Kapitola osmasedmdesátá - Světlo na tvé cestě

Lepší život

Naruta okamžitě chytla zlost, což jenom dopomohlo tomu, že se začaly na něm objevovat ocasy z oranžové čakry. Doslova vyrval ze sebe tu černou tyč, která ho při vniknutí do těla paralyzovala tak, že nemohl ani Pakuře pomoci. Pak zlost přešla ve vztek a už se rozběhl na Yahika. První důvod byl, že nechtěl být poblíž Karin delší dobu, aby jí neublížil korodující čakrou. Ten druhý byl prostší, chtěl prostě Yahika zabít.

Rozběhl se trochu bokem, aby mohl případně jeho protivník zasáhnout jen jeho, pokud použije své odhazovací techniky znova, a když věděl, že za ním nikdo není, spustil svou největší rychlost jeho směrem. Pak to odhození přišlo a Naruto by byl odhozen, kdyby nedokázal přemýšlet i ve stavu tří ocasů a nenapadlo se ho přemístit na Karin. Od ní byl zase blízko svému cíli a určitě to bylo blíže sprintem než pět vteřin.

Když byl u něj, tak veškerou svou nenávist vložil do dvou věcí. Aby na Yahika položil svou značku a na ránu pěstí, kterou jej poslal desítky metrů, kde se zastavil až o další skálu.

„Tobiramo!" křikl Naruto do vysílačky, která nějakým způsobem ještě fungovala a rozběhl se za Yahikem, protože bojové přemístění mu v tomhle stavu nepřišlo chytré. Jeho sprint následovala i Karin, jak si všiml. Než ale byli, byť jen na půlky cesty, objevil se na Yahikovi Tobirama a usmrtil jej. Tobirama neměl na tomhle světě konkurenci. Z oslovení pochopit, že se má přemístit na novou značku, kterou Naruto vytvořil o pár sekund dříve. To chtělo intelekt a intuici z jiného světa.

„Jste v pořádku?" zeptal se Tobirama, když k němu doběhli.

„Pakura je…" nedokázal Naruto ani vyslovit.

„Chápu," sklonil Tobirama hlavu na znamení respektu k padlým. „Není ale tohoto konec, měli jsme tam chvilku klidu a dali hlavy dohromady. Jiraya si vzpomněl na pár věcí a došlo mu, že je ovládá pravý Nagato a tohle byly jenom mrtvá těla."

„Jakto?"

„Ve zkratce, všechny ty těla jsou shinobi, co už někdy potkal a jsou mrtvý i několik let třeba. Dále je podezřelé to, že každý z Nagatů uměl jenom jednu techniku. Pak to zjištění Jirayi, že všechny mrtvoly se odnášeli do nejvyšší věže Deštné. Není tedy žádných šest Nagatů, ale jeden Nagato a šest těl co ovládá."

„Jak jej najdeme?" padl Naruto na kolena lehce vyčerpáním, když dokázal ze sebe smést Kuramovu čakru. Nebylo to ale jenom vyčerpání, co jej ničilo.

„Musí jej přes něco ovládat, máme tady exemplář, pojďme to zjistit," řekl Tobirama a s tím se pustili do práce, která jak zjistili za chvíli, nebyla nikterak složitá. Čakrový přijímač byl pro senzory docela rozeznatelný.

„Co teď?" zeptal se Naruto.

Karin si jej ale vzala do pravé ruky a do té levé si jej následně zabodla. „Támhle," ukázala tou poraněnou rukou někam do míst, kde byla jen skála. „Vytvořili nějakou díru do skály, aby vytvořili jeskyni a pak ji obalili něčím, co omezuje senzorické schopnosti. S tímto nás tam ale dostanu."

„Tak jdeme," řekl Tobirama okamžitě.

„Dovol nám to udělat samotným," řekla Karin. „Chce slyšet mou odpověď a tu dostane. Mám stále Sage mód a vezmu s sebou Naruta. Kdyby něco, tak se přemístíš. Tohle je něco, co musíme zvládnout sami. Jako studenti Jirayi k bývalému studentovi."

