Kapitola sedmaosmedesátá - Žít v míru

Lepší život

„Naruto, tady Shikaku, mluvím k tobě skrz Inoichiho," ozvalo se Narutovi v hlavě.

„Slyším," byl Naruto okamžitě v pozoru.

„Nastal náš černý scénář a velká skupina Zetsu nejde po souši, ale přes vodu míří do země Ledu. Ta je kompletně evakuovaná. Všichni civilisté byli odvedeni do Písečné nebo Listové, které jsou nejlépe chráněni a nejdál od bojů. Pokud ale je nezastavíme tam, padnou nějaké z divizí do zad, a to je něco, čemu se chceme vyhnout."

„Rozumím," potvrdil Naruto, „je tam někdo z mojí rodiny nebo někdo kdo má můj kunai?"

„Tayuya je nejblíž, prováděla tam evakuaci a zůstala poblíž na hlídce. Kromě pár hlídek na to ale budeš sám. Chceš tam namířit nějakou skupinu pro podporu?"

„Není potřeba, zvládnu to sám. Jestli šli ale vodou z této strany, hádám, že půjdou i druhou stranou."

„Jsem před tebou, poslal jsem mezi Vodopádovou a Kamennou jednotku, kde je i Sasuke. Když bude potřebovat, zažádá si o pomoc a pak bych tam poslal buď čtvrtého nebo druhého Hokageho."

„Nebo mě," odtušil Naruto. „Bude to rychlé, úsvit se blíží, aspoň si vyzkouším své schopnosti."

„Pokud je to možné, ať tam neskončí jejich vesnice jak Kamenná."

„Nic neslibuji."

„Chápu. Shikaku konec."

Naruto na místě nechal klon, který případně vysvětlí, kam se originál poděl a teleportoval se na Tayuyu. Ještě že ta technika byla na tak šílené úrovni, že se člověk mohl přemístit tam, kam chtěl a nebylo to někam náhodně.

„Ahoj, veď mě," řekl jenom Naruto, když málem skončil na Tayuye.

„Shikaku mi říkal, co se děje a že se přemístíš na mě, snažila jsem se co nejvíce přiblížit. Jsme tak pět minut běhu od pobřeží."

„V tom případě poletíme," usmál se na ni Naruto. „Smím prosit?" natáhl svou ruku a po jejím úsměvu si ji nechal vylézt na záda a pak se k pobřeží rozletěl. „Nemáme žádné posily, jestli tam bude někdo vážně zraněný, dej mi vědět, vyléčil bych jej. Přesuneme je, až jak to dočistím."

„Vypadá to, že jich vyjde z moře několik tisíc… vím, že svítíš, ale zvládneš to bez problému?"

„Pamatuješ si, jak jsme jako děti šly do Vodopádové? Tak jsem ti tam i všem těm strážným tvrdil, že jsem tvůj starší bratr a je moji povinností tě ochránit. Oba jsme věděli, že ty jsi ta starší a silnější. Dneska už jsi ale jenom ta starší. Přijal jsem do sebe tu sílu, kterou chtěl Madara ovládnout tento svět a pomocí této síly tě tu nyní ochráním. Neboj se, budeme v pohodě," usmál se, i když to nemohla ze své pozice vidět.

„Dlouhou dobu jsi byl silnější."

„Silově možná, ale ne v charakteru. Nyní jsem ale připraven čelit všemu, tisíce Zetsů nejsou ani překážkou."

„V tom případě se budu těšit na podívanou, Naruto-sama," obejmula jej kolem krku ještě více.

„Staneme se legendou, Tayuyo Uzumaki. Jen my dva a tisíce protivníků. Slyšel jsem, že minulý Raikage byl slavný, že udržel velké množství protivníků, než zemřel. Slaboch," odfrkl si pobaveně. „Klan Uzumaki své protivníky ničí. Žádné zadržení."

„Chceš mě tam u sebe? Vždyť ti budu překážet."

„Nic takového, budeš můj bard," zasmál se, „zahraj mi válečné melodie, přiveď mě do stavu krvežíznivosti, vnuť do svých protivníků strach a já jako tvá loutka je všechny zničím."

„Budu ovládat tři obry a jednoho trolla?" zasmála se s ním.

Naruto pokračoval v smíchu. „Jsem rád, že jsem tu s tebou Tayuyo."

