Kapitola dvaaosmdesátá - Kdo z koho

Lepší život

„Ahoj Kuramo," řekl Naruto poté, co se objevil před těmi mřížemi, za kterými většinu času pospával jeho nájemník.

„Je čas?" řekl Kurama a zvedl svou hlavu, kterou měl položenou na tlapách.

„Chceš to odložit?"

„Ani náhodou," odfrkl si Kurama, „pěkně blbé místo na souboj, ale bude muset stačit."

„Neřekl jsi mi o žádném lepším."

Kurama na to nijak nereagoval, jen se pomalu postavil na všechny čtyři. „Přemohl si své druhé já? Máš klíč? Jinak jsi tu zbytečný a okrádáš mě jenom o můj čas."

„Nebyl bych tu, kdybych nebyl připravený."

„V tom případě otevři a já ti ukážu, jak ani zdaleka nejsi připravený," vysmál se mu Kurama.

„Chtěl jsi férový souboj, nezapomeň na to," řekl Naruto a jelikož byl ve své mysli, prostě si přál, aby mohl vzlétnout až k pečeti, a tak se i stalo. Pečeť strhl a pak aktivoval svůj klíč, který po vzoru Fū položil na své břicho a sledoval, jak se odemyká i zámek na mřížích. Naruto jelikož na něj Kurama ihned nevyběhl, slétl opět dolů, vzal si do ruky Samehadu a přeměřil si svého protivníka. „Tak začneme?"

„Bál jsem se, že se nikdy nezeptáš," přišel temný smích a v ten moment se Kurama odrazil a skočil po něm. Naruto uskočil pryč, vyhnul se i ráně přední tlapou a následně vyskočil hodně vysoko, protože mu jeho mysl i toto přání splnila. Ze vzduchu poslal do Kuramy velké množství větrných čepelí, ten se ale jenom schoval za své ocasy a nic se mu nestalo. „Tohle stačit nebude," ušklíbl se Kurama a jedním tím ocasem zaútočil a poslal Naruta na druhou stranu, kde spadl na zem. Následně skočil za ním.

Naruto než Kurama doskočil, vytvořil několik klonů a společně spustili jakýsi hurikán, čímž zastavili Kuramu v pohybu a než jim došel dech, trochu ho odsunuli i od sebe. Pak se na něj všichni rozběhli se Samehadou. Bylo samozřejmé, že jenom pravý Naruto má tu pravou Samehadu, co krade čakru, ostatní měli jenom silný meč.

Kurama ale nevěděl, který z nich je ten pravý, takže začal ničit ty nejblíž, ale neměl to tak lehké, jak očekával. Klony tu vydržely i jednu ránu a uměly se profesionálně vyhýbat jako originál. Takže dokud nezničil originál, přicházel o čakru každým úderem a stejně nedokázal poznat, která Samehada byla pravá, protože se nezvětšovala, aby se neprozradila.

„Nenávidím tě, Naruto!" a s tím začal Kurama tvořit svůj nejsilnější útok.

Naruto, když viděl velkou kouli u Kuramovo úst, věděl, že je na čase použít něco ze svého arzenálu. Chytil okamžitě Samehadu do jedné ruky, vyndal si kunai s Hiraishin pečetí a když už to chtěl Kurama na něj poslat, odhodil kunai za něj a teleportoval se pryč. Kurama vytvořil velkou tlakovou vlnu, zničila by cokoliv, co bylo před ní, ale Naruto tam nebyl, možná jenom nějaký klon, co včas nezmizel.

Ve vzduchu se Naruto stihl pomocí větru otočit, vyvolat stovky klonů, kteří všichni měli opět Samehadu v jedné ruce a okamžitě vytvořili větrný ‚rasengan', jak této technice říkal. Takže na Kuramu zezadu dopadly desítky ran touto větrnou koulí, a ještě úderů Samehadou. Jenom desítky proto, že Kurama něco svými ocasy dokázal zničit. Stejně ale skončil připlácnutý na zemi, jak do něj všechny zbývající klony mlátily dál mečem nebo právě tím rasenganem.

Naruto stál v tento moment opodál a společně s jeho druhým já začal tahat Kuramovou čakru na svou stranu.

