Kapitola třiaosmdesátá - Možná v jiném vesmíru

Lepší život

„Vážení Kage," ozval se samurai v čele stolu, „vítejte v Zemi železa. Jelikož jsme neutrální země a navíc bez shinobi, bylo zvoleno toto místo jako ideální prostor na vaše setkání. Mé jméno je Mifune a udělám vše v mých silách, abych byl stejně jako naše země neutrální hlas ve vaší debatě. Vážení Kage, prosím, odložte si své klobouky před sebe a své stráže nechte na připraveném místě," ukázal Mifune na jakýsi balkón, který byl nad celou touto kulatou místností. „Poprvé v historii se stalo to, že o svolání tohoto setkání požádali hned dva Kage najednou. Tsuchikageho žádost přišla jako první, pokud si to tedy přeje, může mít první slovo."

„Hm," začal Tsuchikage. „Viděli jsme se všichni nedávno, ale musím uznat, že jsem udělal chybu, když jsem minulé setkání ukončil svými výroky dříve, než jsme se mohli někam dopracovat. Nevím, jak rychle se šíří informace mezi zeměmi, ale bude jistě jednodušší, když to řeknu nahlas já jednou, než nechat šířit různé fámy. Na naši vesnici zaútočilo Akatsuki jenom pár týdnů po chuninských zkouškách. Za útokem stál někdo, kdo si nechal říkat Pein a společně s jakousi Konan bez jakékoliv infiltrace přímo zaútočili. Přišli jsme o svého démona a po technice, která zničila celou vesnici a zabila asi osmdesát procent veškeré shinobi populace, jsme zůstali napospas osudu."

Raikage byl známý jako horká hlava a dost často skákal lidem do řeči, ale ani on na tohle nic nepronesl. Raikage a Tsuchikage si šli historicky po krku hodně často a dlouhé roky, oba věděli jeden o druhém, jak jsou silní i jak jsou schopní jejich shinobi, takže když jeden z nich pronese, že nějaký jeden člověk udělal z jeho vesnice rozvalinu, když například vesnice Uzumaki lehla až po kooperaci tří velkých národů, byl ten druhý v očekávaném šoku.

„Jak vidíte, jsem tady, takže jsem nezemřel. Nezemřel vůbec nikdo. Stále nevím, co se stalo, protože ani po tolika desetiletích, co jsem na tomhle světě, nedokážu plně pochopit, jak se moji shinobi vrátili k životu. Nechám tedy promluvit Hokage-sama, aby nám to lépe vysvětlila. To, co mám ještě na srdci, dopovím následně.

„Naruto Uzumaki jako aktér tohoto zázraku si přál, abych pověděla jenom to nejnutnější, protože by někteří nemuseli souhlasit s jeho metodikou," začala Tsunade. „Jak už Tsuchikage nastínil, moji shinobi byli nejblíže pozici, aby pomohli Kamenné vesnici. Nedokázali zabránit zničení, ale Naruto porazil svého soupeře a donutil jej obětovat Rinnegan na oživení všech, které ten den zabil. No a zbytek jsem já vyléčila."

„Hokage, bavíte se o tom, jak kdybyste projednávala počasí," odfrkla si pobaveně Temari.

„Až budete Naruta znát stejně dlouho jako já, poznáte, že by to tak klidně i mohlo být," povzdechla si Tsunade teatrálně. „Naruto si přál, aby mezi našimi zeměmi vznikl mír a udělal své maximum včetně nasazení svého života, aby to dokázal."

„A tenhle Pein je tedy mrtvý?" zeptal se Raikage.

„Ano," potvrdila Tsunade.

„A ta Konan?" pokračoval Raikage.

„V naší moci. Myslím, že všichni tady znají síly mých shinobi, co se týče získávání informací z nepřátel," nelhala Tsunade, když svou větu přednesla takto. Ibiki byl legenda a někdo, kdo budil strach v očích každého, kdo jej spatřil.

„Takže už jsme tady jenom kvůli tomu nejsilnějšímu článku," zamračil se Raikage. „Neměl být Madara Uchiha již dávno mrtvý?"

