Kapitola osmaosmdesátá - Život je svině

Lepší život

Naruto, Sasuke a šest oživených těl ovládaných Rinneganem porazili i tuto část armády, takže jestli Narutovi předpoklady byly správné, protivníků Zetsu už bylo poskromnu. Žádné velké divize, protože to by je odhalil Inoichi nebo by na to přišel Naruto sám pomocí Kuramy a toho všeho, čím teď byl. To znamenalo jediné. Spánek. Naruto byl sice napumpován čakrou všech démonů, ale to, co předvedl za posledních pár desítek hodin, nemělo pár tisíce let obdoby a s tím vším, co se stalo na tam na té želvě, neměl předtím na odpočinek čas.

Přemístil jak sebe, tak Sasukeho, tak jednoho z nových ‚Peinů' k lékařské divizi. Ten ‚Pein' byla samozřejmě Ameyuri, té jediné věřil nekompromisně. Sotva jim stihl povědět, než padl do postele, že jakmile usne, tak zmizí jeho klony, takže to mají předat na velitelství celou tuhle informaci. Jestli někdo někde záhadným způsobem zemře, tak jej mají vzbudit a on tam pošle nějaký klon na kontrolu, pak už jim jenom popřál dobrou noc, i když bylo dopoledne a nechal se od Shizune uspat. Neji a Shizune měli jeho stoprocentní důvěru a Sasukeho taky, takže se nechali ohlídat a oba šli spát. Byli živý, mělo to spoustu výhod, ale téměř nekonečně čakry jako oživené těla nebyla jedna z nich.

„Naruto? Vstávej," zatřepala s ním Ameyuri jemně, ale tak, aby jej vzbudila.

„Jak dlouho jsem spal?" povzdechl si Naruto.

„Tři hodiny, ale Shizune se postarala, aby ses cítil co nejlépe. Taky ale nejspíše doufala, že se vyspíš déle."

„To jsme dva," vyskočil Naruto na nohy a vyvolal rovnou dva klony. „Jeden zůstane ať se děje cokoliv tady, ten druhý se bude přemisťovat a vyvolávat další klony, jak bude potřeba. Všechny naše divize mají kunaie nebo někoho z mé rodiny, kteří jsou víceméně chodící kunaie. Spolupracujte s velitelstvím a hlídejte Sasukeho. Kdyby bylo potřeba, tak jej vzbuďte," rozdal Naruto příkazy a došel k míse s vodou, aby si opláchl obličej. „Jsem jenom tvůj, Ameyuri."

„Mám ti vyřídit od Karin, že tě potřebuje u sebe. Nic akutního. Je v pořádku. Chce ale soukromý rozhovor," předala mu Ameyuri informace.

„Tak jdeme na to. Pohlídej to tady, než si tě Nagato přivolá," usmál se na ni Naruto a položil ji ruku na rameno.

„Jak si přejete, Naruto-sama," vrátila mu úsměv.

„Rozchod, Ameyuri Uzumaki," zazubil se na ni ještě.

„Neříkal jsi, že to nebude nikdy oficiální? Něco o tom, že mrtvým se měnit jméno nedá?" pozlobila jej.

„To bylo tehdy. Nyní jsem Bůh tohoto světa, kdo mi bude odporovat?" rozhodil rukama pobaveně, mrkl na ni a přemístil se ke Karin.

***

„Chodící čakrová baterie je tady," objevil se Naruto před sochou Juubiho a stále si nemohl odpustit se na to podívat s jakýmsi respektem. Hagomoro v souboji proti desetiocasému neměl démony v sobě a stejně to dal, takže to chtělo trošku sundat klobouk dolů a mít nohy na zemi.

„Otec byl jiná liga," dostalo se mu odpovědi od Kuramy na otázku, kterou nevyslovil.

„To sakra," souhlasil Naruto do svého podvědomí.

„Můžeš mě zatím doplnit, než ti řeknu ten důvod, proč jsem tě zavolala," ozvalo se od Karin kousek od něj. Naruto tedy cestou pozdravil celou žabí skvadru, co tu hlídala, a přisedl si ke Karin a pustil se do své práce. Snažil se nevnímat, že kousek vedle leží tělo Fuu v poloze, jako kdyby jen spala. Bylo to ale málo platné, nedokázal zastavit husí kůži, protože mu to připomnělo tu noční můru, kterou vyvolalo jeho druhé já u vodopádu.

„Bude to rychlé, celé to doplnění je nyní dost bleskové," řekl Naruto, aby zahnal tyto chmurné myšlenky „ale vezmi si času, kolik potřebuješ, náš příští rozhovor bude nejspíše až po smrti Obita."

„Viděla jsem vše," naznačila mu Karin jejich spojení očima, „a taktéž jsem věděla, že tohle je poslední okamžik klidu před bouří. Proto jsi tady a teď. Mám nejspíše největší prosbu mého života."

„Vau," řekl jen Naruto a podíval se na ni lépe. „Poslouchám," řekl toto jediné slovo. Žádné legrácky. Toto muselo být vážné.

„Jako ten co ovládá těla pomocí Rinneganu s nimi mohu kontaktovat a Sasori mě přivedl na jednu myšlenku. Nejsem specialista na loutkářství, ani Rinnegan mi nedal více informací, ale Sasori byl přesvědčený, že existuje vyšší úroveň toho, co dokázal jen on… ty jeho živé loutky."

