Kapitola pátá - Setkání s rodinou

Lepší život

„A kam vůbec jdeme?“ nevydržela to už Fū a jakmile byli dostatečně daleko, musela se zeptat.

„Do Travnaté,“ dostalo se jí strohé odpovědi.

„Budeme bydlet v Travnaté?“

„Jen tudy procházíme.“

„A má to nějaký důvod?“

„Mise.“

„A dost! Řekne mi někdo, do čeho jsem se to vůbec přimotala?“ nevydržela to Fū už v klidu.

„Pravidlo shinobi říká, že pravý shinobi neukazuje své emoce,“ odpověděl ji stroze vedoucí této operace.

„Kdyby se síla ninja počítala podle tohoto, tak jsi silnější než stařík Hokage,“ přidal se na stranu své kamarádky Naruto, „stařík Hokage se usmívá, povídá žerty, čte si zajímavý oranžový knížky a chichotá se u nich, umí si vychutnat boží pokrm ramen a když se mu něco nelíbí, dokáže také hodně křičet, ale přes to všechno je nejlepší, není v tom případě pravidlo mylné?“

„Naruto-kun, musíš pochopit, že tyto pravidla jsou pro ninji, když bojují proti dalším ninjům, aby neukázali slabost, Hokage-sama ale ví, že emoce mu pomůžou naklonit na svou stranu mnoho civilistů, kteří za ním chodí s přáním ochrany nebo nějaké mise, kdyby Hokage-sama byl ledový jak socha, nezískal by si přízeň celé vesnice. Ty ale nejsi Hokage a ještě dlouho jistě nebudeš a proto se těmito pravidly budeš muset řídit,“ vysvětlil Kabuto.

„Stejně stojí za prd,“ zamumlal Naruto.

„Takže všichni pocházíte z Vesnice ukryté v Listí?“ vytušila Fū z jejich rozhovoru.

„Za necelý měsíc to bude pravda,“ odpověděl jí Kabuto, „nyní jsi ty a Tayuya-san pouze civilisté z jiných vesnic a zemí, jinak je to pravda, pocházíme z Konohy, my jsme tam ninjové a Naruto je pouze také civilista,“ dovysvětlil Kabuto, aby dal důraz, že když oni tři bavili a říkali Fū, že ninjové nejsou, že jí nelhali, to by nebyl dobrý start.

„A to nebude vadit vašemu Kage, že taháte do vesnice někoho cizího?“

„Tady Naruto je oblíbený sirotek našeho Hokageho, protože nikdo jiný by si nedovolil říkat nejsilnějšímu ninjovi a člověku, který zná veškeré techniky, co kdy byly použity v Konoze ‚stařík‘.“

„Ale vždyť je to pravda,“ zamumlala rozpačitě Naruto.

„Takže díky tobě budu mít nový domov?“ otočila se Fū na Naruta ale samozřejmě jen trochu, aby neztratila rovnováhu a nespadla ze stromu.

„Já nic neudělal, to budeš muset pak poděkovat staříkům ve vesnici,“ podrbal se červenající Naruto na hlavě.

„Já radši poděkuji tobě, protože to nebyl samotný Hokage, kdo mě zachránil z vesnice,“ odpověděla mu na to Fū s úsměvem.

„A nebyl to ani Hokage, kdo mi dal jídlo, peníze a stal se mým prvním kamarádem,“ přidala se Tayuya a užívala si rozpaků na Narutovo tváři, začala to být její oblíbená zábava, dostávat Naruta do rozpaků a nebylo to ani těžké, stačilo na něj to samé, co stačilo i na ní, dávat ji pozitivní pozornost, ne že by to ale někomu řekla.

„Pro dnešek se utáboříme, jelikož jsme nespali v noci, tak si to vynahradíme teď, dávám vám šest hodin ani o vteřinu více,“ ukončil jejich cestu Yamanaka Fū a sám jako první seskočil na zem a sundal ze svých zad Tayuyu, „dneska dojdu pro vodu a dřevo já, takže si jen postavte stany a běžte spát,“ byla to poslední věc, co od něj slyšeli, než zmizel.

„Jelikož máme jenom tři stany, tak Tayuya a Fū budou spolu v jednom, já budu v druhém a budu se střídat se senpai v hlídce a Naruto bude v posledním.“

„Opravdu je to bezpečné stanovat s ohněm takhle blízko poté, co jsme tam provedli?“ poukázala Fū.

