Kapitola čtyřiadvacátá – Země, která měla hrdinu
Lepší život
„Takže,“ začal Shisui, „co jste zjistili?“ vlastně tahle otázka směřovala spíše na Naruta, protože tak nějak tušil, co mohla zjistit jeho přítelkyně, ale tak či tak si právě jeho přítelkyně vzala slovo.
„Gatō za tohle může, o tom není pochyb,“ začala Ansatsu, „od té doby co se tu on a jeho firma začali rozšiřovat, to šlo s celou zemí k šípku, přestali sem jezdit lodě se zbožím, protože je začal kontrolovat Gatō a ten radši chtěl drogy na lodích a ti co se o něco snažili, skončili zmláceni…“ nechala je schválně myšlenku zpracovat, „už není mnoho těch, kteří by se nějak bránili, jediné jméno, ke kterému jsem se dostala, byl Kaiza.“
„To souhlasí, odchytl jsem si jednoho z těch samurajů, co tu dělají práci pro Gatōa a po nenápadném zásahu se Sharinganem jsem zjistil to samé, je to země, která nedostane pomoc od ninjů, takže pro něj nebylo těžké s cvičenými samuraji ji tak nějak celou obsadit, je už jen malá skupinka, která se snaží něco změnit.“
Naruto seděl a zamlčeně se díval do země, to ovšem neznamenalo, že by je neposlouchal. „Tohle je celý na hovno,“ vykašlal se na nějakou slušnost, když byla po něm vyžadovaná nějaká odpověď, „tahle země je v ruinách, dochází tu jídlo, potřeby pro žití a ti co se snaží dostat alespoň tohle město zpět na nohy, jsou zastavovány,“ pokračoval, „setkal jsem s tím Kaizou,“ a podal jim kartu s jeho dokonalým popisem, „je to hodný člověk, stará se o chudé, pomáhá všem, kterým může a všichni ho tu nazývají hrdinou,“ pak se Naruto suše zasmál, „teda všichni kromě Gatōa samozřejmě.“
„O čem jste se bavili?“
„O tom, jaké to bylo krásné město, jak to teď stojí za nic, co tu dělám a o dobrých skutkách.“
„A dozvěděl ses něco zajímavého?“
„Že je to největší hrdina, kterého jsem kdy poznal,“ pověděl Naruto, aniž by se na něj podíval, „jediný člověk, který dělá věci, co jsou správné a ne co jsou lehké.“
„Vlku,“ povzdechl si Shisui.
„Co je,“ ohradil se Naruto, „jen říkám pravdu, je to člověk, který toho udělal více, než polovina Listové dohromady.“
„Můžeš se s ním ještě setkat tedy? A zeptat se ho na pár dalších otázek.“
„To dokážu,“ souhlasil Naruto.
„Výborně,“ pověděl Shisui, „budeme tu ještě nějakou dobu, bylo by vhodné toho zjistit co nejvíce, takže Naruto tobě nechám na starosti vesničany, já si vezmu Gatōa a jeho lidi a…“
„…já budu pozorovatel,“ pochopila Ansatsu.
„Výborně, tady máte každý vysílačku, kdyby byl potřeba sraz, řekneme si to přes ni, jinak se tu budeme setkávat každý večer a budeme pokračovat v tréninku,“ vysvětlil Shisui a všichni mu na to pokývali. Naruto na slovo trénink slyšel, ne že ne, ale furt se těžko zkousával fakt, že člověk může něco udělat, ale ve skutečnosti to udělat nesmí.
***
Naruto konečně přišel na jednu výhodu, kterou měl jeho trénink se zátěží. Tou výhodou bylo to, co tenkrát řekl Ameyuri, když ji poprvé uviděl, když má člověk možnost si vybrat věci, kterýma si naplní batoh, je lepší to udělat jídlem, než kamením.
„Dobrý den,“ pozdravil Naruto, když vstoupil do restaurace v jedné z nenápadnějších uliček.
„Dobrý den i tobě, chlapče,“ ozval se majitel restaurace nebo jej alespoň Naruto tak tipoval, „bohužel zadarmo stále nemám co nabídnout, budete muset přijít, až se sem dostanou nějaké nové zásoby.“
„Nechci nic zadarmo,“ ubezpečil jej Naruto a jelikož věděl, že peníze v této zemi pro chudé neznamenají nic, vymyslel jinou věc, jak může pomoci.
„V tom případě co to bude? Naše menu se muselo hodně zkrátit a to na většinou jídla, co se dělají z trvanlivých potravin.“
„Znáte ty děti, co venku prosí o jídlo?“ zeptal se Naruto.
Majitel byl chvilku překvapen, ale pak na to souhlasně pokýval.
„Takže kdybych všechny pozval na něco k jídlu, dokázal byste to zařídit?“ položil Naruto další otázku a když viděl majitele se nadechovat k odpovědi, rychle pokračoval, „samozřejmě suroviny k jídlu dodám, jen chci použít tuto restauraci a vaše kuchařské umění, sám bych to pro tolik lidí nedokázal uvařit.“
„Tohle je nějakej vtip? Nějaká zkouška?“ zeptal se podezřívavě majitel a o krok ustoupil.
