Kapitola druhá

Čtvrtý Šampión II

„Harry?" ozval se jeho kmotr, když zhruba po dvou hodinách vstoupil do jeho pokoje.

„Hm?" otočil se na něj Harry.

„Je nějaké místo, které by sis přál navštívit? Divadlo, restaurace, kavárna," zeptal se.

„Jako teď?" nechápal Harry.

„Ano v následující půl hodině a čím naléhavěji to bude znít tím lépe."

„Co se takhle projít po Příčné? Nakoupit ty dvě knížky, možná nějaký pohodlnější hábit k těm duelům či něco na famrfpál, jsem přece jenom fanatik do něj, to bude znít naléhavě," nadhodil Harry.

„Správně," usmál se na něj Sirius, „jsi přece fanatik do famfrpálu a proto tě jako kmotr musím vzít sebou," pověděl si Sirius sám pro sebe nahlas.

„A co že se to děje?"

„Tenhle dům bude za malý moment plný."

„Ach, radši chceš být pryč než tady," pochopil Harry a vstal od toho, co momentálně dělal.

„Něco v tom stylu."

„A neměl by si tu být? Když tu probíráte nějaké vaše nápady proti Voldemortovi, vždy tam jsi."

„Správně, takže si mohu vzít jednou volno ne?" nadhodil Sirius, „pokud možno rychle se obleč a já nás tam přemístím."

Harry jen pokrčil rameny a převlékl se do něčeho venkovního a za pár minut už kráčeli Příčnou ulicí. Siriusovo první zastávka ale bylo zmrzlinářství a cukrářství v jednom. Sirius tak nějak objednal Harrymu od každého něco podle toho, co se objevilo před Harrym.

„Nejsme ženy, abychom vše řešili zmrzlinou," snažil se zavtipkovat Harry.

„Nejsme, ale nikdo neříká, že na tomhle nápadu něco nemůže být," pustil se Sirius do své menší hromady. „A navíc jsem se dozvěděl při všem tom hledání rodokmenů, že předek majitele byl bývalí ředitel Bradavic, co se člověk nedozví, že?" ušklíbl se následně.

„Já to tu mám také rád, býval jsem tu vcelku často, když jsem tu chvilku bydlel po tom fiaskou s tetou Marge."

„Můra jedna," odfrkl si Sirius.

Harry jenom kývl hlavou, že s ním souhlasí. „Ale to, že jeho předek byl ředitel aspoň vysvětluje, jak věděl tolik informací, když mi pomáhal s úkolem do historie."

„Jedna záhada vyřešena," odvětil mu vesele Sirius.

„Přesně," souhlasil znovu Harry. „A teď… nechceš mi říct, proč jsme museli odejít z domu?"

„Jsi si jistý, že jsi měl dostatek zmrzliny?" nadhodil Sirius, že to není zrovna veselé téma.

„Přežiju to."

„Počítal jsem s tím, že se staneš prefektem, v mé mysli to byla stoprocentní šance, a tak kromě obyčejného setkání štábu a probírání našich plánu, jsem všechny, co měli čas, požádal, aby tu zůstali déle, že uděláme tobě a Hermioně – u té jsem to také bral jako jistotu – oslavu, že jste se stali prefektové. No, takže asi tak," radši to ukončil Sirius, než řekne něco špatného.

„Cením si, že jsi to plánoval, ale mohli jsme tam zůstat v tom případě, Hermiona si zaslouží popřát."

„To jsem si myslel také, dokonce jsem změnil i výzdobu, víš jak… gratulujeme, Hermiono a něco v tom stylu, ale pak jsem se dozvěděl, kdo že se stal druhým prefektem a už jsem tě radši vzal ven."

Harry chvilku přemýšlel, co by se asi muselo stát, ale pak se mu lehce otevřela ústa do písmene o. „Nechceš mi naznačit-."

„Ano," kývl Sirius, „bylo jasné, že rodina Weasleyová přijde na tu oslavu, jsou také v tom našem řádu, pak mi ale přes letax Molly řekla, že její ‚Ronánek' se stal prefektem a jestli můžou tu oslavu s Hermionou zkombinovat, když už jsem Hermionu pozval k nám."