„Opravdu se není čeho bát, senpai je jeden z nejlepších shinobi v pokládání pastí, které Listová má a s jeho schopností senzora, není možné, aby se k nám někdo dostal nepozorován.“

„Já se nebojím toho, že nás někdo přepadne, ale spíše, že nás někdo umlátí hrubou silou.“

„Aniž bych ti chtěl brát iluze, pochybuji, že by za tebou vyslali byť jen jednoho ninju, i když tě mohli vidět jako budoucí zbraň, jejich nenávist k tobě je tak velká nebo respektive nenávist k tomu, co v sobě ukrýváš je tak velká, že si myslí, že jim bude lépe bez tebe.“

„Což je nejspíše pravda,“ povzdechla si Fū.

„I kdyby to byla teď pravda, po pár letech tréninku můžeš být i tím nejlepším, co bude Konoha mít, schopnost létat má dnes pouze jeden ninja co znám a je to neskutečná výhoda do jakýchkoliv akcí a to se nebavím o těch týmových, uveďme si jednoduchý příklad, vyletíš do vzduchu a všechny oslepíš svým svítícím pylem, pak vytáhneš do vzduchu třeba tady Tayuyu a ta pomocí své flétny a výškové pozice lépe všechny svou melodií dostane do nějakého genjutsu. A pak třeba Naruto nebo já může mezi nepřáteli jen chodit a mlátit je po hlavě nebo je uspávat jedním dotykem. To je pouze ale jen jeden příklad na lidi, co máš u sebe a schopnosti, které teď ovládáš, můžeš v budoucnu najít takové parťáky, že vaše týmová akce bude tak dokonalá jaká byla tři Saninnů.“

„A to byl kdo?“ ozval se Naruto poté, co na něj spadl celý stan a tak se snažil z něj vymotat, byla to pro něj dobrá taktika, když lidé budou povídat, nemůžou se smát jeho nešikovnosti.

„Žáci současného Hokageho,“ odvětil Kabuto, „a než si ten stan postavíš, řeknu vám všem o nich, co vím. Věřte mi, že tyto jména jsou hodná zapamatování a je čest je jenom potkat,“ začal s vyprávěním Kabuto a nemusel pro jejich silné stránky vytahovat ani své ninja karty, člověk s jeho pamětí si přece jenom musí zapamatovat největší esa, co jeho vesnice nabízí, protože člověk nikdy neví, kdy se to bude hodit a přece jenom dost oblíbené rčení bylo to, že si člověk má držet své přátele blízko a nepřátele ještě blíž a u shinobi člověk nikdy nevěděl, kdo je přítelem a kdo už ne.

***

„Senpai, jak je stará tahle mapa?“ ozval se Kabuto, když plánoval, kudy se vydají přesně přes Trávovou.

„Víc než měsíc ne, Danzō-sama si potrpí na naprostou přesnost.“

„Hm,“ odpověděl Kabuto a vytáhl si jednu z ninja karet a pomocí své čakry se mu zobrazili veškeré informace o Trávové, které měl a že jich nebylo málo, samozřejmostí byla i mapa, kterou používal při posledním zkoumání.

„Je něco špatně?“

„Chybí na tvé mapě mnoho vesnic, které já tu mám.“

„Nepřekvapivé, v Deštné pořád probíhají boje, nedivil bych se, kdyby to tady odnesli i nějaký civilisté.“

„Jsme dost daleko od hranic s Deštnou,“ poznamenal Kabuto, samozřejmě věděl, že se v Deštné něco děje a věděl toho dost, ale kromě hloupých důvodů nenašel žádný, proč by to odnášeli vesnice v Trávové.

„Pomsta? Plenění? Důvodů je mnoho,“ odvětil Fū, „hrozí nám něco kvůli tomu? Kdykoliv můžeme změnit trasu, dva už máme.“

„Jediné co nám hrozí, budou nájezdy banditů, ale rád bych se podíval sem,“ ukázal na jedno místo v jeho mapě, „sem a sem,“ ukázal na další dvě místa.

„Předtucha?“

„Říkejte tomu, jak chcete, senpai,“ usmál se Kabuto lehce.

„Dobrá, tvoji trasu projdeme po zemi, nechci se dostat do křížku s nějakými amatéry, když jednoho z nich ponesu na zádech.

