Kapitola pětašedesátá - Náš svět
Lepší život
Naruto i přestože Saye nabídl pomocnou ruku s útokem na tým z Kamenné, se do boje nezapojil. V duchu si říkal, že by to nebylo férové jednání. Byl na úrovni ANBU a přidáním se k souboji by vytvořil přesilu čtyři ku třem. Ve skutečnosti? Jak by řekl Shikamaru, byla to jen otrava a taktéž chtěl, aby si to ,Lady' Saya vyžrala sama.
Opřel se tedy o strom a sledoval bitvu, která nebyla v žádném případě legendární, ale dívat se na ni dalo. Jediný chlapec v Písečném týmu se zaměřoval na taijutsu. Slečna na útoky s kunaiem a větrem. Saya používala svou panenku na ukradení vlasů nepřátel, aby mohla ovládnout jejich mysl nebo tak to alespoň vypadalo.
Nakonec specialista na taijutsu udolal do omráčení svého protivníka. Saya byla v mysli dalšího, což jestli fungovalo jako u Yamanaka klanu, znamenalo také konec. Takže nakonec už se dalo jenom sledovat souboj ‚slečny kunai' a ‚obra z Kamenné', jak si je v duchu pojmenoval. Ona se snažila využívat hlínu, protože písek v okolí nebyl. On hlínu pomocí čakry dělal pro ni nepoužitelnou. Naruto předpokládal, že tak za deset vteřin buď slečně někdo pomůže nebo skončí špatně. Začal tedy počítat od jedné, aby si ověřil, na jaké úrovni má tipování, když se ale dostal k sedmičce, místo čísla osm si jen povzdechl a vyfoukl jedno větrné čakrové ostří na obra z Kamenné a druhé mezi oba protivníky, aby je donutil uskočit. Obr tak očekávaně udělal. Nejdříve jeden úskok přičemž Naruto se pomocí Shunshin no Jutsu přesunul na polovinu vzdálenosti. Obr z Kamenné udělal ještě jeden úskok, aniž by periferně zaznamenal, že se k němu Naruto blíží a než stihl dopadnout na nohy, Naruto pomocí druhého Shunshin no Jutsu byl u něj a čakrou zesílenou nataženou rukou ranou do krku dostal protivníka z Kamenné k zemi a rovnou do kómatu. O čemž se Naruto přesvědčil, když si k němu přiklekl a nahmatal jeho puls.
„Doufám, že nemáš v plánu jej zabít," prohlásil Naruto směrem k Saye a vydal se k vlajce, co tu po týmu z Kamenné zbyla.
A jelikož poslední člen týmu Kamenné upadl do bezvědomí, bylo vidět, že jej poslechla, protože kdyby ne, asi by se tým z Písečné dál nedostal.
„Perfektní," protáhl Naruto toto jediné slovo, vyndal vlajku ze země a vyzývavě se usmál na tým z Písečné.
„Co teď?" lehce se na něj Saya zamračila.
„Tohle je vaše, jak jsme se domluvili," nechtěl zbytečně provokovat a vlajku opět zapíchl do země. „Doporučuji pospíchat na svou pozici a doufat, že tam ta vaše bude čekat taky, jinak si ještě zabojujete," dopověděl, vyvolal tři klony, kteří se vydali tým z Kamenné svázat a zkontrolovat, jestli tady vydrží a nehrozí jim nějaké vnitřní krvácení nebo něco podobného. „Uvidíme se za pár desítek minut," zamával jim a zmizel v kouři, něco mu ale říkalo, že je škoda, že nebyl oranžový.
***
Plán, který vymyslel na začátku možná až překvapivě zafungoval, když mu Hanabi vyprávěla, co se dělo na jejich straně, bylo to jako kdyby vsázeli proti Tsunade. Hanabi a Kin doběhly na startovní bod týmu z Travnaté, narazily na jednoho obránce, kterého jednoduše přemohly, omráčily a pro jistotu s vlajkou přinesly s sebou. Takže kdyby se Naruto dobrovolně nezapojil, jejich výhru a získání dvou vlajek by dokázali poražením pouze jednoho genina, což bylo až trapné. Jelikož tým z Deštné na ně nezaútočil znamenalo to, že jej tým z Travnaté porazil, což bylo nepravděpodobné nebo zaútočili na tým z Písečné, aby získali druhou vlajku a někdo z nich vyhrál. Naruto ale nebyl zvědavý, takže jeho klonové zůstali jen na pozorování blízkého okolí a posledních zhruba deset minut strávil tím, že hrál s Hanabi karty.
