Kapitola pětaosmdesáítá - Miluji tě

Lepší život

„Bude Naruto v pořádku?" zeptal se Sasuke, když stál s Karin na místě, kde měla v plánu přivolat sochu neboli Gedō Mazō, jak ji nazval Nagato.

„Nebude… ani já nebudu. Za tři dny přijdu o svou nejlepší kamarádku a Naruto přijde o někoho, s kým má city, které si ani jeden nechtějí přiznat. Asi ale myslíš tenhle moment co?" naznačila to, že když se Naruto dozvěděl, co chce Fū udělat, tak se teleportoval pryč a Karin tak musela Fū navést, aby si mohli promluvit. „Fū mu vysvětlí, proč to chce udělat. Naruto to pochopí. V moment, kdy to přijme, ale už bude navždy sám sebe nenávidět."

„Máme Hokage, šermíře, armádu, bývalí Akatsuki, Jirayu, opravdu je nutné tato oběť?" potřeboval si Sasuke o tomhle promluvit.

„Potřeba na vítězství? Možná ne, přivolej pak dole ještě prvního Hokage a jenom pět Hokagů dokáže udělat šílenou paseku nepřátelům. Nagato je sám o sobě legenda a až si z těch nejsilnějších tebou vyvolaných udělám svých šest těl, které budu pomocí Rinneganu ovládat, budeme mít hodně velkou moc. Fū ale vidí svět trochu jinak. Udělá vše ve své moci, aby splnila Narutův osud, protože její osud je ten jeho, takhle to viděla vždy."

„A tohle je tvůj osud?" naznačil Sasuke to, co chce udělat.

„Na tomhle byla postavena naše rodina, Sasuke," usmála se na něj lehce, „každý je připraven obětovat vše, aby se zrodil náš sen. Ano, budu sice odpudivá a nejspíše navždy připoutaná k vozíku, ale je to oběť, kterou jsem ochotna postoupit. Fū předá svého démona, Matsuri leží v bezvědomí, aby zjistila základnu Obita. Já se navždy připoutám k té soše a Naruto bude do konce života žít s devíti démony v sobě a pocitem, že nám nemohl zabránit v našich činech a jistě sám chápeš, že je stokrát jednodušší se obětovat sám než všechny kolem sebe."

„Mrzí mě, že nejsem silnější, abych dokázal aktivovat svůj vlastní Rinnegan, vzal bych tohle na sebe."

„Kdo kdy viděl mrzáka Hokageho," snažila se zasmát Karin. „Jak jsi řekl Sasuke, tohle je můj osud," a s tím se pořádně nadechla, následně vydechla a pak udělala další nádech, při kterém odkryla svůj Rinnegan a pomocí něj udělala tu přivolávací techniku, která změní její život. „Kuchiyose: Gedō Mazō."

Karin i Sasuke s respektem sledovali to ohromné monstrum, které se před nimi objevilo.

„Nyní mě budeš poslouchat," pověděla slabá Karin a sledovala, jak kdyby si ji socha poměřovala. Nakonec ale zůstala stát, takže nějakým způsobem bylo Karin řečeno, že se jí to povedlo. Pak ale přišla bolest v zádech a padla na kolena. Sasuke byl okamžitě u ní, aby ji alespoň na těch kolenech podržel a oba s různými myšlenkami sledovali černé tyče, které měla zabodané do zad. Karin se okamžitě zakousla do své ruky, aby se nějakým způsobem stabilizovala.