„Doufám, že tu mají dost zmrzliny," bylo jediné na co se zmohl Harry, protože nevěděl, jak reagovat na to, že největší lenoch v jeho ročníku se stal někým, kdo má vézt a motivovat mladší žáky k lepším výkonům.

*ČŠ*

„Jako víš, co se o nich říká," naznačil Sirius koště ve výloze, „že obětovali bezpečnost jenom proto, aby se vyrovnali rychlosti tvého Fireboltu."

„Ron říkal něco podobného," vzpomněl si Harry, „ale otázka je nakolik je bezpečnost důležitá v zápasech jako jsou ty naše v Bradavicích. Chápu, že mistrovství světa je něco, kde potřebuješ obojí, ale dokáže ti někdo v Bradavicích vytvořil takovou sílu, aby ti zlomil koště?"

„To nejspíše ne," souhlasil s ním Sirius, „ale otázka je, jestli ti to o málo větší zrychlení na té vaši nižší úrovni nějak pomůže."

„Tak to zrychlení ti může kompenzovat pomalejší reakce, když tvůj protihráč spatří zlatonku první, ale ty máš rychlejší koště, máš stále šanci."

„Jo to je asi pravda, ale stejně si stojím za tím, že je Firebolt nejlepší volba."

„Jelikož si zaplatil za něj ohromné jmění, tak určitě je nejlepší volba," kývl mu na to Harry, „díky němu jsem vyhrál víceméně vše… si pamatuji, když jsem tu chodil každý den si ho prohlížet a říkal si, že to mít nikdy nebudu."

„A pak ti přistane u jídelního stolu co?" zasmál se Sirius.

„Jo… všichni si mysleli, že mě tím chce někdo zabít, naštěstí mi jej pak dali zpátky, kdyby mi ho spálili jen proto, že to byla možná hrozba a já bych si na něm ani nezalétal, asi bych opustil Bradavice."

„Setkáš se s baziliškem, stovkou mozkomorů, tříhlavým psem, chce tě zabít minimálně jeden učitel, druhý unést a odešel bys proto, že ti sebrali koště?" ozvalo se za nimi pobaveným a melodickým hlasem a Harry se nemusel ani otáčet, aby poznal Fleur.

„Člověk musí mít srovnané své priority, se na toto zeptej Hermiony," odvětil ji Harry, „životů můžeš mít více, ale takovéto koště? To je něco jiného."

„Tak to jej budu muset vyzkoušet," pověděla Fleur a stoupla si mezi ně, aby se lépe podívala na nabídku košťat.

„Chceš se povozit na Harryho koštěti? Jistě bude rád," ozval se Sirius, a i ten největší retard v oblasti sexuálních vtipů musel pochopit, že Sirius opravdu myslel ten druhý smysl tohoto dvojsmyslu.

Harry se jen plácl do čela a Fleur se zasmála.

„Kdo by nebyl že? Podívej se na mě," prohodila Fleur vlasy, aby zahrála namyšlenou princeznu.

„Možná kdyby si měla nějakou o dvacet let starší sestřenici, tak bych ji mohl já povozit na svém koštěti a ukázat ji nejlepší den jejího života," zamyslel se Sirius, když se na Fleur podíval, „nic proti tobě, ale hledám zkušenější pilotky, jestli víš, jak to myslím. Harry je ale stále volný."

„Co když i já hledám zkušenější piloty?" podívala se Fleur pobaveně na Harryho kriticky a zamyšleně.

„Ale no tak, zvládl vyhrát turnaj, do kterého ses ani nedostala," připomněl ji Sirius.

„Jenom díky tomu, že jsem mu pomáhala," vrátila mu to Fleur.