„Jsi si jistá?"

„Ano jsem," potvrdila Karin a podívala se na Naruta, který jen kývl.

„V tom případě běžte, jedno slovo a jsem u vás. Přidám se zatím k hledání zasypaných lidí. Hodně štěstí," usmál se na ně povzbudivě Tobirama a oni se rozběhli pryč za svým osudem. Nebo to tak alespoň minimálně vypadalo.

***

„Mírová delegace dorazila," nadhodil sarkasticky Nagato připoutaný ke svému křeslu. Konan stála v obranném postavení ihned před ním.

„Pravý Nagato předpokládám," řekla Karin a udělala to samé, chránila Naruta svým tělem.

„Cítíš teď tu nenávist?" zeptal se Nagato. „Slíbil jsem ti sice, že ti zabiji nejdůležitější osobu, ale zabil jsem jenom tu holku. Chceš teď pomstu? Pokračovat v kruhu nenávisti?"

„Ano nenávidím tě," řekla Karin chladně.

„V tom případě budeme pokračovat mou cestou," řekl Pein a vystřelil na Karin černou tyč. Naruto ale odhodil kunai lehce do strany, přemístil se ke Karin, chytil ji a okamžitě se přemístil na ten kunai. Černá tyč letěla jenom dál pryč z jeskyně. Byla to asi nejrychlejší věc, co udělal od té doby, kdy poprvé Hiraishin předvedl.

„Neublížíš ji," zavrčel Naruto jak naštvaná zvíře a ne člověk.

„V tom případě mě budeš muset donutit," odtušil Nagato.

„Ano," řekla Karin a stále se mračila na své protivníky, „chtěl jsi ale odpověď nejdřív, tak jsem ti ji přišla dát osobně."

„Oh," ušklíbl se Nagato a rukou přikázal Konan, že může ustoupit, aby na ně lépe viděl. „Poslouchám."

„Chci, abys slyšel, že tě nenávidím," pověděla Karin na začátku, „kdyby tu nebyl se mnou Naruto, nevstoupila bych sem osobně, ale poslala vám sem Rasenshuriken z pekel. Rozmetala vaše tělo po této skále a plivla na to, co zbylo. Jiraya je můj učitel, důležitá osoba a jako pomstu, jak jste znechutili to, co tady chce zanechat, si zasloužíte zemřít. To se ani nebavím o tom, že chcete zabít mého brášku tady a to, co jste provedli Pakuře a celé Kamenné. Jako popravčí bych vykonala ortel rovnou, nejsem ale soudce."

Naruto s tímhle naprosto souhlasil, jeho vztek na Nagata byl šílený, ještě více poté, co se stalo Pakuře. Kdyby tu byl sám, tak je tam všechny otráví nebo zabije jiným způsobem. Měl tu ale Karin, což mu připomínalo, že vést rozhovor jim může dát několik informací, třeba kam odtáhli uneseného Jinchūriki. Snažil se tedy myslet logicky a ne emočně, protože tu byl s ní. Bylo humorné, že to fungovala oboustranně.

„A kdo ten soudce je?"

„Naruto samozřejmě," řekla Karin, jako kdyby byl úplný hlupák. „Mám kvůli němu ve svém životě naprosto vše, co si dívka může přát. Nepoznala jsem prakticky tu bolest, o které mluvíš, on ale ano. Jiraya měl svůj okamžik v Deštné, já jej mám teď, nechám to ale na Narutovi, ať ti dá odpověď na tvou otázku. A pak? Jestli dá povel, tak tě popravím."

„Starý perverzák Jiraya nebyl dlouho můj učitel," začal Naruto po chvilce překvapení, když věděl, že to Karin myslí vážně a má to být on, kdo tu promluví. „Pár technik, pár slov, ale jedno moudro si pamatuji, protože to byl začátek toho míru, o kterém mluvím já. Řekl, že jednoho dne přijde čas, kdy se lidé vzájemně pochopí."