„Jak jsme se dozvěděli, pokud Uchiha dokáže obětovat své oko, může změnit cokoliv, i svou smrt," tohle neměla Tsunade v plánu tajit. „Nic to ale nemění na tom, že musí být hodně starý."

„Ale i tak dokáže dělat spoustu věcí," vzala si slovo Mei, „předpokládá se, že ovládal bývalého Mizukage."

„A podle informací od Jirayi, to byl také on, kdo poslal na naší vesnici Kyuubiho před sedmnácti lety," přidala se opět Tsunade.

„Určitě to byl také Madara, kdo ukradl ‚B'," byl Raikage značně rozčilený, ale bylo vidět, že se snaží svůj vztek limitovat, protože nechtěl zničit další stůl, jak to udělal na setkání v Listové.

„Všichni proti němu něco máme," navedla Tsunade debatu zpět na to důležité, „byli jste to vy dva, co chtěli tohle setkání, ale chci, než se pustíme do jiných věcí, aby zaznělo toto. Teď je ten správný čas, abyste se všichni přidali do našeho kroužku. Je nutné spojenectví mezi všemi vesnicemi, jestli chceme porazit Madaru a zastavit jeho šílený plán."

„Mou odpověď jste dostala, Hokage," řekl Tsuchikage, „ale mám zde i oficiální schválení od vládce naší země. Cení si toho, co jste udělala pro nás a stejně jako já, nemá nic proti tomu, aby vzniklo kromě příměří i kompletní mír."

Raikage si projel jenom rukou své vlasy. „Z mé pozice mohu svolit jenom k dočasné alianci na poražení Akatsuki."

„Jak je libo, Raikage," usmála se na něj Tsunade, bylo docela potěšující sledovat ho, jak nemá moc šancí než se podvolit většině. To měli za to vše, co udělali v historii. Narutův mír založený na pochopení byl úžasná věc, ale hodně lidí stále vidělo jenom sílu. Raikage nyní pochopil, že čtyři zemští pánové a jejich vesnice se spojili a on se musí buď přidat, nebo být podroben.

„V tom případě jako neutrální parta v této debatě rozhodnu o tom, kdo tuto alianci povede," řekl Mifune a jelikož všichni věděli, kdo to bude, byla to víceméně jenom formalita. „Jestli chcete, můžu vám říct své důvody pro toto rozhodnutí, ale myslím, že bude stačit toto. Akatsuki z nějakého pro mě neznámého důvodu chce unést všechny démony. Listová je aktuálně jediná, která je má ve své moci. Je tedy očekávané, že navrhuji Hokage-sama, aby se chopila této pozice."

„Jsem pro," zvedla ruku Temari.

„Souhlasím," přidala se Mei.

„Budiž," souhlasil Tsuchikage.

„Varovala jste nás, i když nám varování nijak nepomohlo a řekl jsem v Listové, že pomohu tomu Narutovi v zesílení, což je také to, co aktuálně dělá," začal Raikage, „jestli jediný způsob, jak zabránit Madarovi, aby si dělal to, co chtěl, je aliance vedená Hokagem… tak souhlasím taktéž s návrhem."

„Děkuji za důvěru," kývla lehce Hokage. „Shikaku," zavolala okamžitě na svého aktuálního bodyguarda, který se objevil v uctivé vzdálenosti za ní. Nebyl přece jenom prostor, aby se ztrácel čas. „Nominuji tě na hlavního stratéga celé této aliance. Jsi jediný, kdo si pamatuje vše potřebné, představ tady všem kompletní informace o Akatsuki, ať si to každý Kage může vzít domů. Jistě máš už nějaké plány připravené, byl to přece jenom důvod, proč jsem si tě sem vzala."

„Samozřejmě, Hokage-sama," souhlasil Shikaku, „jestli Kage dovolí," ukázal mapu ve své ruce, kterou po svolení rozevřel na stole. „Tohle je seznam všech úkrytů, které nám někdo z Akatsuki potvrdil…" a s tím začala hodně dlouhá debata a první věc na seznamu této ohromné aliance.