Harry se chtěl už ohradit, že srandy na jeho účet bylo dost, ale v tom Sirius vyvolal hodně hraný smích a položil Fleur ruku na rameno. „Jestli si jen na moment myslíš, že by to bez tebe nevyhrál, tak se hodně pleteš," pověděl ji, jako kdyby pověděla svou předchozí větou nejlepší vtip, který kdy slyšel. „Nebudu ti brát zásluhy, díky tobě to všechno zvládl bez vážné úhony a stal se populárním, ale vyhrál by to tak či tak. Harry je válečník, tak jako já jsem se nevzdal ve vězení a utekl jsem jako první z Azkabanu, abych jej nakonec mohl ochránit, tak Harry by udělal to samé, aby ochránil mě, Hermionu a všechny další, na kterých by mu záleželo. Celý ten turnaj by vyhrál, utekl Voldemortovi z onoho hřbitova a dneska se koukal na tyto košťata tak či tak."

Po tomto prohlášení na něj Fleur i Harry zůstali viset pohledem. Pro Harryho to byl snad nejsilnější okamžik v jeho životě, někdo z jeho rodiny před ním řekl, že by zvládl téměř nemožné a že ani na moment se nezamyslel nad tím, že by mohl neuspět a Fleur si možná taktéž něco uvědomila, ale to Harry nedokázal úplně odhadnout, protože cítil, že mu teče slza po tváři dojetím.

„Dojdu si koupit nějakou sadu na opravu," omluvil se rychle Harry a zmizel do obchodu, aby nikdo neviděl jeho slzy. Sirius tam jenom zůstal stát s Fleur samotný, naštěstí kolem nich nikdo nebyl, možná i proto, že si dost lidí myslelo, že Sirius je stále tajně vrah a jenom utekl spravedlnosti nebo tak něco.

„Starej se o něj hezky," pověděl ji jen tak po chvíli.

„Myslíš jako učitelka?" zeptala se.

„Nad tím se musíš rozhodnout ty, co chceš pro něj být," odpověděl ji, „ať se rozhodneš ale pro cokoliv, snaž se mu v tom neudělat zmatek. Harry je silný, přežije ledacos, ale i tak by radši preferoval vědět věci přímo."

„Co tím myslíš?"

„Jsem chlap, takže vím naprosto přesně, proč s tebou tráví Bill Weasley čas a také si dokážu představit, jak tě vidí, protože přesně tímto stylem jsem se díval na děvčata já. Pokud si přesně toto přeješ, budu ti držet palce, stejně jako každému jinému, koho znám a nějakým způsobem respektuji, ale netahej do toho Harryho. Harry dle mého potřebuje více než jenom vtipný flirt, který nic neznamená. Nikdy nezažil pořádnou lásku i mojí vinou a hloupostí, že jsem tam pro něj nebyl. Jeho jediný hlavní příklad lásky, nemyslím tím romantické, je ta, co mu dává Hermiona a pokud nechceš její místo zastoupit, nech jí volnou cestu, třeba se oni dva dají někdy dohromady."

„Neber to špatně, ale nemyslím si, že potřebuji vztahové rady," pověděla neutrálně Fleur.

Sirius jenom pokrčil rameny. „Je to na tobě, jestli zklameš důvěru Harryho, přijdeš ty o člověka, který by pro tebe byl ochotný jít do pekla a zpátky," ukončil toto téma Sirius a pak se malinko usmál. „Nyní ale běž za ním, oba dokážeme ocenit, že si mohla zůstat na oslavě, ale místo toho si našla způsob, jak nás najít a přijít za námi. Věřím, že stejně jako tenkrát ani momentálně není nikdo, koho by viděl raději."

Fleur možná nepotřebovala vztahové rady dle jejích slov, ale stejně se vydala dovnitř obchodu a Sirius zůstal stále venku, protože v odrazu výlohy už tak před minutou spatřil dalšího člověka, který taktéž bude něco chtít.

*ČŠ*

Sirius se v odrazu výlohy na sebe naposledy podíval, aby vypadal důstojně jako hlava rodiny a napůl arogantně se vydal k těm lidem, kteří tam byli kvůli nim. Sirius se celou dobu přívětivě usmíval, všechno to bylo o prvním dojmu, ale každý z části inteligentní člověk musel pochopit, že nikdo není rád, když mu jeho limitovaný volný čas s kmotřencem někdo krátí.

„Paní ministryně," ozval se jako první Sirius, když k ní a její ochrance došel.