„To je prakticky to, co děláš ty ne? Můžeš je ovládat, akorát ti odpadnou všechny ty problémy s tím spojené, a když jsou ještě vyvolané skrz Edo Tensei, tak se ještě k tomu regenerují."

„Takhle jsem nad tím ani nepřemýšlela, ale máš pravdu," kývla Karin, „vlastně to dává celé smysl," zamyslela se na chvilku, „ta vyšší úroveň, o které povídal je i to, co dokáže Rinnegan."

„Měl jsem jenom tři hodiny spánku, nenech mě hádat, prosím."

„Promiň. Sasori je přesvědčen, že po jeho odchodu ta loutkařská brigáda vymyslela techniku jak oživit loutky do plného života. Kdyby to nic nestálo, historie je sepsaná vítězem, kterým by byla Písečná. Listová ve válce proti Písečné zvládala kontrovat loutky, kdyby ale všechny byly živé, tak by nás to nejspíše položilo," dala si Karin na chvilku pauzu ve vyprávění. „Ta technika stojí život. Člověk za loutku."

Naruto se podíval na Fuu, protože mu tak nějak bylo jasné, o co tu jde.

„Špatně se stále vyjadřuji," zaklepala Karin hlavou, aby si urovnala myšlenky, taktéž dlouhou dobu nespala, „nechci z Fuu udělat loutku. To je zvrácené a nijak by nám to nepomohlo, nebyla by to ona. Kdybych o to stála, celá ta věc s Rinneganem by byla lepší, mohl by sis oživit třeba jen jedno tělo, jenom ji, dát ji schopnost Rinneganu nebo ne a byla by navždy s tebou. Navždy s námi. Takový byl můj plán, ale Sasori zjistil mnohem více. Chiyo-sama tu techniku dovedla ještě dále, jako jediná v historii loutkářství nejspíše dokázala nemožné. Oživit kohokoliv za cenu svého života. Žádné podmínky, že to musí být loutka nebo něco. Život za život."

„Chiyo, jo?" zasmál se Naruto suše nad tím, co slyšel. Pojebaný osud.

„Děje se něco?" nechápala Karin.

„Víš, co mi řekla, když jsem u ní byl pro jed? Že mi jej dá za ‚službičku'. Něco za něco. Odmítl jsem ji. Chtěl jsem jed, ne nějaký výměnný obchod a byl jsem a stále jsem milionář, takže jsem si jej prostě koupil. Usmívala se ale na mě. Věděla, že jednoho dne ale přijdu znovu a té službičce se už nevyhnu, musel jsem jí to slíbit, že jestli po ní něco ještě budu chtít, tak bude po jejím."

„Řekla ti, co po tobě bude chtít?"

„Ne, ale víš, co teď dokážeme, že? Může si přát cokoliv prakticky. Je to nejinteligentnější člověk Písečné… legenda. Nebude skromná. Ale na tom nezáleží," zastavil tento proud myšlenek. „Co přesně chceš po mně? Aby se zabila a Fuu nám oživila?"

„Nevím, co chci," pokrčila Karin rameny, „sám jsi to ale říkal, Naruto… ten Rinnegan nám dává sílu a moc, limituje nás prakticky jenom to, čím jsme jako osobnost. Kdybych mohla, obětovala bych svůj život za její. Udělal bys to i ty. To je to, jací jsme. Jak jsme se vychovali. Jaké máme mezi sebou pouto. Proto nás donutila slíbit, že nikoho z naší rodiny neobětujeme. Pokud to ale Chiyo udělá dobrovolně?"

„Dobrovolně? Karin," oslovil ji vážně, „je jí asi sedmdesát čtyři, neříkám, že je nejmladší, ale proč by se proboha obětovala za někoho, koho nezná? Potkala jsi ji, je vypočítavá, má na háku prakticky i svou vesnici, nedělá věci pro radost bližních svých."

„Přesně proto to udělá. Je vypočítavá. Nejsem naivní, že to bude z lásky k nám," odfrkla si Karin, „ale jaká je pro nás alternativa? Máme k dispozici Edo tensei, když ji ale nechceme jako zombie? Rinnegan použít kvůli slibu nemůžeme. Ta zrůdnost, co používá Orochimara, to jeho měnění těl, funguje jenom, když je uživatel živý. Slyšel jsi někdy o někom jiném? Je to Edo tensei nebo Chiyo. Nenáviděla bych se do konce svého života, kdybych tě nepoprosila o to, abys za ní zašel. Nechci, abys přijal její nejvíc přepálený návrh, ale jestli to udělá za něco splnitelného? Nechám to rozhodnutí na tobě, jestli jí jej splníš nebo ne."

„Dobrá," kývl nakonec Naruto. „Udělal bych pro vás dvě cokoliv, co je toto," pokrčil nakonec rameny.

„Poslala jsem tam žábu s tvou pečetí na teleport. Počkala jsem si, až tam bude a pak tě probudila. Cestu máš tedy připravenou. Nevím, jak skončí náš souboj s Obitem, zítra touto dobou můžeme být oba mrtvý," taktéž pokrčila rameny, „teď ale nejsme."

„Rozumím," řekl Naruto a jelikož už tu neměl nic na práci, tak rovnou vstal.

„Jen prosím… neudělej nic, čeho bys litoval nebo čím bys porušil její slib," podívala se smutně na Fuu.

„Není nic, čeho bych litoval," ujistil ji.