„A já, že jsem tu s tebou," bylo tak nějak poslední, co si řekli, než ji Naruto vysadil na skále, která lemovala toto pobřeží. Na tom samém místě už stálo připravených tak padesát shinobi, který sledovali prozatím prázdné a klidné moře.

„Ten senzor, co dokázal přivolat mě dříve, než sem došli, si zaslouží medaili," řekl nahlas uznale Naruto. „Očekával jsem, že dorazím pozdě, abych všem pomohl."

„Naše plošná technika, kterou udržuje Ao v centrále je výjimečná," ozvalo se za Narutem.

„Co jiného čekat od ochranky Kagů," ukázal Naruto zdvižený palec. „Dobrá práce Cee. Vy ostatní, je tu někdo, kdo nezvládá vůbec žádnou techniku na dálku?" pár rukou se zvedlo. „V tom případě udělejte ochranný kruh kolem těch, kteří dokážou tyto techniky. Jediný já půjdu dolů. Sám. Bez výjimek. Pokud neumíte přivolat nějaké monstra nebo něco, tak zůstanete nahoře. Když nepůjde nikdo dolů, nebude mi tam překážet a nemusíme se obávat, že se nějaký Zetsu přemění někoho v nás."

„Budete tam v pořádku, Uzumaki-sama?"

„Budu létat většinu času, nemají mě moc jak zasáhnout," ubezpečil je Naruto. „Útočte na ty, kde nejsem já, ale když to bude potřeba, tak klidně i do míst, kde levituji. Jsem v tomhle stavu prakticky nezranitelný."

„Tím myslíš tohle svícení?" zeptala se Tayuya.

„Tohle? Ale vůbec ne, tohle není moje finální forma," ušklíbl se. „Opatrujte se tady," a s těmito slovy vzlétl dopředu a na začátku moře, kde by měl ještě možná vodu jen po pás, zůstal levitovat. Nemusel ani dlouho čekat a jeho technika rozpoznávání nenávisti začala chápat, co se děje pod hladinou. Jak monstra z hlubin bez jakéhokoliv plavání, kráčející po dně moře se blížili k němu.

Naruto tedy přistál na hladině, klekl na jedno koleno a udělal to, co dokáže jenom Tobirama a nebo bůh. Vzal veškerou vodu před ním, která byla v dosahu těch klonů, a prakticky rozevřel moře. Dal ale do něj hodně čakry, aby nezaplavil nechtěně nějaká jiná místa. Moře prakticky vytvořilo jakési opevnění. Tři silné vodní zdi, kudy se už nedá projít, protože ta voda byla prakticky v pevné podobě, takže existoval jenom jeden směr, kam mohli Zetsuové pokračovat. Směrem na ně. Tam ale před nimi samozřejmě levitoval Naruto.

Naruto s pýchou sledoval své dílo, pak ale uslyšel kouzelnou flétnu a usmál se. Tayuye nelhal. Opravdu s touto hudbou v zádech byl neporazitelný. Věděl, že je část Fuu stále v jeho nitru jako jsou tam všichni démoni a společně s Tayuyou za ním věděl, že zvládne vše.

„Chibaku Tensei," použil Naruto techniku, která potřebuje Rinnegan a sledoval, jak se mu v rukách tvoří stále větší a větší černá koule. Tu poslal před sebe vzhůru ale do míst, kde bylo nejvíce Zetsu a jelikož to k sobě netahalo vodu, začalo to rvát zemi, která byla na dně moře a právě všechny ty bílé klony. Naruto nepřestával tu kouli zvětšovat, bylo jasné, že moře po jeho technice nebude stejné, ale žádnou kalamitu nezpůsobí, tak maximálně po něm tuto část pobřeží pojmenují. Most Naruta Uzumakiho se cítil osamělý, chtělo to něco dalšího.

Nakonec jedna pečeť a vytvořil si dva klony. „Slyšíte, pánové? Bojová hymna."

„Třikrát rasenshuriken?" navrhl jeho klon, když viděl, co se děje.

„Můžeme," souhlasil Naruto. „Jednotko!" křikl, aby jej lidé za ním slyšeli, „techniky na tu kouli, teď!"

A pak už všichni s temnou fascinací sledovali, jak jejich techniky pobíjejí tuto část nepřátelské armády, která sem byla poslaná. Jejich techniky nemohly minout, protože je to přisávalo do středu této ohromné koule a díky tomu se sešlo toho tolik v jeden moment na jednom místě, že když tento malý nyní už rozbitý umělý měsíc spadl do moře, zbylo z protivníků jenom bílé žužu.