„Haha," zasmál se temně Kurama, „přesně jak jsem předpokládal," řekl, než úplně primitivně zničil všechny klony. „Moc brzo jsi věřil, že je konec, nyní jsi v mé moci," a s tím začal tahat Narutovo čakru místo toho, aby to bylo obráceně. Věděl, že Naruto bude přehnaně optimistický, když mu naznačí svou slabost a začne z něj čerpat čakru už takhle na začátku, takže Naruto skončil, aniž by o tom věděl.

Naruto okamžitě pochopil svou chybu, když místo modré čakry jeho směrem, šla oranžová čakra na druhou stranu. Pak přišly ty nenávistné hlasy, které se nedaly zapomenout. Poznával tam civilisty, některé shinobi a lidi, co se o něj měli starat. Slyšel jako v nějaké nahrávce každé slovo, co jej v dětství trápilo, nyní ale jako by měly ty hlasy zesilovač, protože přímo řvaly. Naruto padl na kolena a zacpal si uši, protože se to nedalo vydržte. „Běžte pryč! Nic jsem vám neudělal!" křikl nazpět.

„Zemři démone!"

„Zhebni Kyuubi!"

„Kéž by tě matka potratila!"

„Vypadni z mého obchodu!"

„Někdo jako ty tu není vítán."

„Běž pryč."

„S tímhle monstrem si hrát nebudeš, pojď."

Naruto slyšel vše znovu a znovu, za něco si možná mohl sám svými žertíky, ale těch reakcí na to bylo méně než těch od lidí, kteří jej nenáviděli již principu. Když už začal vnímat, že tím, jak jej Kurama vysává se z něj stává také jakýsi malý Kyuubi, začal vnímat i to, že je konec.

„Nenávidím tě!" ozvalo se znovu v jeho uších, ale když už chtěl padnout hlavou do vody všude kolem, protože jej jeho ruce na všech čtyřech nedokázali udržet, uslyšel ještě něco jiného.

„Milujeme tě, Naruto," a po těchto slovech utichlo vše. Hlasy v jeho hlavě, bublání čakry, výsměch Kuramy a dokonce necítil ani vodu pod svými nohami. Když Naruto zvedl svou hlavu, objevil se v nějakém zářícím cosi, ale nejspíše stále v jeho hlavě. To nejdivnější ale nebylo toto místo, ale dvě osoby před ním. Vlevo stál jeho otec s hrdým výrazem a za ruku jej držela žena, která musela být už jenom podle úsměvu jeho máma. Naruto si tohle setkání nepředstavoval radši nikdy, protože by byl akorát smutný, že se nikdy neuskuteční, ale když viděl svoje rodiče, který se očividně milovali a milovali i jeho, nedokázal zadržet slzy.

„Mami, tati," dostal ze sebe, ale to už u něj byla máma a klekla k němu, aby jej mohla obejmout.

„Naruto," pověděla mu jeho máma a Narutovi se zdálo, jako kdyby promluvili andělé, jaký to byl líbezný hlas. „Tak moc ráda tě vidím."

„Co vy tady? Není to jen sen že?"

„Samozřejmě že ne," ubezpečila jej, „tvůj otec, když ti dával tohle obrovské břímě do tebe zapečetil i svou a mou čakru. Moje měla sloužit, abych ti pomohla s Kyuubim a tady Minatova měla sloužit, kdybys někdy podlehl nenávisti a chtěl tu pečeť strhnout nepřipraven. Jelikož jsi ale úžasný, což jsem věděla hned, jak jsem tě poprvé jako miminko viděla, tak jsi čakru svého otce ani nepotřeboval. Tudíž jsi splnil své mámě její největší sen. Vidět vás oba najednou."

„Já… mám tolik otázek," dostal ze sebe Naruto.

„A dostaneš tolik odpovědí, až tě budou bolet uši, víš?" zasmála se melodicky Kushina, „tam dole ale bojuješ s Kyuubim, trochu ho pozlobím, aby nám dal klid."

„Nemám to udělat já?" zeptal se Minato.

„Ne ne, jen šetři čakru, abys tu byl s námi déle, lásko moje," usmála se nyní Kushina na svého manžela. „Kyuubi mě jistě rád uvidí."

