Kapitola devětadvacátá - Jedna ruka netleská

Lepší život

Naruto na oko ignoroval všechny pohledy, které na něj směřovaly z okolí. Civilisté samozřejmě málokteří tušili, co že to vlastně nese, ale shinobi už tak nevzdělaní nebyli. Tak nějak si v duchu slíbil, že příště si sežene méně nápadný meč, protože nosit na zádech něco, jehož čepel měří skoro stejně jako on, se nedalo zrovna moc dobře maskovat.

Když došel ke svému sídlu, odhodil k předním dveřím svůj batoh, který mu jenom překážel a zatěžoval ho a zamířil za Ameyuri. Než aby se přiblížil a zaťukal, tak zvedl ze země kámen a hodil ho do okna. Mohl také vypustit svou čakru, ale nechtěl vystrašit celou Listovou, kdyby chtěl Kurama vtipkovat.

Ameyuri pochopitelně než vyšla, věděla, že je to Naruto, kdo přišel. Člověk nemusel být nutně senzor, aby poznal někoho na pár metrů. „Naruto, už jsi-,“ nedořekla, protože se ocitla docela nebezpečně blízko nataženému Kubikiribōchō.

Naruto chtěl něco říct, ale Ameyuri se objevila na jeho levé straně a s neurčitým výrazem si prohlížela jeho ruku. Naruto tedy jen dál stál s nataženým mečem, který po chvilce sklonil a opřel se o něj. Ameyuri stále nic neřekla a ani nic neudělala, takže to byl on, kdo zapíchl meč do země a vyhrnul si rukáv, kde byla kompletně obalená ruka obvazy.

„Sakra,“ zaklela Ameyuri. „Karin nedoká-.“

Naruto ji to nenechal ani dokončit a nesouhlasně zakýval hlavou.

„To mě mrzí,“ dodala a lehce ho zezadu objala, aby se nijak nedotkla jeho ruky.

„Ještě mám tuhle,“ ukázal hlavou na tu druhou.

„Správně,“ potvrdila to Ameyuri. Asi nechtěla použít nic soucitného nebo tak, takže jenom potvrdila tu pravdu, kterou si Naruto pro sebe zvolil. „Chceš mi o tom povyprávět?“

„Vymyslel jsem techniku, která se zapíše do zakázaného svitku,“ odfrkl si Naruto, „a zabil jsem s tím Zabuzu.“

„Jen tak?“ zvedla nevěřícně obočí.

„Poté, co mě kompletně zničil a mě zbývalo asi tak pět minut života. Kurama to ale se mnou nevzdal. Člověk by neřekl, že ho probere moje sebevražedná technika,“ pověděl s těžkou slinou v ústech. „Bylo to ale tohle nebo smrt a následně možná smrt dalších.“

„V tom případě dobré rozhodnutí. Jen škoda, že jsi ho nenechal na živu. Takhle budeme muset ještě dostat Kisameho, abychom tuhle skupiny ovládli.“

Naruto se na to jenom zasmál bez opravdového humoru v tom. Možná je to prokletí tohoto meče? „Zabuza se postaral o to sám… ten magor vstal z mrtvých, aby mě mohl povýšit…“

„To je mu podobný,“ ušklíbla se Ameyuri. „Nějaká narážka na mě?“

Na to se Naruto na ni otočil, takže ho na chvilku musela Ameyuri pustit z objetí. „Řekl, že jsme oba úplně stejný,“ začal a podíval se jí do očí. „A že jsem pro tebe to nejdůležitější na světě,“ a s tím čekal na její odpověď.

„Hm,“ odfrkla si pobaveně Ameyuri. „Na umírajícího člověka měl toho dost na srdci.“

„Tušil jsem, že jenom žvaní,“ kývl na to Naruto a otočil se pro svůj meč.

