Kapitola devětasedmdesátá - Zázraky

Lepší život

Naruto byl první, kterému byl implantován Rinnegan místo pravého oka a ten moment, co se tak stalo a jeho zrak se změnil, ucítil ohromnou sílu a moc. Ten pocit byl euforický, jako když jste pán světa. Bylo to jako nabídnout žíznivému nejlepší doušek vody, závan větru ve vyschlé poušti, první paprsek světla po rocích tmy. Vědění, že dokážete vše a máte si to vzít. Kdo vás zastaví, když máte Rinnegan? To že byl ten pocit euforický bral zpátky, tohle byl něco více. Jeden pohled z jeho nového oka a věděl, že je novým Bohem na zemi. Nezastavitelnou silou. Pánem tvorstva. Jeho mozek mu říkal, že nepotřeboval nic jiného než tohle oko. K čemu jsou přátelé? Láska? Rodina? Ty ti nic nedají, všeho a mnohem více se dá dosáhnout silou a té má nejvíce na světě. Proč by potřeboval někoho dalšího? Všichni ostatní byli jenom mravenci, nemohli se mu rovnat. Mohl jenom šlápnout nebo mávnout rukou a jejich život ukončit. Byl by to konec jejich trápení v jejich nesmyslném životě, protože jenom ten, co má Rinnegan má poslání a právo tu být. Je to jeho svět!

Naruto nevěděl, proč jeho tělo dělá to, co dělá, ale z leže se otočil na bok a cítil, že vykašlává ze sebe krev.

„Naruto?!" objevila se vedle něj hned Tsuande a začala jej léčit, i když nevěděla, co se děje.

„Ztrácím kontrolu," dostal ze sebe Naruto. „Ta síla těch očí…"

„Nechápu," pověděla mu trochu zoufale.

„Je to jak nejsilnější droga, jak dát šílenci spínač od bomby, co zničí svět přímo do rukou a říct mu, že je to celé na něm," měl Naruto radši obě oči zavřené, aby si neodpálil mozek i vjemy z jeho očí, když už mozek se odpaloval sám tou touhou. „Dát si obě oči, tak vás tu zabiji a vládnu světu," řekl Naruto jen tak mezi řečí. „Jestli někteří Uchihové zešíleli po získáni Sharinganu v jakékoliv verzi, tak se jim nedivím, tohle je něco."

„Dokážeš ovládat své tělo?"

„Tělo? Já nedokážu ovládat ani svůj mozek," zasmál se Naruto napůl šíleně.

V ten moment mu ale chytla ruku Karin a tu druhou Pakura. Aniž by se domlouvaly. Aniž by o sobě věděly.

„Jsi silnější než ten pocit," řekla mu Karin.

„Ó Karin," otevřel Naruto své nové oko a podíval se na ni. „Nikdo není silnější než oko Rinneganu, zatím si to nedokážeš představit, ale pak? Ta síla," protáhl své poslední slovo, „Dokázal bych s tebou udělat cokoliv, mám pocit, že vládnu všemu, co na tomhle světě je… je to závislost na které jsem omámen."

„Hlupáčku, ty nechápeš to, že se mnou můžeš udělat cokoliv i bez té síly. Jsi mé světlo, pověděla jsem ti to několikrát. Neexistuje nic, co bych pro tebe neudělala. Nepotřebuješ sílu očí, stačí jen říct. Proto jsi silnější než cokoliv, co ti ta síla poskytuje. Ty sám máš větší moc. Jsi mé vše, to oko ti nesahá ani po kotníky."

„Heh," zasmál se Naruto a po chvilce drásavého smíchu upadl do kómatu.

Tsunade okamžitě přiskočila a stále dělala aspoň něco, protože nevěděla, co přesně má udělat.

„Měl Nagato někdy takový stav?" zeptal se Jiraya Konan.

„Pocit, že mohl vše? Ano… myslete si co chcete, ale je to pravda. Nagato dokázal nemožné věci. Tohle šílenství jsem ale neviděla, možná když své oči poprvé aktivoval. To jsme se ale ještě neznali."