„Ne mami!" vzpomněl si Naruto okamžitě, když se objevil zpět dole před Kuramou a z jeho těla se začali tvořit jakési řetězy, které zamířili na nechápajícího Kuramu. Naruto zazmatkoval, jestli mu pomůže jeho máma, nikdy mu to Kurama neodpustí a vše přijde nazmar. Natáhl tedy ruku, aby nějak tyto řetězy zastavil a naprosto šokovaně sledoval, jak ta umělá ruka, kterou natáhl začala dřevnatět a rychlostí blesku větve stromů zastavily všechny řetězy ještě v letu. „Mami, Kuramo," pozastavil je oba. „Vím, že se nemáte rádi, tak to uděláme, co nejjednodušší," řekl Naruto autoritativně. „Ty Kuramo nechceš, abych vyhrál pomocí podvodů, tak mi dej čas, abych si promluvil s rodiči a pak budeme pokračovat jeden proti jednomu. Nebo si tu skuč, zaútoč na mě a budeš bojovat proti třem lidem a možná i proti Fū, jestli se připojí. Neber to prosím jako vyhrožování, neplánoval jsem celé tohle a tenhle timeout v našem souboji pomohl samozřejmě jenom mě. Takže zatím co si budu povídat, můžeš taktéž odpočívat a pak mě sežrat a to vše."

„Vrr," byl jediný zvuk, co Kurama vydal.

„Budu to brát jako souhlas," povzdechl si Naruto a když zavřel oči, už byl opět zpět se svými rodiči. „Tak máme snad chvilku."

„Můj malý Naruto s Mokutonem," byla jeho máma okamžitě hrdá.

„Jo to mě taky překvapilo," poznamenal Naruto a podíval se na svou ruku. „Nejspíše to bylo ale jenom díky tomu, že jsem ve své mysli, v realitě nic nenasvědčovalo tomu, že bych to mohl použít."

„Ne že bys to potřeboval, synu," řekl Minato, „Rinnegan dokáže téměř vše, co jsem viděl z tvého souboje."

„Dokážeš mě sledovat?" zeptal se Naruto zvědavě a překvapeně.

„Jenom něco, vím o tvém souboji s Nagatem, vím o tvých kamarádkách i o tom, co si musel kvůli mně prožít. Omlouvám se Naruto."

„To je v pořádku," povzdechl si Naruto. „Nebudu tvrdit, že jsem na vás nebyl naštvaný velkou část svého života. Záviděl jsem svým přátelům, kteří mají své rodiče, ale dali jste mi sílu, díky které jsem dokázal poznat a ochránit většinu svých nejbližších. Nakonec i Kurama bude můj kamarád, jen o tom ještě neví."

„Když tě tak poslouchám, tak mě mrzí, že jsem se o to nesnažila taky," povzdechla si Kushina. „Měl bys to teď jednodušší, kdyby ses nemusel prát i s nenávistí, co cítil Kyuubi ke mně."

„Co je dneska jednoduchého," odmávl to Naruto. Lítost nebyla věc, co chtěl teď poslouchat. „Kolik máte času?"

„Spousty," ubezpečila ho Kushina.

„V tom případě chci slyšet vaše historky, jak jste se poznali, kdy jste se poprvé začali mít rádi, jak jste byli úžasní, šup šup," dal si Naruto šťastně ruce za hlavu a sledoval, jak si jeho rodiče sedají k němu, aby mu mohli vyprávět vše, co chtěl slyšet a teprve pak to, co slyšet potřeboval.

***

Bylo nádherné slyšet, jak jeho máma si přála být Hokage proto, aby ji lidé uznávali a jak se bránila všem těm, co ji chtěl šikanovat. Jak ji Minato zachránil, když ji chtěli unést. Jak společně žili, plánovali rodinu, a hlavně se měli rádi. Jejich nádherný život plný lásky nedokázala zastavit ani smrt, protože i teď se na sebe dívali jak dva lidé v začátcích vztahu.

Pak ale přišlo to horší vyprávění. Jeho otec mu řekl vše o svém posledním soupeři. Madara Uchiha tahal za nitky už tenkrát, dokázal projít bez detekce až do vesnice, zabít ANBU hlídku, manželku třetího Hokageho a využít momentu při porodu, aby vypustil Kuramu ven. Naruto se dozvěděl mnoho informací, které snad dokáže použít, až jej potká v přímém souboji, protože jak už dříve zmínil, nemohl existovat svět, kdy žil jak Madara tak on.