„A ty tomu věříš? Po dnešku? Poté, co udělalo Akatsuki? Itachi svému klanu? Jirayova slova jsou jenom planá slova hozená do větru. Hezky znící, ale mimo realitu. Je to jenom utopie."

„Pokud se na to koukáš z pohledu Jirayi, tak s tím souhlasím. Je jednoduché se rozhodnout pro mír a pak se částečně o něj snažit. Mír a pochopení ale není něco, co přijde samo, je to něco o co se musí bojovat. Ne tvým způsobem ovšem, ale tím mým."

„A to je co?"

„Zachránit všechny, co to potřebují," řekl Naruto jednoduše. „Dát člověku druhou šanci, vysvětlit mu, že jeho cesta vede na scestí a podat mu pomocnou ruku. Někdo ji přijme hned, někdo potřebuje vězení, další třeba někoho přesvědčivějšího, než jsem já a ti ostatní vidět činy místo planých keců. Jelikož tenhle zápas skončí teď a tady, ať to bude jakýmkoliv způsobem. Povím ti něco o sobě, ty mi pak povíš, co se stalo s tebou a co vedlo k tomuto šílenému plánu. Teprve pak ti řeknu, jak jsem se rozhodl."

„Taková ztráta času! Máme misi! Nagat-," začala Konan, ale pohled všech ostatních ji umlčel.

„Nechme jej mluvit," rozhodl Nagato.

„Nevím, co se vám stalo, takže začnu já, abys pochopil, že bolest, co máš ty, je z mé strany chápána. V den, kdy jsem se narodil, jsem přišel o své rodiče a byl do mě vložen Kyuubi. Nepoznal jsem nikdy to, co by děti měli mít. Listová je stejná jako každá jiná vesnice, chce mít sílu démonů, ale ne je nechat volně pobíhat. Byl jsem zastrčený do sirotčince a nenáviděn či nerespektován celým okolím. Ti, co mi mohli pomoct, tak neudělali, a nakonec to byl jen Hokage, co si na mě našel trochu času. Nevěděl jsem proč, ale byl jsem za to rád. Hiruzen Sarutobi byl taktéž člověk pro mír, většina lidí je, takže to není překvapivé, ale rozhodl se, že vesnice nejde vést jenom tak, a tak nechal část Listové napospas Danzovi, kterého jak jsem slyšel, nenávidíš také. Toto rozhodnutí napomohlo Listové být silnější, lepší a chráněnější, ale za cenu toho, že nám žádná vesnice nedůvěřovala. Měl jsem možnost potkat důležité osoby, něco víc, než jsou přátelé, ba víc, než je rodina. Za ten čas jsme pochopili, že mír může vzniknout i jinak než cestou Listové. Zapletl jsem do svého snu všechny okolo a udělal vše proto, aby lidé mohli být více šťastní. Nechal žít trio sourozenců z rodu Kazekage, abychom se mohli stát přáteli a do budoucna něco diplomatického vytvořili. Nechal vzniknout vztah s Mei, protože oba i Ameyuri Ringo jsme si přáli, aby se Mlžná už nikdy nevrátila ke krvavým kořenům. Nyní jsem tu, abych ochránil Kamennou, ať se mi to podařilo jakkoliv částečně. Zachránil jsem Ajisai, kterou jste poslali na smrt a následně zachráním i Deštnou. Nepřátelé jistě budou. Madara je první v pořadníku, jistě přijde i nějaké smrt, možná i ta moje. To, co jsem ale připravil, se nerozboří, protože jsou okolo mě lidé, co to nedopustí," dokončil svou myšlenku Naruto. „Teď ty. Mohl bych se zeptat Jirayi na tvou minulost, ale chci to slyšet z tvých úst."