„Mrzí mě, že jsem taková zrůda a nedávám ti ani na výběr koho oživit, já-," začala Karin, ale Naruto ji přerušil.

„Nechci na výběr, nenuť mě si nikdy vybírat," byla Narutova prosba, než si poklekl k tělu Fuu, vzal ji do náruče a přemístil se s ní pryč. Čím méně toho tady řekli, tím méně budou mít výčitek.

***

„Yo!" pozdravila jej žába, když se k ní přemístil. „Dál mě nepustili, nouzový stav a to vše," ukázala žába na to, že jsou stále mimo bránu a ještě u té žáby stojí pár shinobi z Písečné.

„Nevadí," řekl Naruto, „vezmi si tu pečeť k sobě, jestli to váš stařešina dovolí, jestli je to pro něj risk, tak ji tam zničte. Nyní můžeš jít. Děkuji za pomoc."

„Jasná zpráva!" a s tím žabka zmizela a Naruto si prohlédl tři pro něj neznámé shinobi.

„Chci mluvit s Kazekage," řekl Naruto hlasem, který nepřipouštěl námitky.

„Je na hlídce ve vesnici, dovedeme vás k ní," uklonil se mu lehce jeden z těch tří, nejspíše velitel. Mrtvý člověk v náručí Naruta Uzumakiho znamenalo, že to spěchá. Netrvalo to dlouho a Temari se dozvěděla, že ji Naruto hledá a je nečekaně u nich ve vesnici, takže se sešli někde na půl cesty.

„Co se stalo?" nechápala Temari. „Nikdo z velitelství mě neinformoval, že se tu objevíš. Jsi klon? Co to povídám… to je Fuu že? Můžu nějak pomoci?"

Naruto se na ni jenom smutně usmál. „Nikdo zatím neví, že tu jsem. Není to ale tajemství, zabil jsem několik desítky tisíc Zetsů, tak jsem měl chvilku prostoru, abych tě o něco poprosil."

„Desítky tisíc?" koukala na něj Temari trošku divně. Věděla, že je Naruto silný, ale tohle…

„Těžké na vysvětlení, ale jsem jiný člověk," nevěděl, jak to popsat, „dokážu téměř cokoliv, s jedinou výjimkou," poukázal hlavou na mrtvé tělo ve svém náručí. „Potřebuji mluvit s Chiyo. Dovedeš mě znovu tam?"

Temari jenom kývla. Nechápala, co se děje. V tento moment na tom ale nezáleželo. Její kamarád potřeboval pomoc.

„Jak to tady vypadá?" udržoval Naruto hlavu na něčem jiném, než je to setkání, co jej čeká.

„Odvedli jsme sem velkou část civilistů z okolí bojiště. Mei Terumi a Sadaime Hokage má druhou část civilistů v Listové. Do Mlžné se dostává hůře, Kamenná je zničená a Blesková je moc blízko bojům. Zatím jsme ale měli jen malé nájezdy. Nic, co by prošlo skrz hradby. Prý jsi zařídil spojenectví s Deštnou. Poslali sem velké množství shinobi na ochranu, stejně jako do Listové. Ta Konan říkala, že se o svou zemi postará prakticky sama."

„Pokusím se to dokončit rychle, ať máte i tady klid, jen co se optám Chiyo."

„Jestli jsi skoro sám vyhrál celou válku, jsem ta poslední, co tě bude někam honit. Jenom až to skončí, můžeš mi o tom povyprávět?"

„Samozřejmě," ujistil ji Naruto. „Něco mi ale říká, že se to dozvíš mnohem dříve než z mých úst."

„Takový je svět. Máš vidět, o čem diskutují Zemský pánové, vymýšlejí medaile, ocenění… asi taky jednu dostaneš."

„Asi je nejdříve nutné ocenit lidi a pak navrátit svět na své nohy," odtušil Naruto.

„Věřila bych tomu, kdyby kromě těch medailí zaznělo i něco jiného, zatím jen hrají deskové hry a karty," odfrkla si Temari. „Snad se tahle šílenost vrátí rychle k normálu. Jako Kage se občas bojím, co vymyslí jako protiopatření."

„Zemský pán naší země se vyhýbá konfrontacím, nemusím se tedy obávat, že by náš plán nevyšel. Stačí je jen trošku zatlačit ke správné volbě."

„Bude příjemné mít v Listové jednoho dne někoho ve stejném věku jako Hokageho. Nic proti zkušenostem, ale nedokážu si představit setkávání za pár let, když má Tsuchikage občas problémy se zády už nyní. Sandaime Hokage nebyl taktéž nejmladší a vlastně ani Tsunade není."

Naruto si dovolil krátký úsměv, bylo docela zajímavé probírat jakousi politiku. Lepší ale cokoliv než ten důvod, proč sem přišel. Byl rád, že Temari se neptá, stejně u toho bude a dozví se to z první ruky. Bude jej nenávidět za to, co navrhne? Jak se cítí Kage, když dojdeš za jedním z jeho lidí a poprosíš jej, aby zemřel? Jak se má ale vlastně cítit ten, co s tím nápadem přišel?

Netrvalo to dlouho, ale mohlo to trvat i věčně, než proběhli část vesnice, aby se zastavil před sídlem, které osobně znal. Temari okamžitě zaťukala, protože on měl stále plné ruce. Ebizō, když viděl, co se děje, je okamžitě pustil dovnitř a ukázal na nejbližší pohovku. Nejspíše si myslel, že ta osoba, co Naruto drží v náruči je nějak otrávená. Proč jinak jít za největším odborníkem na jedy? Naruto ale Fuu tak či tak položil, když se ale objevila Chiyo, zastavil je zvednutou rukou. Ta říkala vše.

