla, kromě přeměňování, které mu stále dělalo problémy, jinak základní soubojová, útočná i obranná už uměl a také se našlo pár, které byly už pokročilé, ale ty mu ještě nešli tak moc dobře, takže spíš cvičil kouzla na zaklínače, mezi které patřila kouzla z kouzelných formulí.

Také už dokázal, skoro každou ránou trefit potloukem cvičného panáka, který visel na stožáru. V potápění dokázal vydržet skoro dvě minuty pod vodou a už se neunavil chvilkovým plaváním, což mu pomohlo při občasných soubojích s Kráturou, při kterých se nesměl unavit při uskakování a uhýbání několik dlouhých minut.

Také začal dělat nějaké cviky, protože si uvědomil, že uhýbání bude jeho nejsilnější stránkou, jelikož štít na Avada Kedavru ještě nikdo nevymyslel.

Proto ani nevnímal, kolikátého je, a tak ho překvapilo, že jednoho rána uviděl v kalendáři jednatřicátého července.

Zasmál se nad svou hloupostí, že by skoro zapomněl na svoje narozeniny, a tak se vydal do kuchyně, kde místo obvyklé snídaně, stál narozeninový dort a vedle něj oba skřítci.

Když ho Dobby uviděl, zakřičel: „Všechno nejlepší pane Harry.“

Krátura zamumlal něco podobného a každý k němu natahoval svůj dárek, které si zatím položil na stůl a vydal se ukrojit dort, který rozkrojil přesně na tři části a položil je na stůl, a po dlouhém přemlouvání donutil oba skřítky jíst s ním.

Když dojedli, tak ho přemístili na Grimmauldovo náměstí, kde byla narozeninová výzdoba, takže si rozbalil dárky, které stačil sebrat ze stolu, než ho přemístili.

Rozbalil nejdřív Dobbyho dárek, který vypadal jako talíř, a když se s otázkou podíval na Dobbyho, tak mu odpověděl.

„Tenhle talíř je očarovaný, kdykoliv má vlastník hlad, objeví se na tom talíři nějaké jídlo z Bradavic a jelikož skřítci pořád vaří, vždy se tam něco objeví.“

Připadalo mu to jako správný dárek, a tak poděkoval. Nyní vzal do ruky menší dárek, který když otevřel, uviděl v něm medailon.

„Toto je medailon, díky kterému umřel pan Regulus. Pan Regulus nařídil Kráturovi medailon zničit, ale Kráturovi se to nijak nepodařilo, takže vám ho Krátura daruje s tím, že se ho pokusíte zničit sám, je to viteál, Krátura neví, co to viteál je, ale je důležité to hlídat, a co nejdříve zničit, protože to patřilo, Vy víte komu a je to prolezlé černou magií opravdu velmi silnou, ale u pana Harryho to bude v bezpečí,“ vysvětlil Krátura.

„Děkuji, pokusím se to zničit, je bezpečné to nosit?“ zeptal se předtím, než si to nasadil na krk.

„Dobby a Krátura to zakouzlili ochrannými kouzly, takže to kromě vás nemůže nikdo nosit a dokonce vám to nemůže nikdo sundat z krku a je to i chráněno proti magii, je tam více než deset ochranných kouzel. Jediné proti čemu to není chráněné, je proti zničení, aby když přijdete na to, jak to zničit, aby to šlo lehce,“ odpověděl pyšně Dobby na jejich společnou práci.

„Děkuji vám oběma, za dárky, za výzdobu a také, že jste si vzpomněli na moje narozeniny,“ poděkoval jim, protože byly jediní, kdo si vzpomněl nebo si to aspoň myslel.

„Krátura sbíral dopisy, které vám sem přišli,“ řekl Krátura a ukázal na hromádku dopisů.

Došel k dopisům a nevnímal, že skřítci zmizeli, otevřel první dopis, který byl od ministra kouzel.

Pane Pottere

Přeji vám všechno nejlepší k narozeninám za celé ministerstvo a také vám chci oznámit, že vaše zkoušky NKÚ budou čtyřiadvacátého srpna, možná vám pomůžou knihy, které jsem vám poslal jako dárek.

Ministr kouzel Kornelius Popletal

Knihy nikde neviděl, takže je asi někam Krátura uklidil, takže vzal další dopis, který byl překvapivě od Hagrida.

Harry

Všechno nejlepším k tvejm narozkám, tady ve škole se vo tobě mluví pořád ve zlém, ale doufám, že to nejni pravda a zasejc lžou jenom ti grázlové z Věštce, doufám, že mě přídeš navštívit až přijedeš vlakem, posejlám ti něco na zub.