„Karin, tvou operaci odložíme, dokud nebudeme vědět více," řekla Tsunade.

„Ani náhodou," zamítla okamžitě Karin.

„To nebyla prosba, Karin."

„A já věřím, že jsem se nezakoktala, když jsem řekla, že ani náhodou," zaměřila se Karin na Tsunade. „Je to můj životní úděl pomoci Narutovi, buď tu operaci provedeš jako medik, nebo si vyrvu to své oko sama a pomocí základního lékařského ninjutsu si tam Rinnegan naimplantuji."

„Naruto je na moc připravený více než ty, i na nenávist, na Kuramy pocit toho, že chce zničit všechny, co mu kdy uškodili. Jeho povaha a dobrota po tom všem, co přežil, mu jistě lépe pomůžou přečkat to, co teď cítí. Sage mód je sice úžasná a silná věc, ale podle mě nejsi připravená na tohle. Ne teď, za těchto podmínek. Děláme operaci nejsilnějších očí na zemi ve špinavé jeskyni."

„Tsunade," řekla Karin tvrději, než zamýšlela. „Já jsem rozhodnutá."

„Tak si tedy lehni," povzdechla si Tsunade, „udělám to, co by nedokázal nejspíše žádný jiný medik na světě a Sasuke je chodící důvod, že to lze. Naimplantuji ti levé oko Rinneganu místo tvého pravého. Když budete mít oba zamaskovaný stejné oko, nikdo nebude tušit, že jste si implantovali Rinnegan, protože kdyby ano, každý byste měli zamaskované jiné. Tvrďte, že vám to udělal Nagato nebo tady Konan a budete snad v bezpečí."

„Děkuji, Tsunade," řekla Karin, když si lehla vedle Naruta, který stále nebyl při vědomí, ale jeho zdravotní stav byl jinak snad v pořádku.

„Poděkuj mi teprve až budete oba v pořádku, jinak si to budu do konce života vyčítat a že těch výčitek už mám dost," bylo jediné, co řekla Tsunade a doufala, že být nejlepší lékař tohoto světa něco znamenalo.

***

O nějakou dobu později se oba probudili zároveň. Bavíme se na setinu vteřiny zároveň. Oba jako stroje otevřeli své oči a posadili se. Karin se na Naruta podívala, natáhla na něj ruku a její šílený výraz odpovídal dost o tom, co asi teď prožívá a chce udělat. Naruto ji okamžitě za tu ruku chytil a teleportoval je pryč.

Naruto ani nepoznával místo, kde byl, ale viděl tu svůj kunai, takže to bylo někde na cestě mezi Listovou a Kamennou. Jeho mozek, který si o sobě myslel, že je pán tvorstva ani nevnímal, jak daleko se přemístil.

Karin tam jen tak stála, měla svou hlavu v dlaních a smála se jako maniak. „Ta síla!"

„Že?" zasmál se Naruto bez humoru, sám to cítil stejně. „Jako bychom mohli vládnout světu."

„Nic nechápeš," pokračovala ve smíchu, ale rozevřela si prsty, které stále měla na obličeji, aby se na něj skrz ně podívala Rinneganem. „Není žádné my, jsi jenom překážka na mé cestě."

„Vypadá to tak že?" chápavě se ušklíbl Naruto. „Ta touha zabít toho druhého, vzít si jeho oko a být dokonalý."

„Přesně," natáhla na něj ruku, což Naruto opakoval téměř zrcadlově. „Jeden pohyb ruky a mám veškerou moc tohoto světa."

Naruto se na ní ušklíbl a pak pocítil tu sílu, která jej měla odhodit desítku metrů daleko, jak mu to udělal Yahiko. Jeho Rinnegan mu ale říkal, že ta holčička před ním, co si chce hrát na Boha je daleko pod ním, že mu neleží ani u nohou, a tak jí vrátil útok stejnou měrou. Byl mocnější, lepší, rychlejší a když se dvě tlakové vlny setkaly mezi nimi, stalo se jenom to, že Naruto zůstal stát a Karin dopadla na zadek přímo před ním.

