Kapitola sedmadvacátá - Nikdy se nevzdat

Lepší život

Zabuza stál na vodě jako vítěz, jako kdyby byl nějaký druh věštce, a tak už věděl, co se v budoucnosti stane. „Musel sis pozvat někoho dalšího? Kde je ta jistota o tvém vítězství?“

Naruto se nemusel ani otočit, aby věděl, že kousek od něj právě doskočila Karin. „Ameyuri měla pravdu, když o tobě povídala jako o nejslabším článku její generace šermířů. Ona sama je známá tím, že by dokázala porazit sto chuninů a tebe rozhodí dva geninové?“

„Mluvíš tu, jako kdybys věděl vše a znal všechny, ale už teď jsi udělal největší chybu ve svém životě,“ ušklíbl se Zabuza, „chyba která tě bude stát tvůj život.“

„Pouč mě,“ vyzval ho Naruto zvědavě. Přece jenom říkal, že tento souboj musí co nejdéle zdržet a tohle byl způsob jako každý jiný.

„Bojuješ se šermířem z Mlžné na vodě. Větší chybu snad už nejde udělat,“ zasmál se Zabuza.

„Myslíš si, že máš výhodu v tom, že stojíme na vodě?“ zasmál se také Naruto. „Myslíš, že tu stále povídám o Ameyuri jenom proto, že mi zní její jméno dobře na jazyku?“ nadhodil. „V té tvé knížečce by si měl mít to, jak fungují elementy, pak by si věděl, že být na vodě je nevýhoda pro tebe,“ a aby dodal svým slovům nějakou váhu, tak v pravé ruce, kde pevně držel meč, nechal projet trochu blesku. Samozřejmě Zabuza nevěděl, že to je všechno, co Naruto dokáže. Naruto neuměl žádné bleskové techniky, neuměl prakticky nic z této afinity, ale dokud se neprozradí, má naději.

Zabuza byl ale profesionál a neznejistil. Stále před ním stáli jen dvě děti. „V tom případě vyzkoušíme to, co umíš, ne?“ a s tím Zabuza poodskočil dozadu a dal ruce do pečetě tygra. „Kirigakure no Jutsu,“ a s tím se všude kolem začala objevovat mlha jenom posílená velkou zásobou vody, na které Zabuza stál.

„Ledviny,“ ozval se hlas z mlhy, „plíce,“ pokračoval ten hlas, „mozek-.“

Naruto ale ohromen nebyl. Když jednu techniku vidíš dnes a denně, už se moment překvapení vytratí. „Játra, srdce, páteř, bla bla,“ vykřikl do mlhy. „Už jsem se zmínil dneska o Ameyuri?“

To podle všeho ale nebyla správná slova, protože záhy ucítil rychlé šťouchnutí do zad od Karin. Naruto okamžitě vystřelil do otočky a skoro až tanečním pohybem se dostal tak, že nyní už Karin nebyla za ním, ale dotýkali se zády a jelikož Naruto věděl podle toho prvotního dotyku v zádech, že Zabuza útočí zezadu, okamžitě oběma meči provedl výpad a nějak ho ani nepřekvapilo to, že něco zasáhl a to něco se proměnilo jen a jen v další vodu. Než ale on stačil zareagovat na zvuk, který přišel zepředu, tedy v místě kde stála Karin, ona takový problém neměla a podle jeho názoru solidně nacvičeným pohybem si odtáhla rukáv a z jakéhosi samostřílu, který měla připevněný na ruce. Vystřelila dvě jehlice, které zničily klon před ní.

„Působivé,“ ohodnotil to Zabuza z mlhy a dodal k tomu jeho častý smích. „Ale ještě není konec.“

„Technika před námi, hodně pečetí!“ stihla jenom zkratkovitě vykřiknout Karin a Naruto se jenom odrazil, dopadl pár metrů před Karin, nadhodil své meče do vzduchu a začal skládat své čtyři pečetě.

„Suiton: Suiryūdan no Jutsu,“ ozvalo se z mlhy a Naruto, i když nechtěl, byl velice ohromen. Jeho čtyři pečetě oproti nějakým třiceti či čtyřiceti nebo kolik tato technika chtěla, byly stejně pomalejší, a tak i když chtěl této technice zabránit, nyní už věděl, že se touto technikou bude spíše jenom bránit, a tak dal do toho vše, co mohl, aby to alespoň nějak dopadlo.

„Fūton: Shinkūha,“ pověděl Naruto a začal kývat hlavou tak nějak do všech směrů jak šílenec, aby vyfoukl větrné čepele do všech míst a udělal na vodní technice, co se k němu blížila, co největší škody. Přitom naštěstí dokázal zachytit zpět své meče.

Když ale spatřil rozřezaného draka, který na něj stále míří, věděl, že všechno není tak jednoduché, jak by se dalo očekávat. Karin stále byla za ním, a tak nemohl uskočit, a tak udělal jen jedinou věc, která mu zbývala, a to bylo pořádně se čakrou přilepit na vodu a máchnout svými meči proti drakovi a doufat, že větrná čakra v nich ještě něco udělá.

Poté, co ten náraz přišel, byl Naruto odmrštěn a jenom rychlost a předvídavost Karin, která ho ve vzduchu chytila a zpomalila jeho pád, ho zachránila od těžších zranění. Ale ať už Karin udělala to nejlepší, co mohla, stále to nezabránilo jemu, aby se nepropadl do vody. Když se Naruto trochu oklepal a v mžiku se podíval za sebe, zjistil, že Karin to ustála a stojí na vodě pár kroků za ním. Naruto si na to pokýval rychle hlavou a chtěl opět vyskočit na hladinu.

