Kapitola sedmnáctá - Záhada prokleté pečetě

Lepší život

„Takže to je ten důvod, proč Sasukeho dostal Kakashi?“ pověděl po chvilce Naruto, když se oklepal z tohoto, kdo ho bude učit, přece jenom slyšel, že nechat se trénovat od něj, není žádná legrace, ale když nad tím zapřemýšlel, snad kromě Asumy, každý na něj tlačil až do úplného vyčerpání.

„Kakashi-sempai? Hokage-sama má zajímavý smysl pro humor,“ pověděl klidně muž v masce, „ale ano, když jej nemůžu trénovat já, Kakashi-sempai je ten nejlepší, teoreticky jsi mohl být trénován i jím, ale Danzō-sama pochopil, že trénink s čtyřhodinovým zpožděním dennodenně by ti moc nepomohl.“

„A Sasukemu pomůže?“ zeptal se Naruto nechápavě.

„Bude to pro mého bratříčka zkouška trpělivosti, ty bys jí neprošel hned první den,“ pověděl Shisui a Naruto se vsadil, že za tou maskou byl úsměv, který by mu nejradši smazal z tváře.

„A ona? Proč je tu?“ ukázal Naruto hlavou na člena ANBU s ženským hlasem.

„Řekněme, že má ráda moji společnost a nechme to tak,“ neodpověděl mu Shisui.

„Takový lidi existují?“ neodpustil si potichu odseknout Naruto, ale tak aby jej oba slyšeli.

„Líbíš se mi, myslím, že budeme spolu vycházet,“ dostalo se mu pobavené odpovědi od ní, než stačil něco Shisui říct, „nemůžu ti pomoct tady jako Shisui, protože váš trénink požaduje jednu speciální věc, kterou samozřejmě já nevlastním, takže kromě nějakých rad v tréninku, budu posilovat to, co umíš.“

„A to je?“ zeptal se Naruto.

„Souboj na blízkou vzdálenost.“

„Nebyl by na to lepší Maito Gai nebo někdo takový?“

„Neměl být úplně hloupý?“ otočila se ona na Shisuie a Naruto si jenom povzdechl, co jiného mu zbývalo.

„To bývalo, když ses připojila k ANBU,“ dostalo se jí odpovědi.

„Opravdu?“ podivila se podle Naruta hraně, „v tom případě máš možnost se i něco naučit,“ otočila se zpět na Naruta, „nebudu tě učit taijutsu, nic takového jsem neřekla, jen že tě budu učit boje na blízkou vzdálenost a to s tímhle,“ vytáhla z batohu dvě typické ANBU katany a zapíchla je před sebe, „považuju se za expertku na obranu proti kenjutsu, když dokážeš zranit mě, jsi jen krok předtím, abys zranil jednoho ze Sedmi šermířů a když dokážeš zranit jednoho z nich pomocí meče, jsi jenom krok od toho, aby ses jím stal i ty, když ovšem jsi z Mlžné.“

„Takže vás nedokáže porazit nikdo z tvých kolegů?“ zeptal se Naruto se zájmem, jestli je lepší než ostatní, tak právě vyhrál jackpot.

„Koho máš na mysli?“

„Podle úrovně sestupně: Hayate, Yūgao, Yamato-sensei,“ začal vyjmenovávat a po každém jméně přidal na pravé ruce jeden prst.

„Nejsi mi ty ale nějak informovaný,“ pověděla bez emocí členka ANBU, „ale abych ukojila tvou zvědavost po informacích, které si pak můžeš zapsat,“ ukázala přesně do míst, kde měl schované své informační karty a Naruto ji musel v duchu zatleskat, 1:1 na správné použití informací, bylo vidět, že ANBU opravdu měli nějaké schopnosti, nebo aspoň teda ti, kteří nebyli takový hlupáci, že se jim schoval při svých vtípkách, „tak aniž bych uměla s tímhle zacházet,“ ukázala nohou na katany před ní, „ani jeden z nich mi s nimi nikterak neublížil.“

„Neumíte zacházet?“ nyní už Naruto opravdu otevřel ústa překvapení, to používá nějakou jinou zbraň?