„Nebuďte na ně tak zlý, senpai, jednoho z nich budete v nejbližší době třeba zaučovat.“

„V tom případě doufám, že to bude někdo schopný, Danzō-sama přemýšlel o někom se jménem Shino Aburame syn Shibi Aburameho, který podle podkladů by měl být tichý, vyvážený a klidný… tudíž přesný opak toho, co nyní máme sebou.“

„Abyste v budoucnu nebyl překvapen, senpai.“ 

„To je jediná naděje… to, že už horší to být nemůže,“ dokončil svou myšlenku Fū a odešel vzbudit zbytek část týmu. Kabuto ale věděl své, senpai sice mohl mít více zkušeností z pracování po boku Danzō-sama ale Kabuto měl více zkušeností s prací s různými lidmi a někde v hloubi svého těla měl tušení, že pokud všichni, které přivedou, odemknou svůj potencionál, bude senpai mít co dělat, aby si udržel místo jednoho z nejlepších.

***

„Připravte se,“ pověděl tiše Fū poté, co jeho senzorické schopnosti odhalili někoho před nimi. Samozřejmostí bylo to, že je připravili na něco takového, bylo víceméně jasné, že žádný bandita se nepřiblíží ani na dvacet metrů bez toho, aniž by ztratil cestou hlavu nebo tak podobně, ale i přesto všichni z nich byli schopní se přeměnit s nějakou kládou, či pomocí svých originálních technik se nějak dostat pryč, aby se jim nic nestalo, což znamenalo tuna klonů v případě Naruta, oslepení v případě Fū a přivolání chodící obří zdi na straně Tayuyi, ale jelikož jeho schopnosti hlásili pouze tři lidi před nimi, bylo to naprosto zbytečné.

Ušli asi dalších dvě stě metrů, než ze stromu skočili tři banditi oblečení v kůži z nějakých zvířat a obklopený všelijakými klenoty, které jistě ukradli.

„Copak to tu máme, školku na procházce?“ zasmál se prostřední z nich, tudíž už Fū určil, že to bude ten poslední, co z nich zemře.

„Jestli se nechcete koukat, je poslední šance zavřít oči,“ pověděl Kabuto a než stačil kdokoliv co říct, Fū si v rychlosti sedl a použil svou klanovou techniku a nejznámější pečeť jejich klanu a necelou sekundu poté bandita uprostřed stál s dvěma kunai v ruce a než se stačil někdo podivit, oba kunaie byly zapíchnuté v krku obou jeho kompliců. Pak se ozvala jen krátká rána, jak ovládaný bandita padl na kolena, což přimělo Kabuta k pomalé chůzi až došel ke klečící oběti a za pár vteřin, co zjistil, že senpai opustil mysl tohoto člověka, mu podřízl hrdlo a v době, kdy Fū stával na nohy se Kabuto pustil do ohledávání.

„Asi budu zvracet,“ shrnul to za všechny děti Naruto.

„Proto jsem vám nabízel možnost zavřít oči,“ pověděl Kabuto aniž by zvedl ty své od práce.

„To nejde jen omračovat?“ zeptal se Naruto poté, co uklidnil trochu svůj žaludek.

„A co pak, slíbí ti, že nikdy nikoho neokradou, neznásilní, nezavraždí, nikomu nevypálí barák a podobně? Není to tak jednoduché, co myslíš, že by udělali s námi, když bychom se neměli jak bránit?“ dal jim něco Fū na přemýšlení a vydal se také směrem k mrtvolám.

„Já nevím… ale tohle bylo chladnokrevné,“ zamumlal v nelibosti Naruto.

„Tohle byla milost v našem případě, kdybych svou techniku použil tak, že bych mu položil ruku na hlavu, mohl bych zjistit o něm vše a promítat mu všechny jeho noční můry dokola tak, že by si ten krk klidně podřízl radši sám nebo jsem ho mohl třeba donutit si vypíchnout oko a rozdrtit si ho ve své dlani,“ pokračoval dál Fū s hlasem naprosto bez emocí, „to co jsem předvedl bylo profesionální a pokud se někdy dostanete do křížku se silnějšími nepřáteli a budou vás chtít zabít, budete doufat, že budou stejně profesionální jak já a to nemluvím o tom, že jako dívky to budete mít ještě těžší.“

„Teď už je mi ale vážně na zvracení,“ zkonstatoval Naruto a Tayuya nevypadala o nic lépe, jenom Fū vypadala, že tohle není nic pro ni nového a to jen Narutovi přidalo na špatné náladě.