„A vznikl mír," luskl Naruto prsty. Co si Bůh přál, to se stalo. Byl zvědav, kdy jej tento druh humoru přestane bavit. „Dobrá práce všichni! Někdo kontaktujte velitelství, že jsme hotovy."

„Tohle nám ale nikdo neuvěří," neodpustil si ‚C'.

„Nedivím se jim, já tomu nevěřím a to tu jsem."

Tayuya se jenom zasmála. „Naruto, nezapomněl jsi na něco?"

„Hm?"

Tayuya jenom s humorem ukázala stále na rozevřené moře.

„A jo," zazubil se Naruto a s tím popolétl kousek dál a vyndal z moře svou čakru a snažil se pomalu to spojit. Žádné tsunami nebylo potřeba v tuhle dobu.

„Jsem rád, že jsme spojenci," ozvalo se od jednoho shinobi, když k nim Naruto přilétl.

„A já, že nežijeme u vody," zhodnotil shinobi z Kamenné.

„Ale no tak pánové," začal Naruto, „a dámy," dodal. „Nepotřebuji vodu, abych zničil nějaké místo. Furt dokážu přivolat meteor, rozevřít zemi, utopit to v lávě, zalít kyselinou…"

„Jestli nás to mělo ubezpečit, mělo to opačný výsledek."

„Jak pověděl kolega, jsme tu přece spojenci, není důležité kdo, co umí, když budeme už navždy žít v míru," řekl Naruto s úsměvem, tohle bylo ale něco, co si museli všichni zapamatovat. Bude je chránit do posledního výdechu, jednou ale ten mír poruší a rukavičky jdou dolů.

***

„Nečekal jsem, že budeme někdy bojovat na stejné straně, i když jsem to byl já, kdo tě vyvolal," řekl Sasuke co nejvíce vyrovnaně to dokázal, když se vedle něj postavil Itachi.

„Já byl vždy na tvé straně," byla odpověď Itachiho.

„Možná v tvé hlavě," uznal Sasuke, „ty a Shisui vidíte své jednání jako rozumné, já jej vidím jen jako manipulaci Danzoa. Třetí Hokage byl starý, ale jeho diplomacie přinesla užitek na mnoha frontách, jako shinobi je naše povinnost věřit, že dokáže nemožné. To je ten důvod, proč budu já Hokagem, aby se lidé na mě mohli spolehnout, a s Karin po mém boku se nebudu muset bát nože v zádech. I vy jste měli věřit. Možná by to vyšlo. Možná ne. Byla šance, že by pokus o převrat nastal a tahle občanská válka nás stáhla k zemi. Je ale tohle lepší? Akatsuki? Nechání Sharinganů někomu, o kom sis myslel, že je Madara a zná tedy Izanagi? Umírají lidé ze všech zemí, protože jsi zvolil špatnou cestu. Kdybys byl takový srdcař, zničil bys aspoň Orochimara, když tě napadl nebo před svou případnou smrtí se postaral o ‚Madaru'. Takhle sis jenom zahrál divadlo, při kterém jsem tě měl zabít a získat tvé oči."

„Bylo důležité, abys měl mé oči, Sasuke."

„Možná pro tebe," nesouhlasil ani tady Sasuke. „Jako vyvolaný nejsi už slepý, bratře. Můžeš tedy spatřit, že na mém oblečení není žádná zmínka našeho klanu. Víš, jaký je důvod? Protože neexistuje. Ty, Shisui, Madara, Obito… a vlastně všichni vinný za převrat jste klan zničili a já nejsem fénix, abych se jej snažil vzniknout znovu z popela. Máš tedy mé díky, že jsi mě nechal tu noc žít, i když jsi zabil naprosto všechny ostatní, ale jestli si očekával, že budu vést život tak, jak sis to přál, dám ti radu do dalších životů… není správná motivace pro člověka, že mu vybiješ rodinu. Ale nakonec jsem možná udělal tu správnou věc. Všichni viníci jsou po smrti nebo ve vězení, už tě anebo někoho dalšího nikdo z nich nevyužije. Tím jsem ukončil klan Uchiha, na který podle mě nebude vzpomínat za pár desítek let nikdo v dobrém."