„Stačí mi kunai,“ pokrčila rameny, jakoby to bylo nic ale Naruto i ve svém šokovaném stavu pochopil, že o svých schopnostech má vysoké mínění a tahle skromnost na oko je jen hra.

„V tom případě mi bude ctí se od vás učit, ANBU-san,“ lehce se uklonil Naruto, neuznával mnoho lidí, ale ty, které ano, těm se nebál svoji úctu ukázat.

„Říkej mi Ansatsu, to je moje krycí jméno,“ dostalo se mu odpovědi, „a nepotřebuji slyšet od tebe nějakou úctu nebo podlézání, snaž se naplno a oba splníme to, co nám bylo nařízeno.“

„Jinak než naplno to neumím,“ ubezpečil Ansatsu Naruto a všichni se ponořili do ticha, které Naruto porušil tím, že si vzal katany, co byly na zemi a vyzkoušel si je v ruce, byla to docela čest je držet, když tyhle dostávali jen ti, co nějak spolupracovali s ANBU.

„Tak když už bylo vše vysvětleno, začneme,“ pověděl Shisui po chvilce, „meče teď potřebovat nebudeš, ty si pak nech na trénink s Ansatsu, na můj trénink budeš potřebovat jen silné plíce.“

„Dobrá,“ vzal Naruto oba meče a hodil je tak, že se zapíchli do figuríny, co stála poblíž, „co mám použít za větrnou techniku?“

„Jakoukoliv, co dokážeš kombinovat s mojí ohnivou,“ pokrčil rameny Shisui.

„V tom případě každá, máme už toho se Sasukem mnoho nacvičeno.“

„Opravdu?“ hraně se podivil Shisui a po pár pečetích, kterých si Naruto ani nevšiml a jednom výdechu, stal před ním Shisui s ohnivou koulí v ruce, „prosím,“ vybídl ho Shisui.

„Kam to hodíš?“ otočil se Naruto kolem sebe na figuríny a terče, co tu měl připravené.

„Nikam, zesil mi to tady… v ruce,“ ukázal druhou rukou Shisui na ohnivou kouli, která tam stále plápolala.

„To nedokážu, ale ani to nemá smysl ne? Když to hodíš, já použiju větrnou techniku, tak to bude mít ten super účinek, to je to, co chceme ne?“ nechápal Naruto.

„Spojit oheň a vítr dokáže každý první, stačí na to jakékoliv dvě techniky, ale spojit ty techniky tak, aby měli stejný poměr čakry, dokáže jenom hodně zkušené duo a to chce roky práce a zkušeností a dost možná i ostřílené veterány, protože jenom oni dokážou svou techniku používat pořád stejně a neměnit ji každým pokusem.“

„Dobrá,“ protáhl Naruto a začal to tak nějak chápat, „nemyslím si, že ale my budeme moct spolupracovat roky, abychom se to naučili, jaký to má teda význam?“

„Zapomínáš na to, že jsem Uchiha a to je to o čem Ansatsu mluvila, to proč, tě tohle dokážu naučit pouze já a Kakashi a později by mohl i Sasuke, Sharingan toto ulehčí tak moc, že jsme za to nenáviděni po celém světě, stačí se Sharinganem dobře podívat na tvou větrnou techniku a pak udělat stejný poměr čakry se svou ohnivou, pochopitelně to ale nejde na dálku, když vyfoukneš nějakou techniku, tak než já pomocí Sharinganu zareaguju poměr a pošlu svou, vítr už je dávno pryč nebo ztratí svou účinnost.“

„Takže jestli to chápu dobře, musím vytvořit něco větrného ve své ruce, aby si to mohl ty či Kakashi-sensei či Sasuke správně poměřit a pak až teprve spojit naše techniky?“