A Nagato opravdu spustil, jak mu shinobi Listové zabili rodiče, když hledali něco k jídlu u nich doma. Jak umíral hlady, jak mu nemohl nikdo pomoci, protože jejich vesnice byla zničená a chudá kvůli válce v jejich domovině, až jej nakonec zachránila Konan a Yahiko. Spolu kradli, podváděli, až jim došlo, že takhle svět nezmění. Člověk potřebuje být ninja, aby mohl někde a něco začít. Nagato odmítal přijmout pomoc od někoho z Listové, protože celá ta vesnice, ta blbá značka na chrániči hlavy mu přinášela vztek a špatné vzpomínky. Nechal se ale přemluvit a následně zjistil, že Jiraya je jiný.

„Pak ale přišel ten moment, kdy jsem zabil vědomě svého prvního člověka," řekl Nagato jakoby ve vzpomínce. „Poprvé jsem použil Rinnegan, abych zachránil své přátele a můj protivník byl mrtev. Byl jsem z toho špatný, nenáviděl jsem se. Jiraya mi ale promluvil do duše a vniknul do mě tu myšlenku, z které to vše vzniklo, že se lidé musí poznat, aby si porozuměli a že poznání bolesti je to, co ti pomůže růst a být lepším. Chránění někoho důležitého, to vědění, že o něj nemůžeš přijít, protože by pak přišla bolest, ti pomůže být lepším. Jak ale s tou bolestí vyrosteš a vyrovnáš se, je na samotném člověku a pak se musíš rozhodnout, co se svým životem naděláš. Jiraya v ten moment nebyl nejspíše ještě rozhodnutý a není dodnes. Já byl rozhodnutý hned. ‚Udělám vše pro ochranu Yahika a Konan, a je jedno kolik bolesti to způsobí'."

„Jiraya mi věřil," pokračoval Nagato. „Z části asi jaký jsem byl, z části kvůli tomu proroctví, a hlavně kvůli mým očím. Ty oči co mám, jsou prý oči Poustevníka šesti cest, nejspíše jediného člověka, co dokázal na nějaký čas zajistit mír. Podle Jirayova slov jsem byl ten, co měl touto cestou pokračovat. Naučil mě za ty roky mnohé, svěřil mi svou myšlenku míru a pak odešel domů. Yahiko nás samozřejmě slyšel a společně my tři jsme se rozhodli, že jako studenti Jirayi, vybudujeme mír bez použití násilí. Očekávali jsme, že to bude těžké, ale těch lidí, co na to naše přesvědčení slyšelo, bylo překvapivě hodně. A ono to i fungovalo, měli jsme velkou podporu a jednoho dne už nás nemohl ignorovat ani Hanzo. Byli jsme populární, musel se s námi sejít, a tak i udělal. Pověděl nám, jak máme pravdu a že se spojíme a ten mír vznikne," Nagato si ale odfrkl. „Byla to past samozřejmě, byli jsme naivní děti. Hanzo se spojil s Danzem, jak už jsem říkal a na místě, kde jsme se měli spojit, nás přepadli. Yahiko zemřel, protože si myslel, že tím zachrání Konan. Hanzo dal ale i přes jeho oběť stejně rozkaz k útoku. V ten den nás chtěl zabít všechny, nespokojil se jenom se zabitím vůdce naší bandy. V ten moment jsem aktivoval techniku Rinneganu, která mi dovolila zabít všechny tam. Vyvolal jsem démonickou sochu, která se o ně postarala a za trest skončil takto," poukázal na sebe a na černé tyče, které z něj trčely. „Postupně zemřeli všichni moji přátelé kromě Konan, někteří rukama Hanzovi Deštné, některé lidmi z Listové, nakonec je to jedno. Vesnice vydělávají na vraždách, aby měli peníze na další vraždy. Nenávist budí nenávist. Nic se nezměnilo a ten sen, kterému jsem já a Yahiko věřili, zemřel v ten den, kdy odešel z tohoto světa a část mě s ním," dokončil Nagato svůj příběh, jak slíbil. „Co teď? Jaká je tvá odpověď?" řekl zvědavě, ale z části tam bylo poznat i pohrdání.