„Lorde Blacku," vrátila mu pozdrav.

„Člověku může vlézt do hlavy, když čerstvě zvolená ministryně kouzel dojde za někým jako jsem já téměř jako první," nadhodil Sirius a Amelie se mu snažila vrátit úsměv, ale oba věděli, že Sirius je tu pouze jako nutnost, jak se ona může sejít s Harrym. Věděla to ona a nejhorší pro ni bylo to, že to věděl i Sirius. To on byl ten, který mohl až do sedmnácti každému zabránit ve styku s Harrym, pokud by nešlo o oficiální předvolání k trestnímu činu nebo něco podobného.

„Je to moji milou povinností podniknout takovouto cestu," pověděla Amelia.

„Samozřejmě," kývl Sirius, „v tom případě vás nebudu zdržovat a jestli mohu, doporučuji čokoládovou zmrzlinu, byla vynikající," dokončil svou myšlenkou Sirius, uklonil se a už se otáčel, když jej zastavilo lehké odkašlání.

„Lorde Blacku, jsme oba dospělý, nebudeme si tu hrát nějaké politické hry," pověděla Amelia vážně. „Chtěla bych si promluvit s Harrym Potterem, pokud je to možné."

Sirius jí její vážnost vrátil. „Vaše ministerstvo mě donutí se s mým kmotřencem měsíc nevidět, hlídají ho vaše hlídky, náš vztah musí probíhat přes dopisy a když už konečně jej mám u sebe a můžu s ním podniknout rodinnou procházkou, která je taktéž hlídána samozřejmě, tak přijdete si s ním popovídat? Neberte mě špatně, jsem rád, že jste vyhrála, stát tu Kornelius Popletal, tak bych jej poslal do patřičných míst. Mě politikaření nevadí, beru to jako nutné zlo, abych dosáhl svých cílů, ale nechci tímhle zatěžovat Harryho, než se pro to rozhodne sám."

„Lorde Blacku, oba víme, že setkat se s Harrym až bude v Bradavicích bude obtížně, proto vás prosím, nechte mě si s ním promluvit, pokud se mu nebude má nabídka líbit, samozřejmě vám popřejeme krásný zbytek dne a odejdeme."

„Hm," odfrkl si Sirius a pak pokynul rukou, že ho mohou následovat, „jedno varování, jestli v Denním věštci nebo někde uvidím nějakou kampaň proti mně či Harrymu, už nebudu tak tolerantní k takovýmto setkáním," pověděl svůj požadavek, nebylo to vydírání ani nějaké politikaření, jenom varování, které muselo být pochopeno, dokud si bude Harry přát jeho ochranu, bude ji brát vážně, a to jak před smrtijedy, tak před hady, který svůj falešný úsměv skrývají pod hromadou ještě falešnějších slov.

*ČŠ*

Harry poznal, že nálada bude jiná okamžitě. Před zhruba pěti vteřinami se ještě usmíval, když mu Fleur v potřebách pro famfrpál něco vyprávěla, co už možná zapomněl, co to vlastně bylo, teď se ale podíval přes koště ve výloze, aby spatřil venku stojícího Siriuse s novou ministryní a početnou ochrankou. „Fleur?" bylo jediné co řekl.

„Hm?" otočila se na něj.

„Vypadá to, že budu tvou pomoc potřebovat znova, bude pět set galeonů za rok jako minule dostačující?"

A Fleur okamžitě zamířila pohledem stejně jako on a okamžitě pochopila. „Už mám roční praxi, Harry, to se musí za něco počítat."

„Deset procent nárůst?" nadhodil.

„Já ti nevím," hrála Fleur nerozhodnou, „před tím bylo více benefitů."

„A teď ne? Kývni mi a setkáš se s novou ministryní dříve než tak devadesát devět procent kouzelníků a čarodějek."

„Dobrá," povzdechla si přehnaně, „třeba z toho bude nějaké nové dobrodružství."

„O to se nemusíš bát, můj život není nikdy nudný," povzdechl si taktéž.

„To vskutku není," uznala, „ale i to má mnohé do sebe, potkal si mě, toho si musíš vážit."