„Přesně tak.“

Na to se Naruto jen podrbal na hlavě. „A jak to udělám?“

Shisui si musel jenom tiše povzdychnout. „Dobrá otázka, jelikož si zvládl jak přeseknutí listů, tak vodopádu, tak umíš s větrnou technikou v ruce slušně zacházet, teď už jde jen o to, dát ji jakýkoliv tvar a udržet jej natolik, abychom to já či jakýkoliv jiný uživatel Sharinganu mohli použít.“

„Počítám s tím, že to nebude žádná legrace.“

„Ne, ale budeš nejspíše jediný na světě, kdo to dokáže.“

„Prosím?“ skoro se až zakuckal Naruto překvapeně, dnešek se pro něj zapíše do dějin jako den překvapení.

„Za prvé tato technika ti každým nepovedeným pokusem rozřeže ruku, takže máš omezený počet pokusů, než tvoje ruka začne být natolik poraněná, že budeš ji muset vystřídat či počkat až se vyléčí, to v čem jsi výjimečný je tvoje rychlá regenerace, takže budeš schopen to trénovat častěji, než kdokoliv jiný až na pár výjimek, jako je třeba tvoje příbuzná Karin, ta ale nemá větrnou čakru. Za druhé, můžeš vyvolávat klony a i když se ti zničí pokaždé, co se jim to nepovede a vlastně se nikdy nedostanou ani na začátek té techniky, dokud se ji nenaučíš pořádně, tak budou postupně zjišťovat metody, které nepoužívat a budeš k cíli blíž. Nemusím ani připomínat to, že tolik stínových klonů co ty, moc lidí nevytvoří a ti co jo, opět nemají větrnou čakru. A za třetí, i kdyby se našel někdo, kdo by byl Jinchūriki a měl větrnou čakru, bude mu chybět poslední část skládanky.“

„A to je?“ nevydržel to Naruto zvědavostí.

„Tohle,“ a s tím si Shisui sundal masku a on uviděl propichující pohled Sharinganu, „pomocí mých očí ti budu říkat, co děláš špatně a jak to napravit a řekněme, že i Ansatsu o tomhle něco ví, i když Sharingan nemá a naposledy máš vesnici plnou lidí, kteří dokážou svýma očima vidět něco, co ostatní ne.“

„Byakugan,“ pochopil Naruto, „nevím, jestli bude někdo z nich ochotný mi ale pomáhat, jejich klan mě nemá moc v oblibě.“

„Buď si někoho najdeš, nebo ti to bude trvat déle,“ pokrčil rameny Shisui, „Danzō-sama je ochoten pomoci, ale nikdy nikoho nevedl za ručičku.“

„Chápu, pustím se do toho zítra.“

„Myslím, že budeš rád, že zítra se doplahočíš na svou misi třídy D,“ odtušil Shisui, „a teď začneme, ať něco stihneme a abych nezapomněl, máš povoleno použít třicet klonů, to jsou slova Hokage-sama,“ na to jen Naruto pokýval a vyvolal třicet klonů a každý začal něco dělat, ale jelikož nevěděl co, bude to asi pěkně na dlouho.

***

Naruto si už asi po sté povzdechl, jeho ruce byly už více jak týden v jednom ohni a ani Kurama tomu nepomáhal tak, jak by chtěl, ano samozřejmě, vždy se vyléčil a jeho ruce druhý den vypadaly vždy jako nové a nikdy nepoškozené, to ale neznamenalo, že to neštípalo či nepálilo. Nemohl si ani dojít za nikým ze svých známých, kdo by u něj seděl a léčil ho, Tayuyin tým, kde byla Sakura a Karin byly někde na misi, Matsuri, která také uměla základy, byla pryč zase se svým týmem, Kabuto na něčem pracoval v tajnosti a Matka byla někde za hranicemi, to vše značilo to, že se musel léčit jen pomocí sil Kuramy nebo každý den chodit do nemocnice a to nepřicházelo v úvahu.