„Já neměl nikdy v plánu rozhodovat tvou cestu za tebe. Ať by sis vybral cokoliv, co by nepoškozovalo Listovou, nechal bych tě kráčet tou cestou. Ale nyní už ti můžu přiznat, že jsem měl v plánu, kdybys sešel z cesty tě vrátit zpět na ni."

„Stejně jako měl, hádám, Shisui… ta jeho konoblabla oční technika je mor tohoto světa," odfrkl si Sasuke a nevyslovení správného jména této techniky bral jako výsměch této věci. „Oba jste nepochopili základní věc, člověka nemusíš ovládnout, mučit nebo mu přeměnit myšlení, abys jej změnil. Jelikož je Danzo po smrti, řeknu ti pravdu, opravdu mě načapal, jak jsem chtěl opustit vesnici, i když mi to nemohl nikdy dokázat. Orochimaru mě měl v plánu naučit vše, abych měl sílu tě zabít. Zaprodal bych svou duši, tělo, cokoliv, abych se mohl pomstít. Na té cestě ven z vesnice ale čekal Naruto. Neměl v rukávu žádné techniky na přepsání mozku, jenom mi řekl, co si o tom myslí a započal změnu, která mě dovedla sem," zakroutil Sasuke hlavou. „Někdo, kdo zabije ženu, která jej miluje, protože se tak rozhodl, nemůže pochopit, jaký jsem člověk jenom proto, že mě lidé mají rádi. Klan Uzumaki pro mě udělal nemožné, jeho jméno budu nosit s hrdostí a pokud mi ta, co nás teď skrze vás poslouchá, dá tu možnost. Jednou se do toho klanu i přižením."

„V tom případě ať se ti na tvé cestě daří," řekl Itachi jednoduše.

„Nerada ruším tuto roztomilou scénu," odfrkla si Ameyuri, „ale nepřátelé jsou už blízko u nás."

„V tom případě, můžeme tě požádat o pár monster?" zeptal se Sasuke, „mrzí mě, že tě Karin nenechala šermovat."

„Není třeba, mrtvý nemají výčitky… a navíc, nikdy jsem neměla kontrakt s žádnými zvířaty, tohle je taky jistý druh splněného snu. Plus mám Rinnegan a jsem prakticky nesmrtelná. Možná poslední souboj zde bude jiný, než obvykle, ale jsme shinobi, být multifunkční dává smysl."

„Mluv za sebe," odvětil ji Kisame, který měl svou osobnost, ale těžce potlačenou, aby neudělal žádnou blbost. Věděli přece jenom o něm, že byl věrný ‚Madarovi'.

„Uvidíme, jaký jsi frajer jenom s obyčejnou katanou," pokrčila Ameyuri rameny. Jestli ji chtěl vytočit, neměl umřít při jejich posledním souboji.

„Budu vzadu, když z vás někdo zemře, oživím jej," řekl Sasori, který dostal tuto schopnost Rinneganu.

„A já tu budu zbytečný," odtušil Kakuzu, „dostal jsem schopnost rušit ninjutsu proti protivníkům, který nepoužívají ninjutsu."

„Mých šest cest Paina dokázalo zničit téměř vše," vrátil je Nagato na stejnou vlnu, „Karin je v tomhle nová, ale i tak máme vše, co potřebujeme, abychom zničili Akatsuki jednou provždy."

„Ironie, že to říká bývalí vedoucí Akatsuki nejde přehlédnout," utrousil Kakuzu a na to neměl nikdo moc co říct. Svět shinobi je v některých věcech dost přelétavý, v jeden den jsou lidé přátelé, pak nepřátelé a pak zase přátelé. To že zničí Akatsuki bývalí členové nebylo až tak divný, jako že někteří shinobi pocházejí z vesmíru.

***

Sasuke začínal chápat, jak se musí cítit lidé, kteří nemají moc konkurenci na tomto světě. Jakmile aktivoval své kompletní Susanoo, tak byl prakticky nezničitelný a mohl metat jakési šípy ze svého luku. Každý šíp ale mohl explodovat a ještě prorazit desítky nepřátel cestou. Nebylo tomu vyhnutí. Dokud jeho cíl nebyl Naruto nebo Shisui, byl v klidu. Zetsuové před ním byli jenom vytvořené klony, poráželi své protivníky lstí a množstvím. Nebyli inteligentní, nikterak moc nespolupracovali. Mohl tedy ukázat své schopnosti.