„To bylo…" nedokončila Karin svou myšlenku a podívala se na něj jinak. Naruto se na ni, jak se mu válí pod nohama, jenom zadíval arogantně. Takhle skončí všichni, co se o to pokusí. Tahle holka možná měla stejné oko, ale nebyla na jeho úrovni. Chtěla se postavit a nejspíše pokračovat, ale Naruto ji zastavil svou nohou a skopl ji na zem, takže se opravdu válela na zádech u jeho nohou. Pak přistoupil a stoupl si obkročmo nad ní a díval se na ni tím jedním okem plný moci.

Jeho úšklebek nemohla minout a když se lehce pokrčil, chytla jej bleskurychle za obvaz, co měl kolem krku a strhla jej vedle sebe.

Naruto byl nyní ten, co ležel na zádech, ale měl tak sekundu, než se na něj Karin překulila, chytla mu obě ruce těmi svými a byla to nyní ona, kdo se mu dívala arogantně a vítězně do očí.

„Hm," bylo vše, co řekla, než se na něj ušklíbla jako kdyby byla ona vládce světa. „Možná v tobě nakonec něco bude."

„Opravdu?" reagoval Naruto pobaveně, někdo, kdo má Rinnegan, neměl totiž strach.

„Nakonec tě asi nechám vládnout po mém boku. To, jak jsi mě poslal k zemi bylo vzrušující, líbila se mi ta dominance. Každá žena i na nejvyšším vrcholu bude potřebovat někoho, kdo ji dokáže občas uzemnit. Máš stejné oko, z části jsi mé krve, proč bys to nemohl být ty."

„Co když chci ale vládnout já?" vrátil ji to stejně arogantně, jako kdyby to, že teď nad ním měla moc, bylo jenom proto, že ji to dovolil.

„Hm," protáhla Karin až Narutovi naběhla husí kůže. „Mohu se podělit s tebou, co na to říkáš? My dva na naprostém vrcholu se světem u nohou."

„Jenom my dva?"

„Nebudeš nikdy potřebovat někoho dalšího, když máš mě," řekla Karin, oblízla si rty a pak s velkou agresí jej začala líbat. Bylo to tak pět sekund nejerotičtějšího momentu jejich života, než Karin doslova odskočila od něj a dopadla na zadek zhruba metr od něj.

„Oukej," řekl jen Naruto, když najednou dokázal ovládat své myšlenky a vše bylo hned ve starých kolejí.

„Právě jsem zjistila dvě věci," našla Karin za chvíli slova, ale ruku měla šokem položenou na svých ústech, takže jí nebylo zrovna nejlépe rozumět. „Jaké je to být Bohem."

„A to druhé?" dostal ze sebe Naruto.

„Že i když líbáš dobře, bylo to sakra zvláštní a zůstala bych u toho platonického vztahu," zasmála se skoro až nervózně, „tohle bylo tak absurdní, že nevím, jestli na to někdy zapomenu."

„Ještě bych k tomu přidal třetí poznání. Jestli nás tohle chytne někdy znova, teleportujeme se rovnou pryč, protože kdyby tohle viděl Jiraya, tak jeho další kniha by nenechala žádné kalhotky suché," zasmál se Naruto a jelikož jim to přišlo vtipné oběma, za chvíli se nedokázali přestat smát.

„Jak se cítíš?" zeptal se Naruto po chvilce.

„Tak, že nevím, jak jsi to mohl tam v té jeskyni, tak jednoduše porazit. Jenom moje láska," začala Karin, pak se ale zamračila, „platonická," dodala s velkým důrazem, když se uchechtl, „dokázala porazit ten pocit. Jedno oko, které není ani moje a málem jsem ztratila kontrolu nad svým tělem tou mocí. Dokážeš si představit, jak se musel cítit někdo, kdo měl obě?"

„Nedokážu. Myslím si, že kdybychom nebyli Uzumaki, tak by mě musela Tsunade omráčit, a to oko mi opět vyndat."

„V tom případě buďme rádi, že jsme takový super klan."

