Kapitola jednatřicátá - Kostky jsou vrženy

Lepší život

Déjà vu, tak by nazval Sarutobi Hiruzen, když se ze své židle zahleděl znovu na všechny své přítomné jouniny a pár členů ANBU, kteří před ním stáli s napjatými a ustaranými výrazy. Bylo samozřejmostí, že Hiruzen neměl takovou radost jako minule, když oznamoval, že se bude konat chuninská zkouška. Teď to byla závažnější informace.

„Jak už jistě hodně z vás ví, včera jsme tu měli nechtěnou návštěvu,“ začal Sarutobi a tím si vyžádal naprosté ticho. „Naštěstí Orochimaru po cestě sem nikoho nezabil.“

„První dobrá zpráva za dnešek,“ ozvalo se z davu. Sandaime Hokage ale tohle musel ignorovat, i když s dotyčným naprosto souhlasil.

„Horší je, že nikdo neví, jak se sem dostal, ani jak dokázal tak jednoduše zmizet. Ale máme jistotu, že už je dávno pryč.“

„Kdo jej zastavil?“ zeptal se někdo další.

„Jiraya-,“ začal Sandaime, ale Jiraya stojící za ním, společně s jeho rádci, si odkašlal. Sarutobi si tedy jenom povzdechl a pokračoval, „… dorazil k boji mezi Orochimarem a Ameyuri Ringo. Po tomto se radši Orochimaru stáhl.“

Po této větě se mezi jouniny rozhostilo lehké mumlání, které jasně dokazovalo, že i po takové době, co tu Ameyuri je, nikdo nevěřil, že stojí na jejich straně. Když nad tím Sarutobi zapřemýšlel, vlastně tomu nevěřil ani on, protože měl tušení, že kdyby se Karin nehnala na místo boje, Ameyuri by se otočila na druhý bok a pokračovala ve spaní.

„Co ale můžeme předpokládat je to, že Orochimaru má zde v Listové nějakého špeha, který mu říká informace a proto, i když nechci, musím použít prostředky, které jsem dlouhé roky odmítal.“

To zase donutilo všechny zúčastněné k pozornosti.

„Společně s Jirayou a svými rádci jsme se dohodli následovně. Jestliže chceme vymyslet nějaký plán, musíme si být jistí, že ti, kterým to řekneme, nejsou zrádci, takže i když se mi to příčí, musím vás všechny požádat, abyste podstoupili Jirayovu zkoušku k odhalení pravdy.“

To byl samozřejmě šok pro všechny a ono mumlání se jenom zvětšilo.

„Jak rád bych řekl, že vám všem věřím, ale jakmile se jedná o bezpečnost této vesnice, udělám proto cokoliv, tudíž to budu já, kdo bude první vystaven této technice, abyste viděli, jak to bude probíhat,“ a s tím se Sarutobi postavil a došel ke stěně této místnosti.

„Hokage-sama, to není nutné!“ ozvalo se několikrát v různých alternativách, bylo vidět, že nikdo nepodezřívá samotného Hokageho ze zrady, ale jak Sarutobi rád tvrdil, pravý vůdce má vždy jít příkladem.

Sandaime Hokage se na ně jenom usmál a položil ruku na onu stěnu. „Jiraya-kun, prosím začni,“ a s těmito slovy Jiraya použil svou techniku a ze stěny se stal vnitřek žabího břicha, který do sebe doslova vcucl ruku Hokageho.

„Věděl jsi, nebo jsi nějak napomohl Orochimarovi v jeho konání zde v Listové,“ řekl Jiraya a přistoupil blíž.

„Ne,“ řekl Sarutobi se zhnuseným obličejem jenom při pomyšlení na svého bývalého studenta.

„Děkuji,“ usmál se Jiraya a Sarutobi si tak mohl vyndat ruku a zase si dojít sednout.

„Danzō, běž jako další,“ řekl Hokage a podíval se za sebe na svého rádce.

„Opravdu?“ změřil si ho pohledem Danzō, který říkal mnohé.

„Všichni bez výjimek,“ neustoupil ze svého požadavku Sarutobi, a tak i Danzō zamířil ke stěně, nechal se chytit, odpověděl na otázku a za chvilku byl propuštěn. Danzō, když se vracel na místo, nebyl šťasten, ale Hiruzen se trochu pousmál. Byl rád, že nemusel Danzōa zabít za zradu. „A takhle budeme pokračovat všichni,“ a po tomto nikdo nenamítal. Další šel Homura, po něm Koharu, a tak to pokračovalo přes všechny přítomné členy ANBU až k jouninům, kteří jeden po druhém přicházeli, odpověděli a zase odcházeli na své místo a po několika dlouhých a vypjatých minutách byli všichni zproštěni viny nebo lépe řečeno, všichni dokázali svou věrnost.

