Kapitola devadesátá - Dnes, zítra, navždy

Lepší život

Naruto se přemístil na svého otce a hned se vylétnutím vzhůru musel vyhnout útoku, protože se teleportoval přímo do bitvy. Naruto znal několik shinobi zde jmény, všichni ale byli už dávno mrtvý, takže mu ihned došlo, odkud vítr vane. Taktéž věděl, že do této dimenze žádný meteorit nepřivolá.

„Naruto, teď je čas na tu techniku plnou destrukce," řekl mu Kurama.

„Tu s osmi klony?" ujistil se Naruto.

„Ano," dostalo se mu odpovědi, a tak tedy vyvolal potřebné klony, které okamžitě věděli, co mají dělat. Všichni levitovali mimo dosah útoků a každý z nich téměř okamžitě včetně jeho jako originálu držel v ruce nějaký Rasenshuriken. Některé ale vypadaly už hodně mimo realitu.

„Jak to chcete nazvat?" zeptal se do svého podvědomí. Takhle moc si věřil, že je nezranitelný.

„Smrt."

„Konečná. Vystupovat."

„Finální řešení."

„Senpō: Chō Bijū Rasenshuriken," řekl Chōmei.

„Pff, moc lidské," zhodnotil to Kurama.

„Prostě to hoď, baví mě sledovat, jak svět hoří," ozval se Matatabi. „Co na mě tak koukáte, jsem tvořený z ohně, co jste čekali?"

Odpovědí bylo jenom několik letících technik, které naprosto zdemolovali vše, co jim stálo v cestě. Jeho otec naštěstí byl dost inteligentní, aby v tom místě nestál. Exploze to byla taková, že se to ničemu nedokázalo rovnat a vše tam dole prakticky přestalo existovat. Minimálně na moment.

„Přidáme přídavek? Diváci čekají," ozval se Shukaku, ale Naruto nevnímal, co jeho kloni dělají a přemístil se ke svému otci.

„Jsi v pořádku, tati?" musel se zeptat.

„Tohle ještě zvládnu. Pojď, dokončíme to, pak bude čas na vysvětlování," shrnul to Minato a Naruto mu na to jenom kývl. Na kombu otce a syna bylo vždy něco kouzelného. „Jo a Naruto? Tahle technika? Byla to ta nejúžasnější věc, co jsem kdy viděl, a to mluvím jako shinobi, a ne jako tvůj otec."

***

Bitva Kagů proti Orochimarovi a jeho skupině dostala nový obrat, když obětoval Narutův klon nahoře svou veškerou zbývající čakru, aby sem dolů přemístil Sasukeho a Karin ovládané shinobi. Možnost pohltit ninjutsu, odhazovat a přitahovat pomocí Rinneganu, dvojité Susanoo, Amaterasu, sdílené vidění a vše další přidalo na stranu nejsilnějších shinobi této generace mnoho.

Někdy na vítězství stačilo prostě málo. Sedm shinobi, kdy většina byla i nesmrtelná, málo ale rozhodně nebylo.

Orochimaru už musel několikrát obměnit tělo pomocí své techniky, protože narozdíl od druhé strany neměl tolik obranných technik a poté, co se tu objevilo dvojité Susanoo, už nedokázal druhé straně ani ublížit.

Jednoho takového momentu ale využil Itachi. Orochimaru mohl ze sebe setřást prakticky každé zranění, ale když sám sebe prakticky svlékl z kůže, tak si už nedokázal plně pohlídat, aby se nepodíval uživateli Sharinganu do očí. Jedna chyba, ale taková ze které nebylo cesty zpět.

„Je konec," zkonstatoval Itachi a okamžitě donutil Orochimara odvolat Edo Tensei techniku pomocí pečetí, které jej předem naučil Sasuke. To okamžitě způsobilo, že se všichni jejich protivníci zastavili v pohybu. „Jestli se chcete rozloučit, máte pár desítek vteřin, než se jejich duše vrátí zpět na své místo," řekl směrem k současným Kagům a dál stál před Orochimarem.

„Je mrtvý?" došel k nim Sasuke.

„Ano, zabil jsem ho v Tsukuyomi," potvrdil Itachi.

„Jako jsi tu udělal Izumi Uchiha?" odhadl Sasuke.

„Izumi jsem splnil veškeré její přání alespoň v této iluzi, když jsem jí je nesplnit v realitě. Zemřela šťastná. Doufám. Přeji si. Orochimaru tam ale trpěl, padesát let jsem jej tam mučil jak fyzicky, tak jeho nočními můrami. Jakmile zemřel tam, zemřel i tady," vysvětlil Itachi. „Měl jsi pravdu, bratříčku. Se svým životem před smrtí jsem měl nadělat více věcí než ti jenom předat mé oči. Mluvil jsi o zabití Orochimara, tak pokud mě po tomhle dni už nebude nikdo potřeba, bude to můj poslední a možná dokonce i jediný čin, které Listové skutečně pomohl."

„Beru to na svá bedra, Itachi," ozvalo se od Hiruzena, který se k nim přidal. „Neudělal jsi nic jiného, než poslouchal špatné rozkazy. Je chyba nás, že ti nebyly dány ty správné."

„Hokage-sama," poděkoval svým způsobem Itachi.

„Bývalí Hokage," opravil ho Hiruzen. „Něco mi říká, že se ale ve svém domácím vězení dožiji ještě jiného Hokageho, když bude zdraví sloužit," podíval se s lehkým úsměvem na Sasukeho.

„Máme toho s Tsunade dost co na práci, abychom vrátili svět a jeho obyvatele ke klidnějšímu životu," pověděl na to Sasuke.