„Takový je tenhle svět.“

„V tom případě ho změním,“ vykřikl do ticha Naruta.

„Učiň tak nebo zemři snažící se o to,“ odtušil Fū a dál se k tomuto tématu nevyjadřoval, i když slyšel ještě nějaké mumlání za sebou.

„Je vůbec morální okrádat mrtvoly?“ pokračoval Naruto směrem na Kabuta, když Fū už ho neposlouchal.

„Jsme shinobi, Naruto, když jdeš do boje s někým, vsázíš všechno a ten kdo vyhraje k tomu, že přežil, si může také dělat s nepřítelem, co chce, dovést jeho hlavu, aby pokud byla nějaká odměna vypsaná, aby ji zpeněžil, vzít všechny jeho věci či se chlubit, že zabil toho a toho, aby se proslavil, jestli očekáváš, že až tě někdo zabije, vykope ti hrob, řekne modlitbu a zakope tě i s celým tvým vybavením a pak ti dá na počechranou hlínu kříž z klacků, tak tě budu muset vyvést z omylu.“

Na to chtěl Naruto něco odseknout, ale ruce na jeho ramenou od jeho kamarádek ho zastavili a tak si jen povzdechnul. Tenhle svět prostě nebyl hezký a udělá vše proto, aby ho aspoň trochu vylepšil, vždyť už má nyní tři kamarády v podobném věku, tak přece musí udělat něco, aby měli lepší život, co by jinak byl za člověka, rozhodně nechtěl skončit jako ty mrtvoly před ním a tak proto musí něco udělat a tak začal první věcí, otočil se na svoje kamarádky a usmál se na ně, chtěl, aby věděl, že si toho váží a ony podle malého úsměvu, který mu věnovaly, chápaly.

***

 

„To by mělo být vše,“ řekl k večeru Kabuto poté, co se zbavili všech banditů na cestě a v okolí dvou blízkých vesnic, které podle nové mapy byly zničené a vyhlazené. Vzali toho dost, zbraně, různé nástroje, klenoty a vše, co bylo odcizeno z těchto vesnic, díky slušným schopnostem v zapečeťování, které jako zdárný pokladač pastí Fū musel umět, toho mohli vzít hodně a přitom nebýt ničím zatíženým, „pokračujeme k těm vesnicím, jistě tam najdeme další věci.“

Bylo samozřejmé, že se to ani jednomu z dětí nelíbilo, ale Kabuto se dávno naučil, že důležité je přežít, ne se všem zavděčit. Byla pravda, že plat měl velký a tak nepotřeboval brát vše, jak to dělali teď, ale čím dříve se naučí Naruto a ostatní, co je život shinobiho, tím větší budou mít šanci dostat se z mise živý a pokud kromě lekce bude moct přispět Konoze nebo své peněžence tím, že přinesou nějaké věci či klenoty, které si vezmou, tak jenom lépe.

„Nepočítejte s tím, že se budete flákat, jakmile se dostaneme do vesnice, tak domy budete prohledávat vy, můžeme vás šetřit tím, že nemusíte prohledávat mrtvoly ale tak či tak, tomuhle se nevyhnete.“

„Ano, Fū-san,“ odpověděli všichni najednou, bylo pro ně lepší jít s proudem, jak se říkalo, než se hádat, stejně nemohli nikdy vyhrát a takhle se aspoň ušetřili další přednášky na téma ‚zlý svět‘ samozřejmě aniž by to nikdo přiznal, věděli, že mluví ze zkušeností a tudíž je to pravda, ale přece jenom nezačneš ve věku kolem sedmi let přemýšlet nad tím, jak někoho zabít tak, aby se nepoškodilo jeho oblečení a dalo se z něj v budoucnu sundat, to prostě není příjemné.

„Myslím, že tady toho ale moc nesebereme,“ nedovolila si odpustit poznámku Tayuya, když došli na kraj vesnice, která byla až na pár domů, které byly v hrozném stavu vypálená.