Když Jiraya zrušil svou techniku, Sarutobi se ze své židle postavil a všem přítomným se uklonil. „Děkuji vám za vaši věrnost, ani nevíte, jak jsem šťastný, když mám tuhle jistotu,“ a s tím si trochu stáhl svůj klobouk do obličeje a Jiraya se lehce usmál. Věděl, že starouš Hokage je z toho celý emotivní.

Danzō si tedy vzal slovo. „Jelikož si Orochimaru vyžádal, abychom, dle jeho slov, nerušili zkoušku, jinak nás prý zničí, tak mu ukážeme, co dokáže Listová, když je připravená. Shikaku je to tvoje,“ a s těmito slovy vystoupila vpřed hlava klanu Nara a hlavní stratég Listové vesnice.

„Máme mnoho informací o týmech, které sem přijdou na zkoušku a také o doprovodu, který s nimi půjde. Vše vypadá v pořádku, až na to, že Písečná nám sem posílá svého nestálého Jinchūrikiho.“

„Svině,“ ozvalo se z řad jouninů.

„Můžeme předpokládat dvě věci. První je ta, že Písečná má ohromnou smůlu ve zvolení svého týmu v tento blbý čas nebo je to z nějakého důvodu schválně, a proto každý z vás bude mít svůj úkol, jak se chovat a sledovat vše podivné ve svém okolí. Cokoliv bude podezřelé, nahlásíte mě nebo někomu za mnou. Začneme tedy s…“ a s tím se Shikaku pustil do ohromného a brilantně vymyšleného plánu na začátek chuninské zkoušky.

***

Poté, co všichni po dlouhé konferenci odešli, pozdržel si Sarutobi jenom pár určitých lidí.

„Orochimaru bude v této chuninské zkoušce dělat více věcí, než jenom ohrožovat naši vesnici,“ začal Sarutobi a trochu neklidně pochodoval po místnosti.

„Karin?“ zeptal se Shisui.

„Doufejme, že ne,“ povzdechl si Hokage. „Karin, když šla zachránit Anko, použila Henge, aby ji nepoznal a s tím, že měla zastavenou čakru na minimum, budeme doufat, že ji nepozná, jestli ji někdy znovu potká.“

„Co když ale ano?“ pokračoval Shisui. „Nemůžeme si dovolit nemít stoprocentní jistotu.“

Jiraya, kousek od něj opřený o stůl, si jenom odfrkl. „Jsi mi to ale pokrytec,“ začal svůj výklad, ale když viděl prosebný pohled svého senseie, radši v podobném duchu nepokračoval. Všichni tady vědí, co se na misi ve Vlnkové stalo a nikdo z nich to nechtěl slyšet vícekrát, než měl. „A po chuninské zkoušce vezmu Karin sebou na pár let do světa. Jako její mentor ji musím dovést do domova žab a naučit ji vše, co bude potřebovat, takže se mnou bude před Orochimarem v bezpečí.“

„Tak o koho se jedná?“ zeptal se Kabuto.

„Zprávy od informátorů zní jasně. Orochimaru se pokusil zabít Itachiho, aby si mohl vzít jeho tělo a měl k dispozici Sharingan. To se mu pochopitelně nepodařilo, ale s tím, že se sem vrátil, můžeme předpokládat, že se pokusí přesvědčit či zajmout jiného vlastníka Sharinganu.“

„Sasuke,“ došlo okamžitě Shisuiovi.

„Je na místě předpokládat, že pokud se sem Orochimaru znovu dostane, pokusí se dát Sasukemu prokletou pečeť, aby si ho otestoval.“

„Tak ho stáhneme ze zkoušek.“

„Orochimaru si ho najde kdekoliv. Lepší bude, když bude pod dohledem těch, co mají na starost jednotlivé zkoušky, než když bude doma nebo kdekoliv jinde o samotě.“

„A navíc se mnou bude ve větším bezpečí,“ doplnil si sám Kabuto.

„Správně,“ odsouhlasil to Hokage. „A než zkoušky začnou, přesuneme Sasukeho do sídla Uzumaki a tam nasadíme více ANBU hlídek. Chci mít co největší jistotu, že ten, co spolupracuje s Orochimarem a je zatím neznámým zrádcem, nedokáže unést Sasukeho sám.“

„Sasuke nebude rád,“ povzdechl si Shisui. Ale věděl, že nebude mít na výběr.

„Jeho spokojenost v tuto chvíli není bohužel priorita,“ povzdechl si Hokage.

„Takže jaký je plán?“ zeptal se Kabuto.

„Do začátku zkoušky budu s vaším týmem co nejvíce času, aby se předešlo tomu, že bude někdo z nich vystaven riziku. Budeme cvičit v Uzumaki sídle, takže si pohlídám i Karin. Až začne zkouška, budeš mít, Kabuto, vysílačku a kdyby se Orochimaru objevil, vykašleš se na nějaká pravidla a zavoláš posily. A co se týče poslední části zkoušky, tam budou všichni v plné pohotovosti, takže budeme doufat, že tyhle všechny přípravy odradí Orochimara a když ne…“ udělal Jiraya takové gesto, který každý z přítomných pochopil jako vražedné.