„Zrcadlo… prosím," řekla Sasukemu a on okamžitě vytáhl něco, v čem se mohla vidět. Karin ale nad svým vzhledem nevydala ani slzu nebo hlásku, byla prostě a jednoduše smířená. „Sebralo mi to tak dvacet až třicet let," zkonstatovala, když viděla vrásky na svém obličeji, kruhy pod očima, méně červené vlasy a vše, co k tomu patřilo. Následně si prohlédla i své tělo, pryč bylo mnoho svalstva a tuků, zhubla za sekundu ze svých čtyřiceti pěti kilo dobrých deset a byla z velké části kost a kůže. Když ale ucítila, jak se čakra z kousance dostává do jejího těla, snažila se postavit a s pomocí Sasukeho to dokázala. „Budu muset více jíst a možná budu o holi mobilní. Myslím si, že si nikdy už ale nezaběhám."

Sasuke na to nedokázal nic říct, tak ji jenom přidržoval a co nejopatrněji ji hladil na uklidnění.

„Vypadám jak troska," zhodnotila svůj vzhled.

„Ne," dostal ze sebe Sasuke.

„Ne?" zasmála se suše. „Podívej se na mě."

Sasuke se na ní díval, o tom nebylo pochyb, a dokonce jí položil ruku na tvář, aby nemohla odvrátit svůj zrak. „Jsi stále stejně nádherná."

„Co to plácáš, Sasuke," nechápala. „Nehodila jsem na tebe žádné genjutsu."

„Nedokážeš pochopit pohled zamilovaného muže," dokázal ze sebe Sasuke dostat to, co tajil hlavně sám sobě nějakou dobu.

„Zbláznil ses? Teď?" zavzlykala Karin po chvilce šoku.

„Teď a navždy," kývl Sasuke. „Nic nezmění to, jak vypadáš. Moje oči nejspíše stejně nevidí ani objektivně. Jestli mi dáš tu možnost, budu po tvém boku do konce našeho života."

„Nevím, jestli sis všiml, ale tohle vše komplikuje," stále nedokázala zadržet slzy pod nátlakem emocí.

„Jako co, že nebudeme mít romantické sprinty při měsíčku?" pozlobil ji s úsměvem. „Nevím, jestli ti to někdo řekl, ale nejsem zrovna tento typ. Jedno chci, abys pochopila ale, neříkám to teď, protože cítím nějakou povinnost. Mé city k tobě se neobjevili v tento moment, jediné, co se v tento moment stalo, byl můj pocit, že teď je vhodná doba, abys toto slyšela z mých úst."

„Nevím, jestli je dar nebo prokletí, že vím, že mluvíš pravdu."

„Zkus to ještě teď," stále se na ni usmíval. „Miluji tě."

„Hlupáčku," padla mu vyčerpáním, bolestí ale hlavně emocemi kolem krku, „také tě miluji, ale nikdy jsem se neodvážila se zeptat. Bála jsem se pravdy."

„Stejně by to nemohlo fungovat před Itachim, málo jsem přece svítil ne? S kým bych se to tulil," byl Sasuke opatrný, aby se nedotkl těch tyčí. „Pojď Karin, posadím tě někam opatrně, protože nevím, jak s tímhle budeš ležet."

„To bude další překážka," pověděla ihned Karin.

„Pšš," pověděl, „budeme brát problémy postupně tak, jak přicházejí. Chvilku si odpočiň, pošlu pro Jirayu, aby nám vyvolal žábu s těmi prsteny, a vyvolám nám členy Akatsuki, kteří se pustí do toho zapečetění. A vlastně ještě musíme využít tuhle teleportační poštu, aby nám dodali prsten od Kazekage."

„Chudák Fū a Naruto," posmutněla Karin. „Děkuji, že tu se mnou jsi. Moc to pro mě znamená. Hlavně v tento moment," a to bylo vše, co řekla, než jí Sasuke opatrně vzal do náruče a odnesl někam do pohodlí, kde plánoval sedět klidně do konce svého života. Jeho místo a osud byl při jejím boku. Jako Hokage, člen klanu i jako partner. Hokagem se totiž lidé nestávali proto, aby je lidé začali respektovat. Bylo to právě naopak. Ti, co byli respektováni a milováni se mohli stát Hokagem. Sasuke věděl v tenhle moment, že až ten okamžik přijde, budu připraven nasadit ten klobouk.