„Pamatuješ si náš lov na to divoké prase?" ozval se vedle něj Itachi taktéž ve svém Susanoo.

Sasuke se jenom ušklíbl. Tuhle otázku nečekal. „Chudák prase teď."

„Ano, teď už bys jej zvládl usmrtit," uznal Itachi.

„A proměnit v atomy," řekl a pro ukázku vyslal další šíp, který udělal rosol z jeho protivníků, co trefil.

„Slušné."

„Tvůj bývalý parťák se taky baví," nevěděl ani Sasuke, proč udržuje tento malý rozhovor.

„Souboj v moři s někým, kdo je z části žralok není nejlepší myšlenka," odtušil Itachi.

„Stále vedu ale," řekla Ameyuri, „moje zvířátka jsou na tom lépe a zvlášť s tím sdíleným viděním."

„Počítáš to?" podíval se Sasuke na svou bývalou mentorku.

„Chceš mi říct, že ty ne? Být tebou, tak bych chtěla dokázat Itachimu, že je lemra."

Sasuke jenom zakroutil hlavou, ale myšlenky mu možná nechtěně směřovali k těm dním, kdy jeho bratr byl… jeho bratr. A možná že tyto myšlenky vyprodukovaly toto jediné slovo, co řekl: „Vyhraji," a pak posílal šípy mnohem větší rychlostí. Itachi tedy nakonec vzdal dalekonosné útoky a začal používat svůj meč, který je podle všeho nejlepší v historii shinobi. Nic to neměnilo, slabší lidé potřebovali cheaty, aby se vyrovnali těm lepším.

***

„Hokage-sama," ozval se chunin, co na velitelství měl na starost přijímání a odesílání zpráv. „Natori poslal důležitou zprávu z Listové."

„Ukaž," přikázala rychle Tsunade a šáhla po zprávě, která nebyla zašifrovaná, a tak si trochu oddechla, kdyby to bylo něco kritického, asi by to bylo šifrované.

„Všechno v pořádku?" zeptal se Raikage, když viděl mračící se Hokage.

„Nic, co by ovlivnilo válku, ale jeden shinobi z Listové neposlouchá," povzdechla si Tsunade.

Raikage jenom kývl a dál se věnoval své práci, do tohoto se plést nechtěl. Tsunade mezitím došla za Shikakem a dopis mu předala.

„Jak jsme předpokládali," shrnul to Shikaku tiše. „Dám vědět Inoichimu, že Sandaime Hokage opustil vesnici a míří nejspíše k nám, až jej Inoichiho bariéra chytne, tak jej budeme monitorovat."

„Děkuji," dovolila si Tsunade lehký úsměv. „Doufala jsem naivně, že bude chránit naši vesnici, když tam nejsem, ale jeho síla bude vítaná i tady."

„Jeho žáci jsou zde," měl proto Shikaku vysvětlení, „chápu jeho potřebu být tady."

„Já také, ale bývalí Hokage by měl respektovat domácí vězení."

„Vy byste jej respektovala?" neodpustil si Shikaku.

„Bez komentáře," řekla Tsunade a nevnímala tlumené zasmání svého vedoucího inteligence.

***

Kakashi pozoroval nejspíše poslední a finální útok této záplavy bílých klonů. Včerejší útoky zvládli bravurně, noční přepadení jim nikterak nevyšlo kvůli Narutovi a teď všechny divize včetně těch nových, které se skládali buď z jednoho člověka, kterým byl Naruto nebo z pár lidí, což byli bývalí členové Akatsuki pod ovládání Karin zaútočí spolu. Ještě tu s nimi vlastně byla jedna další malá skupina, tu vedl někdo hodně překvapivý pro něj.

„Generál divize," podíval se na něj Minato s pýchou. „Je vidět, že jsi se jenom neválel ty roky."

„Sensei," bylo tak nějak jediné slovo, co z Kakashiho vypadlo. Měl pár hodin, aby se nějak psychicky srovnal s touto informací, že Sasuke vyvolal oba Narutovi rodiče. Nakonec to bylo ale jiné, když tu před ním čtvrtý Hokage stál.

„Budeme mít, Kakashi ještě hodně času, abychom si popovídali. Nyní musíme bojovat," pokračoval Minato s úsměvem. Pak ale zvážněl, vyndal si svitek, který když odpečetil, vypadlo z něj na zem doslova kopa jeho speciálních kunaiů. „Můžeš zařídit, aby to tvoje jednotka rozházela po bojišti? Já i Tobirama se můžeme přemisťovat na tyto kunaie a vlastně i Naruto až dokončí to, co teď dělá."