„Hlupáku,“ a s těmito slovy se objevil Zabuza před ním s vystrčenou rukou.

Naruto ihned pocítil těžkost vody a věděl, co to znamená. Kolem něj se začalo formovat vodní vězení.

„Rasengan,“ ozvalo se nad ním a Naruto jenom spatřil modrou kouli a následně i Karin, jak přeskakuje přes něj a míří na Zabuzu. Ten udělal jedinou logickou věc a upustil od stvoření vězení a uskočil dozadu.

„Vy opravdu budete něco,“ zasmál se nakonec Zabuza a opět vytáhl svůj meč ze zad, který tam měl uschován, aby mu nevadil při používání technik. „Možná si vás dokonce i zapíšu do své knihy, být studentkou Jirayi je docela úspěch.“

Naruto byl rád, že nastala tahle pauza, a tak se mohl vyškemrat z vody. Byl rád, že své meče neupustil, protože kdyby ano, tento boj by v tom momentě nejspíše skončil. Když ale vzal v potaz své tělo, bylo dost možné, že i s meči toho teď moc neudělá. Stále byl v dopadu techniky úrovně B, a tak se to muselo nějak projevit.

„Nemám možnost tě vyléčit,“ řekla smutně Karin a v jejím hlase byly znát výčitky a ohromný strach.

„Doufejme, že nám přijde někdo na pomoc,“ zašeptal Naruto nazpět.

„Tvoji kolegové z ANBU jednotky nejsou ještě na dohled, i když jsme o pomoc požádali už před nějakou tou minutou a na mostě také není prozatím nic dokončeno.“

„Sakra,“ zaklel Naruto a došel těch pár kroků, aby byl zase před Karin. „Dobrá, ty magore bez obočí,“ vykřikl do míst, kde odtušil smějícího se Zabuzu. „Chceš něco do své knížečky? Požaduješ aby shinobi byli pouze ti, co jsou zoceleni bitvami? Tak já ti ukážu, co se stane, když zaženeš mě do kouta!“ a s tím se Naruto ponořil do svého podvědomí.

„Ahoj,“ přistoupil Naruto na jednoduchý pozdrav, když před ním polehával Kurama.

„Můj věznitel si přišel pro čakru?“ utrousil Kurama škodolibě.

„Chceš raději pozorovat to, jak bude moje hlava zdobit otvory na jeho meči?“ ukázal Naruto někam za sebe, i když tam v tomto světě nebylo pořádně nic a určitě ne Zabuza.

„To zní jako fajn nápad, na to se rád kouknu,“ otevřel Kurama tlamu pobavením.

Naruto si na to jenom povzdychl. „Mám tě dojít pohladit? Říct ti jakej jsi hodnej mazlík?“

„Ticho!“ rozčílil se Kurama.

„Anebo co? Sežereš mě tak deset sekund předtím, než umřu tam? S tím že umřu, počítám od doby, co se tu objevil Zabuza. Dneska mě už nevyděsíš, protože jsem na svém maximu,“ odfrkl si Naruto takovým tím smutným smíchem. „Doufám, že až tu zemřu, že to Karin přežije a za těch pár let, co se někde zase objevíš, tě do ní zapečetí nebo do nějakých jejích potomků, protože pak budu vědět, že si skončil přesně tak, jak sis zasloužil,“ a s tím Naruto ukončil toto spojení.

„Opravdu?“ ušklíbl se nejspíše Zabuza zpět v reálném světě. „Tak mi ukaž, co ještě v tobě je.“

Narutovi v tuhle chvíli už opravdu do smíchu nebylo, tak si jenom přivolal několik klonů a společně se všichni rozběhli proti Zabuzovi.

„Druhá hodina,“ ozvalo se Narutovi ve vysílačce od Karin, a tak jenom trochu pozměnil směr běhu sebe a svých klonů a zaútočil hromadně na Zabuzu, který se zčistajasna objevil a hned mu slušnou část klonů zničil.

Naruto tedy jenom sekl a byl vyblokován. Naruto se tedy jenom skrčil a zaútočil znova, ale ani tento útok nepřinesl nějaký užitek. On nějaký úspěch ani neočekával. Tak nějak věděl, že v tuhle chvíli je tu jenom návnada, protože to, že Karin drží rádiové ticho, znamená, že přestala svou čakru vysílat, ale naopak ji všechnu schovala a snaží se nějak dostat za Zabuzu. Naruto byl ale od útoku na něj zachráněn tím, že poslední zbytek klonů na Zabuzu zaútočil a tak se musel nejdříve zbavit jich.

Pak ale už tu stáli jenom oni dva. Naruto zraněn, vyčerpán a sotva stojící na vodě s dvěma meči a klidný Zabuza s jedním mečem a nechutným úsměvem na tváři.

„Stínové klony,“ skoro mu až výsměšně Zabuza zatleskal, „je vidět, že vás asi něco v té Listové učí,“ připustil, „ale myslím si, že to není hrdinství, protože tvoje kamarádka už někam utekla. Není nikde kolem nás, jsi tu už jenom proti mně sám,“ a s tím se Zabuza znovu zasmál.

Naruto věděl, že ať by tu udělal cokoliv, není to dostatek. Maximum co Naruto kdy dokázal, bylo zničit Ameyuri nepřipravený bleskový klon. Nikdy se ani nepřiblížil k tomu, že by Ameyuri dostal na lopatky, a tak samozřejmě věděl, že nedokáže porazit ani Zabuzu.

