Kapitola osmadvacátá - Kompromis

Lepší život

Když se všichni dostali na most, proběhlo krátké objímání, vysvětlování a tohle všechno, protože Haku snažící se probudit duo bratrů, bylo jistě překvapující pro lidi, kteří nechápali změnu situace dole pod mostem.

„Takže jsou naši spojenci?“ zeptala se asi už po druhé Tayuya. Ne že by ji to až tak moc překvapovalo, protože Naruto měl někdy opravdu zajímavé přátelé a spojence.

„Minimálně na tuhle misi,“ potvrdila Karin, která si sedla a snažila se načerpat síly.

„Nechci být ten, kdo bude kazit radost, ale je tu ještě jeden člověk, se kterým mám nevyřízené účty,“ řekl Naruto a vytáhl si jeden kunai, protože jeho meče stále ležely někde uprostřed řeky. Ne že by tedy dokázal použít více než jeden.

„Co máš v plánu udělat?“ zeptala se Tayuya a přistoupila blíž k němu.

„Za to co udělal Kaizovi? To samé co udělal Kaizovi,“ vysvětlil Naruto a ani se při té myšlence neošil. Tenhle den byl oči otevírající. Tayuya ho ale zastavila tím, že mu položila ruku na rameno. Byl to jakýsi signál, že jej nejdříve nechají promluvit. Naruto tedy poslechl. Dá mu možnost říct svá poslední slova.

Když se vylodila posádka na z půlky rozestavěném mostě, Sasuke seděl a nechal se ošetřovat obvazy od Sakury. Karin stále odpočívala a v přední linii stál pouze Haku, Fū a Naruto, protože duo bratrů se po tak silném genjutsu, ve kterém v bitvě skončili, nedokázali připojit pomalu ani k obědu natož do boje.

„Vypadá to, že jsem si najal amatéry,“ prohlásil Gatō, když vystoupil z řady svých zločinců. „Nevadí, stejně jsem jim nechtěl zaplatit,“ pokračoval a zasmál se, jako kdyby to byl největší vtip, co kdy řekl.

To byla ale špatná věta, kterou říct před Hakuem. „Prosím?!“

„Nejsi ty náhodou jen z těch od Zabuzy?“ snažil se Gatō zaostřit, „to je ale v tuto chvíli stejně jedno, zemřete tu všichni,“ odmávl to Gatō volnou rukou a tou druhou zaklepal hůlkou o most. „Zabijte je, je jich jenom pár.“

Než se ale někdo stačil rozběhnout, na druhé straně mostu směrem od vesnice se objevil zástup lidí, kteří byli ozbrojeni vším možným, co se dalo najít, takže nechyběly harpuny, sekery, nože a tak dále.

„Nemyslím si, že něco uděláš Gatō,“ ozval se někdo z toho davu, někdo kdo držel v ruce obrovský kyj.

Tenhle moment překvapení, ale využil Naruto tím, že strčil do Hakua a rozběhl se proti banditům v čele s Gatem. Haku ho okamžitě následoval. Bylo vidět, že pomsta je velký motiv pro ně oba. Gatō jelikož byl schovaný, tak Naruto vypustil svou jedinou větrnou techniku, co zvládl i bez pečetí a odfoukl na stranu všechny, co mu bránili. Neměl důvod tu nikoho navíc zbytečně zabíjet. To samé se ale nedalo říct o Hakuovi, který ani ne s polovičním mečem svého mentora se pustil do všeho, co mu bránilo v cestě. Naruto nevěděl, jestli mu Haku nechává Gatōa schválně, ale bylo mu to jedno, za pár sekund stál před ním jen pár kroků a všichni věděli, že má jeho život ve svých rukách. Haku totiž s mečem stál na hlídce, jakoby říkal ‚kdo se přiblíží k ochraně Gatōa, zemře stejně jako ti ostatní‘ a všichni to pochopili, takže vzniklo to, že všichni bandité couvli a Gatō stál mezi mrtvolami opuštěn a na milost svým popravčím.

„Za zločiny proti lidskosti, za všechno zlé, co jsi udělal, za všechny lidi co si zabil nebo nechal umřít, budu já tvůj popravčí,“ řekl Naruto ledově a udělal krok blíž ke Gatōvi. Pak se ale stalo něco dalšího a Naruto pochopil, že tento den bude něco víc než jen oči otevírající.