Další problém byl s nalezením nějakého Hyuugy, který by mu byl ochoten pomoci, znal jen dva a tím byla Hinata a Neji, který znal z akademie, ale poté co to probíral s Kibou, který tam s nimi chodil, došli oba k názoru, že ani jeden z nich se s ním nikdy nebavil, takže je malá šance, že by mu pomohli, a když nad tím přemýšlel, byla to pravda. Hinata seděla vždy někde a skoro se na něj vůbec nepodívala, jako kdyby měla z něj strach či tak něco a Neji byl podle všech arogantní stejně jako Sasuke možná i o trochu více, takže to také odpadalo a tím pádem neznal nikoho. Napadlo ho požádat o misi, kde by mu třeba nějaký člen přiřazen, ale nejen že by se asi nedoplatil, kdyby to chtěl na více než den, ale tím by také všem ukázal, že na to nemá a to jeho hrdost nedokázala připustit.

Takže jediné co ho napadlo, bylo vyskočit na největší strom a sledovat tak čtvrť, kde bydlel klan Hyuuga a doufat, že uvidí někoho, kdo by to pro něj mohl udělat.

„Měl bys odejít, táta nemá rád, když někdo sleduje přes zeď tajné záležitosti klanu,“ ozvalo se pod ním na druhé straně zdi uctivě a on málem leknutím spadl ze stromu, to opravdu jeho štěstí funguje tak rychle?

„Nejsem tu na špehování,“ otočil svůj pohled na malou holčičku, „vlastně si myslím, že o vašem klanu vím dostatek, rád ale pozoruji lidi ve vesnici, každý je svým způsobem unikátní, víš?“ pověděl a vlastně to nebyla ani lež, dost často skákal na budovu Hokage či na obličeje Hokage, aby se mohl podívat na Konohu, tohle bylo to samé, jen trochu jiné.

Na to se dole děvče zamyslelo. „Nemyslím, že by to tatínek pochopil, je na tohle přísný.“

„A kdo je tvůj tatínek?“ zeptal se Naruto se zájmem.

„Hlava klanu,“ dostalo se mu klidné a tiché odpovědi, a jestli Naruto málem spadl předtím, teď to bylo ještě těsnější, jaká je šance, že potká nejmladší dceru Hyuugy Hiashiho pár minut poté, co si sem sedne?

„V tom případě jsi Hanabi co?“ řekl něco konečně Naruto.

„A ty Naruto co?“ dostalo se mu odpovědi s úsměvem a Naruto už to nevydržel a přemístil se před ní, ale do slušné vzdálenosti, aby si nemyslela, že ji chce ohrozit, i když vlastně nebyl pozván.

„Jak to víš?“ zeptal se překvapeně z kleku, aby ji viděl lépe do očí.

„Sestřička zmínila tvé jméno, několikrát,“ zaculila se Hanabi asi nad tím, že věděla něco, co on ne, „neměl by si tu být, kdybych se teď cítila ohrožená a zakřičela, nedopadl bys moc dobře.“

„A proč to neuděláš?“ zeptal se zvědavě Naruto, kdyby něco, věděl, že by dokázal utéct, dokázal to před několika lety, dokázal by to stoprocentně i teď.

„Nepotkávám moc cizích lidí,“ pokrčila rameny Hanabi, „vlastně skoro vůbec nikoho, tady je to každý člen našeho klanu.“

„To se brzy změní, půjdeš příští rok na akademii ne?“

„Ty víš kolik mi je?“

„Říkal jsem přece, že přece vím o vašem klanu dostatek,“ usmál se Naruto a sedl si do tureckého sedu, aby dal na vědomí, každému kdo by se tu najednou objevil, že tu není jako nepřítel.