Naruto se jenom usmál, postavil se, oprášil své kalhoty a pomohl vstát i Karin. „Tohle všechno, co se stalo… zamezí to našemu tulení? Nechci, aby ses cítila špatně," pozlobil ji.

„Já budu dělat, že se to nikdy nestalo," rozhodla se Karin s humorem, „stejně jsem to nebyla ani já určitě."

„Tak tak, ovládlo tě tvé vnitřní já, co ulítá na Icha Icha," zasmál se.

„Hm," zamyslela se Karin. „Dneska si ale můžeš říct, že jsou obě knihy podle reality ne? Jak ta se mnou, tak ta s Pakurou."

„Sledovala jsi mě?" dal si ruce v bok s hraným vztekem.

„Jenom do té doby, než ti strčila jazyk do pusy," a jenom absurdita celé téhle situace jim pomohla, aby se tu nečervenali jak na akademii, když se tam poprvé probírala lidská anatomie a rozdíly mezi ženy a muži.

„Stalkere."

„Aspoň mi můžeš ale říct jedno."

„A to je?"

„Kdo líbá lépe, já nebo ona?" mrkla na něj pobaveně.

„Ještě jedno slovo a celou tu vzpomínku nám dám odstranit pomocí Shariganu," varoval ji Naruto a když se stále smála, chytnul ji pevně za hlavu a přemístil se s ní zpět.

***

Bylo rozhodnuto, že Jiraya tu zůstane s Konan a Tobirama ji přinese tělo Yahika a jediného Peina, kterému zůstali oči, což byl ten, který oživoval. Toho nepotřebovali rozdrtit v boji na kostní moučku, protože už jej neměl kdo oživit. Následně Jiraya provede tu svou pečeť na tu důmyslnou past a pak se sejdou mimo vesnici.

Naruto si stáhl chránič od oka, jak to měl Kakashi, bylo to pro něj jednodušší než pro Karin. Měla brýle, takže kdyby udělala to samé, tak si ty brýle ani nenandá. Mohli ji tam dát nějaké obvazy, ale to by taky riskovalo pád brýlí, takže Tsunade pomocí svých schopností ji udělala kolem oka dočasnou jizvu a následně ji to oko na nějaký ten moment skrz nervy zablokovala. Karin tedy opravdu vypadala, jako kdyby ji někdo od čela přes oko na tvář sekl. Taková byla síla lékařských technik a make-upu.

Každopádně, když oba vypadali, že jsou bez oka, tak se s Tsunade a Pakurou vydali zpět do vesnice. Nikdo z nich nepospíchal. Tsunade byla vyždímaná z léčení. Karin byla na tom lépe, spotřebovala jenom Sage mód, ale celá ta akce s očima jí takéž dost vyčerpala. Naruto měl z nich nejvíce čakry, ale stalo se toho tolik, že na běh neměl stejně náladu.

Když došli až na kraj skály, pod kterýma ležela vesnice, někdo jim udělal dolů jakési schodiště, aby nemuseli skákat, a tak toho využili. Když se už ocitli dole, bylo jasné, že se oslavě triumfu nevyhnou. Část nastoupené vesnice, co nestavila stany, netransportovala zraněné anebo se nestarala o jiné věci, byla tam s nimi a tleskala. Kamenná vesnice byla známá svým strohým vystupováním, člověk, kdyby chtěl být vtipný, tak by řekl, že byli dost často jako z kamene a chladní. Teď ne, nebyl tady nikdo, kdo by se neusmíval nebo neradoval. Jak by taky mohl? Spousta z těch, co tu tleskali, byli před chvilkou ještě mrtvý. Oslava hrdinů byla na místě.

„Hokage," přišel k nim Ōnoki. „Jménem Kamenné vám chci poděkovat."

„Tsuchikage," kývla mu Tsunade. „Je vám jasné, že vás zachránil Naruto a Karin že?"

