Kapitola sedmá - Nové plány
Lepší život
„Opravdu to bude v pořádku?“ zeptala se Matsuri a bylo poznat, že cítí strach z toho, že je na cizím místě pod zrakem jednoho z ANBU a čeká ji něco jako výslech.
„Jasná věc, stařík Hokage se zeptá na pár otázek, jako jak se jmenujete, co máte rádi a to všechno a pak půjdeme na ramen, Ichiraku stařík už pláče, že jsem tam nebyl tak dlouho,“ vysvětlil Naruto a svou klidnou povahu možná i trochu uklidnil své kamarády, samozřejmě nevědomě.
„Nebude to spíše tím, že jim chybí peníze, které jsi tam utratil, než to, že jsi tam nebyl?“ snažila se zavtipkovat Tayuya, aby povolila ta napjatá atmosféra.
„Jsem tam nejčastější návštěvník, je jasné, že jim chybím… a ty peníze jsou jistě jenom bonus.“
„Jistě… jen bonus,“ odvětila mu ironicky.
„Máte někdo hlad?“ zeptal se po chvíli Naruto a vydal se ke stolu v koutě, kde byly položeny nějaké oplatky a jednu si hned dal do pusy, „stařík Hokage má vždy to nejlepší.“
„Hm, Naruto-kun? Já nevím, jak to funguje u vás, ale myslím si, že není slušnost brát si bez dovolení jídlo od nejmocnějšího ninji,“ pověděla klidně Fū, ale zároveň sledovala jejich hlídače, jestli nechce něco udělat, třeba zakroutit Narutovi krkem nebo tak.
„Tohle?“ zeptal se Naruto co spolknul první, „kdyby to nechtěl, abych mu to snědl, nenechal by to tu,“ odpověděl Naruto.
„Logika,“ odpověděla Fū, ale v duchu si říkala, co je to za blázna, že takhle provokuje toho, kdo je ten, který rozhoduje o jejich životech.
„Přesně tak,“ vyskočil a sedl si na ten stůl a dál chroupal si oplatky, „opravdu nikdo nechce?“ a pokrčil rameny s myšlenkou, že jich má více pro sebe, když všichni skoro až nervózně zakývali nesouhlasně hlavou.
„Mé židle jsou nepohodlné, Naruto?“ zeptala se postava s kloboukem, která přišla jinými dveřmi než oni.
„Nevím, nezkoušel jsem je,“ zazubil se Naruto a vyběhl staříkovi naproti a obejmul ho, „staříku Hokage nejsi v kanceláři, můžu?“ ukázal na klobouk na jeho hlavě a Sandaime se jenom usmál a klobouk mu nasadil.
Naruto si jenom s úsměvem držel klobouk na hlavě, jinak by se do něj vešel tak dvakrát možná a nic by neviděl, když by mu zapadl až na oči. „Jsi nejlepší,“ pochválil ho Naruto a došel si vyskočit zpět na stůl a tou druhou rukou, co si nemusel klobouk držet, si vzal další kus sladkého, „hej staříku, našel jsem tu něco dobrého, nechceš taky?“
Na to jen všichni, co nebyli zvyklý na takovéto konverzace, jen nechápavě zakroutili hlavou nebo si dali radši tu hlavu do dlaní.
„Ne Naruto, své oplatky si dám později,“ mrknul na něj třetí Hokage a Naruto se jen více zazubil, „Naruto jsme tu ale kvůli jiným věcem,“ změnil Hokage svůj tón, který nebyl vážný, ale byly v něm známky káravosti.
„Stanu se novým Hokagem?“ zadoufal Naruto.
„Ne, Naruto, to, že odcházíš z vesnice, aniž by si mi něco řekl.“
„Oni všichni z vesnice ti musí říkat, když někam jdou? Tak to já nevěděl, staříku Hokage, ty jsi říkal, že mě nemůžeš poslat samotného, tak jsem si myslel, že když se našli lidi, že můžu jít.“
„Takhle jednoduché to není, Naruto, máš mnoho informací o vesnici, které by se dali cizími lidmi zneužít, proto všichni co utečou z vesnice, se stávají nukeniny a musím poslat jednotku, aby toho člověka přinesla zpět.“
„Ale já neutekl, já se šel projít, vidíš mě tu ne?“ nechápal Naruto.
„Naruto, zmizet na měsíc není procházka,“ zamračil se Hokage a Naruto poznal, že je špatně, stařík se přece jenom málokdy mračil.
„To ne… ale… za den nenajdeš tolik super lidí,“ ukázal na mlčící děti za sebou, „to trvá, že jo… sám si říkal, že si kamarády člověk musí udělat a to nejde hned, že jo…“
„Já to myslel ale s lidmi zde ve vesnici,“ povzdychl si Sandaime Hokage a radši si sedl, Naruto prostě neviděl chybu ve svém jednání a vysvětlování mu přinášelo jen další bolest hlavy.
„Ale ty jsou na mě ošklivý,“ protáhl Naruto dětinsky, „a navíc nejsou tak super jako jsou oni,“ znovu na ně ukázal, „třeba tady Tayuya, udělá vžum a vedle ní se objeví obr Drsoň, nebo tady Fū, ta udělá zase jiný vžum a může lítat, Karin ti zase řekne, kolik lidí máš ve vesnici, aniž by se pohnula ze židle a Matsuri? Ta se snaží něco naučit jak já, ale také bude jednou skvělá s používáním deky,“ vysvětlil Naruto na jeden nádech.
Sandaime si jenom říkal, že je škoda, že nehleděl na svou image jako jeho studentka Tsunade, jinak by si teď také otevřel láhev něco ostřejšího.
„Přinesl si mi do vesnice ninji, Naruto?“
„Ne, ani jeden z nich není ninja, jen jsou tak dobrý,“ pokračoval Naruto s úsměvem vítěze, „vidíš, jak jsem skvělý? Kdo si dokáže najít tolik přátel, kteří by dokázali nakopat ostatním zadky, aniž by byli ninjové?“
„Jenom ty, Naruto, jenom ty…“ povzdychl si znovu Hokage nad představou kolik papíru mu to přinese, „a smím předpokládat, že všichni se budete chtít stát ninji…“
„Jop.“
„… a bydlet někde poblíž sebe…“
„Jop.“
„… a trénovat spolu, mám pravdu?“
„Jako vždy, staříku Hokage.“
„Pokusím se to teda nějak zařídit, ale pokud ti to nevadí, rád bych položil pár otázek tvým kamarádkám a vyzkoušel si ty jejich schopnosti.“
„Budeš koukat,“ zvolal Naruto a přidal se k holkám na židle, aby jim když tak dodal podporu, to přece muži dělají ne?