„Samozřejmě," kývl okamžitě Kakashi. „Jsem rád, že jste tu s námi, sensei."

„Nápodobně," usmál se Minato, „rád bych řekl, že to zvládnu sám, ale protivníků je tu i na mě moc. Je nás tu ale několik nesmrtelných, tak ať ti smrtelní tolik neriskují. Bojujeme za jejich životy, nemusí je zahazovat ledabyle."

„Jde proti nám desetitisíce protivníků, nemyslím si, že tohle je něco, co zvládneme beze ztrát," poukázal Kitsuchi, když se k nim připojil jako další generál.

„Náš úkol není je zničit tady, ale zdržovat," řekl Tobirama, „udržme je pohromadě a nepusťte je dál, o zbytek se někdo postará."

Nakonec všichni kývli a společně se připravili na boj armáda proti armádě, protože věděli, že až nastane boj hlavních aktérů této války, většina lidí by tam jen překážela.

***

Naruto, když doletěl nad místo aktuálního boje, využil svého Rinneganu, aby zjistil, jak nejlépe jednat. Všude v okolí byly samé skály, které mohly ohrožovat shinobi na jeho straně, když by zaútočil něčím extra. V Hiraishinu nebyl až takový specialista, aby tam mohl létat mezi desetitisíci Zetsu. Naruto tedy ještě jednou zrakem přejel všechny shinobi a snažil se na něco přijít. Jiraya tu byl se svým Sage módem a pomocí žab ničil, co mu přišlo pod ruky. Tsuchikage házel své ničivé krychle. Tobirama generoval velké množství vody, kterou používala celá armáda jako základ svých útoků. Jeho táta se teleportoval tam, kde bylo potřeba. Kakashi využíval svého arzenálu tisíce schopností. Tady si udělal poznámku, že musí Kakashimu a dalším doplnit čakru. Viděl i spoustu přátel a lidí, co znal. Všichni používali to, co uměli a pak Naruto pochopil. Vytvořil klon a sám se snesl opodál. Strašně jej štvalo to, že se nemohl připojit do bitvy už teď, ale promyšlený plán byl lepší, než tam vlítnou bezmyšlenkovitě.

Jeho klon se vrátil i se Sasukem, který byl stále v Susanoo.

„Co se děje? Tam na té naší straně jsem ještě neskončil, myslím si, že mě tam bude potřeba," vysvětlil Sasuke.

„Potřebuji sem vyvolat jenom svoji mámu, pak tě klon přemístí zpět."

„Je ti jasné, že pokud tu svou bariéru nedokončila, bude nás proklínat."

„Risknu to."

Sasuke tedy nakonec jenom kývl, přivolal sem pomocí své techniky Kushinu Uzumaki a následně jej klon vzal pryč a ani jeden se už nevrátil.

„Mami," pozdravil ji Naruto, protože na cokoliv více nebyl čas.

„Dobré načasování, začínala jsem se v Listové nudit," snažila se Kushina zavtipkovat.

„Vyprávěla jsi mi o té bariéře, která měla zadržet Kuramu, když byl z tebe vypuštěn, když tě pomocí své čakry zesílím, dokážeš s tím ochránit celou naši armádu?" zeptal se okamžitě.

„Ovšem."

„Přemístím tě k druhému Hokagovi a začni na tom pracovat prosím. Dej jim rozkaz, aby se stáhli za tu bariéru, o zbytek se postarám."

„Buď opatrný," pohladila jej máma po tváři, než se společně přemístili.

„Tobiramo, bariéry. Hned," přikázal Naruto a pak vzlétl zase opět vysoko pryč.

„Co má v plánu?" otočil se Tobirama na Kushinu.

„Něco ničivého," pokrčila Kushina rameny, více toho nevěděla. „Použiji své speciální bariérové ninjutsu. Minato mi ale vyprávěl, že je v Listové známá možná ještě trošku silnější bariérová technika."

„Shisekiyōjin," kývl Tobirama, „potřebuji tři další shinobi na úrovni Kage."