„Budu ti držet palce," více toho Hiruzen nemohl říct. Jejich vztah neměl už na čem stát. Jako Hokage musel udělat několik těžkých rozhodnutí a některé mu zničili vztahy, co měl. Moc si přál, aby takováto rozhodnutí dělat Sasuke v budoucnu nemusel. Následně se rozhlédl po místnosti, kde si všiml, že bývalí Kage už jsou téměř pryč. Ty současný si se svým předchůdcem řekli ještě pár slov a Tsunade stála nečekaně vedle Temari. Pokud mohl říct, že zná svou studentku, tak se právě od Temari dozvěděla něco překvapujícího. Ani to ale nebyl už jeho problém. Nyní byl čas se opět vrátit domů, jeho dům a pár shinobi na hlídce už na něj čekali. Jednu z největších chyb svého života zvládl s ohromnou pomocí odčinit, to bylo něco, co potřeboval před svou smrtí udělat.

***

Karin cítila, že se její mozek vaří, jak musela pomocí Rinneganu jistým způsobem ovládat šest těl, a ještě pozorovat to, co dělá Naruto. Vzhledem k tomu, že nebyli v žádném případě u sebe nijak blízko, tak to bylo i lehce bolestivé. Karin musela zaklít pokaždé, když se dozvěděla, že se Narutovi nedaří. Nejdříve byl zajat Minato Namikaze, pak musel Tobirama odejít vyřešit své protivníky jinam a pak ji málem trefilo, když ztratila i Naruta. To znamenalo jediné. Bohužel i tak nemohla plašit a musela počkat, až dobojují proti Orochimarovi, takový byl Narutův plán, ať se mu stane cokoliv, Orochimaru tam u nich měl přednost. Pak ale Itachi vyhrál.

„Nagato!" vykřikla na svého hlavního bojovníka. Ráda by dala tuto funkci Ameyuri, té věřila bezpodmínečně, Nagato měl ale s touto technikou zkušeností, byl tedy poměrně jasná volba. „Naruto zmizel!"

„Co se stalo?" ozvalo se ji v mysli od Nagata.

„Obito jej vtáhl do té své dimenze před nějakou chvilkou. Spojte se s Tobiramou nějak, jako jediný je kousek od toho místa. Pak se spojte s Listovou, bojovali kousek odtud, ať tam vyšlou průzkumný tým."

„Naruto by se nenechal vtáhnout a pustit Obita ven," byla Ameyuri přesvědčená.

„I kdyby byl Obito mrtvý, furt musíme odtud Naruta dostat!" pověděla Karin stále se zvýšeným hlasem. „Ať něco Shukaku nebo Shikamaru vymyslí! To je rozkaz!" přikázala jim. To, že je svět nefér a když se něco sere, tak se sere všechno, zjistila, když zrovna v tento moment si všimla, že se Fuu probudila. Tohle byl další rozhovor, kterému se chtěla vyhnout, bohužel ale při hlídání obou bojů, nedokázala ohlídat i to, že se Fuu neprobudí.

„Karin?" nechápala Fuu, když otevřela oči. Pár vteřin si beze slov prohlížela okolí. „Ty jsi taktéž po smrti? Tohle je ten ráj, co nám byl slíben?"

Karin místo slov jenom dokulhala až k Fuu a poklekla před ní. „Je to tak trochu obráceně," snažila se na ni usmát. Jak co nejjemněji zlomit své kamarádce srdce?

„Naruto?" dokázala ze sebe těžce dostat toto slovo. Jestli se kvůli ní obětoval, tak…

„Aktuálně naživu," ujistila ji Karin. „Oba jsme naživu, stejně jako ty," a s tím ji opatrně objala. „Nemohla si zůstat po smrti, víš? Kdo by stál po mém boku na mé svatbě?"

„Doufám, že nějaký kluk, Karin," neodpustila si Fuu. „Mám tě ráda, ale brát si tě nebudu," snažila se zavtipkovat, aby zmenšila celé tohle, že je opět naživu. Což stále nechápala, ale tušila, že jí to Karin vysvětlí, až si to celé v hlavě urovná nebo tak něco.

„Dobře víš, jak jsem to myslela."

„Gratuluji každopádně. Ví Sasuke, že plánuješ svatbu po," zamyslela se, „kolik je to dní od mé smrti?"

„Dva? Tři? Čtyři? Nemám zdání, nespala jsem. Můj mozek je jak nějaké žužu a vedle něj je opice a do něčeho, co vydává silné zvuky, mlátí. Nebo tak to aspoň cítím."

„Pohlídám tě, můžeš se vyspat," řekla Fuu.

„Nemůžu," zakroutila Karin hlavou. „Naruto právě bojuje s Obitem a jsem jediná, kdo s ním dokáže udržet spojení," tím samozřejmě myslela své oči.

„Dobře, dám ti aspoň část své čakry, aby ses cítila lépe," řekla Fuu, dostala se z objetí a chytla ji za ruce, aby tu čakru mohla lépe předávat. „Je ti jasné, že se ale musím zeptat."

„Proč jsi naživu?"

„Proč chápu," řekla Fuu. „Možná jsem namyšlená, ale věděla jsem, že to nějak vymyslíte. Bylo mi jasné, že vás nezastavím. Taktéž by mě nikdo nezastavil, kdyby to bylo obráceně. Nedokázala bych ale přijmout, kdybyste se obětovali jako Nagato, i proto jsem vás to donutila slíbit. Jestliže ale žijeme všichni tři…"

„Chiyo-sama z Písečné je mrtvá," začala Karin. „Donutila jsem Naruta, aby jí přiměl se obětovat."

„Karin!" byla Fuu naštvaná. „Nemůžeš rozhodovat, čí život má větší cenu!"

„Tak mi vraz facku a nikdy se mnou nepromluv," pokrčila Karin rameny. „Zvládnu ztratit svou nejlepší kamarádku, když to znamená, že budeš naživu a Naruto šťastný."