„Tvá předtucha je správná, protože je tu někdo, kdo si zbylé věci sebral jistě sám,“ řekl Fū a ukázal na jeden z nejobyvatelnějších domů, „někdo v tom domě je a podle polohy je v nějakém sklepě.“

„Bandita?“

„Má to malé množství čakry, takže to může být kdokoliv.“

„Ať je to kdokoliv, má štěstí, že nikdo z těch kdo tuhle vesnici vypálil a vykradl, nebyl senzor.“

„Můžeme mu pomoct?“ zeptal se Naruto se zájmem, „nikdo by neměl být sám na takovémto místě.“

„Dojdu se tam mrknout a případně nabídnout první pomoc, ten kdo přežil tohle, nemůže být v moc dobrém stavu, vy tři zatím dělejte to, co musíte a pokud najdete nějakou mrtvolu, která vypadá čerstvě, zavolejte někoho, mohl zemřít na následek nějaké pasti, což by značilo, že tam mohou být i další.“

Na to se ozval jen třikrát souhlas a každý se vydal opatrně někam, jelikož věděli, že tu není nikdo další, kdo by je mohl ohrozit, bylo to pro ně jednodušší.

Neznamenalo to ovšem, že Naruto to dělal rád, první dům, který měl po ruce a byl blízko tomu domu, kde leží nejspíše zraněný civilista, nebyl v nějakém extra stavu a podle toho jak to vypadalo, nebylo v něm vůbec nic, co by se dalo použít. On samozřejmě a pochopitelně nevěděl, co je cenné, jeho schopnosti rozeznávání hodnoty byly na úrovni, že věděl, kolik stojí kdejaký ramen a oblečení, co měl na sobě, ale jelikož tu neviděl, žádné vázy, šperky, obrazy, sošky nebo něco takového, co viděl třeba u staříka Hokageho, tušil, že už tu někdo byl před ním. Otevřel pro jistotu ještě pár skříněk, a když v nich kromě prachu nebylo nic, ani dál nehledal a s rukama za hlavou se vydal pryč z tohoto domu. Nevyšel ještě ani pořádně ze dveří a všiml si, že člověk, který přežil tenhle masakr, nebyl žádný ninja ale holka s rudými vlasy a brýlemi. Zamířil tedy k nim a zvedl jednu ruku na pozdrav, ale než něco stačil udělat, ta holka se rozeběhla proti němu a jelikož byla blízko něho, nestihl nic jiného než se připravit na cokoliv, co přijde. Poslední ale co čekal, bylo to, že ho ta holka obejme, jako kdyby byl plyšový medvěd.

„Ehm?“ byla jediná Narutova odpověď na kterou se zmohl.

„Tak hřejivé, tak pohodlné,“ zamumlala dívka v jeho objetí a Naruto se jen podíval na Kabuta, který nechápal asi podobně, jako on, ale Naruto si všiml, že Kabuto byl celou dobu připravený zaútočit, kdyby to nebylo objetí.

„Jestli se ti líbí mé triko, můžu ti dát jedno, mám jich dost,“ nevěděl co říct Naruto a tak se chytil náznaku o hřejivém.

„Ne triko, tvoje čakra,“ zamumlala znovu dívka, „úplně mě oslňuje a relaxuje mě.“

Narutova odpověď byla na to stejná, jako jedna z předchozích. „Ehm?“

„Viděla jsem ve svém životě, mnoho lidí s různými druhy čakry, ale ta tvá je taková… klidná, hřejivá a příjemná,“ zatulila se k němu ještě blíž a Naruto se nezmohl na nic jiného, než červenání.

„Fū-chan,“ pověděla Tayuya dost nahlas, „Naruto našel jackpot v tom baráku, kde byl, vypadá to, že je to nanejvýš přítulné.“

„Našel kočku?“ ozvalo se z jednoho domu.

„Ne, chodí to po dvou nohách a má to červený vlasy,“ odpověděla stejně nahlas Tayuya.

„Tvůj klon?“ pověděla Fū a vyšla z domu a nevnímala ani to, že jí Tayuya odpovídá, že její vlasy jsou růžové a ne červené. To co viděla před sebou, nedávalo vůbec smysl a také o tom vypovídal její výraz, „Naruto?“

„Na mě nekoukejte,“ ohradil se Naruto rozpačitě a rozhodil by rukama, kdyby je neměl přidržené v objetí.

„Slečno,“ zakašlal Kabuto a chopil se slova, „můžete nám vysvětlit, o čem to mluvíte a jaké je vaše jméno?“

„Má schopnost se jmenuje Kagura Shingan a dokážu rozpoznat čakru všech lidí kolem mě nebo naprosto schovat tu mou, tady on má strašně příjemnou,“ odpověděla jakoby sama od sebe a nepustila se ho.