Naruto byl blízko dalšímu drtivému vítězství, když se rozezněl gong, který značil konec této zkoušky.
„Budeme to brát jako remízu," ušklíbla se na něj Hanabi.
„Na někoho, kdo má Byakugan asi špatně vidíš," poukázal na množství karet, co měla.
„Neji by pověděl, že to nebyl můj osud prohrát."
„Neji vždy tvrdí, co se mu hodí do krámu," povzdechl si Naruto, „to je samé, že je těžké být členem vedlejší rodiny a že to byl jeho osud, ale pak splní Hinatě vše, co ji na očích vidí."
„Sestřička je prostě tak skvělá," vyplázla na něj Hanabi jazyk.
Naruto jenom zakroutil pobaveně hlavou a postavil se na nohy. „Jen jestli si ji moc neidealizuješ."
„Myslím, že ona si spíše idealizuje tebe," zasmála se do dlaně Hanabi, „měl jsi vidět její výraz, když jsem jí ušila panenku, co vypadala jako ty, když jsem s tebou začala cvičit jako malá."
„Proč bys něco takového dělala?" nechápal Naruto.
„Povinnost mladších sourozenců zlobit ty starší," pokračovala v hihňání.
„A jediné, čeho si tím dosáhla je to, že ti tu panenku omlátila o hlavu co?" stále nechápal Naruto tu myšlenku s panenkou, ale svoji rodinu v dětství zlobil taktéž kdykoliv mohl, takže z celkového pohledu to samozřejmě chápal až moc dobře.
„Do dneška ji má na poličce nad postelí," utrousila jen tak mezi řečí Hanabi a s rukama za hlavou – což bylo gesto, které po něm ráda opičila – se vítězně vydala směrem k místu, kde je Ensui před více jak půl hodinou rozřadil a odkud zazněl i gong.
Naruto se dalším nechápajícím výrazem ohlédl na Kin, která se na něj podívala s všeříkajícím pohledem, že je nezná tak, aby dokázala vytušit, o co se jedná. Naruto měl ale bohužel stejný pocit, a to ty lidi znal.
***
Nakonec se dozvěděli, že z jejich skupiny pokračují čtyři týmy. Z druhé skupiny týmy tři a z poslední nejméně početné skupiny, kterou Naruto tipoval na tu, co se nedokázala v první zkoušce shodnout na obětované osobě, pokračuje jeden tým. To znamenalo osm týmů, dvacet čtyři účastníků a každému bylo hned jasné, že než nastane za měsíc finále, budou se muset ještě jednou pomlátit, aby jich bylo co nejméně.
Což mělo nastat hned, Ensui je doprovodil do jedné z menších arén, která sloužila k bojům, ale neměla žádná místa pro diváky.
Naruto stál s týmem Saya a dalšími dvěma týmy na chodbě a čekali až dorazí zbytek. Všichni byli nervózní, napjatí nebo natěšení a Naruto si tam brousil Hidanovu kosu. Občas se i strašidelně zasmál, aby štval ty, co tu s ním byli.
„Můžeš přestat?!" vybouchl jediný mužský člen Písečného týmu.
Naruto se na něj podíval hraným ‚mrtvým' pohledem. Sundal si z batohu přivázanou masku Boha smrti, kterou nemohl na první část zkoušky nosit a proti jouninovi z Kamenné by to stejně nemělo onen vau efekt a nandal si ji. Chvilku bylo ticho, pak se Naruto ledově zasmál, což maska ještě více zdůraznila a pokračoval v broušení.
Chlapec z Písečné se na něj jen zamračil, to poznal Naruto i přes látku, co ten chlapec měl omotanou přes půl tváře a zabodl do něj své silně vykulené oči se znatelnými žilkami. Nakonec udělal krok dopředu a zamířil na něj prst. V ten okamžik se vedle Naruta objevila Hanabi, ale takovým ležérním stylem, aby to nevypadalo, že Naruto potřebuje pomoc. „Nevím, na co si tu hraješ, ale tam při té zkoušce jsi neudělal prakticky nic!"
„Naruto neměl důvod zasahovat," odsekla Hanabi.
„Tebe se nikdo na nic neptal, spratku!"
„Mamushi, to stačí," řekla Saya rázně.
„Nevím, kde vznikla ta tvoje protekce, ale doufej, že mě tam teď nepotkáš, nebo skončíš ještě na startu," řekl ještě Mamushi a vrátil se o ten krok zpět.