„Naruto-,“ co chtěla říct, se ale Naruto už nedozví, minimálně ne teď, protože se někdo za ně přemístil, a i když byli podle zvuku daleko od nich, udělal Naruto stejný taneční pohyb, který použil, když na ně zaútočil Zabuzův klon zezadu a vzal si sebou i meč, takže se objevil mezi Ameyuri a prozatím pro něj neznámými cizinci a v jakémsi polosedě s rukou stále na meči, který se z části opíral o zem, aby ho nezatěžoval, ale mohl případně využít jeho polohy k rychlému útoku.

Když se kouř rozptýlil, stál Naruto v naprosté připravenosti a jak tušil za sebou, podobně připravená stála i Ameyuri s jejími meči.

Poté co před nimi poznal dva ze Saninů – Tsunade a Jirayu, také poznal jejich ANBU hlídače, jak stojí za Saninama s taktéž vytaženým mečem.

„Jdeme nevhod?“ usmál se Jiraya. „Anbu pohov,“ řekl, když se podíval na připraveného hlídače.

„Přízrak poslouchá jenom Hokage nebo nás a jestli mi odpustíte, to vy jste na místě, kde nemáte co dělat, takže nevidím důvod, abych váš rozkaz nějak poslouchal,“ řekl Naruto ledově.

„Jdeme jenom na návštěvu,“ řekl ještě Jiraya.

„I Saninové používají dveře. Možná vám Hokage promíjí vaše manýry, když lezete k němu oknem, ale tady budete postupovat jako každý jiný člověk,“ vzala si slovo Ameyuri a vůbec nešetřila slovy. Možná to zatím Naruto neví, ale ona jasně ví, že Jiraya se na Naruta vykašlal.

„Naruto!“ ozvala se Karin, když přeskočila bránu. „To je v pořádku,“ dala na vědomí jak členu ANBU, tak i jim a všichni si tedy dali pohov. „A vy mě vezměte příště sebou, když se přemisťujete nebo počkejte před vstupem,“ zamračila se na svého mentora a Tsunade.

Tsunade samozřejmě nebyla ráda, že ji nějaký genin poučuje, ale musela uznat, že mají pravdu a zase se nechala zatáhnout do něčeho s Jirayou. Že se ona nikdy neponaučí. „Dost dětinskostí, Jirayo,“ řekla radši, než poví zase něco, co to tu akorát zhorší. „Naruto Uzumaki přistup. Podívám se ti na tu ruku,“ a Naruto se nehádal. Jestli se Tsunade stala velitelkou lékařských jednotek a ředitelkou nemocnice, tak by stejně nic nevyhrál.

Naruto tedy podal Ameyuri svůj meč a přiblížil se. Samozřejmě nemohl natáhnout svou ruku, takže jenom skousl nenápadně ret proti bolesti a čekal, až to udělá ona sama. Pak už se objevilo jenom zelené světlo a Naruto čekal.

„Jak dopadl tvůj cíl?“ zeptala se Tsunade při své práci.

„Částečná paralýza celého těla, kompletní vnitřní destrukce jeho ruky.“

„Jak se ta technika jmenuje?“ Naruto nevěděl, jestli se Tsunade ptá jenom proto, aby ho nějak odvedla od bolesti nebo chtěla vědět, jakou techniku má nahlásit za zakázanou.

„Nevím… je to rasengan a vzdušná koule zkombinovaná dohromady, takže pro výsměch těm, kteří to v životě nedokázali dokončit, tak to bude asi Fūton: Rasengan.“

„Dokázal si dokončit něco co já ne, máš pravdu,“ řekl uznale Jiraya, „ale za jakou cenu? To je ten důvod, proč já to nikdy nedokončil, i když bych možná mohl.“

„Za cenu ochrany mých drahých osob,“ stál si Naruto za svým. „Jestli někdy nastane podobná situace, nebudu se bát to použít znova.“

„To pochybuji. Ode dneška to bude zakázaná technika,“ pověděla tvrdě Tsunade, když se jí na tváři začaly objevovat kapičky potu od práce.

„Suďte následně moji mrtvolu,“ odfrkl si Naruto. „Jde po mě Akatsuki. Jestli stál jeden shinobi třídy S moji ruku, každý pochopí, co bych musel udělat proto, abych se zbavil dvou.“

„Víš o Akatsuki?“ podivili se najednou oba Saninové.