„Dost!“ přerušil ho hlas, který mu vyblokoval kunai tím, že se před ním přemístil a Naruto věděl, že je na světě nejspíš jenom jedna osoba, která je známá natolik svou schopností přemisťování, že by tohle vše zvládla tak jednoduše.

„Jestřábe?“ zeptal se Naruto a v jeho hlase začínala bublat nenávist. Odpovědí mu ale nebyla nějaká věta, ale přemístění Ansatsu.

„Gatō, máte na výběr, rychlou smrt nebo to, že půjdete s námi,“ řekla mu do očí.

„Cokoliv… jen ne smrt,“ řekl vyděšeně Gatō a bylo vidět, že se nejspíše i pomočil.

„V tom případě ať všichni bandité vypadnou odtud a ať je nikdo nikdy nevidí dělat něco špatného, nebo skončí mou rukou.“

Gatō nemusel ani nic říkat a zbývající banditi se rozběhli na loď a s co největší rychlostí se snažili zmizet. To byl také moment, kdy Ansatsu Gatōa omráčila a společně s ním skončila na vodu a nejspíše někam pryč.

„Výborná práce, Naruto,“ řekl Shisui skoro až pyšně a chtěl mu položit ruku na rameno. To ale byla chyba. Naruto mu jeho ruku paží odhodil, aby ho neřízl kunaiem, co stále měl v ruce a udělal krok dozadu.

„Všichni jste zrůdy!“ vykřikl Naruto Shisuiovi přímo do očí. „Tohle byl všechno váš mistrovský plán?! Nechat nás tu bojovat, poumírat, a doufat, že někdo z nás přežije, aby vylákal Gatōa ven, a vy jste jako kavalérie dobra sem mohli přijít a udělat ze sebe dobré kluky tím, že ho zachráníte před smrtí?!“

„Naruto-.“

„Už nikdy žádný Naruto!“ hodil mu kunai pod nohy, který se s nepříjemným zvukem někam odrazil. „Bavilo tě sledovat mé umírání pod mostem? Dělalo vám to nějakou perverzní radost nás nechat bojovat o své životy, místo toho, abyste hnuli prdelí a přišli nám na pomoc? O posily jsme požádali před takovou dobou, že by nám přišla i Písečná na pomoc! A vy místo toho čekáte jenom proto, aby byl Gatō dlužník?!“

„Tohle nemůžeš-.“

„Nemůžu co… nemůžu pochopit? Já to ale chápu moc dobře. Přišel jsem o jednu ruku kvůli tomu, že jste se rozhodli, že jsme povolené ztráty… a přišel bych o víc, kdybych si sem nepozval takový tým, jaký jsem si zvolil. Ať je to jakkoliv, mě to nevysvětluj… mě už nevysvětluj vůbec nic,“ odmávl to rozčileně Naruto. „Vysvětluj to těm lidem, kteří k tobě vzhlíželi,“ poukázal na Sasukeho za ním, „a po tomhle už se nikdy ke mně nepřibližuj bez dobrého důvodu,“ a s tím Naruto ukázal Hakuovi, že můžou jít. Bylo dobré, že bitva už skončila, protože Haku by už ani nedokázal ten meč ovládat, když byl zase celý.

Shisui nevěděl co na tohle říct, ale Naruta se nesnažil zastavit.

„Pokud tu nemáte nic víc na práci, prosila bych, abyste se vzdálil z místa naší mise. Je samozřejmostí, že o těchto věcech podám detailní popis ve své závěrečné zprávě,“ řekla Tayuya oficiálně, a to byl asi nějaký povel pro Shisuie, aby zmizel.

Teprve až toto byl nějaký povel k všeobecnému veselí a radosti nad tím, že už nikdo nebude terorizovat tuto zemi a že už nic nebrání stavbě mostu, a i když to byl velký důvod k radosti, Naruto v sobě nenašel ani kousíček radosti ke sdílení. Tenhle den byl v celkovém hodnocení pěkně na hovno.

***

Tayuya věděla, už když zaklepala, že na ní musí být poznat nejistota. Přece jenom tu všichni byli ninjové.