„Rozumím,“ ozvalo se jak od Shisuie, tak od Kabuta.

„V tom případě můžete jít,“ řekl Sandaime. „Shisui, vyřiď Sasukemu, ať se sbalí, že mu vše Jiraya vysvětlí,“ a s tím oba zmizeli.

„Jirayo, máš je všechny na starosti. Doufám, že víš, co je v sázce,“ povzdechl si Hiruzen.

„Neboj se, nenechám je bojovat proti Orochimarovi samotné. Kdo by taky nechal bojovat geniny proti shinobi třídy S, že?“ naznačil sarkasticky Jiraya a také vyskočil oknem pryč.

***

„Sto padesát tři shinobi se letos zúčastní,“ prohlásil po chvilce Ibiki spíše pro sebe, když společně s Hayatem a Shibim stáli před Hokagem.

Shikaku, stojící u jiného stolu, se taktéž podíval do záznamů a pár sekund se soustředil. „Teď jen zjistit, co mají za lubem Písečná, Mlžná a Zvučná.“

„U Zvučné můžeme předpokládat Orochimarův tým, nebo něco podobného. To bylo to, co jsme už kdysi dávno zjistili. Ale jelikož jsem neměl delší dobu možnost se podívat za svými informátory, nemám ponětí, jestli se Orochimaru spojil buď s Mlžnou či Písečnou nebo s oběma,“ ozval se Jiraya.

„Třicet shinobi z Písečné půjde ale těžko mít neustále na očích. Zvlášť v části kterou povedu já,“ řekl neutrálně Shibi a měl samozřejmě na mysli druhou část zkoušky.

„Soustředíme se hlavně na tým Kazekageových dětí. Jejich Jinchūriki a jeho sourozenci budou určitě účastníci případné zrady, jestli jsou na straně Orochimara.“

„A co ten tým z Mlžné? Co si pod tím máme představit?“ a s touto otázkou se všechny oči přesunuli na Hokageho.

„Nová Mizukage mi poslala oficiální žádost o zúčastnění se jednoho jejich týmu. V důvodech napsala, že bývalý Mizukage Yagura neměl ve svém zájmu povyšovat ani geniny, kteří byli na předchozích zkouškách velmi úspěšní. Samozřejmě také dodala, že doufá v pokračování příměří mezi našimi zeměmi a že chce naplnit to, jaký je smysl těchto zkoušek,“ řekl Hiruzen, co ve zkratce obsahoval dopis od Mei Terumi.

„Jestliže budeme předpokládat, že nejsou ve spojení s Orochimarem, vzniká tu nový problém,“ vzal si slovo Shikaku. „Je vysoce pravděpodobné, že se Mizukage objeví na finálové souboje a jestliže to bude čas, kdy Orochimaru započne to, co má v plánu, tak bude Mizukage a její doprovod také v nebezpečí a jestli se někomu z nich něco stane, může to být začátek nové války, protože všichni budou – a oprávněně – vinit nás, že jsme na vlastních zkouškách nezaručili takovéto návštěvě bezpečí.“

„A nejde nějak zabránit tomu, aby sem přišla?“

„Ne bez toho, abychom vypadali podezřele nebo jako slabá vesnice.“

„Můžeme k Mizukage přiřadit více ANBU,“ nadhodil Jiraya. „Nabudou dojmu, že se výjimečně staráme o naše hosty…“

„… A rovnou bychom je mohli přiřadit ke Kazekagovi, aniž by to vypadalo podivně,“ doplnil si pro sebe Shikaku a znovu se podíval do svých papírů. „Yamato by dokázal permanentně sledovat Kazekageho a když k tomu přiřadíme někoho z Hyuugů a někoho z tvého klanu,“ poukázal na Shibiho, „tak by se nemělo nikdy stát, aby udělal něco, o čem bychom nevěděli.“

„A co s Mizukage?“

Na to se Jiraya jenom pousmál. „Ameyuri Ringo.“

„Prosím?“ podíval se na něj s překvapením Hokage. „Slyšel jsem správně?“

„Ale no tak… vždyť je to geniální. Není v naší vesnici mnoho těch, kteří by se jí mohli vyrovnat v boji, takže tuto práci jistě zvládne a můžeme tím jenom získat. Třeba tím, že nám Mizukage bude více věřit nebo že ona sama řekne Ameyuri něco, co by se nám mohlo hodit a mohli bychom to použít.“

„Pořád uvažujeme s tou možností, že Ameyuri Ringo je nám vůbec věrná.“

„Kdyby nebyla, osobně bych ji zabil,“ pokrčil rameny Jiraya klidně. „Nenechal bych k Narutovi přiblížit nikoho, kdo by neměl jeho zájmy ve svém srdci.“

Na to nedokázal říct nikdo nic. Tato stránka Jirayi, který je věrný své vesnici, byla děsivá sama o sobě.