***
Hiruzen Sarutobi vůbec nebyl šťastný člověk, celý den se změnil v noční můru, která se na chvíli proměnila v sen, aby nakonec skončila zase jako noční můra. Naruto byl v pořádku, jasně si dokázal, že na něj nikdo nepoužil žádné genjutsu, neupravil mu paměť ani na něj nikdo nedal nějakou pečeť, Naruto byl prostě stejný jako předtím. Byla to samozřejmě dobrá zpráva, kdyby se Narutovi něco stalo, nikdy by si to neodpustil ať už kvůli tomu, že to slíbil Minatovi nebo kvůli tomu, že pro něj Naruto byl jako člen rodiny. To ale neřešilo to, jaký poprask tahle cesta způsobila a ještě možná způsobí, nadané děti nerostou na stromech a nedají se prostě natrhat, to věděl Hiruzen velmi dobře, takže když s Narutem přijdou do vesnice děti, jenž umí buď létat, mají ohromnou přivolávací techniku, mají nejlepší senzorickou schopnost, co kdy viděl či mají jako živel nedostatkový vítr, je jasné, že někomu musí chybět.
Další jeho myšlenka směrovala k tomu, proč ale všichni chtějí být s Narutem buď z důvodu toho, že je to kamarád nebo že má ‚super čakru‘ jak mu bylo také řečeno nebo z důvodu, že všude bude lépe než doma. Byly to důvody, které říkali, že ty děti by nemuseli nikomu chybět, ale jako diplomatický Hokage musel myslet na všechno, ale sirotci na ulicích se nacházejí často, mohl by i on mí takové štěstí nebo respektive mohl by Naruto?
„Danzō, musíme si popovídat,“ řekl Hiruzen když vstoupil do své kanceláře.
„Od toho jsem nejspíš tu, ne?“ odvětil v klidu Danzō, „nechal jsem si udělat čaj, nevadí že?“
Na to ani Hiruzen neodpověděl a sedl si na své místo s kloboukem a tím vším, aby bylo vidět, že tenhle rozhovor bude jako Hokage a ninja pod jeho vedením, ne dva bývalí nejlepší přátelé.
„Mluvil jsem se všemi, kteří se tak záhadně objevili u nás ve vesnici.“
„Zajímavá sebranka lidí, že? Kdo by si pomyslel, že Konoha může mít dva Jinchūriki, nového člena klanu Uzumaki, budoucího génia na genjutsu a také dost možného člena Písečné pečetící jednotky.“
„Danzō, kde tví přátelé,“ dodal Sandaime důraz na slovo přátelé, kterému nevěřil ani za nic, „sehnali tyto děti.“
„Tu a támhle,“ začal Danzō, „ale já na té cestě nebyl, budeš se muset zeptat Naruta, ale neboj se, nikdo nebyl přinucen, dokonce mám zprávu o tom, že tři ze čtyř by šli za Narutem kamkoliv a čtvrtý člen pochopil, že tady bude lépe než v Suně, kde si nechali rupnout svého Jinchūrikiho a ten rozšlehal část vesnice, ale o tom samozřejmě víš, není důvod ti takové informace povídat, že?“
„Zeptám se, Danzō naposledy v klidu, co to mělo celé znamenat,“ dostal vztekle ze sebe Hiruzen a pustil dostatečnou hrůzu ze sebe, aby bylo poznat, že to, co říká, myslí vážně.
„To co dělám vždy, Hokage-sama,“ pověděl Danzō oslovení tak, jako kdyby šlo těžce z jazyka, „pomoci Konoze, takže jsem dal možnost Narutovi a vyšlo z toho tohle, říkej si, co chceš, Hiruzene, ale dokázal jsem to, co nedokázal nikdo od dob Prvního, pomohl jsem přivést sem lidi, kteří kdyby přežili a byli proti nám, tak by se jen těžce poráželi, teď jsou v tvé moci, v moci Konohy a to je přece náš společný cíl ne? Můžeme mít jiné názory, dokonce se nemusíme shodnout na ničem jiném, ale oba víme, že Konoha nadevše a tohle je můj dárek pro ni.“
„Takže se je nebudeš chtít snažit dostat do ANBU ani něco podobného.“
„Bude mi tam stačit mladý Itachi,“ pokrčil rameny Danzō, „tyhle jsou k tomu stejně nepřizpůsobiví.“
„Chápu,“ pověděl Hiruzen.
„A pokud mohu navrhnout, takhle bych si představoval fungování akademie po rocích, je tam napsáno všechno, na co jsem si vzpomenul, lépe to připraví budoucí shinobi na další život, dovolil jsem si i do poznámek napsat pár učitelů a to všechno, ale samozřejmě jako Hokage máš na všechno poslední slovo.“
„Danzō, když pominu to, co mi děláš s Rootem za zády, můžu ti ještě věřit?“ zeptal se Sandaime na otázku, která ho trápila už dlouho.
„Důvěra je krásné slovo, Hiruzene, ale jelikož si myslíš, že víš vše nejlépe, víš, co dělám a co ne. Použij něco z toho, co jsem ti teď dal a možná časem přijdu s dalším nápadem a informacemi, které by si mohl chtít vědět a jako známku toho, že to myslím vážně, tady máš informace o všech těch dětech, jejich plné schopnosti, co vše jsem je naučil a tak podobně.“
„Dobrá,“ připustil Sandaime Hokage a vzal si všechny spisy, „Danzō, dokázal jsem vzít přes srdce některé věci, co jsi udělal a dokážu připustit i to, že některé byly dobré a vhodné, ale jestli zjistím, že spolupracuješ s jedním určitým nukeninem, nechám tě zabít za velezradu,“ dokončil Hiruzen takovým tónem, že každý pochopil, že to není výhružka ale slib.
„Nevím, o čem to mluvíš, ale beru to na vědomí,“ kývnul na to Danzō a opustil kancelář, tohle vlastně dopadlo lépe, než si představoval nebo ne?
