Kapitola jedenáctá - Svět shinobi
Lepší život
„Tým 7 se hlásí podle rozkazu,“ pověděla Nonō, když se dostavili do kanceláře Hokage, jak jim bylo nařízeno.
„Nazdar, staříku,“ ozval se rychle Naruto.
„Rád tě vidím, Naruto, všechno pořád dobré?“ zeptal se Hokage a ignoroval více méně všechny ostatní.
„Jasná věc!“ souhlasil ihned Naruto, „všechno je v nejlepším pořádku.“
„V tom případě určitě vezmeš se svým týmem jednoduchou misi,“ pokračoval Hokage a teď se podíval na všechny, „jedna eskortní mise úrovně C.“
„Proč je potřeba našeho týmu?“ podivila se Nonō, eskortní mise jejich tým zásadně nedělal, nebylo tam mnoho, co zjistit, tudíž tam byli zbyteční.
„Ten koho doprovázíte, žije těsně u moře, ve kterém se nachází i vesnice ukrytá v Mlze, pochází odtud divné informace o občanské válce, atentátech na Mizukageho a podobné informace, tudíž je domluveno s klientem, že si můžete půjčit jeho loď a přitom, co tam necháte zbytek týmu klienta hlídat, podívat se po těchto záležitostech,“ vysvětlil Hokage, „bude vás doprovázet i Matsuri, protože oba její bývalí týmoví partneři už jsou chuniny, ve třech lidech bude klient v bezpečí a vy budete mít dostatek času po dobu této mise se podívat na Mlžnou.“
„Rozumím,“ potvrdila Nonō, nelíbilo se jí, že ona a Kabuto bude muset na dlouhou dobu opustit svůj tým, ale rozkaz byl rozkaz a Sasuke byl velice schopný ninja, kdyby se něco stalo.
„To jsem rád,“ byl vidět úsměv na stařičké tváři Hokageho, „tady jsou další informace,“ podal Nonō jeden svitek, „a dobře se rozlučte, budete minimálně měsíc pryč, možná i dva.“
„V tom případě tě staříku dneska zvu do Ichiraku,“ zakřičel ještě Naruto, než ho odtáhli ven, aby dál už neobtěžoval, Sandaime se ale jen usmál, nebylo nic lepšího než trávit čas s těmi, co o něj stojí jako o osobu, ne jenom kvůli tomu, čím je… no možná bylo lepší sledovat pomocí své skleněné koule skoro nahé ženy v lázních, ale to samozřejmě nikdy nahlas nepřizná.
***
Z toho koho měli chránit, se vyklubal jeden z největších rybářů, který prodává na tržišti v Listové, takže bylo pochopitelné, že neměl rád Naruta a taky se mu to nebál ukazovat tím, jak na něj nenávistně zíral.
Narutovi to ale bylo jedno, kdyby mu za každého člověka, co na něj nenávistně zírá, dali jednu minci, dneska by byl s penězi za vodou, ale tak to není, tak dělal to, co uměl nejlépe, ignoroval jejich klienta. Mohl být rád, že se konečně dozvěděl, proč ho lidé nenávidějí, ale i když to věděl, nepomáhalo to vůbec nijak, takže byl strašně rád, že Fū si žije spokojený životem a že ji berou jenom jako podivínského ninju s podivínskou čakrou, co se spolčuje s Narutem a ne jako další Jinchūriki. Nevěděl, jestli by vůbec byla brána stejně nenávistně jako on, protože přece jenom její démon Konoze nic neudělal, kdežto Kurama toho učinil dost a nic hezkého, ale ať už by to bylo tak či tak, nehodlal ten risk ani zkoušet, tudíž o tom, čím Fū je, věděl jen Hokage, ti nejdůležitější anebo členové její pomyslné rodiny. Pro něj bylo příhodné i to, že nikdy se ještě nedostal do momentu, kdy by opravdu za Kuramou musel dojít a vzít si jeho čakru, takže ať už byl Kurama jakýkoliv, zatím to nepoznal a možná byl i za to rád.
„Je nějaký problém s někým z mého týmu?“ zeptala se ne zrovna mile Nonō, když si všímala, jak je Naruto brán.
„Ne, jen ten blonďák nevypadá moc schopně na ninju,“ řekl jejich klient nahlas, nechtěl porušit nejspíše žádný zákon, tak radši jenom naznačil, že je hrozný ninja, než to, že je Jinchūriki.
„Pokud je mi známo, nezaplatil jste tolik, abyste mohl mít jen schopné ninji.“
„Také jsem ale nezaplatil za blonďaté dítě, které není k ničemu.“
„To by stačilo, pane,“ zvedla hlas Nonō, „pokud jste si chtěl vybírat, měl jste to navrhnout, když jste misi zadával, teď jsme my váš doprovod a já nestrpím urážení ani sebe ani mého týmu.“
Na to jejich klient radši neřekl nic a pokračoval dál s nějakým tichým mumláním.
Naruto ucítil ruku na svém rameni a s úsměvem se otočil na Matsuri, jeho úsměv měl říct, že je v pořádku, snad mu to jeho kamarádka uvěřila. Naruto se s tímhle naučil žít a po všech těch slovech, už asi není nikdo, kdo by ho tímhle urazil.
„Jsem unaven, chci jít spát,“ promluvil jejich klient a ukázal na vesnici, která byla před nimi.
„Nebylo nám řečeno, že si budeme muset platit za hotel, tudíž pokud neplánujete zaplatit pokoje nám všem, budete spát ve stanu, jak my všichni ostatní, jinak vás nebudeme moct ochránit.“
„Fajn, tak my postavte stan,“ odmávl to jejich klient a sedl si na jeden z pařezů.
„Matsuri, postav stany, Sasuke, sežeň dřevo na oheň,“ začala Nonō s příkazy, „Naruto, formace kruh,“ dokončila a Naruto vytvořil deset klonů a poslal je hlídat do všech směrů. Dále bylo jen rozděleno pořadí hlídky a mohlo se jít zalehnout, teda mohlo by, kdyby si Nonō nepozvala Naruta ještě na kus řeči.
„Naruto, jsem ráda, že nereaguješ na ty řeči, pokud se nenecháš vyprovokovat, přestane to.“
„Nemusíš mi lhát, matko,“ řekl Naruto a posadil se vedle, možná neuměl poznat lhaní jako Karin, ale to neznamenalo, že nepoznal milosrdnou lež jako všichni ostatní, „vím, že se to jen tak nezmění a jsem s tím smířen, nemusíš se obávat, že mi ujedou nervy, je hodně věcí, nad kterými můžu vybouchnout, ale tohle to nebude.“
„Naruto,“ povzdychla si Nonō, „proč si myslíš, že se to nezmění.“
„Změnilo se to za devět let, co žiju? Změnilo se to za necelé tři roky, co jsem ninjou? Proč by se to tedy změnilo dnes či zítra?“
„Naruto, ty nejsi pesimista, kam zmizel ten optimismus?“
„Ten je někde uvnitř tady,“ poklepal si na hruď Naruto, „a pokud mě lidé nepřesvědčí, že má důvod se vrátit, nechám ho tam.“
„Naruto, co se stalo?“ pochopila ihned Nonō, že něco není v nepořádku, „víš o tom, že mi můžeš vše říct, že jo.“
„Platí to samé ale vzájemně?“ zeptal se narovinu Naruto, „můžeš mi také říct vše?“ v tuhle chvíli by nikdo Naruta nepoznal, Naruto měl stejně jako mnoho dalších lidí dvě osobnosti, stejně jako ten muž v šíleném zeleném oblečení, co si vzal pod svá ochranná křídla Leeho, také se choval jak pošuk, ale jakmile předváděl nějaký pohyb, trénoval, byl to jounin jako každý jiný.