„Ticho?“ nadhodil Zabuza, „dobrá tedy,“ připravil se na útok. „Věz to, že tvá smrt bude rychlá a objevíš se v mé knize,“ a s tím se Zabuza rozběhl proti němu. Naruto samozřejmě nestál a neroztáhl náruč své jisté smrti. Místo toho křečovitě uchopil své meče a připravil se na to, co přijde a že toho přišlo.

Zabuza se rozmáchl, ale pak z ničeho nic se zastavil a otočil své tělo na stranu a zvedl svou ruku. Naruto nechápal co se děje, ale když uviděl letící kunai, který se zapíchl Zabuzovi do té ruky, tak pochopil, že si Zabuza teď právě zachránil život. Bylo vidět, že netuší, co přišlo, odkud to přišlo, ale dokázal na to zareagovat minimálně tak, že si nenechal zapíchnout kunai do mozku. Naruto ale také viděl to, co spatřil i Zabuza a tím byl výbušný lístek na onom kunai. Zabuzovi se rozšířili oči překvapením a vytrhl si kunai i s masem ven a hodil ho na něj. Naruto už chtěl dát ruce před sebe, ale kunai bouchl v půlce letu a odhodil je oba mocným výbuchem pryč od sebe. To bylo to poslední, co Naruto ucítil, než se mu udělalo temno před očima.

***

Sasuke poznal, že dvě minuty asi nebylo to, co měl říkat, když se rozběhl na svého protivníka v masce. Ze začátku to vypadalo dobře. Poznal, že jeho protivník bude nejspíše uživatel vodních technik, tak okamžitě poslal na druhou stranu mostu pár ohnivých koulí, aby vysušil veškerou vodu, co byla na mostě. Sasuke už viděl mnoho shinobi, kteří dokázali použít kaluže vody na nebezpečné techniky, a nechtěl se dneska dostat do fáze, kdyby jej toto mohlo porazit.

Ohnivé koule samozřejmě nic jiného neudělaly, možná tak rozpoutaly bitvu. Jak bratrské duo, tak jeho protivník se ohni vyhnuli, a tak nezbývalo nic jiného, než se opravdu přiblížit a začít něco dělat z blízka.

Jeho útok ale opravdu započal celou bitvu. Fū vzlétla do vzduchu a zamířila také dopředu. Tayuya okamžitě přivolala své démony a Sakura započala své genjutsu tím, že zmizela z dohledu, což bylo o to jednodušší, že se pomalu začala snášet mlha. Sasuke byl okamžitě u svého cíle a maximální rychlostí co dokázal, zaútočil na hlavu. Nebyl ale nějak moc překvapen, když zjistil, že jeho protivník se dokáže jeho rychlosti vyrovnat a zablokovat jeho úder obyčejnou jehlicí.

Sasuke si moc dobře pamatoval slova, která jeho nepřítel řekl: „Nyní už budeš jen utíkat,“ a když viděl, že jeho protivník dokáže dělat pečetě jednou rukou, pochopil pravdu těchto slov. Sasuke nebýval často překvapen, ale když viděl, jak se z vody obsažené v mlze kolem něj začínají tvořit ledová ostří, pochopil, že bude muset hodně rychle uskočit a to i učinil. „Hissatsu Hyōsō,“ pověděl ten Haku ještě a v místě, kde ještě před chvíli Sasuke stál, už nyní z mostu trčely obrovské hroty ledu.

Sasuke ale v letu nezahálel a když uslyšel ve vysílačce: „Světlo!“ byl rád za sluneční brýle, které mu byly zapůjčeny jeho nynějším týmem. Technika Fū oslepila na mostě každého, kdo tam byl a neměl chráněné oči, což nebyl jeho problém.

„Katon: Gōkakyū no Jutsu,“ vypustil Sasuke svou obrovskou ohnivou kouli na svůj oslepený cíl, ten ale udělal něco, co Sasukeho ani v nejmenším nepotěšilo. Haku místo útěku, úskoku a podobným úhybným manévrům, které by ho nechaly zranitelného, se obklopil ledovou kopulí, do které jeho ohnivá koule jen tak narazila. Sasuke tedy dopadl před tuto kopuli a musel se ve vteřině rozhodnout. Buď nechá jeho protivníka rozkoukat dočasnou slepotu a počká si, až to započne vše znovu, nebo splní svůj slib o dvou minutách a přejde na těžký kalibr.

Když Sasuke vyvolal své Chidori, tak si svou otázku zodpověděl. Bylo mu jasné, že takhle brzo na začátku bitvy se dostal už asi na padesát procent své čakry, ale věděl, že prodlužování tu nemá moc velký smysl a zvlášť, když tam dole bojoval Naruto proti Zabuzovi. Sasuke se s ohromným hlukem rozběhl na kopuli a ušklíbl se, když Haku v ní nedělal nic jiného, než se snažil promnout si oči. Takovou důvěru měl ve svou techniku. On ale věděl, že důvěra se dokáže rozpadnout stejně rychle, jako lidský život, a tak se skousnutým rtem, aby nevydal hlásku bolesti, se vrhl na ledovou kopuli. Když jí proběhl, věděl, že je na skoro celém svém těle pořezán kousky ledu, ale to v tuto chvíli nevnímal. Teď tu bylo jen jeho bleskové ostří a jeho cíl.