„Ty to jenom nechápeš, Karin," chtěla si Fuu projet vlasy svou rukou frustrací, měla je ale zaměstnané. „Nevíš, co tohle dělá s Narutem. Slíbily jsme si, že ho ochráníme. Nemůžeš mu říct, když budu přehánět, ať jde zabít nějakou ženskou, abych já byla naživu."

„Já to chápu bez problému," ubezpečila ji Karin. „Jsem ale sobec a monstrum," nebrala si Karin sama se sebou servítky. „Svět ze mě udělal shinobiho, jenom moje rodina je to, co mě drží nad tou propastí šílenství. Udělala bych cokoliv, abych si těchto pár lidí udržela naživu. Jestli kvůli tomu musela zemřít Chiyo…"

„Budu to brát tak, že za tebe mluví jenom síla a moc Rinneganu," povzdechla si Fuu.

Karin ji ale chytla za ty ruce, což tak nějak zastavilo přesun čakry. Svůj účel to ale splnilo, měla plnou pozornost Fuu. „Jestli chceš, tak si to oko na moment vyndám, nic to ale nezmění. Jsi moje nejlepší kamarádka. Sasuke je můj partner a v budoucnu snad i manžel a otec mých dětí. Naruto je ale něco jiného. To, co cítíš ty k Narutovi, protože jej miluješ? Protože jste rodina? Protože jste byli oba Jinchūriki? Ty emoce jsou to, co ti říká mozek nebo jestli chceme být romantický tak srdce. V mé hlavě je to ale jinak. Naruto je pro mě jediný na světě. Nechápej mě špatně, ne jako potenciální partner, ale moje schopnost je jak nemoc. Nemůžeš pochopit, co pro mě Naruto znamená, protože to nemůže pochopit nikdo, kdo není já. Celé se to ale umocnilo získáním Rinneganu. Naruto je Bůh a já jsem jeho nejoddanější věřící. Neexistuje nic, co bych neudělala pro jeho štěstí. Oba jsme tě chtěli naživu, nemysli si nikdy, že ne. Protože si to ale přál Naruto, tak jsem přišla okamžitě na řešení. Být to jenom na mě, tak bych si počkala na konec války, nechala tě vyvolat pomocí Edo Tensei, promluvily bychom si o tom, co dokážeš přijmout a co ne. Narutovi ale tvoje smrt zlomila srdce. Možná že se ve válce ovládal a svůj vztek na tento svět vyjadřoval násilím proti Zetsu klonům a celou to arogancí, která nebyla hraná ani přehnaná. Věř mi, já ale vím, jak se Naruto uvnitř cítí. Potřeboval tě naživu. Dnes. Teď. V tento moment. Tak jsem našla způsob," řekla Karin a pokrčila znovu rameny. „Prostě jenom tak, Fuu… rozumíš mi, co říkám? Netajím to před tebou. Jsem monstrum a plně oddaná Narutovi, byla mi nějaká Chiyo docela ukradená. Hlavně, že vy dva budete šťastní."

Fuu na to jenom kývla a položila Karin jednu tu ruku na tvář. Jejich pouto přesahovalo tento svět, nemohla být na ni naštvaná proto, že byla ochotná obětovat vše. Jako kamarádka se ale postará, aby to nepřeháněla, každý člověk potřebuje někoho, kdo jej ohlídá.

„Ne prosím," sundala si Karin tu hřejivou a láskyplnou ruku ze své tváře. „Nezasloužím si to. Stále nevíš, co musel Naruto udělat, aby Chyio přemluvil."

„Je zdravý a živý?"

„Co vím, tak ano," souhlasila Karin.

„Je šťastný?"

„Nevím, jestli bych to tak nazvala, ale v depresi nejspíše není."

„V tom případě to počká," rozhodla se Fuu. „Nyní potřebuješ mou čakru, dám ti své maximum a pak se pustím do spánku, abych ji doplnila za tebe aspoň tímto způsobem. Jak jsi to řekla, Naruto bojuje svůj nejdůležitější souboj a my jsme jeho podpora. Špatné zprávy si můžeme předat i jindy."

Karin tedy jenom kývla. Mohla by to pak i nechat na Narutovi, aby jí to řekl sám, ale to by bylo, jak utéct z boje. Bylo to celé její nápad, Fuu musí pochopit, že má vinit ji, a ne nikoho jiného. Naruto neměl prakticky na výběr, takže tohle vše vezme na svá bedra.

***

„Koukám, že jsme mohli zdržovat," řekl Naruto, když seděl vedle svého otce a dívali se, jak duše jejich zapečetěných protivníků se vrací zpět tam, kam patří.

„Dokázal bys to?" pozlobil jej Minato.

„Nejspíše ne," zasmál se Naruto. „Jsem rád, že jsem tady s tebou, tati," řekl po chvilce.

„Děláš, jako kdybychom se odtud už nedostali."

„Naší silou ne," byl upřímný Naruto. „Nedokážu si sám implantovat Obitův Sharingan a hned jej použít," ukázal na nádobu s ponořeným okem. Naruto měl u sebe tolik zapečetěných věcí, že se nikdo nedivil, že tam měl i něco takového. Už dvakrát mu bylo oko někam implantováno, byl na takovouto možnost připraven. „Hiraishin nefunguje, obrácené přivolání taktéž ne, Rinnegan taky ‚mlčí' a i když démoni rozhodně nemlčí, žádný kloudný nápad z nich taky nevypadl. No a ty jsi génius, jestli tě nic nenapadlo, tak kdo jsem já?"

„Tvoje máma něco vymyslí. Jednou jsem zmeškal večeři, protože jsem se zdržel v jednom baru. V naprosto náhodném bar. No a stejně mě našla."

„To byla až taková, že tě nenechala se po práci napít?" zasmál se Naruto lehce.

„Ale vůbec ne, připojila se ke mně, protože jí bylo doma smutno a tu večeři jsme si dali pak ke snídani společně v posteli. Kushina je úžasná žena, náš vztah byl to nejlepší, co mě potkalo. Když nepočítám tvoje narození samozřejmě. Přeji ti, abys potkal taky někoho takového," usmál se Minato. „Každý den je pak nádherný."