„Váš slimák byl velice důsledný, aby nám všem několikrát připomněl, jakým způsobem vaši shinobi dokázali vytvořit tento zázrak," ušklíbl se lehce Ōnoki, „nenašel jsem v celé vesnici nějaký nepoškozený papír, takže to sice vypadá, jako kdyby to nějaká kráva předžvýkala, ale má to podpis, takže je to oficiální," a s tím ji podal jeden dokument.

„Spojenectví proti Akatsuki," přečetla Tsunade jenom nadpis.

„Prozatím," souhlasil Ōnoki, „více bez souhlasu Zemského pána udělat nemohu. Myslím si, že až zjistí, že syn nejnenáviděnějšího člověka za posledních padesát let zastavil největšího protivníka současné doby a oživil všechny mrtvé, nebude v sobě moct najít nic, aby nepodepsal formální spojenectví. Žádné příměří na oko, žádné kokotiny. Čistý mír a vše, co k tomu patří. Raikage nebude mít stejně moc na výběr, když budeme čtyři vesnice ve spojenectví, takže se přidá taktéž. Následně až bude na tomhle světě klid od Madary, domluvíme se na dalším pokračování. Myslím si, že je ale čas, aby se přestali posílat děti na vražedné mise, aby bylo v truhlici o penízek navíc, co kdyby náhodou vznikla další válka."

„Ōnoki, je ti jasné, že to od tebe zní šíleně," pověděla Tsunade upřímně.

„Hm," odfrkl si Ōnoki, ale souhlasil s ní. „Řekněme, že oživení nebyl jediný zázrak dneška a nechme to tak."

Když k nim přistoupila Ōnokiho vnučka Kurotsuchi, o které všichni věděli, že jednoho dne bude další Tsuchikage a poklekla před nimi, byl to nejspíše třetí zázrak tohoto dne. Naruto neměl až tolik informací o takhle vzdálených vesnicích, Kabuto tu ale operoval jako špeh a Matka to samé, takže ty informace, co měl, byli pravdivé. Kurotsuchi nezdědila jenom právo být další Kage, ale Ōnokiho vizi o světě, dominanci a agresi. Nikdy by neklekla před cizí vesnicí, a to ještě před synem Minata Namikaze. Bylo vidět že smrt a následně další pokus na život člověka změní.

„Dovolte mi promluvte za všechny padlé, kteří vaší zásluhou již mrtvý nejsou," řekla stále z pokleku a nabídla jim každému jednu květinu, které vypadaly, že je vyrobila sama za pomocí svého lávového elementu. Bylo to krásné gesto a ta květina byla sama o sobě nádherná. To někdo jako Naruto, co se ve svém sídle o rostliny stará, musel uznat.

Karin si svou kytkou s poděkováním vzala, strčila do Naruta, aby udělal to samé a pak se na něj podívala. „Moje je hezčí, heč," usmála se na něj, aby odlehčila trochu tu atmosféru.

„Ovšem, pro krásnou ženu, krásná květina," mrkl na ni tím jedním okem a oba pochopili tu narážku na to, co se tam někde na palouku před chvílí odehrálo.

„Nenávidím tě," naznačila mu Karin ústy, čemuž se musel Naruto zasmát.

„Nejsem nikdo, kdo by si potrpěl na proslovy, ale Hokage-sama na mě kouká tak, že mám něco říct, takže…" začal Naruto, „ten boj byl… těžký. Pein, jak si náš protivník nechal říkat, byl velmi silný, jak tu mnoho z vás zjistilo a ani my jsme z toho nevyšli bez úhony," ukázal na své oko, „ale ještě není všemu konec. Stále nás čeká Madara Uchiha a ten, co vám unesl Jinchūrikiho. Nemůžeme je nechat si dělat to, co chtějí. Než přijdou další posily z Písečné a od nás, pojďme uspořádat jeho hledání. Pokud jej najdeme do několika dní, zachráníme ho. Každý Jinchūriki cítí váhu světa na svých bedrech, je to pozice velké moci, ale samoty a vědění, že vás většina lidí nenávidí. Pojďme ukázat, že si ceníme jejich oběti a zachránit jej."