„Dobrá,“ vzal si po chvilce slovo Shikaku. „Zapojím toto všechno do nějakého plánu na finální boje. Teď to chce vymyslet něco na první a druhou část…“ a s těmito slovy se ještě několik hodin bavili o tom, jak zabránit nějakému krveprolití v jejich domově.

***

„Vypadá to, že máš nápadnici, Naruto,“ ozval se Sasuke, když celý tým 7 společně mířil k prvnímu testu chuninské zkoušky.

„Hm?“ odvětil Naruto po uchihovsku a rozhlédl se kolem sebe.

„Dvanáctá hodina. Nebo to není tvoje studentka?“ ležérně nadhodil Sasuke a hlavou ukázal na Hanabi.

„Hanabi,“ usmál se Naruto. „Počkejte na mě před budovou, hned tam budu,“ a s těmito slovy se přemístil pryč.

„Všiml sis mě?“ objala ho Hanabi, když se vedle ní objevil.

„Popravdě to byl Sasuke, ale to se nepočítá. Oba podvádíte se svýma očima,“ pověděl vesele Naruto.

„Prostě jsi mě přehlédl, přiznej si to,“ vyplázla na něj jazyk, ale Naruto to spíše odhadl podle zvuku, který udělala, než aby to viděl, když k němu byla doslova přilepená.

„Neměla by se budoucí hlava klanu chovat trochu odměřeně a ne tu dělat takovéto hrozné scény?“ zasmál se Naruto a očima někde kolem hledal Hiashiho nebo někoho podobného.

„Hinata je budoucí hlava klanu,“ opravila ho Hanabi, „a viděl jsi ji někdy odměřenou?“

„Popravdě jsem ji neviděl dlouhé roky, a když jo, byla nějaká nesvá a celá červená,“ zavzpomínal Naruto.

„Tak někdy přijď k nám domů,“ navrhla Hanabi a trochu se oddálila, aby na něj mohla hodit psí očka.

„To by to dopadlo,“ zasmál se Naruto. „Spíše mi řekni, co tu děláš.“

„Přišla jsme ti popřát hodně štěstí,“ řekla Hanabi, jako kdyby to bylo naprosto jasné. „A také ti donesla mastičku na tu ruku,“ pověděla nyní už trochu smutněji.

„Zase jsi to ukradla sestře?“

„Půjčila si to,“ opravila ho nevinně.

Na to se Naruto pousmál. „Bohužel teď to ale nepomůže, Hanabi.“

„Určitě jo,“ stála si za svým s dětskou naivitou a tak se už Naruto nehádal a mastičku si vzal.

„Děkuji,“ pověděl upřímně a rozdrbal jí vlasy.

„Naše rodina má už zamluvené lístky na závěrečné souboje. Opovaž se v nich nebýt!“

„Někdo jako já tam nemůže chybět… a navíc mám dobrý tým.“

„Čtyřočko a Uchiha?“ zaměřila se na jeho týmové partnery v dáli. „Mohl si dopadnout lépe.“

Na to se Naruto upřímně zasmál. „Víš jak, v každé týmu musí být někdo dobrý, někdo chytrý a někdo průměrný.“

„Který z nich je ten chytrý a který ten dobrý?“ zeptala se rošťácky, ale než stačila uskočit, už ji Naruto začal lechtat.

Po pár minutách plných legrace a veselé nálady se Naruto trochu odtáhl a řekl: „Měl bych jít.“

„Tak jo,“ odvětila mu Hanabi, když se pořádně nadechla. „Ale slib mi, že se vrátíš-.“

„Slibuji,“ pokýval Naruto vážně hlavou.

„… A že se staneš chuninem,“ dodala, jako kdyby ji nepřerušil.

„Tak… to ti slíbit nemůžu,“ povzdechl si Naruto a myšlenkami se vrátil nějakou dobu nazpět, kdy s Ameyuri sami dva seděli a bavili se o tom, jaké jsou jeho šance v povýšení a oba se shodli, že by neměl věřit v zázraky. Byla pravda, že byl oblíbenec staříka Hokageho ale neoblíbení lidé ve vesnici se těžko stávali těmi povýšenými.

„Tak aspoň jim to tam natři,“ upravila to.

„O to se neboj,“ usmál se na ní. „A až jim to tam natřu, budeme pokračovat v tréninku,“ ještě jednou jí rozdrbal vlasy, nechal se obejmout a s krátkým rozloučením se rozběhl za svými parťáky.

„Vyřízeno?“ pověděl Kabuto.

„Jop,“ pověděl Naruto po svém. „Pusťme se do toho plánu.“

„Hm,“ odvětil i Sasuke s malým úšklebkem.