„Když už jsme u tohoto tématu," chytil se toho Naruto. „A budeme předpokládat, že se odtud dostaneme. Tak se budu ženit."

„Teď jsi mě trochu ztratil," přiznal překvapený Minato.

„Podařilo se nám oživit Fuu," řekl Naruto, ale když viděl vyrůstající úsměv na tváři svého otce, rychle pokračoval, aby mu nedal špatnou myšlenku. „Jako protiváhu za tento zázrak jsem musel ale něco slíbit."

„To… mě mrzí," nenašel Minato správná slova.

„Neber mě špatně. Moje nastávající je skvělá slečna. Temari je překrásná žena, která mě má ráda a v posledních letech jsme se stali blízkými. Ne na úrovni, kdybychom se za normálních situací vzali samozřejmě, ale je tam snad vše, co člověk potřebuje, aby to jednoho dne mohl snad posunout na úroveň tebe s mámou."

„Temari? Aktuální Kazekage?"

„Slyšel jsi o ní na bojišti?"

„Všichni z Písečné, co jsem zaslechl, na ní pěly jenom samé hezké věci," řekl Minato jenom pravdu. „Je tedy v tvém věku?"

„O tři roky starší, jestli si to pamatuji dobře. Nic, co by asi hrálo roli."

„Vyprávěj mi o ní," poprosil Minato a obejmul svého syna kolem ramen.

„Potkali jsme se vlastně jako nepřátelé," zasmál se Naruto lehce, „přišla k nám do vesnice na chuninské zkoušky a byla velice arogantní… no asi jako každý v našem věku. Co jsme ale nevěděli, bylo to, že příchod Písečné k nám do vesnice na zkoušky byla jenom záminka, aby nás napadli. Bývalí Kazekage se nechal podrazit Orochimarem a společnými silami nás chtěli zničit. Samozřejmě se to nepodařilo… ale to jsem odbočil. Můj úkol bylo zastavit právě Temari a její sourozence, protože jeden z nich měl v sobě Shukaku," a tím si zaklepal na hlavu, aby táta pochopil, že myslí démona. „Bylo to hodně šílené celý ten souboj, možná bys ani nevěřil, jak mimo svou ligu jsem byl, každopádně jsem vyhrál. A věř mi, stále je to pro mě šok. Shukaku byl větší než největší dům Listové a já tam stál jako sto padesát centimetrový hmyz. V moment, kdy jsem vyhrál, jsem se mohl rozhodnout, co s nimi nadělám. Už jsem měl i posily, neprohrál bych. Moje volba byla, že je nechám žít a Temari se stane Kazekage," na to se Naruto znovu zasmál, jak to bylo absurdní. „Rozumíš? Bylo mi třináct nebo kolik a nařídil jsem svému protivníkovi, že bude vést jejich vesnici a že mi za to budou vděční," pak si lusknul prsty. „Prostě jenom tak."

„A mě bude někdo říkat, že jsem byl arogantní a génius," neodpustil si jeho otec s úsměvem.

„Každopádně se tak stalo. Shukakův ‚věznitel' už nebyl takový psychopat a postaral se o to, aby jeho sestra neskončila špatně a Tsunade jako moje mentorka si dala velký pozor na to, abych s Temari udržoval písemný kontakt a každým dalším dnem a setkáním, jsme si byli blíž. Když nemohla zachránit svého bratra, udělala mnoho věcí navíc, aby ochránila aspoň mě. Samozřejmě jsem ale nečekal, že by se do mě mohla zamilovat," tak nějak si povzdechl, spíše z toho pohledu, že to ale nechápal, než že by mu něco vadilo. „Celé to zní jak něco, co by napsal Jiraya, víš? Buď rád, že jsi skončil u tvorby, kde jsem byl já hlavní hrdina… nebo teda Nagato s mým jménem, ty další, kde jsem hlavní hrdina? Ty asi číst ani nechceš."

„Až tak hrozné?"

„Mám je všechny tady sebou, jestli chceš vidět, jak tragicky Jiraya skončil. Kakashi je ale miluje, to ale nevím, jestli je silný argument."

„Asi to zkusím, než nás zachrání," zasmál se Minato. „Jsi ale na manželství připraven? Je to prakticky jenom smlouva, teoreticky je to ale mnohem více."

„Dokážu si k ní vytvořit potřebné city," kývl jenom Naruto. „Máme toho i dost společného a oba chceme zlepšit svět, což bude projekt do konce našeho života. Je jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. Musím se přestěhovat, jenom ta změna prostředí mě bude dlouho iritovat, všechen ten písek a vedro. Jako její manžel, hrdina této války a nejsilnější muž světa budu mít jistě taky dost povinností, které nám budou krátit společný čas, a jistě bude hodně lidí, co budou tím vším přinejlepším zklamaní. Určitě se najdou i nějací dementi, co se pokusí spáchat na nás atentát. Dokonce si dokážu představit, že někdo spáchá atentát jen na ni, abych se stal Kazekagem já," odfrkl si Naruto. „Každá země musí mít nějakého magora, jako byl Danzo. Věř mi."

„A Fuu?"

„No… budu doufat, že nám odpustí. Neřekl jsem jí nazpět, že ji miluji. Neslíbil jsem jí nic, ale jistě není hloupá, už když mě políbila, musela vědět, že k ní cítím něco více, než si chci přiznat. Nakonec se ze mě stal lamač srdcí… kdo by to byl řekl."

„Rád bych ti poradil, synu. Nelhal jsem, když jsem ti ale nedávno říkal, že bych se já měl učit od tebe. Vyrostl jsi ve skvělého muže, překonal si svého otce ve všem a tvá osobnost nestrádá to, co je důležité. Jistě najdeš svou cestu a správnou odpověď na otázku, jak tohle vše zvládnout."