„Dále,“ ozvalo se z druhé strany, a tak Tayuya vstoupila. Jak bylo ale ihned poznat i z té malé reakce, nebyla to zrovna ona, kterou očekával. „Děje se něco?“

„Nic závažného,“ odpověděla mu, ale pak radši dodala, „když si tedy odebereš vše, co se stalo do teď.“

„Hm,“ shrnul to za ně oba Sasuke a ukázal na volnou židli.

„Nejsem sice Hatake a už vůbec nejsem Matka, ale jednou mě zvolili jako vedoucí této mise, takže se chci zeptat, jsi v pořádku?“

„Nezmínila jsi Shisuia,“ odtušil Sasuke, ale prozatím nereagoval na její otázku.

„Po dnešku budu jeho jméno zmiňovat jen s velkou opatrností,“ připustila Tayuya a sedla si.

„Hm,“ odfrkl Sasuke a na chvilku mlčel. To ale nevadilo ani jednomu z nich. „Už jsi ty někoho zabila?“

„Ne,“ odvětila po pravdě, „a aby nedošlo k nějaké mýlce, nechci naznačit to, že vím, čím si procházíš a že si o tom můžeme promluvit jako dva veteráni,“ dodala radši. „Jednou jsem ale vedoucí mise a jsem schopna přijmout vše, co se pod tím skrývá.“

„A odvedla si slušnou práci,“ připustil Sasuke potichu a aniž by to nějak podrobněji specifikoval, Tayuya jeho slovům rozuměla. Parta dětí dokázala něco, co bude možná v budoucnu zapsáno v historii a byla na to pyšná, kdyby se to všechno ale nepokazilo v průběhu. „Jestli ale někde řekneš, že jsem toto pověděl,“ pověděl Sasuke svou výhružku a ona se tiše zasmála, ale na ruce mu dětinsky ukázala, že přísahá.

„Snad se z toho Naruto dostane.“

„Ten hlupák?“ odfrkl si Sasuke znova. „Ten se vylíže ze všeho, kromě své hlouposti, pochopitelně.“

„Mluvíš z pozice věštce nebo z pozice doktora?“ nedovolila si dloubnout.

„Zkušenosti,“ povzdychl si Sasuke, ale bylo vidět, že ho to nějak netíží. Na chvilku musela zapřemýšlet, jak by to asi vypadalo, kdyby to byl Naruto, kdo zabil dva lidi a zachránil Sasukeho před jistou smrtí. Pořád by v této větě nebyla žádná závist?

„Asi máš pravdu,“ usmála se na něj.

„Hm, jako vždy.“

Po této větě se mezi nimi rozlehlo další ticho. V tuhle chvíli se musela znova položit do svého přemýšlení. Bylo vhodné jsem přijít?

„Ptala ses na mé pocity, co?“ nadhodil Sasuke.

„Jen když se o nich chceš bavit. Můžeme to přejít a ty využiješ někoho jiného doma anebo na to zapomeneš úplně. Nevím, jak to vše má vůbec fungovat,“ přiznala, „ale zabít Zabuzu-.“

„To je právě ono, já nezabil nikoho,“ přerušil ji Sasuke.

„Prosím? Ale Fū říkala…“

„Špatně viděla.“

„Musím přiznat, že mě máš v nevýhodě, vůbec nevím, co si teď mám myslet.“

Sasuke se na to ušklíbl. „Jsi vedoucí této mise, a tudíž budeš psát záznam o této misi,“ pověděl skutečnost, takže na to nereagovala jinak, než pokýváním hlavou. „Tak ať v tom záznamu je pravda.“

„A ta je jaká?“ nadzvedla obočí s otázkou vypsanou ve tváři.

„Naruto použil,“ rozhodil krátce rukama, „něco… a tím zabil Zabuzu.“

„Ten Naruto, který v té době ležel v bezvědomí?“

„Vnitřní zranění?“ pokrčil Sasuke rameny.

„Proč ti na tom záleží?“ zeptala se opatrně.

„To je mezi mnou a tím hlupákem.“

„Dobrá,“ řekla po chvilce s povzdechem, „udělejme to tedy po tvém,“ nechala si zase chvilku přestávku, aby si srovnala své myšlenky. „Když jsme si vyjasnili, jak to bude oficiálně,“ dodala s důrazem na slovo ‚oficiálně‘. „Jak se cítíš poté, co si ukončil něčí život?“

Sasuke na ní zamířil pohled, který značil otázku.