„Tatínek mě tam nenechá jít, bude mě chtít trénovat doma,“ vrátila se Hanabi k předchozí debatě.

„Na akademii se toho naučíš více než doma, tvůj bratranec i tvoje sestra tam chodí a jsou silný.“

„Ne natolik, aby prošli stejně jako ty na poprvé.“

„Překvapuješ mě, Hanabi,“ usmál se Naruto nad jejími znalostmi, „můžu ti tak vůbec říkat? Máš větší postavení než já,“ a když Naruto viděl šťastné pokývání, pokračoval, „tvé znalosti o mé osobě mě skoro až šokují, ale abych navázal, není to tak jednoduché, Hinata hodně pokročila, co se změnila akademie, ale o tom ty budeš vědět nejvíce co?“ na to jenom Hanabi s úsměvem přikývla, „její soupeřka byla ale Karin a tu by nedokázalo porazit ani stádo slonů,“ pověděl Naruto vážně, ale tak aby rozesmál svou malou společnici, „Karin dokáže léčit své zranění velmi schopně a Hinata byla moc laskavá, aby se snažila o nějaké vážné zranění, takže výsledek byl takový, jaký byl a Neji? Sasuke je Uchiha a to už myslím říká všechno, tvůj bratranec je bojovník na blízkou vzdálenost, nemohl porazit někoho, kdo útočí na dálku, ale můžu tě ubezpečit, že kdyby šel proti mně kdokoliv z nich, prohrál bych tak.“

„Sestřička by v té době omdlela, kdyby měla s tebou bojovat,“ zahihňala se Hanabi, „teď by tě ale porazila,“ pověděla s naprostou důvěrou, až to skoro Naruto zaskočilo.

„Hej, nejsem tak slabý,“ ohradil se Naruto na oko.

„Tak se mnou bojuj,“ pověděla natěšeně, „chci si zatrénovat s někým, kdo nebojuje stejně jako já.“

„Jasný, zlomím ti jeden vlas a tvoje rodina se postará, abych do konce života nemohl jíst nic jiného než tekutou stravu,“ pověděl ironicky Naruto, na což se jen Hanabi zasmála.

„Bojíš se,“ pověděla po chvilce vypočítavě.

„Nebojím se.“

„Ale jo, je ti skoro jednou tolik co mě a bojíš se mě.“

„Mám respekt z těch, co tě hlídají a starají se o tebe, to je rozdíl,“ vysvětloval Naruto.

„Nikdo se to nedozví, slibuji,“ nadhodila na něj psí očka a Naruto si jenom povzdychl, tohle na něj bohužel platilo, všechny holky nad ním měly moc, když udělaly tento pohled.

„Tomu nevěřím, ale dobrá,“ povzdychl si podruhé, „snad pak dokážu utéct před tvým tátou.“

Hanabi se na tváři objevil nejšťastnější výraz a vytáhla si kunai a postavila se do základního bojového postavení a když Naruto ukázal, že může jít, rozběhla se na něj, Naruto se jen uhýbal, nadskočil, ohnul se, či udělal otočku, aby se jí vyhnul.

„Pokud nepoužiješ Byakugan, nic neuděláš,“ pověděl Naruto mezi jednotlivými úhyby.