„Naruto, pokud budu mít rozkaz ti něco neříct, musím ho splnit,“ pověděla smutně Nonō.
„V tom případě, já jsem si sám sobě také dal rozkaz, rozkaz o tomhle nemluvit,“ využil důvodu Naruto a vstal, „nyní se půjdu vyspat, pokud nebudu dostatečně čilý, mohl bych poslouchat celý den, že nejsem jenom ninja k ničemu, ale jsem také unavený ninja k ničemu,“ to bylo vše co Naruto řekl. Od té doby, co se dozvěděl, že je Jinchūriki Kuramy nebo Kyuubiho, bylo jedno, jak se mu říkalo, to řekl jen Karin, protože bylo nemožné ji lhát, Fū to věděla a Tayuya s její inteligencí a nápovědami by to stejně někdy zjistila, tak to řekl i jí a jelikož by bylo neférové a vypadalo by to, že Matsuri jako jediné nevěří, řekl to i jí, ostatní to věděli už dlouho dobu nebo to nevěděli a tak to plánoval nechat, pokud za ním nikdo nepřijde a konečně mu to neřekne, bude dělat, že to neví, bude dál dělat, že je úplný idiot, i když jak by jím mohl být? Karin ho naučila vše o emocích, donutila ho přečíst tuny knih, Kabuto mu také vysvětlil tisíce věcí jako nejchytřejších z nich a jelikož už nebyl vyhoštěnec společnosti, ale měl přátele, naučil se také mnoho sociálního chování. Proto snad nemohl nikdo předpokládat, že když žije v domě s dalším Jinchūriki, že nepochopí tajemství o sobě a jestli to někdo předpokládal? No… oba mohli hrát tuhle hru.
***
„Tohle je můj dům,“ ukázal jejich klient po zhruba týdenní cestě na rybářskou chatrč, „předpokládám, že bude trvat tak měsíc, než nachytám potřebné množství ryb, abychom se mohli vrátit, tudíž ať jeden z vás se stará o můj dům, úklid, vaření a tak podobně, ten s těma černýma očima mě bude doprovázet na lodi a ten blonďatý ať aspoň nepřekáží,“ vysvětlil okamžitě, až to vypadalo, že jeho povýšenost nezná mezí.
Nonō se nechtěla hádat a tak počkala, až jejich klient zmizí. „Matsuri omlouvám se, ale zbyde na tebe tedy tato práce.“
„To je v pořádku, sensei, nevadí mi to.“
„Sasuke, ochraňuj tedy klienta na jeho rybářských cestách, nepředpokládám, že se může něco stát, spíše jen potřebuje další ruce, aby nemusel na lodi nic dělat, ale pokud platí, musíme mu vyhovět. Naruto,“ povzdechla si krátce, „pomáhej buď po domě, nebo dělej, co uznáš za vhodné.“
„Provedu,“ kývnul Naruto hlavou.
„Já s Kabutem vyrazíme okamžitě, jak se dozvíme, který člun můžeme použít, udržte se v bezpečí a hodně štěstí,“ dodala Nonō ještě a společně s Kabutem vyrazili do chatrče.
„Tahat ryby,“ odfrkl si Sasuke, „a to jsem si myslel, že se vyhnu těm hloupým misím, co jsme měli v Konoze, člověk by čekal, že náš tým má jiné poslání, než dělat pomocné práce.“
„Nepoznamenám, že je to jedna z tvých nejdelších vět, co jsi kdy řekl, a budu jen souhlasit.“
„Hlupáku,“ přidal ještě Sasuke, ale nebyl v tom žádná zloba, bylo to jenom prostě to, jak se oni chovají.
„Bastarde.“
„Hm,“ bylo vše, co Sasuke řekl a zamířil také k chatrči.
„Budeš v pořádku, Naruto-kun?“ zeptala se starostlivě Matsuri a rychle ho obejmula.
„Dostal jsem volno na měsíc a nemám být v pořádku? Ná, já budu více než v pořádku,“ ujistil svou kamarádku, „a neboj, udělám vše proto, aby si té práce měla co nejméně, a pak můžeme třeba trénovat.“
„Beru tě za slovo v obou případech, nezklam mě,“ zaútočila Matsuri na jeho osobnost, nikoho z jeho přátel nezklamat a bylo jasné, že se tak nestane, Naruto nedokáže zklamat, Naruto v sobě takovouto věc neměl, Naruto se prostě vždy bude snažit až do té doby, když už dál nebude mít tu možnost a to jenom proto, že nebude přinejlepším při vědomí.
***
Byl to týden, kdy Naruto chodil sbírat dřevo, kupovat různé potřeby do blízké rybářské vesničky, opravoval dům a podobně, byl to ale také týden, kdy jeho smysly zbystřili první nebezpečí.
Naruto okamžitě vytáhl kunai, když si všiml hluboko v lese, kam chodil pro dřevo velké krvavé skvrny na zemi, opatrně se vydal po té stopě a všiml si jednoho mrtvého těla, které bylo popáleno buď od ohně, nebo od blesku, každopádně jeho hlava nebyla na místě a jenom čelenka s přeškrtnutým znakem Mlžné, dávala vědět, že někdo ulovil nukenina kvůli penězům. Naruto se snažil nezvracet a všiml si další krvavé stopy, která vedla ještě dál, jeho zvědavost ho nutila jít dále, jeho povinnost se vrátit a nevšímat si problémů Mlžné, mu zase říkala, že má jít zpět, jeho osobnost a úkol jeho týmu zase prohledat, co se tu děje a sebrat z toho co nejvíce informací, zase postupovat a jelikož to byly dva důvody pro a jeden proti, pokračoval po krvavé stopě. Po dvaceti metrech leželo další tělo rovněž bez hlavy a se stejnou čelenkou. Věděl, že se blíží ke konci, protože před ním už leželi dvě krvavé stopy, takže to znamenalo, že najde teď více těl nebo jedno tělo a jednoho člověka, co to způsobil.
Když pomalu pokračoval dál, zjistil, že ta správná možnost byla ta druhá, na malém palouku ležel jeden ninja s dvěma meči zabodnutými v zádech a vedle něj kašlající žena nebo dívka, která se neudržela na nohou a tak u toho kašlání musela klečet.
Naruto nebyl žádný hlupák a proto se hned neukazoval, nechtěl těmi meči dostat i on, ale něco mu říkalo, že ty meče zná, ne osobně, ale zná. Naruto se tedy potichu schoval za strom a snažil se udělat vše, aby nebyl spatřen, všiml si, že ona slečna či mladá paní má na sobě znak Mlžné, což s meči ji okamžitě pasovalo do jedné určité skupiny. Naruto byl okamžitě rád, že společně se Sasukem a Kabutem udělali další dvě kopie skoro všech informačních karet, co Kabuto měl a dovolil jim opsat, takže každý z týmu 7 kromě matky, která měla svůj způsob, vlastnil informace na kartách, které mohli odhalit jen oni, trvalo to sice pár dní opisování, protože Kabuto jich měl stovky, ale nic co by nezvládl se spoustou klonů, Sasuke to měl horší.