„Copak, Jirayo?“ vzala si slovo opět Ameyuri. „Očekával si, že nebudu varovat svou rodinu?“ zeptala se výsměšně. „Nejsem jako ostatní.“

„Ty informace se měl dozvědět Hokage!“ pověděl tvrdě Jiraya a i když to Ameyuri chápala, nemohla reagovat jinak.

„Nejsem tu shinobi, nemám k tomu důvod.“

„Ale Naruto je. Víš o tom, že je to tvoje povinnost?“ otočil se nyní Jiraya na svého kmotřence.

„Já jsem shinobi?“ podivil se hraně Naruto. „A čí vesnice?“ nadhodil. „Jistě ne této, protože jinak by mě ochraňovali ANBU místo toho, aby mě nechali bojovat na život a na smrt, aby se vydělaly penízky.“

„O čem to mluví, Jirayo?“ zeptala se nebezpečně Tsunade.

„Nemám absolutní tušení,“ začal se Jiraya bránit. „To mi musíš vysvětlit,“ vrátil se zpět k Narutovi.

Ten se jenom usmál. Toto je způsob jak strhnout debatu někam jinam a jak získat na svou stranu další podporu. „Dojděte se zeptat do kanceláře Hokage na téma ‚chycení Gatōa‘ a oni vám to tam jistě vysvětlí.“

„Karin?“ otočil se Jiraya nyní na ní.

„Naše podpora měla jiné priority, než být naší podporou,“ řekla Karin.

Na to se Jiraya hodně ošklivě zamračil. „Něco si skočím zkontrolovat,“ a s těmito slovy zmizel.

„Právě si dostal nabídku pomoci od dvou Saninů, tak ne že si ji pokazíš,“ řekla Tsunade a Naruto na to kývl. Sice mu tu stále něco uniká, ale zatím dělá to, co má. Uběhlo dalších pár minut, než Tsunade opatrně sundala ruku zpět k tělu a všichni napjatě čekali na její vyjádření a diagnózu. „Předepíšu ti nějaké prášky na bolest. Budeš chodit pravidelně ke mně na rehabilitace a já se podívám do spisů a poradím se s nějakými dalšími, jestli je nějaká operace na místě.“

„To je odpověď ve stylu ‚neztrácej naději, ale příliš nedoufej‘?“ zeptal se Naruto.

„Prozatím ano. Za pár dní budu mít více odpovědí,“ pověděla ustaraně Tsunade.

„V tom případě jste mi jenom potvrdila, co jsem si myslel. Přesto ale děkuji, Tsunade-sama.“

Tsunade ale neodpověděla verbálně, jenom si sundala z krku svůj náramek a podala mu ho do zdravé ruky. „Vzhledem k tomu, že tvá kolegyně Fū nemá problém se svým démonem, věnuji ho tobě,“ řekla Tsunade. „Karin ho ode mě vyhrála a i když jsem si slíbila, že ho nedám nikomu jinému než člověku se snem stát se Hokagem, myslím, že ho využiješ více.“

„Kdybyste přišla dřív, mohl jsem vám váš slib, který jste si dala, splnit.“

 „V tom případě bychom ale nejspíše neměli jednotku šermířů z Mlžné tady u nás,“ pokrčila rameny Tsunade. „Beru to, co mi život dává.“

„V tom případě se budu o něj dobře starat,“ slíbil Naruto a podíval se na něj do dlaně. Když ale sklonil hlavu, ucítil, jak se Tsunadiny ústa dotýkají jeho čela.

„To ráda slyším,“ usmála se na něj a trochu odstoupila. „Zítra se uvidíme v nemocnici. Přijď, kdy budeš moct,“ a s tím taktéž zmizela jako předtím Jiraya.

„A je ticho,“ nadhodila Ameyuri a jak Naruto, tak Karin, ji to odkývali. „Pojďte dovnitř, donesu něco k pití a řeknete mi vše, co se stalo,“ a s tím se všichni vydali ke dveřím. Když ale Naruto došel blíž k Ameyuri, tak mu podala zpět jeho meč. Naruto si jej tedy dal zpět na záda a pak ucítil, že má položenou ruku na zdravém rameni.