Na to se Harry jenom usmál, život mu občas házel klacky pod nohy, ale někdo mu nemohl upřít, že mu také dávat silné spojence.

*ČŠ*

Po typických pozdravech a uctivých, možná trochu nucených slovech se všichni vydali do nějaké konferenční místnosti, která nejspíše sloužila všem ministrům, protože když vešla madam Bonesová dovnitř, prostě jen kývla na nějakého člověka a šla dál, žádné otázky, žádné peníze, prostě jen vešla.

Nakonec se všichni čtyři posadili a Harry se poprvé cítil v lepším postavení při vyjednávání, přece jenom to bylo tři na jednu.

„Chtěl bych vás upozornit, že náš čas je cenný, takže pokud bychom mohli přistoupit rovnou k důležitým věcem," nadhodil Sirius věcně a Harry se v duchu ušklíbl, bylo i vcelku ironické, když bývalí vězeň říká ministryni kouzel, že jeho čas je cenný a její ne.

Amelie Bonesová byla ale profesionál a znalý tanečník mezi kecy, které ji lidé povídají, takže na sobě nedala znát žádnou změnu. „Samozřejmě, děkuji, že jste se se mnou setkal takhle brzy, pane Pottere."

Harry měl sto chutí říct, že neměl na výběr, místo toho jen kývl, ona nebyla v žádném případě jeho nepřítel, a naopak mohla být silný spojenec, nebylo na místě si šlapat po jazyku a říct něco blbého. „Když vás bylo potřeba na onom hřbitově, také jste nás neodmítla, je jenom fér, když vám prokážu tu stejnou úctu," bylo vidět, že pověděl něco dobrého, protože tak nějak všichni kývli.

„Ano, můžeme být rádi, že toto je za námi, ale mnoho je toho před námi, protože všichni tady víme, že to nebyl konec."

„Je fajn toto slyšet, kdybyste potřebovala s tímto pomoci…" ukázal rukou, že nabídne pomocnou ruku v tomto směru.

„I proto jsem tady," začala Amelie, „je očividné, že ministerstvo bude muset projít změnou, neboť schovávání se nám tuto možnou začínající válku nevyhraje, každé oddělení se bude muset více zaměřit na svou práci, aby dělalo, co mělo místo toho, aby jenom mrhalo penězi."

„Jste si jistá, že nechcete začít jednoduššími cíli?" pověděl Sirius napůl s humorem napůl plně vážně.

„Nejsem naivní, lorde Blacku, vím, že toho mám před sebou hodně," ubezpečila jej, „ale stojí za mnou mnoho lidí, jak ukázali volby."

„Mnoho lidí bude stát i za tím, aby byla zmrzlina zadarmo, neznamená to ale mnoho," shrnul Sirius, „byla jste jedinou rozumnou volbou a každý kdo má půl mozku a nemá peníze v Popletalově kapse to musí vědět. Dostala jste volné ruce nad rozbitým hřištěm, důležité bude, co s touto možností uděláte."

„K tomu budu ale potřebovat i pomoc vás," vrátila se obratně k tomu, proč jsem přišla.

Harry si lehce jenom povzdychl. „Co to pro mě znamená?"

„Mnoho zajímavých i otravných věcí, například pozvánku na ministerský bál-," začala Amelie, ale Harry si ji v tento moment dovolil přerušit.

„To je ta zajímavá nebo otravná věc?" na to se Sirius i Fleur lehce zasmáli a možná i Amelie se jemně usmála, zase tolik ji ale neznal, aby tohle vědět jistě. „Nebudeme chodit kolem horké kaše a mazat si med kolem pusy ano? Chcete po mě, abych zvěstoval, že za vámi stojím?"

„Každá podpora je pro mě důležitá," pověděla Amelie diplomaticky.

„A pro mě je důležité bezpečí mé a mých blízkých, pokud mi pomůžete zajistit, že mě nebude chtít nějaký smrtijed zabít, unést nebo obojí dohromady. Že na mě nebude čekat obří bazilišek, stovka mozkomorů a spousta věcí, na které má fantazie prozatím nestačí. Pokud tohle dokážete a k tomu dodržíte to, co jste slíbila při nástupu do své funkce, tak dokážu se sem tam usmát do fotoaparátu, říct pár milých slov, a dokonce se zúčastnit toho vašeho plesu."