„Obětovat všechno, aby byl Madara zastaven," řekl si Naruto pro sebe, když slyšel jejich kompletní vyprávění.

„Kdyby svět byl lepší, možná by mi Kyuubi dovolil jej zapečetit zpátky do tvé matky bez toho všeho kolem. Kdyby byl jiný, zapečetil bych jej do tebe a stejně bys měl tvou matku, aby na tebe dávala pozor. Svět je ale takový, jaký je. Zemřeli jsme oba, abychom ti dali co největší šanci ochránit sám sebe, naši vesnici, a nakonec i celý náš svět," odvětil Minato.

„Odpusť nám prosím," zavzlykala jeho máma, „chtěla jsem, abys vyrůstal se mnou, abys byl také milován, jako jsem byla já… ale nedokázala jsem to."

„Dokázala, neboj," usmál se na ni Naruto. „Nepoznal jsem vás, ale všichni, kdo věděli, že jste byli moji rodiče, mi říkali, že jste se měli moc rádi. To mi asi jako dítěti stačilo a pak jsem poznal lásku z okolí. Možná, že nemám nikoho, jak jste se měli vy dva navzájem, ale Ameyuri byla pro mě také vším a ostatní holky jsou to samé… a Sasuke… a další."

„Můj syn je populárnější než já, to mi dělá radost," utřela si Kushina slzy.

„Kdybys nemlátila všechny chlapy, co se na tebe jen špatně podívali, byla bys jistě populárnější," pozlobil ji MInato.

„Stačilo, že jsem žárlila já, nepotřebovali jsme, aby i po mě šíleli lidi kolem," vrátila mu vesele. „Tvůj otec byl už mala velmi populární, nejsilnější ve své generaci, následně Hokage, hrdina Listové… všechny svobodné ženy měly místo očí srdíčka, když jej viděly."

„Tak to mám ještě co dohánět," přidal se Naruto.

„Projdi se po Kamenné, myslím, že na tom budeš podobně synu," řekl Minato, když se ale na něj Kushina hraně zamračila, rychle dodal. „Samozřejmě jsem tím chtěl říct, že já oblíben vůbec nebyl a tvoje máma byla jediná žena v mých očích a ty si musíš najít taky někoho takového."

„Vy jste se fakt hledali, až jste se našli," zasmál se Naruto.

„A teď je na čase, abychom odešli," usmála se na něj Kushina. „Jestli můžu mít ale jedno přání…"

„Cokoliv."

„V tvém světě se schyluje k boji, využij mého DNA, abys mě vyvolal. Pomocí té masky, co máš, vyvolej i tady Minata. Pomůžeme ti tam a pak se konečně budeme moct setkat společně, takhle když jsme každý jinde, nebudeme nikdy mít to, po čem touží každý po své smrti."

„Vytáhnu tě z břicha Boha smrti," slíbil Naruto směrem k otci.

„V tom případě to necháme na tobě," podal mu Minato ruku na rameno. „Jestli stále trváš, že tam s Kyuubim nechceš pomoci, půjdeme."

„Tohle je něco mezi námi," odmítl naposledy Naruto.

„V tom případě vyhraj a uvidíme se někdy v reálném souboji. Jsem na tebe moc hrdý," obejmul jej Minato a následně zmizel.

„Pokud naši DNA nemáte, najdeš naše věci v mé sbírce, co jsem si schovala pod podlahou mého bývalého domu v ložnici. Jsou tam naše společné fotky, můj deník a pramínek mých vlasů, které tvůj otec tak miloval. Myslím, že tam najdeš něco i tvého otce, jestli ne, jakmile vyvoláš mě, mám u sebe ve svitku zapečetěno mnoho jeho kunaiů, určitě něco najdeme na jednom z nich."

„Určitě," stále se usmíval. „Rád jsem tě viděl, mami."

„A já tebe, Naruto. Moc tě miluji a jsem ta nejšťastnější máma, když vidím, jak úžasný člověk se z tebe stal."