On si teda mohl v pokleku vyhledat pomocí čakry tu, co měl o Mlžné a začít si pročítat, co potřeboval a když narazil na známku o Sedmi šermířích, našel si okamžitě kartu o nich, a když tam našel zmínku o jediné ženě v tomto proslulém týmu, už byl jen poslední krok otevřít si kartu přímo o ni, neměl tam mnoho informací, bylo tam jen její jméno, její fotka, kde tu Kabuto sehnal, radši nechtěl ani vědět a nakonec jaký meč ovládala, respektive jaké meče. Naruto měl co dělat, aby se nerozesmál, když zjistil, že ony meče se jmenují Kiba, stejně jako jeho bývalý spolužák.
Naruto měl tedy informace, které potřeboval, věděl, že nikdo ze Sedmi šermířů ho nemá důvod zabít, protože nejsou ani ve válce, ani na sebe nemá vypsanou odměnu a tak mohl opatrně vyjít zpoza stromu a sledovat, jak se ona žena na něj překvapivě otáčí.
„Pes z Konohy?!“ skoro až zavrčela ona žena, až ji to donutilo se znovu zakuckat.
„Kde?“ otočil se Naruto do všech stran, i když mu bylo jasné, že se baví o něm, ale přece jenom jeho hravá povaha z něj jen tak nemohla zmizet.
„Ty,“ dostalo se mu odpovědi a viděl, jak se plazí zpět ke svým mečům.
„Hej! Klid!“ ozval se rychle Naruto, když viděl, že se chce opět ozbrojit, „ať ti ten chlápek udělal cokoliv, nechci skončit jako on, na to jsem moc úžasnej.“
„Takový prcek jako ty? Utíkal by si stejně jako tihle, ale jak je vidět, nepodařilo se jim to,“ pověděla trochu povýšeně, ale její výraz ji moc nevydržel, protože se spustila další salva kašle.
„Nikdy ti nikdo neutekl, hm?“ zeptal se nahlas Naruto jen sám pro sebe a začal si psát tu informaci do malého sešitu, než bude mít možnosti si to dopsat do karty, „blesková podstata,“ pokračoval Naruto, když si všiml blesků kolem dvou mečů v těle nukenina, „není to tak zlé, Ameyuri-san, ale to kašlání asi není moc zdravé, virus? Nachlazení z toho počasí?“ ptal se dál Naruto a ani si nevšiml toho, že Ameyuri rychle vstala a z rychlostí blesku se dostala s kunaiem za něj.
„Teď mi řekneš skrčku, jak víš moje jméno!“ zahrozila.
„Myslíš to, že vím, že se jmenuješ Ameyuri Ringo a jsi jediná žena v té vaší organizaci?“ pověděl klidně Naruto a stále si věřil na to, že mu ona nic neudělá, přece jenom měl ještě jednu pojistku.
„Neprovokuj, skrčku, nemáš kam utéct,“ pověděla hrůzostrašně a kunai se mu skoro zařezával do krku. Na to se jen Naruto ale zasmál, „čemu se směješ?“
„Promiň, je to poprvé, co se mi podařilo někoho vykolejit tím, že jsem o něm věděl informace,“ řekl Naruto vesele, „víš o tom, že ale držíš v šachu jen klona?“
Na to jen Ameyuri bouchla klona po hlavě, až zmizel v kouř, ale než se stačila otočit a vyhledat pravého, padla znovu na kolena a začala kašlat.
„To je z dýmky nebo cigaret?“ zeptal se Naruto a vyšel zpoza stromu, kde si toho klona udělal, než vyrazil.
„Vidíš, jak dopadli oni, tak ti říkám, neprovokuj, takové jako jsi ty, si dávám k večeři.“
„Jíš lidi? Tak proto ty zuby…“ pověděl s pochopením Naruto a začal si znovu psát do sešitu, „Ameyuri Ringo ukazuje známky kanibalismu, známky záliby v odřezávání hlav a -,“ byl ale přerušen od dalšího předříkávání nahlas tím, že se mu znovu objevil kunai u krku a někdo mu sebrat sešit, kde nebylo napsáno vůbec nic, samozřejmě si z ní jenom utahoval.
„Broušení zubů je tradice šermířů,“ vysvětlila a nepohnula se z toho místa, „všichni přede mnou utíkají, jsem známá tím, že ani sto chuninů by mě nedokázalo složit a přesto tu stojíš jako ten největší prcek, kterého jsem potkala, a děláš si ze mě legraci, jsi šílenec nebo sebevrah?“
„Trochu od prvého,“ přiznal Naruto, „kdyby si mě chtěla zabít, uděláš to hned a pokud to kašlání něco znamená, nejsi na tom ani moc dobře, takže k tomu nemáš ani důvod,“ řekl Naruto a když viděl, že se kunai ani nehnul, dodal už nervózně, „že?“
„Nejsi mým nepřítelem,“ uznala nakonec a svůj kunai stáhla a došla pomalu pro své meče, které vyndala z těla nukenina a opřela se o strom.
„A to s tou tradicí broušení si zubů, kdyby ti řekli, ať si nabrousíš uši do špičky, uděláš to?“
„Tradice je tradice.“
„To je hloupé.“
„Ty jsi hloupý prcek.“
„Ty zase nemocnej žralok.“
Na to se mu odpovědi nedostalo, protože se ozval znovu ten drásavý kašel, a když viděl její krev na ruce, kterou si ústa přikryla, sundal si svůj batoh, vytáhl z něj látku, nalil na ní vodu a podal to nemocné šermířce.
„Jsi lékař?“ otočila se na něj zvědavě, ale namočenou látku přijala.
„Počítá se schopnost první pomoci jako lékař?“ když se mu dostalo divného pohledu, dodal, „myslel jsem si, že ne.“
„Přišel jsi počkat, až umřu a sebrat mi mé meče? To se jen tak nestane, ještě mám nějaký čas.“
„Nechci tvé meče, jsem tu jen pro dřevo.“
„Šel jsi pro dřevo a potkáš jednoho ze Sedmi šermířů a to ještě tak daleko od Mlžné,“ pověděla Ameyuri s neuvěřením, „tvé štěstí nebo smůla bude muset být legendární,“ dostala ze sebe zbytek věty, poté, co dokašlala.
„Máš hlad?“ zeptal se po chvilce Naruto, „mám tu ramen, kuře, vepřové, nějaké ovoce, zeleninu,“ začal počítat, když se pustil znovu do prohledávání svého baťohu.
„Nosíš zásobárnu jídla u sebe?“
„Můj úkol je nosit třicet kilo něčeho v batohu, lepší tam mít jídlo než kus klády, jídlo se dá jíst, dřevo ne,“ vysvětlil, „chceš teda něco?“
„Chceš mě otrávit a sebrat mi mé meče?“ změřila si ho pohledem.
„Co pořád máš s těma meči? Vypadají jak nepovedená větev, támhle záhyb, támhle taky… neměli by být rovné?“
„Jsi hlupák,“ ukončila s ním tuhle debatu.
„Jak chceš, tak já si tu udělám piknik sám, mňam rýžové rolky, to si dám nebo tady dango? Či trochu studeného ramenu? Co já si dám,“ zapřemýšlel hraně Naruto a když viděl, že se na něj tváří rozčileně, podal ji také jednu rolku, kterou teda po chvíli přijala, „dokážeš vůbec jíst s těmi zuby?“
„Sklapni.“
„Hlavně to nevykašlej ven, byla by toho škoda.“
„Dokážeš být chvilku zticha.“
„Ne.“
„Myslela jsem si to, ale za zeptání to stálo,“ pověděla a než si stihla dát první soustu, začala zase kašlat.