„Jak si přeješ,“ a s tím zahodila kunai a aktivovala svou oční techniku a s tím Naruto už musel reagovat jinak, tak aby jej nezasáhla jak její ruka či čakra, kterou z nich vypouštěla, takže její údery odrážel svýma rukama na stranu či k zemi, aby jej čakra nezasáhla, ať už to chtěl přiznat nebo ne, její schopnosti na to, jaký měla věk, byly velmi dobré, bylo jasné, že se moc nezapotil, přece jenom jeho rychlost byl na hodně slušné úrovni, takže mohl uhýbat a blokovat jak chtěl, kdyby ne asi by ho Ameyuri už dávno při tréninku zabila, „snaž se více,“ hecoval ji a Hanabi ihned zareagovala, její útoky se staly rychlejší, stejně jako její nádechy a výdechy, Naruto stále neměl mnoho práce, ale jestli si myslel předtím, že je dobrá, teď jí musel povýšit ještě o jednu třídu v kvalitě, sice byla první Hyuuga s kterým bojoval, ale i tak, na to, že před ním stála dívka o dobrých patnáct centimetrů menší a o necelých pět let mladší, byl to slušný souboj. Když ale uskočil a všiml si, že na střeše jednoho domu se objevil další Hyuuga, nadechl se a slabým větrem foukl na Hanabi tak, že jemně spadla na zadek a pak se otočil na jejího ochránce a odfoukl oba shurikeny, co letěly před něj jako varování.

„Hanabi-sama!“ skočil před ní ten Hyuuga a zakřičel to tak nahlas, že se za chvíli objevili i další, na to Naruto reagoval jen s dalším povzdechem, jedno ale klanu Hyuuga nemohl upřít a to jejich ochranářský pud, to zjistil hned poté, co se před Hanabi přemístil i její táta.

„Ahoj otče,“ ozvala se stylem nevinného děvčátka.

„Může mi někdo vysvětlit, co se děje?“ zeptal se Hiashi přísně a tvrdě.

„Našla jsem si kamaráda,“ pověděla Hanabi a vystoupila z jeho stínu, aby mohla na Naruta mrknout, „Naruto byl dokonce i tak hodný, že byl ochotný se mnou trénovat, že Naruto?“

„Jen ne i ty,“ povzdychl si Hiashi a změřil si Naruta pohledem, proč on a proč musí zkřížit cestu oběma jeho dcerám?

„Hanabi běž domů, za chvilku přijdu a budeme pokračovat v tréninku,“ pověděl nekompromisně Hiashi a zase zaměřil pohled na Naruta.

„Proč, otče?“ posmutněla Hanabi.

„Tvůj otec se bojí, že by mi narostly ocásky,“ odfrkl si Naruto, „že Hiashi-sama?“ pověděl Naruto titul jen tak, aby se neřeklo, nebyla v něm žádná úcta, „děkuji za trénink Hanabi,“ usmál se na malou holčičku, „jednoho dne budeš ohromná kunoichi, už teď jsi od toho jen pár kroků,“ s tím se jí lehce uklonil, to samé udělal i jejímu otci a zmizel, bylo to nejjednodušší, co mohl udělat a taky nejbezpečnější, byl to asi celý blbý nápad přijít tam, ale aspoň poznal Hanabi, takže to asi vše nebylo tak zbytečné.

***

„Kabuto-kun,“ ozval se potěšeně Hokage, „pojď dál a posaď se, čaj?“ ukázal na konvičku na vedlejším stolku.

„Děkuji, ale není potřeba,“ odmítl slušně Kabuto a posadil se.

„V tom případě poslouchám,“ usmál se Sandaime a zapálil si tradičně svou dýmku.

„Než začnu s vysvětlováním, musím upozornit, že výsledky jsou děsivé,“ povzdechl si Kabuto a trochu se i otřásl.

„Bohužel to není něco, co by mě překvapovalo,“ vyfoukl Sandaime kouř ze svých plic, „Orochimaru se dá spojit pouze se slovy děsivé a odporné.“

„Zjistili jsme, že existují minimálně dva druhy prokleté pečetě, jeden je již známý, je jím Nebeská prokletá pečeť, kterou má na sobě Anko, která se charakterizuje vzhledem tomoe, které jsou tři jak u vyvinutého Sharinganu,“ začal Kabuto a položil na stůl pro upřesnění obrázek této prokleté pečetě, i když ji Hokage samozřejmě znal, „druhý druh jsme nazvali jako Zemská prokletá pečeť, jako opozitum názvu prvního, oproti vzhledu tomoe, jsou to tři trochu zahnuté čáry,“ znovu položil na stůl další dva obrázky, „takhle podle Jirayi-sama vypadal Kimimaro při první úrovni,“ ukázal na ten druhý, „vyzpovídali jsme na toto téma Anko a z toho co si pamatuje, jsou schopnosti a to všechno dost podobné, takže usuzujeme, že mají stejnou úroveň síly a že jsou si teda v rámci možností vyrovnané.“

Na to jen Sandaime pokýval hlavou a vzal si do rukou obrázky.