„Myslíte, že můžu venku něco rozdávat, když všude chodí samurajové?“ nadzvedl Naruto obočí.
„Tohle mi může zasloužit bičování,“ pověděl defenzivně majitel.
„Jenom když se to někdo dozví,“ pokrčil Naruto rameny, „víte co, abyste mě nemusel podezřívat, tak to uděláme následujícně,“ pokračoval Naruto a otevřel batoh a vyndal z něj několik instaních ramenů, tyčinek a jiných věcí, co vydrží několik měsíců, „já odejdu, vy jim to uvaříte, něco si z toho vemte klidně domů, a když se o tom nikdo nedozví, přijdu později zase.“
„Ale proč?“ nechápal majitel.
Naruta napadla už jen jedna věc, jak zamést podezření. „Kaiza,“ jedno slovo a s tím Naruto zamířil pryč.
„To jsi měl říct hned, vyřiďte Kaizovi poděkování,“ uctivě se uklonil majitel a zamířil si pro přísady, které tam Naruto nechal.
Naruto jenom kývnul a odešel, nechá jej v tomto přesvědčení, když to pomůže lidem, je jedno, kdo si co bude myslet.
***
Naruto do tohoto města chodil každý den a každou noc buď spal anebo cvičil, tedy poté co si oni tři vždy řekli, jaký je plán na další den a tak to bylo skoro pravidlem, Naruto chodil po obchodech, aby se něco dozvěděl, povídal si s dětma, občas někomu vypomohl, a když neměl co dělat, seděl zde na molu a chytal ryby. Nebylo těžké sehnat prut, ve městě kde neměl skoro nikdo žádné peníze. Našel i obchod, kde mu chtěli dát prut i za kus jídla, ne že by takový obchod vůbec přijmul, přece jenom byl milionář, i když to skoro nikdo kromě pár lidí nevěděl.
„Víš, že je neslušné používat cizí jméno?“ uslyšel za sebou hlas a Naruto musel hrát polekaného a překvapeného, protože s jeho výcvikem bylo jasné, že Kaizu vytušil za sebou před nějakou dobou.
„Neřekl jsem vám žádné jméno, takže si můžu používat, jaké chci,“ vyplázl jazyk Naruto a dál sledoval splávek.
„Kaiza je ale to moje.“
„Máte na něj patent?“ zeptal se vychytrale Naruto.
„To vskutku nemám,“ zasmál se Kaiza a přisedl si k němu a Naruto tak poznal, že svého jakéhosi kamaráda neurazil.
„A navíc já ani neříkal, že se jmenuju jako vy, jen jsem nadhodil vaše jméno.“
„To také není slušné ale, co kdyby mě za něco obvinili?“ pověděl učitelsky Kaiza.
„Presumce neviny?“ nadhodil Naruto.
„Překvapuje mě tvá zásoba slov,“ byl překvapen Kaiza ale v jeho výrazu bylo uznání, „ale tak nějak už to tu nefunguje.“
„Bylo by dobré si sehnat nějakou policii a tak,“ pokrčil rameny Naruto.
„Na to tu nikdo nemá peníze, když nepočítáš toho, kdo tohle město zničil,“ povzdechl si Kaiza, „to mi připomíná, neměl by si tu rozhazovat tolik peníze, mohl by si přijít k nějakému úrazu.“
„To mi říkali i doma a vidíte?“ ukázal volnou rukou na sebe, „pořád v jednom kuse.“
„V tom případě ti nebude vadit, když všem řeknu, že jsi to byl ty, kdo nakrmil nejvíce potřebné,“ usmál se vychytrale nyní i Kaiza, aby nejspíše donutil Naruto stáhnout svá slova a nejspíše i sám sebe z nebezpečí.
Naruto ale jen nad tím pokrčil rameny, jako kdyby říkal, že to nechá na něm.
„Jsi mladý, máš život před sebou, neměl by si bojovat s někým mocným, mohl by si o svůj život přijít, vysliž mého varování,“ poprosil Kaiza a položil mu ruku na rameno.
„Má rodina je také mocná,“ prozradil Naruto a když to z jeho pusy vyšlo, tak si uvědomil, jakou pravdu vlastně má, čtvrtý Hokage a to všechno a to nepočítal žijící ‚rodinu‘ která s ním bydlela v domě. Věděl, že slib, který mu dala Tayuya, byl pravdivý, něco by se mu to stalo a Gatō se všema jeho gorilama by skončil hodně zle, stejně jako to bylo obráceně, rozkazy nerozkazy rodina byla vždy na prvním místě.
„Nepřemluvím tě že?“ znovu si povzdychl Kaiza a ruku z jeho ramena sundal, nejspíše byl smířen se skutečností.
„Obávám se, že se vám to nepodaří,“ souhlasil Naruto.