„Co je to za nemoc?“ zeptal se po chvíli Naruto, „mimo záznam,“ ukázal na sešit.
„Nevyléčitelná a vzácná,“ podala mu vysvětlení, nevěděla ani proč to dělá, jestli proto, že věděla, že její čas se krátí a tohle byla její poslední mise, ale prostě jí ani nevadilo mu tohle vše říkat.
„To říkal i jeden můj známý, ale můj nevlastní bratr pověděl něco ve stylu ‚nevyléčitelná je jenom smrt, na ostatní se zatím jenom neví lék‘ nebo tak nějak, vlastně ten známý také kašlal krev, ale dostal pár pilulek, musel přestat tak moc trénovat a za pár měsíců byl naprosto v pořádku.“
„Šťastný to člověk.“
„Také tvrdil, že je to nevyléčitelný, ale pak běhal jak rybička, takže neztrácej naději,“ usmál se na ní Naruto, „určitě tě taky někdo vyléčí Ameyuri-san.“
„Vynech to ‚san‘, skrčku,“ zavrčela, „pokud nejsi zázračný lékař,“ odfrkla si výsměšně, „tak poté, co odevzdám tyto hlavy, si půjdu lehnout a budu tam ležet do té doby, než mě pohltí temnota.“
„Jako že bude tma?“
„Ne že umřu, hlupáku!“
„Proč dělat takovou blbost? Já nechci umřít, ty jo?“
„A kdo mě tak asi vyléčí? Nikdo za tolik let nenašel lék, myslíš, že začne dneska ten lék pršet?“ řekla sarkasticky.
„Ono může pršet něco jiného, než déšť?“
„To byl sarkazmus,“ povzdechla si.
„Je mi čerstvě devět let, mám vůbec vědět, co je sarkazmus?“
„Jsi otravný a hloupý.“
„Ale mám hodně jídla,“ usmál se Naruto vesele a dal si ruce za hlavu, „to se taky za něco počítá, ne?“
Na to se jen Ameyuri zasmála, možná ten kluk před ní byl magor, ale aspoň jí někdo před smrtí rozveselí ten zbytek života.
„Plánuješ tu být déle?“ ukázal na místo, kde seděla.
„Nejsem zvrácená, abych si užívala sezení vedle mrtvol, jestli ses ptal na tohle.“
„Ne!“ ohradil se rychle Naruto, „nikdo s červenými vlasy nemůže být zvrácený, šílený možná, ale zvrácený? Nikdy.“
„Když to říkáš…“
„Hej, Ameyuri, když se vrátím za hodinu, budeš tu?“ na něco si vzpomněl Naruto.
„Než se zbavím jejich těl tak tu budu, pak odcházím.“
„Počkáš na mě hodinu?“
Na to se jen na něj podívala, aby zjistila, co má v plánu, přivést posily? Jounina? Utéct a tohle je způsob, jak ji něco nakukat? „Proč?“
„Něco ti donesu… aspoň teda myslím,“ doplnil rychle a podrbal se na hlavě, „ale musíš tu počkat.“
„Dobrá, budu tady za hodinu,“ chtěla mu udělat radost a tak to odsouhlasila, co horšího se může stát?
„Super, ne že mi utečeš!“ pověděl vítězně a vyskočil na nohy, „sama si říkala, že nemáš ráda, když ti nikdo utíká a je srab, ne že to uděláš ty sama.“
„Běž radši, skrčku.“
„Naruto,“ řekl rychle ještě, „dobře si to jméno zapamatuj, Naruto Uzumaki!“ a s tím se rozběhl pryč, Ameyuri zůstala sedět a vychutnávala si poslední sousto jídla, byl ten Naruto halucinace jejího nemocného mozku nebo existují v Listové i tací? Možná uvidí za hodinu, a když ne, bylo to dobré ukončení jejího života, popovídat si s někým, kdo má taky nějakou divnou osobnost.
***
„Matsuri!“ vběhl Naruto do domu, „kde je taška s léčením od matky?“
„Stalo se ti něco?“ zajímala se okamžitě Matsuri a když si všimla, že je v pořádku, oddychla si, „co se stalo?“
„Potkal jsem někoho zraněného cestou a potřebuje něco na vyléčení, kde je prosím ta taška?“
„V našem pokoji, víš, co hledáš aspoň?“ zeptala se obezřetně, „ani jeden z nás není lékař jako je Kabuto, aby si spíše nepřitížil, než pomohl.“
„Viděl jsem, který prášek použít, bude to v pořádku,“ usmál se přesvědčivě, rychle Matsuri objal jako ukázku díků, doběhl si pro tašku a zamířil zpět do lesa, bylo skvělé, že matka myslela na vše a vždy jim nechala její kompletní zásoby léků, obvazů a toho všeho, když je opouštěla. Ona prostě měla svou a oni taky, když by se jim cokoliv stalo, měli naději a naděje, byla velmi důležitá věc.
Naruto pochopitelně běžel, co nejrychleji mohl, sice dostal slib, že tam na něj počká hodinu, ale jsou lidé v Mlžné tací, jako je on? Že udrží slib, i kdyby je to mělo porazit? Radši to nechtěl zjišťovat, a proto spěchal, naštěstí ale, když uviděl malý oheň, který požíral mrtvá těla, zjistil, že slib dodržela, ani nevěděl proč, ale oddychl si.
„Přišel si sám,“ řekla si Ameyuri nahlas pro sebe, když se objevil několik metrů za ním.
„Měl jsem někoho přivést?“ nechápal Naruto.
„Mohl si přinést posily, pokusit se mě zabít, vzít si mé meče a moji hlavu, vydělat na tom pořádnou sumu a žít si jako boháč.“
„Říkal jsem, že o tvé meče nemám zájem a o tvou hlavu už vůbec, blé,“ otřepal se Naruto, „proč bych chtěl tvoji hlavu? Hlava by měla zůstat na krku a ne končit v pytli,“ ukázal na pytel, kde jistě hlavy byly.
„Už si někoho zabil, prcku?“ otočila se na něj.
„Jsem Naruto,“ připomněl, „a ne, nezabil jsem nikoho, možná jsem shinobi,“ ukázal na svou čelenku, „ale to neznamená, že s tímto systémem budu souhlasit, možná, že vy všichni chcete dělat tohle, sekání hlav a to všechno, ale já pokud budu moct, tak se tomu budu chtít vyhnout, je spousta metod jak někoho chytit a neublížit mu, proč všechny nutně vraždit?“
„Tomu nemůžeš rozumět, Na- skrčku,“ pověděla a otočila se zpět na těla, z kterých zbyl jen prach, který pomocí jednoduché vodní techniky rozprostřela po celé zemi, „takový je osud shinobiho.“
„Kecy,“ řekl tvrdě Naruto, „nic takového jako osud neexistuje, každý si dělá svou cestu! Nechceš zabíjet, staň se lékařem! Je vždy jenom na tobě, co se svým životem uděláš, pokud nechceš dělat tohle,“ ukázal na krev všude okolo, „tak prostě misi nepřijmu, je dalších tisíce lidí, kterým to dělá dobře, ale já to dělat nebudu, nenechám se poslat na řež lidí jenom proto, že něco udělali!“
„Takže se necháš zavřít do vězení kvůli nějakému pocitu nebo kvůli tomu, že si nechceš zmáčet ruce krví? To je prostě znak sraba a zbabělce.“
„A znak tvrďáka je ten, že pošlou jednoho z nejsilnějších shinobi v celé Mlžné, který sám o sobě tvrdí, že dokáže zabít sto chuninů, aniž by se nějak zapotil po třech geninech, chuninech? Nebo kdo to vlastně byl? To je ta chrabrost? V tom případě díky, ale nechci.“
„Nevíš, o čem mluvíš,“ nařkla ho.