„Máš mého manžela, támhle vidím Tsuchikageho a Jiraya byl na úrovni Kage už za mého života," bylo tak nějak poslední, co Kushina řekla, než si klekla a začala pracovat na své bariéře, nemohla ji spustit, dokud nebyli všichni v bezpečí, ale připravit se mohla.

Tobirama se pomocí teleportovací smršti přemístil ke každému z jmenovaných a následně si je odvedl sem. Nebylo to složité vysvětlování, ta technika byla jenom ohromně náročná na čakru, spolupráci a to, že u ní člověk nemohl dělat nic jiného, ne ale na provedení. Pak už dali jenom zprávu na centrálu a počkali si až Inoichi vyřídí celé této armádě, že se mají stáhnout. Nebylo to samozřejmě jednoduché, ale jakmile vznikla tahle čtyřbodová bariéra, mohl ji Tobirama rozevírat jenom těm, kteří byli na jejich straně a jelikož se tam u nich objevil i klon Naruta, měli jistotu, že si tam nepřinesli nějakého převtěleného nechtěného návštěvníka. Tento klon se i postaral pomocí natahovacích rukou, že vzadu nezůstali zranění, kteří se nemohli hýbat. Bylo ale jasné, že ne všechny se podařilo takto zachránit.

Nakonec bylo dokonáno. Všichni byli schovaní pod jednou rudou bariérou a jednou bariérou z řetězů. Všichni s kamenným elementem se postarali o zpevnění země na naprosté maximum a pak jenom trošku ustaraně sledovali, jak tisíce a tisíce Zetsuů se ji snaží prolomit tím, že do ní naráží. Byla to skoro až jakási zombie apokalypsa.

„Tak teď je čas asi na mě," řekl si Naruto pro sebe a znovu přivolal Sasukeho.

„Nechceš si se mnou udělat rovnou kontrakt? Využíváš mě více jak slimáky," neodpustil si Sasuke, tentokrát už bez Susanoo. I teď bylo jasné, že jej Naruto vytáhl opět z boje.

„Katsuyu! Dobrý nápad," pochválil Naruto Sasukeho a svému klonu předal informaci ať ji tam vyvolá a rozdá svou část čakry, aby vyléčil zraněné. „Tebe potřebuji na něco jiného. Ty mraky, stačí ti na to tvoje bleskové peklo?"

„Kirin?"

„Co já vím, jak sis to pojmenoval," odtušil Naruto.

„Jedno Amaterasu co nejblíž mrakům a bude to stačit. Ti s ohnivým elementem se celkem činili."

„Dobrá, to sedí s tím, co chci udělat," kývl si Naruto sám pro sebe a v duchu poprosil Kuramu o to, aby mu vytvořil čtyři ruce navíc. „Rinnegan mi ukázal, že na tuhle techniku potřebuji udělat tři pečetě najednou."

„Najednou?" nechápal Sasuke. To znělo dost šíleně a nemožně pro člověka, který neměl tolik párů rukou. Ani nereagoval na to, že mu to Rinnegan ukázal, protože tak nějak to fungovalo samozřejmě i u Sharinganu.

„Až uvidíš něco ve vzduchu, je to ten moment, abys to zapálil, chvilku to pozdržím, ale ani já nejsem tak všehoschopný, abych to dokázal na dlouho."

„Rozumím."

Naruto si tedy jenom naposledy kývl a vytvořil pečeť berana, jeho další sada rukou vytvořila pečeť ptáka a poslední sada pečeť hada a pak se pár vteřin nic nedělo. Následně se ale z mraků vynořil meteorit. „Teď, Sasuke."

„Ty píčo," zůstal Sasuke stát jak socha. Tohle postrádalo logiku. Nemělo to být možné.

„Sasuke! Amaterasu!"

Sasuke se jen lehce oklepal, namířil svůj zrak na obrovský meteorit a nějakou trapně malou část zapálil, aby vytvořil dostatečné bouřkové mraky. „Budu k tobě upřímný, nevím, na co to potřebuješ, tohle musí zničit vše."

„Po…ji…stka," dostal ze sebe Naruto, jak pomocí svých sil se snažil pozdržet pád tohoto meteoritu, který si přivolal z vesmíru.