„Tak jdeme na to,“ a s těmito slovy celý tým 7 vstoupil vstříc zkoušce, o které Kabuto až moc dobře věděl, že jim takovým či jiným způsobem permanentně změní život.

***

Naruto, když dorazil společně s ostatními do druhého patra, uviděl to, co předpokládal a co bylo domluveno. To co předpokládal, byli dva chuninové před dveřmi, kteří bránili vstupu početné skupině. To co předpokládal také, bylo i genjutsu, které bylo dostatečně slabé, že si ho všiml i on. Domluvené bylo ale něco jiného, a to byla Tenten skoro až ležící na zemi a Lee s krvavým šrámem na tváři, hrající, že jsou slabí a že se nemůžou dostat přes dva chuniny hrající si na zkušené geniny.

Naruto když prošel kolem, mrkl na ně a nenápadně na ně mávl a spokojeně s jeho týmem pokračoval o patro výš.

„Hlupáci, ani neví, kam jdou,“ ozvalo se za nimi od nějakého genina a na to si musel dokonce i Sasuke odfrknout. Naruto, když se otočil, byl rád, že takhle hloupý nebyl nikdo z jejich vesnice, protože kdyby ano, asi by si právě zasloužil opakování studia na akademii, která neodpouští hloupost.

„Jestli tým Gai dokáže přesvědčit všechny, co tam stáli, že jsou na správném patře, tak bude o tak šest týmů méně.“

„Přišli s dobrým plánem,“ odsouhlasil to Kabuto.

„Nemůžu uvěřit, že by byl někdo, kdo by tam nahlas prozradil, že je to všechno klam, aby bylo více týmů v dalších zkouškách,“ řekl Sasuke.

„Jo to by bylo pěkně hloupé,“ přidal se Kabuto a společně dokráčeli až ke správnému vstupu, kde na ně už čekal Jiraya.

„Konečně,“ a s tím uzavřel knížku, co měl v ruce. „Jak se cítíte?“

„Cítím lítost pro své soupeře,“ ušklíbl se Naruto a odpovědí mu byl souhlas jak jeho parťáků, tak i jejich mentora.

„Já docela taky. Studenti pod galantním žabím poustevníkem proti obyčejným geninům.“

„Zase jsi nás toho tolik nenaučil,“ dal si ruce v bok Naruto a než se nadál, objevil se Jiraya za ním a klouby mu přejížděl po hlavě.

„Ty jeden nevděčnej-.“

„Perverzáku!“

„Můžeme jít?“ povzdechl si Sasuke, když viděl, jak si dvě děti hrají a jedno z těch dětí je z nějakého podivného důvodů nazýváno jako Sannin a je to nejsilnější shinobi vesnice.

„Uklidni své koně, emo chlapče,“ řekl Jiraya ale od Naruta odstoupil. „Všichni budete mít možnost si svou energii vybít v druhé části,“ a s těmito slovy opět došel k oknu, co bylo blízko dveří do zkušební místnosti. „Doufám, že jste nikdo nezapomněl na plán, který jsem vám dal.“

„Ne, Jiraya-sama,“ odvětil za všechny Kabuto.

„Dobrá, tak tedy běžte,“ a s těmito slovy a jedním ležérním gestem je všechny pustil dovnitř a tak se i stalo. Když vstoupili, spatřili úctyhodné množství geninů všelijak se povalujících po sedačkách a stolech připravených k písemnému testu.

„Už jsem si říkal, že nepřijdete,“ ozval se Shikamaru. „I když třeba by to byla menší otrava.“

Než se ale Naruto stihl nějak ozvat, ocitl se v objetí Karin, jako kdyby se ještě před několika hodinami neviděli. Na to si musel jenom Naruto s úsměvem povzdychnout.

„Takže už jsme tu všichni?“ podíval se Kiba po všech.

„Tým Gai se připojí za chvíli,“ odvětil Naruto.

„Ne že by mi zrovna Neji chyběl,“ řekl Kiba.

„Neji n-není tak špatný,“ ozvala se Hinata.

„Tvůj názor,“ stál si pořád Kiba za svým.

„Hej vy!“ ozvalo se od jednoho ninji z té ohromné skupiny. „Můžete zavřít konečně hubu? Nebo o ni klidně můžete i přijít. Nikdo tu totiž není zvědavý na vaše kecy.“

Naruto se jenom podíval na toho, co to řekl a spatřil jednoho ze shinobi, kteří podle všeho měli být z nějaké Zvučné. To jenom Naruta donutilo, aby udělal krok dopředu a lehce se dostal z objetí, ve kterém se ocitl. Ale ten krok, co udělal, následoval i zbytek jeho týmu. Rychle se tedy po nich podíval, a když viděl jejich kývnutí, udělal ještě jeden krok navíc a rychlostí, která byla nutná v jeho tréninku, se objevil i s vytaženým Kubikiribōchō na opěrátku jedné lavice před ním. V ten den Zvučná a nejenom ona pochopila pár základních pravidel. Jedno z nich bylo, neprovokuj Jinchūrikiho, který je shodou okolností i jeden ze šermířů a druhé pravidlo bylo to, že začni si s jedním z Listové a začneš si se všemi. Naruto sice nebyl oblíben ve vesnici, ale jeho stejně staří spolužáci jej rádi měli, a když se k němu přidal jeho tým, po jeho týmu se přidaly i týmy 10, 11 a 6. Tak to znamenalo, že se přidaly další a další týmy a doslova to vyprovokovalo řetězovou reakci, kdy všichni přítomní shinobi z Listové stáli jeden za druhým.