To viditelně potěšilo Amelii Bonesovou a následující debata se už vedla trošku příjemnějším směrem nebo se to tak aspoň Harrymu zdálo. On měl ale dvě silné jistoty vedle sebe a Sirius i Fleur, každý jiným způsobem a s jinými znalostmi se hodlali postarat o to, aby nedělal nic špatně a z této zajímavé spolupráce vytěžil co nejvíce.

*ČŠ*

„Myslela jsem, že budeš více protestovat na to co ti paní ministryně nabídla," řekla Fleur, když se dostali konečně k Siriusovi domů, kde Fleur dneska hodlala prý i přespat.

Harry položil prozatím na stůl dort, který Hermioně koupil a přinesl, přišli ale hodně pozdě, takže kromě Krátury už nejspíše všichni spali a ti, co tu nespal,i už dávno odešli. Harry strávil s ministryní kouzel mnoho hodin, a i ten dort nakonec takhle pozdě získal víceméně jenom díky své slávě a penězům navíc, takže místo pozdějšího příchodu na oslavu, přišli prostě jenom hodně pozdě.

„Stále platí, že nemám rád, když musím využívat svou slávu," chtěl, aby bylo zmíněno, „ale nemůžu být stále dítě, jestli pomůže k zastavení smrtijedů to, že řeknu, že Amelie Bonesová je to nejlepší, co Anglii potkalo, tak budu mlít nesmysly stejně, jako když jsem v novinách chválil tebe," mrkl na ni.

„Takže za to mohu já?" zeptala se s rukama v bok.

„Kdo jiný?" vrátil ji to otázkou, „ty a celý ten turnaj jste se postarali o to, že jsem musel pochopit, že jsou jiné způsoby boje než se vydat s mečem proti obřímu baziliškovi."

„A je to špatně?"

Harry jenom pokrčil rameny. „Špatné? Nevím. Pro mě neznámé? Samozřejmě. Nechci, aby to znělo tak, že mě Hermiona nepodporovala a že si začala až ty, ale oba jsme s Hermionou a vlastně i Ronem brzo pochopili, že jsme děti a že polovina lidí nám nebude věřit už jen z principu. To že jsem dítě se podle všech moc nezměnilo, i když bych chtěl vidět všechny ty ‚dospělé' jak se setkají se vším co já. Co se ale změnilo je to, že za mnou stojí lidé, které už musejí ostatní brát vážně, tebe, Siriuse, ředitele, a to znamená i mimo jiné to, že už mohu bojovat i jinak. Jsem z toho nadšený? Nevím. Udělám to ale proto, abych vás všechny ochránil? Rozhodně."

„Víš, že to děláme kvůli tobě," pověděla mile Fleur.

„I proto přijmu víceméně vše, co se ode mě chce, život jde někdy sám tak, jak se mu chce a Sirius mi zrovna dneska řekl, že se člověk musí umět rozhodnout a já se rozhodl, co chci," a podíval se na Fleur pohledem, který značil mnohé, ale nechal na ní, aby si našla v tom, co chce. Jeho zájem musela vidět, ale i ona se musela rozhodnout, co chce a Harry věděl, že dokáže přijmout, i když její volba nebude on, smířil se už s tolika věcmi, že tohle bude maximálně jenom další bolestivá rána, která časem přebolí.

*ČŠ*

Fleur šla do sprchy, Sirius nejspíše rovnou do postele, ale on musel ještě udělat jednu věc, i když ten člověk, za kterým šel, už nejspíše spal také.

Normálně by zaklepal na dveře, ale jelikož měl plné ruce, prostě si jenom nějak loktem otevřel a vstoupil dovnitř. Naštěstí noční obloha přes okno svítila dostatečně, aby se nezabil o nějaký kufr nebo tak. Než ale stihl onen dort postavit na stolek a zase opatrně zmizet, Hermiona se probudila a napůl unaveně se na něj podívala.