„Můžeš," dal Sasuke povel k puštění meteoritu a pak oba až fascinovaně sledovali, jak tento ohromný kus čehosi z vesmíru padá do místa, kde stála armáda Zetsu. Naruto si byl jistý, že trefí správné místo a že všichni ostatní budou v bezpečí. Nikdy by neohrozil své blízké. A pak se to stalo. Náraz. Obrovský kráter, tlaková vlna a desetitisíce mrtvých na straně Obita. „Jak chceš nazvat tuto techniku?" zeptal se Sasuke, když připravoval svého bleskového draka, který zničí vše, co zůstalo nějakým zázrakem naživu.

„Neser se do Uzumaki rodiny no jutsu," neměl Naruto náladu na jakékoliv vymýšlení.

„Výstižné," shrnul to Sasuke a pak nebe na chvíli ještě více zčernalo a obrovský bleskový drak byl ihned na zemi a zničil vše, co mu přišlo pod ruku. Což bylo vlastně vše, co bylo mimo ty bariéry. Flóra a fauna ale v okruhu byla už mrtvá po pádu té vesmírné hroudy. „Když nad tím tak přemýšlím, nedokázal bys Kirin také? Máš Rinnegan."

„Nezkoušel jsem," pokrčil Naruto rameny. „Pojď, vezmu tě zpět k Nagatovi, dokončíme to i tam."

***

„Doufám, že mezi Kamennou a Listovou zavládne mír až do skonání světa," řekl Ōnoki, když zrušil i ze svého rohu bariéru a nepadl na kolena jenom díky tomu, že mu doplňoval čakru opět malý slimák. Naruto Uzumaki porazil jednou technikou víceméně celou armádu, a ještě jej léčil a doplňoval čakru, i když už tu osobně nebyl. Přitom se nejspíše ani neunavil. Bylo to absurdní a šílené.

„Tam nahoře jste mohl spatřit budoucího Hokageho," ozvala se mu Katsuyu na ramenou. „Pokud bude váš následovník následovat tuto myšlenku, věřím, že tomu tak bude."

„Kurotsuchi jistě pochopila po dnešku, že není jiné volby," otočil se Ōnoki dozadu. Jeho vnučka to musela pochopit, záležel na tom nejenom její život.

„Samozřejmě, dědečku," uklonila se Kurotsuchi. Známka respektu byl pouze jeden z důvodů, proč se držela v úklonu déle, než musela. Ten druhý byl, že nedokázala zastavit výraz šoku, když viděla, co vše dokáže Listová v tento moment. Ten Naruto byl jen špička ledovce. Věděla moc dobře, že ani kdyby se čtyři vesnice spojily, nikdy by Listovou neporazily, což by se tak či tak nestalo. Až tahle válka skončí, nastane mír. Tohle viděla i ona, protože ten, co mír chtěl ze všech nejvíce, byl zároveň ten, co jej zajistí a taktéž se o postará, aby trval. Ona tomu pomůže ze své strany, nejdříve jako jounin, pak jako Kage. Nebylo ani jiné volby.

***

„Myslím, že náš syn vyrostl ve skvělého muže i bez nás, ne? Minato," chytla Kushina za ruku svého manžela, když už ani jeden z nich nemusel držet bariéru.

„Každý otec si představuje, jaké bude jeho dítě a většinou se i očekává, že následující generace bude silnější, když nepočítáš výjimky, jako byl první Hokage… ale o tomhle jsem ani nesnil."

„Přiznej si, že jsi dojatý," položila mu Kushinu hlavu na rameno.

„Dojatý, pyšný, překvapený, hrdý a trochu i smutný, že jsem nemohl být na celé této cestě," nebál se Minato přiznat. Muži, a hlavně shinobi měli být chladné sochy, Kushina se ale za ty roky postarala, aby takový v její přítomnosti nebyl.

„Cítím se naprosto stejně, ale ještě se neloučíme ne? Můžeme stále na jeho cestě nějaký ten moment být."

„Máš pravdu, snad mu to nějak vynahradíme. Zažil mnoho ztrát, ta poslední jej bolí asi nejvíce, i když na ni teď nemůže myslet," povzdechl si Minato.

„Něco jsem zmeškala?" nechápala úplně Kushina.

„Tohle asi nechám, ať ti vysvětlí Naruto. Ta síla, co zachrání svět, byla ale vystavěna na obětech. Nic není zadarmo. Svět asi musí být v rovnováze."

Kushina na to nedokázala najít správná slova, a tak chytla svou životní lásku trochu silněji a užívala si této chvilky. Protože jednoho dne skončí a nikdo tomu nedokáže zabránit.

Formát pro tisk