„Využili jsme všech možností, které jste nám poskytnul a jak Byakugan, tak Sharingan, tak dokonce i Fukusaku-sama nám potvrdili toho, co jsme předpokládali, čakra kolující v těle Kimimara je senjutsu čakra. Podle našich domněnek, po nakažení či aplikování této pečetě, začne člověk postupně ztrácet veškerou svou čakru a je nahrazováno jakousi napodobeninou senjutsu čakry, což odpovídá změnu vzhledu, kterou prochází i Jiraya-sama při použití senjutsu čakry. Dle dalších domněnek a zjištění ze souboje Jirayi-sama nositelé prokleté pečetě dokážou ji použít, ale ne ovládnout či ji kontrolovat, tudíž nikdo z nich nedokáže kontrolovat přírodní energii, což znamená, že i když schopnosti uživatele jsou na slušné úrovni, jsou hodně podřadné oproti typickému Sage módu.“

„To nejsou dobré informace,“ řekl jenom zamyšleně Hokage.

„A to nejsme u toho nejhoršího,“ připustil Kabuto, „od dob aplikování pečetě na Anko uběhla dlouhá doba a odvážím si tipovat, že Orochimaru vymyslel něco, co zvýšilo pravděpodobnost na přežití, můj názor je jakýsi rituál, kde bude experimentovaný držen na hranici smrti tak, že má mnohem větší šanci přežít, řekněme třeba jedna ku šesti, tudíž musíme předpokládat i to, že v té nové zemi se těchto oblud může objevit více a i když nemusí být použity proto, že nemusí sebe ani ovládat při přeměně a to, že je velká šance, že zemřou po použití druhé stádia, není to něco, co bychom měli brát na lehkou váhu.“

„Kabuto-kun,“ pověděl Sandaime po chvilce, „budu po tobě chtít jednu upřímnou odpověď.“

„Ano pane?“

„Kdyby si v té noci odešel k Orochimarovi, dokázal bys upravit tu pečeť tak, že by přežívali druhé stádia této pečeti?“

Nad tím se Kabuto musel chvilku zamyslet, dokázal by to? „Myslím si, že ano, se správnými prostředky a s množství pokusných morčat,“ odfrkl si Kabuto, „bych to nejspíše dokázal.“

„Děkuji za upřímnou odpověď,“ povzdechl si Sandaime, „a děkuji, že jsi v tom případě neodešel.“

„Nezradil bych svůj domov, Hokage-sama.“

„Ohnivá vůle je úžasná věc, že Kabuto-kun?“ pousmál se Sandaime, „to je důvod, proč Konohu nikdy nikdo neporazil, mohou porazit Hokageho, ale zničit ohnivou vůli nikdo nikdy nedokázal, jsem rád, že i ty jsi ohnivou vůli v sobě našel.“

„Já také, řekněme, že moje rodina se o to postarala,“ malinko se také Kabuto pousmál.

„To rád slyším,“ pověděl stále Sandaime s úsměvem, „a nyní mi řekni to nejhorší, oba víme, že něco takového existuje.“

„Mám i dobrou zprávu, nechcete slyšet nejdřív ji?“

„Na dobré zprávy už jsem starý.“

„V tom případě bych prosil, jestli můžete odvolat každého, aby se tuto informaci nedozvěděl nikdo jiný, i já ji ještě nikomu neřekl,“ pověděl vážně Kabuto.