„Myslel jsem si to.“
„V tom případě jste chytrý člověk.“
Na to se Kaiza usmál. „Tak teda jako chytrý člověk ti poradím, aby si změnil návnadu, na tohle tu nic nechytíš.“
„Opravdu? Z domova jsem zvyklý na jiné techniky rybolovu,“ a s tím začal otáčet navijákem.
„Například?“
„Rodinné tajemství,“ mrknul na svého dospělého kamaráda Naruto, co jiného mohl říct? Běh po vodě? Bleskové techniky? Vodní techniky? Tak se chytalo u něj ve vesnici či prostě se skočilo do vody a člověk využil svých reflexů a rychlosti, aby přepral matku přírodu.
„Když to říkáš, kluku,“ zasmál se Kaiza a podal mu něco z batohu, jelikož to byl ale malinký kus oběda, pochopil, že to má použít jako návnadu.
„Děkuji,“ usmál se Naruto a pak si na něco vzpomněl, „umíte chytat rybu holýma rukama?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Kaiza, „ale umím to s oštěpem a harpunou.“
„A naučíte mě to?“ zeptal se dychtivě Naruto, přece jenom byl ninja a ti měli jiné zbraně, než byl oštěp a harpuna.
„Víš ty co, uděláme domluvu,“ navrhl Kaiza, „když do hodiny chytíš rybu, tak ti ukáže, jak se to dělá.“
„Povím vám jedno tajemství, Kaiza-san,“ pověděl porpvé i s oslovením a celou dobu se ďábelsky usmíval, „proti mně se nevsází, protože mám vždy neskutečné štěstí.“
„Uvidíme,“ řekl Kaiza a pokynul mu, aby nahodil, bylo vidět, že mu moc nevěří a tak Naruto jenom využil svého lepšího zraku a poprvé nahodil do míst, kde věděl, že je nejvíce ryb a jako kdyby tomu někdo chtěl, netrvalo to dlouho a Naruto se pral se svou první rybou na háčku a poté, co si hraně nechal pomoct od Kaizy, aby ji vytáhl, se oba koukali na slušně velkou rybu.
„To mě podrž, nepřemýšlel jsi nad prací rybáře?“ uznale a překvapeně stále pozoroval rybu.
„Nebylo by lepší být profesionální hráč nebo jenom chodit do kasína?“ ušklíbl se Naruto.
„S tvým štěstím by stačila loterie,“ zakroutil nevěřícně naposledy Kaiza hlavou, „každopádně máš alespoň něco k jídlu.“
„Určitě ještě něco chytím a pak určitě najdu někoho, kdo je potřebuje víc než já,“ odmávl to Naruto, ryby zase tak moc nemusel a navíc měl dost zásob pro ninjy, které se jeho tělu hodí více.
Kaiza se na to jenom usmál a k tomuto tématu se radši nevyjadřoval. „Co kdybys mi řekl něco o své rodině?“
Na to se Naruto usmál, nebylo jiné téma, o kterém by povídal radši, sice bude muset něco upravit, ale komu to vadí. „Samozřejmě, jsme vlastně jedna velká rodina…,“ a s tím Naruto začal vyprávět, žádná jména, žádné důležité informace, ale měl tolik příběhu, že to vlastně vůbec nevadilo.
***
Uběhlo mnoho dní od doby, kdy se sem dostali a teprve až teď to začalo vypadat, že se něco začne dít. Za tu dobu se toho hodně změnilo, lidé vypadali o trochu šťastnější, protože se s Kaizou snažili udělat vše, co mohli a nepřekvapivě se k nim přidalo mnoho dalších, lidé co znali různé bylinky chodili do lesa, někteří sbírali houby, jiní chytali ryby, někteří začali lovit v lese a jelikož nikdo ve vesnici nebyl zrádce a všichni drželi při sobě, tak mohli alespoň dvakrát až třikrát týdně uspořádat v restauraci velkou hostinu, kde si ti, co už domov vůbec neměli nebo patřili mezi ty nejvíce zasažené krizí, mohli konečně naplnit žaludek. Všichni tihle lidé věděli, že tak nějak odporují mocným, ale nevzdali se a to je tak nějak všechny spojovalo. Naruto tedy po těch týdnech, co tu strávil, mohl nazývat Kaizu svým kamarádem a mnoho lidí s okolí by se do této skupinky dali počítat také.
„Gatō má něco připraveného a vůbec se mi to nelíbí,“ řekla Ansatsu, když se všichni sešli opět v lese.
„Opravdu?“ podivil se Shisui, „nikdo z těch samurajů, co jej hlídají, nic takového nenaznačil.“
„Je opatrný, nesvěřuje se nikomu jinémuž těm dvou bodyguardům.“
„Zōri a Waraji tedy budou mým cílem teď,“ odsouhlasil si nahlas Shisui a podíval se na Naruta.
„Kaiza vypadá, že má něco připraveného,“ začal tedy Naruto, „něco s čím se nesvěřil nikomu, takže chce udělat něco sám.“
„Co očekáváš?“ zajímal se Shisui.