„Taky tě miluji," řekl Naruto a roztáhl náruč.

Kushina se nenechala dlouho pobízet a okamžitě mu do náruče téměř až skočila. „Zatím na viděnou a pozdravuj Kyuubiho."

„Je to Kurama, mami."

„Haha, je to jako kdybych řekla špatně jméno tvého kamaráda, kterého jsi mi přivedl ukázat domů."

„Tak to ale je."

„V tom případě, pozdravuj Kuramu a že se mu omlouvám… za vše," a s těmito slovy jí nejspíše došel čas, protože tam zůstal Naruto sám s jednou hořkosladkou slzou na tváři.

***

„Jsem zpět," řekl Naruto, když se objevil dole.

„Kolik dalších přerušení plánuješ?" odfrkl si naštvaně Kurama.

„Nenáviď mě za něco, co dokážu ovlivnit," dal si Naruto ruce v bok, což bylo velice výmluvné gesto. „Nebaví mě tvoje stěžování na věci, co jdou mimo mě. Určitě jsi slyšel mámu, posílá dolů svou omluvu."

„Jako kdyby mi k něčemu byla," postavil se Kurama na všechny čtyři.

„Víš co, pojď bojovat, ať to máme aspoň jeden za sebou, ještě chvilku a smrt by byla lepší alternativa než poslouchat tvé skučení," odmávl jej Naruto a když se na něj Kurama naštvaně vyřítil, teleportoval se k tomu kunaii, co tu nechal ještě před přestávkou a na tom místě vyvolal množství klonů, které okamžitě vyskočili s větrnou koulí. Naruto věděl, že by je Kurama odhodil, proto si jako originál nechal prodloužit vlasy, jak jej učil Jiraya a podtrhl Kuramovi tři ze čtyř končetin. Pak už jenom dopadaly výbuchy na jeho záda a když jako originál vyvolal těch vlasových lan ještě více, tak mu zablokoval i většinu ocasů a dělal všechno, co mohl, aby jej udržel. Jeden z jeho klonů měl ale za úkol vytvořit další klony, takže jich na Kuramovi nebo ve vzduchu nad ním bylo stovky a všichni jej mlátili čímkoliv větrným. Kyuubi za chvíli vypadal jako opelichaná slepice.

Pak ale Kurama vyvolal velkou čakru a bouchnul volnou tlapou do země a tlaková vlna zničila všechny klony a jako originál se musel teleportovat pryč, aby se mu nic nestalo.

„Ameyuri posílá své pozdravy," řekl Naruto, když si vytáhl meče Kiba a oba na něj zamířil.

Kurama se mu chtěl asi vysmát, ale to už na něj letělo bleskové peklo, takže radši po něm skočil a Naruto se opět teleportoval.

„Zkus být na více místech zároveň, tomuhle se říká Hiraishin verze dvě, jak to pojmenoval táta, když bojoval proti Madarovi Uchihovi, aby tě zbavil jeho nadvlády. To jsi ale nevnímal co? Svět byl přece na tebe zlý!" byl Naruto kousavý a pouštěl do Kuramy velké množství blesků, které nejspíše vyráběl ve svém těle pomocí Rinneganu nebo mu jenom jeho mysl plnila to, co chtěl. Po několika přemístěních na kunaie, které tu rozházely jeho klonové, byl Kurama zmatený a nepříčetný. Nikde nebyl rychleji a když se Naruto teleportoval, už do něj opět pouštěl blesky z další pozice. Pak to ale Narutovi nestačilo, teleportoval se na jeden kunai, vytvořil tam klon, který pouštěl blesky taktéž okamžitě a takhle to udělal na deseti místech a následně v jeden moment byl Kurama uprostřed jakéhosi kruhu z klonů Naruta a dostával údery ze všech směrů.

„Stačí," řekl Naruto a všichni klonové na moment přestaly. „Ještě je čas, abychom si porozuměli."

„A k čemu to bude?!"

„Abychom se přestali chovat jak magoři?!"

„Nic se nezmění, jsi stejný jak ostatní!"