***

„Dál nepůjdeš," zastavila Konan svého bývalého spolupracovníka. Věděla víceméně ihned, že tu Madara číhá a něco hledá, tak jej konfrontovala na místě, kde měla výhodu ona.

„Chci jen Rinnegan, nepotřebuji tu s tebou bojovat."

„To já si ale nenechám ujít tuhle šanci, kdy tě mohu zničit."

„Koukám, že ti Naruto Uzumaki musel solidně promluvit do duše. Co bylo tak výjimečného, co řekl? Že nastolí mír? Sedmnáctiletý kluk?"

„Nepotřebuješ vědět důvody, protože tu zemřeš," řekla Konan.

„Víš, co se říká? Že pes co štěká, nekouše. Takhle tě vidím, Konan. Nagato se o tebe hezky staral. Jako jeho podpora jsi měla nějakou váhu, ale bez něj? Nejsi nic. Ani ten plášť jsi nesundala."

„Myslíš, ten plášť, který je náš?" zasmála se suše Konan. „Možná sis ho ukradl pro své zvrácené plány, ale já vím, co si Yahiko přál, když pravé Akatsuki zakládal a to je přesně ten důvod, za který budu bojovat a zničím tě."

„A teď mi ještě povíš, že ti kromě vašeho pláště chci ukrást i váš Rinnegan že?" odfrkl si s ledovým humorem Madara. „Ó děvče, jak naivní jsi. Víš, proč vzniklo Akatsuki? Protože jsem to chtěl. Celá myšlenka byla moje, a když zemřel Yahiko, tak mi Nagato už zobal z ruky. A ten Rinnegan co chráníš? Ten jsem dal Nagatovi já, aby mi o něj pečoval. Když se ale nechal zabít, tak si ho prostě vezmu zpět. Je to prostě takhle jednoduché. Nevíš o tomhle světě nic. To je ale v pořádku," pověděl hlasem, jako kdyby chlácholil batole, „víš alespoň jednu věc, co potřebuji. Na konci svého života budeš k něčemu platná. Řekni mi, kde odpočívá Nagato."

„Řeknu ti akorát to, že toto místo bude tvé pohřebiště," odsekla mu Karin a poslala na něj hromadu papírových shurikenů, které ovládala tak, aby lítali kolem něj a skrz něj. „Vím, že když chceš použít nějakou svou techniku, musíš se zhmotnit."

„Myslíš si, že víš vše co?" zasmál se Madara a rozběhl se proti ní, kde ji chytil a už ji chtěl vcucnout do své dimenze, když se na nich obou objevily výbušné lístky, které začaly pomalu hořet.

„Bum!" ušklíbla se na něj. Madara se tedy opět odhmotnil a uskočil pryč. Žádný výbuch ale nepřišel. „Blbý pocit co? Abys mě mohl vyslechnout, musíš mě chytit a jakmile se mě dotkneš, pošlu nás do pekel oba."

„Možná, že nejsi tak hloupá, jak jsem si myslel."

„A co říkáš na tohle?" pokračovala v úšklebku, když jak nějaký Bůh rozevřela moře a pozorovala Madaru jak padá dolů, přičemž ona si vyletěla pomocí origami křídel do vzduchu. „Pár miliard výbušných lístků ti udělá mnohem větší rozlučkovou párty, než si zasloužíš," řekla, když jej obklopila několika lístky, aby se nemohl teleportovat pryč a pak opět to ‚moře' zavřela a spustila výbuchy. Každý den, každou minutu, kdy nemusela spát nebo rozdávat rozkazy v Deštné vyráběla výbušné lístky pro tento moment. S její schopností to bylo mnohem jednodušší, ale stejně vyrobit jich miliardy zabralo spousty dní a čakry. Za to, že tady deset minut může ale vybuchovat své mistrovské dílo a zabít Madaru stálo ale cokoliv. Naruto si nezasloužil nic menšího, než její naprosté odhodlání. Byl to pokračovatel jejich snu, tohle pro něj musí udělat a ještě mu musí předat nejnovější informace o Madarovi, takže tu nemohla ani umřít, když se dozvěděla něco tak velkého.