„Ouch," řekla Kin, když si představila, že takhle blbá byla taky, když tenkrát zaútočila na tým, kde byl Naruto, Sasuke a Kabuto a dostali totálně přes tlamu. No, a to byly doby, kdy byl Naruto ještě genin, teď byl na úrovni jounina maskujícího se za genina.
„Ensui?" nadhodil Naruto, když přejel brusným kamenem z jedné strany kosy na druhou. „Je nějaká šance, že by byl první zápas dle jeho přání? Chápu náhodné souboje, ale ještě se neroztočil kolotoč a není tu žádný vážený divák, kterému bychom zkazili radost."
„Je to nutné, Naruto?" přeměřil si ho zrakem Ensui.
„Není, ale změní se něco, proti komu tady budu bojovat? To, že se tady ozval on," poukázal na Mamushiho, „je stejná náhoda, jako ta co přijde za chvíli."
„Promyslím to, svou odpověď budeš mít před prvním zápasem," řekl na to jenom Ensui.
„Lépe pro mě, více času na broušení," odtušil Naruto a začal dál brousit a pobaveně sledoval skřípání zubů některých geninů.
***
„První zápas Naruto Uzumaki a Mamushi, prosím zůstaňte tady. Ostatní odejděte po schodech nahoru," řekl Ensui a ani se nesnažil maskovat, že by rozjel kolotoč náhody. Prostě to jenom po všech informacích, jak to bude probíhat a co vlastně chuninská zkouška znamená ohlásil. Naruto podal Hanabi svou kosu, ať mu ji pohlídá a jenom si protáhl krk a hlavně své prsty. „Doufám, že chápete, že kvůli vám jsme museli udělat výjimku. Nenuťte mě toho litovat. Budete bojovat do té doby, než jeden z vás nebude moct, někdo se nevzdá nebo to já nezastavím. V minulých letech bylo ‚populární' to, že ostatní geninové zasahovali do zápasu," podíval se Ensui záměrně na Naruta, „se mnou se o to nepokoušejte. Zastavím souboj v pravý moment, ani o chvilku dříve. Zapsali jste se do chuninské zkoušky, jestli chcete předejít zranění, tak se vzdejte rovnou. Rozumíme si?"
Na to mu oba kývli, Mamushi byl určitě nažhavený a Naruto jenom neměl chuť mluvit.
„Výborně, vypadá to, že všichni jsou na svých místech," porozhlédl se po aréně. „Hokage-sama, jestli můžeme?"
„Určitě, na tvůj povel," usmál se na ně Hiruzen ze svého VIP místa.
Ensui tedy na své pravé ruce ukázal tři prsty a Naruto začal přesouvat velké množství čakry do svých rukou. Bylo ale trochu těžší správně rozložit poměr, když uměle vytvořená ruka byla silnější sama o sobě. Ensui ukázal dva prsty a Naruto roztáhl více nohy, aby snížil své těžiště. Ensui ukázal poslední prst a Naruto zvedl svůj zrak na Mamushiho a usmál se na něj skrz svou masku. Pak už jen jejich vedoucí zkoušky odskočil a tím souboj započal.
Mamushi jako taijutsu specialista se snažil okamžitě přiblížit a snížit tak mezi nimi vzdálenost. Naruto na druhou stranu jako agresivní rozdivočelá gorila natáhl ruce nad hlavu a silou, kterou jej učila Tsunade fláknul pěstmi do země. Zemské techniky byly na tohle lepší pokus si chtěl rozervat zemi nebo s ní nějak manipulovat, když tě ale trénoval legendární Sannin, nějaké zjednodušení jsi nepotřeboval. Na co nestačila síla, byla potřeba jenom větší síla.
Jakmile se jeho pěsti dotkly země, ozvala se ohromná rána a objevil se dostatek kouře. Hlína před ním začala křupat pod nátlakem čakry a praskliny začaly tvořit menší kráter. Mamushi měl ucházející reflexy, protože okamžitě zastavil svůj sprint a vyskočil, než by se propadl. Ono praskání země ale způsobovalo i to, že kousky hlíny začaly lítat všude. Mamushi si rukama zakryl svou hlavu a zavřel na moment oči, aby nebyl oslepen.