„Na chvilku předstírejme, jak by ses cítil, kdyby si to byl ty, kdo ho zabil.“

Na to se Sasuke pousmál a ušklíbl. „Kdybych to byl já jo? Na toto téma už dokážu poskytnout nějaké odpovědi,“ a tak to i bylo, a když později Tayuya odcházela, měla z toho všeho lepší pocit.

***

To, že byl Naruto pozván někým na večeři už samo o sobě vyvolávalo údivy a brady spadlé na zem. To, že byl ale pozván mužem, bylo ještě o něco divnější, když vzal v potaz, že to byla ta restaurace, kde celá tahle mise vlastně začala.

„Co jste potřeboval, staříku?“ řekl Naruto s úsměvem, když si sedl k Tazunovi.

„Nevadí, že tu je s námi par dalších lidí?“ ukázal Tazuna na další lidi, které on znal, ale jako Naruto vlastně neznal. Bylo divné hrát dvě role.

„Ne,“ usmál se Naruto. „Rád poznám ty lidi, kteří nám přišli na pomoc s bandity.“

To trochu překvapilo Tazunu a Naruto možná trochu začal chápat.

„To jsem rád,“ nenechal se ale Tazuna na dlouho vykolejit a objednal mu něco k pití. „Všichni ti chceme poděkovat, nebo respektive poděkovat celému tvému týmu. Vlnková se konečně začíná dostávat do pořádku a to ještě nemáme ani ten most postavený!“ zasmál se Tazuna a měl pravdu. Poté, co vykradli část majetku Gatōa a jeho banditů, mohli zasytit hladové lidi, vrátit ukradené věci a dopomoci k tomu, aby většina lidí, co do teď váhala, se přidala ke stavbě.

„Rád poděkování vyřídím,“ podrbal se Naruto na hlavě rozpačitě, „ale na to jsi mohl, staříku, sem pozvat Tayuyu. Aspoň by to pozvání samo o sobě nebylo tak divné.“

Na to se zasmál i někdo z těch, co tu seděli. Asi ho pobavila myšlenka, že v té větě byl jakýsi náznak, že by Tazuna byl homosexuál.

„To mohl,“ uznal Tazuna a zase se na chvilku odmlčel, „ale potřeboval jsem mluvit s tebou.“

„V tom případě jsem tady,“ usmál se Naruto.

„Možná mě budeš mít za šílence, ale musím položit jednu důležitou otázku,“ řekl Tazuna a nebyl to jenom Naruto, kdo napjatě očekávali. „Neviděli jsme se už někde?“

A Naruto samozřejmě pochopil. Zde byla ta otázka, jestli byl on ten kluk, co tu s nimi předtím byl a nastartoval tuhle operaci. Jeho úkol mu tak nějak nařizoval, aby tohle všechno popřel, přece jenom tu byl pod misí ANBU, ale když se zamyslel nad tím, kdo tu misi vedl, udělala se mu v ústech hodně hořká slina.

„Svět je malý,“ připustil nakonec Naruto a pokrčil rameny.

Na to se Tazuna usmál. „Nemůžeš o tom mluvit? To chápeme,“ a s tím vstal a poplácal ho po ramenou. „Přišlo nám to vše povědomé, a i když k tomu nic pořádně nenaznačovalo, tak jsem měl už pár zkušeností s ninji, abych poznal, že to dítě tady nebylo úplně obyčejné, a to jak jste se na sebe dívali, když se zmínilo jméno Kaizy… a vaše občasné rozhovory…“

„A já jsem si říkal, že jsi jenom děsně paranoidní, dědulo,“ ozval se jeden z hostů.

„Já to přisuzoval senilitě,“ zasmál se druhý a nadzvedl svoje pití na znamení přípitku a vše co tam měl, do sebe takzvaně poslal.

„Ale huš,“ odmávl je všechny Tazuna s vítězným obličejem. „Ať si udělal cokoliv, aby se tahle mise uskutečnila, dopadlo to nanejvýš dobře,“ řekl, ale pak si uvědomil, že vlastně celou dobu má Naruto ruku volně spadlou k zemi a na chvilku se pozastavil s mírnou hanbou. „Omlouvám se, nechtěl jsem nějak zmenšovat tvé zranění.“

Naruto se na svou ruku zamračeně podíval. „Riziko povolání,“ řekl smířeně.