Vybombardovat celé to ‚moře' ji stálo velké množství čakry, ale zvládla ještě jednu techniku, než se vše utišilo.

„Teď je čas si oddechnout, že jsem mrtvý, ne?" objevil se před ní Madara a pomocí Sharinganu ji paralyzoval. „Plán to byl dobrý, dokonce hoden někoho, kdo nosí tento plášť, ale zapomněla si na Izanagi. Když se Sasuke zachránil před tím výbuchem od Deidary, nebyl důvod, proč bych neudělal to samé. Sharinganů mám plno, proč je tedy nevyužít? Já Madara, ten co má v sobě Uchiha i Senju část, jsem s tímhle prakticky nesmrtelný. Nyní mi řekneš, co chci vědět a pak na té druhé straně pozdravuj Nagata. Jistě rád uslyší, jak jeho zrada nevedla k ničemu, protože Naruto skončí stejně jako ty."

Madara okamžitě zjistil to, co potřeboval a pak Konan podřízl krk. Ta mu ale pod rukama zmizela.

„Klon jo? Ohohó," zasmál se Madara a do vzduchu šplouchající vody zatleskal uznale. „Chytré Konan!" křikl, aby přehlučil tento zvuk. „Nakonec mi ale tvůj klon řekl to, co potřebuji, žij si chvilku navíc tedy, nehraje to žádnou roli. Všichni stejně skončíte ve snu," a s těmito slovy zamířil tam, kde leželo tělo Nagata.

„Vypadáš hrozně, Nagato. To ale sedí na člověka, co mě zradil," bylo vše, co následně řekl svému bývalému kolegovi, než vzal jeho tělo a přemístil se s ním až do své báze.

***

Konan se dostala s pomocí svých shinobi až do své kanceláře. Už cestou rozdala stovky rozkazů o hlídkách a všem dalším. Pak už zbylo jen jediné, poslat stejný vzkaz mnoha cestami. Některé zamířili za Jirayou, některé za Tsunade a některé kódem přímo do Listové. Madara byl chytrý protivník, ale ani on nedokáže zabránit tomu, aby předala zprávu. Možná nedokázala jej zastavit, jak si slíbila, ale její plán vyšel. Madara má Nagatovu mrtvolu a i když si zapláče nad tím, že už nikdy nenavštíví jeho tělo, poslouží k tomu, aby ukončilo válku a to bylo to, co by Nagato i Yahiko chtěli ze všeho nejvíce.

***

„Černý Zetsu stále hledá?" řekl Madara, když se připravoval na operaci Rinneganu místo toho oka, o které přišel kvůli Izanagi.

„Snaží se získat informace ze setkání Kage, jelikož mi ale nic nepředal, vypadá to, že neprozradili to místo," odpověděl bílý Zetsu.

„Když to neudělají, rozpohybujeme kola sami, donutím je prozradit místo nebo zaútočím na nějakou vesnici, aby se Uzumaki ukázal."

„Stále nám chybí sedmiocasý," upozornil Zetsu.

„Určitě jsou spolu," věřil Madara. „Až je chytneme, postarám se o zapečetění a v případě nutnosti mi získáš čas pomocí tvých klonů."

„Nejsme žádný bojovníci," vysvětlil mu Zetsu již po několikáté, „a jelikož aliance proti nám má dost shinobi, nikde nemáš záruku, že ti dáme tolik času."

„Lepší alternativa není."

„Ty víš, že je," nenechal se Zetsu odbýt.

„Po smrti Nagata? Jak jej chceš oživit?" odmávl jej Madara.

„Stejně si vezmeš jen jedno oko, můžeme najít někoho dalšího, komu dáme to druhé. Pomocí Sharinganu jej můžeš donutit, aby tu techniku provedl."