A jelikož se ozval potlesk a souhlas od spousty shinobi včetně Ōnokiho, bylo jasné že akce na hledání se spustí. Největší radost mu ale udělal úsměv na tváři Fū. Dokázali společnými silami přemluvit další vesnici, že Jinchūriki nejsou jenom odpad, ale lidská bytost. Možná, že tomu všichni nevěřili v tento moment, přece jenom i Naruto musel uznat, že kdyby tu žádný démon nebyl, nepřišel by sem Nagato, ale nic tak velkého se nedá udělat za den. Oprava Kamenné bude také chvilku trvat, takže změna lidské povahy také nebude jednoduchá, byl to ale úžasný první krok.

***

Naruto, Karin i Fū měli samozřejmě zakázáno se na hledání podílet, jejich úkol byl zamířit do Bleskové a tam na tom ostrově cvičit. Žádné další odbočky na druhou stranu. To mělo ale přijít samozřejmě až si pořádně odpočinou.

„Takže Konan nemá ponětí hm?" řekl Naruto do vysílačky, když na druhé straně spojení byl jen Jiraya.

„Věděla by přesně kde, kdyby žil Nagato," opravil jej Jiraya. „Nagato dokázal vyvolat tu sochu pomocí Rinneganu. Měli tedy domluvené místo, kam my pošleme nejvíce jednotek. Jakmile ale Zetsu zjistí, že Nagato a Konan nedorazí, jistě tam nebudou postávat a čekat na naše zadržení."

„Takže bez Nagata jejich mise končí?" zeptal se Naruto s nadějí v hlase.

„Bohužel ne. Existuje místo, kde ta socha je umístěna pevně a Rinnegan ji odtud dokáže přivolat kamkoliv."

„A Madara a Zetsu jsou jediný, kdo ví, kde ta socha je samozřejmě."

„Jak jinak," souhlasil Jiraya.

„Takže i když máme třeba měsíc na to, než se jim podaří vytáhnout démona v jejich mizerném počtu bez prstenů, tak musíme prohledat celý svět? S tím, že ten Zetsu se může zhmotnit prakticky všude a Madara se může pomocí časoprostoru objevit, kde chce?"

„Ano."

„To může být klidně i na Měsíci!" odfrkl si Naruto naštvaně.

„Máme desítky týmů v akci, snad se jim podaří něco najít. Až se vyspíte, tak se zítra sejdeme na cestě k místu, kde jsme nechali Ajisai. Využijeme toho, že všechny týmy hledají a Akatsuki to bude chvilku trvat. Zamíříme společně na ten ostrov a zjistíme, co se stalo mezitím s ‚B', jestli Madara uspěl nebo ne. Podle toho se rozhodneme co dál."

„Tsuchikage naznačoval, že chce další sněm a tentokrát v Zemi železa, kde se rozhodne o naprosté spolupráci proti Akatsuki. Jestli půjde vše dobře, půjde proti Madarovi desítky tisíc shinobi," zadoufal Naruto.

„Nechci být negativní, ale než se to složí, tak uběhne několik měsíců. Pokud nějaký z týmů nenajde tu sochu, musíme předpokládat, že ty a Fū jste jediný potvrzený žijící Jinchūriki. Půjdu na ten ostrov s vámi také a jestli to vezmeme přes Listovou, vezmeme si i nějakou jednotku na podporu. Vaše bezpečí je odedneška naše priorita. Budete puštěni do boje teprve až si přemluvíte vaše démony."

„Rozumím," povzdechl si Naruto.

„A nyní se pořádně vyspěte, cesta je to dlouhá," ukončil Jiraya jejich rozhovor přes vysílačku a Naruto se podíval po holkách ve vedlejších postelích, a následně na Pakuru, která je uvnitř hlídala. Všechny se na něj povzbudivě usmály, více v této situaci nebylo ani možné.

***

Když se Naruto probudil, nebyl tam kromě něj a Ameyuri nikdo. Takže to samozřejmě nebyla náhoda a Naruto okamžitě zavřel i své odkryté oko, nedokázal by se na ni podívat a neplakat.

„Ahoj Naruto," pověděla mu mile.