***

„Nemohu," řekl Naruto ihned, co se změnilo místo, kde byl. Místo výhledu na moře a soukromí byl ve svém podvědomí, které vyvolala Fū, když se jej dotkla.

„Naruto," začala Fū mile.

„Ne, opravdu nemohu. Nejde to. Nedokážu to…" opakoval to stejné, ale v různém podání. „Nezvládnu tě ztratit, moje srdce to nezvládne."

„Je to ale náš osud."

„Ať si osud nasere," rozčílil se sám na sebe Naruto. „Jak může nějaká zpropadená žába určit, že musím obětovat tebe? Bylo to tisíce let v minulosti! Svět vypadal jinak, vše muselo vypadat jinak, nemohl se ten žabí mudrc trefit, abych neměl na výběr."

„Sám jsi to řekl, osud máme ve svých vlastních rukách a tohle je moje rozhodnutí."

„Jak by ses cítila, kdybych se obětoval já? No? Jsi taky Jinchūriki no? Když si osud děláme sami, serme na něj. Vezmeš si Kuramu ty. Bude tě respektovat, protože mu tvůj nájemce ukáže, že se bude u tebe mít dobře."

„Ty víš, že tohle nemůžu."

„Proč ne?" neotočil se stále na ní a koukal pořád někam do blba. „Můj život nemá větší cenu než ten tvůj. Nejsem žádný Poustevník, na kterém stojí svět. Můžu se s nimi skamarádit před svou smrtí a svůj osud stále splnit."

„Možná to tak nevidíš, ale v té Vodopádové jsi mě zachránil od strašného osudu samoty a utrpení. Každý úsměv, každý smích, moment, kdy mi srdce poskočilo radostí, je něco, co bych bez tebe neměla. Chtěla jsem jenom jednoho kamaráda a dostala jich spousty. Díky tobě. Tohle není oběť, ale ukázka mého vděku. Jsme shinobi, Naruto. Tobirama se obětoval pro svůj tým. Tvoji rodiče pro tebe. Yamato pro naši budoucnost. Kabuto si také vybral, kdo je pro něj důležitější, nech i mě."

„Pamatuješ si, co jsem říkal Karin, než odešla do Deštné? Nemá cenu tvořit budoucnost pro mě, když ji nebudu mít s kým sdílet."

„Právě že s mojí obětí budeš moct," usmála se. „Ne se mnou to chápu, ale mít všechny démony zabrání velkému množství ztrát. Shodli jsme se, že je Nagato magor. Není potřeba tisíce mrtvých, aby svět pochopil, že je lepší se nezabíjet."

„Nejsem hlupák, chápu to. Chápu to až moc dobře. Mise má přednost, Utilitarismus a to všechno. Chci být jednou ale sobec."

„Tak mě nech vyvolat od Sasukeho, nebudu ti v tom bránit. Dokážu obětovat život, nedělá mi problém nejít tam někam, ale být tu s vámi, i když budu jen zombie. Tobirama je v pohodě, budu i já. Není to stejné, ale budeme spolu, a pokud nebudeš Sasukeho zlobit, klidně navždy."

„Je ti jasné, že to ale není jenom o mě, že? Budeš chybět mnoho lidem. Vím dokonce o jednom, co mě zabije, když tě to nechám udělat," pověděl Naruto a teprve teď se smutně otočil na Fū. „Moje druhá osobnost mi to neodpustí."

„Ten, který se ukázal u Vodopádu?" ujistila se Fū.

„Ano já," objevil se za Narutem jakýsi stín a ovládl jakýmsi způsobem Naruta. „Jsem Narutova temnota, která žije dole s Kuramou. I když teď je to docela mazlík," odfrklo si jeho druhé já. „Vidím i temnotu v tvém srdci, tvé vnitřní já se teď šklebí nad tím, že děláš to, co ti předpovědělo a tam ukázalo."