„Možná vloupání do jeho skladu,“ navrhnul Naruto, „sehnání podpory v jiné zemi,“ pokračoval Naruto, „kdybych chtěl vědět více, musel bych ho sledovat, tím bych ale riskoval ztrátu této identity a musel bych uznat, že mám nějaký shinobi trénink.“
„Což se stát nesmí.“
„Souhlasím,“ kývnul na to Naruto, „každopádně mám jeden klon poblíž jeho domu, který má rozkaz se zničit při podezření, takže při nejhorším, když bude klon spatřen, může to být shozeno na nějaký odraz slunce, halucinace či tak něco a při nejlepším budu vědět co se děje a jestli jeho rodina není v nebezpečí.“
„To je dobrý nápad,“ souhlasil Shisui, „a co ti ostatní se kterýma se stýkáš?“
„Dělají to, protože je Kaiza vede, nic to ale nemění na tom, že se podstupují velkému riziku.“
„Škoda že tu s námi není Tenzō, bylo by jednodušší všechny sledovat,“ nadhodila jen tak Ansatsu a Shisui na to jenom pokýval.
„Uvidíme, co se tedy stane, zkusím zjistit, co Gatō plánuje přes jeho ochranku a jestli nemá kolem sebe nějaké dokumenty, co by něco naznačovali, Ansatsu ty víš, co máš dělat a Vlku ty pokračuj v tom, co děláš,“ na to Naruto i Ansatsu pokývali, „a nyní se vrátíme zpět ke tvému tréninku, je toho ještě hodně, co musíme stihnout,“ a tak jako každý jiný večer Naruto vytáhl své dvě čepele a připravil se na útok, který značil, že Ansatsu je kunoichi třídy A či S, což Narutovi stále zamotávalo hlavu, kdo sakra mohla být, aby mohla být tak dobrá?
***
Naruto tedy znovu trávil čas chytáním ryb, což se tu stávalo jeho jakýmsi pravidlem, vždy se tu posadil a snažil se něco chytit a časem za ním přišel Kaiza a začali spolu něco dělat, nebylo to každý den samozřejmě, protože Kaiza měl svého nevlastního syna a svou ženu, o kterou pečoval a se kterýma trávil čas, takže když včera Kaiza nepřišel, nedělal si z toho Naruto velkou hlavu, pokračoval v pomoci městu, jak to měla jejich ‚skupina‘ naplánováno.
Co ale nečekal, že si k němu sedne někdo jiný, někdo koho znal z vyprávění lépe než mnoho lidí, co znal osobně.
„Nevadí?“ ozvala se dotyčná, když si všimla, že se na ní Naruto podíval s otázkou.
„Poslužte si,“ pokrčil Naruto rameny a chvilku jen tak seděli v tichu, které Naruto nějak nechápal, „mohu vám nějak pomoci?“
„Cože?“ polekala se, „ne,“ usmála se nakonec, když si uvědomila otázku, „jen že jsme tu s manželem strávila spoustu času.“
„Já také,“ odsouhlasil to Naruto, „pochopitelně myslím vašeho manžela, svého manžela samozřejmě nemám,“ rychle se Naruto opravil.
Na to se ona jenom usmála. „Asi mi ale neřekneš, kde je že?“
„Kaiza-san?“ zeptal se, jestli pochopil otázku správně, a když viděl kývnutí, zamyslel se, „naposledy když jsem ho viděl, mířil domů s úlovkem, to byla panečku ryba,“ usmál se Naruto, když si vzpomněl, co naposledy chytili.
„To bylo před dvěma dny že?“
„Ano, od té doby jsem jej neviděl.“
„Chápu,“ a s tím vstala, „omlouvám se, že jsem rušila.“
„Dříve nebo později se Kaiza-san objeví, neopustil by vás, neopustil by nikoho,“ zastavil ji ještě Naruto.
„Já vím,“ pověděla, „jen jsem to asi potřebovala připomenout,“ a s těmito slovy odešla, Naruto ale nečekal dlouho a poté, co si byl jistý, že tu není nikdo, kdo by jej sledoval, přemístil se pryč, tohle nebylo samo sebou a on tomu musel přijít na kloub.
***
Naruto se stavil na všech místech, kde by mohl Kaiza být, ale nikde jej nenašel, stejně jako jej nenašel nikdo z těch, kteří mu pomáhali, Kaiza se prostě před dvěma dny sebral a šel dělat nějakou svou akci a Naruto tedy nevěděl, jak mu má pomoci či jestli je to vůbec potřeba.
„Tady Gatō,“ ozvalo se z rozhlasu, „nařizuji všem obyvatelům, aby se do hodiny objevili na stanovišti tři, kdo nepřijde, bude potrestán,“ a s tím rozhlas skončil, Naruto na nic nečekal a zavolal svým parťákům.
„Jestřábe, Ansatsu,“ pověděl do mikrofonu, „něco se děje, Gatō svolává celou vesnici, rozkazy?“
Chvilku bylo ticho, pak se ale Shisui ozval. „Setkání na naší lokaci, pět minut,“ a s tím byl zase rádiový klid a Naruto rychle zmizel, cestou zrušil své Henge a když doběhl na místo setkání, byl oblečený jako člen ANBU.