„Technika Edo Tensei je mnohem větší zázrak než celá ta věc s Rinneganem, ale bolí to ten pocit, že nejsi skutečná a naživu… víš?"

„I proto doufám, že až se jednoho Tobirama rozhodne opustit náš svět zpět tam, kam patříme, bude Sasuke jediný, kdo to zvládne," souhlasila s ním. „Věděla jsem, že jakmile tam s Kisamem zemřu, že jednoho dne mě oživí, ať už proto, že mě potřebuje, protože co si budeme nalhávat, furt jsem legenda," snažila se jej pobavit a jelikož Narutovi zacukaly koutky, byla spokojená, „nebo jenom proto, aby ti tuhle možnost dal. Stejně jako to nejvíc tajně plánují s tvojí mámou a tátou. Není to ale realita. Já jsem opravdu umřela, a i když jsem tady, nezvrátí to mou smrt."

„A proto to tak bolí, za chvíli se neudržím a stejně ti skočím kolem krku a vybulím se na tobě jak malé dítě," utřel si Naruto první slzu, „ale pak znovu odejdeš tam někam… a pak tě zase vyvolá a já to budu prožívat znova… neber mě špatně, je to, jak říkám zázrak, nebýt shinobi takové úrovně jaké jsme a být jenom obyčejný smrtelníci, tak tu možnost nemám a jako každý další bych se s tebou setkal až na konci svého života… jenom… bych si tě tu rád nechal navždy, i když vím, že nemohu."

„Prostě si představ, že jsi vyvolávač duchů a každá moje návštěva je návštěva ze záhrobí. Můžeš to dělat každý rok a založit na to svátek. Pojmenuj to svátek mrtvých nebo dušičky či tak něco," zasmála se Ameyuri.

„Po takovémto špatném vtipu mám aspoň jistotu, že jsi to opravdu ty."

„Někdo získal novou úroveň, dal si všechny dovednostní body do síly očí a připadá si jako král co?" řekla mu pobaveně.

„Koukala jsi pod?" naznačil tak, aby nic moc nenaznačil.

„Karin mi dala vědět, co jste udělali. Byly jsme ale opatrné a daly si to vědět kódy a jelikož stejně jak už jsi zmínil, za chvíli odejdu, bude tvé tajemství v bezpečí."

„Jaký je to na to tvůj názor?"

„Na celé to, co se stalo?" ujistila se Ameyuri, že chápe otázku. „Karin nebyla až tak sdílná, zase jsme si nechtěly ukazovat rukama dlouhé minuty jako kdybychom byly němé. Z toho, co jsem ale pochytila, jsi udělal nemožné. Nepřekvapuje mě to ale, víš? Možná jsem to před svou smrtí dostatečně nezmínila, ale tvoje osobnost a povaha jsou jak z jiného světa. Neříkám, že neexistují hodní lidé, i když minimálně v Mlžné jsem jich moc nepotkala, ale být hodný je jenom základ. Málokdo udělá tolik, aby pomohl ostatním a nechtěl od toho nic než jenom přátelství. Zachránil jsi mě zdravotně, ale taktéž jsi mě vytáhl z tmavého života, a to nakonec pro mě bylo snad i důležitější. Každá žena se chce cítit výjimečná a jako princezna a ať si proti tobě každý říká, co chce, nikdo ti nemůže tohle vzít, protože minimálně já se tak cítila a když sleduji ostatní, nebyla jsem sama. Kdyby o tvém životě někdo napsal knížku, kde skončíš s harémem žen nebo natočil erotický film, bylo by to uvěřitelný."

„Přeháníš," začervenal se.

„Nejsem tu, abych čechrala tvé ego, ale jestli mám říct jenom jedno, tak za dobu, co jsem tě sledovala, jsi měl mnoho příležitostí, kdy jsi mohl vyznat svou lásku a hodně rychle bys nebyl nezadaný."

„A já se svobodně rozhodl, že se do ničeho takového nechci pouštět," chtěl, aby to zaznělo nahlas. Věděl to Shikamaru, jednou to probíral nejspíš i s Kibou, nebylo to tedy žádné tajemství. „Život je nejistá konstanta, když jsi shinobi, a ještě k tomu, když se jmenuješ Naruto Uzumaki. Dokud nedosáhnu svého cíle, nechci nikomu slibovat nic více, než dokážu splnit."