Sandaime jenom nadzdvihl obočí, ale udělal tak, za chvilku už tu seděli jen sami a Kabuto věděl, že nikdo nemůže odposlouchávat.

„Zjistil jsem to, že každá prokletá pečeť obsahuje kus Orochimarovi DNA a tudíž je možné, pomocí jedné zakázané techniky Orochimara z této pečetě ‚vytáhnout‘.“

„Cože?!“ vyskočil Sandaime ze židle tak rychle, že ji za sebou shodil a jelikož to Kabuto viděl poprvé v životě, vyděsil se, „takže po smrti Orochimara kdokoliv s touto informací může Orochimara oživit znovu a znovu, doté doby dokud bude mít někoho s prokletou pečetí?“

„A kus tkáně či masa či kusu těla od Orochimara,“ upřesnil Kabuto, „pak ano, kdokoliv s touto znalostí dokáže Orochimara znovu a znovu oživit.“

„Parchant,“ ulevil si Sandaime a podíval se z okna, „opravdu si dokázal dosáhnout nesmrtelnosti,“ pověděl Hokage jen tak sám pro sebe.

„Jestli mohu poprosit, Hokage-sama,“ ozval se po chvíli Kabuto.

„Cokoliv, Kabuto-kun,“ otočil se Hokage na něj.

„Chci, aby Danzō použil své Fūinjutsu abych tuto techniku nemohl vyslovit ani použít, tím pádem budete jediný s touto znalostí a nemusíte se obávat o šíření této informace, myslím, že ani Orochimaru se s tím nebude nijak chlubit, jinak by riskoval to, že by někdo záměrně ničil jeho pečetě.“

„To po tobě nemůžu chtít, věřím, že nechceš zradit.“

„Není to otázka důvěry, Hokage-sama, nechci, aby mě někdo ovládl či něco podobného, tato informace musí skončit s mou smrtí.“

„Jsi si tím jistý?“ podíval se na něj Hokage vážně.

„Až tento experiment ukončíme a budete vědět vše, chci, abych tuto informaci nikdy nemohl použít a byla mi případně i vymazána z hlavy.“

„Jak si přeješ, Kabuto-kun, máš mou neskonalou vděčnost za tuto informaci.“

Na to se jen Kabuto uklonil, bylo to nejlepší, co mohl říct či udělat.

„A teď prosím tu dobrou informaci.“

„Samozřejmě,“ pokýval Kabuto hlavou, „když tuto techniku použijeme a nebudeme mít část Orochimarova, do které by se oživil, můžeme zbavit Anko prokleté pečetě, domnívám se, že po použití techniky Kaija Hōin vyjde z jejího krku jen temnota představující Orochimarovo vědomí, které jelikož nebude mít kam jít, bude okamžitě zničeno, doporučil bych k tomu ale velké přípravy na místo, různé bariéry a tohle všechno.“

„To je opravdu dobrá zpráva, Anko bude jistě velmi ráda, a pokud se to podaří, věřím, že i od ní se dočkáš nějaké vděčnosti,“ usmál se nakonec Sandaime, „udělám tedy, jak navrhuješ, připravím na to nějaké místo a až bude čas, zavolám tě, doté doby tě nechám pracovat dál,“ propustil ho Sandaime a když Kabuto mířil ke dveřím, ještě ho zastavil, „a Kabuto až tohle skončí, poznáš, že Hiruzen Sarutobi dokáže být vděčný těm, kteří dokážou udělat všechno pro svou vesnici.“

„Děkuji, Hokage-sama.“

„Není zač, synku, není zač,“ pověděl ještě tiše Hokage a sedl si zpět na židli, kterou musel zvednout, Orochimaru zase překvapil, ale pokud tyto informace ví, možná jej dokáže včas zastavit, už nesmí nikdy váhat tak, jako předtím, už nikdy.

Formát pro tisk