„Bude v pořádku?“ zeptal se někdo z davu.

„Karin říkala něco o nejlepším medikovi, který je u nás ve vesnici, uvidíme tedy.“

„Děkuji,“ řekl Tazuna ještě jednou a každý pochopil, že se vrátil ke své předchozí myšlence.

„Co chtěl Tazuna říct,“ ozval se ten největší z civilistů, který byl děsivý i jako člověk bez schopností shinobi, „je to, že lidé ve Vlnkové nezapomínají, takže když budeš někdy potřebovat další most nebo cokoliv, budeme tu, ať už přijdeš jako Naruto nebo jako tamten.“

„Přesně tak, chlape,“ řekl další. „Tady víme, co to znamená čest a hrdost.“

„Tak je slyšíš, Naruto,“ ušklíbl se Tazuna.

„Víte, že jsem dělal jenom to, co by se mělo udělat, že?“ podrbal se Naruto znovu na hlavě a trochu se usmál.

„A kolik lidí to za dobu nadvlády Gatōa udělalo, hm?“ ozval se znovu ten hromotluk. „Kaiza bohužel už není mezi námi, abychom mu poděkovali, ale jeho památka nezůstane zapomenuta. Postavíme mu sochu na náměstí a o jeho rodinu se postaráme, i tady s dědulou. Kdo jinej by pak opravoval tenhle most?“

„Já ti dám opravovat!“ rozčílil se na oko Tazuna. „Tenhle most nás všechny přečká!“

Naruto se navenek usmál, ale v duchu, když se podíval na věkové rozložení lidí tady a pravděpodobnost smrti v jeho profesi, tak Tazunova slova nebyla tak těžká na uvěření a nic to neříkalo o kvalitě mostu. Teď asi ale nebyla ta pravá chvíle říkat něco takového, jeho mise byla postavit most a navrátit naději do těchto končin a to se mu už asi nejspíše povede, ale radši nic neříkal nahlas. Věděl, jak často se věci dokážou pohnojit, když to člověk nejméně čeká.

***

Už zbývalo jenom pár dní, než se most slavnostně otevře a projdou se po něm oficiálně první lidé a projede první karavana a zrovna v tento den přišel jeden z nejdivnějších rozhovorů, které kdy Naruto měl.

„Kdo by to kdy řekl, že ten děda to dokáže, co?“ nadhodil Naruto, když zjistil, že ho Sasuke pozoruje pozoruhodně dlouhou dobu.

„Hm,“ dostalo se mu tradiční odpovědi a na to se musel znovu usmát. „Co ruka?“

Naruto chtěl hraně zakřičet něco, že je strašně rád, že se Sasuke stará a že je to od něj moc milé a tak, ale něco mu říkalo, že ten humor se zde nějak nehodí. „Nezvednu ji pořádně, ale cítím, že v ní stále koluje moje čakra. Aspoň trochu tedy…“ pozastavil se Naruto v přemýšlení. „Jsem připraven na to, že mi ji doma pravděpodobně amputují.“

Na to se Sasuke zamračil a to říkalo víc než stovky slov… alespoň někdy.

„Takže tohle vše bylo k ničemu?“ zeptal se Sasuke. „Meč, samurajství, aby si to nemohl nikdy použít?“

Naruto jenom pokrčil rameny a meč si sundal ze zad a pomocí velké síly ho zvedl vodorovně do vzduchu. „Možná se mi za pár let podaří vycvičit svaly tak, abych s tím dokázal bojovat jednou rukou… nebo vymyslím nějakou techniku na bázi Akimichi klanu, abych do ruky dostal sílu… nic tu nebylo zbytečné.“

„Takže si myslíš, že ti ten meč pomůže?“

„Sasuke,“ řekl Naruto vážně, „o čem je tato debata? Známe se dost dlouho na to, aby to vše nebylo jen, jak se mám.“

„Chci, aby sis ten meč nechal,“ dostalo se mu odpovědi bez nějaké emoce.