Haku se ale ukázal jako slušný protivník, protože aniž by viděl něco před sebou, volnou rukou začal skládat pečetě. „Makyō Hyōshō,“ a mezi Hakuem a Sasukem se objevilo obrovské ledové zrcadlo a Sasuke už nemohl udělat nic jiného, než i tento led se pokusit prorazit. Jelikož ale věděl, že tímto ledem už celé jeho tělo neprojde, prorval led jen svým bleskovým ostřím, a jak očekával, jeho ruka narazila do něčeho teplého. Sasuke ale nevěděl, co se stalo a tak uskočil dozadu a znovu se připravil na cokoliv. Ledové zrcadlo se pomalu rozpadlo a za ním se objevil jeho protivník s dírou v břiše.

„Nechtěl jsem tě zabít, ale jsi nebezpečný protivník, a jelikož zde nemůžu umřít, musím zabít své dobré srdce a následně zabít i tebe. Na tomto místě bojujeme za své důležité osoby a já tě nemohu nechat vyhrát. Odpusť mi to,“ řekl Haku a vyplivl trochu krve, která se jen spojila s tou krví, co už byla na zemi. „Makyō Hyōshō,“ a s tím se kolem něj objevilo dvacet jedna těch samých zrcadel.

A to byl ten moment, kde teď stál a kam celá tahle bitva vedla. On, uzavřen v ledovém vězení. Okamžitě vyzkoušel své ohnivé techniky, ale nebylo nic, co by s nimi zmohl.

„Tyto techniky tu mou nezničí, a pokud použiješ tu svou předchozí, zničíš jenom jedno zrcadlo z dvanácti dole a nic jiného tě nenechám udělat,“ pověděl poklidně Haku z jednoho zrcadla. „Tak mi pověz, co tedy uděláš?“ a s tím na něj vylétlo mnoho jehlic a když se jim vyhnul, ucítil, že letí i do jeho zad a těm už se tak jednoduše vyhnout nedokázal.

Sasuke věděl, že v tuto chvíli neudělá nic jiného, než že bude utíkat a uhýbat, než jeho protivník omdlí na ztrátu krve z jeho zranění nebo alespoň bude oslaben natolik, že stihne zaútočit na to zrcadlo, ve kterém jeho protivník je.

„Působivé,“ ohodnotil to Haku. „Je vidět, že Sharingan je velmi mocný nástroj, podle množství jehlic, kterým ses dokázal vyhnout. Ale stále platí jedna otázka. Jak dlouho to vydržíš?“

Odpověď ale nepřišla od Sasukeho. Odpověď vlastně nepřišla od nikoho, ale jeho slova nějakou reakci přece jenom vyvolala. Sasuke když uslyšel náraz na obou stranách jeho vězení, musel se ušklíbnout, protože věděl, co přesně se děje a pojistil se o tom, když spatřil Tayuyiny obry. V tom momentě se zaposlouchal do nádherné melodie flétny a obr zprava svým kyjem zničil čtyři zrcadla a obr zleva zničil jiné čtyři svýma holýma rukama. To ale nebylo vše. Před ním dopadl další obr a zničil i několik zrcadel co byla nad ním a zároveň před ním ten obr bez rukou stál jako živý štít. Haku ale odnikud neodletěl, takže Sasuke pochopil, že musí být ještě někde v těch zbývajících a jak si všiml, Tayuya odtušila to samé. Obři na jeho stranách zničili další zrcadla a ten před ním se rozběhl proti těm, která byla v jeho dohledu.

Haku mohl být génius, ale ani on nedokázal vyblokovat náraz takové síly, které připomínaly náraz vlaku do něj. Sasuke si všiml letícího Hakua, a tak dal do nohou veškerou čakru, vyskočil do vzduchu, odrazil se od obra před ním a dopadl s připraveným kunaiem před svého protivníka. Ten ale nejevil už žádné známky života.

Sasuke si nevšímal hlasu ve vysílačce, který řekl: „Druhá hodina,“ a opatrně se vydal k tělu svého protivníka. Když ale klekl a na krku se snažil nahmatat tep, žádný tam nenašel. Jeho protivník byl mrtev.

V tu chvíli se ale vedle něj objevila Fū a podala mu ruku na rameno. „Pojď, není čas.“

Sasuke na to kývl jenom hlavou a rozběhl se k hraně mostu, aby se snažil vypozorovat, kde může být Naruto a Karin, ale jelikož neviděl ani vodu, musel zaklít.

„Karin, pozice!“ zakřičel do vysílačky, ale odpovědí mu byl jen mocný výbuch někde na řece a to neznačilo vůbec nic dobrého.

***

Karin ale ve vysílačce slyšela jen nějaký hukot. Nevěřila tomu, že ještě vůbec vysílačka funguje a momentálně to nebyl ani její hlavní problém. Když se podívala na situaci, v jaké je, už jí přešel veškerý humor. Ona sama klečela na vodě a v její náruči byl Naruto. Jeho bezvědomí znamenalo to, že nemůže generovat čakru do svého těla, a tak jej musela celým svým tělem držet, aby se neutopil a nejhorší bylo to, že nemohla ani použít ani svou čakru na vyhledání Zabuzy. Větší šanci měla, když se ji snažila schovat, protože to, že Naruto byl v bezvědomí a ona svou čakru skryla, jim dávalo vysokou šanci, že ještě chvilku v této mlze nebudou k nalezení.

„Ahoj, anděli,“ řekl Naruto, když otevřel oči a podíval se na ni.