***
„Fū, přistup,“ zavolal si svého věrného Danzō, „nyní je ten správný čas na tvé zjištění.“
„Ano, Danzō-sama,“ poklekl Fū, „během necelého měsíce Kabuto ukazoval slušné vědomí o své osobnosti, jeho přirozená maska špeha dokázala výtečné předstírání jakéhosi senseie pro všechny, co jsme předvedli, agent Kabuto ale ztratil schopnost neukazování emocí, jeho práce z něj udělala schopného shinobiho, ale ne takového, který by si zasloužil prokletou pečeť a místo vašeho nejdůležitějšího.“
„Zajímavé,“ pověděl Danzō, „co jeho schopnosti?“
„Slušná zemská podstata s lehce nadprůměrnou vodní podstatou, jako informátor je ale více než nadprůměrný, jeho znalosti hluboce přesahují to, co by měl při své práci vědět a jeho inteligence je také na vysoké úrovni, schopnosti genjutsu či taijutsu nemám zjištěné, ale lékařská jutsu jsou na vysoké úrovni.“
„Takže tvůj názor je, že je schopný stále provádět svou práci?“
„Ano pane, Kabuto je schopný být výborným ninjou, ale ne ninjou Rootu.“
„Chápu,“ pověděl s lehkým povzdechem Danzō, věděl, že jednoho dne bude muset Kabuta zavraždit a proto z něj nedělal ani vojáka Rootu, ale asi je lepší, když bude sloužit jako obyčejný ANBU nebo budoucí jounin, než aby ho poslal na smrt, „Sai!“ vykřikl a za pár sekund k němu přišel malý kluk, který okamžitě poklekl, nebyl z něj ještě pravý člen Rootu, ale jeho schopnosti se teď hodili.
„Přál jste si Danzō-sama?“
„Tady máš fotografii našeho jednoho člena a tady máš upravený obraz, chci, aby si udělal sérii obrazů, které začínají tím upraveným, a poslední bude přesná podobizna tohoto originálu, chci těch obrázků minimálně pět a na každém musí být malá nerozeznatelná změna, aby člověk co si myslí, že ta osoba vypadá takto,“ ukázal na zfalšovaný obrázek, „věřil za nějaký čas, že vypadá takto,“ ukázal na originál a podal mladému ninjovi oba.
„Provedu,“ pověděl Sai a s malým úklonem se vydal dělat svoji práci.
„Myslíte, že Nonō bude stejně schopná se vrátit do služby jako Kabuto?“
„Pochybuji, její vymývání mozku bylo horší, ale o to se pak Kabuto postará, má k ní vřelý vztah,“ odfrkl si Danzō, „takže si to vezme jako osobní úkol a potřebujeme někoho na alespoň částečné úrovni Tsunade, když jí Hiruzen jen tak pustil pryč.“
Na to Fū nic neřekl, pokud ho někdo nežádal o názor, žádný neposkytoval.
„Mám pro tebe další úkol Fū, vezmeš jestřába a kontaktuješ Orochimara, že mezi naší dohodou je konec.“
„Pane?“ ujistil se Fū pro jistotu, že slyšel správně.
„Někdy je nutné vytrhnout strom i s kořeny, aby ty další měli více prostoru na růst,“ nabídl vysvětlení Danzō a dál se nevyjadřoval.
„Rozumím, jako by bylo splněno,“ a s tím Fū zmizel.
„Tera, vyřiď Kabutovi, že za zhruba měsíc bude mít misi, kdy půjde doprovodit Nonō domů do Konohy,“ a s tím ho opustil další člověk v této místnosti, „můj trumf jsem zahodil, Hiruzene, doufám, že karty co mi nabídneš ty, budou minimálně stejně tak dobré,“ řekl si nahlas pro sebe Danzō a ponořil se do spisu se jménem Kabuto Yakushi.
***
„Tenzō,“ nechal si zavolat Hiruzen jednoho z nejlepších ANBU co měl a ani ne sekundu poté, se před ním postava v masce a obvyklém oblečení ANBU jednotka objevila.
„Hokage-sama?“
„Mám pro tebe misi,“ zamračil se Hokage, tato mise se mu prostě nelíbila.
„Co se po mě žádá?“ zeptal se Tenzō.
„Postavíš nové místnosti do chrámu Uzumaki, kde jsou schované jejich masky,“ začal Hiruzen s briefingem, „chrám není moc velký, sloužil pouze jako skladiště pro ty masky, takže tam přidej minimálně dalších šest místností a další věci, co dokážeš ze dřeva udělat. Poslal jsem na to místo i tři týmy geninů a jejich senseie, takže se postarej, aby to tam opravili, uklidili a připravili k obývání.“
„Nebyl chrám majetkem vesnice?“
„Už ne, Danzō jej i celý pozemek odkoupil a jelikož ho nikdo nechtěl, nemusel jít ani hluboko do své peněženky, také zaplatil veškeré náklady, takže nechvátej a udělej z toho krásné místo.“
„Omlouvám se Hokage-sama, ale opravdu nechápu, o co tu jde, svou práci ale splním.“
„Nedivím se ti, mně také některé věci po včerejšku nedávají smysl,“ ulevil si Sandaime Hokage, „vypadá to ale, že Danzō slíbil Narutovi, že pro něj a pro všechny, co přivede, sežene ubytování a jelikož je vidět, že nejspíše šlechtí své slovo, koupil poslední usedlost patřící klanu Uzumaki a přepsal to i na jeho jméno.“
„Bude tam ale v bezpečí? Uprostřed vesnice se mu nic nemohlo stát, tohle je ale dost mimo.“
„Proto také jim uděláš dřevěnou zeď kolem, bránu a to všechno, jistě si poradíš, vezmi si ze skladu pilulky doplňující čakru a jen to připiš na účet. Také se mi nelíbí, že vystěhujeme Naruta pryč z vesnice, jak jsme to udělali s Uchihy, ale třeba to Narutovi pomůže v tom, že si ho přestane tolik lidí všímat… doufám v to.“
„A ty masky?“
„Posílám ti tam i Kakashiho, udělej kolem nich jakési dřevěné mříže a nech, aby Kakashi použil nějaké fūinjutsu, aby se k nim jen tak nikdo nedostal a když tam celou dobu bude Naruto, budou případně i v bezpečí, jestli k něčemu vůbec jsou, což je více než pravděpodobné, vzhledem k tomu, kdo je sestavil.“
„Provedu,“ řekl Tenzō, když byl se vším srozuměn a na kývnutí zmizel a nechal postaršího Hokageho samotného s jeho myšlenkami.
***
„Danzō-sensei,“ pověděl uctivě Naruto, když po týdnu a něco u něj zaťukal starý známý stařík se zavázaným okem. Byla to krásná doba, stařík Hokage jim věnoval nebo respektive zapůjčil tréninkové hřiště číslo sedm, protože podle jeho slov, žádný tým sedm neexistoval a tak tam mohli cvičit sami. Další bonus a zároveň nevýhoda bylo to, že všichni museli bydlet v jeho domě, takže Matsuri jako jediná zvyklá z jeho kamarádek dostala jeho postel a ostatní spali v obýváku na matracích nebo dekách, nikdo si nestěžoval, protože všichni byli zvyklý i na horší.
„Naruto, vzbuď své přátele a pojď mě někam doprovodit,“ řekl Danzō poklidně a snažil se nevnímat šílenou čepici na spaní, kterou měl Naruto na hlavě.