„Dobrá… to jsem měl sice v úmyslu, protože jsem ti chtěl dát peníze v hodno-.“

„Ne,“ zastavil ho Sasuke. „Já na této misi nic neudělal,“ řekl Sasuke natolik přesvědčivě, že kdyby na této misi nebyl, asi by mu to i uvěřil… V tom momentě to Naruto pochopil.

„Chceš, abych byl znám tím, že jsem zabil Zabuzu? Sám?“ zasmál se Naruto. „Kdo tomu uvěří?“

„A kdo to napadne?“ zeptal se Sasuke s nadzvednutým obočím. „Ti, co to viděli, jsou pod přísahou, aby mě nikdy nezmínili, včetně toho Hakua, a tak zbýváš jenom ty. Když to vše vezmeš na sebe, nikdo nebude o nic chytřejší.“

Na to se Naruto trochu zamračil, ale Sasuke ho nepustil ke slovu.

„V čem je rozdíl?!“ rozčílil se trochu Sasuke. „Stejně jsi ho dostal do té fáze sám a jenom jsi mi ho podržel na finální ránu.“

Naruto si jenom povzdychl a projel si rukou vlasy, samozřejmě poté, co si opět schoval meč na záda. „Proč ti na tom záleží,“ zeptal se Naruto znovu potichu.

„Potřebuji, aby si zabil Kisameho,“ řekl Sasuke vážně, ale než se Naruto stačil podivit, pokračoval. „Ne v nejbližší době samozřejmě, na to jsi ještě slaboch a hlupák, ale jednoho dne si dojdu pro Itachiho a Kisame mi v ten okamžik nesmí překážet, takže potřebuji, aby si ze sebe pro jeden moment nedělal světce a přijal toto. Jenom tak budu mít větší šanci, že budeš se mnou, když půjdu na Itachiho a že si Kisame vybere tebe za svůj cíl.“

Naruto nereagoval na to, že mu jeho kamarád vlastně říká, že má strčit svůj život do sázky, že porazí Kisameho, ale jenom si povzdechl. „Chceš ze mě udělat volavku?“

„Kisame je jenom zastávka před Itachim,“ řekl po chvilce Sasuke.

Na to už musel Naruto sbírat bradu někde u kolen. „Chceš, abych ti pomohl zabít Itachiho?“

„Ten parchant měl taky pomoc, když mi vraždil mámu s tátou. Není důvod, aby mi ho někdo nepodržel, až mu setnu hlavu nebo vyrvu srdce z těla,“ sevřel Sasuke ruce v pěst. „Ale jenom jedno pravidlo, abychom si rozuměli. Dostaneš veškeré zásluhy za zabití Zabuzy a později i Kisameho, ale do své smrti budeš přesvědčivě tvrdit, že jsi Itachiho nikdy neviděl, i kdybys to byl ty, kdo mu dal nějakou šťastnou poslední ránu, rozumíme si?“

„Měli bychom tedy vzít Karin, aby nám někdo vyléčil prdele, až tohle spácháme,“ souhlasil Naruto svým způsobem.

„Ona nám pomůže… jen o tom ještě neví,“ pousmál se trochu Sasuke. „Až dojdeme domů, podívám se do spisů našeho klanu, jestli není něco, čím ti nějak pomoci s tou rukou a na nějakém plánu se domluvíme tehdy, až budeme stoprocentně vědět, jak platný mi budeš,“ a s tím se Sasuke otočil na patách a zamířil pryč.

Naruto tam jenom chvilku stál a přemýšlel nad tím, co se vlastně teď stalo. Pochopil to správně, že ho právě Sasuke požádal o pomoc? Nebo za to mohla ta houbová omáčka, co dneska dělala Sakura k obědu?

***

„No…“ vzal si slovo Tazuna, „nejsem moc dobrý na proslovy…“

„To všichni vědí!“ ozvalo se pobaveně z davu.

Tazuna se taktéž zasmál a pokračoval. „… ale tohle je dobrá situace, abychom vám poděkovali za vaši spolupráci a pomoc při navrácení slávy naší zemi.“

„Bylo to naší milou povinností,“ odpověděla za ně Tayuya a lehce se uklonila.

„Vyřiďte vašemu Hokagovi, že jsme rádi, že s touto misí souhlasil a že jestli je potřeba dodat nějaké peníze, že mu je vrátíme časem.“

„Bylo zaplaceno tolik, aby tato mise byla splněna. Žádné úroky nejsou,“ vzal si slovo Naruto.