Naruto ale samozřejmě jenom nestál a nezíral na to, co se mu povedlo. V momentě, kdy Mamushi vyskočil, měl Naruto ohromné množství čakry v nohách a v okamžiku, kdy si Mamushi zakryl oči, využil co největší akcelerace a vyskočil dopředu. Byla velká pravděpodobnost, že by k Mamushimu jedním skokem doskočil, ale ztratil by tím veškerý moment překvapení a sílu úderu, tak to vymyslel už od začátku jinak. V letu vytvořil klona pod sebou, který jej pomocí větrné čakry vyfoukl do vzduchu. Muselo být komické těch pár vteřin sledovat z jiné pozice, než bylo dole v aréně. Nejdříve dva soupeři a poté kouř, z kterého doslova vyletí Naruto. To vše se ale samozřejmě událo v krátký okamžik. Naruto využil veškerého svého tréninku, aby se v letu správně nasměroval. Napustil svou umělou ruku čakrou a s pomocí gravitace zamířil dolů. Něco mu říkalo, že kdyby zaťal pěst, tak Mamushiho už nevzkřísí ani Voda hrdinů z Vodopádové, a proto dolů zamířil s nataženou dlaní plnou větrné čakry a ohromné síly.
„Bum," ozval se zvuk trhající skoro až uši, jak vítr v ohromné rychlosti narazil do téměř stojícího objektu. Mamushi dopadl bolestivě na zem, od té se odrazil a znovu přistál bolestivě na zemi odkud se opět odrazil…. A pak jej zachytil stín od Ensuie. Naruto když viděl stín, který chytá Mamushiho se okamžitě soustředil na Ensuie a čekal na ten úžasný moment, kdy se stíny spojí a poté málem vyprskl smíchy, když to s Ensuiem trhlo a málem jej to shodilo také na zem.
„Naruto," pověděl Ensui varovně, když uslyšel jeho uchechtnutí.
„Ano?" snažil se Naruto zamaskovat smích.
„Vítěz Naruto Uzumaki," pokračoval Ensui profesionálně, jakoby to první oslovení nebylo k tomu, aby se přestal smát, ale jako začátek oznámení vítěze. Naruto hned věděl, jaký je Ensui Nara elita Listové. „Bylo to nutné?" řekl Ensui více potichu, jakmile se pomocí svého stínu ujistil, že bude Mamushi v pořádku a mohl si tak prohlédnout nadělanou pohromu v aréně.
„Ale no tak, vedete tuhle zkoušku tři a pracuješ jenom ty. Hayate i Shin to jistě zvládnou pomocí zemských technik srovnat, taky si ten plat musí nějak zasloužit."
„Doufej, že tě neslyšeli," povzdechl si Ensui, jak je typické pro jejich klan a dal povel pro zdravotníky.
„Už mi nesahají v kenjutsu ani po kotníky, takže je pro ně lepší, když to tady po mně uklidí," zasmál se Naruto a do ohlušující potlesku nikoho se ironicky uklonil všem svým budoucím soupeřům. Nechal si od Hanabi hodit dolů svou kosu a teprve pak zamířil po schodech nahoru. Samozřejmostí bylo, že začal kosu opět brousit, jako kdyby otupěla tímto soubojem. Ale hej, když jednou začneš hrát divadlo, nemůžeš přestat, než spadne opona a lidé začnou tleskat. Žádný potlesk zatím nepřicházel, nebyl tedy na konec správný čas.
***
Naruto byl velmi rád, že to celé skončilo relativně rychle, protože měl důležitější věci na práci. Jakmile zjistil svého prvního protivníka do finále a dostal možnost k odchodu, zmizel jako pára nad hrncem.
„Tak co?" ozvalo se od Sasukeho, který čekal opřený u dveří, ze kterých vyšel.
„Můj protivník je Yukai z Bleskové," řekl Naruto, aniž by se nějak pozdravili a oba zamířili směrem k jejich úkrytu.
„Hm," zamyslel se Sasuke. Vyndal si své ninja kartičky a po chvilce našel tu správnou. „Opravdu?" nadzvedl obočí a ukázal Narutovi kartu s prstem vedle kolonky věku.
Naruto se na to podíval a kývl. „Ano, opravdu mu je něco mezi jedenácti a dvanácti."
„Píšu tady, že je to nějaký malý génius, budeš se chtít na něj nějak připravit?"
„Není třeba, Itachi byl taky malý génius a jak dopadne," ušklíbl se Naruto. „Ukončím ten souboj v třetí části rychle. Žádný nerespektování soupeře, není na místě si naštvat Raikageho. Blesková podstata nebude až takový problém, jsem zvyklý z tréninků s tebou a Ameyuri. Jeho kenjutsu bude určitě slabší než moje a jinak vypadal spíše jako podpora než někdo v první linii."
„Dobře, co tvůj tým?"