„Víš, co mi tam ukázalo?" byla Fū překvapená.

„Ne tak úplně, takhle to nefunguje. Byla jsi vítěz, překonala si své temné já, jako Naruto ‚překonal' mě. Tvé temné já už není třeba, tvůj démon pouze malou částí podporoval tvou nenávist a ty si ji sama o sobě měla málo. Naruto má ale mě, neporazil mě, není vítězem, stali jsme se jen dočasnými partnery."

„Abys udržel Kuramu na uzdě?"

„Abych udržel jeho nenávist na uzdě. Nezešílel, protože jsem to vzal na svá bedra. Kvůli tobě. Nejsem na proslovy, jsem jenom nenávist v hmotné podobě, která si přeje být něco víc. Ta touha vznikla, když jsme tě poznali. Byla jsi skutečný anděl. Pro Naruta jsi byla kamarád, pro mě vysvobození. Ztělesňuješ pro něco takového, jako jsem já, to nejlepší co může být."

„Takže nechápeš, proč to musím udělat?"

„Nechci to přijmout, to je rozdíl. V mém světě je pouze temnota, Kurama a ty. Nemohu si užívat radosti normálního života, dobré jídlo mě nezasytí, pohlazení nepotěší. Necítím nic z toho dobrého, co má Naruto ve svém životě. Jsem tu jenom, abych přijal jeho nenávist a snil o tobě. Jelikož ti to on nikdy neřekne a ty bys mu to ani nedovolila v následujících dnech, tak si stoupnu na jeviště pod záře reflektorů já," zasmálo se suše Narutova druhá osobnost. „Miluji tě," řekl takhle jednoduše, „neznamená to pro tebe to stejné, jako kdyby ti to řekl Naruto. Jak říkám, nejsem ani jeho druhá osobnost v tom slova smyslu, jsem jenom nenávist. Vidíš ale, co dokážeš udělat se zhmotněnou nenávistí? Vyznává ti lásku. Opravdu nechápeš, co pro nás znamenáš? Co znamenáš pro mě?"

„Cením si toho, opravdu," zakryla si Fū obličej, aby ani jeden z Narutů neviděl její slzy. „Když máš ale něco rád, musíš to umět nechat jít."

„Ano, protože věříš v to, že se to vrátí," souhlasil druhý Naruto. „Ty se ale už nevrátíš."

„Takový je už můj osud. Nemohu to ale udělat, jestli stáhneš Naruta někam dolů k sobě. Můžeš tomu tedy zabránit, ale věř tomu, že nejenže nebudu tvé city opětovat, to ani nemohu, nejsi jejich cílem. Víš, koho miluji já. Budu tu tě ale ze srdce nenávidět. Tvůj anděl se stane ďáblem, pokud budeš vyhrožovat a zničíš jediného muže, kterého jsem kdy milovala."

„A proto to neudělám, taková je tvá moc nad námi, splníme ti cokoliv, co máš na srdci, i když to to naše zničí. Taková je síla někoho, koho miluješ," pokrčilo Narutovo druhé já rameny. „Už se nikdy po tomto momentu neuvidíme, ať tě Naruto dostane zpět jakkoliv, jako zombie nebo něco, já už tu nebudu. Kurama už nenávist negeneruje, Naruta už lidé uznávají a v den, kdy zemře moje jediné světlo, uschnu jako květina bez vody."

Fū tedy došla k Narutovu tělo, ať skrz něj mluvil kdokoliv, a to tělo obejmula. „Děkuji, že si na něj dával pozor celou tu dobu. Jestli ale zmizíš také, je na čase předat naše funkce někomu jinému."

„Ano, bude to potřebovat, ale někoho si najde. Jeho život je plný překvapení, žil jsem s ním celou dobu a do dnes nechápu polovinu věcí, co se udála."

„Hlavně že bude šťastný," souhlasila Fū a nechala slzy volně padat.