„Je mrtvá," bylo jediné, co řekl. Možná to zvednutí ruky neříkalo vše, tyhle slova ale ano.

„Jak ti tedy můžeme pomoci?" nechápal Ebizō, ale na znamení respektu sklonil hlavu.

„Ta válka je plná neočekávaných lidí," začal odněkud Naruto, „povolali jsme na pomoc i Sasoriho, protože jsme jej potřebovali, prozradil mi o jedné technice, kterou jste vymyslela, Chiyo-sama."

„Heh," zasmála se Chiyo kousavě. Pochopila okamžitě. „Tomu říkám mít koule," zakroutila lehce nevěřícně hlavou, „přijít k člověku domů a bavit se o této technice. Řekl ti můj milovaný vnuk," tady už byl slyšet sarkasmus, „co tahle technika obnáší?"

„Ano."

„A stejně jsi přišel?" odfrkla si. „Myslíš si o mně, že jsem nějaké levná ženská? Hodíš po mě další kufřík s penězi?"

„Ne, přišel jsem se zeptat, jestli je to možné nebo ne."

Chiyo si místo toho sedla a nic chvilku neřekla, jako kdyby lehce pohrdala jeho osobou. „Pověděla jsem ti dvě věci minule. To, že máš odvahu. To jsi teď rozhodně potvrdil," znovu si odfrkla. „A to, že další obchod bude mít určitá pravidla. Věděla jsem, že přijdeš. Lidé mé úrovně ví, že mají co nabídnout, ale neočekávala jsem, že budeš chtít můj život."

„Tak to jsme dva," nehrál si Naruto v tento moment na něco více, než byl. Tam venku byl možná nová legenda, tady byl jen obyčejný chlapec, co přišel s prosbou, co se ve slušné společnosti nevyslovuje. Možná dokonce ani v té špatné.

„Pověz mi něco o ní. Proč ona," pověděla Chiyo neutrálně.

Naruto se podíval na ležící tělo a lehce pokrčil rameny. „Těžké popsat slovy. Někdy ve svém životě potkáte člověka, o kterém ihned víte, že tam patří. Stále nevím, jestli věřím v osud, jestli ale existuje, byl jsem předurčen o ni přijít. Nejspíše neexistovala možnost, jak ji mít naživu a mít sílu, abych zastavil tuto válku. Není to žádné tajemství. Myslím, že ví i náš hlavní protivník to, co jsem udělal. Nemá to cenu to tedy tajit. Kromě ale toho, co pro mě znamená, nás spojoval ještě jeden osud. Oba jsme měli v sobě démona. Tak jako vy jste měli Shukaku, tak ona měla toho svého. Nevím, kde jej Vodopádová vzala, ale když si Fuu zvolila kráčet se mnou tímto světem, stali jsme se něčím, co se nedá popsat slovy. Jenom ten, co je Jinchūriki dokáže plně rozumět dalšímu. Je to velké břemeno, myslím, že by Gaara mohl vyprávět. My jsme to měli jednodušší, měli jsme jeden druhého," povzdechl si smutně. „Proč ona? Je moje rodina. Byla mou odvahou, kamarádkou, světlem na cestě, udělala ze mě lepšího člověka, a pokud mohu udělat něco proto, abych ji dal více času, tak to udělám."

„Nejsem hloupá, Naruto," řekla Chiyo, když si jej tiše vyslechla. „Vidím tvůj Rinnegan, cítím tu moc v tobě. I se základními schopnostmi, co mám, vím, že ses změnil. Těch pár zpráv, co se ke mně dostalo od pár lidí, co tam ve válce mám, o tobě mluví jako o něčem, co popírá fyzikální zákony," pokračovala a nevnímala lehce vyčítavý pohled od Temari, že si ‚dopisuje' s někým na bojišti a nedá jí o tom vědět. „Zabil jsi ji, abys z ní mohl vyjmout démona?"

„Přišel bych, kdyby ano?"

„Co já vím," pokrčila Chiyo rameny, „nevím o někom, kdo by předal svého démona nevědomky a na to zemřel. Nevidím na ní ani žádné zranění, nevypadá, že by umřela překvapením. Kdybys nepřišel, myslela bych si, že ji zabila Akatsuki a ty se ji snažíš vrátit zpět na tento svět. Bylo by to romantické gesto hodné románů a pohádek. O Jankovi, co šel na konec světa prosit mocnější, aby mu vrátili milovanou zpět k životu. Nebyla to ale Akatsuki, že?"

„Ne," souhlasil Naruto. „Chtěla, abych měl jejího démona, abych byl silnější a vyhrál. Vzdala se života, démona, rodiny…" více toho říct nedokázal a ani nechtěl, to, co měli mezi sebou, byla jenom jejich věc. „Nemusela zemřít, třeba bychom to zvládli i bez tohoto předávání. Fuu ale nechtěla riskovat, milovala tento svět, nedokázala by se dívat na oběti války, sirotky, plačící vdovy jenom proto, že se bála zemřít. Budu upřímný. Rozmlouval jsem ji to, i když jsem věděl, že ztráty mohou být větší. Jsme ale shinobi, náš život je náš jenom z části. Obětovala se pro nás všechny, teď je čas na mě, abych taky něco udělal. Porazil jsem všechny Zetsu, porazím Madaru. Její život to ale nevrátí. Jestli to dokážete vy, jsem ochoten vyslechnout tu nabídku. Jestli ne, budu hledat zbytek svého života a jednoho dne to snad dokážu. Kdo taky jiný než já."