„Hanabi vyhrála přesvědčivě, už je na úrovni chunina nějakou dobu a pokud nepotká nějaké monstrum, dostane se asi až do finále. Kin taktéž vyhrála, porazila někoho z našich," lehce se oklepal Naruto, „nebyla silnější, bylo to dost vyrovnané, ale Kin měla něco, co její soupeř ne… nebo teda neměla něco a tím je pud sebezáchovy. Hodně lidí sem jde s tím, že se zpět domů už nevrátí, Kin bylo tak nějak vše jedno."
„Nechci ti radit," nadhodil Sasuke, ale Naruto jej zvednutou rukou zastavil.
„Až se u ní zastavím v nemocnici, kde samozřejmě skončila, tak si promluvím i s Tsunade, aby jí někdo poskytl i poradenskou činnost nebo tak něco. Jestli jí budu mít na starost i až tohle skončí, potřebuji mít vedle sebe někoho jiného než berserka."
„No, jestli někdo zvládne smazat tu indoktrinaci Orochimara, bude to asi další Sannin," připustil Sasuke.
„Jaký je dnešní plán?" pověděl Naruto po chvilce a samozřejmě se ptal na ty plány, které můžou řešit na veřejnosti.
„Přemýšlel jsem, že bych se stavil u Tamaki a její babičky, potřeboval bych doplnit arzenál."
„Nebylo by lepší, aby přišly sem s tím, co si objednáš?"
„Rozhodně dražší."
Naruto se na něj podíval s vše říkajícím pohledem, oba byli milionáři.
„Stejně to navrhuješ jenom proto, aby měl Kiba další rande."
„Co je na tom špatného?"
„Hm," utrousil Sasuke. „Sepíšeme nějaký seznam a já jim ho pošlu přes Saie. V té vesnici žije dost lidí, co si rádo přivydělá tím, že je sem bezpečně doprovodí."
„A pak až to vše skončí, můžeš jim tady věnovat jeden z těch prázdných obchodů, co patří tvému klanu, aby se sem nastěhovaly trvale," na to se Sasuke zamračil. „Hej, co jsem říkal o šťastných koncích."
„Popřemýšlím o tom," odfrkl si Sasuke a dál se k tomu ani jeden z nich nevyjadřoval. Oba měli v hlavě seznam věcí, co se musí stihnout, než Karin vše ohlídá, přijdou zásoby a všichni se připraví. Jakmile vyrazí směrem k Písečné, bude to bod v jejich životě, z kterého nejde udělat krok zpět. Někdo přijde o život, to bylo jasné, bylo důležité doufat, že to nebudou oni, ať už rukou Itachiho nebo následně Danzoa.
***
„Ameyuri, tvůj student je tu," ukázal Gai-sensei zdvižený palec, když si všiml Naruta.
„Gai-sensei," pozdravil Naruto zdvořile. „Neruším?" nechápal, proč byl pozván, když tu mají nějaký soukromý trénink.
„Vůbec ne, právě jsme skončili," ujistil ho Gai. „Kdybys i ty potřeboval nějaké rady, neboj se také ozvat," usmál se na něj a následně po rozloučení zmizel.
„Takže ty a Gai hm?" nadhodil Naruto, když si sedl do trávy kousek od Ameyuri.
„Žárlíš?" zazubila se na něj.
Naruto jenom nadzvedl obočí. „Cože?"
„Vtip," odmávla jej. „Divím se, že jsi tak překvapený, cvičíme spolu nepravidelně asi už rok."
„Nejsem stalker, nesleduji, kam chodíš ve volném čase," ubezpečil ji. Málokdy se tak nudil, aby měl prostor sledovat, co jeho rodina dělá. Všechno to trénování, trávení času s přáteli a studování dělalo své.
„Normálně bychom ty a já trénovali u nás doma, ale hádám, že jednoho dne budeš mít otázku, na kterou nedokážeš najít odpověď. To, co si před chvílí viděl, ti myslím tu odpověď dá."
Naruto si snažil vybavit ten okamžik, kdy spatřil Gai-senseie a zapamatovat si ho. „Nevím, o čem mluvíš, ale myslím, že není problém si zapamatovat desetivteřinové setkání."