„Budu doufat, že už jsi před cílem a budeš moct za chvílí žít život jako teenager."

Naruto se jenom usmál, protože by taktéž rád doufal, ale věděl, že setkání s Kuramou a Madarou nebude tak jednoduché… ne že by Nagato byl procházka růžovým sadem. Stejně to bylo nakonec jenom štěstí, že se obětoval, aby oživil ty, co zabil. V jeho životě zažil hodně šokových situací, ale vidět vyvražděnou vesnici a pak přemluvit nepřítele, aby ji oživil, bylo jak z jiného vesmíru.

„Je ti jasné, že ti ale přítelkyni musím schválit já, že?" přerušila jeho dumání.

„Z jakého důvodu?" zasmál se lehce.

„Abych věděla, jestli je tě hodna přece."

„Proč se vůbec bavíme o mých neexistujících vztazích?" uculil se Naruto pobaveně.

„Protože jakmile se začneme bavit o něčem vážnějším, budu to já, co se ti rozbrečí v náručí," připustila Ameyuri.

„Stan je zatažený, věřím, že nás někdo hlídá z venku, je to opravdu tak špatné?" usmál se na ni a pořádně se na ni podíval. Na její rudé vlasy, tmavé oči, jejich totožné oblečení, na to, co ji dělalo jí, i když byla jenom vyvolaná.

„Ještě než to udělám, chci ti říct dvě věci, pak věřím, že cokoliv vyslovit bude těžké," řekla mu a vyndala si jeden papír. „Napsala jsem to sice na pečetící svitek, ale bude to i tak oficiální," a s těmito slovy mu jej podala. „Moje jméno je sice krásné, ale i po své smrti, chci patřit do tvé rodiny. Oficiálně."

„Víš, že je to ale nejspíše jenom gesto? Nikdo oficiálně neschválí přesun mrtvému do jiného klanu."

„Až budete Sasuke nebo Karin Hokage, tak to jistě udělají, schovají to pod haldu dokumentů a nikdo to nebude vědět," zasmála se Ameyuri, ale oba věděli, že jí na té oficiálnosti ani nezáleží. „Nebo si to nech u sebe, a jestli se někdy reinkarnuješ i s věcmi, tak založíme ten klan tam. Aspoň budeš vědět, že mě máš hledat v tom světě."

„A co když budeš zvíře?"

„Nemůžeme být klan Uzumaki jako hejno hus?"

„Zkus být aspoň něco bojového."

„Až mi dá někdo na výběr, povím mu tvé preference."

„V tom případě buď opět člověkem," zazubil se na ni.

„Pokusím se být i mladší a zdravější, abych ti mohla být blíž," bylo vše, co na to Ameyuri řekla, více si v této situace radši nedovolila. „Říkala jsem, že ti ale řeknu dvě věci, že?"

„Ano," souhlasil Naruto a posadil se na tuhle postel v tomto lékařském dočasném stanu.

„Mám tě moc ráda," skoro až zašeptala a pak jej už silně obejmula a dlouhé minuty se ani jeden z nich nepustil, aby si dokázali, že smrt jejich pouto nijak nezničila. Oba věděli, že se za chvíli rozloučí, než se uvidí znovu, bylo to tak pro ně oba jednodušší. Ameyuri chtěla, aby žil v tomto světě a neupíral se k něčemu abstraktnímu, což její oživení tak nějak bylo. Rozloučili se pořádně, když mu umírala v náručí v tom lese, teď si ale mohli říct gesty mnohem více. Byl to jakýsi slib, že se opět jednoho dne uvidí a že smrt je jen oddálení nevyhnutelného. Jejich pouto přečká vše a jednoho dne budou spolu, ve světě, kde nikomu nic nehrozí a nebude tak nikdo bránit ničemu, ať se rozhodnou pro cokoliv.

Formát pro tisk