„Snad to bude jednodušší než to vše, co jsem musel zvládnout do teď."

„Vyprávěj mi," nadhodil znovu Minato. „Možná tu strávíme chvíli, možná věčnost, ale máš přátele, které by ti záviděl každý. Povídej mi o nich. Jenom z toho, co jsem slyšel, jsi vedl neuvěřitelný život. Chci se i po smrti tam někde chlubit svým synem."

„Celé to začalo nějakým šíleným pokusem Danzoa… tancoval nad propastí, když mě poslal jako dítě si sehnat kamarády do světa a ten risk mu přinesl vše… úctu, lepší pozici, naslouchání Hokageho, nové shinobi… a ty, co zachránil, se vlastně spojili, aby jej nechali zabít…" zasmál se Naruto. „Už jsem zmínil, že můj život je absurdní? První jsem potkal ale Tayuyu, osamělou muzikantku nenáviděnou svou vesnicí a pokud se někdo zeptá, spojil nás pokrm Bohů… rámen," začal Naruto jeden z mnoha příběhů, o které se chtěl se svým otcem podělit. Jako by se jeho otec jenom vrátil domů po delší době, jako by je žádná smrt nikdy nerozdělila, jako by nebyli uvězněni v dimenzi, odkud možná není návratu.

***

„Jaké jsou zprávy?" zeptal se Tobirama stále stojící na místě, kde naposledy viděl Naruta.

„Nikde ani stopa po Obitovi," řekla mu Tsunade, „první a druhá divize dorazila do Obitovi skrýše a zničila snad zbytky klonů toho bílého Zetsua. Ostatní se rozdělili na menší skupinky a hledají cokoliv, co by nám mohlo pomoci."

„Věřte mi, ať už dostat se tam do té dimenze měl Naruto v plánu nebo ne, Obita tam zabil," byl si Tobirama jistý. „Nejsi senzor, tak asi nemáš úplně ponětí, jak Naruto silný je. Jestliže Naruto měl moment, kdy se Obito nemohl odhmotnit, tak jej tam popravil. Neexistuje nic, co by mu v tom zabránilo."

„Takže je konec války?"

„Myslíš, až je vytáhneme z té dimenze?" odtušil Tobirama. „Nejspíš, ale stejně se vydám do světa, abych se ujistil, že se to opět nevrátí."

„Nechceš se vrátit k Hashiramovi? K otci?" byla Tsunade překvapená. „Přece jenom, jestli jsem to pochopila, udělal si vše, co se po tobě chtělo… a mnohem více."

„Nedávno jsem svého bratra zabil, asi ho nechám uklidnit," nadhodil lehce humorně Tobirama to, že jej zapečetili jako vyvolaného poskoka Orochimara. „Ale ano, ještě tu chvilku budu. Minimálně jako pojistka proti tomu, aby si to ostatní Kage nerozmysleli a něco nezkusili."

„Myslím, že není nutné se o tohle obávat," usmála se Tsunade.

„Protože vás všechny spojil Naruto?" zeptal se Tobirama, „Lidé zapomínají jednoduše, Tsunade. Mluvím z vlastní zkušenosti. Měl jsem kromě Hashirami další dva bratry, Madara měl čtyři. Všichni zemřeli a na jejich oběti se vybudovala Listová. Kdo si ale dneska pamatuje jejich jména? Jména našich otců? Kdo vzpomíná na Uchiha klan v dobrém? Kolik lidí věřilo v Naruta, když byl zvolen jako Jinchūriki? Proč vlastně využíváme démony, když si Poustevník přál, aby nás chránili a dohlíželi na nás? Lidé jsou hrozný druh. Dokud bude existovat láska, bude existovat nenávist a dokud bude existovat nenávist, někdo musí na tento svět dohlížet. Teď je to Naruto, ale co pak? Bude to pro něj ta nejtěžší věc, co ve svém životě udělá. Přijít na to, jak zabránit dalším válkám a udržel celosvětový mír."

„Neměl by být čas na oslavu? Tohle je hodně pesimistický náhled."

„Rád bych věřil, Tsunade," povzdechl si Tobirama.

„Tak tu s námi zůstaň ještě déle a Naruto ti ukáže, že věřit je správná cesta," byla odpověď Tsunade.

„Takový je plán. Můj bratr byl snílek a Naruto je ještě větší, dlužím oběma minimálně to, že jestli se mýlím, tak to přiznám a omluvím se jim."

„To už je lepší," usmála se Tsunade. „Dojdu zpátky ke Kakashimu a podívám se, jak mu to jde a doplním mu případně čakru. Dokud nevymyslíme nic lepšího, budeme muset věřit v to, že se jednoho dne tam dokáže Kakashi teleportovat."

„No zatím mu tam může poslat jídlo a vodu si Naruto vytvoří sám. Nejspíše je tam se čtvrtým Hokagem. Jeho otec jistě dohlédne na to, aby tu dimenzi přežili v dobrém psychickém zdraví."

„Poslali jsme mu tam zprávu, že jej zachráníme. Věřím, že se k němu dostala a on na nás spoléhá."

„Určitě, co jiného mu také zbývá," pokrčil Tobirama rameny. Naruto udělal vše, co musel, zbytek byl na nich.

***

„Tohle je k ničemu," kopla do první věci Temari, co měla při noze. „Pošlete mě tam, budu dělat Narutovi společnost."

„I kdybych dokázal tam někoho poslat a nezabít ho, což nedokážu," zopakoval Kakashi, „tak tam určitě nepošlu současnou Kazekage. Stačí, že je tam Naruto, nemusíme tam poslat někoho jiného důležitého. Stačí, že místo toho, abyste byla ve vesnici, trávíte čas tady."

Karin už se nadechovala, ale Kakashi ji zpražil pohledem. „Ty taky nikam nepůjdeš," bylo vše, co Kakashi řekl.