„Tak pojď,“ ozval se Naruto se skoro až děsivým úšklebkem. „Ukážu ti, jak skončil Zabuza, když prosil o ukončení svého trápení,“ a s tím si cvičně, samozřejmě jednou rukou, máchl se svým mečem. Což samozřejmě donutilo ty, co ještě před chvíli seděli na stole před ním, aby se ztratili co nejrychleji z dosahu.

„Ten Zabuza?“ ozvalo se od někoho z Travnaté.

„To je Zabuzův meč,“ ozval se někdo jiný.

Než se ale stačil dostat ke slovu, u tabule se objevil kouř a to donutilo všechny zmlknout.

„Všichni zmlkněte s tím vaším nesmyslným blábolením!“ pověděl Ibiki, kterého Naruto měl bohužel už možnost poznat. „Mé jméno je Ibiki Morino a pro tuto zkoušku budu váš zkoušející. Ty blonďáku, přestaň si dělat, co se ti zlíbí, nebo tě vyhodím na místě.“

„Hm,“ odsouhlasil to Naruto a udělal salto vzad a ve vzduchu si založil meč zpět na záda.

„Zde bych rád poznamenal, že bez mého povolení tu nebudou žádné boje, a i kdybych je povolil, zabít někoho není dovoleno. Ti co poruší můj rozkaz, ty vyhodím okamžitě. Rozumíme si?“

„Nemusíte se bát, Morino-san,“ ozval se Naruto. „Nikdo z nich tu nemá koule na to, aby se mnou začal bojovat.“

Na to se jenom Ibiki děsivě ušklíbl a na chvilku se odmlčel, protože spatřil, jak poslední tým vstoupil do místnosti. „Nyní, když už jsme tu všichni, začneme s první zkouškou. Všichni si vylosujte jedno číslo a sedněte si na to místo,“ a s tím se celá místnost pustila do lehčího zmatku. Naruto si vytáhl svou padesát trojku a sedl si na místo a v klidu si opřel hlavu.

„A-ahoj, Naruto-kun,“ ozvalo se vedle něj a když Naruto zvedl hlavu, poznal Hinatu.

„Ahoj,“ usmál se na ni. „Jsem rád, že vedle mě sedí nějaká známá tvář.“

Hinata se na Naruta jenom usmála a stejně jako všichni se soustředila na vysvětlování pravidel. Naruto po chvilce přišel na to, co zjistil Kabuto už dávno. Písemný test s deseti otázkami, za každou špatnou odpověď bod dolů, za podvádění dva body dolů a to všechno, jenom poslední otázka se zdála divná, ale to Naruto odtušil. Bude to, co nazýval Jiraya, jako hra na psychiku od Ibikiho.

„Začněte,“ a s těmito slovy se všichni pustili do psaní.

Naruto se podíval po všech otázkách a došlo mu to, co by došlo průměrně vzdělanému shinobi, že ten, kdo nestrávil poslední měsíce v knihovně nebo se nezajímá o teorii, ten tyto otázky nemůže správně splnit. Naštěstí Naruto byl i na tuto situaci připraven a jelikož měl zatím dost času, prostě si položil hlavu a zavřel oči. Uběhlo několik minut a Naruto kromě škrábání na papír a podobných věcí, co patří k psaní, uslyšel, že mnoho shinobi už skončilo kvůli tomu, že byli chyceni při podvádění. Naruto nadzvedl jenom hlavu, aby se podíval na čas, a když zjistil, že uběhlo už více jak třicet minut, už se pomalu připravoval na svůj plán, ale pak, nejspíše mu náhoda chtěla přispět, a tak uviděl jednoho genina z Písečné, jak se zvedá.

„Promiňte,“ promluvil onen genin.

„Co je?“ dostalo se mu odpovědi od jednoho z chuninů.

„Záchod,“ trochu zahrál ten genin stud.

Naruto viděl, jak už se jeden divně vypadající chunin zvedá a musel se ušklíbnout a v duchu si říct: „Takhle jednoduché to mít nebudeš.“

„Já tě tam doprovodím,“ ozval se jiný chunin, než ten, co se zvedal a zamířil ke geninovi z Písečné a Naruto s úšklebkem pozoroval, jak ten genin z Písečné polkl těžkou slinu. „Tady máš pouta a půjdu s tebou.“

„Chápu,“ dostal ze sebe genin a společně s chuninem vyrazili směrem na záchod.