„Dobré ráno?" odtušil Harry.

„Děje se něco?" zeptala se.

„No plán byl tě neprobudit, ale nějak mi nevyšel," usmál se na ni, „klidně spi dál, promluvíme si později."

Hermiona se ale poposedla, takže nejspíše zpět do říše snů nechvátala. „Co tu vůbec děláš? Co kdybych spala nahá?" bylo první, co ji zajímalo a Harry by nebyl Harry, kdyby se na ni neušklíbl a nepřiblížil se k její posteli.

„A spíš nahá?" nadhodil a hraně se přiblížil, že ji zvedne peřinu.

„Harry!"

„Dělám si srandu," zasmál se a dal ruce před sebe, že se pro jistotu vzdává. „Můžu?" ukázal na postel, jestli si může přisednout. Když mu to bylo dovoleno, tak si udělal pohodlí. „Promiň, že jsem přišel tak pozdě, byl to náročný večer."

„Sirius mě ujistil, že si to nemám brát osobně, že ale potřebuješ pánskou společnost."

„A měl pravdu, je to trošku zamotanější, ale ve výsledku to bylo přesně to, co jsem potřeboval, pak se tam sice přidala Fleur, ministryně kouzel, támhle dort, hodiny chození kolem horké kaše, ale potřeboval jsem být pryč."

„To kvůli Ronovi?" nadhodila Hermiona, ale usmála se, když i v té tmě poznala, co je na tom dortu napsáno a že je pro ni.

„Chtěl jsem to… moc jsem to chtěl, ale po dnešním večeru? Nevím, jestli na tom vůbec záleží… teda pro mě, tobě to moc přeju, není na světě člověka, který by si to zasloužil více," chytil její ruku do té své a lehce stiskl, ten úsměv, který následně spolu sdíleli řekl nejspíše více, než tisíce zamotaných slov. „Myslím si, že si to ale Ron nezasloužil, ale i když to už není mezi námi takové, je to pořád můj spolubydlící, spolužák a když jsem jej potřeboval po mém boku, většinou tam byl, ale abych tohle pochopil, musel jsem to vidět z jiného, vzdálenějšího úhlu."

„Chceš si o tom promluvit teď?" zeptala se ho lehce.

„Není potřeba," zakýval negativně hlavou, „teď jsem ti chtěl jenom říct, že ti gratuluji a že ti moc přeju tvůj úspěch, vše ostatní počká na ráno."

„Dobře," zase si zpět lehla, ale ne předtím, než se na něj usmála.

„Dobrou noc," popřál ji ještě cestou zpět ke dveřím. Hermiona ho ještě ale zastavila tím, že jej oslovila jménem. „Hm?" zastavil se tedy.

„Tak napůl," bylo jediné co řekla.

„Napůl?" nechápal Harry, o čem se baví.

„No ptal ses mě, jestli spím nahá, tak tady máš odpověď," mrkla na něj a Harry se začal silně smát, bylo to snad poprvé, co se Hermiona připojila do jeho puberťáckých žertů a zrovna dneska ten smích potřeboval.

*ČŠ*

„Prý jste se mnou chtěl mluvit, pane řediteli," pověděl poté, co ho ráno vyrušil Sirius od ranní hygieny tím, že mu přišel říct, že v jednom ze salónků na něj už čeká ředitel Brumbál. Harry nebyl pomstychtivý člověk, jenom měl dneska prostě potřebu si čistit deset minut zuby, bylo to, že se staral o své dásně a ne tím, že chtěl nechat ředitele čekat a každý kdo tvrdil opak, tak samozřejmě kecal.

„Harry," přivítal ho ředitel a zavřel nějakou knížku, co si četl, „knihovna rodiny Blacků mě nikdy nepřestane udivovat, četl sis něco, co napsali oni? Zajímavé počtení."

„Ještě jsem na to neměl čas, poslední dny byly nějak hektické."

„Chápu, posadíš se tu se mnou prosím?" nabídl ředitel místo naproti sobě, jako kdyby byli v ředitelně, ale Harry se tak či tak posadil, přece jenom tu byl jako doma. „Než se dostanu ke své prosbě, cítím potřebu se ti omluvit, protože věřím, že si svůj dopis už dostal."