„Chápu,“ usmál se Tazuna. „No každopádně, kdybyste měli někdy cestu kolem, stačí někde zaťukat a vždy tu budete mít místo ke spánku, kdykoliv, kdekoliv.“

„Vaše pozvání rádi někdy přijmeme,“ pověděla Tayuya.

„Si piš, dědo,“ řekl po svém Naruto a na to se všichni usmáli.

A s tím spousta lidí vykročila dopředu a všichni si s nějakými slovy začali podávat ruce a tak. Po chvilce, když se dostalo na všechny, se tým Tayuya vydal směrem domů a na mostě nechal velký zástup obyvatel Vlnkové.

„Co jméno mostu?“ zeptala se Tsunami s rukou stále na rameně Inariho.

„Naděje?“ navrhl její syn.

Tazuna se jenom hlasitě zasmál a očkem se podíval po těch, kteří věděli pravdu o Narutovi. „Mám mnohem výstižnější jméno.“

„Hm?“ podíval se Inari na svého dědu.

„Most Naruta velikého!“ pronesl Tazuna a zasmál se.

„Podle toho s mečem?“ zeptal se Inari nechápavě. „Nebyla velitelka holka?“

Na to mu Tazuna rozdrbal vlasy. „Až budeš starší, povím ti vše, co jsi zameškal,“ slíbil mu Tazuna a podíval se po sousedech kolem.

„Je to tvůj most, pojmenuj si ho, jak chceš,“ dostalo se mu neutrální odpovědi, která tak nějak charakterizovala tu část obyvatelstva, která taktéž nevěděla.

„Perfektní jméno, dědulo,“ ozval se ten hromotluk a s tím mu začalo dávat čím dál více lidí zapravdu.

„Myslíš, že ho ten most proslaví?“ zeptala se Tsunami.

Tazuna se ještě zadíval do dáli, kam Naruto zrovna odcházel. „Ne…“ řekl přesvědčivě. „Jsem si jistý, že to bude on, kdo náš most proslaví.“

***

„Opravdu si myslíte, že bylo dobré je pustit?“ ozvala se Sakura a těmi ‚je‘ samozřejmě myslela Hakua a jeho partu. „Co když se nám někdy pomstí za smrt Zabuzy?“

„Splnili vše, co mohli a navíc, nebyli jsme nepřátelé,“ dostalo se mu odpovědi od Tayuyi. Ona sama by se dříve rozhodla také jinak, ale Naruto řekl… a tak to bylo… po tom všem, co se tu stalo, to byla jedna z mála věcí, jak mu mohla udělat radost.

„Dodrží své slovo,“ přidal se také Naruto do debaty. „Dali nám všechny Zabuzovi peníze, máme jeho meč, pomohli nám se stavbou a ochranou. Nebyl důvod jim nevěřit.“

„Co když ale nejdou do Mlžné? Nepotřebuješ, aby tam došli, Naruto?“ podivila se Sakura.

„Když tam dojdou, bude to všechno oficiální,“ souhlasil Naruto. „Když ne, jsou i další možnosti, jak se o své právoplatné místo můžu přihlásit,“ dodal Naruto. „Něco mi ale říká, že tam dojdou, protože je to pro ně způsob, jak se dostat z fáze nukenina zpátky k shinobim.“

„Opravdu?“

„Učedníci nikdy netrpí chybami svých mistrů. Anko-san také nebyla odsouzena tím, že věřila v Orochimara. Většina vesnic věří v to, že děti nemají možnost až tak moc racionálně uvažovat a je to chyba vesnice, že si neohlídala své jouniny. Takže když se tam vrátí a projdou si formální stránkou nedůvěry, budou tam vítáni a když člověk vezme v potaz to, že se Zabuzou bojovali proti Mizukagovi, proti kterému je nyní veden převrat, tak si myslím, že pokud bude zvolen z odboje nový Mizukage, tak budou bráni jako hrdinové.“

„Takže už jsi oficiálně šermíř z Mlžné?“ zeptala se Sakura a podívala se na něj, jakoby nějak zavzpomínala na časy, kdy nevěřila ani v to, že z něj bude shinobi.