Karin nezabránila slze, která padla Narutovi na čelo. „Já nejsem anděl, tak přece říkáš jenom Fū.“

„Pro mě jste všichni andělé,“ snažil se Naruto usmát. „Kromě Sasukeho… to je pitomec,“ chtěl Naruto zavtipkovat, ale akorát se zakuckal.

„Já se moc omlouvám, kdybych věděla, že ten kunai odhodí na tebe, nikdy bych-,“ pověděla se slzami v očích a Naruto poznal, že si dává za vinu jeho zranění.

„To je v pořádku,“ uklidnil ji Naruto. „Byl to dobrý pokus, třeba jsi ho dostala.“

„Ale zranila jsem i tebe.“

„Povolené ztráty,“ zakuckal se Naruto znovu. Věděl, že jeho zranění jsou docela vážná.

„Dobrá, tak se rychle zakousni a vyléči se,“ nabídla mu svou ruku, ale než tak Naruto stačil udělat, něco v pomalu upadající mlze uslyšel a tak vytáhl shuriken a hodil jej za tím zvukem, když uslyšel zvuk nárazu, věděl, že už zase nejsou sami a tak Karin udělala první, co ji napadlo a společně s ním v náruči odskočila hodně dozadu.

Zabuza ani nepospíchal za nimi a ani nevypadal, že ho trápí to, že mlha kolem něj vyprchává. „Donutit mě zrušit techniku ukrytí v mlze je velmi působivé. Nic to ale nemění na tom, že ten prcek vypadá na umření a pokud jej nenecháš zemřít na utonutí, tak se nemůžeš bránit. Této situaci by se dal říct ‚mat‘,“ pověděl ze břehu, kam ho nejspíše odhodil předchozí výbuch.

Naruto se ale suše zasmál a nechal se postavit na nohy, kde ho od propadnutí do vody zachránilo jenom to, že ho stále Karin přidržovala. Naštěstí za pár sekund už Naruto dokázal stát sám. „Předpovídat budoucnost ti nejde.“

„Obdivuji tvé odhodlání, prcku, ale to je tak asi vše, co dokážeš,“ utrousil Zabuza a připravil si meč na nejspíše svůj poslední útok.

„Karin,“ pověděl Naruto tiše, „ta tvoje kulatá technika,“ poukázal na dřívější Rasengan, „dokážeš mi ji stvořit na ruce?“

„Naruto, nebudeš podnikat žádný sebevražedný útok!“

„Stát a umřít není můj styl,“ pověděl Naruto tvrdě. „Dokážeš nebo ne?“

„Nejspíše ano,“ připustila Karin se slzami v očích.

„V tom případě jen do mě,“ a s tím Naruto natáhl jednu levou ruku do boku a pravou si sundal obvaz, co měl stále omotán kolem krku jako část oblečení. Když si všiml, že se mu modrá koule tvoří na ruce, začal přidávat svou vlastní čakru, jak jej to učil Shisui a druhou rukou si všechny obvazy strčil do pusy, aby si bolestí nepřekousl jazyk. Zabuza je tak nějak chvilku pobaveně sledoval. Bylo to asi pro něj zajímavé, vidět, jak se někdo tak snaží, ale když viděl modrou kouli v rukách Naruta, rozběhl se proti nim. To ale Naruto samozřejmě čekal, a tak skoro veškerou svou poslední čakru proměnil do té větrné a přidal ji do toho Rasenganu. Reakci to vyvolalo okamžitě, koule v jeho ruce se zvětšila tak třikrát a Naruto ucítil tisíce malých jehel, jak se mu najednou zabodly do ruky. To byla ta částka, kterou musel zaplatit za experimentování s technikami v tomto stavu. Naruto ale poznal, že když to takto působí na něj, bude to snad mít stejný účinek i na Zabuzu a s touto myšlenkou a tunelovým viděním se rozběhl. Bolest naprosto otupila jeho mysl, a tak běžel jenom proto, že jeho tělo se odmítalo zastavit.

Zabuza, když viděl, že Naruto proti němu přes ta všechna zranění běží, se zastavil těsně na místě, kde začínala řeka a končila souš, aby se nemusel soustředit na udržování čakry v chodidlech a připravil se na útok, který Naruta zabije dříve, než s tou modrou koulí něco udělá. Zabuza už tak nějak pomalu odpočítával kroky a popadl svůj meč tak, aby měl co největší sílu v úderu. Když ale Naruto byl skoro před ním a rozehnal se mečem, najednou jako by byl paralyzován v končetinách, a když zvedl svou hlavu, viděl jedno z těch dětí z mostu, jak lítá na vodě před ním a hypnotizuje ho očima. Zabuza ale nebyl z okruhu lidí, co by se nechali zastavit takovouto primitivní technikou a tak jenom dvakrát mrknul a když ucítil, že se mu zpět vrací cit do rukou, dokončil svůj úder na Narutovu hlavu.

Naruto věděl, že se musí trefit a tak se neuhnul. Nastavil smrtelnému zranění svou pravou ruku, aby nejdříve Zabuzův meč přesekl jeho ruku, než se mu zasekne do hlavy a snažil se alespoň nějak zamířit s větrným rasenganem. To, co ale nečekal, bylo to, že ho obklopila oranžová čakra a tak se musel usmát. Kurama nejspíše nechtěl jiného hostitele, ale když viděl čepel padající na jeho hlavu, nebyl jsi jistý, jestli pomoc nepřišla až příliš pozdě.