„A kolik těch lidí je, co to zvládne? Až ty nebo tvoje černá půlka vymyslíte nějaký rozumný plán, tak možná, tohle jsou jen výstřely do tmy," odmítl finálně Madara. „Teď mi pojď pomoct, ta implantace není tak jednoduchá, jak to vypadá."

„Kdo by to byl řekl, když si do sebe dáváš jiné oko," byl Zetsu lehce kousavý a podíval se po místnosti, která nebyla zrovna nejvíce sterilní. Když už nic, vypadalo to aspoň jak v nějakém vědeckém centru, když ne v nemocnici, nebo jak nazvat to, že na jedné stěně je mnoho Sharinganů v nádobách s tekutinou.

„Radši mi přines volnou nádobu na ten druhý Rinnegan," řekl Madara stroze a když se Zetsu vydal k Sharinganům, kde byly i prázdné nádoby, otevřel násilně Nagatovi víčka a šáhl mu pomocí skalpelu opatrně, ale hluboko do důlku a když už chtěl Rinnegan vyndat, Nagatovi oči se změnili z tradiční barvy Rinneganu na obyčejné oči. „Cože?" když ale Madarovi došlo, že to celé bylo nejspíše genjutsu, všiml si pečetě, kterou aktivoval dotykem ve vnitřku oka a celé Nagatovo tělo bylo najednou černé. „Ura Shishō Fūin," došlo Madarovi, než se čtyři symboly rozšířily po celé místnosti a on z posledních sil, než jej to začalo vtahovat, se stihl teleportovat pryč. Nemohl tedy vidět, i když si to dokázal živě představit, že ta pečeť do sebe vtáhla celou místnost a několik dalších okolo. Místo jeho sídla pro operace a úschovny Sharinganů vznikl jenom obrovský kráter, ve kterém ležela stále se usmívající mrtvola Nagata. Jako by i po smrti věděl, že právě zabil jednu polovinu Zetsua a zabránil Madarovi se vícekrát oživit.

***

Když Jiraya doslova přiběhl na místo, kde aktuálně Naruto a Fū trénovali, bylo vědět, že se něco děje. Byl to taktéž moment, kdy se za chvíli objevili všichni z Uzumaki kruhu.

„Pečeť se aktivovala," řekl Jiraya, když se podíval na svou ruku, kde ještě před chvílí byla malá pečeť, ale teď už ne.

„Ta na Nagatovi?" nadhodil Naruto.

„Ano, dokud nebyla aktivní, měl jsem na sobě značku, jakmile se ta pečeť aktivuje, ta moje zmizela."

„Chytré," uznala Karin, jako kdyby nevěřila, že něco takového mohlo Jirayu napadnout.

„Upřímně, tohle byl Danzoův nápad," uznal Jiraya. „když jsem jej viděl v cele smrti a byl jsem povolán, abych odstranil pečeť, co má na sobě, která se aktivuje v momentě jeho smrti, tak jsem využil celé jeho myšlenky a udělal to i na Nagatovi."

„A co to bylo za pečeť?"

„Tu co máš na sobě ty Naruto, prakticky," vysvětlil Jiraya, „akorát obrácená pečeť. Po aktivaci to do sebe vtáhne všechno v okolí a nenávratně zapečetí do těla Nagata. Je to jak černá díra, teoreticky nevyhnutelné."

„V tom případě to musí být k nalezení ne?" zamyslel se Tobirama. „Jestli se bavíme o tom, že to vysaje do sebe vše, musel si toho někdo všimnout, ať to bylo kdekoliv. Jestli jsou schované v nějaké jeskyni nebo pod zemí, tak to muselo být ještě nápadnější."

„Tak dáme zprávu Tsunade, ne? Ten hlídač na tomhle ostrově má možnost vyvolat nějakého ptáka, co doletí do Bleskové."

„Jak dlouho to bude ale trvat?" zeptala se Karin.

„Bude to pomalejší než okamžik," odtušil Naruto. „Přivolám Katsuyu, někdo ji předejte zprávu. Vezmu Sasukeho a teleportuji se mezitím s ním do Listové. Vezmeme DNA mojí mámy s tátou a vrátíme se zpět. S Kuramovou čakrou to dokážu ten skok i se Sasukem snad bez problému."