„A ani nechci, jestli to znamená to, co si myslím, že to znamená. Možná jsem šílenec, možná jsem prcek a možná jsem hloupý, ale vrah nebudu, dokážu ochránit své blízké svým způsobem a nic, co řekneš, to nezmění.“
„Běž pryč, prcku,“ pověděla tiše a došla si pro svůj pytel.
Na to jen Naruto rozhodil naštvaně rukama. „Jsi horší než oni, víš o tom? Oni možná utíkali před silnějším protivníkem a možná byli zbabělci, ale ty utíkáš před pravdou a jiným názorem, to z tebe dělá něco horšího! Člověk má být vždy na prvním místě člověkem a pak až ninjou! Lovit pro peníze je zrůdnost!“ zakřičel na celý les, až ucítil na své tváři jednu slzu, kterou rychle schoval, kašlal na pravidla, že nemá ukazovat emoce, ale nebude slzy ukazovat zrovna ji, „jak jsem ale slíbil a jako člověk, který se drží svého slova, tak tady to máš,“ hodil po ní lahvičku asi s patnácti prášky, Nonō sice na něj bude dlouho křičet, že dal skoro až nepříteli lék ve velké hodnotě, ale jemu je to jedno, svůj život bude žít po svém a slib je pro něj důležitější, než uznání ostatních.
„Ať je to, co je to, nechci to.“
„Tak si namaluj,“ rozhodil znova rukama, „je to lék, který tě vyléčí, jestli tě jednou opustí ta pýcha, bude tu v tom mechu ležet a jestli se tak stane, vyhledej Naruta Uzumakiho v Listové a jestli ne… tak ať je ta smrt, kterou si tak přeješ bezbolestná,“ a s tím se Naruto vydal pryč, ani mu nevadilo, že nastavil nepříteli záda, prostě rychlým krokem vykročil pryč a po pár metrech se rozběhl a začal skákat po stromech, čím dřív tohle setkání vymaže z paměti, tím dříve budou oba jeho účastníci šťastnější nebo teda mohl aspoň v to doufat.
„Tak co vyléčil si toho chudáka?“ zeptala se Matsuri z lavičky před domem.
„Jsou lidé, které nejdou vyléčit,“ bylo jediné, co řekl Naruto a sedl si vedle ní.
„Nevím, jestli to chápu dobře, ale asi ti rozumím,“ řekla a opřela se o něj, „s tím ale člověk už nic neudělá, takže člověk musí jít jen dál.“
„Nesnáším svět shinobi,“ pověděl tiše Naruto, „ženeme se jen za svou smrtí či smrtí ostatních.“
„Bohužel nevím, o čem mluvíš,“ pověděla mile Matsuri.
„Já asi také ne… já asi také ne,“ povzdechl si Naruto a nechal si hlavou vést další myšlenky, kdo z nich měl pravdu, pravý shinobi Ameyuri nebo hlupák jako on a když si to řekl takhle… neznělo to pro jeho pravdu moc nadějně.
|
Autor: Amren Vydáno: 29.10.2013 17:00 Přečteno: 2328x Hodnocení: 100% (hodnoceno 4x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Anonym1: Jsem rád, že stále dokážu překvapit a že sled událostí je pořád pro tebe neočekávaný... budu se snažit psát dál, ale uvidíme jak to půjde, takže nemůžu ani nic slíbit...
, každopádně já zastávám názor, že píšu to, co umím a neženu se do toho co umím... já s těma ostatníma taky souhlasím, tahle část byla jiná a ta unikátnost je na ní milá, je to prostě tím, na co mám chuť psát, nepřipravuju si nic povětšinou, když mám nějakou náladu, sednu k Wordu a píšu, píšu, píšu a pak po opravě to vydám, žádné uvažování nad změnou, přepisování, mazání a to je možná to, co dělí moji FF od ostatních...
Anonym2: Jsem jenom rád, že potvrzuji své vlohy a silné stránky a ne ty slabé a že jich není jenom pár
Já chtěl ten svět shinobi aspoň někde popsat, v jednom díle to ukázat a nějak to vyšlo na tenhle...
Naruto abych se přiznal, se mi tvoří těžce, ono není těžké z něj udělat tohle a tamto (kdyby bylo, tak nevznikají tisíce povídek, kde z Harryho je najednou Bůh, Einstein, nový Madara a tak) ale potíž je v tom, že já se nesmířím s tím, že se povídka jen líbí, vím, že by se povídka líbila, i kdyby byla úplně jiná, ale chci aby to vše odpovídalo manze, kdyby se dělala tak, jak se podle mého má... takže musím brát v potaz to, že lidi na Naruta nekašlou, že má "detektor lži" doma, že ho někteří lidi uznávají, že něco umí, že něco dokázal a podle toho si v hlavě srovnat to, jak by to asi bylo, když by to bylo přesně takhle... a z tohodle vzniká tenhle nový Naruto a jsem jenom rád, že se lidem líbí...
Setkání s Ameyuri mě napadlo i dopředu, ale říkal jsem si, jak ji použít, co z ní dostat a co z ní provést, nakonec to skončilo takhle a jsem s tou scénou nadmíru spokojen...
Já právě jsem rád, když někdo vidí pohled jiný než můj, já se nad tím musím zamyslet, jestli to bylo v pořádku nebo jestli někdo jiný v tomhle případě ty, neměl pravdu a já nezačal psát kraviny... když jsi myslím, že stále mám pravdu, tak to vysvětlím a jem pak rád, že s tím člověkem jsme na stejné vlně...
Samozřejmě, že ten kdo na to má, by měl ty zkoušky složit, aby mohl být dělat těžší úkoly, které potřebuje vesnice mít hotové, proto lidi jako Kakashi, Itachi postupovali po hodnostech tak rychle, ale pak jsou lidé, kteří musí dělat přesně to opačné, být skvělý, ale neukazovat to, aby mohli dělat takovéto věci, jako je špehováni a tak... proto Kabuto dostal tým, který nebude postupovat (stejně jak v manze) a budou jen zjišťovat informace... sice se to vše pokazí, jak je u mě zvykem, ale budou se snažit
Jestli lidé budou psát dlouhé komentáře, já se budu vždy snažit, aby na ně dostali inteligentní a adekvátní odpověď, možná to jiní nedělají, ale u mě je to jistota, která se nezmění, vážím si čtenářů a jejich názorů, ať jsou jakékoliv a na vše, co má více než pár slov adekvátně odpovím... Děkuji za přání, snad se u těch dalších kapitol uvidíme...
Ahoj Amrene. Věděl jsem, že umíš psát velice pěkně a věrohodně, že dokážeš dát příběhu tu určitou složku, která většině FF chybí a touto kapitolou jsi to jen potvrdil. Jak už psali ostatní, je to moc hezká část. Trochu drsnější, jak to má být, má i ten dětsky provokativní humor, který se mi tu tak líbí a pro zamyšlení je krásně doplněná i několika názory na poměry ve světě shinobi.