Na stromě už stáli opřený oba jeho kolegové, a když ho spatřili, skočili dolů. „Má někdo potuchu, co se chystá?“ na to všichni negativně zakroutili hlavou, „dobrá tedy, vzhledem k tomu, že stanoviště tři je skoro uprostřed města, půjdeme tam jako civilisti, kdyby se ale něco stalo, následujte mého příkladu,“ na to všichni kývli, provedli potřebnou pečeť pro Henge a přemístili se blíže k vesnici, odkud už to bylo jen pár stovek metrů na místo, které Gatō zvolil.
Když došli na místo, mnoho věcí jejich mozek zaregistroval, první byla hromada lidí okolo toho stanoviště, druhá věc byla plot, který bránil lidem se blíže přiblížit, třetí věc byla Gatō a jeho ochranka uprostřed stanoviště a čtvrtá věc byla mnoho plačících či křičících lidí, jako kdyby se dělo něco hrozného a když se dostali na místo, kde měli výhled, Naruto pochopil, Naruto věděl, co se děje a také věděl, že je to hodně zlý.
„Poslouchejte,“ ozval se Gatō, „tento muž podnikal teroristické akce proti mé organizaci. Tento muž porušoval mír této země a jako trest bude usmrcen,“ a s tím ukázal rukou na Kaizu připoutaného ke kříži.
Naruto ani chvilku neváhal a vytáhl si kunai z kapsy, když se ale chystal rozběhnout, dva páry rukou jej zastavili.
„Nechte mě jej zachránit,“ zavrčel Naruto.
„Ne,“ ozval se Shisui smutně.
„Musím-.“
„Ne,“ zopakoval Shisui, v jeho hlase byl ale poznat rozkaz, „nemůžeš a navíc mu už ani nepomůžeš.“
Naruto se podíval na něj a pak na Ansatsu, která se rozhodla mu to vysvětlit. „Jeho ruce jsou pryč, i když byl mírně ošetřen, aby měli dost času ho umístit sem, do pár minut vykrvácí, není nic, co bychom mohli udělat, pokud do pár minut nenajdeš lékaře na úrovni Tsunade Senju.“
Na to Narutovi vypověděli nohy a on padl na kolena a jediný zvuk byl ten jak kunai z jeho ruky padá na zem, Naruto zvedl svůj pohled, aby uslyšel slova, která na vždy změní jeho život.
„Zabíte ho,“ a s tím se Gatō otočil od Kaizy, což byl nejspíše rozkaz pro jeho žolďáka, který vytáhl svoji katanu a usmrtil Kaizu jednou ranou.
Naruto pořádně neslyšel ani výkřik zoufalství, který zněl jako „Tati!“ protože se rozběhl pryč a jelikož se ho nikdo nesnažil zastavit, věděl, že to mohl udělat a tak běžel dál a dál, pryč od toho všeho, od smrti, od zkázy. Běžel tak daleko, jako kdyby vzdálenost pomáhala také oddalovat jeho bolest, což se ale bohužel nestalo a on to ve skrytu duše věděl, ale nechtěl tomu věřit, prostě nechtěl.
***
Byly to už dva dny, co se odehrála veřejná poprava a Naruto od té doby nesundal masku vlka, kterou měl přidělenou a všichni tak nějak věděli, že to dělá proto, aby neukázal emoce, které měl jako shinobi zakázáné.
Nikdo po něm nic nechtěl, jeho úkol zastoupili jeho kolegové a Naruto tak věnoval veškerý svůj čas tréninku, byla to jediná věc, při které dokázal zapomenout na ten fingovaný úsměv, který měl Kaiza na tváři, úsměv, který zakrýval utrpení, které on si ani nedokázal představit, utrpení, zoufalství a smutek, to vše tam Naruto dokázal poznat, to že to ale poznal, bohužel nestačilo na to, aby jakkoliv pomohl.
„Mikazuki no Mai,“ zvolal Naruto a společně s dvěma klony se rozběhl proti špalku, který si tam postavil, a za pár vteřin ze špalku ve velikosti člověka zbylo šest kousků, které silou úderu lěteli do všech možných míst.
„Krásné provedeno,“ ozvalo se z jednoho stromu a on tam spatřil Ansatsu.
Naruto jenom na to kývnul, že rozumí.
„Dneska už se budeš muset zapojit do našeho úkolu, chceme vědět, jaké budou následky předchozích dnů.“
Naruto chápal rozkaz, když jej slyší a tak jen zrušil klony, schoval svůj meč do pouzdra vedle svého druhého a udělal Henge.
„Chápu, že je to těžké ale-.“
Naruto ale neposlouchal a zamířil k vesnici, možná věděla, jak je to těžké a možná ne, to Naruto nemohl vědět, kdyby tohle řekl Sasuke či Karin věřil by, ty všichni viděli své blízké zemřít a i když Ansatsu mohla také, neměl důvod ji teď věřit, když si tu bude vesnice hrát na schovávanou za maskama, aby je nikdo nemohl poznat, tak on se taky za jednu masku schová, za masku, která nese název ‚žádné emoce‘.