Naruto už to psychicky nezvládl a teleportoval se přímo na Kuramu, protože si jej označkoval pečetí. Stačil jeden skok a seděl mu na rypáku a doslova se mu koukal do očí. „Nikdy. Mi. Neříkej. Že. Jsem. Stejný!" vykřikl mu z bezprostřední blízkosti. „Co po mě chceš?! Já se snažím! Dělám fakt vše, co je v lidských silách. Snažím se ochraňovat tvé sourozence. Varoval jsem všechny Jinchūriki. Splnil jsem ti tento boj. Nenechal jsem si pomoci, jak si přál. Donutil jsem svou hrdou mámu se ti omluvit. Nazývám tě tvým jménem. Chodím tě sem navštěvovat i když o to nestojíš. Co do prdele mám více dělat?! Chceš mě porazit? Vyhrát? Zabít mě? Pak co… nechat se unést Madarou a buď z tvé čakry udělá nějakou techniku na zničení světa nebo z tebe udělá Juubiho nebo něco. To je to, co si přeješ? Umřít? Stát se monstrum, aby tě ovládal zase nějaký mimozemšťan? Proč je sakra do prdele pro tebe jednodušší se snažit tady štěkat nad nespravedlností čehosi, než abys přijal to, že nám chci pomoct oběma?!"

Kurama na to neřekl nic.

„Víš co, je mi to jedno už!" roztáhl Naruto své ruce i s meči, které v každé ruce držel. „Pojď, vysaj mě, když to pro tebe bude lepší. Užij si pět vteřin svobody, než tě Sasuke chytne do Sharinganu, pak si tě vezme Karin do sebe, protože je Uzumaki a bude k tobě určitě tak moc milá," pokračoval v ironii, „protože jsi jí zabil jediného příbuzného, tak tě určitě bude mít ráda, se Sage módem tě tady roztrhá jak mokrý papír a v životě neuvidíš lidskou duši, protože ti akorát bude vysávat čakru a nikdy s tebou nepromluví. Takhle skončíš do konce života. Nebo vyhraje válku Madara, udělá z tebe nějaký nový měsíc, strom, sochu nebo něco jiného a budeš tak moc jistě spokojen," skoro byl ta kousavost v jeho větě hmatatelná. „Tak pojď do prdele, tohle si přece chtěl ne? Svůj luxusní souboj. Tak tady ho máš!"

„Jdi pryč."

„Tak to je skvělý, tak já si takhle prostě odejdu, ťap, ťap, už si ťapkám pryč. Co to sakra vyřeší?! Proč prostě nemůžeš pochopit, že tě mám rád a chci s tebou být kamarád!"

„Cože?" nechápal Kurama.

„Co nechápeš tentokrát?" už Naruto nevěděl nic.

„Proč tohle děláš?"

„Protože jsem magor," rozhodil Naruto rukama, „a chci mít hodně přátel, protože jsem je v dětství neměl. Ano bylo by jistě super, kdybys mi nezabil rodiče, i když táta se zabil sám, když povolal Boha smrti a máma by stejně nemusela přežít vyjmutí nebo něco… ale jestli sis nevšiml, svět se netočí ani kolem tebe ani kolem mě. Buď vyhrajeme spolu nebo prohrajeme spolu. Chceš mít svobodu? Až tohle skončí a pochopím, že to myslíš vážně, tak ti ji dám. Nepotřebuji mít v sobě nasranou veverku, pardon lišku. Jenom prostě mi dovol vyhrát. Nechceš být můj kamarád, tvůj boj, já s tebou chci vycházet, tak mi zase neber tohle. Moje snaha být kamarád mi dokonce byla i předurčena nějakou žábou, protože to je dneska nejdůležitější, když nevíš co, nech si věštit od žáby. Víš, jak je to divné? Když ti žába řekne, že předpověděla nějakému mimozemšťanovi se jménem Hagoromo, že jakože já udělám nějaký zázrak? To je příběh někoho na drogách."

„Nemluv špatně o našem otci."

„Tvůj otec si měl najít nějakého lepšího kluka, když jeho nejstarší syn nebo nejvíc ocasatý syn v toho kluka nevěří," Naruto si sundal čelenku přes oko, aby Kurama viděl jeho Rinnegan. „Asi nevypadám jako mimozemšťan, ale fakt se snažím. Proč nemůžeme být aspoň na pár momentů jako Chōmei a Fū?"