„Víš, že to dokážu, jinak bys tu nebyl," řekla Chiyo. „Musím se rozhodnout teď?"

„Jdu bojovat s Madarou za okamžik, vlastně až tohle projednáme. Znáte Uchihy moc dobře. Víte, kdo je Madara. Už jste byla naživu, když on a Hashirama byli na vrcholu. Říkal jsem minule, že můj život není žádná jistota. Jakmile odejdu, už se třeba nevrátím, cokoliv co po mě chcete slíbit? Lepší moment než teď nebude."

Chiyo se na chvíli zvedla a beze slov zamířila do nějakého pokoje, odkud se za chvilku vrátila a doslova po něm hodila svitek. Pak když oba opět seděli a dívali se na sebe beze slov, se Naruto pustil do čtení. „Opravdu jste věděla, že přijdu," odfrkl si lehce.

„Ach ano. Nevěděla jsem, že půjdeš až do takového extrému, ale sepsala jsem si to," souhlasila a pak se na něj znovu vážně podívala. „Bez kompromisů. Toto je moje poslední a jediná nabídka."

„Doufám, že kdybych přišel s menší prosbou, tak bychom byli schopni udělat kompromis," tak nějak mávl oním svitkem v ruce. „Probírala jste to tady s Temari? Nevypadá, že je v obraze."

„Kazekage k tomuto nemá co říct. Je to moje vůle a vůle rady," byla tvrdá realita, co pověděla Chiyo.

„Hm," odfrkl si Naruto. „Asi první věc, co změním. Bude to už i moje věc."

Chiyo se upřímně a hluboce zasmála. „Jestli si myslíš, že na to máš."

Naruto se lehce zašklebil, ale pak udělal něco, co se dle něho mělo udělat už v ten moment, kdy to bylo sepisováno. Došel za Temari a ten svitek ji podal. Pak se podíval zpět na Chiyo. „Mám v sobě všech devět démonů. Jsem nejmocnější muž světa. Vlastník Rinneganu. Moje slovo se stane skutečností. Myslím, že je na čase, aby celá tahle vaše rada skončila. Mám s vyhazováním zbytečných lidí už docela zkušenost, a dokonce i připravených pár věcí, jak toho docílit."

Chiyo se jen zasmála a možná i o trochu více od srdce, když si všimla výrazu svého bratra. „Mám z tohoto všeho docela dobrý pocit. Kdo by to byl řekl."

V ten moment ale Temari se dostala až na konec a práskla s tím svitkem o zem, tak jak to jen jde s kusem papíru. „Jak jako nemám k tomuhle co říct. Je to můj život!"

„Když si brala ten klobouk, tvůj život začal patřit vesnici. Jsi jen jeden z mnoha sloupů, který drží Písečnou pohromadě. Dostala jsi čas se rozhodnout svobodně, nevyužila si jej. Teď už je to v rukou dalších," byla Chiyo upřímná.

„Čas? Těch pár měsíců?!"

„Já taktéž neplánovala dnes zemřít. Vidíš to, život je nevyzpytatelný," byla Chiyo tradičně kousavá.

„Proč tohle nemůžete nechat na mě? Dokážu si vybojovat své věci sama."

„Nebuď naivní, holka," zvedla hlas Chiyo. „Je mi přes sedmdesát, ale netrpím ještě demencí. Myslíš, že sem přišel, protože chce oživit nějakou obyčejnou kamarádku? Jakmile ji oživím, veškeré tvé doufání je u konce. Nikdy nebude tvůj, jeho srdce je zaslíbeno jiné," nevnímala schválně lehce překvapený obličej Naruta. „Nedělám to ale jenom pro tebe. Vlastně ani pro tuto vesnici. Žena nemá umírat s výčitkami. To je ten důvod proč to dělám. Nikdy jsem si neodpustila, že jsem započala něco, co zničilo Gaaru a s ním i vaši rodinu. Neodpustím si ani to, že jsem nedokázala zachránit svého vnuka. Změní tohle minulost? Ne, nemá jak. Pokud se ale vy dva vezmete a budete navždy spolu, protože nebudete mít ani na výběr? Zavládne mezi Listovou a Písečnou jistě větší klid, než byl dosud. Moje generace vyrůstala na válkách a možná to některým dělalo i dobře. Vaše může být jiná. Nepotřebovala jsem vědět ani to, že z nějakého neuvěřitelného důvodu se stal Naruto možná nejsilnějším člověkem. Je to možná nejlepší diplomat od dob prvního Hokageho, má přátele všude, oblbnul hlavu snad všem Kage. Nyní stačí jeho podpis, moje smrt a bude to tvůj manžel. Nyní s tou mocí, co vládne, bude Písečná v bezpečí. Bude to poslední věc, co se ode mě jako od shinobiho v důchodu vyžaduje."

Naruto stále lehce šokovaný ze zjištění, že k němu Temari cítila něco více, než přátelství si sebral ten svitek ze země a lehce jej dlaní otřel od písku, který tady byl opravdu všude. Ještě si to celé jednou přečetl, jeho mozek nebyl úplně na tohle čtení mezi řádky stavěný, ale Rinnegan dokázal odhalit tak nějak vše, ať už to znělo sebedivněji. „Kde to mám podepsat?" bylo jediné, co k tomu řekl.