Líbí se mi, jak teď dáváš znát Narutovu povahu. Je mnohem vyspělejší než v originále. Ať už při konfrontaci s tím arogantním rybářem, nebo potom v rozhovoru s Nono. To bylo pěkné. A taky ta nezištnost, kterou tolik nechápala šermířka z Mlžné byla super. Prostě jí pomohl, nic tím nesledoval a ještě ji chtěl konvertovat. :D:D Jsem zvědavý, jaké uděláš jejich další setkání. :)
Jinak bych rád ještě zareagoval na tvou odpověď k mému předchozímu komentáři. Musím se omluvit... Psal jsem komentář, ale nevzal jsem v potaz několik faktů, na které jsi ty poukázal. Zkrátka to nebylo objektivní ani náhodou...i když jsem tou objektivností trošku z legrace poukazoval na můj postoj ke Kabutovi.
Tak si říkám, jestli to, že si vážíš mého objektivního názoru nebylo v tomto případě psáno jako ironie, což by docela odpovídalo :D:D
A s tím co je a co není fér, to jsem podal také špatně... vyznělo to asi trochu jinak než bych chtěl. Myslel jsem to tak, že Kabuto už má schopnosti na to, aby porazil několik ANBU, ale sám od sebe odstupoval ze zkoušek na vyšší post, aby se jich mohl dále účastnit. Přišlo mi to prostě jen divné... Kakashi nebo Itachi... Ti byli mladí a složili zkoušky,
protože na to už měli schopnosti. Složili ty zkoušky hned, jakmile jim to věk umožňoval. Stejně jako teď třeba Sasuke. Kabuto má na absolvování těch zkoušek schopnosti také, ale úmyslně je nedělal. Správně by měl být na vyšší úrovni třeba o 5 let dříve. Myslím, že alespoň tak to bylo v manze.
Nevím, jestli se mi to povedlo vysvětlit, ale to nevadí. Není to nijak nutné... Jen jsem to chtěl trošku upřesnit, tu férovost... :)) Samozřejmě se vše se dá posuzovat z několika úhlů a každý na to má jiný náhled. Což se týká i té kontraproduktivnosti, jak už jsi zmínil... :D:D:D
Ještě bych ti rád poděkoval za to, jak a plně reaguješ nejen na moje, ale na všechny komentáře...je to úžasné... to moc autorů nedělá, alespoň co já vím. A nikdy jsem neviděl, že by odpověděli tak široce. Jen tak dál... přeji hodně zdaru do dalších kapitol. :))
nejsem moc na popisovani jen ti muzu rict ze kazdy dil je něčím jiný pokaždé dojde k takovému sledu událostí co by me nikdy nenapadl rozhodně piš dál už se moc těším.
Martin: Jak dlouhý komentář, kam a jak často ho napíšeš, bude vždy na tobě...
Kapitola i nějakým svým způsobem měla být k zamyšlení, nejsem sice žádný filozof a ani o to nestojím, ale navrhnou nějakou úvahu dokáže každý, kdo se o to zajímá a myslím si, že sem do mého díla se to jednou za čas vždy hodí. Jsem rád, že se dokážeš vžít do postavy a že se ti líbí, jak je popsaný.. a na věku tady ani moc nezáleží, protože to, co oni zažívají ve svém věku, mi naštěstí nezažijeme... aspoň teda doufám...
davidjaho: Zase začnu s jednotlivýma odpověďma u jednotlivých dílů, nejprve si byl zvědavý, co bude z Matsuri, když si člověk uvědomí, v čem je cvičená, tak není ani tak těžké uhodnout v jaké situaci bude skvělá a když se to nedá uhoudnout, aspoň to bude později lepším překvapením, Třetí a Danzo nebojují ani nějak moc o Naruta, nebo respketive Třetí o něj bojuje a Danzo si hraje na svém písečku, ale jak to dopadne, na to si bude muset každý počkat...
To, že to Narutovi došlo nebylo ani tak jeho zásluhou, ale spíše zásluhou lidí, která má kolem sebe, viděl, poznal, pochopil, jak by se dalo říct a když na člověk celou dobu všichni řvou "démon" asi i hlupák přijde, když toho ví tolik, co to znamená... Emoce jsou důležité, příběh bez nich by byl matný, což nechci dopustit a tak sem tam musí být nějaký dál i smutně pojatý... Kabuto se takhle zachoval i v manze, že napadl Orochimara, jenže rozdíl byl v tom, že někde mimo vesnici neměl moc možností, kdežto doma jako člen Rootu těch možností měl více... to, že neutekl, překvapilo jistě více lidí, ale za to jsem jen rád.
Právě ty maličkosti, které vidím jenom já, ten příběh ovlivňují hodně, změní se toho moc a to jen tím, že se někdo někde nebyl, je to těžké vymýšlet, ale za to je to zajímavá a zábavná práce... Shisui jistě neřekl poslední slovo a bude důležitou postavou...
Matka byla moc zajímavá postava na to, abych ji jen "zabil" nebo něco podobného proto dostala úkol, který plnila celou dobu... zkoušky měly být nové, překvapivé, ne nutně zajímavé, byl úkol ukázat, co se změnilo, jak se to změnilo a tak a vyvrcholení byly právě ty nové týmy... překvapení tady bylo nasnadě, ani jeden tým není stejný a dalo mi to dost práce, si s nima pohrát... Sasuke se změnil a bude to i časem vidět, každý Uchiha byl tak trochu vždy herec... Naruto se podřídil Kabutovo vedení jednoduše, protože Kabuto je na úplně jiné úrovni, je to jeho "bratr", je starší a to všechno a Naruto pro skupinu udělá vždy maximum...
Nevím jestli předchozí kapitola byla uspěchaná, všechny píšu stejně nebo mě to tak připadá... ale neříkám, že to tak být nemůže... jsem rád, že se ti líbí humor této povídky. Kakashi má důvod být skeptický, zažil toho mnoho a také toho mnoho ví... Naruto umí poslouchat, může mručet a bručet, ale poslouchat umí...
A teď k poslednímu dílu... skok je důležitý a jsem rád, že pochopený... ono Naruto občas musí jít proti proudu, protože jinak by se stal jen loutkou a to opravdu nechce, ale jsem rád, že se ti líbí emočně psané scény... Vzhledem k tomu, že příběh se jmenuje "Lep...
(pokračování komentáře)... že příběh se jmenuje "Lepší život" je jasné, že jeho slova a chování se mu vyplatí, alespoň v tomhle případě, jak to bude a kdy to bude, jak se používá v seriálech: "to se dozvíte příště"... poslední díl to nebude, tenhle ne... ještě jednou děkuji za všechny ty komentáře, jsem za to vděčný...
Ne samozřejme chápu, že se ti tenhle díl líbit více, můj je také oblíbený... střet názorů musel nastat, Ameyuri a Naruto jsou úplně rozdílně myšlící postavy a neboj se, Ameyuri se ještě objeví v příběhu i z důvodů, že ji nikdo snad pořádně ve FF nepoužil... z Naruta se chunin jen tak nestane, tak aby ses netěšil na něco vzdáleného/nemožného 
Jsem rád, že se těšíš na další díl a já doufám, že ho budu moct přinést brzy...
bastafidli: Je sice na jednu stranu smutné, že nejlepší díl byl až je jedenáctý, ale i tak je to úspěch
Tento díl považuji zatím za jeden z nejlepších, hlavně se mi líbil střet názorů Naruta a Ameyuri. Opravdu mě zajímá, jestli Ameyuri ještě víc zatáhneš do příběhu, protože je to opravdu zajímavá a téměř nevyužitá postava. Také se ale těším, až se z Naruta stane chunin, což se ale asi v blízké budoucnosti nestane, jelikož jeho tým má speciální úkol ohledně CHZ, ale i tak.