„Dokážeš vzít i třetího člověka?" zeptal se Tobirama.

„Tak daleko? Možná, ale jsem v začátcích s touto schopností, něco mi říká, že se budu muset vyspat a dát si čakrovou pilulku, než nás budu moct teleportovat zpět," tipl si Naruto.

„V tom případě vezmi i mě, na takovouto vzdálenost si s tímto tělem troufat nechci," řekl Tobirama.

„A je to nutné? Jestli jde o moji ochranu, jistě budu pár hodin v Listové v bezpečí."

„Nic takového, napadl mě jeden způsob, jak si potvrdit, jestli to je opravdu Madara Uchiha nebo ne."

„Dobře. Zkuste říct Tsunade ať vymyslí nějaký lepší plán na komunikaci, než používat Katsuyu jako holuba," povzdechl si Naruto, jak bude asi vypadat, až ten teleport provede. „Pakuro, máš to tu na starost, ať se nikomu nic nestane."

„Samozřejmě, Naruto-sama," uklonila se s úsměvem.

Jakmile se Naruto proměnil do svého nového žlutého já, chytil jak Sasukeho tak Tobiramu za ruku a za chvilku byli pryč.

***

„Mít pečeť ve svém pokoji zní prakticky," ohodnotil Sasuke, když se objevili v sídle Uzumaki, „něco mi říká, že až válka skončí, domů se budeš jenom teleportovat."

„Nejspíš, ale už snad nikdy s dvěma dalšími přes celý svět," řekl Naruto a sedl si na svou postel. „Dám si malého šlofíka. Sasuke dojdi za Sandaime Hokage a zeptej se ho, kde bydlela moje máma, než začala bydlet s tátou a pak za mnou opět zajdi," a s těmito slovy se podíval na Tobiramu.

„Vrátím se, až si zjistím potřebné," řekl Tobirama a i on se teleportoval na jednu z mnoha značek, co měl po a okolo vesnice.

„Budeš tu v pořádku?" zeptal se Sasuke pro jistotu.

„Dej vědět radši ANBU, že tu jsme, ať sem pošlu na pár hodin nějakou skvadru, jestli se Madara může přemístit kdekoliv, nebylo by fajn, kdyby tu na mě přišli. Hlavně ať jsou nenápadní," odfrkl si Naruto a do té postele si rovnou lehl. „Jo a možná bude lepší, když se nebudu ukazovat na veřejnosti, takže až zjistíš ten dům, nech tam můj kunai a pak se tam teleportujeme."

„Pošlu za tebou radši i Tayuyu, aby se o tebe postarala. Jestli tu ještě je a nezamířila na bojiště, v opačném případě bych sehnal někoho jiného."

„Zní fajn," zamumlal Naruto, než se otočil na bok a pustil se do usínání. Čím dříve usne, tím dříve obnova jeho energie začne.

***

Naruto když se probudil a otevřel oči, spatřil, že kousek od něj sedí Hanabi. Takže asi opravdu Tayuya už byla někam povolána, ať to někde bylo kdekoliv.

„Dobré ráno, sensei," mrkla na něj Hanabi.

„I tobě," řekl Naruto ještě rozespale, ale pak se podíval z okna a byl večer, takže jejich přání o ránu moc nefungovalo. „Sasuke tě povolal?"

„Ano, nenašel prý nikoho lepšího… arogantní spratek," zahrála Hanabi povýšeně, „ale musela jsem vzít sebou i Hinatu a její ochranku, takže tu máš se mnou čtyři členy mojí rodiny. Nemyslím si, že můžeš být lépe chráněn."

„Proč taková ochrana?" nechápal Naruto. „Pro Hinatu myslím."

„Mobilizují se téměř všechny jednotky hlavních vesnic. Hyuuga klan se rozhodl, že kromě starších zůstane doma i Hinata a sedm statečných, jak nás nazývám já. Máme za úkol chránit Hinatu jako budoucí hlavu našeho klanu."