„Jistě, malý okamžik,“ omluvil se Naruto a rychle šel udělat tak, jak mu bylo řečeno. Po pár minutách už byli všichni připraveni na cestu, „kam vůbec jdeme?“
„Uvidíš, až dorazíme,“ pověděl jen Danzō a pomalým krokem se vydal skrz vesnici, kde se mu dostávalo patřičného respektu, „každopádně je to splnění mé části dohody, kterou jsme spolu měli.“
„Hm?“ nechápal Naruto a pak mu to došlo, „nový domov?“ skoro až vykřikl, což pozvedlo nejedno obočí jeho kamarádek, které také asi nečekali, že se dočkají něčeho nového.
„Přesně tak,“ dál to Danzō nerozváděl a vydrželi v relativním tichu, až co dorazili na okraj vesnice.
„Znak našeho klanu?“ podivila se Karin, když si všimla znaku na bráně.
„Přesně tak, pojďte,“ ukázal na otevřenou bránou, kterou prošli, „dříve to sloužilo jako chrám pro úschovu masek, které jsou v první místnosti za těmito dveřmi,“ ukázal Danzō na dveře, kde také byl znak klanu, „jelikož je to poslední místo patřící klanu Uzumaki, přišlo mi vhodné to vrátit do rukou právoplatných majitelů. Požádal jsem tedy patřičné osoby, které vám tu udělali zeď, bránu, kterou si na noc nebo na nepřítomnost zavírejte, pak jsem to nechal celé opravit, přidat mnoho pokojů a místností a celé upravit pro bydlení, nachází se tu vše, proud, teplá, studená voda, odpad, veškeré vybavení a vše, co budete potřebovat. Tady je smlouva,“ ukončil vysvětlování Danzō a podal Narutovi smlouvu o vlastnictví, „támhle máte i místo na trénink, ale necvičte tam žádné techniky, protože jestli něco zničíte, opravy půjdou už z vašich kapes.“
„Já… vau… děkuju,“ dostal ze sebe Naruto a všichni vypadali podobně, nejdřív bydlíš na ulici, pak v jedné místnosti a pak tohle? To byl jako přechod z bezdomovce ke královskému dvoru.
„Byla to část našeho obchodu,“ odmávl děkování Danzō, ty peníze, které tohle stálo, ani nepocítil, mnohonásobně víc se vydělalo jenom na tom, kolik přinesli ze zničených vesnic a zabitých banditů a když už nic, do budoucna mu vydělají na tom, že přijde hodně lidí na chuninský zkoušky, které kvůli nadaným studentům jsou vždy žádané.
„Ale stejně… tohle celý? Naše? Bomba.“
„Děkujeme,“ řekla následně za všechny Matsuri, jako nejvychovanější ze všech a následně se všichni poklonili.
„Když máme tohle za sebou, tak jenom jedno varování, v hlavní místnosti jsou masky, nešahejte na ně v žádném případě, jinak si dělejte, co chcete. Další věc, jelikož nejste ninjové, nemůže se vám ta tréninková mise nikam zapsat, ale jelikož jste přinesli zpět nějaké věci, které byly cenné, tady je podíl, rozdělte si to, jak chcete. Poslední věc je tohle, čtyři techniky jak jsme se domluvili, Naruto. V těchto svitcích je napsáno naprosto vše, varování a tak podobně, jednou týdně v neděli večer přijdu na dvě hodiny ti zodpovědět otázky, pomoct ti a podobně, ve zbylém čase je to na tobě, jak se s tím vypořádáš. Na první část, tedy rozříznutí listu větrnou čakrou ti pomůžou klonové, kolik jich použiješ, nechám na tobě. Klíče máte v jednotlivých zámcích, jak si to rozdělíte, už není můj problém, jestli to bude vše, musím jít.“
Na to mu jen všichni pokývali a tak Danzō zmizel v bílém kouři a bylo toho na Naruta tolik, že si nestihl postěžovat ani to, že to nebyl kouř oranžový.
***
„Staříku! Jsem tu!“ vykřikl Naruto a vtrhl do kanceláře Hokageho, jako kdyby byla jeho, což už nepřekvapovalo nikoho, ani Hokageho, ani jeho sekretářku ani nikoho z ANBU.
„To vidím, Naruto a dokonce jsi přivedl sebou i svou příbuznou co?“ usmál se Hokage a odložil otravné papíry.
„Jasná věc, s Karin jsme byli v Ichiraku a tak jsme zašli i za tebou,“ vysvětlil Naruto a teprve až teď si všiml, že v místnosti je i někdo další, „máš výpomoc?“
„Naruto to je Iruka Umino, tenhle rok se stal chuninem a je to učitel na akademii a také mi pomáhá s rozdělováním misí pro geniny,“ představil je Hokage.
„Těší mě Naruto,“ usmál se Iruka, „mezitím než dokončíte svůj rozhovor, dojdu pro čaj, Hokage-sama,“ odešel Iruka, aby nepřekážel a v kanceláři už zůstali jen oni tři.
„Posaďte se a povídej, co máš na srdci.“
„No já se chtěl zeptat… náš čtvrtý Hokage kdysi dávno bojoval s liščím démonem, že jo?“ začal Naruto.
„Ano to je pravda.“
„A porazil ho,“ pokračoval Naruto.
„Opět správně.“
„Takže ten démon je mrtvý, už neexistuje? Nikdy nepřijde?“ ptal se Naruto dál.
„Ano, Kyuubi jak se tomuto démonovi říkalo, už nemůže přijít,“ vysvětlil trpělivě Sandaime.
„A další takový démoni na Konohu nezaútočili?“ zeptal se na další věc Naruto poté, co se podíval na Karin a ta ho mu se smutným výrazem zakývala hlavou.
„Ne, žádný jiný démon na naši vesnici nezaútočil, ne že by mi vadilo tě něco nového učit, ale proč ty otázky?“
„Vesničané pořád křičí ‚démon‘ a tak se vždy otáčím, jestli někde je a tak jsem se přišel zeptat,“ zalhal trochu Naruto.
„Naruto, všechno je v pořádku, žádný démon už se nevrátí a to, co říkají, není důležité, ti lidé toho také zažili dost, ale kdyby ti chtěl někdo něco udělat, okamžitě mi to řekni.“
„Jasná zpráva,“ souhlasil Naruto a možná i s trochu vynuceným úsměvem vyskočil ze židle, „to mi stačí! Zase někdy přijdeme,“ pověděl Naruto a skoro až odtáhl Karin s kanceláře. U dveří se ještě otočil a zvolal, „a děkuji za sídlo, poděkuj těm, kteří nám ho postavili, odvedli dobrou práci!“
„Budu se těšit a tvůj vzkaz vyřídím,“ zavolal za nimi ještě Hokage a oni dva potichu šli městem, až došli domů, kde si sedli na jednu postel a teprve pak Naruto prolomil ticho, „takže stařík lhal, když říkal, že je mrtvý? A jinak mluvil pravdu, žádný jiný démon?“
„Ano, to je pravda, děje se něco, Naruto-kun?“
„Asi ano,“ posmutněl Naruto, „asi ano, Karin-chan.“
„Kdyby si o tom chtěl mluvit, budu u sebe v pokoji,“ pousmála se Karin a dlouze ho obejmula, než zmizela z jeho pokoje.