„Nevyšlo ti to co?“ pověděl výsměšně chunin, když se dostali na záchod.

„Nevím, o čem mluvíš,“ řekl genin.

„Určitě ano, Kankurō. Nahradit chunina loutkou bylo chytré, velmi chytré. Ale ne dostatečně.“

„Takže teď co, seberete mi dva body?“ řekl Kankurō a přestal s tou hrou, že neví, o čem se baví.

„To bych k tomu musel mít nejdřív oprávnění,“ ušklíbl se onen chunin a za pomoci jedné pečetě se z chunina stal Naruto.

„Ty?!“ naštval se Kankurō.

„Osobně,“ ušklíbl se Naruto. „Tedy klonově, jestli víš, jak to myslím,“ zasmál se Naruto vlastnímu vtipu. „Děkuji, že jsem měl důvod odejít pryč. Sice bych odešel i bez tvé snahy, ale takhle jsem měl jak důvod, tak i možnost zbavit se dalšího možného soupeře.“

„Co chceš?“ změřil si ho nebezpečně Kankurō.

„Nic,“ odtušil Naruto. „Všechny odpovědi znám. Není nic, co by si mi mohl nabídnout a myslím, že bude zábavné tento klon zrušit a sledovat tě jak jdeš bez odpovědí a dokonce i bez chunina, co tě ochraňoval zpátky. Co myslíš, budou si myslet, že jsi ho odstranil, aby si měl odpovědi? Vyřadí tě rovnou?“ nadhodil Naruto a s posledním úšklebkem, slovy, „tak zatím,“ a s lehkým zamáváním se klon Naruta zrušil.

Naruto sedící v lavici se musel tiše zasmát, když se mu dostaly vzpomínky, a aniž by něco zdržoval, začal všechny odpovědi psát tak, jak je jen znali chuninové. Byl to takový žert od Ibikiho, jestliže byl někdo tak dobrý, že se mu podařilo zjistit odpovědi jakýmkoliv způsobem od hlídajících chuninů, tak mu stačilo napsat jako odpovědi pár slov, které nedávaly smysl s ohledem na otázky.

„Odpověď na otázku dva o hodu shurikenu ze sedmi metrového stromu je ‚opice‘?“ řekl si pro sebe Naruto a zasmál se tomu, „jak je libo.“

V době, kdy jeden z pravých chuninů přirazil ke zdi drzého genina a celý jeho tým diskvalifikoval, se na něj otočila nenápadně Hinata. „Jsi si tím jistý?“ podívala se na něj jako na hlupáka.

„Jestli mi věříš, napiš si ty odpovědi do políček, co máš prázdné. Jestli mi nevěříš,“ pokrčil Naruto rameny, „můžeš zkusit štěstí s těmi několika odpověďmi, co máš,“ usmál se na ni Naruto a lehl si na test tak, aby jestli to chtěla opsat, aby použila Byakugan.“

Když se do ticha ozvalo: „Byakugan,“ musel se Naruto jenom ušklíbnout.

„Nyní už přejděme k poslední závěrečné otázce,“ přerušil psaní všech Ibiki a zase chvilku počkal, než se otevřely dveře od záchodu a dovnitř vstoupil Kankurō. „Heh,“ ozval se Ibiki když viděl, jak jde Kankurō bez pout i bez ‚chunina‘. „Příště bych doporučoval svůj plán s loutkou vymyslet lépe, protože nechat se napálit geninem, je docela směšné,“ vysmál se mu Ibiki.

„Sakra, jak mohl-,“ řekl si v duchu Kankurō.

„A běž na své místo druhou stranou. Tvá sestra se obejde bez tvých minimálních odpovědí, na které si stačil přijít,“ ušklíbl se znovu Ibiki a počkal si, až si všichni sednou. „Takže povídal jsem něco o poslední otázce, takže jako bonus k této otázce, máme další dvě pravidla. To první je, že si musíte vybrat, jestli se do ní vůbec pustíte a jestli ano a zodpovíte ji nesprávně… no… tak budete geniny navždy.“

Naruto nevnímal výkřiky o nespravedlnosti o tom, že někteří dělají chuninskou zkoušku poněkolikáté a podobně. Až v tuhle chvíli si Naruto uvědomil, co myslel Jiraya vymýváním mozku.

„Takže jestli se na to necítíte, tak tady máte východisko, přijďte za půl roku,“ řekl Ibiki. „A jestli ne,“ zasmál se děsivě, „rád jsem vás poznal, věční geninové,“ a s těmito slovy se rozhlédl po děsu mnoha lidí a Naruto si dokázal sám sebe představit, jak by vypadal, kdyby netušil podstatu tohoto testu, stejně asi jako většina ostatních. „Takže desátá otázka může začít, kdo nechce pokračovat, zvedněte ruku a můžete odejít.“

„Já… odcházím,“ ozvalo se za chvíli.