„Nebude, ale svůj úděl splní. Na světě zavládne mír, protože jsme proto oba obětovali vše… vlastně všichni tři. Ten, co ovládá toto tělo je hlupák, ale nikdo nemůže říct, že nevydal ze sebe vše."

„Sbohem, Naruto."

„Nemusíš mi tak říkat."

„Pro mě jsi Naruto, ať si říká, kdo chce, co chce," usmála se na něj, když se od něj odtáhla, aby se na něj mohla podívat.

„Děkuji, anděli," bylo to poslední, co kdokoliv slyšel od Narutovi nenávisti, protože v ten moment přestala existovat.

„Bylo to v pohodě? Přál si s tebou mluvit," ubezpečil se Naruto, když viděl, jak jej Fū drží a pláče, přičemž nevěděl, co probírali a jestli jí nijak neublížil.

„Bylo to více než v pohodě, jestli jsi ale počítal s tím, že mě přemluví… myslím, že jenom moje odhodlání dokončil."

„Chápu," sklonil Naruto hlavu k zemi, „budu tě tam držet za ruku."

„Nic jiného bych ani nečekala," usmála se na něj smutně. „Chōmei mi říkal, že až do sebe vezmeš všechny démony, že se tam ještě jednou uvidíme. Řekneme si své sbohem tam, ano?" Naruto na to jen kývl. „V tom případě mě nech se rozloučit s ostatními, musím napsat i dopis Tayuye a závěť. Dej mi pár hodin a pak se sejdeme u té sochy. Budu potřebovat tvou sílu."

„Budu tam," a s tím zůstal Naruto ve svém podvědomí sám a dlouhé minuty tam brečel téměř ve fetální pozici.

***

Naruto sedící stále na místě s výhledem na moře, ucítil, jak někdo k němu doskočil a sedá si k němu.

„Mohu?" zeptal se Minato.

„Ovšem."

„Slyšel jsem, co se děje. Mrzí mě to," bylo jediné, co mu táta řekl, ale Naruto i tak kývl.

„Je to těžké víš? Chápu, že jsi byl ve stejné pozici, ty i máma jste se obětovali, abych mohl žít. V ten den jsem z toho neměl rozum, když jsem byl starý pár desítek minut. Teď? Je to mnohem těžší."

„Je to hrozná oběť pro mír, co musíme my jako shinobi dělat," souhlasil Minato. „Když jsem bojoval s ‚Madarou', věděl jsem, že bude největší překážka tvé generace, ale ani zdaleka by mě nenapadlo, že to mohl být můj student. Byl to trochu Janek, víš? Průměrný shinobi za to ale s velkým srdcem. Bylo to naše takové poslání dostat Kakashiho z toho, jak jej změnila sebevražda jeho táty. Obito to bral jako nejdůležitější úkol. Když zemřel, byl jsem na tom zle. Bral jsem to jako svou chybu, když ale vím, že se stal největším zlem, cítím se mnohem hůře. Smrt patří k životu shinobi, že tvůj student se stane vrahem a někým, kdo chce zničit svět, by k životu patřit nemělo. Madara musel být manipulátor nejvyšších kvalit, že z milého chlapce udělal zrůdu."

„A zabíjí či ubližuje lidem, které ani nepotkal," vrátil Naruto debatu k obětem, co dělá jeho rodina.

„Proto zemře," byl Minato nekompromisní. „Až získáš sílu všech osmi démonů, dám ti druhou půlku Kuramy, co jsem zapečetil do sebe. V ten moment spojím s vámi dvěma i svůj Hiraishin a zabijeme Obita. Ta pečeť, co je na něm z doby, kdy jsem proti němu bojoval, nikdy nezmizí. Postaráme se o ty Zetsu, aby nám neumírali lidé v divizích a až bude klid, popravíme jej. Bez otázek. Bez vysvětlení. Napravím to, co jsem měl udělat už tenkrát."