„V tom případě jsi měla Sasukeho odpálkovat a nenechat se vyrušovat v práci."

„Hinata by si neodpustila, kdyby se s tebou nemohla rozloučit a já také ne," pousmála se na něj Hanabi. „Budeš na sebe dávat pozor, že?"

„Kromě tohoto momentu jsem ukryt, to víš přece."

„Jo a až nastane nebezpečí, tak ty zůstaneš ukrytý a nevrhneš se do první linie. A teď jinou pohádku," vyplázla na něj jazyk. „Vím, jaký jsi… udělal jsi z Orochimarova bývalého poskoka milou holku," poukázala na Kin. „Rozběhl ses do Kamenné, abys tam udělal ze sebe legendu. Ten kdo očekává, že neuděláš něco i teď, tě vůbec nezná."

„Máš pravdu," uznal Naruto.

„Možná jsem ještě dítě, ale změnil jsi mě dostatečně, Naruto," řekla mu, „takže tě jmenuji mým adoptovaným bráškou a ty se musíš vrátit."

„Spojíme můj klan s tím tvým, jak to udělal Sasuke?" nadhodil pobaveně Naruto.

„Pšš… to neříkej nahlas, ještě tě uslyší Hinata a udělá to," zasmála se hravě Hanabi. „Ta by se do toho ale pustila jiným způsobem než Sasuke."

„Radši nechci vědět," zakroutil Naruto hlavou stále s humorem.

„Tak či tak, ti něco Hinata chtěla říct, takže než se sem přivalí Sasuke a ukradne tě pryč, dám vám chvilku soukromí. Ráda jsem tě viděla Naruto… a prosím, vrať se nám," a s těmito slovy jej rychle obejmula a odešla. Naruto se cítil stejně, jako když on objímal Ameyuri a říkal ji, ať se vrátí, akorát byl na druhé straně tohoto rozhovoru.

„Mohu?" vyrušil ho hlas Hinaty ode dveří.

„Ovšem," otočil se Naruto na ni, „omlouvám se trochu za stav mého pokoje a možná i sídla, nebyl jsem tu nějaký ten měsíc."

„To já se omlouvám za rušení, Hanabi nám ale nedala moc na výběr," pověděla Hinata lehce nervózně.

„Prosím, posaď se," ukázal na židli, kde před chvílí otravovala Hanabi a sám si sedl opět na postel. „Prý si se mnou chtěla mluvit."

„Když se naskytla tato příležitost… není to nic důležitého," ujistila jej Hinata, „ale byla to i tvá zásluha, že jsem dneska budoucí hlava klanu, tak bych ti chtěla poděkovat za pár věcí."

„Moje?"

„Hanabi říkala, že jsi občas nechápavý, co se týče vlivu na ostatní," zasmála se Hinata. „Pamatuješ si, kdy jsme se poprvé potkali?"

„Na akademii?" snažil se vzpomenout si.

„V den nástupu do ní," lehce jej opravila, „byl chladný den a cestou na akademii jsem potkala tři své budoucí spolužáky, co si mě dobírali kvůli tomu, jak nepřirozeně vypadají mé oči. Nějakou náhodou jsi to zaslechl a přišel jsi mě ochránit," zasmála se Hinata mile, „už si vzpomínáš, jak to dopadlo?"

„No jasně," zasmál se Naruto, že na něco takového zapomněl, „ty tři kluci mě zkopali do klubíčka pomalu a musela nás zachránit Fū! Ta je hnala!"

„V ten den, co sis stoupl přede mě, i když jsi nejspíše věděl, že na tři protivníky nemáš, si ve mně započal změnu, která vedla až k dnešku. Daroval jsi mi v to chladné ráno svou šálu a já ji do dneška nosila sebou pokaždé, když jsem potřebovala udělat něco statečného, ale neměla jsem na to odvahu."

„Jsme rád, že už není potřeba a odvahu si bereš ze své duše," pověděl s úsměvem, protože žádnou šálu neviděl.