„Sakra!“

„Já také.“

„Končím.“

„Omlouvám se, kluci, ale končím!“

A čím více lidí odcházelo, tím začalo více lidí zvedat ruce. Davová panika takto fungovala, nebo tak to aspoň jednou říkala Tayuya. Naruto strávil volný čas tím, že sledoval, jak si v této psychické válce vedou ostatní, a byl potěšen, že nikdo z jeho kamarádů či parťáků to nevzdává. S tímto pocitem čekal, než se všichni vzdají.

Pak se ale stalo něco, co se vůbec do Narutových plánů nehodilo, a to byla zvednutá ruka kluka, co byl v týmu s Kibou a Hinatou.

„Já se také-.“

„Ne!“ postavil se Naruto a tím pozastavil to, že by jeho opravdový kamarád Kiba byl donucen ukončit tuto zkoušku. Čert vem to, že bude o nějaký tým navíc.

„Co ne?“ podíval se na něj Ibiki a tak nějak i všichni ostatní.

„Už nikdo další z mé vesnice nebude utíkat. Listová nebyla postavena na základech slabochů a těch co nejdou do bojů se vším, co mají.“

„Myslíš, že můžeš mluvit za ostatní?“ změřil si ho Ibiki pohledem.

„Jsem člen Listové, takže ano můžu. Stejně jako předchozí Hokagové, budeme zde sedět a dívat se smrti do tváře, protože ninja Listové se nikdy nevzdá a nikdy neprozradí tajemství své vesnice, takže jenom do nás!“ a s těmito slovy se ruka Tobia spustila dolů a všichni ostatní se trochu pousmáli.

Ibiki se znovu podíval na všechny a pobaveně se ušklíbl. „Padesát čtyři,“ řekl si pro sebe. „Takový výsledek jsem tak nějak i očekával a pokračovat dál nemá cenu. Uzumaki ví, jak používat slova, ne že by to bylo překvapení po tom všem.“

„Dobře,“ nyní už řekl Ibiki nahlas. „Všem co tu sedí, gratuluji. Právě jste dokončili první část chuninské zkoušky.“

Po tomto prohlášení se ozval rozruch, jak to bylo možné, proč předchozí otázky, když rozhodovala jedna a Ibiki s klidem profesionála jim vše vysvětlil, o kvalitách, který musí mít chunin, o důležitosti informací a vše co správný genin měl vědět, něco co ho už dávno naučila Nonō, když si tým 7 vzala do svých rukou. Naruto moc dobře věděl, co znamená mít informace a jak je to nebezpečná věc, a když spatřil Ibikiho hlavu, která byla kompletně spálená a zjizvená, pochopil, že Ibiki tuto pravdu ví mnohem lépe a v tu chvíli mu došlo, že Ibiki je na úplně jiné úrovni, než polovina lidí v této vesnici.

„A nyní už vám jenom popřeji hodně štěstí,“ a s těmito slovy se ozvalo zaklepání a do místnosti vstoupil další člověk.

„Mé jméno je Shibi Aburame a jsem zkoušející pro druhou část. Následujte mě. Je na čase váš počet zkrátit alespoň na polovinu,“ a s těmito slovy se zase Shibi-san otočil a odešel, takže se všichni pomalu začali zvedat a odcházet, až na místě zůstal jenom Ibiki a pár chuninů.

„Heh,“ ozvalo se od Ibikiho. „Ten Uzumaki vážně napsal do odpovědí to, na čem jsme se domluvili.“

„Šílenec,“ zasmál se jeden z chuninů.

„Spíše bych mu zatleskal,“ ozval se další. „Kdybychom neměli zprávu z nemocnice, že Shinmon se nedostaví kvůli zranění, nikdy bychom se nedozvěděli, že s námi ten Naruto je celou dobu v Henge.“

„Tohle je zajímavější,“ pověděl znovu Ibiki vesele. „Dcera Hiashiho napsala od Uzumakiho stejné odpovědi.“

„Hinata?“ podivil se Izumo. „Neřekl bych do ní, že by zrovna ona tak riskovala.“

„Znak správného chunina je přece věřit svému týmu a informacím, které objevíš,“ pověděl s úsměvem Ibiki a i její test založil mezi ostatní. „Být naše slova nějaká šifra, už by dávno naše vesnice byla třeba napadena,“ řekl Ibiki. „Bude zajímavé toho Uzumakiho Naruta dál sledovat.“

„Hlavně asi bude veselo,“ ušklíbl se Kotetsu. „Měl vždy skvělé vtípky a žerty, takže si myslím, že nebudeme jediní, které napálí.“

„Zajímavý kluk,“ řekl jenom Ibiki a pokračoval dál. Asi se bude muset více soustředit na finálové zápasy, když už to nejspíše nebude taková nuda.

Formát pro tisk