Usmál se, protože byl rád, že aspoň někde ho nezavrhl a tak měl mnohem větší radost přečíst si další dopis.

Drahý Harry.

Jak rád bych nevěřil tomu, co se děje, že to nejsi ty, kdo obviňuje, Albuse ze všech těch hrozných věcí, mně taky vzala smrt Siriuse. Znal jsem ho dost dlouho, proto aby mě to trápilo, ale vinit za to pana ředitele, mi přijde hrozné. Dokonce nám na schůzi zakázal psát ti dopisy, ale prostě chci vědět, v čem vidíš problém. Chceš mít ještě víc nepřátel než teď? Protože se o tobě baví všichni ve zlém a mě to mrzí za tebe, není ti to líto? Ale každopádně ti přeju všechno nejlepší k narozeninám i k tvému zplnoletění, snad víš, co děláš.

Remus Lupin

Byl smutný z celého dopisu, byl to už jediný žijící přítel jeho rodičů a píše mu takovýto negativní dopis, proč mu prostě nenapsal: „je mi líto, co se stalo, zkusím se za tebe přimluvit, vím, že to není tvoje chyba,“ ale on napíše dopis, kde ho popisuje jako hrozného padoucha, za což mu bylo do breku. Rychle setřel slzy, které mu chtěly stéct po tváři, a rychle vzal další dopis, aby to mněl za sebou.

Ahoj Harry

Přeji ti všechno nejlepší k narozeninám, dlouho jsme si nepopovídali, takže doufám, že se zastavíš, až tu budeš skládat zkoušky. Abych nezapomněl, měl jsem na starost, vybírání tvé zkoušející rady, takže jsem vybral pár mých známých na ty jednoduší předměty, aby ses na ně nemusel učit, a také tě chci varovat, že jsem nemohl vybrat zkoušejícího na Obranu a Kouzelné formule, takže ti doporučuji se na ně pořádně připravit, ostatní bude hračka, věř mi. Jinak zkouška začíná přesně v jedenáct, čtyřiadvacátého srpna ve druhém patře.

Percy Weasley

Překvapil ho dopis od Percyho, to nemohl popřít a taky ho překvapilo, jak se mu snaží pomoci a poradit. Slíbil si, že na jeho radu dá a naučí se ty dva předměty na maximum, co to půjde.

Poslední dopis byl od majitele knihkupectví Krucánky a kaňoury, který nebyl k narozeninám, a bylo v něm psáno, že mu schoval nějaké nové knihy, že se pro ně může zastavit.

Všechny dopisy schoval do hábitu a podíval se na dárky na druhém stole, kde byla spousta knih od ministra a zabalený balík, ve kterém podle všeho byl dort od Hagrida. Všechno vzal do rukou a letaxovou sítí se dostal zpátky domů, kde si cestou vzal jedno z vín ze sklípku, který konečně našel. Sedl si do postele ve svém pokoji a pomocí nože od svého kmotra si rozkrojil překvapivě měkký dort, který asi nebyl z Hagridovy výroby. Otevřel si láhev vína, a jelikož tu neměl sklenku, tak se napil přímo z láhve a zakousnul se do dortu a nahlas si do prázdného sídla zařval: „Na moje podělaný šestnáctý narozeniny.“

Jelikož se nechtěl opít ani přejíst, tak všechno položil na stůl a pohrával si s medailonem i s nožem, protože to byly dárky od jeho kmotra a jeho bratra. Přemýšlel, co je to ten viteál a jestli má ten medailon nějakou cenu, a tak si slíbil, že až bude někdy čas tak se podívá, co to je vůbec za medailon, protože to bylo tak cenné, že kvůli tomu umřel Regulus Black a při tomhle přemýšlení i usnul.

Vzbudil se do nového rána s tím, že se rozhodl nemyslet na včerejšek, prostě že neměl žádné narozeniny a taktéž neměl žádné přátele, protože když mu nedokážou ani popřát k narozeninám, tak je nemůže považovat za své přátele.

Vydal se dolů do obýváku, vyzkoušet kouzelný talíř, jenom co se na něj podíval, se na něm objevila snídaně, do které se s chutí pustil.

Po snídani se začetl do pár kapitol nové knihy o kouzelných formulích, jak mu poradil Percy, a pak si šel zaplavat do moře, mnohem později si dal pár posilovacích cviků a do setmění létal na koštěti, a jak si slíbil, na včerejší nevydařené narozeniny si ani nevzpomněl.