„Myslíš, že udělá nějakou hloupost?“ zeptala se Ansatsu klona, který stál vedle ní.
„Ne,“ pověděl jistě Shisui, „Naruto ví, jak se má chovat.“
„I v této situaci?“ přeměřila si Ansatsu svého přítele, který i když byl klon, věděl to samé, co její pravý partner.
„Kdyby tomu tak nebylo, tak by tě před chvíli seřval tak, jak si to v životě neslyšela,“ odtušil Shisui, „marně ale přemýšlím na koho je naštvaný Naruto více, jsi to ty, já, Hokage-sama, Danzō či Gatō.“
„Cože?“
„Naruto věří v jednu věc, že jeho úkoly mají smysl, proto je ochoten udělat cokoliv, aby rozkazy splnil, ale na oplátku doufá, že ty rozkazy jsou správná věc, co se musí udělat a něco mi říká, že před dvěma dny zjistil, že to není tak jednoduché.“
„Nenávidí tedy všechny, co mohli něco udělat a neudělali?“ potvrdila si Ansatsu a povzdychla si.
Shisui na to jenom pokýval. „A nejvíc nenávidí teď sám sebe.“
„Co budeme dělat tedy?“
„Zacházet s Narutem jako kdyby to byl někdo z klanu Aburame či někdo z Rootu, řekneš mu, aby něco udělal, a on to udělá, jen od něj nečekej vtípky a legrace.“
„Doufám, že to všechno bylo k něčemu dobré, jinak si budu dlouho vyčítat, že jsem ho na tuhle misi vzala,“ na to už Shisui nic neřekl a radši jako klon sám zmizel, bylo důležité, aby se tento rozhovor dozvěděl i originál.
***
Naruto zamířil do vesnice a to přímo do restaurace, kde se dříve setkávali, když otevřel dveře, uviděl tam sedět pár lidí, které znal a některé co neznal, a všichni měli vedle sebe skleničku alkoholu, na to si musel Naruto jen povzdechnout.
„Takhle se projevuje úcta hrdinovi?“ odfrkl si Naruto, „takhle projevujete obdiv člověku, co svůj život zasvětil, aby toto město mohlo vzkvétat? Projevuje to tím, že z téhle díry uděláte ještě opileckou díru?“
„Kaiza je mrtvý, chlapečku,“ ozval se jeden z těch, kteří měli už přes míru.
„Vím, byl jsem u toho, když ho popravovali, byl jsem u toho, když chtěl, abychom převzali jeho poslání a pokud vím, nebyl opilec, takže jste to asi špatně pochopili.“
„Nevíš, o čem mluvíš,“ odmávl ho další.
„To opravdu se přestanete snažit? A co s tím vším co jsme začali? Co děti venku?“ otočil se po všech lidech a ti jenom mlčeli a dívali se do svých skleniček nebo láhví, „to je obětujeme, protože se nedokážou živit sami? Obětujeme je proto, že se bojíte o svůj život?“
„Co je špatné na tom bát se o svůj život?“
„Že se člověk jenom bude věčně otáčet za rameny, jestli mu něco nehrozí a nikdy neuvidí to, co je před ním,“ řekl Naruto smutně a naposledy se po všech podíval, „kdyby mě někdo hledal, budu někde, kde můžu pomoci,“ a s tím Naruto zamířil pryč.
„Stůj,“ zastavil ho ale jeden člověk, „nejsi moc mladej, aby si byl nějakej filozof?“
„A nejste vy moc starej na to, abyste takhle pil?“ vrátil mu to Naruto, když viděl, kdo se s ním baví.
„Máš kuráž na to, že jsi takovej prcek,“ pověděl mu ten postarší pán a postavil se, „to se mi líbí,“ pokýval a sebral si svůj klobouk ze stolu, „mé jméno je Tazuna, počítám, že víš, co pro mě Kaiza znamenal.“
„O důvod víc něco udělat, jinak zemřel zbytečně,“ stál si Naruto za svým.
„Máš pravdu, chtěl jsem to sice odložit, ale nic by to asi nezměnilo,“ pověděl Tazuna nahlas, „jsem architekt a stavitel mostů a s Kaizou jsme přemýšleli, že jeden postavíme, abychom zničili monopol, co tu má Gatō.“
„Zbláznil ses, Tazuno?“ vyskočil někdo ze židle, „chceš skočit stejně?“
„Co mu zabrání, aby nás zabil za to, že tu teď spolu sedíme nebo že se na něj někdy špatně podíváme?“ odmávl ho Tazuna, „jenom se přesvědčím, že plány jsou přesné a můžeme začít stavět, každý kdo má zájem o práci vítán.“
„A z čeho nám zaplatíš?“
„A z čeho jsi placen teď?“ nevěnoval mu Tazuna velkou pozornost, „jestli chceš změnit naši zemi k lepšímu, zachránit svou rodinu a ještě za to dostat zaplaceno, tak sis vybral špatnou zemi či profesi a možná i obojí.“
„Je to hloupo-,“ chtěl říct ten samý člověk, co se tu hádal celou dobu, ale skočil mu do řeči někdo další.