„Hm?“ podivil se Naruto a podíval se na Ameyuri.

„Zabuza byl vždy magor, ale pro jednou měl pravdu,“ to bylo vše co řekla a zamířila za Karin, takže Naruto zůstal stát sám na chvilku s nevěřícím výrazem uprostřed svého pozemku.

***

Ameyuri měla pravdu, když o tom Jiraya teď na chvilinku zapřemýšlel. On asi nikam nechodil dveřmi, pokud vyloženě nemusel a nehodlal to měnit ani teď. Poté co skončil otevřeným oknem dovnitř kanceláře svého senseie, chunin co tam právě něco říkal, pochopil, že má odejít a pochopil to i rychle.

„Á, Jirayo, říkal jsem si, kdy přijdeš,“ pověděl Sarutobi se svou kamarádkou dýmkou v ruce.

„V tom případě jistě víš, co chci slyšet a hlavně mi neříkej, že to byla pravda,“ založil si Jiraya ruce na prsou.

„Dobrou zprávou je, že máme Gatōa. Tou horší zprávou je to, že jsi slyšel nejspíše pravdu,“ povzdechl si Hiruzen.

„Určitě tušíš, co si myslím o nějakém zakrslíkovi, který vydělává na nelegálním obchodě,“ řekl Jiraya rozzlobeně. „Takže jestli je mrtvý nebo živý, mě opravdu nezajímá.“

„Jirayo, musíš to vidět z širšího pohledu,“ povzdechl si znovu Hiruzen. „Chycení Gatōa nám otevřelo spoustu možností. Jeho peníze, kontakty, zboží, může nakopnout znovu Listovou.“

„To dokážu pochopit. Ne nadarmo mě už několik let chceš udělat Hokagem,“ nadhodil Jiraya. „Neříkám, že s tím souhlasím, ale dokážu to pochopit. Když to vezmeme za správný konec, můžeme z toho vyjít dobře,“ pokračoval Jiraya a Hiruzen se trochu pousmál. Ale pak Jiraya bouchl oběma rukama do stolu. „Proč ale na tom musí trpět moje ‚rodina‘? Kdo byl ta jejich zatracená posila?“

„Jirayo-.“

„Hlavně mi neříkej, ať se uklidním…“

„Není to tak, že to všechno bylo takto naplánované. Nastala chyba v komunikaci a věř mi, že toho všichni litujeme,“ řekl Hiruzen smutně.

„Vy se mi snad všichni jenom zdáte,“ dal si Jiraya naštvaně hlavu do dlaní. „Ty děcka bojovali proti Zabuzovi a jeho skupině… i já a kterýkoliv jiný jounin by trochu znejistěl, když by se před ním objevilo takovéto sousto a to jenom kdyby o něm věděl. Sakra vždyť ten by dokázal zabít čtvrtku našich chuninů, než by se vůbec přišlo na to, že je někdo zabíjí!“

„Jejich podpora se ujistila, že tento problém zvládnou, než se rozhodli pro své řešení.“

„A můžeš mi říct jak? Stáli někde na stromě s dalekohledem a drželi palce? Mávali vlaječkami s jejich jmény?!“

„Jirayo, vím, že jsi naštvaný-.“

„Já jsem doslova naprosto rozčilením mimo sebe,“ opravil ho. „A nebýt toho, že to dopadlo relativně dobře, spustil bych tu takový povyk a myslím si, že by si mě do konce života už nikdy neviděl,“ a Sarutobi pochopil, že Jiraya vůbec nevtipkuje, což ho jenom více rozesmutnilo. Jiraya chvilku nic neřekl, ale když nepřišla žádná reakce, potichu pokračoval. „Kdo byla ta jejich podpora?“

„Víš, že součásti mise jsou tajné,“ snažil se Hiruzen zastavit Jirayův oprávněný vztek.