„To je důvod, proč vás nenašli s nimi?“

„Když jsem zjistila, že se blíží mnoho neznámých druhů čaker, schovala jsem se a vyšla jsem ven až tehdy, když byli všichni pryč.“

„A co vaši rodiče, příbuzní?“

„Neměla jsem tu nikoho, proto jsem se jen schovala,“ pověděla neznámá dívka a nikoho ani nenapadlo naznačit, že mohla zachránit více lidí, „sebrala jsem ze všech domů zásoby a vše, co jsem potřebovala, mám tu věci na měsíce dopředu, neměla jsem důvod odcházet.“

„To jsi tu plánovala zůstat?“ nechápal Naruto, popravdě nechápal celou tuhle situaci, ale tahle věc mu nešla do hlavy vůbec.

„Samozřejmě, je to tu nejbezpečnější, byli tu bandité a okradači mrtvol, jít někam byla sebevražda, zůstanu tu doté doby, než tu projde někdo, kdo mě vezme někam dál.“

Fū, který vše pozoroval ze stínu, měl najednou pocit, že tahle mise bude největší úspěch od vítězství v minulé válce, nebyl dostatečně starý, aby nějak znal lépe předešlé Jinchūriki Kyuubiho, ale dokázal poznat barvu vlasů a dokonce i slyšel náznak o této schopnosti, o schopnosti, kterou si přáli všichni senzoři a věnovali by za ni třeba jednu svou ruku, schopnost, která nemá obdoby a o které se přemýšlelo jako o vyhynulé, ale přesto tu někdo stojí a ovládají. „A jaké je vaše jméno?“

„Karin,“ ozvalo se od dívčiny a trochu odstoupila od Naruta, ale furt zůstávala na dosah.

„Mohu předpokládat, že příjmení bude Uzumaki?“ pověděl Fū s lehce nakloněnou hlavou, čímž se otevřela ústa nejednomu člověku.

„Jak?“ netušila Karin, to opravdu cizí člověk dokáže uhodnout jen tak její příjmení?

„O-opravdu?“ vykoktal ze sebe Naruto.

„Není o tom pochyb,“ odkýval Fū a výraz na tváři Karin to potvrzoval.

„Znáte někoho z mého rodu, že jste to dokázal tak uhodnout?“ pověděla po chvilce Karin a všechny si je měřila pohledem, který značil mnohé, ale nic přesného.

Na to se jen Naruto chopil akce a udělal ten krok, aby zase byli vedle sebe. „Jmenuji se Naruto,“ pověděl a Karin se na něj podívala nechápavě, „Naruto Uzumaki.“

„Cože? Ty jsi mi ukradl jméno?“

„Hej to mám od narození!“ bránil se Naruto.

„Vždyť nemáš červené vlasy.“

„Dobrý postřeh,“ pochválil Naruto, „ale co to s tím má dělat?“

„Všichni Uzumaki mají zásadně červené vlasy!“

„Tak já mám žluté.“

„V tom případě nejsi Uzumaki,“ ukončila debatu Karin a otočila se po ostatních.

„Karin-san,“ začal Kabuto, „můžu dosvědčit, že Narutovo příjmení je opravdu Uzumaki a to, jaký má člověk vlasy je záležitostí genů, které ‚vyhrají‘ před tím, než se člověk narodí. Pokud ale chcete mít jasný důkaz, budete muset jít s námi a někdo vám ho poskytne, jistě se budou moct udělat i testy, která vám ukážou, že jste příbuzní, jistě vzdálený, ale příbuzný.“

„Radši doufej, že nebudeš podvodník,“ slyšel Naruto ne zrovna příjemným vlasem a tak jen pokrčil rameny, tahle situace už tak byla šílená, nereálná a tak nechtěl už radši nic zjišťovat.

„V tom vás můžeme ujistit,“ stál si furt za svým Kabuto.

„Tak dobrá, budu ti věřit,“ souhlasila Karin a její osobnost se proměnila o sto osmdesát stupňů a zase ho objímala, „vždy jsem si přála staršího brášku, to sice ty nebudeš, ale bude mi to i tak stačit, protože tvá čakra je úžasná,“ pokračovala a ještě chvíli se po něm doslova válela, „dojdu to všechno sbalit a můžeme vyrazit, kdekoliv bude lepší postel, než matrace v tom sklepě,“ ukončila svoji úvahu a rozběhla se pryč.