Než přišel ten důležitý den, čtyřiadvacátého srpna, tak si přečetl všechny knihy, o kouzelných formulích a obraně proti černé magii, minimálně dvakrát. Nechtěl nic ponechat náhodě, a tak skoro celý měsíc cvičil bariéry, štíty, útočná kouzla a zaklínadla, prostě mu nevadilo, že každý den chodil spát pozdě a stával brzy, když byl skoro jediný, kdo věděl, že se Voldemort vrátil, tak také musel být on, kdo se na něj připraví a jelikož to v Bradavicích půjde hůř, musel se snažit hlavně tady. Byl rád, že má znalosti na zkoušku, protože kdyby ji skládal ještě ve škole, známky by dopadli hůř. Teď se cítil připraven, a jelikož měl ještě šest hodin do zkoušky, tak si vytáhl popsané pergameny s věcmi, které ještě pořádně neuměl a ještě dvakrát si to všechno přečetl.

Když si byl jistý, že už víc do hlavy nedostane, tak se šel jen tak proletět, protože to byla jediná věc, která mu vyhnala z hlavy jakékoliv starosti a pochybnosti, prostě jen letěl a tenhle pocit miloval.

Po tomhle všem se vykoupal, upravil, oblékl se do společenského hábitu, který mu zapůjčil Jack, když tu byl předevčírem na trénink v šermu a rychle se najedl z kouzelného talíře. Měl ještě několik minut, zkontroloval, jak vypadá na jednu ze dvou nejdůležitějších zkoušek, vyndal si medailon přes hábit a přemístil se před ministerstvo.

V kontrolní místnosti seděl nějaký postarší pán, který se ani nepodíval, kdo přichází a jenom si odškrtával jména a kontroloval hůlky, když k němu přišel on a položil mu hůlku na stůl, kterou v rychlosti zkontroloval a pak se zeptal na jméno.

„Harry Potter, zkoušky NKÚ,“ pověděl radši i svůj účel návštěvy, aby se tady nezdrželi.

„To jste vy?“ vytřeštil oči, když si ho důkladně prohlédl a pak mu vrátil hůlku a pustil dál.

Usmíval se nad jeho výrazem, jako kdyby spatřil mozkomora a ne jeho, ale nějak mu to už ani nevadilo. Připadalo mu, že se změnil celkově, jako kdyby ho někdo začaroval, ale s nikým se nepotkal, takže si z toho dělal jenom srandu.

Dostal se k výtahu a zdravil i lidi, které neznal, přestože většina lidí obdivovala jeho hábit a ne jeho. Jack mu říkal, že ten hábit bude vzbuzovat údiv, protože to je hábit jeho táty, který se nosí jenom na důležité životní události, ale oba trvali, aby si ten hábit na tuto událost vypůjčil a on nebyl hlupák, aby takovouto krásu odmítnul.

Dostal se do druhého patra a jediného velmi známého koho potkal, byla Rita Holoubková.

„Pan Pottere, neměl byste čas na menší rozhovor?“ zeptala se s vidinou ohromné příležitosti.

„Když si mě odchytnete po zkouškách a nebude používat bleskový brk, nebo jak tomu křápu říkáte, tak bych vám mohl na nějaké otázky odpovědět,“ řekl, protože radši skousnul, když bude v novinách to, co doopravdy řekl a ne nějaký výmysl.

„Výborně, tak hodně štěstí,“ odpověděla nadšená Rita a odešla.

On jenom pobaveně zakroutil hlavou a vydal se do místnosti, kam se měl asi dostavit, jelikož bylo ještě brzy, tak si sedl na židli před dveřmi a vyčkával.

Otevřel mu dveře postarší pán, který ho bez pozdravu pustil dovnitř, tak tedy vstoupil do místnosti, kde byla pouze jedna katedra, kde seděli tři lidé a bylo tam ještě místo na člověka, co mu přišel otevřít.

Když se posadil i on, mohl se před ně postavit a očekávat, cokoliv co přijde.

„Pan Harry James Potter, bydliště Grimmauldovo náměstí dvanáct, narozen jednatřicátého července roku devatenáct set osmdesát?“ zeptal se druhý z mužů.

„Ano pane,“ odpověděl sebevědomým hlasem, který ho nutil používat Jack.

„Výborně, jste tu kvůli splnění zkoušek z Obrany proti černé magii a kouzelných formulí, nejdříve nám oznamte váš výběr povolání,“ pokračoval dál ten samý muž.

„Zaklínač,“ oznámil vážně.

„Dobrá tedy,“ řekl muž, a když otočil první list, tak to podle něj udělali i všichni ostatní.