Úder na jeho ruku dopadl, ale Kurama dokázal nemožné. Síla úderu mu sice přirazila ruku k hlavě a cítil, že mu otřásla vším, co v ní měl, ale když se na ruku očkem podíval, zjistil, že stále visí na kůži a kouscích masa a neválela se nikde kolem. Bolest ale už se nedala vydržet, a tak Naruto dopadl před Zabuzu do kleku a jenom ze setrvačnosti natáhl svou levou ruku a přirazil ji k meči.

Zabuza to, co se stalo, ale nečekal. V jednu chvíli si byl jistý svým vítězstvím a dalším zabitím, v té druhé dostal přes všechnu snahu tou modrou koulí, která se ještě více zvětšila poté, co jeho protivník skončil obalen oranžovou čakrou. Zabuza ale stihl své tělo od této nebezpečné techniky oddálit, takže si byl jistý, že se mu nic nestane, maximálně skončí se zničeným mečem. Jak se ale zmýlil, zjistil až po chvíli.

„Je to b-bolest co?“ dostal ze sebe Naruto poté, co roztříštil meč na mnoho úlomků a zbytek Rasenganu vpálil Zabuzovi do konečků prstů. „Na venek je to jenom škrábnutí… ale uvnitř těla… ty jehly… ta bolest… ten pocit… že ji už dost možná nikdy nepoužiješ,“ ušklíbl se a tak nějak padl do písku před ním.

Zabuza věděl, že ten prcek má nejspíše pravdu. Možná, že tu ruku už nikdy nepoužije, ale měl ještě jednu a to se nedalo říct o klukovi před ním. Zabuza tedy zvedl zbytek meče svou zdravou rukou a chtěl tento souboj dokončit, a tak stylem popravy, už chtěl přimáčknout meč do ležícího těla, ale zabránil mu v tom neobvyklý zvuk štěbetajících ptáků. Zabuza si na moment mohl dovolit podívat se za svá záda, protože mu něco říkalo, že ten kluk co mu leží pod nohama, už není hrozba. To, co uviděl, ho ale vůbec nepotěšilo. Jedno z těch dětí se na něj řítilo s nějakým bleskovým ostřím, a věděl, že pokud neuhne, tohle už nepřežije. Zabuza tedy okamžitě načerpal čakru do nohou a chtěl se odrazit, ale jak bylo vidět, dnešek byl plný překvapení. Ten kluk u jeho nohou, kterého už odepsal, byl přilepený na jeho nohy a odmítal ho pustit, plus aby toho nebylo málo, ten oranžový plášť co ten prcek měl kolem sebe, pálil jako oheň a on cítil, jak jeho noha přestává fungovat. Zabuza věděl, že je ztracen. S jednou ruku, se zničeným mečem a imobilizován na místě, nebyla žádná šance, že by se uhnul smrtelnému útoku, a tak si alespoň dal za úkol zničit blonďáka a doufat, že to něco změní.

Naruto ale i když nevěděl, co dělá kvůli velké bolesti a také díky tomu, že byl pod částečnou nadvládou Kuramy, stejně vytušil, že Sasuke svůj cíl nezasáhne, protože se za Zabuzou objevil jeho komplic s maskou a postavil se tak, aby svým tělem chránil svého mentora od smrtelného útoku. To samozřejmě potěšilo Zabuzu a naštvalo Naruta a vztek bylo to, co v této fázi přimělo Naruta k ještě poslednímu pohybu.

Zabuza byl znovu a znovu překvapen vývinem situací, i když jeho student a jeho zbraň vypadal jako chodící mrtvola a podle toho, že měl ruce volně spadlé u boků, vytušil, že musel předstírat tam někde na mostě svou smrt, pořád to znamenalo, že ho to bleskové ostří nezabije. To znamenalo jediné, když se urychleně zbaví blonďáka, tak zbytkem meče bude moct dekapitovat jak Hakua, tak toho kluka s bleskovým ostřím jednou ranou. Na to ani nepotřeboval tak dlouhý meč, a tak nějak vytušil, že meč bude i delší, když načerpá železo z obětí.

Zabuza už tedy chtěl znovu urychleně nadzvednout meč, aby dal co největší ránu a dostal se skrz ten prapodivný oranžový plášť, ale v tu chvíli se blonďák jeho nohou pustil.

Naruto bez nějakého logického přemýšlení udělal první věc, co ho napadla. Podlezl Zabuzovi pod nohama a hlavičkou, jako kdyby si hrál na berana, srazil Zabuzova komplice na zem a to bylo všechno, co udělal. Jeho plášť v tento moment zmizel a on unaveně přikryl svým tělem toho Hakua, aby mu zabránil v dalším pohybu.

Sasuke věděl, že po jeho sprintu se už nemůže zastavit a tak jen s různými grimasami sledoval, jak se jeho cíl mění z odkrytého na zakrytý, a nakonec se Naruto postaral, aby mohl zasáhnout a on tak s výkřikem: „Chidori,“ učinil. Zabuza se pokoušel skrčit, protože Sasuke odtušil, že to je jediné, co v této situaci mohl učinit, ale Kakashi měl pravdu. Kdyby uživatel této techniky neměl Sharingan, byla by to naprosto zbytečná technika, protože člověk v této rychlosti by nedokázal reagovat na nic, ale s vyvinutým Sharinganem a s předvídáním pohybů, věděl o Zabuzově skrčení mnohem dříve, a tak upravil i svou ruku s ostřím, aby zasáhla a ona opravdu zasáhla.