„Budu tam,“ bylo jediné, co řekl a vypil svou sklenčiku.
„Počítej i se mnou,“ přidal se další.
„Nemám tu co ztratit.“
„Ať se třeba ten zmrd zblázní,“ ozval se další, „promiň, kluku, to sprosté slovo mi nějak uteklo,“ omluvil se, když si všiml, že Naruto je stále mezi nima, což Naruto jen odmávl.
„Za Kaizu,“ vykřikl další a pozvedl svou skleničku a za chvilku skoro celá restaurace udělala to samé, vypadalo to, že nouze o lidi opravdu nebude.
„Výborně,“ usmál se Tazuna, když se všichni tak nějak domluvili, „pojď, prcku, už je pozdě,“ a s tím ho popohnal ze dveří a Naruto ani nenamítal, chvilku tak spolu kráčili, když se Tazuna zastavil, „i pro tebe najdu práci, můžeš mezi lidma doručovat vzkazy nebo dělat jednoduché práce.“
„A co kdybych udělal něco lepšího?“ ušklíbl se Naruto.
„Co máš na mysli?“ nechápal Tazuna.
„Doběhnu do sousední země a seženu nějaké shinobi, aby nás chránili, pak nám nebude moc Gatō nic udělat a přitáhne to i více dělníků.“
„Zajímavej nápad, mohl by si zkusit Listovou, povídá se, že jejich vůdce je rozumný člověk, třeba by nám poskytnul něco za lepší cenu, nech mě se podívat, kolik peněz by se nám podařilo sehnat a já ti řeknu, jestli to můžeme uskutečnit,“ pověděl Tazuna ale Naruto z jeho hlasu poznal, že s tím souhlasil, jen o tom ještě pořádně neví a s tím Tazuna pokračoval dál, „a kluku, díky za ten proslov tam uvnitř.“
„Jen jsem řekl pravdu,“ pokrčil Naruto rameny.
„A to je to, proč to zapůsobilo,“ řekl Tazuna, „jsou to všichni dobří lidé, nenech se zmást jejich výrazy, ale před těma dvěma dny jsme všichni utrpěli silnou ránu,“ a Naruto si všiml, že Tazuna se lehce třese, což byla věc, která jen dokazovala, jak Tazuna měl Kaizu rád.
„Já vím,“ pokýval Naruto hlavou, „ztratil jsem svého kamaráda.“
„To mi všichni, kluku, to mi všichni,“ a s tím oba mlčky pokračovali spolu dál, než se v jednom bodě rozdělili s mávnutím, které značilo, že se brzo zase uvidí.
|
Autor: Amren Vydáno: 5.10.2014 12:24 Přečteno: 1634x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Takže s Kaizou to nakonec dopadlo špatně. No, život taky není vždy hezký. Jsem zvědavý, jaký bude mít Kaizova smrt v konečném důsledku vliv na Naruta. Jinak už nevím co víc k dílu říct. Snad jen si dát trochu víc pozor na chyby.
Enton: Nemůžu říct, že vyloženě chápu stížnost(i) na délku kapitoly, protože jako každá ostatní splňuje 10A4 a řekl bych, že má průměrnou délku. Nikdy bych nevydal díl, který by nesplňoval moje požadavky a tak se to nestalo ani u téhle. Nemohu ani slíbit to, že kapitoly budou delší, protože jak už jsem zmínil, všechny se snažím mít stejný, pokud není nějak velký důvod, proč nějaká určitá kapitola má být natáhnutá.
Co se týče emocí, snažím se je tam přidat, respektive snažím se tam přidat vše, co by pomohlo k originalitě a také k tomu, že tohle dílo nebude zapomenuto. Děkuji za komentář a jsem rád, že stále na díl se vyplatí čekat.
Adalwolf: skloubit to je ten největší problém, protože ten příběh píšu ve stylu, aby kdyby to četl někdo, komu opravdu záleží na pravdivosti faktů a toho všeho, tak se necítil mým příběhem uražen, proto mám nastudované souvislosti, data, časy, scény a tohle všechno a i když jsem začal v jiné době a svůj příběh si podle toho upravil, důležité věci se stejně musí stát a tak vzniká tohle, jsem jenom rád, že se to líbí.
Safik: ten rozhovor nebude jeden z těch, který půjdou lehce a bez komplikací, to mohu slíbit a určitě to nebude ani žádným překvapením. Co se týče Ansatsu, tak je to reálná postava s krycím jménem, kterou jsem pro ni vymyslel, jak už jsem dávno řekl, všechny postavy co se objeví v mém příběhu se MUSÍ objevit i v originále a co se týče těch nejdůležitějších postav, tak se snažím aby byli z mangy, takže žádné "only-anime" postavy. Jelikož nepřepokládám, že by ses chtěl připravit o překvapení, tak bude asi nejlepší když v tomhle okamžiku přestanu, další náznaky (k těm předešlým) se budou ukazovat časem, až odhalení proběhne na/v/po chuninských zkouškách.