„Nějakým způsobem chápu tvůj pohled, podobný měl i Sasuke, můj nejlepší přítel. Člověk chce věřit v mír, než přijde realita. Tebe zasáhla stejně hrozně jako jeho. Oba jste přišli o vše. Tu ztrátu nemohu asi ani plně pochopit, o tolik lidí jsem nepřišel. Důležitá věc, na kterou ale on zapomněl, byla to, že dokud ti někdo věří, nemůžeš to vzdát. Já jsem Sasukemu věřil a ukázal mu, že ten mír je stále možný a dneska si můžu snad i říct, že po těch letech tomu i věří než to, že mi chtěl spíše udělat radost. Ty jsi na to zapomněl, i když jsi měl vedle sebe stále člověka, co pro tebe udělá cokoliv," ukázal Naruto na Konan. „To je bohužel ale dnešní skutečnost, lidé prostě ztratí víru. Já ne. Neztratím ji. Nemůžu. Dokud mám lidi, za které mohu bojovat a udělat jim lepší život, tak se proto klidně rozkrájím. Jaká je tedy má odpověď na ten Kruh nenávisti?"

Naruto nechal schválně mezeru, aby to ticho lépe připravilo tu správnou atmosféru.

„Nezabiji tě tu. Jiraya v tobě viděl něco, co jsi ty cestou životem ztratil. Snad to někde na samotě ve vězení pochopíš. Moje láska k mé rodině a světu, který jsem si vysnil, musí být větší než nenávist vůči tobě. To je asi ta odpověď na to, jak se tomu vyhnout. Mít tolik lásky, abys dokázal nepropadnout tomu koloběhu. Nakonec nám třeba tvoje informace pomůžou dostat Madaru a možná se štěstím je tento druh pomoci to, proč jsi byl jmenován v tom proroctví."

„A co bude s Konan? Počkáme desítku let na tebe někde ve vězení, až to dokážeš? I když věříš v mír, jsi jeden člověk! Nezměníš tenhle svět!"

„Není jeden člověk," ozvalo se za nimi a jediná Karin se neotočila překvapením, protože věděla, že Jiraya poslouchá venku. „Je jich mnohem více, než si myslíš, Nagato."

„Jirayo!" zamračil se Nagato.

„Zlomím tu kletbu! Jestli existuje něco jako mír, tak já jej najdu! Nevzdám to!" přednesl Jiraya jako by předčítal z knihy a když se Naruto podíval, opravdu knihu v ruce držel, nejspíše ji ale znal nazpaměť, protože ji nepotřeboval ani otevřít. „Pamatuješ si ta slova, Nagato?"

„To je…"

„Ano, jsou to slova z mé první knihy. Tvoje slova, Nagato. Pamatuji si, jako kdyby to bylo dnes, když jsi je pronesl a já dostal takovou motivaci, abych tu knihu dopsal," řekl Jiraya, ale zůstal u vstupu do jeskyně a dál nepokračoval. „Ta kniha měla být mistrovské dílo, předpokládal jsem, že si ji koupí celý svět a tvoje slova otevřou všem oči. Byl jsem ale špatný autor nejspíš, ta kniha nikoho nezajímala, všichni chtěli číst jen erotiku, a tak zůstala jenom vize, která jak vidíš, pokračuje dál," ukázal na Naruta a Karin. „Víš, jak se jmenuje hlavní hrdina?"

„Naruto," vydechl Naruto překvapeně, když si na to vzpomněl.