„Ta ženská je šílená?“ dostala ze sebe po chvíli Tayuya, „to jsme začali sbírat magory?“

„Ne a ne,“ odpověděl ji Fū, „její schopnost ji prokazuje možnost nevidět tvé tělo, ale jen tvar obklopen čakrou, tudíž je možné pro ni to, co říká. Tak to alespoň psali v knize, kterou jsem četl.“

„To že vidí něco co my ne, z ní musí dělat šílenou?“

„Na to se budete muset zeptat přímo ji,“ ukončil bezvýznamnou debatu Fū a vydal se za novým členem jejich vesnice, přece jenom jestli tam má schované zásoby na měsíce dopředu, tak bude potřeba je zapečetit.

„Tayuya-chan, aspoň nám to odpovědělo na otázku.“

„Jakou Fū-chan?“ nechápala Tayuya.

„Že Narutovo praštěné chování je v rodině, tudíž mu to nemůžeme dát za vinu, když se tak chovají všichni.“

„Hej!“ ozval se uraženě Naruto, což způsobilo jenom větší smích jeho kamarádek.

***

„Jak vůbec plánujeme teď rozmístit lidi do stanů? Tři se do jednoho nevejdeme,“ ozvala se Tayuya, protože byla mnohem více přímočará a ukecaná než Fū. Rozhodli se dneska jít spát dřív, protože se plánovala jít zítra celý den a poté, co se zastavili ve všech třech vesnicích a vzali z nich vše, co se jim hodilo, jim spánek přišel vhod.

„Vy dvě budete spát spolu jako obvykle, další stan bude pro mě a senpai a třetí dostane Karin-san,“ vysvětlil Kabuto, „Tak si to Naruto přál, že Naruto-kun?“

„Samozřejmě, stařík Hokage by se zlobil, kdybych nebyl ten… no ten…“ snažil se ze sebe dostat Naruto.

„Džentlmen?“ vytušil Kabuto.

„To je přesně on… nevím co nebo kdo to je, ale kdybych jím nebyl, stařík Hokage by nebyl rád.“

„To dává smysl,“ odkýval to Kabuto.

„To nebude nutné,“ vzala si slovo Karin, „jestli jsme příbuzní, není důvod, abychom nespali v jednom stanu a navíc, Naruto-kun má úžasnou čakru a budu jenom ráda, když mně bud hřát.“

„Opravdu?“ podrbal se Naruto na hlavě, ještě v životě nespal s někým cizím tak blízko u sebe, nebo možná jo, ale když byl malý, nepamatoval si to, a i když Karin byla podle všeho jeho příbuzná, furt mu to připadalo divně.

„Samozřejmě,“ ukončila jejich debatu a zatáhla ho za ruku, aby šel s ní. Naruto se samozřejmě nebránil, jestli někdo chce být s ním, on bude ten poslední, co si bude stěžovat, přece jenom přátele bylo to, co si přál.

Za pár minut už všichni leželi a byl slyšet venku jenom vítr, jak si pohrával s listím a trávou a možná vzdálené práskání ohně.

„Naruto-kun?“ ozvala se po chvilce Karin a otočila se k němu, takže jejich obličeje byli blízko.

„Hm?“ zamumlal Naruto v polospánku.

„Já musím ti něco říct, nechala bych si to pro sebe, ale vzhledem k tomu, že jsi moje jediná rodina, chci, aby si to věděl.“

Na tohle se Naruto rychle probral, jestli mu někdo tak rychle věří, že s ním chce sdílet nějaké tajemství, je samozřejmé, že bude věnovat plnou pozornost. „Copak?“

Na to se jen Karin více přiblížila, jakoby nechtěla, aby jí někdo slyšel a tak si to chtěla pojistit tím, že to bude šeptat přímo jemu do ucha. „Moje schopnosti umí více než jen vycítit čakru, dokážu také rozpoznat, jestli jsem já nebo kdokoliv v mém okolí uvěznění v genjutsu a to nejdůležitější, dokážu vycítit v člověku emoce.“

„Emoce?“ nechápal Naruto.

„Přesně tak,“ souhlasila Karin, „když někdo něco říká, tak ať už chce nebo ne, projevuje své emoce do slov, když na někoho křičíš, je to zloba, když někoho chválíš, je to třeba radost a štěstí, když někoho mučíš, je to třeba nenávist, chápeš?“

Na to jen Naruto pokýval hlavou, to chápal.