„Zkouška je rozdělena na dvě části, normálně je to teorie a praktické zkoušení, ale vzhledem k tomu, že nás ministr ujistil, že teorii zvládáte, tak místo teorie nám ukážete kouzelnický souboj, kde se bude hodnotit vše, co předvedete, rozumíte?“ ukončil rozhovor pořád ten samý muž, a když souhlasně pokýval, tak pokračovala místo něj starší žena.

„Vytáhněte si čtyři otázky z tohoto klobouku,“ jak řekla, tak udělal, vytáhl si postupně čtyři lístky a před jejich zraky, je otevřel.

„Jako první otázku máte vyjmenovat všechny neodpustitelné kletby a jejich účinky a jaký je trest za jejich používání,“ přečetla první otázku žena.

„Neodpustitelné kletby jsou tři, Cruciatus, Imperius, Avada Kedavra, první znamená v překladu, mučím a je sestavena pro způsobení bolesti, které vedou až k šílenství. Další ze zmiňovaných slouží k absolutní vládě nad tělem cíle, dá se přerušit pouze silnou vůlí, této kletbě se mi podařilo vzdorovat a v překladu znamená, vládnu. Avada Kedavra, poslední z vyjmenovaných kleteb, je nejhorší z nich. Zelený paprsek, který okamžitě všechny zabije, kromě mě samotného, mě se tuhle kletbu podařilo přežít. Za tyto kletby se posílá jednosměrný lístek do Azkabanu,“ dokončil debatu o kletbách, které vyzkoušel sám na sobě.

„Takže celkem jednoduchá otázka, když jste už dvě z nich vyzkoušel,“ řekl s překvapením v hlase ta samá žena.

„Omyl všechny tři,“ opravil zkoušející, a pak se zeptal: „na co při zkoušení obrany, potřebují vědět o kletbách z černé magie?“

„Správný kouzelník, musí vědět, proti čemu stojí a jelikož nás pan ministr určil k vašemu důkladnému přezkoušení, tak se mu snažíme vyhovět, další otázka.“

Přečetl další otázku, kde bylo napsáno, „vyjmenujte alespoň tři soubojová kouzla a předveďte je.“

„Everte stativ, způsobuje odhození protivníka, další je třeba Expelliarmus a Impedimenta, přičemž to první odhazuje z ruky protivníka hůlku a při větší síle kouzla odhazuje i protivníka a druhé slouží k znehybnění nebo odhození, zase záleží na síle kouzla,“ pověděl všechno, co kouzle věděl, protože to bylo skoro všechno, co se u nich dalo naučit a nebude jim říkat barvu paprsku.

„Teď názorně, támhle máte cvičný cíl,“ řekla žena a ukázala někam za něj.

Otočil se na cvičného panáka velmi podobnému tomu, co měl pověšeného jako cíl na famfrpál a připravoval se na první kouzlo. Pořádně se nadechl a vydechl a pořádně se soustředil, jak se to učil doma, a pak s krátkým mávnutím hůlky zamumlal, Everte Stativ, z hůlky vyletěl paprsek, který narazil do panáka a bez nějaké otočky ho velkou rychlostí odrazil do zdi.

Odlevitoval si ho zpátky na místo, kde stál před tím a pomocí kouzla Expelliarmus a trochu větší síly odrazil panáka tentokrát s jedním vrutem do zdi, to samé udělal i na potřetí, akorát s jiným účinkem při kouzle Impedimenta.

Další otázkou, kterou si přečetl, byla, „jaké jsou hlavní nevýhody kouzla Protego,“

„Protego, neboli v překladu chráním, je štítové kouzlo, které nedokáže zastavit žádnou z neodpustitelných kleteb. Jestli je dost silné, dokáže protivníka i odhodit, ale jeho hlavní nevýhodou, je že chrání kouzelníka jenom z jedné strany a tudíž má nechráněná záda. Další nevýhodou je, že nedokáže ochránit místo, k tomu se musí použít Protego totalum. Protego taktéž nedokáže zabránit žádným letícím předmětům, pouze kouzlům,“ odpověděl všechno, co věděl a pro upřesnění i Protego vyvolal a ukazoval, že opravdu nemá záda chráněná.

Poslední otázka, kterou si vytáhl, bylo Patronovo zaklínadlo, takže se pořádně nadechl a začal o něm povídat, vše co se naučil z hodin i z knih, k čemu slouží, jak vypadá, na co se musí myslet a jako bonus ho i dokázal vyčarovat, což upoutalo údiv, všech zkoušejících.