Těším se proto na další díly a přeji hodně fantazie při psaní :)
Takže zatím poslední díl? No nevadí rád si počkám na další. Na začátku zase menší šok z toho skoku ale jak už si psal v komentech minule, tak ty to tak prostě děláš. Nevím proč ale zase si mňa získala ta emotivní část kde Naruto mluví s Matkou. Jinak vcelku zajímavý rozhovor mezi Narutem a Ameyuri. Zajímalo by mňa jestli se Narutovi jeho laskavost vyplatí nebo vymstí. Je to velmi pěkný díl a doufám že ne poslední.
no určitě je jasný, že to není poslední díl
ahoj amrene přidávám ti další komentář i když aby nebyl jednotvárný tak dlouhý komentář ti napíši k další kapitolce tak se předem omlouvám.
kapitolka spíše na zamyšlení čloěk se i v tom sám může najít dle mého, tato kapitola me vtáhla do postavy což je stává spíše nestává vůbec.
Ještě když vezmu v úvahu kolik je narutovi let tak ne nedivím chováním a všemu kdo by byl na tento věk vyspělý, že když se samy o sobě hledáme klidne i ve 20 letech
Asas: Na Misi ve Vlnkové je ještě dost času, nevynechám ji, ale ještě je to dlouhá doba... Musel jsem to zapojit tak, aby to dávalo smysl, tenhle příběh je postaven na tom, co by se stalo, kdyby se to stalo a tak dále... Nikdo ode mě nečeká, že tam bude ten a ten a to je na tom to hezké, když se zamýšlím nad příběhem kolem dokola, vybírám postavy i tak, aby to dávalo smysl a dobře se to četlo, kdyby každý tušil, co ho čeká, už by se to třeba tolik nelíbilo.
. Naruto nebude v mém příběhu vykreslovan jako hlupák, nevím, jak popsat to, čím vlastně je, ale takový prostě bude, ty i čtenáři si to podle tohodle dílu jistě nějak pojmenujete...
.
. Já ti za odměnu dal smajlíky asi 3... snad to oceníš.
Nenapsal jsem v příběhu nic, co by neodpovídalo "realitě" takže to, že Ameyuri je nemocná, je dané příběhem, to že ta nemoc je nevyléčitelná, platí také, protože na to i zemřela přibližně v této době, kdy se příběh odehrává.
Morbidní? Jistě je to tak, Ironie osudu byla psaná přesně na tohle téma, ale i ostatní příběhy zasazuji do "ratingu" 15+, aby s tím lidé počítali, píšu realitu a tohle vše k ní patří.
Sanny: Já to dělám tak, že vždy zhruba v půlce komentáře, dávám ctrl + a, abych si vše označil a pak si to jen zkopíruju, abych kdybych se umáčkl, to mohl jen vložit, to stejné udělám i před tím, než koment vkládám, ale to jen tak do budoucna...
Bát se konce? Nevím proč, ale lepší je se bát a hltat to, než to projít s výrazem "meh"
Mangu teď odsuzují všichni, takže jsem rád, že někteří si napraví chuť tady u mě, je to hezké vědět...
Všem postavám chci dát nějaký prostor, aspoň pár větiček, abych nezapadli do hlubin pekelných a Sasuke se ještě ukáže, to můžu slíbit...
Jsem rád, že se ti mé dialogy líbí, budu se snažit pokračovat dál nezklamat...
Kata: Mysli si co o ní chceš, to je to, k čemu filozofické kapitoly jsou a ani to nepopírám, má škola i osobnost na tyto psychologické/filozofické debaty je zaměřená, takže čas od času se to projeví jistě i v povídce, nikdo si nestěžoval a ani nestěžuju, takže nemám v plánu to ani měnit...
Ameyuri byla sázka na překvapení, neexistoval by člověk, který by ji tipnul, stejně jako další které ještě plánuji, ale její stav je dán mangou, já si ho jen upravil pro sebe... a jestli se s ní potká? Nedělám věci bezdůvodně, takže by to mělo jako odpověď stačit
Děkuji za kompliment a chválu, vážím si obojího.
Yami-san: Jak už jsem psal dnes skoro všem, byl jiný, určitě ano, ale to stejné bylo u dílu s Itachim, jen si to tolik lidi neuvědomují
Snažím se i o humor, když k tomu je nálada, jsem rád, že se mi to daří a vás bavím
Jsem rád, že jsem si tě získal svým stylem psaní, je to pro mě důležité, že lidi tohle vyhledávají...
Jaké bylo v té době období, ti nepovím, je to asi měsíc, ale je pravda, že to jakou mám náladu, co prožívám a tak, je dost vidět, takže je dost možné, že to tak je...
Díl byl velikostně průměrný, ale pokud se tobě zdal krátký, tak aspoň, že byl hezký, to mi musí stačit
Misule: Jestli si takový vývoj nečekala, vezmu si z toho kompliment
. Je těžké ti odpovědět, co si na to máš myslet, protože to je na tobě, ale pokusím se to nějak v komentáři více vysvětlit... Naruto se ukázal z jiné stránky, ze stránky, kterou ale má skoro každý člověk, můžeš mít jakoukoliv masku nasazenou na tváři, ale každý pod ní je jiný a nemá rád, když z něj dělají loutku a lžou mu do očí, ať je to z jakéhokoliv důvodu... Naruto v mém příběhu nebyl hlupák nikdy a když si odmyslíme "vtipné vložky" Kishimota a autorů anime, tak ani "skutečný" Naruto nebyl hlupák, takže to co jsem napsal je dle mého logické výustění, je ale dost možné, že ne všichni to tak uvidí...
ale pokud uběhla rychle a bavila ses, jsem spokojen, děkuji za komentář.
Sedm šermířů zasáhne do děje, ne všichni samozřejmě, nebudu říkat ani kteří ano či ne, ale příběh je o mnoha vedlejších postavách a těmto chci věnovat pozornost... je samozřejmé, že to nahrává k dalšímu a jenom podle toho, co mám napsaného, to bude nahrávat velice, doufám, že to, jak se s tím poperu, vám bude vyhovavat :).
Jak u Pactumu, tak u Lepšího života, jsme si dal dolní hranici 9A4/4000 slov, tahle kapitola splňovala obojí, takže kratší rozhodně nebyla, spíše bych řekl průměrná
Reaper: Vážím si toho, že komenty píšeš, vůbec nebudou potřeba žádné omluvy, když nějaký nenapíšeš... Naruto nemůže být ucho, důvody jsem tam vysvětlil a ty interakce s lidmi, které nyní má mu toho dali mnoho a proto je rozumný tak, jak je...
Danzo a Třetí můžou (a jsou) být soupeři, ale furt jeden je "diktátor" a druhý jeho rádce, takže musí i spolu spolupracovat a myslím, že se to tady i ukázalo... a ještě ukáže...
Díl byl jiný, to popírat nebudu, ale je můj oblíbený, společně s tím, co přijde (se mi vždy povede nějaký díl a pak je zase nějaká "pauza" a pak zase nějaký povedený...) já se snažím, proměňovat situace, děj i to, co příběh v čtenářích zanechá, někdy je to smutek a slzy, někdy radost a smích, někdy je to filozofická otázka, nad kterou si pár sekund člověk sedne a řekne si něco sám sobě k mému dílu...