„A stejné je to s pravdou a lží, když někomu říkáš pravdu, používáš upřímné emoce, když někomu lžeš, používáš neupřímné, nekalé a podobně, proto když mi bylo potvrzeno z více zdrojů, že tvé příjmení je Uzumaki, mohla jsem tomu věřit, protože to bylo řečeno upřímně.“

„Takže dokážeš rozpoznat, když ti někdo lže?“

„Ano s naprostou přesností, lidé dokážou své emoce neukazovat ve tváři, třeba ty by si nedokázal ani lhát, aniž by to kdokoliv poznal, třeba proto, že by ses začal potit, mnout si ruce, drbat se na hlavě a další věci, které by zkušený člověk poznal, ale třeba ten, co nás vede,“ naznačila Karin Fūa, „je mistr v tomto oboru a dokázal by lhát a navenek nic nedat znát, ale s čakrou je to jinak, když někdo používá ty nekalé, nepoctivé emoce ke lhaní, jeho čakra se malinko změní, nic co by kdokoliv mohl poznat, ale moje schopnost to dokáže.“

Naruto byl pár sekund ticho a zkoušel přijmout vše, co mu bylo řečeno, nebyla to závist, každý ninja měl něco svého, v čem byl dokonalý, Tayuya uměla bezvadně hrát a přivolávat obry, Fū měla křídla a brouka zapečetěného v sobě a Karin dokázala tyhle fígle s čakrou, ale stejně, znát někoho, kdo dokáže zjistit, jestli lidé lžou, je to vůbec možné?

„Myslím, že to chápu… ale v tom případě, nemohla by si být tím nejlepším detektorem lži a vyšetřovat třeba zlé ninji? My u nás máme policii, kterou dělají lidi s červenýma očima, kdyby měli tebe, jejich práce by byla bezchybná.“

„Ano to je pravda, ale dokážeš si představit, co by mi udělal někdo z těch zločinců, co by se dostal na svobodu? Já, kdyby to věděli ti v mé vesnici, tak by mě taky využili a pak zabili, každý z nás někdy lže a někteří více a někteří méně, ale stejně tím ubližují druhým, moje schopnost je velkým přínosem ale taktéž nebezpečím, proto se to nikdy nesmí dozvědět a bude to naše tajemství.“

„Samozřejmě,“ odkýval to ihned Naruto, tajemství bylo u něj vždy jako v hrobě, proto nikomu neřekl o setkání se staříkem o holi ani různá další tajemství.

„A proto vím, že jsem ti to mohla říct, právě si mi slíbil, že to nikdy neřekneš a myslel si to vážně,“ usmála se Karin i když to Naruto s téhle blízkosti nemohl pořádně vidět, „ale to, co jsem chtěla říct je to, že ani jeden z těch, co nás doprovází, ti neříká úplnou pravdu, zakrývají si mnoho informací pro sebe a vypadá to, že tě k něčemu využívají, nevím k čemu, jenom vím, že mnoho věcí, co ti povídají nebo povídají nám všem, se nezakládá na pravdě, nechtějí nám ublížit nebo něco podobného, ale upřímní k nám také nejsou.“

Naruto se nad tím jenom lehce zamračil a slíbil si, že si příště dá větší pozor na pravdu.

„Děkuji, Karin-chan vážím si toho, že mi tohle říkáš,“ řekl a věděl, že to bylo upřímné.

„Neděkuj mi, jsi nyní moje jediná rodina a musíme dát na sebe vzájemně pozor,“ usmála se na něj ještě jednou a otočila se na záda, „a Naruto-kun slib mi jednu věc.“

„Jakou?“

„Ta temnota, co je v tobě, nepropadni ji, tvá čakra je dvojího druhu, jedna je ta hřejivá a úžasná,“ lehce se začervenala, „a ta druhá má v sobě mnoho temna, nevím, co to je, ale nepropadni tomu, chci, aby si pořád měl tuhle úžasnou čakru.“

„Nevím, o čem mluvíš, ale slibuji,“ pověděl nakonec Naruto, temnota v něm? To proto mu lidé říkají démon? Vidí v něm temnotu jako Karin-chan?

„To mi stačí, dobrou noc,“ ukončila Karin jejich noční rozhovor a otočila se na svou stranu, aby mohla spát. Naruto ale věděl, že jen tak neusne, měl toho mnoho na přemýšlení a jen málo věcí věděl, že dneska pochopí.

Formát pro tisk