„Takže pane Pottere,“ řekla muž, který ho sem pozval asi po minutové poradě, „rada se rozhodla, že jste nám ukázal dostatečné znalosti a souboj nebude nutný, od nás máte vynikající.“

„Děkuji,“ pověděl šťastně a začal se připravovat na další zkoušku.

„Tak pane Pottere, doufám, že umíte kouzelnické formule stejně dobře jako obranu proti černé magii,“ řekla čarodějka, která ještě nemluvila.

„Ano paní,“ odpověděl přesvědčeně.

„Dobrá, takže jelikož jste si zvolil Zaklínače, tak nám použijte na tamtu truhlu za záclonou, co nejvíce ochranných zaklínadel, podle toho, jak dlouho se budeme do ní dostávat, takovou dostanete známku.

Pokýval hlavou na souhlas a stoupl si před truhlu tak, aby nebylo vidět, co dělá. Vzpomněl si na truhlu, kde byl vězněn Pošuk Moody a udělal si z té truhly tři kopie pomocí kouzla Geminio, které našel v knize od ministra a ty zkopírované truhly postupně zvětšoval, až ta pravá byla nejmenší. Tu pravou zamknul a zavřel do další, na které použil kouzla Salvio hexia a Cave inimicum, aby věděl, jestli se k této truhle, už někdo dostal, tuto truhlu zamknul a obě truhly v sobě zavřel do další, na které použil stejná kouzla a ještě lepící kouzlo, takže kdo se té truhly dotknul, tak se mu přilepila ruka. Tuto truhlu taky zamknul a odlevitoval do poslední, kde opakoval obě ochranná kouzla a také použil Protego totalum a Repello mudletum, i když tu byli samí kouzelníci a ještě ji začaroval kouzlem Confundem, což bylo matoucí kouzlo a taktéž kouzlem Densaugeo, které by při dotyku způsobilo růst zubů a jako poslední kouzlo použil zmenšovací Deferzo, takže když nic z toho nevyjde, tak se truhla aspoň zmenší a oni se zdrží jejím zvětšením. Truhlu zamknul a částečně zprůhlednil a posunul ji o kousek dál a na její místo dal ještě jednu truhlu, která byla taktéž zastřená, ale pouze zamčená a ochráněná jednoduchými zaklínadly a doufal v to, že první objeví tu falešnou.

Pak vyšel zpoza záclony a kývnutím hlavy dal vědět, že je připraven.

„Prosím pojďte s námi, ať vás máme na očích, budu se dostávat do toho sama, protože ve více lidech by to bylo samozřejmě jednoduší,“ pověděla zkoušející a byla dost překvapená, když truhlu nikde neviděla, pak ale použila odhalovací kouzlo a našla falešnou truhlu, na kterou použila pár kouzel, které neznal, a pak použila nějaká kouzla, jako bylo finite a podobně.

Trvalo jí asi minutu, než vítězně otevřela truhlu, ve které nebylo nic.

„Pane Pottere, myslím, že nebylo povoleno sebrat věc z té truhly,“ řekla trochu rozčileně zkoušející.

„Já nic nesebral, to vy jen otevíráte špatnou truhlu,“ odpověděl jako svatoušek a to zapříčinilo smích všech ostatních kolegů, kteří se ho snažili zamaskovat kašlem a podobně.

Zase použila odhalovací kouzlo, ale tentokrát na celou oblast, aby našla všechny, ale byla tam pouze jedna truhla, zase strávila několik sekund odhalováním a postupním rušením všech bariér, zrušila i kletby, ale jak očekával, zmenšovací kletby si nevšimla, a tak když ji chtěla otevřít, truhla se zmenšila na velikost mravence, což zase pobavilo její kolegy, ale tentokrát se jen usmívaly.

Když se ji podařilo trefit malou truhličku, aby se zvětšila, konečně otevřela nadšeně truhlu, ale její překvapení bylo viditelné, když tam uviděla další.

Použila zase ta samá kouzla, ale chvíli se zdržela ještě tím, že zkoušela různé kletby, a tak odhalila jeho lepící, poté co konečně otevřela další truhlu, už musela zase používat ta samá kouzla na další, dokonce se ohlásil poplašný zvonek, když porušila bariéru, pak už vytáhla další, kde zkoušela další kouzla, i když tam nebyla žádná, ale to ona nemohla vědět, poté co naštvaně vyzkoušela všechno, ji opatrně otevřela a naštvaná z ní vytáhla perlu.

Poté jeden z mužů kouknul na hodiny a usmál se.