„Ne tak úplně. Přemýšlela jsem hodně dlouho, jestli si ji vezmu na tento rozhovor, ale jestli jsem chtěla udělat další krok, musela jsem ji nechat doma na stolku," opravila jej. „Chci tím říct, že si moc vážím všeho, co jsi udělal. Ať tam, když ses snažil zastavit to šikanování. Tvé rady k našemu druhu boje. To že ses postaral o Hanabi a udělal z ní génia a chloubu našeho klanu, tak nakonec i to, že jsi mě namotivoval, abych se dala dohromady s ostatními shinobi ve stejné pozici. Jsem kvůli tobě velká kamarádka s Ino, která bude jednoho dne taktéž vedoucí svého klanu. Před nějakou dobou, bych nedokázala ani říct něco tak dlouhého, abych se nezadrhla nebo neuhnula pohledem, ale ne teď," pokračovala v strašně hezkém a šťastném úsměvu. „A nechci do toho počítat to, co jste předvedli za změnu ve vedení Listové. Myslím, že všichni nějak pocítili změnu, co si přinesl naší vesnici a i já jako tvá kamarádka, tak i někdo, kdo bude mít jednoho dne na bedrech celý klan, se přikláním k tomu míru, o který usiluješ. Nebudu v tomto boji stát po tvém boku, protože musím být tady, ale stanu se nosným sloupem budoucnosti, tak jak nás to učili na akademii."

„Ani nevíš, jak si vážím toho, co jsi teď řekla," byl Naruto svým způsobem dojat. „Členové mého klanu by si nepřáli, abych se snažil opět odmítat poděkování, takže jestli si myslíš, že má troška do mlýna měla pozitivní vliv, jsem za to rád."

„Určitě měla, mohu být takový shinobi, jakým jsem si přála, bez limitů, které tvořilo moje malé sebevědomí," ubezpečila jej, že to myslí vážně a pak vytáhl z jedné kapsy větší balíček, ale dostatečně skladný, aby se jí tam vešel. „Tohle je pro tebe."

„Mohu rovnou otevřít?"

„Určitě."

Naruto tam za moment našel šálu, nejspíše totožnou s tou, co jí dal tenkrát.

„Tu tvou ti vrátit nemohu, myslím, že odvahu z ní budu ještě nějakou dobu čerpat," zasmála se lehce, „tak jsem ti vytvořila novou, bylo ode mě možná drzé předpokládat, že ji budeš chtít nosit, ale udělala jsem ji ve stylu a velikosti, aby kdyby sis to přál, si ji mohl nosit místo těch obvazů, co nosila Ameyuri a nosíš to na znak vašeho vztahu."

Naruto se jenom usmál, obvazy si sundal a položil na postel. Místo nich si stejným způsobem zavázal tuto šálu, která byla opravdu lehká, prodyšná a seděla mu stejně jako ty obvazy. „Děkuji," dostal ze sebe a nedokázal zastavit touhu si po té šále několikrát přejet prsty.

„Ať ti dodá sílu se vrátit domů," pověděla mu a poprvé se mu nedokázala podívat do očí. „Nechám tě tu zase s Hanabi, by mě třeba proklela, že jsem tě zabrala na dlouho," zavtipkovala a s těmito slovy a krátkým rozloučením, tam nechala Naruta samotného.

Hanabi stála kousek za dveřmi, které za sebou Hinata zavřela a měla zapnutý Byakugan, takže dokázala jistě odezírat naprosto vše, co se tam odehrálo. „To nebylo to, co jsi mu chtěla říct," měla ruce překřížené na hrudi.

„Možná v jiném vesmíru, Hanabi… možná v jiném vesmíru…" a s tím si Hinata setřela jedinou osamělou slzu, která hrozila, že jí sjede po tváři. Následně se na svou sestřičku usmála. Obě v ten moment věděly, že Hinatin osud byl jiný. Ani jedna z nich nechtěla radši pomyslet na to, že kdyby si vzala tu šálu ze svého nočního stolku, tak by třeba našla odvahu tam říct i něco více o svých citech, než řekla teď.

Formát pro tisk