„Ano," usmál se Jiraya lehce. „Tvoje rodiče se nemohli té knihy nabažit. Hlavní postava sepsaná podle Nagata je tak okouzlila, že jeho jméno dali svému dítěti a mě jmenovali kmotrem. Byl jsem ale kmotr na houby, nakonec jsem byl i mentor na houby. Nedivím se ani to, že mě proklínáš, proto prosím, nevěř ve mně. Já svou víru v sebe ztratil částečně taktéž na cestě životem, neztratil jsem ale víru v Karin a Naruta. Oni toho míru dosáhnou, plně tomu věřím. To, co jsme započali spolu, jestli to tak chceš nazvat, je v jejich rukách. Jsou to děti proroctví, ale hlavně jsou to úžasné osoby, které to nevzdají ani se světem, ani s budižkničemu jako jsem já."

„Nevěřím v tebe Jirayo, nemůžu tedy ani věřit v tvou vizi míru," řekl Nagato po chvilce. „Jestli ale existuje alespoň malá šance, že se ten mír podaří a ten mesiáš bude tady Naruto… budiž. Něco mi říká, že by v tebe Yahiko věřil více než v to, co jsem udělal já. Ať se tak tedy stane, řekl Bůh," dal Nagato ruce v jednu pečeť.

Karin ale okamžitě byla zase před Narutem.

„Neboj se děvče," zakroutil Nagato hlavou. „Ukážu vám, co dokáže Bůh. Budeš můj prorok, Naruto a dám ti tedy na výběr."

„Na výběr?"

„Ano, Akatsuki má spoustu informací, a tak vím, co pro tebe znamenala Ameyuri Ringo a že je tu jako oživená mrtvola. Moje poslední věc, co tu udělám, než to nechám na tobě, je možnost výběru. Teleportuj mi ji sem a já ti ji oživím. Se vším všudy, v nejlepší kondici, žádná nemoc, jestli to tvé cestě míru pomůže, ať se tak stane. Nebo oživím všechny, co jsem dneska zabil, lidi, co pro tebe nic neznamenají, co ani neznáš a v konečném důsledku za pár let mohou napadnout Listovou a tvé přátele. Vyber si."

Naruto se na malý moment zasnil, jaké by to bylo moct Ameyuri obejmout a nikdy ji nepustit. Pak ten moment ale přešel.

„Ameyuri by mi nikdy neodpustila, já sobě také ne a ten kruh nenávisti by pokračoval dál."

„Bůh tleskl a byl život," snažil se Nagato naposledy zavtipkovat a pak spustil nejsilnější techniku uživatele Rinneganu, člověka, co byl nad životem i smrtí. Někde nad kamennou se objevilo něco slovy nepopsatelného a všem lidem pod ní to začalo vracet život.

„Co se děje?" zeptal se Naruto, než mu ale stihla Katsuyu odpovědět nebo někdo zařvat do vysílačky, podívala se tam Karin svou technikou a její oči začaly vypouštět slzy.

„Pakura… všichni… jsou naživu… celá Kamenná…" nedokázala přes emoce ze sebe dostat.

Naruto okamžitě zmizel teleportací k Pakuře, vzal ji do náruče, protože se šokem ani nebránila a teleportoval se zpět. Objevil se u toho kunaie, co tam stále ležel a pořádně Pakuru obejmul.

„Naruto?" nechápala Pakura, ale objetí mu vrátila, když ji stále držel v náručí, jako kdyby byla pírko.

„Jsi naživu," rozbrečel se na ni.

„Ano jsem," potvrdila mu, „jak jsi to dokázal?"

„Já… nevím…"

„Děkuji, Naruto… teď už tě neopustím, budu s tebou navždy, můj pane," slíbila mu.

„Jinak si mě nepřej, Pakuro. Uzumaki klan se nikdy neopouští, rozumíš?!"

„Uzumaki jo?" zasmál se Nagato na konci svých sil. „To jméno přináší hodně vzdálené vzpomínky… Jsem rád, že se na počest našich lidí stále rozdává v Listové."

„Rozdává?" nechápala Karin. „Moje máma je plnokrevná Uzumaki."

„Stejně jako moje," přidal se Naruto.