„Máte vynikající, pane Pottere, nechtěl bych se dostávat sám někam, co budete zabezpečovat po ukončení školy, protože bych se bál, co byste na mě mohl připravit, každopádně to bylo brilantní, už dlouho jsem neviděl takovou kombinaci a inteligenci. Napíšu do školy panu Kratiknotovi, který bude váš učitel, že jste zkoušku provedl ještě lépe než na vynikající, aby se vám věnoval, že z vás něco bude.“

„Děkuji, pane,“ řekl upřímně a tváře se mu skoro červenali chválou.

„Já děkuji vám, konečně vidím, jak mladí studenti překonávají nás starý odeklínače, no nic, zdrželi jsme vás tu dlouho, teď prosím běžte o chodbu dál, kde budete skládat ostatní zkoušky,“ ukončil rozhovor a podal si s ním ruku, to samé udělali i ostatní a dokonce i ta žena, která odstraňovala jeho ochrany.

„Nashledanou,“ rozloučil se a odešel pryč z místnosti s pocitem dobře odvedené práce, došel k pootevřeným dveřím, do kterých když nakouknul, tak uviděl sedět radu zkoušejících, kde sedělo pět lidí, tak přistoupil před ně a očekával nějaká pravidla.

„Pan Potter?“ zeptal se nejdříve, a když souhlasně odpověděl, tak pokračoval: „pan Percy Weasley nás informoval, že jste velmi nadaný žák a že vám stačí jenom nějaká lehčí zkouška, vzhledem k tomu, že jde o vás, tak v tom nevidím žádný problém a rád mu vyhovím.“

„Jak si přejete, pane,“ odpověděl vytrvale, vyčkávajíc otázku.

„Jako první budete skládat zkoušku z Bylinkářství takže,“ odmlčel se a vytáhl si otázku z klobouku, kterou si přečetl, hodil ji zpátky, vytáhl další a takhle to opakoval ještě dvakrát, než přečetl: „na co se používá Mandragora.“

„Mandragora se používá k odstranění zkamenění, ale…“ chtěl povídat dál vše, co se naučil v druhém ročníku, ale byl zastaven rukou zkoušejícího.

„Výborně píšu vám vynikající,“ řekl první zkoušející a o slovo se přihlásil další z nich, „se mnou budete skládat zkoušku z dějin čar a kouzel.“

Chvíli se podivoval, co se tu děje, že dostane známku za nic, ale poslušně poslouchal, když se ozval další.

„Řekněte mi něco o historii, ale něco, co nebude nudné, žádné války, boje nebo něco podobného,“ pověděl druhý zkoušející, a tak si vybavil knihu o vzniku magii a povídal vše, co si pamatoval, od vzniku, po posilnění.

„Píšu vynikající,“ ukončil debatu a dalším zkoušejícím byla žena ve středních letech.

„Já vás přezkouším na péči o kouzelné tvory, povězte mi nějaké zvíře, které je hodnoceno čtyřmi X nebezpečnosti.“

Chvíli přemýšlel, co přesně jsou čtyři X, ale pak si vzpomněl, že je to nebezpečné zvíře, které dokáže ochočit jen výborný kouzelník, a tak si hned vzpomněl na draka, kterého měl na zkoušce při soutěži tří škol a tak řekl: „Maďarský trnoocasý drak.“

„Správně, taktéž za vynikající,“ řekla a předala slovo své kolegyni vedle ní.

„Mým úkolem je provést zkoušku z jasnovidectví, takže mi pověste, z čeho všeho se dá věštit.“

 „Z dlaně, čajových lístků, věštecké koule, snu, kávového lógru anebo jen tak, že člověk upadne do věšteckého stavu,“ řekl vše, co ho napadlo, protože tohle ho nikdy nezajímalo.

„Něco jste vyjmenoval, máte taktéž vynikající a teď vás ještě přezkouším na astronomii, povězte mi co je to souhvězdí,“ zeptala se na otázku, na kterou by odpověděl snad každý mudla.

Souhvězdí je útvar na obloze, který je tvořen spojnicemi nejjasnějších hvězd, které můžeme zpozorovat, většinou se pojmenovávali podle bohů a zvířat,“ odpověděl, co nejstručněji, protože by stejně moc víc nevěděl.

„No neřekl jste toho moc, ale budu věřit, že toho víte mnohem více, vynikající“ a předala slovo zpátky prvnímu zkoušejícímu.

„Takže, já vás ještě přezkouším na přeměňování, tady si vezměte od každého z nás pohár na pití a udělejte z něj hluboký talíř,“ zadal úlohu a tak si stoupl s hůlkou před jednotlivé talíře a postupně je měnil na talíře, což se mu povedlo u všech, kromě posledního, takže ho musel ještě trochu poupravit.