„Podcenila jsem tě. Nemyslela jsem, že na to máš," zasmála se Chiyo. „Zahodit svou vysněnou budoucnost, vyměnit vesnice, víceméně mě zabít jenom proto, abys zachránil někoho sobě blízkého."

„Budu litovat ať to udělám nebo ne… někdo mě určitě bude nenávidět za obě rozhodnutí. Nikdy jsem nebyl velký sobec nebo si to aspoň myslím, tak teď se poprvé rozhodnu podle sebe. Fuu se postarala o to, abych tuto válku vyhrál. Já se postarám, aby ji přežila, ať už to znamená, že budu žít v jiné zemi, jiné vesnici a s jinou ženou," pokrčil Naruto rameny. Cítil, že jeho dětské já, by na tohle nikdy nepřistoupilo. Jeho dětské já bylo asi ale už dávno pryč. Udělal by pro své přátelé cokoliv, bylo na čase dát svým slovům nějakou váhu.

„Nepředstavovala jsem si, že dneska najdu manžela," nevymyslela Temari nic lepšího, co říct.

„Což mi připomíná, že nemám žádný prsten," odfrkl si Naruto. „Vzhledem k tomu, jak tohle je co nejdál od romantiky a ženského snu, jak jen může být, vynechám to, že ti dám prsten Akatsuki, který je jediný, co mám k dispozici. Pokusím se ti to, ale až tohle skončí vše vynahradit. Nevím, jestli mluví Chiyo z hladu, ale pokud sis tohle nějakým způsobem přála, udělám vše proto, abys byla šťastná," slíbil ji.

Temari jenom kývla hlavou, protože ji tak nějak docházela slova na celou tuhle situaci. Měla být šťastná? Smutná? Naštvaná? Brečet radostí? Křičet?

„Tak to oba podepište, já to podepíšu poté," uvedla je Chiyo opět do té reality, kdy musí někdo umřít, aby se tohle uskutečnilo. „Jsi tu jako Kazekage a můj bratr je součástí rady, bude to oficiální, jak jen to může být. Jak si to vyřešíte s Listovou, už mě nemusí zajímat. Ale nezapomeňte, co tam je napsáno. Svatba musí být do tří měsíců."

„A dítě do pěti let, pokud tomu nebude odporovat zdravotní stav. Ano, četli jsme to," řekl Naruto.

Nakonec to všichni podepsali, poté co tam Naruto připsal, za co to vlastně podepisuje. Každý z nich v jiném rozpoložení. Chiyo byla smířená s tím, co se stane. Ebizō víceméně nenáviděl Naruta za to, co se tu bude dít. Naruto s nějakým smutkem a Temari stále nevěděla, co cítit. Takhle ale nějak vznikaly historické úmluvy. Hashirama plánoval spáchat sebevraždu, aby Senju a Uchiha mohli společně založit Listovou. Teď zemře Chiyo, oživí Fuu a tenhle kus papíru se postará o to, aby Listová a Písečná minimálně na jednu generaci fungovali jako jedna entita. Do toho momentu měli také dobré vztahy. Temari se postarala o svou část, po tomhle podpisu už to ale nešlo vyvrátit. Tsunade je jeho mentorka, Sasuke jeho nejlepší kamarád. Normálně tedy být manžel nebo manželka Kageho neznamenalo prakticky nic, ale v jeho případě tak nějak bude. Pro Písečnou to byl prakticky obchod století. Jestli jej Temari měla z nějaké části ráda, asi jej za to taky nebude věčně proklínat. Listová ocení, že má jistého spojence a on bude rád, že je Fuu naživu a bude menší šance na další válku. Situace, která nemá poražené, že? Ještě této lži uvěřit.

„Necháš nás se rozloučit aspoň?" zeptal se Ebizō, než se Chiyo stihla zvednout a jít splnit svou část dohody.

„Určitě. Je to to nejmenší, co mohu udělat," odvětil Naruto, smířil se s rolí záporáka, tak nepřiléval do ohně žádným slovem navíc. Nakonec tu zůstal s Temari sám, oba posazeni těsně vedle sebe, jak se posadili, aby ten papír podepsali. „Mrzí mě to," chtěl, aby zaznělo.

„Co konkrétně?"

Naruto si jenom projel ruku skrz vlasy. „Nevím. Vše? Slíbil jsem si, že žádný vztah než nastane klid, nepovýším na nic více, než je přátelství. A pak bum prásk. Jeden podpis a mám manželku. Nemám ale pochybnosti, rozhodl jsem se pro to svobodně. Naivně jsem doufal, že Chiyo bude chtít jenom něco, co se nebude týkat tak osobně ostatních. Co jsem očekával vlastně ani nevím. Že se přidám oficiálně pod Písečnou? Přesun mého klanu sem? Něco s její loutkařskou brigádou? Prostě a jednoduše, že se upíšu sám nebo někoho v mém klanu. Jako vedoucí mám nad nimi výsostní právo," odfrkl si. „Místo toho zapletla do této věci jak mě tak tebe. Podepsala jsi to. Rozumím, že ses taky rozhodla svobodně. Takže máš jenom mou omluvu, že jsi byla do takovéto situace zavlečena."