Naruto jenom ještě chvíli seděl ve svých vzpomínkách a myšlenkách a až po několika minutách sebral odvahu a donutil své končetiny k pohybu, zastavil se před dveřmi a tiše zaťukal.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř a Naruto tedy vstoupil, „Naruto-kun, děje se něco?“ otočila se na něj Fū.
„Fū-chan, mohu mluvit s Chōmeiem jako tehdy?“ zeptal se a posadil se vedle ní.
Fū se jen na něj podívala, a když zjistila, že to myslí vážně, natáhla svou pěst, aby se mohli spojit a pak už bylo jen bílo.
„Co si přeješ, dítě?“ zeptal se Chōmei ze své klece, „á Naruta si mi přinesla, jsi hodná, ale nemám hlad a tak ho nechci sníst, ale počítá se zájem,“ zavtipkoval Chōmei.
„Chōmei-san?“ pověděl tiše se sklopenou hlavou Naruto a toho oslovení si Chōmei všiml hned, „mluvil jsi o Kuramě, mohu se na něco zeptat?“
„Pokud budu moct odpovědět…“
„Je Kurama Kyuubi? Devítiocasý démon v podobě lišky?“ vytáhl Naruto ihned svou otázku.
„To je správně.“
„A podle těch náznaků, které si utrousil při našem prvním setkání, že jsem jediný, kdo se sem může dostat a že si nečekal, že někoho jako já uvidíš, mohu tipovat, že ten Kurama je zapečetěn ve mně?“
Na to si jen Fū dala ruku před pusu, Naruto je Jinchūriki, proč ji něco někdo neřekl?
„Nikdy jsem tě po našem setkání netipoval na toho, komu to pálí, ale poskládal sis puzzle dobře, ano Kurama neboli Kyuubi jak mu nadáváte vy, je zapečetěn uvnitř tebe a jelikož tě ještě nekontaktoval, řekl bych, že o to nemá zájem a také to, že tvá pečeť je na velmi slušné úrovni.“
Na to Naruto jen pokýval hlavou, tohle přesně chtěl slyšet a potřeboval si to potvrdit. „A Kurama, můžeš ho sem nějak přizvat, když tu jsme my tři?“
„To dokážu, ale přeješ si to opravdu? Kurama není jako já.“
„Je navždy mou součástí ne? Když už to teď oba víme, je asi zbytečné se schovávat,“ dodal Naruto a stále svůj zrak nezvedl.
„Jak si přeješ, aspoň protáhnu svá křídla,“ svolil nakonec Chōmei a po chvilce soustředění se objevili znovu v bílém nic, tedy v představě podvědomí, kde neutíkal čas, protože to bylo jen místo, kde se mohli bijū telekineticky spojit. První zvláštní věcí bylo to, že zde nebyli žádné mříže ani nic podobného a tak Chōmei toho využil a povyletěl pár desítek centimetrů nad zem, novou věcí byla ale ohromná liška ležící na druhé straně s hlavou na svých packách.
„Hm? Svoboda? Ten malý otravný člověk už konečně umřel? Ne, to bych tu také nebyl,“ povídal si pro sebe Kyuubi sám aniž by zvedl víčka a podíval se, „Chōmei?“ byl překvapen, když otevřel oči, „a proč jsou vedle tebe ti otravní pidimužíci?“
„Kurama hm?“ zeptal se Naruto nahlas ale více méně sám pro sebe.
„Přestaň používat mé jméno!“ vykřikl Kurama, zvedl se, vycenil zuby a zavrčel, „Chōmei, kdo ti dal právo rozhazovat mým jménem, jak se ti zlíbí.“
„To že ty zbožňuješ, že tě vlastně lidé uráží pokaždé, když o tobě mluví, neznamená, že já jsem na tom podobně.“
„Lidé jsou jen otravný hmyz, a kdybych mohl, sežeru je všechny a začnu těmito dvěma,“ zavrčel znovu a nepřestával ukazovat svou děsivost a připravenost k útoku.
„Škoda, že nemůžeš co? Kurama?“ ozval se Naruto, bylo mu jasné, že si tady nemůžou ublížit jinak než slovy, jinak by tady byly mříže a to všechno.
„Ještě jednou použiješ to jméno a sežeru tě při první příležitosti!“ pověděl vztekle démon, který je uvnitř zapečetěný.
„To uděláš stejně, jestli někdy budeš mít tu možnost, že Kuramo?“
„Vrr,“ byla jediná odpověď, která se mu dostala, „ukonči to spojení Chōmei, to, že se z tebe stal milovník lidí, neznamená, že já tu s nimi budu.“
„Naruto ti chce něco říct, pak to ukončím.“
„Povídej, hmyze tedy,“ otočil se Kurama na svého věznitele, „a zkrať to, už teď mě tu nudíte.“
„Ležíš ve mně několik let a jenom mi způsobuješ problémy, takže od nynějška když budu potřebovat pomoct, půjčíš mi svou čakru, jak to dělá Chōmei.“
„Proč bych to dělal?“ zasmál se hrůzostrašně Kurama, „tvá existence je mi naprosto ukradená, ne vlastně ne, tvou existenci přímo nenávidím.“
„Třeba když budu slabý, tak časem zemřeme spolu?“ využil prořeknutí Kuramy ze začátku rozhovoru.
„Dám ti svou čakru, ale přijď si pro ni požádat ke kleci, když tě nesežeru na místě, možná ti kapku dám,“ vycenil na něj zuby a bylo vidět, že už přemýšlí, jak bude chutnat.
Naruto se jen trochu ošil a ihned neodpověděl, aby z něj nevyšlo koktání, ale než stačil něco říct, ozval se Chōmei. „Nedokáže ti ublížit ani tam, může vrčet, jak chce, narážet do svého vězení jak chce, vypouštět svou čakru, ale nemůže ti ublížit.“
„Vrr,“ ozval se Kurama, že mu někdo kazí plány a to ještě někdo z jeho ‚bratrů‘.