„Výborně, krásná ukázka přeměňování, teď poslední předmět, stoupněte si ke stolu támhle a s pomocí přísad, které tam máte, nám udělejte nějakou dobrou polévku,“ požádal o poslední úkol.

„Prosím?“ zeptal se napůl překvapeně a napůl pobaveně.

„Polévku, byli jsme sem požádáni dojít v době oběda, takže se nám nedivte, že máme hlad,“ odpověděl vážně.

Stoupl si tedy před kotlík, který rozehřál a začal do něj házet přísady, které byly jedlé a chutné, většina věcí z toho rostla i na zahradě v Kvikálkově, takže dělal to samý, co doma, když tam naházel všechno a dostatečně ohřál, tak jim to donesl v talířích na stůl a pobaveně sledoval, jak jeho polívku skoro hltají.

„Byla dobrá, máte nadání na lektvary,“ odpověděl s mrknutím zkoušející a zapsal na papír další vynikající.

„No takže to máme za sebou, překvapil jste nás, pane Pottere, vaše znalosti jsou vynikající ve všech oborech, to se jen tak nestává, ale pan Percy to o vás říkal, takže se tomu ani nedivím,“ pověděl jeden ze zkoušejících a postupně si s ním podali všichni ruce.

„Bylo by dobré, kdybyste se nikde nezmiňoval, jak tahle zkouška probíhala, prospělo to nám všem, a tak bych to i nechal,“ řekl něco, co bylo jasné, už ze začátku, ale stejně poslušně odpověděl: „nemám v plánu, nic z této místnosti dostat na veřejnost.“

„Tak je to správné, tak běžte, chlapče a třeba se i jednou potkáme i u dalších zkoušek,“ usmál se na něj a šel si ještě nabrat polévku.

Vyšel ven na chodbu a tam potkal pana Younga, který se na něj usmíval.

„Slyšel jsem, že už si složil dvě zkoušky a vybral sis Zaklínače, gratuluju, dobrý výběr, tady jsem ti přinesl jednu knihu, kterou používají učitelé na Odeklínače. Chvíli jsem dělal učitele, ale nějak mě to přestalo bavit, a jelikož se ta kniha dá koupit pouze s učitelským oprávněním a nedá se nijak kopírovat, tak věřím, že se ti bude hodit, i když to není tvůj obor,“ řekl a podal mu knihu.

„To si ale nemůžu vzít,“ tvrdil odhodlaně.

„Tak si ji jenom půjčíš a až ji dočteš, tak mi ji vrátíš, to už tvoje svědomí vezme, ne?“ zeptal se pobaveně.

„To už asi jo, děkuji mnohokrát,“ vzal knihu do své ruky a trochu ji zmenšil a strčil do kapsy, rozloučil se s panem Youngem podáním ruky, a jak slíbil, šel se zastavit za Percym.

Zaťukal mu na kancelář, a když slyšel „dále,“ tak vešel. Percy seděl v pěkně vyzdobené místnosti, za stolem, který byl přeplněn papíry.

„Á Harry, posaď se, jsem rád, že jsi zašel,“ řekl potěšeně Percy, když spatřil zrovna jeho.

„Přece jsem to slíbil,“ řekl s úsměvem.

„To je pravda, tak co, povídej, jak dopadla zkouška, nebyla až příliš těžká?“ zeptal se Percy zaujatě.

„Děláš si srandu? Dokonce jako zkoušku lektvarů po mně chtěli, abych udělal polívku,“ odpověděl a oba se tomu zasmáli.

„Toho jsou schopní, proto jsem je vybral, nechtěl jsem, aby si měl nějaké problémy. Sice si dva předměty vzal na starosti sám ministr, ale ty ostatní nechal na mně,“ odpověděl a dal si ruce do stříšky.

„Nebylo těžké ani jedno a překvapivě mám ze všeho vynikající,“ odpověděl pyšně sám na sebe, ale s vděkem v hlase.

„Vážně, tak to gratuluji Harry, věděl jsem, že to dokážeš, když ti k tomu někdo dopomůže,“ řekl Percy a poplácal ho po ramenou, jako to vždy dělal Ron, v tom se ale objevil blesk od fotoaparátu.

„Neruším, pane Weasley, tady pan Potter mi slíbil rozhovor,“ řekla Holoubková, poté co už měla obrázek jistě na hlavní stránku.

„Jistě, že ne paní Holoubková, zrovna jsem tady Harrymu gratuloval a chtěl udělat čaj, dáte si taky?“ zeptal se a dal vařit vodu na čaj.