„Myslíš, že mi to řeknou i dole až se tam vřítím se zbraní v ruce?“

„Byli to moji ANBU.“

„Zatracený ANBU?“ rozšířili se Jirayovi zorničky překvapením. „Ta elita naší vesnice?“ hrál ze sebe Jiraya schválně hlupáka. „Tak to je úžasný. Pošleš Naruta a Karin po Zabuzovi a na práci ANBU dáš zajetí civilisty?“

„Co po mě chceš Jirayo?“ už se také rozčílil frustrací Hiruzen. „Vím, že jsem zpackal příkazy. Ti ANBU vědí, že udělali ohromnou chybu, ale neumím vrátit čas,“ po těchto slovech si Hiruzen zase sedl, aniž by věděl, že ze svého křesla doslova vyletěl. „Zatracené povinnosti Hokage. Nikdy jsem si ten klobouk neměl znovu vzít.“

„Jak rád bych v tuto chvíli řekl, že vše bude dobrý a byl na tvé straně, ale…“

„A jak bych byl já rád, kdyby se tak stalo,“ povzdechl si znovu Hiruzen. „V tuhle chvíli se nemůžu Narutovi a jeho rodině podívat ani do očí. Kdybych viděl, jak Naruto dopadl i po vyléčení Karin a Kyuubiho, tak by mi asi puklo srdce,“ dostal ze sebe těžce a pak se podíval na Jirayu. „Tak mi řekni, co mám dělat.“

„Snaž se mu to vynahradit,“ nadhodil Jiraya. „Dokopej tým Anko domů, aby se Kabuto mohl zúčastnit s nimi chuninské zkoušky a možná časem ti odpustí… možná.“

„Chceš ho bez ruky poslat na chuninskou zkoušku?“ byl Hiruzen překvapen. „Ty mi tu povídáš o nebezpečí a pak ho chceš hodit s takovým handicapem do boje.“

„Tak mu řekni, že mu to zakazuješ,“ odfrkl si Jiraya, „a myslím si, že zjistíš, proč šermíři z Mlžné mají v názvu Mlžnou vesnici.“

„Myslíš, že by odešel?“

„Myslím, že bych mu pomohl balit,“ pověděl vážně Jiraya.

„A kdo bude jejich sensei? Nonō se jen tak nevrátí.“

„Kakashi například.“

„Ten má svůj tým a nepochybuji o tom, že jej přihlásí i na tuto zkoušku.“

„Víš co,“ nadhodil Jiraya, když si dal za lehký úkol zjistit si, kdo vlastně teď vede geniny, „Narutovi dlužím hodně věcí, tak mě zapiš jako dočasného senseie a malou Anko strč jako mého zástupce, až se její tým vrátí z jejich misí, jeden z nás tu vždy bude.“

„Odpověď ne, tu není možnost, že?“ povzdechl si Sarutobi znovu.

„Pro jednou myslíš správně,“ a s těmito slovy Jiraya vyskočil oknem ven. Bylo ještě hodně věcí, co musel udělat, ale nejprve půjde ze sebe nějak dostat ten vztek.

***

„Gai-san?“ zavolal Naruto, když konečně našel Gaie a Leeho venku za bránou Listové.

„Á,“ zavolal Gai a z pozice chůze na rukou vyskočil zpět na nohy. „Naruto Uzumaki, že?“

„Ano, pane,“ odsouhlasil to Naruto.

„Je dobré, že si přišel. Lee už ti dlouho chce něco říct,“ usmál se Gai a ukázal své dokonale bílé zuby.

„Eh?“ podivil se Naruto a podíval se na Leeho.

„Chci ti poděkovat, Naruto,“ začal Lee a uklonil se. „To, že jsi mě porazil, nastartovalo mnoho situací, které mě dovedly až sem a za to jsem hodně vděčný.“

„Nevím o tom, že bych něco udělal,“ podrbal se rozpačitě Naruto na hlavě.