„Tak tam pošleme klona!"

„Nedokážu poslat člověka a nezabít ho, jak se tam asi dostane klon, když jakékoliv zranění jej zruší?"

„Tak toho klona zmenšíme, to bude jistě jednodušší je tam poslat."

„Když jsem to jednou použil na člověka, tak jsem mu tím urval ruku… doslova urval ruku. Není to dopravní prostředek. Dokud to nedokážu já, posílání jídla a zprávy je to nejlepší co dokážeme. U těchto věcí nevadí, v jakém stavu to dorazí," povzdechl si Kakashi. Tohle byl jeden z důvodu, proč byl nezadaný. Měl tu kolem sebe každý den několik žen a všem vysvětloval to samé. Tohle mít doma, tak stráví každý večer v baru.

„A co ta ženská z Oblačné? Ta má taky nějakou teleportaci ne?" nadhodila Karin.

„Když zná souřadnice. Víte kde se dimenze Sharinganu nachází? Ne? Tak mě nechte trénovat," znovu si Kakashi povzdechl. „A pošlete ke mně Tsunade nebo někoho, kdo mi doplní čakru."

„Zatracený Sharingan," odfrkla si Karin. „To nemůžete mít všichni jednu techniku? Ten má černý oheň, ten dokáže přepsat mozek, támhleten někoho umučit v jeho mysli."

„Buďme rádi, že Obito byl v jeden moment na naší straně. Kdyby nedal Sharingan tady Kakashimu-san, tak jsme byli nahraný," řekl Shikamaru, který se tady povaloval každý den a snažil se na něco přijít. Jeho otec se stále staral o celou strategii armády, která neměla už vlastně ani co dělat, tak si Shikamaru vzal za úkol tohle, i když hodně rychle zjistil, že je tu naprosto zbytečný, jako všichni ostatní kolem kromě Kakashiho.

„Pochybuji, že by se Naruto nechal unést, kdyby věděl, že se odtud nedostane," prohlásila Temari.

„Jestli ho znám dobře, tak by to udělal tak či tak," povzdechla si Karin. „Nechtěl by obětovat své nájemníky, ale pokud s tím souhlasili? Skočil by tam po hlavě, aby tuhle válku vyhrál."

„Tak z toho jej budu muset vyléčit, můj manžel nemůže být masochista. Naprosto stačilo, co zkoušel s tím jedem."

„Třeba je tam kvůli tomu, aby se vyhnul svatbě," ozval se Shikamaru. „Já bych to udělal," snažil se trochu odlehčit atmosféru.

„Neměli byste litovat mě? Pro mě to byl také šok," řekla Temari.

„Opravdu?" otevřel Shikamaru pouze jedno oko. „Myslím, že břemeno svatby na tobě leželo od té doby, co ses stala Kazekage," odhadl a nebylo to ani nijak těžké. „Nezmiňuji ani to, že jsi nejstarší dítě a jediná žena ve vaší rodině plus celé to dědění titulu Kazekageho."

„Skoro mi přijde, že jsi proti tomu sňatku," byla Temari lehce defenzivní.

„Seberete nám do Písečné nejsilnějšího shinobiho a jednoho z mých nejlepších přátel," řekl Shikamaru a každý tam pochopil, to nevyřčené ‚divíš se mi?'. „Respektuji ale jeho volbu. Jelikož pod dalším Hokagem dostanu nějakou otravnou funkci, tak z této otravné pozice už nyní mohu říct, že to byl sňatek minimálně století. Více pro vás než pro nás, ale hej… aspoň nebudeme mít další invazi z vaší strany."

„Shikamaru," oslovila Karin varovně svého kamaráda.

„Tohle si myslíte všichni? Že největší výhoda našeho sňatku je to, že to zabrání válce?" zeptala se Temari.

„Naruto toho už udělal tolik pro tento svět, že má mít do konce života klid a má se jen válet. Nemusel tedy dělat celé toto. Respektuji ale jako muž a shinobi to, co udělal. Kdyby mi někdo dal na výběr něco podobného, taktéž bych neváhal, i když jsem aktuálně nejšťastnější muž planety. Jak jsem už říkal, Chiyo uzavřela obchod století, pokud to přijmeš za správný konec a uděláš z Naruta alespoň druhého nejšťastnějšího muže na světě hned za mnou, budeme spolu vycházet krásně. Jestli ne?" pokrčil Shikamaru z leže rameny, i když to nejspíše nikdo nepostřehl. „Aspoň nebudu držet křečovitě kunai v kapse pokaždé, když se tu objeví nějaká delegace od vás."

„Udělám z Naruta šťastného člověka a dám mu veškerou svou lásku," slíbila Temari.

„Tak ho pojďme vysvobodit, aby si to taky užil," zvedl se Shikamaru z leže. „Dojdu pro Tsunade, Shizune, Nejiho nebo někoho. Hodně zdaru, Kakashi-san," a s tím si dal Shikamaru ruce do kapsy a zamířil z tohoto místa zpět do Listové. Na tomto plácku se moc nedalo přemýšlet nad tím vším, co se nedávno dozvěděl. Udělal někde chybu? Měl někde něco změnit? Tohle je ten ráj, o který bojovali? Naruto s dívkou, kterou pomalu ani nezná? Byl Naruto figurka, kterou cestou po herní desce někde obětoval a nepostřehl to? IQ dvě stě a více bylo naprosto k ničemu, když příběh neskončil tak šťastně, jak si ho vysnil.

***

„Pošta přišla," probudil Minato svého syna, když se tu objevila dnešní dávka jídla a povzbuzujících dopisů a zpráv.

Naruto se tedy probudil, protřel oči, protáhl své ztuhlé tělo, protože ani spací pytel moc nepomohl tomu, že ty krychle na kterých byli, moc měkkosti nepobraly. Každopádně si udělal další čárku vedle sebe, která sloužila místo kalendáře. Naprosto ztratili pojem o čase, kdyby nedostávali denně zprávy i s tím, kolik dní už uběhlo.