„A ještě jedna rada Naruto, čím více té čakry použiješ a déle tu čakru budeš používat, tím je větší šance, že tě ovládne nebo to, že ti ukradne dost tvé čakry, aby si byl na pokraji smrti,“ dodal ještě Chōmei a zrušil telepatické spojení, aby neviděl výraz vzteku na tváři Kuramy, když se objevili už v podvědomí Fū, dodal ještě, „to byla legrace, musíme to udělat ještě někdy.“
„Proč ty rady?“ zeptal se ještě Naruto.
„Kurama si vždy myslel, že je nejlepší, protože má nejvíce ocasů… takže tohle je taková pomsta za to jeho ego.“
„Děkuji.“
„Hm, druhý člověk co mi děkuje, si musím někam zapsat,“ odpověděl mu na to Chōmei a zrušil i toto spojení.
Naruto i Fū se zase objevili v normálním světě a oba se dívali směrem k zemi.
„Kdyby sis chtěl o tom promluvit…“
„Tak přijdu… ale teď… jdu se projít… klid a to všechno,“ dostal ze sebe Naruto a odešel z dveří dřív, než někdo uvidí jeho slzy. Lidé tedy přece jenom měli pravdu, byl démon a je jen otázku času, kdy udělá něco podobného jako ten kluk v Písečné nebo tomu může zabránit? Jeho myšlenek bylo hodně a slz snad ještě více.
***
„Stal se z tebe schopný shinobi, proto si tě také pamatuji, Kabuto,“ ozval se hrůzostrašný hlas za ním a Kabuto se jen pomalu otočil, nebyla to věc, kterou chtěl dnes v noci vidět, ale jestli neplánoval umřít, bude muset tohle dobře zahrát.
„Ty jsi-.“
„Orochimaru, přesně tak,“ ozval se znovu ten hlas a ze zdi se objevila i hlavu a potom také tělo.
„Nevím, o co se jedná ale Orochimaru je nukenin Konohy,“ pověděl Kabuto a udělal pár kroků dozadu a připravil se na cokoliv.
„Koho zajímá Konoha,“ vyplázl Orochimaru jazyk jako had, „tebe také nezajímala, když jsem tě učil některé zemní a vodní techniky.“
„To jste byl ale člen Konohy, nyní jste zrádce!“
„Takové ošklivá slova, Kabuto,“ hrál uražení Orochimaru a přistoupil o krok blíž, „a byl jsem opravdu člen? Věříš tomu? Co když jsem si jenom připravoval lidi? Udělal jsi na mě dojem už tehdy, pětiletý klučina, který dokázal léčit lehká zranění a poté v Rootu jsem se rozhodl, že nějaká technika navíc neuškodí, přece je nepoužiješ proti svému senseiovi, Kabuto,“ hrál si Orochimaru pomocí psychiky se svou obětí.
„Musím se tě pokusit zastavit, je to moje povinnost jako shinobiho Konohy,“ vydechl Kabuto a aktivoval své čakrové skalpely.
„Kabuto, jsme oba členové Rootu, nejsme nepřátelé.“
„Vím, že už nejste člen Rootu.“
„Tak mladý a s tolika informacemi, jsi opravdu něco, Kabuto,“ pochválil Orochimaru a přistoupil o krok blíž a s potěšením sledoval, že Kabuto udělal krok dozadu, „pojď tedy se mnou a vysvětlím vše a odpovím ti na všechny otázky.“
„Nemám žádné otázky,“ stál si za svým Kabuto a snažil si dodat odvahu, věděl a věřil ve své schopnosti, ale ten kdo stojí před ním, nebyl obyčejný shinobi.
„Opravdu ne? A co třeba ta otázka, kde je Nonō, promiň Matka? Proč nejste spolu? Proč tvoje poslední mise měla být na stejném místě, jako se nachází ona? Proč by ihned po tvém příchodu dostala úkol zabít posledního člověka? A proč by ten člověk vypadal takhle?“ hodil Orochimaru na zem fotku, „a co třeba tato otázka, Kabuto, ‚kdo vlastně jsem?‘“
„Na tu vím přesnou odpověď, jsem genin Konohy Kabuto Yakushi, pojmenovaný po své matce, která se ke mně vrátí a nic z toho, co řekneš, to nezmění!“ vykašlal se Kabuto na všechny svá další slova a co největší rychlostí se rozběhl a pomocí dvou pohybů, rozřízl Orochimara na tři části, něco mu ale říkalo, že to stejně stačit nebude a tak se rozběhl a za pomocí svých skalpelů rozřízl okno a vyskočil na ulici, kde okamžitě pomocí tajných signálů si zavolal na pomoct další členy Rootu a nemusel ani čekat a do deseti sekund tu byl první a do minuty už kolem něj stáli tři lidé kompletně připraveni.
„Status?“ ozval se první a připraveně sledoval zničené okno, a co se schovává vevnitř.
„Největší ohrožení, Orochimaru,“ podal vysvětlení Kabuto a snažil se pořádně nadechnout a vydechnout.
„Chápu,“ ozval se znovu člen Rootu a pomoci vysílačky přivolal všechny volné členy, kteří za několik minut přišli, všichni stáli venku, členové Rootu byli možná dobří, ale ani v přesile tři proti jednomu nevkročí do místnosti, kde jeden z nejlepších shinobi měl možnost udělat cokoliv.
„Tera, kontaktuj Danzō-sama, my jdeme dovnitř,“ podal rozkazy a ukázal na všechny okna a dveře a za pár sekund všichni připraveni vyskočili dovnitř, ale už tam nebyl nikdo, jen spoustu krve a lidská svlečená kůže, další z věcí, která dokázala ukázat, že Orochimaru už nebyl člověkem.
„Musím si něco zařídit, senpai, za pár minut jsem tu,“ pověděl Kabuto a rychle po souhlasu zmizel, běžel tou největší rychlostí, jakou kdy v životě dokázal a pomocí čakry přeskočil zeď hlídající domov rodiny Uzumaki a aniž by na něco čekal, vykopl dveře a ihned v první místnosti, zakřičel: „Karin!“
Nemusel čekat ani pár vteřin a všichni obyvatelé domu v nočních úborech vyšli z pokojů.
„Co křičíš, Kabuto-san, my chceme spát,“ protáhl se Naruto.
Kabuto ale tohle nevnímal. „Karin, okamžitě zapni svou schopnost! Severozápad někde v lesech! Jistě velmi temná čakra, která musí připomínat hady!“
Karin nechápala, ale okamžitě provedla.
„Vidím, zhruba kilometr a půl, máte štěstí Kabuto-san, že jsem cvičila dosah své techniky, jinak by byl mimo dosah, i když možná ani nechvátá, stojí na místě.“
„To je dobře, moc dobře,“ oddechl si Kabuto a sesunul se na zem, „můžu poprosit vodu?“ zeptal se úplně vyčerpaně.