Naruto se nad tím zamyslel. Byl? Pak se ale podíval na meč, co měl na zádech, a který byl větší než on sám, a tak trochu se usmál. „Nejspíš. A je to docela vtipné, genin z Listové jako jeden ze šermířů z Mlžné.“

„Vtipné je na tom to, že si toho dosáhl, aniž by ses stal nukeninem,“ pousmála se na něj Karin.

„Nejvtipnější bude asi ale pohled Hokageho a Danza,“ řekl Sasuke a člověk nedokázal vytušit, jestli to byla ironie nebo ne.

„To mají za to, že náš tým rozpustili. Jestli si mysleli, že budu po rozpuštění natírat ploty, tak doufám, že jim pohled na nás teď trochu zkazí den,“ odpověděl Sasukemu.

„Hm,“ ušklíbl se Sasuke a tím se celý tým ponořil do ticha. Bude to vtipné vrátit se domů, to Naruto uznal a ještě ‚vtipnější‘ bude to, až všichni zametou pod koberec, že byli obětováni pro větší dobro Listové, protože kdyby tomu tak nebylo, Shisui by zakročil mnohem dříve.

***

Když došli na dohled brány Listové, zastavila je ještě Tayuya. „Jdu nahlásit misi k Hokageovi, chce jít někdo se mnou?“

„Jestli dovolíš, půjdu si odpočinout,“ řekla Sakura.

„Mám také něco na práci,“ řekl Sasuke.

„Klidně půjdu,“ pokrčila rameny Fū.

„Zamířím do nemocnice. Tsunade musí vidět Naruta. Že, Naruto?“ řekla Karin, ale Naruto se už pomalým krokem blížil k bráně. „No… asi má jiné plány,“ povzdechla si Karin. „Tak či tak to půjdu zařídit a Naruta tam nějak dokopu, až se uvidí s Ameyuri.“

„Dobrá, teď radši přidejme, jinak Naruto způsobí pozdvižení rovnou u brány,“ řekla Tayuya a přidala do kroku.

„Hele, tým Tayuya,“ pověděl Kotetsu a dloubl do svého kamaráda. „Neměli tu být později?“

„Počkej,“ začal hledat Izumo ve spisech s odchody a příchody. „Prý šli stavět most. Asi nebyl tak velký,“ pokrčil rameny.

„Dobrá,“ odsouhlasil to Kotetsu a počkal si, až k nim dojdou. „Vítejte zpět,“ přivítal je. „Jaká byla cesta?“

„Zabuza Momochi mrtev, miliardář Gatō pod nadvládou Listové, Vlnková opět prosperuje a já jsem nejspíše přišel o ruku,“ řekl Naruto bez emocí, natáhl se do budky, aby si vzal knížku příchodů, kam podepsal své jméno a zamířil domů. Nikdy dříve by mu to asi neprošlo, ale když hlídači zjistili, že si nedělá srandu a kromě batohu, dvou katan ještě nese meč, který by v reálném světě neměl takhle dlouho unést, ani ho překvapením nezastavili.

Tayuya si pomyslela, že kdyby jejich život byla nějaká animovaná show pro děti, tak by v tuto chvíli zbytek jejího týmu, včetně ní, měl takovou tu kapku na čele. „Můžeme donést oficiální zprávu do kanceláře Hokageho?“

„Co?“ zeptal se Kotetsu stále sledující meč jednoho ze šermířů. „Jo… jistě… tady.“

„Děkuji,“ a s těmito slovy se nejdříve ona a pak postupně všichni podepsali a s rozloučením zamířili do vesnice.

„Hej, kámo, myslíš, že mluvil pravdu?“ zeptal se Izumo.

„U něj člověk nikdy neví, brachu, ale jestli ano… tak se asi začnou dít věci.“

„V tuhle chvíli jsem rád, že jsem tady u brány. Jsme poslední, na které to dolehne… snad.“

„Bereš mi slova z úst, kámo, bereš mi slova z úst,“ a s tím se oba ještě na chvilku vyklonili, aby se podívali na legendární meč, který nečekali, že nikdy ve svém životě uvidí, minimálně alespoň v rukou někoho, kdo je nechce zabít.

I v tomto dílu musím poděkovat Míše za její úžasnou korekci, která tento příběh zbavuje pocitu rvát si vlasy nad mojí gramatikou :-)

Formát pro tisk