„Dej mi jenom nějaký čas a bude to v pořádku," chtěla jej Temari i trochu ujistit. „Dle tvého předchozího výrazu jsi asi neměl ponětí, že už nějakou dobu ses mi líbil. Jako můj budoucí manžel, bys tohle asi měl vědět," zasmála se lehce, „tvoje gesto, rozhodnutí i síla, co jsi tam při invazi převedl, udělali své. Byl jsi nepřítel, teda v té době než se tam objevila Maki a omlátila mi o hlavu, že má vyšší hodnost a tudíž musím přijmout, že kapitulujeme v této hodinové válce. Ale i jako nepřítel jsi byl hodný respektu. Pak jsme si začali dopisovat, došel jsi nám na pomoc, když ji Gaara potřeboval. Vymysleli jsme dohromady celé tohle spojenectví na tvou ochranu. Jsi milý, obětavý, vtipný, pozorný… a neurazí ani to, že se na tebe dá docela příjemně koukat," zakončila s úsměvem.

„Co na tohle mám říct já? Musíš vědět, že jsi nádherná a úžasná žena," řekl Naruto jenom objektivní pravdu. Subjektivně si to samozřejmě myslel také, ale věděl, že není sám. „Ale jak už jsem naznačil, o tomhle, o nás… jsem prostě nepřemýšlel. Byla šance a ne malá, že já jsem mohl být mrtvý a Fuu naživu. Prakticky to rozhodl jenom osud, ne nikdo z nás. Nechtěl jsem s tímto vědomím tahat někoho za nos. Člověk by měl mít vyřešenou minulost, než začne plánovat budoucnost. Nechci, aby sis ale myslela, že to bylo kvůli tomu, že si myslím, že jsi nepřitažlivá nebo že na mě nezapůsobilo to krásné chování nebo všechny ty gesta, co jsi pro mě udělala. Jenom jsem prostě chtěl být sám."

„A ona? Jak to přijme ona?" věděla Temari, že se musí zeptat. Nemohli založit vztah na něčem otevřeném.

„Život je svině," pokrčil Naruto rameny, „není to oko za oko, ale taktéž mi nedala na výběr. Chtěla, abych žil já. Já se rozhodl, že bude žít taktéž. Bude mít několik desetiletí, aby se smířila s tím, že některé sny se prostě neplní. Opravdu jsem bez závazků, nemám na noze žádnou kouli. Není to něco, co jsem si myslel, že se stane samozřejmě. Věřím, že ale dokážu být dobrým manželem."

„Zvládla bych, i kdyby ne," pokrčila rameny Temari. „Chiyo-sama měla v jednom pravdu. Moje štěstí je podmíněno tím, jak se bude dařit této vesnici. Pokud mi pomůžeš udržet tuto vesnici šťastnou, dokážu přijmout i to, že naše manželství bude jen na papíře. Zachraňuješ ji z nějakého důvodu, nebyla bych ani první ani poslední, kdo se vdal jenom symbolicky a za zavřenými dveřmi se dělo něco jiného."

„Nemyslím, že je zrovna správná doba ani správné místo, abychom vedli tuto debatu," rozhodil rukama směrem ke dveřím, kam Chiyo odešla. „Ale tohle musíš pochopit. Všichni jsme tu shinobi, ale v životě jsem se dostal až k tomuto dni hlavně proto, že se držím své cesty. Takže ano, věřím, že shinobi a nejenom oni se berou proto, aby spojili klany, a tím to končí. To ale není způsob, jakým já žiju. Přivést někoho k životu je něco, co se nedá vyvážit jměním. Fuu pro mě udělala nemožné, já pro ni udělám něco podobného. Jestli je za to cena, že se stanu tvým manželem? Budu tím nejlepším manželem. Jestli je za to cena, aby tato vesnice vzkvétala? Využiju svou téměř neomezenou moc, abych toho dosáhl. Taková je má cesta ninji. Sliby se mají plnit, i když to znamená, že někdo nedostane to, co by si přál."

„Děkuji," cítila Temari potřebu tohle říct. Mazā možná věděla, proč ji nenápadně už nějakou dobu směřuje k Narutovi. Třeba si opravdu nějakým způsobem byli souzeni. A kdyby náhodou ne jako manželé, tak aspoň jako partneři. Oba chtěli proměnit svět k lepšímu, ve dvou toho jistě dokážu více než jednotlivě.

„A jako svatební dar ti tady udělám ten ráj s pláží," zavtipkoval Naruto. „Voda z ničeho už je brnkačka, stromy zvládnu také, už nám bude chybět jenom stánek, kde budou prodávat něco na ochlazení. Rovnou tam můžeme strávit naši první společnou dovolenou."

„Koukám, že jsi na to nezapomněl."

„No dovol, tohle je moc důležité, aby to propadlo do zapomnění," usmál se. „Vše bude v pořádku, věř mi," řekl po krátké pauze a dovolil si položit svou ruku na tu její.

„Nemůže být soužití s mužem těžší než vedení vesnice nebo válka proti nejsilnějšímu Uchihovi," opětovala mu gesto tím, že jej chytla za tu ruku, kterou jí nabídl.

„To je dobrý nápad na další svatební dar. Ukončím tu válku pro tebe."

„Je docela romantické, že tvoje sliby nezůstanou jenom u toho. Myslím, že spousta chlapů tvrdilo při balení ženských, jak pro ně vytvoří mír, snesou modré z nebe a tak. Kdyby mi to tvrdil kdokoliv jiný, protočila bych jenom oči. S tebou to ale nejde," vrátila mu úsměv.