„Ne děkuji, tak můžeme, pane Pottere?“ zeptala se a bylo vidět, že jeho příkaz vzala vážně a vytáhla pergamen a brk a připravila se na psaní.

„Ale jistě, ptejte se,“ odpověděl odevzdaně.

Musel odpovídat na otázky, jako kde bydlí, jestli má přítelkyni, jaké dostal známky ze zkoušek, co si vybral za obor, jestli mu zkoušky připadali těžké a mnoho dalších, na všechny odpovídal pravdivě anebo jenom trochu upravil skutečnost, ale na ostatní neodpovídal, ale příval otázek zastavil až Percy.

„Tady Harry se musí ještě zastavit u pana ministra, tak jestli nás omluvíte,“ jemně ji vyhodil a zavřel dveře, ale ještě uslyšel Holoubkovou, jak říká: „těším se na další rozhovor.“

„Za ministrem, Percy?“ zeptal se překvapeně.

„Ale ne, jen jsem ji chtěl vyhnat, abychom si mohli popovídat my,“ odpověděl upřímně.

„Ty si lhal, Percy? Zrovna ty?“ opět se na oko zeptal překvapeně.

„Už nejsem takový, jaký jsem býval, když jsem chodil na školu. Po škole jsem se dost změnil, když jsem chtěl něco vydělat pro naši rodinu tím, že jsem si bral samé přesčasy. Domů jsem nechodil, protože jsem měl byt poblíž, takže jsem neustále pracoval, abychom se konečně měli lépe, ale oni to viděli jinak, mysleli si, že se starám o kariéru a o moji bývalou přítelkyni a je zavrhuju, a tak jsme se dost pohádali a řekli mi, ať jdu dělat pitomce pro ministra, takže mě prakticky vyhodili z domu a začali pomlouvat, že se o ně nezajímám, že vidím jenom svoji kariéru a to tě změní, kamaráde. Když tě i rodina odsoudí, tak se staneš jiným, ale to tobě nemusím vysvětlovat, že ne,“ řekl zklamaně Percy, ale pak zakroutil hlavou a stal se z něj zase usmívající zrzek.

„Vím, jak to myslíš,“ odpověděl a snažil si v duchu vyndat, že i on Percyho předčasně odsoudil.

„To je ale jedno, přestaneme myslet na minulost jo? Spíš jsem ti chtěl oznámit, že tě budu doprovázet na expres do Bradavic, takže na mě počkej ve tvém domě, třeba tam potkáme někoho známého a uvidíme jejich výraz, až nás uvidí spolu jako dva kamarády,“ zasmál se Percy a jemu připadal jako úplně jiný, než kterého znal nebo chtěl znát.

„To bude sranda,“ také se usmál a takhle dobře si povídali dlouhou dobu, než za ním přišel někdo s dopisem.

„V tom budou tvoje známky,“ pověděl Percy a předal mu dopis, který rozbalil.

A tam byl pergamen, který rozložil.

VÝSLEDKY NÁLEŽITÉ KOUZELNICKÉ ÚROVNĚ

Uspěl:

Vynikající (V)

Nad očekávání (N)

Dostatečný (D)

Neuspěl:

Slabý (S)

Hrůza (H)

Troll (T)

HARRY JAMES POTTER DOSÁHL TĚCHTO VÝSLEDKŮ:

Astronomie V

Péče o kouzelné tvory V

Formule V

Obrana proti černé magii V

Jasnovidectví V

Bylinkářství V

Dějiny čar a kouzel V

Lektvary V

Přeměňování V

Usměvavě si přečetl známky, a pak je podal Percymu, který si je také přečetl a pak je mu podal se slovy: „Připomínáš mi mé dětství, ještě se stát prefektem a primusem a bude to dokonalý.“

„To se nestane, myslíš, že by mě Brumbál jmenoval prefektem?“ zeptal se nad absurditou, která se nemohla stát.

„Asi máš pravdu, ale stejně máš známky, které má málokdo a pomůžou ti po škole.“

„Taky, ale díky tobě,“ řekl, aby věděl, že je mu vděčný.

„To nic nebylo, vždy ti rád pomůžu,“ odpověděl Percy.

„Pokud to bude možný, tak i já tobě,“ ukončil rozhovor na téma NKÚ a ještě hodinu si povídali o všem možném, než musel Percy na zkoušku s ministrem, ale ještě mu připomněl, že má na něj čekat na Grimmauldově náměstí, že ho tam vyzvedne.

Formát pro tisk