„Každý máme něco, co nás bude mučit do konce našeho života," souhlasil Naruto. „S tvým plánem souhlasím. Nechci nechat nic náhodě. Obito i Madara si byli jistí, že mít všechny démony z tebe udělá boha. Tak se jím stanu já a ukončím tuto válku."

„Hlavně nezapomeň, že v tom nejsi sám, synu," položil mu Minato ruku na rameno, „jakmile přestaneš být člověkem, může se z tebe stát něco horšího, než sis kdy dokázal představit."

„Pokusím se. Fū, Ameyuri, Asuma i Kabuto by si ani nepřáli, abych jejich oběť pošpinil."

„Více ti radši neporadím, byl bych pokrytec. Co jsem poznal, tak moje jméno stále přináší strach po téměř 17 letech od mé smrti. Dokonce i Hiruzen nechtěl, aby si nesl moje jméno, protože by tě někdo usmrtil za skutky, co jsem provedl. Udělal jsi ze světa mnohem lepší místo, budu to já, kdo se bude od tebe učit."

„Příště radši necháme tyhle povzbuzující rozhovory na mámě ne?" ušklíbl se Naruto a po nějaké době dokázal na sobě vytvořit malý úsměv.

„Dobrý nápad. Myslím, že bychom tě ale oba rozmazlovali stejně, oba ale tajně jeden od toho druhého."

„Už to vidím, ty bys nechtěl, abych jedl furt rámen a máma by mi jej skrytě vařila. Máma by zase byla proti náročnému tréninku, dokud nedospěji a ty bys mě za barákem učil Rasengan."

„To si dokážu představit," usmál se na něj Minato.

„Tak třeba v jiném životě," vrátil mu úsměv Naruto. „Teď se musíme soustředit na realitu a vím o jednom člověku, co mě bude následující tři dny potřebovat," a po tomhle si jenom lehce kývli a oba zmizeli téměř jak pára nad hrncem.

***

Naruto s jistým respektem ale mnohem větší smutkem sledoval sochu, která byla vlastně tělo desetiocasého a přeměřoval si každého člověka, co byl na ní připraven. Bylo potřeba devět lidí, aby to trvalo tři dny a tak je zajistili. Karin a Nagato byli ti, co toto zapečetění vedli, následně tam byli Itachi, Kisame, Kakuzu a Sasori z bývalých Akatsuki a zbytek Sasuke doplnil ze šermířů. Bylo dost ironické, že kromě Karin to byli všichni mrtvoly, ale té technice to nevadilo a s ovládací pečetí na těch vyvolaných lidech to bylo i bezpečné.

„Jsme připraveni," řekl Nagato, když všichni měli potřebné prsteny a věděli, co mají dělat.

„Dobrá," dodala si Fū tímto jediným slovem odvahu a podívala se po všech jejich nejbližších. „Nevím, jestli budu moct přitom mluvit a kdyby to bolelo, tak jsem stejně pověřila Naruta, aby mě uspal. Takže… sbohem," více toho říct nechtěla, protože by nemusela už zastavit slzy a se všemi se už stejně rozloučila, než Nagato připravil lidi na rituál.

Naruto si jenom počkal až si Fū lehce na matraci, kterou ji tam připravili, aby měla aspoň pohodlí, když už nic. Jakmile se to stalo, sedl si vedle a chytil ji za ruku. Nagato mu řekl, že to nemůžou riskovat v průběhu, aby nevysáli i Kuramu, takže ji bude držet za ruku jenom, než to vše začne.

„Něco mi musíte slíbit, Naruto, Karin."

„Ano?" vzal si slovo Naruto za ně oba.

„Nikdy nepoužijete svůj Rinnegan, abyste obětovali svůj život a oživili mě."

„Slibuji," nakonec kývl Naruto a zmáčkl ji ruku.

„Slibuji," pověděla i Karin.