Postavy se budou zapojovat a čeká nás (snad) ještě mnoho postav, které se v příběhu objeví a nějak jím zamotaj a co se týče Ameyuri, jistě na ní nezapomenu...
Co se týče "síly" tak na to odpovím takto, Naruto bude jako hlavní postava něco umět, ať už tím, že si dojde za Kuramou nebo tím, že nastanou situace kdy budou blízké osoby v ohrožení, takže ne Naruto nebude používat jen vtípky nebo spoléhat na ostatní, ale nedostane se nikdy na úroveň, kdy v manze porazil všechny sféry Paina (Nagata), budou tam postavy, co tohle místo něj dokážou nebo by to dokázali, ale Naruto jím nebude, bude mít jistou úroveň (to jaká bude, bude postupně ukazováno) ale to kam se žene manga a 99,9% FF, tam já se hnát nebudu, chci v tom příběhu ukázat jiné věci, než "Futon: Mega Rasen Shuriken z 9 ocasů na jednoho nepřítele!" snad jsem ti na to odpověděl tak, aby si můj pocit chápal.
Pane jo, tenhle díl mi připadal takový jiný než ostatní, byl rozhodně zajímavý, ale na druhou stranu byl také něčím zvláštní. Rozhodně se mi líbilo, jak si Naruto uvědomil některé věci a to se i odrazilo na jeho osobnosti (teď myslím to, jak si povídal s Nono), rozhodně se mi také líbilo to, jak si z Ameyuri dělá šprťouchlata a ty jeho 'chytré řeči'. Takové díly(možná i povídky) se mi naprosto líbí. Hlavní hrdina začíná chápat, nemá žádné OP schopnosti a není to takové, no nevím jak to říct, takové jako když to píše dětsko. Rozhodně si mě tvá povídka získala stejně jako Pactum Purgamen, kde je to samé. Nevím co ti sem ještě napsat. asi ještě to, že když jsem si to četl, tak mi to připadalo, jako kdyby si prožíval zrovna nějakou horší dobu (i tak se to dá nazvat...) a odrazilo se to i na tvém stylu psaní. Nevím jestli mám říct, že mi vadí nebo nevadí, že díl byl docela krátký, tedy na mé poměry, samozřejmě. Myslím, že tu krátkost vyplnil ten styl psaní, který se mi tak líbí, takže ode mě máš kladně hodnocený komentář a hodnocení dávám na nejvyšší. Dokonce ti sem dám i smajlíka, no není to krásný pocit?
Noo, popravdě nevím, co si mám o této kapitole myslet. Špatná není, to rozhodně ne, ale dosti se vymyká ostatním kapitolám, které jsi tu uveřejnil. Nevím, příjde mi taková až filozofická. Opravdu nutí k zamyšlení. Zasazení jedné z šermířů z Mlžné bych nečekala a obzvláště, když byla v takovém stavu. Doufám, že se s ní třeba ještě potkáme
Rozhodně je vidět, že jsi velmi všestranný a překvapující spisovatel. Děkuji moc za kapitolua budu se těšit zase příště.
Eee? .. to.. Páni! Tahle kapitola mě fakt dostala, hltala jsem ji jednim dechem a bála se konce. Chtěla jsem koment napsat už dříve, ale když jsem k minulé kapitolce napsala koment, tak jsem zapomněla napsat kód a koment byl smazán.. a psát se mi znovu nechtěl.
No co už.. mám na to štestí. 
Fakt.. tahle povídka je prostě boží, o to víc, když čtu mangu Naruto, která je teď naprosto katastrofální...
Zapojení Matsuri do mise, se mi líbilo, stejně tak vztah mezi Narutem a Sasukem.
Narutova vyspělost je popsána úžasně a jeho vtipkováni je boží.
Tak tedy recenze na tuto kapitolu od A. Asasina
Tak tedy skvěle, příběh je nasměrovaný zas jiným směrem prvně jsem si myslem že budou foprovázet Tazunu, ale poté jsem si uvědomil že je to blbost když Narutovi je jenom devět. Jinak ten doprovot skvěle zapadá do příběhu i to jak si to zapojila s děním ve světě shinobi. Nečekal jsem že do příběhu zapojíš někoho jiného od sedmi šermířů než Zabuzu. Tedy výborně, sám si něuvědomuji, že by byla Ameyuri nemocná, řekni vymyslela si to, nebo jsem si toho prostě nevšiml ?
No dále ukázuje se, že někteří autoři jsou ve svých povídkách méně či více morbidní, nemyslím přímo jenom tuhle kapitolku či jenom tuhle povídku i tvoje tvorba na téma HP je také přiměřeně morbidní . A nemyslím jenom tebe Amrene, ale i třeba Karlos sama nebo další. Nad tím bysme se mohli bavit dlouho, ono je to však dobře je to aspoň reálné a nejsou to pohádky pro malé děti před spaním.
Tak tímto končí má recenze, skládám poklonu autorovi a přidávám přání o pokračování, na které pokud tedy bude, což doufám, se budu nesmírně těšit.
Zdravim. K minulý kapitole jsem nějak koment prokoučoval, takže ho hodim aspoň k týhle. Naruto se mi zdá docela rozumný i když samozřejmě je to pořád dítě, ale rozhodně to není už takový ucho.
Vrátím se taky k předešlý kapitole a pochválím tě za skvělou spolupráci Danza se třetím. Myslím si že odvádí skvělou práci a rozhodně jde Konoha kupředu. I když ať Danzo udělá co udělá vždycky mě má na své straně.
Tenhle díl byl opravdu (jak už tady misule psala) zvláštní. Rozhodně se z mého pohledu jevil jako výrazně jiný než předchozí. Ale tím nechci říct že by byl špatný, právě naopak bych ho hodnotil velmi kladně. Zapojení šermíře z Mlžné do příběhu byl skvělý nápad a doufám že na ní nezapomeneš a ještě tohle nějak zajímavě vyustí. Doufám, že se v dalších dílech objeví i další postavy z jiných vesnic.
Ale ať to není zase jenom chvála. Tak napíšu i něco jinýho. V příběhu se to zatím ani moc neobjevuje ale dost často to píšeš v komentářích, že Naruto nikdy nebude opravdu silný ninja. To mě prostě nesedí. Je to hlavní postava, tak by měl mít jisté schopnosti a nejenom stmelovat kolektiv svými vtipy. Jsem asi moc zvyklý na různý extrémní povídky, kde Naruto luskne prsty a všichni z toho spadnou na zadek. (i když to se mi taky dvakrát nelíbí, ale momentálně v manze to je skoro taky tak) Takže doufám, že přece jen se občas projeví jako schopný ninja, který není jen ukecaný děcko.
No hodně štěstí do pokračování.
JE to ... zvláštní. Rozhodně jsem takovýto vývoj nečekala, nějak nevím co si o tom myslet. NAruto se ukázal z úplně jiné stránky než ho známe, možná bych to nazvala moudrostí. Vážně bych nečekala někoho ze šermířů, oživilo to příběh a nahrává to k mnohému dalšímu, takže jsem zvědavá jak se s tím popereš. Jen jsem buď to už rozmazlená dlouhými povídkami a nebo se mi to četlo tak, že jsem nic nevnímala, ale přišlo mi to krátké a že jsem hned na konci, ale spíš to bude skvělým spracováním příběhu. No hodně štěstí v další psaní ;)