„Je škoda, že můj klon zmizí pokaždé, když usnu," pronesl Naruto. „Cítím se blbě, že ty nespíš a já jo."

„Nic se neděje, měl jsem čas si přečíst Jirayovo erotickou literaturu a jelikož ta už došla, tak aspoň pracuji na tomhle," poukázal Minato na náčrty pečetí všude kolem něho.

„Jsem zvědav, co z toho bude, až to bude," usmál se Naruto, protože jeho otec mu to nechtěl prozradit. On si ale každopádně došel pro dnešní poštu. Bylo fajn, že na něj takto mysleli a že to s ním nevzdali, i když to minimálně s jídlem přeháněli. Měl u sebe ohromnou zásobu jídla, byla to věc, která byla jeho povinnost už od dětství, a oni mu stejně denně posílali to, co by zasytilo malou armádu.

„Co přišlo tentokrát?"

„Temari mi něco poslala."

„Vyznání lásky dopisem?" nadhodil pobaveně Minato.

„V jaké době to žiješ, tati. Dneska už je to celé modernější."

„Co si mám pod tím představit?"

„Znáš to, hanbaté fotky, spodní prádlo a tak," zazubil se Naruto vesele. „Teď ale vážně, píše mi, že pokud nestihnu ani svou svatbu, tak ať se nevracím ani."

„Proč ti to nevěřím," zasmál se Minato a natáhl ruku, aby mu to Naruto následně podal a jelikož to Naruto za chvíli udělal, bylo jasné, že tam nic až tak soukromého nebylo. „Opravdu tě miluje, víš to?"

Naruto jenom pokrčil rameny. „Je to těžké víš? Neobviňuji tě, ale nemám naprosto žádné zdání o tom, jak má romantická láska vypadat. V sirotčinci na mě řvali, vesnice mě odmítala, třetí Hokage také neměl manželku, abych něco pochytil, v akademii tě to nenaučí a pak ve světě? Vyhýbal jsem se tomu jak Inuzuka koupelím. Chápu základy samozřejmě. Doneseš kytku, držíš ji za ruce, zachráníš pro ni celý svět, vyhraješ sám válku a jiné maličkosti..." ušklíbl se. „Ale kromě toho? Proč to nemůže být jednoduché."

„Protože by sis toho nevážil," odtušil Minato. „Jak jsme ti s mámou pověděli, u nás to bylo celé to klišé zachránit holce život a ona se do tebe zamiluje. Já ji ale samozřejmě tajně obdivoval mnohem dříve, ale to hádám, že máme s Temari společné. Na tobě už je jenom to přijmout, pochopit a vážit si toho… a pak jednoho dne věřím, že se probudíš a budeš si moct říct, že ji miluješ tak, že si nedokážeš bez ní představit život."

„Dobrá, když to říká čtvrtý Hokage, bude to asi pravda," usmál se Naruto.

„No… Jiraya byl můj sensei a má na to trošku jiný pohled, takže třeba se pletu."

„Myslíš, že správné řešení je to, co je v tom braku?" zasmál se.

„V kterém myslíš? V tom, ve kterém skončíš se svýma dvěma učitelkami nebo s chudinkou sirotkem z tvého klanu?"

„Povídá někdo, kdo svému senseiovi věřil natolik, aby po něm pojmenoval svého jediného syna," nenechal se Naruto.

„Buďme tedy oba rádi, že jeho první kniha nebylo porno."

„Kdybys mě pojmenoval po porno knížce, tak tě oživím jenom proto, abych ti mohl zpřelámat všechny kosti," pověděl Naruto hraně vážně a nakonec se tomu oba zasmáli.

„Pojď, radši mi pojď pomoct s tímto," ukázal Minato na místo před sebe. „Celé to pečetění mělo být tvoje dědictví, to už samozřejmě nedoženeme, ale tuhle techniku chci stihnout, abych ti ji mohl dát jako dárek k tvé svatbě."

„A řekneš mi tedy, co to je?" byl Naruto čím dál zvědavější.

„Hiraishin verze tři."

„Když nezvládám ještě ani tu tvou druhou verzi? Člověk musí mít jiný mozek, aby dokázal to, co ty proti Obitovi."

„Tahle verze bude jenom pro tebe, vytvoříme ji přímo pro tvůj Rinnegan."

„Jsem jedno velké ucho," řekl Naruto a nechal si vysvětlit vše, co mu táta chtěl sdělit, protože výsledek měl stále zůstat tajemstvím. Když už nic, aspoň se nebude následující dny nudit. I když může se někdo nudit, když má v sobě zavřených devět divných zvířátek?

***

„Yo!" zvolal Kakashi, když se mu konečně podařilo pomocí Kamui na dálku teleportovat sám sebe do té druhé dimenze.

„Yo!" vrátil mu Naruto zpět.

„Vítej, Kakashi," usmál se na něj Minato.

„Neočekával jsem žádnou fanfáru, že se tu objevím… ale i tak se musím zeptat… jste v pořádku?" řekl, když si všiml, že oba sedí vedle sebe u Shogi a koukají na hrací desku. „Neměli byste hrát proti sobě?" zeptal se, když druhá strana té desky zela prázdnotou.

„Přidej se, Kakashi," ukázal Minato na místo vedle sebe. „Naruto ti pak doplní čakru."

„Oukej," protáhl Kakashi, ale svého senseie poslechl. „Proti komu hrajeme?" nechtěl naznačit, že jsou šílený z té samoty a naproti nim nikdo nesedí.

„Aktuálně proti Kyuubimu, je to ale liška mazaná, takhle dlouho jsem se nezapotil od té doby, co jsem hrál se Shikakem," řekl Minato zamyšleně.

„A vedete aspoň?"