Ameyuri si na to jenom pokývala hlavou. „Dneska zkusíme pokračovat v udržování blízkosti s nepřítelem. Karin bude vaše podpora, Sasuke bude na střední vzdálenost. Tvůj úkol bude vašeho protivníka udržovat na dosah ruky, což není tak těžké, když jej můžeš bez problému sledovat. V našem případě bude ale pohled z očí do očí problém. Normálně bych tě přenechala Gaiovi, jeho zkušenosti proti očním technikám jsou nenahraditelné, ale buďme opatrní a zůstaňme cvičit sami. Bude to riskantní dívat se jen na nohy a zároveň udržet soupeře v šachu, ale kdyby to bylo jednoduché, už by ten problém dávno vyřešil někdo jiný."
Naruto okamžitě souhlasil. „A co ty, jsi připravená? Můžu ti taky nějak napodobovat soupeře."
„Nic proti tobě Naruto, ale Kisame je takové sousto, že jej nikdo nedokáže napodobit. Je silnější, vyšší, mohutnější, má lepší meč i více zkušeností. Moje výhoda je, že jsem mrštnější, inteligentnější a že můj blesk by v tom souboji měl porazit jeho vodu, říkám ale na rovinu, že nejspíše budu potřebovat vaši pomoct. Takže to ukončete rázně a rychle, vysmívání se poraženému soupeři si nechte na jindy," pověděla tiše a Naruto jenom kývl. Na tohle se nedalo už nic dodat.
***
Naruto nemusel otevřít ani své oči z meditace, aby poznal, kdo za ním přišel. Jediná osoba v jeho rodině, která neznala myšlenku osobního prostoru a neustále jej Narutovi narušovala, byla Karin. Ne že by to někdy chtěl měnit.
„Prý si k Tayuye chladný," pověděla s úsměvem, který dokázal Naruto poznat i se zavřenýma očima. Netrvalo dlouho a už měla svou hlavu položenou na jeho klíně.
„Jestli myslíš to, že jsme si povídali jenom půl hodinu o tom, jak se musím soustředit, abych vyhrál chuninskou zkoušku, tak ano, jsem chladný," pousmál se. „Chudák Tayuya si moc nepopovídá s neustále spícím Shikamarem, tak otravuje mě."
„A tobě se moc nechce."
„Divíš se mi?" otevřel oči a podíval se dolů do těch jejích. „Musím před ní tajit to, co se chystáme udělat. Takže každý slovo, co říkám je víceméně lež… a jestli něco nenávidím, tak je to lhát své nejlepší kamarádce."
„Ona to pochopí."
„No tak, Karin, nemám tvé schopnosti, ale i já vím, že tohle je milosrdná lež," smutně se usmál. „Samozřejmě, že mi to nakonec odpustí, ale ten malý hlodavý pocit, že ji úplně nevěřím v ní vždy zůstane, a to mě upřímně trápí více než vědomí, že mám v plánu vyrvat Itachimu srdce a následně udělat převrat v naší vesnici."
„Takový je náš svět," vrátila mu podobný smutný úsměv.
„A proto jej tak nenávidím," zavřel skoro až křečovitě oči a silně vydechl vztekem. „Pamatuji si, jak jsme si v Písečné hráli na ninji. Všechny ty srandovní večery v obýváku, naše pikniky i to, jak jsem pomáhal Kibovi sbalit holku… všechny ty krásné momenty a teď nás posílám na téměř sebevražednou misi jenom proto, že je ve mně Kurama a vy jste moji přátelé."
„Tvoje rodina, Naruto," pověděla jemně a pohladila ho po tváři.
„Někdy mám pocit, že nejlepší by bylo utéct. Vzít vás všechny a zmizet někam na konec světa, kde by nás nikdo nikdy nikdo nenašel," opřel si hlavu o zeď. „Bohužel to ale není náš osud," pověděl hlasem silně imitujícíc Nejiho.
„Už jich není tolik, Naruto. Za chvíli porazíme další dva. Najdeme někde Orochimara a pak už bude téměř všemu konec."
„Jenom to stihnout, než naberou nové."
„Rychleji už to asi nepůjde," řekla pravdu, kterou věděli oba. „Mám tě nechat samotného nebo tu mám s tebou zůstat?"
„Myslím, že by ta meditace byla k ničemu, když by mi ležela dívka na klíně," nadhodil pobaveně. „I já jsem jen muž."
Karin jej ale měla prokouknutého. Dala mu se smíchem malou pusu na tvář a zamířila ke dveřím. „Promluvím si s Tayuyou a nějak jí tohle vysvětlím, aby byla spokojená, ale tak aby se prakticky nic nedozvěděla," posmutněla i ona nad tím, že musí lhát. „Vezmi si času, kolik potřebuješ, abys byl psychicky připraven, až budeš své tělo vystavovat tomu nejhoršímu jedu, co ti v Písečné nabídnou. Nevěřím, že najdeš klid uvnitř své mysli a cestou na Itachiho už vůbec ne."