„V tom případě můžeme začít," a s tím zavřela oči, nejspíše naposledy ve svém životě. Možná byl krátký, ale zvládla v něm mnoho věcí. Našla si přátelé, patřila do klanu, stala se shinobi, spolupracovala se svým démonem a zamilovala se. Co více si holka, která dosáhne sotva plnoletosti, může od života přát? Dokonce i políbila toho, koho milovala a v posledních momentech jej drží za ruku. Život rozdával silné a tvrdé rány, ale taktéž plnil děvčatům jejich sny. Nebylo to tedy tak zlé, jak to vypadalo.

***

Naruto byl uspán na poslední den zapečetění, aby mohl být plný energie až bude po všem. Jeho otec mu ale slíbil, že jej probudí, než bude konec. Svůj slib splnil. Naruto mohl být tak přítomen, aby sledoval poslední nádech a výdech jeho drahé kamarádky. Nakonec toho moc ani nevnímal a jenom držel její chladnoucí tělo, když bylo po všem, To bylo v ten moment to nejdůležitější.

„Minato, zůstaneš tady s ním. Nagato tu bude s vámi a ukáže ti, jak nejlépe předat svou půlky čakry do Naruta. Naštěstí tohle spojení půlek už nebude vyžadovat celou tuto operaci," začal Tobirama. „Karin pak až bude mít Naruto všechny démony si vytvoří své ‚Peiny', necháme tu pro ni bývalé Akatsuki, a Karin si ještě přála Ameyuri, poslední bude někdo ze šermířů. Všichni ostatní půjdeme pomoct dolů do bitvy. Je po prvním dni bojů a noc nahrává nepříteli."

„Už jsme tedy nad bojištěm?"

„Skoro. Naruto má ale Hiraishin na pár lidech, takže je tam jeden po jednom přemístím. To dokážu, čakry mám dost. Jakmile budete tady hotovy, budeme vás tam čekat, přemístěte se třeba na mě."

„Dobře, hodně štěstí," řekl Minato a podal Tobiramovi ruku.

„I vám," kývl Tobirama, „Jirayo, budeš první."

Minato ale zbytek už nevnímal a klekl si k Narutovi a opět mu položil ruku na rameno. Více bohužel nedokázal. „Je čas synu."

„Co mám dělat?" stále Naruto hladil Fū po tváři.

„Nejdříve bude asi vhodné, abychom se sešli v nějakém to podvědomí ne?"

Naruto se tedy jenom soustředil a hned jak se objevil v bílém prostředí, setřel si slzy rukávem. Ani jeden Kurama tohle nemusel vidět.

„Opravdu to vytvořilo další osobnost," byl Narutův Kurama překvapen.

„Co sis myslel, že budu jenom bublající entita?" vrátil mu to Minatův Kurama.

„Vždy jsem si myslel, že mi ukradl jenom čakru, ne že budeme dva," zamračil se Kurama na Minata, který je rozdělil.

„Víš, že si za to můžeš sám," nenechal se Minato nervovat.

Narutův Kurama si jen odfrkl. „Jo, protože každý démon chce být znovu zapečetěn. Neměl si plodit děti a byl by klid."

„Ouch," řekl Minato jen.

„Pánové, lišky," snažil se Naruto uklidnit tuto debatu. „Moje nejlepší kamarádka právě zemřela… proto, aby mohli lidé a démoni spolu vycházet… jestli nezačneme spolupracovat, tak z vás udělám ještě něco ošklivějšího."

„Hehe," zasmál se Minatův Kurama. „Jsem na tomhle světě pár dní. Pověz bratře, chceš se spojit?"

Kurama se podíval na svého hostitele Naruta. „Je lepší než Madara a jeho poskok."

„Opravdu? Po tom všem se mi dostane, že jsem lepší než největší zrůdy posledních generací?"

„Taky se s ním dostaneš často do nějaký bitvy, lepší než tu jen ležet."