Pak než stačila uběhnout jedna sekunda, padl Zabuza mrtvý k zemi a s tím málem přepadnul i Sasuke, protože stále měl svou ruku v jeho těle.

Trvalo to ale dalších pár sekund, než se k němu dostala Fū s Karin a skoro v ten samý okamžik se mu podařilo vypnout svou techniku a vyndat svou zakrvácenou ruku z již mrtvého nepřítele.

Sasuke ale okamžitě nelenil a s vytaženým kunaiem přiskočil k nepříteli, o kterém si do teď myslel, že ho na mostě zabil. Haku ležel hlavou v zemi a přes něj byl položený Naruto. Toho si okamžitě vzala do náručí Karin a začala ho léčit minimálně do té fáze, kdyby se mohla nechat kousnout, aby ho vyléčila ještě lépe.

Haku se ale ani nehýbal, Sasuke ale se nenechal ošálit dvakrát. Už jednou ze sebe udělal pitomce.

„Zabij mě,“ řekl Haku smířeně a na to všichni zdraví pozvedli překvapeně obočí.

„Prosím?“ ozvala se Fū jako první, ale i ona si klekla vedle Naruta a pozorovala ho s velkými obavy.

„Nemám důvod žít. Zklamal jsem svou důležitou osobu. Jako úctu k našemu boji, zabij mě.“

Sasuke byl druh člověka, co měl pro toto pochopení. Tento slib dokázal splnit už jen proto, že když na mostě požádal o souboj jednoho na jednoho, bylo mu vyhověno, než mu tedy přišla Tayuya na pomoc. Sasuke se nemohl podívat na svého vedoucího mise, protože ona byla stále na mostě, a tak se podíval na Fū jako na člověka s největší hodností. Ta se podívala na polomrtvého Naruta a kývla na souhlas. Sasuke pochopil, že když jde o Naruta, většina lidí tu se chová jinak než normálně.

„Jak si přeješ,“ nakonec řekl Sasuke a přistoupil k ležícímu protivníku, než ale stihl zabodnout kunai, zastavil ho hlas za ním.

„Z-zastav,“ bylo jediné vyřčené slovo a mnoho z nich dostalo málem infarkt. Zabuza se nějakým zázračným způsobem zvládl otočit a zastavit ho v další vraždě. „Hehe,“ dostal ze sebe Zabuza a vykašlal velké množství krve. „Vždy jsem chtěl vědět… jestli… dokážu po své smrti… rozpohybovat zpět své srdce… jenom pomocí touhy… vrátit se zpět.“

Sasuke v tuto chvíli si mohl říct, že viděl něco, co byl prakticky zázrak. Člověk, který v reálném světě nemohl žít, kvůli zničení mnoha orgánů v těle, dokázal nastartovat zpět své tělo, aby nejspíše řekl své poselství.

„Zabuza-san,“ nadzvedl Haku hlavu a pomalu se šoural ke svému mentorovi. Sasuke v tento moment mohl zaútočit, ale nějak tušil, že v tento moment už vyhráli, ale v ostražitosti nepolevil.

„Můj milý, Haku,“ ozval se Zabuza a ukázal mu, aby přišel blíž, že mu chtěl něco pošeptat. Sasuke, Karin ani Fū nevěděli, co mají dělat, ale jejich úkol byla ochrana Tazuny a mostu, nic o zabíjení téměř mrtvých protivníků, a tak je nechali si říct své poslední sbohem. Když Zabuza řekl svému žákovi nejspíše vše, oba plakali a Haku svého mentora i přes zranění obou objímal. „Haku,“ slovem ukázal svému žákovi, že mu má dát prostor, „můžeš, prosím, probudit toho b-blonďáka?“ zeptal se směrem ke Karin. „Mám pro něj nabídku.“

Karin nevěděla, jestli je ten správný čas, ale jestli ho chtěla vyléčit svou technikou kousnutí, Naruto musí být tak či tak při vědomí, a tak ho jednou lékařskou technikou probudila.

„Vy andělé se nějak množíte,“ řekl Naruto když otevřel oči a nyní nad sebou viděl jak Karin, tak Fū. „Stále nejsem mrtvý?“

„Ne ty hlupáčku, Kurama tě zachránil,“ rozbrečela se Karin.

„Hodnej mazlík,“ usmál se Naruto s bolestivou grimasou.

„Blonďáku,“ pronesl hluboký Zabuzův hlas a Naruto byl překvapen, že může existovat situace, kdy žije on i Zabuza a neděje se kolem něj žádná bitva. Když mu ale Karin nadzvedla hlavu v klíně, Naruto spatřil, že Zabuza je už mrtvý, jen to jeho tělo ještě nezaregistrovalo. „Nevím, jestli jsi vedoucí této mise nebo ne… popravdě je mi to ukradený,“ vykašlal Zabuza další krev. „Mám pro tebe nabídku… život mých přátel… za všechny mé peníze… mou zbraň… jejich pomoc při této misi a…“ už se musel zastavit, aby se znovu rozkašlal. „Sakra,“ zaklel, „a můj hlas pro tebe.“

„Myslel jsem, že mi nevěříš,“ byl Naruto překvapen.