Na to se Gai zasmál. „Pamatuješ si tvou geninskou zkoušku s Kakashim?“ Naruto dal kývnutím na vědomí, že pamatuje. „Kakashi měl za úkol sledovat tvůj a Sasukeho souboj, aby věděl, co očekávat při vaší zkoušce a když si všiml Leeho a jeho malého problému s čakrou, upozornil na to mě a já jako specialista na taijutsu, jsem si vzal Leeho pod svá ochranná křídla a následně i do mého geninského týmu.“

„Ach,“ usmál se Naruto. „V tom případě jsem rád… že jsem něco udělal.“

Na to se Gai znovu zasmál. „Odpověď hodná síly mládí,“ ale pak se zastavil. „Ale kvůli něčemu jsi sem přišel. Co máš na srdci?“

Naruto ukázal na volně visící ruku hlavou a pověděl. „Musím se naučit pracovat s jednou, takže kromě dvou větrných technik, na které nepotřebuji pečetě, jsem skoro na startu své kariéry a tak mě napadlo-.“

„Nepovídej víc nic,“ zastavil ho s úsměvem Gai a objevil se za ním a Naruto na prázdno polkl. Pořád to byl divný pocit, vidět jak tě někteří lidi překonávají o tak moc… pak byla ale ironie smrt Zabuzy. Gai mu položil ruku na zdravé rameno a znovu se usmál, nebo se usmíval pořád? „Ukážu ti, že když má člověk dostatečnou sílu mládí, jedna ruka dokáže všechno.“

„Kromě tleskání,“ zůstal Naruto při zemi svým humorem, ale následně se usmál. „Kdy začneme a co za svůj trénink chcete?“

„Co se týče platby… tak nic. Ale jednu věc bych přece jenom od tebe chtěl,“ zapřemýšlel s úsměvem Gai, „a to, když jej nebudeš potřebovat,“ ukázal na jeho meč, „že s ním občas přijdeš na náš trénink.“

„To není problém, ale proč?“

„Mám v týmu TenTen a kdybych tohle nezařídil, popravdě by ti šla slíbit cokoliv, aby si jej mohla vyzkoušet sama a navíc i Lee ocení trénink s něčím takovým a nakonec… i já bych si chtěl vyzkoušet, jaké to je a porazit s tím Kakashiho bude velmi sladké.“

Na to se Naruto jenom zasmál. „Platí,“ natáhl svou zdravou ruku.

„Platí,“ odsouhlasil to Gai. „A nyní si ten meč někam polož a přidej se k nám. Uvidíme jak dobrý si v chůzi na jedné ruce.“

„Meč si nechám na sobě, závaží navíc. Musím se s ním sžít a to všechno.“

„Výborně,“ řekl Gai. „Lee!“ zakřičel následně. „Jestli nepřekonáš Narutovu délku chůze na jedné ruce taktéž na jedné ruce minimálně pětkrát, tak si dáš pět set kliků na jedné ruce!“

„A když nedám pět set kliků na jedné ruce, dám si tisíc sklapovaček!“

„Lee!“

„Gai-sensei!“ a s tím si padli do objetí.

Naruto se nad tím jenom pobaveně ušklíbl… ať se mu někdo pokusí někdy říct, že pro svou profesi nevykonává obrovské oběti.

***

 „Pojď dál, Naruto,“ usmála se na něj Shizune a pustila ho do kanceláře svého mentora.

„Rád tě vidím,“ oplatil ji Naruto úsměv.

„A já tebe,“ odpověděla mu. Byla strašně ráda, že se vrátily do Listové, už jenom proto, že mohla poznat Naruta a Karin.

„Tsunade-sama,“ uklonil se, když spatřil Tsunade za jejím stolem.

„Stále to ‚sama‘ nevypustíš?“ zamračila se na něj.

„Myslím, že kdybych přešel na ‚babčo‘, jak vám říká Karin, tak bych skončil blbě.“

Na to si Tsunade jenom povzdechla. „Že tě někdo učil etiketu.“

„Matsuri se velice snažila,“ ušklíbl se.