„Tři Uzumaki a jedna kniha změní svět… to nemůže být náhoda," zasmál se i přes bolest Nagato, „možná existuje někde skutečný Bůh… a o tohle se postaral."

„Počkej, ty jsi taky Uzumaki?" otočila se Karin skoro až na patě.

„Ano, moje… máma… byla Uzumaki," docházela Nagatovi už síla i čas. „Je osud… že… moje rodina… bude pokračovat dál."

Konan jej chytla za ruku v jeho posledních momentech, ale bylo vidět, že slzy si nechává nejspíše na potom.

„Vezměte… si… mé oči. Každý… jeden Rinnegan… jako Uzumaki vám bude… sloužit jako mě… oči Rinneganu… oči Poustevníka… oči míru," naposledy vydechl Nagato a na chvíli bylo naprosté ticho.

Naruto položil pomalu Pakuru na zem a položil otázku, kterou měli asi všichni na jazyku. „Co teď?"

„Slyšeli jste Nagata, jako jeho vzdálená rodina a někdo, komu odkázal svou a Yahikovu cestu, si máte vzít jeho oči. Já půjdu s vámi, vezmu jejich těla a uložím je do Deštné. Pak vám předám veškeré poznatky, co mám na Madaru se Zetsuem a pokud mi to bude dovoleno, vrátím se vládnout Deštné. Nejsme jedna z velkých zemí, ale Deštná se přidá ke spojenectví, co jsi založil Naruto, a budeme s tebou dávat pozor na mír, který si Yahiko a Nagato vysnili," řekla Konan jednoduše. „Nebo mě můžete zavřít, nechám to na vás."

„Hehe," zasmál se nuceně Naruto, „tak takovýto výsledek jsem tedy před sebou neviděl."

„Já ano," řekla Karin a došla jej obejmout, „jsi to nejlepší, co tenhle svět za dlouhou dobu potkalo, Naruto. Bylo mi jasné, že jednoho dne to pozná každý."

„Myslím, že takovou chválu si nezasloužím."

„Karin se nemýlí, moje cesta byla mylná, nepřinesla ten vysněný mír. Ta tvoje nás ale zavedla až sem," přidal se Jiraya a položil mu ruku na rameno. „Jako tvůj kmotr jsem neskutečně hrdý."

Naruto se jenom podrbal rozpaky na hlavě, ale i Pakura se na něj usmívala a jenom zdrženlivost výcviku ANBU ji bránila, aby se přidala do nějakého skupinového objetí.

„Teď ty oči," řekl Jiraya a přistoupil blíže k tělu Nagata. „Teleportuj sem Tsunade, na chvíli ji bude moct oživená Kamenná postrádat. Necháme provést profesionála tuhle implantaci a já se postarám, aby ten, co je bude chtít ukrást, a nebál bych se, že se určitě někdo najde, se tvrdě spálil. Vezmeme nějaké oči z jednoho ze zbývajících Peinů, dáme je tady do Nagata a já tam udělám nějakou pečeť. Ten, co si půjde pro ně, zjistí, že je to to poslední, co udělá."

„Chytré," odtušila Karin. „Tak co Naruto, jsi připraven být se mnou propojen i zrakem? Uvidíš vše, co uvidím já a obráceně. Minimálně do té doby, než se naučíme to sdílení ignorovat."

„Stejně budeme nosit ze začátku kvůli tajnosti něco přes něj, hádám," pokrčil Naruto rameny, „ale ano, není nikdo jiný, komu bych důvěřoval jako tobě," a s těmito slovy ji pohladil po tváři. „sdílíme spolu prakticky vše, proč ne i to co vidíme?"

„Vždy jsem si přála ti říct, že budu tvým zrakem," pošeptala mu Karin.

„A já tobě, že budu tvým světlem."

„To už jsi, tím nejasnějším světlem na cestě za lepším životem," a znovu ho obejmula. Oba potřebovali vědět, že tohle je realita, a ne nějaká utopie, kterou si vysnili.

Formát pro tisk