„Pět jsme jich alespoň jednou porazili," byl Minato hrdý na toto jejich rodinné duo. „Stejně si ale dle mého radí."

„Kurama ti vzkazuje, že máš přestat naříkat a něco začít hrát," řekl Naruto.

„Vyřiď mu, že bůh smrti posílá pozdravy," byl Minato nad věcí.

„Ukazuje ti jedno nehezké gesto," odfrkl si Naruto pobaveně, ale následně vyvolal klon, který začal Kakashimu doplňovat čakru. „Děkujeme, že jsi pro nás přišel," poděkoval Naruto upřímně, jistě to nebylo jednoduché.

„Nedali by mi pokoj, kdybych to neudělal," byl Kakashi upřímný, pak se ale porozhlédl po okolí. „Čekal jsem to tu… jiné."

„Chápu," pousmál se Naruto, když si vzpomněl na to, jak jeho rodina může být občas… otravná. „Teď je to ale jenom tvoje dimenze, nikdo jiný se sem nedostane," reagoval i na tu druhou část Kakashiho věty.

„Obito je tedy…"

„Mrtvý," kývl Naruto. „A pokud se nezeptáš, jestli tvůj bývalý nejlepší kamarád netrpěl, nebudu ti muset ani lhát."

„Chápu," sklopil Kakashi hlavu, Obito pro něj už zemřel tenkrát, tohle nic neměnilo, tato osoba už byla bohužel někdo jiný, i když věděl, že z velké části je to jeho chyba.

„Mám tady i jeho Sharingan, můžeš si jej naimplantovat, jestli to pro tebe bude lepší. Ať už tady nebo i pak doma od Tsunade."

„Jeden je dostačující," ujistil jej Kakashi, „Shikamaru odhadoval, že jakmile mi dáš část své čakry, tak nás budu moct přemístit najednou i s tím mým na dálku. Nikdo tam ani nepočítal, že si ten Obitův Sharingan získal."

„Dobře," a s těmito slovy Naruto ukončil jejich deskový souboj. „Remíza."

„Já ti dám remízu, ty jeden skrčku!" ozval se Kurama.

„Kurama říká, že remízu přijímá," prozradil Naruto svému tátovi. „Jdu to vše sbalit."

Minato jenom pokynul Kakashimu ať se jej chytne a přemístil jej v této dimenzi o krychli vedle.

„Nevypadal úplně nadšeně," připustil Kakashi a hlavou naznačil Naruta.

„Spíše jenom neví, jak se má cítit, celé to drama v jeho osobním životě a to vše," prozradil Minato a oba následně mlčky koukali na jakýsi Obitův hrob, který tu Minato vytvořil, protože s tím nechtěl Naruto mít nic společného.

„Děkuji, sensei."

„Neděkuj mi, spíše bych měl prosit o odpuštění, nesu si velkou vinu na tom všem, jak to dopadlo."

„To já zabil Rin, sensei. Stoprocentně to bylo to, co udělalo z Obita tohle monstrum. Sasuke mi prozradil z části, co měl Obito v plánu. Celý ten svět bez válek, kde budou mít všichni klid a pohodu? Určitě to bylo kvůli ní."

„Největší vinu má Madara," objevil se vedle nich Naruto. „Nechci vám kazit tento moment, pánové, ale obviňování nikam nepovede. Obito si zvolil svou cestu, když zahodil svou vesnici pro příslib moci, která by vedla jenom k záhubě tohoto světa. Nemůžeme jej omlouvat. Nejde to obhajovat. Vybral si špatně a kvůli tomu zemřel. Celý život jsem si také přál, abych se všemi vycházel a možná, že kdyby Obito byl Hokage, tak jsem mohl mít hezčí dětství, ale to se nestalo. Rozpoutal válku a to vše předtím, co zabilo možná tisíce lidí. Byl to nukenin a vy dva jste hrdinové. Na ničem jiném nezáleží."

„Slyšel jsi Naruta, kytky mu položíme u kamene hrdinů v Listové. To je taky místo, kde pravý Obito leží vedle Rin," usmál se Minato a poplácal Kakashiho po zádech. „Jsme připraveni, Naruto?"

„Opustit tuto samotu a vrhnou se rovnou do plánování svatby?" vrátil mu to Naruto otázkou. „Povídáš to proto, že mám na výběr?"

„Ne," shrnul to Minato.

„V tom případě, jsme připraveni," povzdechl si hraně Naruto a udělal z normálního Kakashiho oranžového a svítícího Kakashiho.

„Kakashi, je to tvoje," řekl Minato a za chvilku byli všichni tři zpět na místě, odkud Naruto zmizel, v tento moment už tady bylo takové menší stanové městečko, a dokonce tu stál i malý pomník na oslavu konce války.

„Drahá! Jsem doma," vykřikl Naruto do naprostého ticha, protože všichni víceméně zírali, když se tu objevili.

„Naruto!" ozvalo se v různých verzích a za chvilku byl obklopen pěti dívkami a mezi jejich hlavami spatřil s úsměvem Tsunade i Ameyuri a trochu opodál i Pakuru. Nějakým způsobem si jenom spokojeně oddechl a všechny je obejmul.

„Vítej doma, Naruto," shrnula za všechny jeho kamarádky Karin.

„Děkuji, že ses mi vrátil, drahý," dostala ze sebe Temari a použila stejné oslovení, jako on na ni.

Naruto se jenom usmál. V tento moment měl opravdu vše. Možná, že nakonec měl Jiraya pravdu? Cesta harému je ta jediná správná? Musel se té myšlence zasmát, až se na něj některé holky podívaly, ale on se jenom tajemně na ně ušklíbl. Bylo nádherné být doma. Na světě, který zachránili před zkázou. Na světě, za který stálo bojovat a vždy bude. A vlastně i na světě, na kterém byl bohem, a proto se o něj musí postarat. Dnes, zítra, navždy.

Formát pro tisk