„To samé platí i pro tebe, jsi ten nejdůležitější článek. Tvoje schopnost nepadnout do genjutsu, Sennin mód a žabí stařešinové budou to, co nám tu bitvu vyhrají, ať už si o sobě Sasuke myslí, jak velký alfa samec je."
„Sasuke ví co zvládne a co ne," pousmála se mile, „ta jeho kamenná tvář slouží hlavně pro tebe a venkovní svět. U mě ví, že ho prokouknu tak či tak, takže si na nic nehraje."
„V tom případě až bude konec, buď s ním, bude tě potřebovat mnohem více," řekl Naruto a Karin jenom s úsměvem na rozloučení jej nechala samotného. „Tak co, Kuramo," řekl si sám pro sebe a přitom zavřel znovu oči, aby Kurama pochopil, že to bylo myšleno na něj. „Jsi i ty připravený? Jeden Uchiha zákusek, než se my dva setkáme?"
Pak se obratem objevil ve svém podvědomí a před sebou uviděl dvě obří oči. „Óh, jak já miluji Uchiha zákusky. Urvi mu hlavu a možná ti odpustím i to, že naše setkání neustále odkládáš."
„Jako kdyby bylo na kdy," řekl Naruto, když otevřel oči a byl zase a jen zase ve svém pokoji a ve své posteli.
***
„Naše mise je oficiálně schválená," řekl Tobirama, když za nimi přišel do jejich skrýše. Sasuke si zrovna pročítal plány budov, protože v jedné z nich se to celé bude konat a bylo dobré vědět o tajných skrýších a podobně. Naruto a Karin opření o sebe si sdíleli tajné dokumenty Uchiha klanu o Mangekyou Sharinganu aby věděli, co očekávat a Ameyuri se starala o své meče.
„Žádný problém?" zeptala se Karin.
„Hiruzen měl samozřejmě hodně pro a proti, ale pořád s Narutem posílá nesmrtelného Hokageho, nejlepšího senzora a jednoho ze šermířů. Takže dokázal pochopit jak nutnost této cesty, tak i to, že jsi dobře chráněn. Nejdříve trval na tom, že půjde i Jiraya, ale byl jsem neoblomný."
„Takže kdy vyrazíme?" nadhodil Naruto.
„Za pár dní tu bude Tamaki s naším vybavením. Zbraně, výbušné lístky, čakra pilulky, silnější vesty a tak," zamyslel se Sasuke, „to by nám mělo i stačit, abych mistrovsky zvládl Edo Tensi že?"
„Ano," souhlasil Tobirama.
„V tom případě odložíme Hirashin," zamyslel se taktéž Naruto, „pár dní je málo, abych pokročil a na cestě do Písečné nebo uvnitř vesnice už nebude prostor to trénovat. Budu tedy věnovat ten čas práci s větrnou katanou s Ameyuri. Obouruční meč by mi ve stísněných prostorách překážel a meče Kiba jsou zabrané," zazubil se na Ameyuri.
„Budu tedy čerpat přírodní čakru, určitě se najde někdo ze žabí hory, kdo mě s potěšením bude mlátit tou jejich tyčí," přidala se Karin.
„Au," shrnul to Naruto.
„Buď rád, že ses tomu vyhnul, když si Jiraya vybral mě."
„Ono mlácení od Tsunade taky není výhra."
Na to nikdo nenašel žádnou námitku, Tsunade byla kapitola sama o sobě.
***
Naruto kdyby neměl Karin, tak by Jirayu hledal dlouho. Takhle ale rovnou zamířil správně, vyskočil na strom a sedl si vedle něj na jednu silnou větev nápadně blízko lázním. Ženy tam byly ale v plavkách a byly to společné lázně, takže když jim nevadilo, to že je muži okounějí tam, asi bylo v pořádku, co dělá Jiraya tady.
„Přišel ses něco přiučit?" pousmál se perverzně Jiraya a dál si zapisoval do knížky.
„Bydlím s Ameyuri a trénuji téměř každý den s Tsunade a Shizune. Myslím si, že vím, jak vypadá ženská anatomie dostatečně."
„Ty ale nebyly v plavkách," stál si za svým Jiraya.
„Myslíš si, že jsem nikdy nepřemluvil Tsunade s Shizune, aby se mnou šly do lázní?" mrkl na něj Naruto a pak se jeho hlava ocitla v sevření Jirayai.
„Já věděl, že z tebe jednou něco bude!"