„Ano, pane."

„Věřím, že si zasloužím zlé pohledy za to, že jsi tam nenašel zasloužený odznak, profesorka McGonagallová je do mě zabodává už dlouho, ale i ona nakonec snad pochopí jako ty, proč jsem to musel udělat."

„A jaký je ten důvod?"

„Určitě to není tím, že by sis to nezasloužil. Myslím, že není na škole člověka, co by si to zasloužil více, a to i když oba známe slečnu Grangerovou říká mnoho, ale i když jsem tentokrát rozhodl o tobě bez tebe, budu tě muset poprosit, aby si s mým rozhodnutím souhlasil nebo jej alespoň přijmul. Minulý rok jsi toho měl dost na práci, ale s lítostí musím říct, že neočekávám, že se to letos zlepší, i proto jsem ti nemohl tuto funkci svěřit, protože Nebelvír bude potřebovat někoho, kdo tam bude stále, což bude problém."

„Nějak to stále nechápu, pane."

„Už minulý rok jsme začali sledování několika vzpomínek, letos jich bude ještě mnohem více, plus, jestli mi budeš chtít pomoci, budu po tobě potřebovat i více věcí, kterým by si nemohl věnovat takovou pozornost jakou si zaslouží."

„Například?" už se Harry chtěl dostat z nějaké teoretické roviny do reálné.

„Mám v plánu dneska navštívit mého starého známého, který nejspíše jako jediný vlastní informaci, která je kritická k úplnému poražení Voldemorta, tuto informaci mi nejspíše ale nikdy nepředá, jak jej znám. Jsme staří známí, to je pravda, než se na to zeptáš, ale tato osoba je dost hrdá, aby přiznala, že tuto informaci vlastní a zvlášť, když je to dost ošklivá informace."

„A mě ji předá?" nechápal Harry.

„Možná bude lepší, když to uslyšíš z jeho úst, ale tvá matka byla úžasný člověk, ať se zeptáš na škole jakéhokoliv profesora, nikdo ti o ní neřekne špatné slůvko a všichni budou dokonce života litovat, že od nás odešla tak brzy… Horácio jakožto bývalí profesor ji znal velmi dobře, vždy se zajímal o nadané lidi a pomáhal jim růst, byla to jeho záliba znát co nejvíce důležitých lidí a většině z nich na toto důležité místo dopomohl sám. Tvou matku by nejspíše dovedl na pozici ministryně kouzel, kdyby měl tu možnost, takovou možnost ale nedostal," na chvilku se Brumbál odmlčel, „věřím, že budete mít mnoho společných témat a také věřím tomu, že udělá vše proto, aby mohl proslavit i tebe."

„I to, že mi předá tu důležitou informaci?"

„Věřím v to."

„Ale neočekáváte, že to půjde rychle," pochopil Harry.

„Upřímně si myslím, že ti to může trvat i celou školní docházku, ale je to něco, co musíme vzít jako fakt."

„A nebylo by lepší to z nějak dostat nějak jinak?" pro jistotu nenadhodil Harry nějakou nelegální metodu.

„Setkal jsem s Horáciem před dvěma roky a pochopil jsem, že udělal vše proto, aby tuto informaci zapomněl, respektive aby na ní nikdy nemusel myslet. Není na světě nejspíše nic, včetně Veritaséra, které by to z něj dostalo, pokud sám nebude chtít. Proto musíš nastoupit ty."

„Dobrá, tak kdy začneme?" nakonec se Harry zeptal na to důležité, jestli byl důvod, že nemohl být prefektem to, že jako jeden z mála dokáže sehnat informaci k poražení Voldemorta, tak se s tím dokázal jednoduše smířit.

„Můžeme začít třeba hned," usmál se na něj nakonec Albus Brumbál a pokynul mu ke dveřím. Harry cítil, že má důležitý úkol, ale možná někdy v daleké budoucnosti si úplně uvědomí, jak moc důležité toto bylo.

Formát pro tisk