„Chōmei nezažil ani kapku toho, co já. Vy lidi jste hrozný druh, parazit tohoto světa."

„Možná, ale není to trochu i tvoje vina? Měli jste od vašeho otce za úkol na nás dávat pozor, měli jste být lepší než my. Když jste začali využívat nejhorší lidskou vlastnost, což nenávist rozhodně je, padli jste na naši úroveň a porazili nás v naší hře. Takže ano, určitě jsme parazitující druh z tvého pohledu, ale ty jsi tomu taky nepomohl. A neříkej mi, že to nejde," odmávl jej Naruto, „Chōmei to dokázal, osmiocasý taktéž, prý i dvouocasý, a to jsou jenom ti o kterých vím, dalo by se říct, že ty a Shukaku jste výjimka. Ano moje máma nebyla jistě nejlepší věznitel, ale byla úžasná osoba z lidského pohledu, opravdu mi chceš říct, že celá tato nenávist vznikla kvůli dvěma Uzumaki, který tě spíše měli na háku, než by ti nějak ubližovali?"

„Když si myslíš, že máš pravdu, tak si tu moc čakru vezmi," odfrkl si odevzdaně Kurama.

„Ta čakra je mi k ničemu, když se budeme stále nenávidět. Co na tom pořád nechápeš? Ať už věříš v žabí věštbu ne, měli bychom mezi sebou najít pochopení. Není to ani novinka, když to funguje u jiných, ta cesta je už vydlážděná, stačí po ni jenom jít. Nebo chceš nějaké pokusné období? Třicet dní a když to nepůjde, vrátíme vám peníze? Můžeme zkusit spolupracovat, vždy se dá vrátit k mručení přes mříže."

„Budiž," řekl Kurama, „stejně nemám na výběr. To jsi mi dal vědět rovnou, porazím tě a zůstanu uvězněn v někom jiným."

„Moje cesta je ta nejbližší ke svobodě, nebo minimálně pro nás oba nejbezpečnější."

„Tak až mi uděláš novou pečeť, dej mi aspoň prostor na ležení, žádné kůly do těla," povzdechl si Kurama nejspíše nad nespravedlností světa a Naruto s pomocí svého druhého já začal tu čakru tahat na svou stranu a jelikož se Kurama nebránil, bylo to velmi rychlé.

„Děkuji," bylo vše, co Naruto řekl, když si všiml, že svítí žlutě a vypadá divně.

„Vypadáš jak pitomec," odfrkl si Kurama pobaveně.

„Že já se snažím," povzdechl si Naruto s lehkým úsměvem, přemístil se kousek pryč a pomocí síly, kterou nevěděl, odkud ji bere, si na svém břiše otočil tím klíčem a mezi nimi se objevila nová brána, tentokrát spíše ze dřeva. „Spokojen?"

„Tohle je síla našeho otce," řekl jen Kurama překvapeně, když se podíval, že má téměř neomezeně místa na protažení.

„Asi žáby ví, co kuňkají," odtušil Naruto.

„Náš otec ale uměl kromě řečí i jednat, uvidíme časem, jestli můžeš být ten, o kterém mluvil."

„A to přechodné období? Můžeme spolupracovat?"

„Máme společného protivníka," bylo vše, co k tomu řekl Kurama, než si lehl na packy a zavřel oči. „Běž oslavit své mocné vítězství, já budu teď dlouho spát, takže ti krást tvou čakru nebudu, přeber si to po svém."

„Díky, chlupáči," usmál se Naruto a zmizel ze svého podvědomí dříve, než mohl slyšet nějakou urážku.

„Jsem doma," pověděl Naruto, když spatřil Fū v rudém plášti od Chōmeie a ona mohla tak spatřit jeho v zářícím žlutooranžovém plášti. Pak se mu dostalo obejmutí a nikoho z nich ani nenapadlo, že se mohli třeba popálit nebo něco. Věřili sami sobě i svým démonům.

„Vítej doma, Naruto," odvětila Fū po svém a políbila jej na tvář. Oba to dokázali, byla na místě tahle šťastná chvilka.