Naruto se jenom usmál a nechal si Jirayu myslet to, co chce. Oba samozřejmě přeháněli. Jiraya nebyl až takový perverzák a Naruto nikdy nepřemluvil Tsunade do lázní, protože to neměl zapotřebí. Párkrát spolu ale cvičili i na vodě, když jej znovu a znovu učila používat čakru poté, co se snažil zvládnout perfektně svou novou ruku. „Kvůli tomuhle jsem ale nepřišel."
„Ani já ne," souhlasil Jiraya a zavřel knihu. „Mám několik klonů s Henge po vesnici, aby mi něco zjistily, kdybych ale neseděl tady, bylo by to podezřelé."
„Rozumím," kývl Naruto, „zítra brzy ráno vyrážíme a ať to dopadne jakkoliv, bude to velké."
Jiraya si jednom povzdechl. „Mám v hlavě ohromný seznam, co musím udělat, aby to dopadlo tak, jak chceme. Tsunade mě ujistila, že máme na správném místě informátora," na to jenom Naruto znovu kývl. Věděl, o koho se jedná. „Vím taktéž o jedné skupině, která nám bude ochotna pomoci, ale dostat se tam a nevyplašit je bude možná oříšek. No, a to se ani nebavím o vymyšlení celého plánu, kde to spustit. Nechal bych to na vás, je to přece jenom vaše operace, ale i když se mi to ani nechce říct nahlas. Nemohu předpokládat, že se všichni vrátíte ve stavu, kdy budete schopni racionálně uvažovat."
„I proto si beru s sebou takový tým, jaký si beru. Potřebuji, aby jak mě, tak Sasukeho někdo udržel na uzdě a vypustil ve správný moment a následně zase připoutal," snažil se toto téma Naruto trochu odlehčit.
„Nezapomeň, že se ale musí udělat dost běžných věcí, než to spustíme. Musíš být schopný dělat společnost Raikagemu, doprovodit sem Kazekage. Musíš se zúčastnit zkoušek. Karin je musí celé ohlídat a Ameyuri má na starost Mizukage. Teprve potom až naši velevážení hosté zmizí domů, můžeme začít. Tohle je věc naší vesnice. Špínu si musíme zamést tak, aby nás to neoslabilo navenek."
„O mě se neboj, nějak to zvládnu. Můžu si ve svém životě stěžovat na mnoho věcí, ale ne na to, že bych neměl kolem sebe lidi, kteří mě uhlídají… Sasukeho ale asi někam schovám s Tobiramou-sama. Myslím, že myšlenka na trénink mu pomůže, přece jenom celé tohle ovlivní nejvíce jeho."
„Dobrý nápad a nyní už běž. Moje proti zvuková bariéra nevydrží tak dlouho a nechceme být více podezřelí, než musíme. Kdyby něco nastalo, informujte mě přes žáby."
„Provedu," zasalutoval Naruto, a ještě před zmizením se na chvilku zastavil. „A děkuji, že jsi v tom s námi, moc to pro mě znamená."
„I pro mě Naruto," a po těchto slovech zůstal Jiraya na stromě sám. Takže si vzal dalekohled a pokračoval v té nejvyšší oběti čímž bylo špehování žen, aby si udržel svou reputaci. „Jak je ten svět nespravedlivý," pomyslel si s úsměvem a zamířil pohledem na jisté přednosti jedné paní.
|
Autor: Amren Vydáno: 31.5.2020 18:18 Přečteno: 468x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Hela: Děkuji, jsem rád, že se líbilo. Kapitoly budou nějakým tempem pokračovat asi dlouho, není se tedy čeho obávat.
) Opožděně všechno nejlepší k narozeninám, jsem rád, že se ti to líbilo.
Yuuki-niisan: To jsem velice rád, že se líbilo. Budu se tedy s pokračováním těšit na další komentář, jestli i další díl byl taktéž z tvého pohledu skvělý.
Darkmoon: A teď už nemusíš ani chodit tak málo, protože díly se budou objevovat pravidelněji. Strašně mě těší, že se ti Lepší život líbil natolik, že jsi jej přečetl tolikrát (i když je to nejspíše přehánění
YES!! člověk zase jednou koukne z nudy sem na stránky, že si tak po 10té přečte lepší život a tady dvě nové kapitolky!! Tomu říkám dárek k tricetinám
jen tak dál 
Tento díl je úžasný!!! Nemůžu se dočkat pokračování
Děkuji je to skvěle napsané a nemohu se dočkat další kapitoly