Kata: Abych řekl pravdu, smrt Kaizy byla jedna z otázek, kde jsem zvažoval pro a proti a nebylo to předem dané, než jsem se nakonec rozhodl, možná kdybych měl nějakého beta-readera, tak bych tuhle situaci změnil, kdyby si to přál a příběh bych vyvinul z toho, že by Kaiza žil (jakási hezká alternativní realita, když vezmeme v potaz myšlenku, že každá změna přináší jiný svět) ale jelikož otázka smrti a života byla čistě na mě, rozhodl jsem se pro toto. Naruto se stane vážnějším, to je pravda, někdy před x měsícema, k tomu mělo dojít v jiné situaci, ale jak už jsem zmínil, situace se změnili a tohle jsou následky. Co se týče jednotlivých pocitů hlavních postav, k tomu budou dobré následující díly. Děkuji za přání a za už nyní tradiční komentář, za což jsem vděčný.
Nevím jak se reaguje na PS přesně, takže snad to bude pochopitelné i takto. Co se týče bety, tak už několik měsíců (a tedy i dílů) žádnou nemám, takže díly prochází jenom tím, že si je po sobě přečtu, kolikrát a v jakém měřítku záleží čistě jen na mé chuti, jestli tenhle díl byl opravdu tak strašný, že to muselo být zmíněno, tak na to mohu jen říct, fakt se mi do toho neche a proto to asi tak vypadá.
výborný jako vždycky :) jen škoda Kaizy, ale bez tý smrti by to asi nešlo...
jak je řečeno ve starších komentech, mohlo by to být delší, ale zase chápu že se ti do toho asi moc nechce a nemáš na to moc času :)
taky jsem si všiml, že češtinu moc neřešíš :D ale to je jen maličkost, řekl bych že to u tebe nikomu nevadí :3
Sidd: (nejdřív se vyjádřím k tvé odpovědi a to je to, že jsem rád, že jsou má slova pamatována, děkuji za to). Jak jsem napsal v odpovědi nad tebou, bez té smrti by to asi šlo, ale rozhodl jsem se takto a teď za to všichni poneseme následky
. Co se týče času, tak toho je minimum a kromě víkendů, vůbec se ke psaní nedostanu, takže tohle všechno se rozhodně nezlepší (a jako tradiční mé stěžování, URČITĚ se to nezlepší, jestli se bude stávat často to, že budou pod kapitolou tři komenty od lidí jak minule). K češtině jsem se už vyjádřil, ale cítím, že se k tomu hodí odpověď ještě jedna a to je to, že mě mrzí tvá slova, neříkám, že měli být myšleny jako urážka, ale stejně mě to mrzí, docela si potrpím na tom, abych psal slušně a nikdo se nemusel stydět za konverzaci se mnou... takže když je hrozný tohle, je v něčem chyba... no pokusím se ji napravit... každopádně je to dobré poštouchnutí, abych se zamyslel kam to s tímhle příběhem vedu, určitě moje chyby mají nějaký širší význam... tak či tak děkuji za komentář a upřímnost.
já to nemyslel nijak špatně s tou češtinou :) těch chyb je tam fakt minimum a já si většinou všimnu jen některých, který se víceméně přehlídnout skoro nedají :) a žádný "stydět za konverzaci se mnou" neříkej, zní to hrozně :P
Opět vynikající díl, jen jsem nečekala, že Kaizu necháš umřít...Ale ty jsi autor a já se s tím srovnám...
Chudák Naruto, zdá se, že od teď bude asi vážnější...a nebo se z toho dostane? U tvého Naruta vážně nevím.
Děkuji ještě jednou a přeji mnoho inspirace...
P.S.: Zdá se mi, že jak si se snažil vyhovět čtenářům, tak díl asi neprošlo betou, co? Ale to nevadí, i bez toho to bylo výborné...
Další skvělý díl :) jsem zvědavý na rozhovor naruta s sandaimem o poslání shinobi do tý země xD jinak mám dotaz na Antatsu. Je to kánonová postava nebo sis jí jenom nějak vymyslel popřípadně oživil nějakou postavu která v manze byla dávno mrtvá? :)
myslím že tohle asi jen tak neprozradí, ale nechá to vyplynout později z příběhu :) zatím tam má jen "reálný" postavy, tak nemyslím že by si přidával nový :)
Neber to jako kritiku, ale na to jak dlouho jsem čekal je to docela "krátké"
Ale z jiného soudku, velmi dobré a ty emoce co z toho sálají to je opravdu vzácné u FanFiction, jsem rád, že to čekání na další kapitolu bylo odměněno
Delší kapitola by nezaškodí
j,ale aji tak.sem strašně moc rád že si vydal další kapitolu. Další věc co obdivuju je to jak se ti podařilo skloubit originální příběh s tvojí fantazií. Klobouk dolů. 