Tayuya jenž byla nejblíž od kuchyně mu plnou skleničku po chvíli podala a Kabuto ji vyprázdnil až na dno. „Karin, kdykoliv tuto čakru uvidíš, dáš někomu vědět, je to největší problém a nejhorší člověk, který by dokázal zničit Konohu, mít příležitost. Udělej cokoliv, ale musí se to dostat k Hokagovi, velitelům, radě či komukoliv, ale ten člověk se už sem nesmí nikdy dostat, rozumíš? Je to moc důležité!“
„Rozumím,“ řekla Karin a ještě jednou pořádně se soustředila na toho člověka, ale nějak podvědomě věděla, že tuhle čakru určitě nezapomene, bylo to jako se koukat do pekelné propasti, do bezedného dna hrůzy a ještě mnoho dalšího.
„To je moc dobře, moc dobře,“ snažil se uklidnit Kabuto, takhle ještě nikdy nebyl blízko smrti a nikdy se nedíval děsu tak moc zblízka do tváře, bylo to jako, kdyby ho už Orochimaru měl, jako kdyby mu stačilo lusknout a Kabuto by šel za ním jak poslušný psík, ale pak se něco změnilo a on věděl, že musí zakročit jinak. Byla to vzpomínka na sirotčinec, na přátelé, které tam měl, na svou Matku, která za chvíli přijde zpět a bude s ním a asi i to, že všichni v této místnosti mu připomínali to, co bylo v sirotčinci, nikdo neměl rodiče a měli jen sebe sami navzájem a to bylo něco, co nechtěl ztratit, protože kdyby to ztratil, nevěděl by kdo je a pak by se asi opravdu přidal na stranu největšího kriminálníka Konohy bez mrknutí oka.
|
Autor: Amren Vydáno: 22.9.2013 0:25 Přečteno: 3037x Hodnocení: 100% (hodnoceno 2x) |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Danzo to nakonec uhrál dobře. Nečekal jsem, že Narutovi dojdou souvislosti a že zjistí pravdu o sobě a tím pádem i Kuramovi. Ten poslední odstavec dané části byl vážně silný po stránce emocí a řekl bych, že je to nejlepší část této kapitoly. Co mě také dost překvapilo bylo to, jak se Kabuto zachoval tváří v tvář Orochimarovi. Čekal jsem že nakonec půjde s ním ale jak jde vidět průběh téhle povídky nejde předvídat. Abych to ale shrnul, tak je tohle další velmi velmi povedený díl.
Jako vždy excelentní výkon na poli českých FF! Narutův život kompletně předělaný ale za to báječný. Předpokládám že to bude asi zase povídka na delší dobu, vzhledem k tomu že má takový nizký věk, tak musí vyrůst v příběhu. Budu se tešit na další kapitoly tvé výborne povídky. :)
Ahoj Amrene... Děkuji Ti za nový díl, který je jako všechny ostatní super :) Líbí se mi, jak jsi přetvořil Danzōa.... Takovou povídku jsem ještě nečetl :) Velice se mi také líbí, že z Naruta neděláš boha, který všechny porazí a všechno mu jde :) Takový trošku hlasitý debil :) Velice se těším na pokračování, hlavně na Danzōa při pomoci Narutovi a ostatním :)
Eres: Díky...
Změny v akademii budou a budou i dostatečně velké, překvapení ještě pár bude nebo aspoň v to doufám.
Misule: Danzo akorát dokáže obětovat něco, aby toho časem dostal více, nedělá to z moc dobrých úmyslů
Heru: Od Orochimara bylo jasné, že přijde, nenechá si něco takového proklouznost skrz prsty... jestli si Kabuto najde rodinu, je na něm, prostor k tomu má...
Martin: Děj se musí posunovat, ještě nejsem ani tam, kde začala manga a nechci mít 70 dílů nebo tak, pokud to ale není znát, je to tak v pořádku... Danzo bude zlobit ještě dlouho, ale i on dělá věci pro dobro Konohy... jen trochu jinak... jestli budu používat "flashback" a kolik je ještě v budoucnu, rád vyprávím v přítomném čase...
Tak víceméně se budu soustředit na Naruta, ale budu se snažit do toho zapojit i ostatní postavy, aby si měli lidi koho oblíbit...
Děkuji, budu se snažit.
Skvělá kapitola, jen tak dál.
Hodně mě překvapilo jaký jsi zvolil charakter pro Danzou i Kabuta. Jde vidět, že Danzou má svoji vesnici nade vše rád a je pro ni schopen udělat cokoliv a to se vzdát i svého trumfu. Těším se na změny v akademiích. Jak bude probíhat život v Uzumaki sídle. A spousta dalších věcí a plno otázek no budu se muset nechat překvapit :)
tak orochimaru je na scéně jo??? to bude zajimavý a beztak je to reakce na zrušení dohody mezi danzem a ním. A jak to tak vypadá tak kabuto začne bydlet spolu s narutem a spol. a tam si najde novou rodinu.
ahoj
kapitolka sama o sobě úžasná, děj taky pěkně posunutý bez nucení ( uměle).
Jsem zvědavý jak vše pak pojmeš jako narutův trenin technik od danzoua, pojetí příběhů jeho kamarádek. určitě se vrátíš do minulosti aspoň v jedné z kapitol až už o rodu proste cokoliv.
Strašně se mi líbí pojetí všech kždý má svoj osobnost a nesousředíš je jen na jednu postavu což je někdy vělká chyba autorů neplatí to vždy ale jen ve většině případech.
Pěkný zbytek víkendu a jen pokračuj máš to luxusně rozepsané
promin za pravopis ;-)
Kata: Kabuto prozatím má to, co hledal celý život, není důvod utíkat, ale to slovo prozatím tam radši nechám
. Jsem rád, že se ti má povídka líbí, jsem rád za to, že mě přirovnáváš ke kvalitě a to ještě k takové, které je málo. Hodně lidí najde v této povídce pomoc a hodně v ní najde také prokletí a ne zrovna příjemný osud, ve které skupině budou tvé oblíbené postavy se zatím uvidí, ale o Sasukeho se bát nemusíš, příští kapitolu bude mít "debut"
ale jak jsem řekl, budou se snažit lidi, budu se snažit i já... Ano stalo se tu toho hodně, Naruto snědl pár sušenek například 
Naruto byl vždy i o humoru, vždy se ho pokusím tam nějak zasadit i tady... Hokage je sice stařík, ale furt je to Profesor a není blbec a tak to řekl Danzovi, jak to je, pomoct Konoze nebo smrt a Danzo pochopil... 