„Nevěřil jsem…“ zasmál se Zabuza. „Tvrdit mi, že po tolika letech, co jsem Ameyuri stále tvrdil… že si musí najít někoho, komu z-zasvětí svůj život, jako jsem si našel později já… tvrdit mi… že to nakonec udělala…“ dostal ze sebe. „Hehe, kdo tomu mohl věřit.“

„A co tě přimělo mi věřit?“

„Jsi stejný jako ona… úplně stejný,“ zasmál se znovu Zabuza. „Hora keců po celou bitvu… keců, kterým nikdo nechtěl věřit… kecy, které se nakonec stanou skutečností. Mnoho lidí jí vždy podcenilo… a byla to poslední věc, co udělali… nemohla zemřít, dokud měla proč bojovat… jako kdyby byla nesmrtelná, když měla důvod… věc, kterou jsi, jak tak koukám, zdědil…“

Naruto chtěl na to něco říct, ale Zabuza stále pokračoval, asi už neměl mnoho času, a tak Naruto mlčel.

„Možná… že jsi dnes přežil jenom kvůli tomu, že jsi Jinchūriki… ale ta bojovnost do posledního okamžiku… to je to, proč jsi nejspíše… to nejdůležitější v jejím životě,“ nyní už se ale Zabuza rozkašlal tak, že to vypadalo, že čas vypršel, ale i když na moment zavřel oči, zase je dokázal otevřít. „Dochází… mi… čas, přijmeš moji… nabídku?“

Naruto poprvé v životě ucítil, jaké to je, když se člověk musí rozhodovat za všechny kolem.

„Přijímám,“ řekl po chvilce Naruto.

„To je dobře… to je moc dobře,“ uvolnil se na chvilku Zabuza. „Vítej u Šermířů, kluku… pozdravuj Ameyuri… a zabij Kisameho… jeho meč musí patřit vám dvěma…“ a s těmito slovy Zabuza naposledy vydechnul. Bylo vidět, že jeho mozek se smířil s tím, že vše bylo vyřešeno a přestal bojovat se smrtí.

Haku stále brečel nad smrtí svého mentora, když se Naruto začal léčit tím, že se zakousl do Karin. Sasuke nevěděl, co má dělat, a tak tam jenom stál, jako kdyby na chvilku život nabral úplně jiné obrátky.

Haku ale po další chvilce otřel slzy a uklonil se jim. „Zabuza-sama mi dal mé příkazy, jestli jeho nabídku přijmete. Když mi dovolíte vzít jeho tělo do Mlžné, poté co vám pomůžeme dokončit tuto misi, vám z naší skrýše dám veškeré peníze. V Mlžné přijmu jakýkoliv trest, co mě od nové Mizukage čeká a řeknu jim poslední slova Zabuzy-sama, že je o jednoho šermíře více.“

„A co když to Mizukage nebude respektovat?“ zeptal se zvědavě Sasuke.

„Nemá na výběr,“ prohlásila Karin, protože Naruto  stále nemohl mluvit. „Podle toho, co říkala Ameyuri, Mizukage nemá pravomoc jmenovat šermíře, jen navrhovat kandidáty. Mnohé se toho změnilo poté, co se tenkrát stalo na té zkoušce, kde Zabuza zabil všechny ty studenty.“

Haku tohle vše jenom kývnutím potvrdil a pak se znovu uklonil. „Tímto vám slibuji na této misi naši kompletní věrnost a svěřuji vám naše životy.“

„O tomhle by se měla dozvědět Tayuya,“ řekla Fū a podívala se na most, kde ji nemohla vidět, ale tušila, že tam někde je.

Karin aktivovala svou schopnost, aby se podívala kde přesně Tayuya je, ale vyděsila se, když z druhé strany mostu připlouvala loď plná nejspíše banditů. „Vypadá to, že Gatō se přišel podívat, jak byl váš úkol splněn.“

„Sakra,“ zaklela Fū. „Musíme se dostat na most dříve, než se tam dostanou oni,“ pověděla autoritativně. „Sasuke, běž napřed. Haku, ty běž také. Společně vysvětlete situaci Tayuye a Sakuře,“ bylo vidět, že už tak nějak všichni berou fakt, že Haku je spojenec. Všichni ale poslechli a vydali se dělat to, co jim bylo přikázáno. Haku si samozřejmě vzal zničený meč svého mentora, alespoň prozatím.

„A my?“ zeptala se Karin.

„Jak dlouho to potrvá, než Naruto bude mimo ohrožení života?“

„O to se postaral Kurama,“ řekla Karin, aby Naruto mohl dál využívat její léčící schopnost a nemusel tak mluvit, „ale i když jeho téměř zničenou pravou ruku Kurama dokázal vyléčit, levá utrpěla mocné zranění po naší společné technice.“

„Byla to prča,“ prohlásil Naruto po chvilce, „ale tu ruku necítím ani po tvém suprovém vyléčení,“ než ale stihla Karin se začít omlouvat nebo tak, mávl tou rukou, z které ještě před chvílí měl jenom pahýl a jenom spolupráce Kuramy s Karin mu ji dokázala kompletně zregenerovat. „Stále ale mám tu lepší.“

„Dokážeš se postavit?“ zeptala se Fū.

„Až se obleču do něčeho, co nevypadá jako po souboji se shinobim úrovně S, budu až na tu ruku jako nový.“

„A ty Karin?“ nyní se zeptala své kamarádky. „Vím, že tě používání této techniky hodně unavuje.“

„Pro dnešek jsem dobojovala, ale nic co by nezvládl spánek.“

„Dobrá tedy,“ rozhodla se Fū. „Naruto, dostaň se na most po svých, Karin tam pomůžu já,“ a s těmito slovy se všichni vydali za svým cílem. Gatō, přibližující se na most, znamenal další problémy a bylo dobré se i na tyto problémy připravit.

Formát pro tisk