„No nic, prcku, tentokrát to nebude Shizune, kdo povede tvoji rehabilitaci. Něco si na tobě vyzkouším,“ a s tím ukázala na lehátko a Naruto tam hravě vyskočil. „Nějaké změny?“ Naruto negativně zakýval. „Bolesti?“ znovu negativní zakývání. „Blbě se mi to přiznává, ale nevím, jestli jsou to dobré nebo špatné zprávy. Kdyby kanály které vedou čakru, byly odpojené, řekla bych ti na rovinu, že není žádná šance, že tu ruku budeš používat, ale oni nejsou.“

„Kurama udělal, co mohl.“

„Asi ano,“ řekla Tsunade. „Myslím si, že to sice potrvá dlouho, ale ruka opět začne časem fungovat.“

„Časem?“ odvážil se Naruto zeptat.

„S pravidelnou rehabilitací bych řekla tak pět let, možná více,“ vypustila tuhle bombu Tsunade a Naruto byl v šoku. „Myslím, že ty jsi ale unikátní případ.“

„Takže čtyři a půl?“ zeptal se Naruto sarkasticky, ale bylo vidět, že Tsunade chápe jeho myšlenky a tak ho neseřvala.

„Po domluvě s Jirayou a Yamatem jsme dospěli k myšlence, že ti dokáže hodně pomoct Kyuubi…“

„Kurama,“ opravil automaticky Naruto.

„… ale jelikož nedostává prostor, protože mu v tom brání pečeť – kterou ale necháme na místě, nepřemýšlej o opaku – tak to uděláme tak, že budeš pravidelně vyčerpávat svou čakru a pak si přivoláš tu jeho, počkáme nějaký čas, pak ji zrušíš sám nebo ti ji zruší Yamato a takhle to budeme opakovat dokud Jiraya nevymyslí pečeť, kdy Yamato už nebude potřeba a bude jedno, kdo na tebe tu pečeť přilepí.“

„A pomůže to?“ zeptal se Naruto.

„Máme jisté pochyby, ale myslíme si, že je to naše nejlepší možnost.“

„Dobrá tedy,“ odsouhlasil to Naruto. „Řeknu mu to,“ a s tím se Naruto ponořil do svého nitra, až se objevil na známém místě.

Všechno zde bylo tak jako dříve. Mříže, kanály, spící Kurama… nic se prostě nezměnilo.

„Hoj,“ zvolal Naruto a zamával.

Odpovědí mu bylo jen otevření jednoho oka.

„Prý teď budeme spolu trávit více času,“ začal Naruto s rozhovorem.

„Vidíš, jak vrtím nadšeně ocáskem?“ dostalo se mu sarkastické poznámky.

„Kterým?“ nenechal se zastavit Naruto a odvětil po svém.

Odpovědí mu bylo jenom to, že Kurama zvedl pět svých ocasů a pokrčil čtyři z nich tak, aby to dělalo velmi známé lidské gesto, které lidi dělají na ruce. Naruto dělal ale, že to radši nevidí, jinak by se nikdy nikam nedostal.

„Dobrá…“ povzdechl si potichu. „Tak já tě nebudu rušit, jistě jsi tu strašně zaměstnaný,“ odvětil mu stejnou mincí. „Ale abych nezněl jako nevděčný bastard, děkuji za pomoc tam ve Vlnkové. Bez tebe bych byl mrtvý.“

„A já s tebou,“ odpověděl Kurama nyní už se zavřenýma očima. „Takže jsem pomohl akorát sám sobě.“

„Tak když se budeš někdy chtít znovu zachránit, zkus to dřív. Lepší je žít s dvěma rukama,“ řekl a rozhodil rukama do vzduchu. Bylo hezké využít na chvilku toho, že je ve své mysli a může je používat obě.

„S tím co mi dovoluje pečeť, buď rád za to, co ti dávám.“

„Možná, až mě jednou nebudeš chtít zabít, tak tu pečeť povolím nebo zničím. Do té doby je ta pečeť to jediné, co ti brání, aby si nedodělal Zabuzovu práci.“

„Běž si ty své pohádky vyprávět jinam,“ odfrkl Kurama a mávl packou na znamení, že jejich debata skončila. Naruto by ale nebyl Naruto, kdyby neměl poslední slovo.