***

Hodně se toho změnilo v ten moment, kdy Naruto i Fū dokázala aktivovat své čakra módy nebo jak to nazvat. Naruto stále nemohl použít tu fialovou kouli se jménem Bijūdama, protože podle Chōmeie mu sice Kurama nekradl čakru už, čest tomu, že respektoval jejich domluvu, ale stále spolu nespolupracovali, takže v tomhle kontextu byl bez šance. Fū takový problém neměla, sice to nemohla zkoušet, protože želva, na které pluly, by asi nebyla ráda, kdyby do ní někdo pustil víceméně nejsilnější útok světa, ale dokázala to vyvolat, a to jim stačilo. V jejím čakra módu ale mohla skvěle létat a byla prakticky nezasažitelná. Měla samozřejmě zkušenosti s létáním, ale nyní ji nabízel Chōmei i mnohonásobně větší rychlost, hbitost a reakce prakticky z jiného světa. Naruto ani radši nezmiňoval, že když to do něj napálila plnou rychlostí, odletěl, jako kdyby do něj narazil letící nosorožec. Nezmiňoval to samozřejmě proto, že ženy nesnáší žádné připomínky ohledně váhy a už vůbec ne přirovnání k mohutnějším zvířatům.

Narutův čakra mód byl ale jiný, a to nejenom kvůli tomu, že neuměl v něm létat. Hlavní přednost, co zjistil po tréninku s Tobiramou, byla, že je neuvěřitelně rychlý. Nebylo to žádné vychloubání, ale rychlost v tom žlutém svítivém cosi, co měl jako plášť, byla ohromná, a když do toho přidal Hiraishin, mohl být všude, a to v takovém okamžiku, že mu to akorát motalo hlavu. To byla první věc, co trénovali. Tobirama jej už neměl co naučit více k teleportaci, ale jak se vyrovnat s tou rychlostí a jak připravit mozek na to, že bude na jiném místě, a to jiné místo musí brát jako aktuální konstantu, bylo něco, co se nacvičit dalo. Naštěstí to měl asi i v genech, kdyby byl idiot už od narození, asi by si rozbil čumák při každé teleportaci.

Když necvičil s Tobiramou, byla u něj Karin s Jirayou a snažili se ho naučit opravdový rasengan. Jeho verze větrné koule byla skvělý základ, ale chyběla tomu stabilita toho pravého, ale jelikož měl dva učitele, svou techniku zvládal bravurně a měl k dispozici mnoho klonů, nikdo nepředpokládal, že to bude trvat roky nebo dlouhé měsíce. Nic to ale neměnilo na tom, že jeho ruce byly mnoho dní spálené prakticky do masa. Kuramova čakra naštěstí léčila a kam nemohl Kurama, tam nastoupila Karin.

Když ale s rukama už pohnout ani nedokázal a mozek byl zamotaný ze všech těch teleportů, přišla na věc jeho nejoblíbenější věc. Mít dvě zbraně byla dost nepraktická věc, to dokázala přiznat i Ameyuri, která nedělala nic jiného, než používala dvě zbraně. To znamenalo, že mít ještě více zbraní bylo ještě nepraktičtější. To sice asi nikdo neřekl ‚B', protože ten jich občas používal asi osm, než jej unesli, ale nic to na tomhle faktu neměnilo. Čím více zbraní rozhodně neznamenalo větší nebezpečí pro protivníka, možná tak z psychického pohledu, když se na tebe řítí něco, co vypadá jak lidský ježek. Naruto když zjistil, že ale dokáže vytvořit čakrové ruce, které byly ohromně a nerealisticky silné, tak taky zjistil, že pro něj neplatí ta limitace, která říká, že mít jednu zbraň je nejlepší. Samehada nadopovaná čakrou v ruce, která měřila klidně i tři metry? Proč ne. Výbušný meč v druhé ruce, která mohla třeba měřit čtyři metry, aby si ty meče nezavázely a výbuchy mu tak nevadili? Bez problému. Takže nakonec, když se mu ruce uzdravovaly, vzal si do těch čakrových obouruční meče a mlátil s nimi jenom pomocí jakési síly vůle. Ještě tak měsíc zpátky by řekl, že je tohle všechno absurdní, ale poté co zjistil, že je potomek mimozemšťana? Tohle byl prostě jenom další den v jeho nenormálním životě.

Formát pro tisk