Danzo jistě není "lepší" Danzo jen našel jinou cestu ke svému cíli a je ochoten obětovat Orochimarovu pomoc za to, že bude moct kecat do bytí Listové... to pod který vliv padne Naruto, je ještě budoucnost...
Jsem rád, že se skoro všem tahle scéna líbila, abych řekl pravdu mě taky 
Chrám Uzumaki snad poprvé našel inteligentí uplatnění, aby v něm bydlel někdo z těch, komu patří... jak už jsem napsal výše, jsou to otevřené dveře, třeba si někdy nějakou Naruto pujčí na karneval 
Naruto není hlupák, když si člověk odmyslí blbosti, co s ním Kishimoto dělá a jelikož já nejsem Kishimoto, vyjde z toho tento Naruto... Karin mu jistě tohle nabídla, že ji na to může použít, jsou přece rodina
každopádně Naruto bude inteligentnější, furt magor, furt stejnej "zachráním všechny" pošuk, furt stejný "miluji rámen" fanatik, ale inteligentnější
Reaper: Rád překvapuji lidi rychlostí přidávání, moc často se mi to nestávalo
Já si rád nechávám otevřená dvířka na mnoho věcí, tohle je jedna z věcí, Kishimoto si nechává dvířka tak, že vše co nejde vymyslet, svede na Senju DNA, já to dělám tak, že mám spoustu možností k použití, ale nikdy je nemusím ani použít, viz ty masky... Naruto dostal něco neuvěřitelného do ruky, moc pravdy... člověk by řekl, že to není nic moc, ale člověk se začne chovat jinak, když ví, že mu lidi klamou a že jsou lidi co mu neklamou...
Nevím, jestli se zachoval rozumně, prostě se vzal a odběhl se rozbrečet, jestli je to rozumné vyuzlení této informace nechám na vás...
Kabuto dostal to, po čem toužil, takže odmítl, ale kdo ví jak to bude později
Já právě taky přemýšlel, že bych nechal všechny kapitoly se jménem "setkání s..." ale pak už u dalších dílů, by to bylo třeba "setkání s kýblem vody" protože by mě nic nenapadalo a nevím, jestli by to tak lidé měli rádi
Ditherin: (ten double post jsem smazal, mě se to také stávalo, nic si z toho nedělej) Kapitoly zatím přicházejí, podle ohlasů... Kabuto zatím bude na straně Konohy, o straně Naruta zatím nemůže být ani řeč
Anonym: Přímá úměrnost? Teoreticky by se to tak dalo i nazvat
Z táty v posledních dílech vychází taky magor, nevím jestli by to pomohlo
Tyto věci se budou vyjasňovat postupně, už dokonce i příští kapitolu, Orochimaru ji...
Ahoj Amrene, jsem docela překvapenej, příjemně samozřejmě, že jsi sem dal novej díl tak brzo. Souvisí tedy tvá rychlost přidávání se zanechanými komentáři? Taková přímá uměrnost? :D
Každopádně Naruto s jeho dětskostí zase zabodoval. Naprosto bezvadnej dialog se staříkem. Moc se mi líbil. Také chrám klanu Uzumaki našel pěkné uplatnění. zajímalo by mě, jestli v budoucnu nějak hodláš pracovat s těmi maskami. Přecejen, bezpečně známe účinek jen jedné z nich. S Kuramou to bylo taky bezva, pěkně naštvanej lišák. Jsem rád, že jsi Naruta nechal taky trošku myslet. Jestli to byl on, kdo dostal ten nápad použít Karin jako detektor lži, a pak to s tím Kuramou. Líbilo by se mi, kdyby, až trošku vyroste, nebyl takový dřevo jako v manze a nebo dokonce v anime, kde z něho kvůli rádoby vtipným scénkám udělali uplnýho kripla. Třeba ve srovnání se Sasukem. Aby byl víc po tátovi, víš co... :D
Když si zbavil Danzoua kontaktu s Orochimarem, alepoň prozatím, jsem zvědavej, jak vyřešíš jeho tělesný anomálie... (Hashiramova pravačka se sharingany, oko Uchihy Shisuie) :)) Taky by mě zajímalo jak se vypořádáš s "konečným řešením Uchihovské otázky". :D Bylo by zajímavé nechat je naživu. Ikdyž v případný válce je to pro Listovou hroznej boost. Orochimaru, pořádnej slizák, jak má bejt, dostal od Kabuta napoprvé košem. Doufám že ho necháš jako hrozbu déle než manga.
velice povedena kapitolka a jsem prekvapen ze prisla tak brzo. takze klobouk dolu amrene jak vzdy uzasne dilo a doufam ze kabuto bude na strane naruta a nebude z neho had jako v originale. Pak snad se Naruto nedostane pod uplnej vliv danzoua, ikdyz i ten se zda byt lepsi nez predtim ze vypovedel orochimara.
Zdar. Ani jsem nečekal, že další díl bude tak rychle na světě. Rozhodně to je zatím asi nejzajímavější kapitola. Stalo se toho poměrně dost. Zase jsi ukázal jak má Naruto Hokageho "omotaného kolem prstu" (v rámci možností samozřejmě), kdo jinej by mu mohl beztrestně sežrat sušenky.
Jinak jsem rád, že Danzo dal přednost spolupráci s Hokagem než s Orochimarem. Přece jen těžko by se dalo očekávat, že by se to později neotočilo proti němu. Stařík by z toho nebyl dvakrát odvařenej a Danzo by se dostal do problémů.
Vzbudil jsi u mě zvědavost i s těmi maskami, předpokládám, že nějakou tu roli jim později přisoudíš. Ale nejvíc si mě překvapil tím, že jsi už zpracoval seznámení Naruta s Kuramou. Podle toho co jsi psal, jsem to očekával spíš až později. A rozhodně jsem nečekal takové příjetí této informace ze strany Naruta. Zdál se mi na jeho poměry moc rozumný. Další zajímavá schůzka byla mezi Kabutem a Orochimarem. Jsem rád, že jsi prozatím nechal Kabuta na straně "dobra". Přece jen klasickýho slizouna nemám rád a takhle se tomu třeba vyhne.
Samozřejmě se těším na další díl, takže jen tak dál.
Ps: Jaktože to dneska nebylo "Setkání s ...", třeba s Kuramou, i když to by toho moc vyzradilo.
Moc pěkná kapitola... Jsem ráda, že se zatím Kabuto k Orochimarovi nepřidal... Tvá povídka se mi moc líbí. Je to jedna z mála kvalitních povídek na téma Naruto, takže jsem ti moc vděčná... Budu se moc těšit na příští kapitolu a doufám, že se jim podaří i nějak pomoci Gaarovi (toho mám moc ráda) a že se tam brzo objeví i Sasuke...