„Nemožné ihned a zázraky na počkání," vyslovil Naruto nahlas moudro, které jej už nějak symbolizovalo.

„V tom případě bych se neměla nechat zahanbit. Jestli musím zůstat tady, než někdo změní rozkaz, tak připravím vesnici na to, že se budu vdávat."

„To bude zlomených srdcí. Nejkrásnější žena Písečné se vdává."

„Jsi až překvapivý lichotník."

„Je to jednodušší, když víš, že tě dotyčná žena nemůže odmítnout," zavtipkoval na účet jejich situace a jako úspěch bral příjemný smích z její strany. Další slova už si ale na toto téma nepověděli, protože se otevřely dveře, což značilo trochu jinou debatu.

„Tak jdeme na to," řekla Chiyo, když si je přejela pohledem a chvilku se zastavila na jejich spojených rukách. „Temari, postarej se pořádně o vesnici, jsi mladá, schopná a na toto trénována. Za tu dobu tě začala rada trošku respektovat, neustup z této cesty, drž se důležitých lidí a pokračuj v dobré práci."

„Ano, Chiyo-sama," uklonila se Temari.

„Mohla bych tě proklínat, Naruto. Oba to ale děláme proto, abychom neměli výčitky, nebudu taková mrcha, abych ti přidělala další těsně předtím, než zemřu, i když by sis to zaloužil. Obětuji život, abych spojila život vás tří. Vás jako manželů a jí jako někoho, za koho obětuji svůj život. Věřím, že když oživím Jinchūriki, přivítá mě Gaara tam někde méně mrzutě. Omluvím se mu za to, že jsem mu prakticky zničila život a budu jej za vás pozdravovat. V těchto posledních okamžicích si dovolím být kompletně upřímná. Kdyby přišel někdo jiný, Naruto, vykašlala bych se na něj. Máš velký dar, který může zachránit nebo zničit tento svět. Když ten dar bude na straně Písečné, tak i kdyby vše šlo do kytek, mám jistotu, že na konci dne i kdyby vznikla nová válka mezi vesnicemi, přežije to jak Písečná tak Listová. To mi za to vše stojí. Ten svět ještě pár let zpátky byl postaven na hřbetech starých lidí, jako jsem já a podívej, kam jsme jej dovedli. Vytvořili jsme Jinchūriki, dali jsme jim toto nepříjemné jméno, strčili do nich démony a pak jsme je začali nenávidět a bát se jich. Je tragikomické, že nedáš někomu příležitost a pak jej za to ještě začneš proklínat. Tvá generace je jiná, pokud jsi mi nelhal, je toho tahle holka důkazem. No a ty vlastně také. Jestli máš v sobě všech devět démonů, už nikdy nemusí vzniknout někdo další, kdo bude trpět touto nenávistí. Dobře si rozmysli, co s touto mocí naložíš. Bude trvat třeba dalších tisíce let, než se to někomu podaří znovu."

„Samozřejmě," kývl jen Naruto. „Udělám vše, co bude v mých silách."

„Dobrá, dobrá," řekla si pro sebe Chiyo víceméně a ukázala Narutovi, že má položit Fuu na zem. Když tak Naruto udělal, poklekla k tomuto tělu bez duše a bez nějakého mrknutí oka, přemýšlení, váhání nebo něčeho, řekla ty dvě slova, co ji zabijí. „Kishō Tensei."

„Budete potřebovat mou čakru?"

„Není potřeba, nejsem po žádném boj mém věku jí mám dostatek," dostala ze sebe přes nával slabosti. „Ale i jako stará baba chci znít trochu moudře na konci svého života. Takže… postarej se mi o Temari. Nebylo to lehké žít v takovéto disfunkční rodině a Shukaku tomu nepomohl. Jejich matka byla úžasná osoba, taková jakou si přeje každé dítě jako mámu a každý chlap jako svou ženu. Rasa ale její smrt nezvládl úplně nejlépe a vzniklo z toho mnoho nepříjemného, co nakonec zapříčinilo i smrt Gaary, i když se jej snažila jeho máma chránit pomocí své čakry i po své smrti. Nyní je to na tobě, abys byl pro ni ta rodina, co potřebuje. Jste přátelé, věřím, že cokoliv více je jen otázka času," byla již na pokraji vyčerpání.

„Postarám se o oba," kývl Naruto. Jak už říkal Temari, své sliby bral vážně.

„Jsem ráda, že tato technika měla smysl," usmála se Chiyo naposledy a po pár vteřinách spatřil Naruto další zázrak ve svém životě. Jakmile Chiyo skončila a její bratr ji chytl do náruče, její životní energie přešla jinam a začalo bít srdce, které mělo být podle všeho už dávno mrtvé. Naruto i když to bylo velice nezdvořilé, se začal věnovat Fuu. Věděl, že Temari se postará o tu část, kdy měl být člověk uctivý k mrtvým. Naruto spustil své lékařské ninjutsu, aby se postaral o to, že ten moment, kdy byla Fuu po smrti na její druhý pokus o život neměl žádný vliv. Druhá věc, co byla důležitá, bylo dohlédnout, že Fuu zůstane ve spánku. Minimálně proto, aby jí nemusel teď nic vysvětlovat. Nyní měl vyhrát válku a ona se měla uzdravit. Zlomit si srdce můžou, až bude po všem.

Formát pro tisk