„Jednoho dne snad pochopíš, že nejsem moje matka,“ a s posledním povzdechem ukončil toto spojení.

„Tak co?“ zeptala se Shizune, když viděla, že otevřel oči.

„Strašně se těší,“ zhodnotil to Naruto s úšklebkem.

„Nedokážu si představit, že by to bylo jinak,“ odpověděla mu s úsměvem, který ji Naruto rád znovu vrátil. Jak se říkalo, i v těch nejhorších situacích se musíš umět usmát, jakou to máš vlastně smůlu, a když to Naruto vzal kolem a kolem, zase tak špatně na tom nebyl.

***

„Nerad otravuji v tento krásný den,“ ozvalo se sarkasticky před nimi, když se z louže vody objevil člověk. Haku okamžitě pochopil, s kým jedná, nebo minimálně věděl z jaké vesnice a z jakého klanu je. „Ale nebudete vy ti, kteří prý doprovází Zabuzu-senpaie?“

To donutilo Hakua a jeho společníky se připravit k boji. „Člen Hōzuki klanu,“ řekl Haku místo pozdravu. „Co po nás chceš?“

„Dát si souboj se Zabuzou-senpaiem,“ řekl dotyčný. „Mé jméno je Suigetsu Hōzuki, k vašim službám,“ uklonil se Suigetsu, ale Haku pochopil, že je to všechno pro něj jenom sranda a že má být na pozoru, i když tak nějak tipoval, že boj nenastane. Kdyby ano, zaútočil by na ně z mlhy.

„Jdeš pozdě,“ odvětil klidně Haku. „Zabuza je mrtvý.“

„Mrtvý?“ nechal na chvilku na sobě prozradit Suigetsu překvapení. „Sakra,“ zaklel. „A jeho meč?“

„V Listové,“ odpověděl Haku. Neměl důvod tu něco skrývat.

„To docela mění situaci,“ řekl po chvilce Suigetsu. „Asi nebudete vědět, kde bych našel jiného ze šermířů co?“ nenechal je ani odpovědět a dodal, „myslel jsem si to.“

Haku opravdu nechápal, co to je za divné setkání, ale radši se do toho nezapojoval. Čím dříve tento Suigetsu odejde, tím dříve budou bezpečně v Mlžné.

„Dobrá, tak zamířím do Listové. Dokonce vám udělám službičku a pomstím vašeho mentora,“ a s tím chtěl zmizet, ale Haku ho zastavil.

„Doporučoval bych to nedělat.“

„A proč, děvče?“

Haku nereagoval na to, že si stále všichni myslí, že je ženského pohlaví a odpověděl. „Byl to čistý souboj o místo v Šermířích,“ pozměnil Haku trochu pravdu. „A Zabuza prohrál. Pomsta v životě šermířů by byla jen urážka památky.“

„Tak ho zabiji jen tak,“ pokrčil rameny Suigetsu.

„V tom případě věz, že ten kluk co ho zabil, byl mladší než ty a zabil ho jednou rukou,“ musel se Haku ušklíbnout v duchu, jak se dá jednoduše upravit pravda k obrazu svému.

„V tom případě mám lepší nápad,“ usmál se pro sebe Suigetsu. „Děkuji za informace tedy a pokud jdete zpátky do Mlžné, měli byste vědět, že strana odporu vyhrála a novou Mizukage se stala Mei Terumi.“

„Tak proč tam nejsi?“ zeptal se Meizu, „když vyhrála strana, co podporuje kekkei genkai?“

„Mizukage dokázala ocenit moji pomoc, a tak jsem mohl jít hledat šermíře a přinést meče zpět,“ řekl Suigetsu. „A myslím si, že jsem řekl už dost,“ a s těmito slovy zmizel pryč.

Haku tam jenom chvilku stál, než se znovu vydal na cestu. Nevěděl, co to mělo znamenat a jestli vůbec řekl správné věci. Na druhou stranu to ale nebyl vůbec jeho problém.

Formát pro tisk