Naruto udělal jenom pohyb ruky, že má pokračovat.

„Jinak je to ale hlupák," ušklíbl se Kurama, „další člověk se ale obětoval proto, aby se sen našeho otce splnil. Nedokázal bych se mu podívat do očí, kdybych po tomto nezačal spolupracovat."

„Nechám to tedy na tobě," odpověděl druhý Kurama.

„Za chvíli tu budeme všichni," začal Naruto, „nebudu z vás ani jednoho pečetit, nedává smysl, abys byl jediný zamčený, i když jsi z nich největší horká hlava. Pustím tě tedy, Kuramo. Pustím vás všechny, jestli ale po to všem se někdo z vás rozhodne, že je Obito lepší alternativa, udělám vše, abych přivolal vašeho otce a ten vám seřeže prdele tou svou holí."

Jeho Kurama mu jenom ukázal prostředníček a Minatův se pobaveně zašklebil.

„Jsem rád, že si rozumíme," byl v tomhle Naruto nekompromisní, Pak se jenom Naruto soustředil a otevřel tu pečeť a sledoval, jak klik po kliku pomalu mizí až nakonec mezi nimi nebylo nic. „Chcete se nějak rozloučit, než se stanete jeden?"

„Dejte nám pár minut," řekl Minatův Kurama, „dělejte si co chcete tam v reálném světě. Minato bude vědět, kdy má začít."

„Dobrá," kývl si Naruto sám pro sebe a došel k tomu umírněnějšímu a nastavil mu pěst. „Něco mi říká, že kdybych měl v sobě tebe, bylo by to celé jednodušší."

„Hej!" ozval se Narutův.

„Ještě jej furt můžeš zapečetit a nechat si jen mě," ušklíbl se Minatův Kurama.

„Hm…" zahrál Naruto, na humor ale neměl moc náladu, tak si jenom počkal až se jejich pěsti setkají a s krátkým rozloučením a poděkováním zrušil toto podvědomí.

„Jste připraveni?" zeptal se Nagato, když viděl, že jsou zpět v realitě.

„Dáme těm dvěma chvilku pro sebe, můžeme začít těmi ostatními?" odpověděl Naruto na otázku jinou.

„Určitě, vložíme je opatrně do tebe, protože kdyby se dostala část Kyuubiho čakry do té sochy, nic by asi nezabránilo, abychom stvořili opět Juubiho… a to fakt nechceme."

„Co s tou sochou pak uděláme? Dá se zničit?"

„Pochybuji," řekl Nagato a kriticky se na ni podíval. „Asi ji budeš muset zapečetit do dalšího měsíce."

„Ještě že máme ten Madarův Rinnegan," povzdechl si Naruto.

„To mi ani nepřipomínej," nechal na sobě Nagato vidět vztek, „vědět, že celý můj život jsem byl manipulován není zajímavé poznání."

„A to tvůj osud nepředpověděly žáby před tisíci lety," pokrčil Naruto rameny, jako by říkal, že na stěžování na osud je fronta, ale začíná až za ním. „Jdeme na to. Jsem připraven, Fū se neobětovala proto, abychom tady klábosili."

„V tom případě zavři oči, protože až je otevřeš, budeš bohem," řekl Nagato prostý fakt.

„Hm… ‚a vznikl mír, řekl'," neodpustil si Naruto. Jestli svět zachrání to, že se stane novým bohem, bude to nejabsurdnější věc, co ve svém životě udělá, ale tuto zodpovědnost přijme a s kartami, co život rozdává, zahraje vítěznou partii.

Formát pro tisk

Komentáře

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Kontrola
Text

---

xxx21, - (3.10.2021 9:50) odpovědět

dekuji za díl. jen je docela dost smutny ze naruto přijde zas o jednoho z rodiny a podle mne nejdůležitějšího , a karin bude jako nagato je to stále zajímavé