Kategorie: Lepší život

Kapitola dvaašedesátá - Díky za vše, Kabuto

Lepší život

Nová stránka 2

 

A/N: Vážení čtenáři, tento díl byl rozepsaný už někdy v červnu a teprve tento týden jsem se dostal k tomu, abych ho dopsal a doopravil, takže se omlouvám, že je i nejkratší ze všech napsaných dílů a možná i za to, že se ta pauza podepsala na kvalitě. Pokud budete tak laskavý, napište ke svému obvyklému komentáři i to, jestli je to stále zajímavé, napínavé, emotivní a tak. V budoucích dnech budu mít snad více času, abych se znovu ponořil do psaní a napsal SNAD i něco dopředu, aby v dalších pauzách bylo co vydávat.
Také bych zde chtěl poděkovat všem těm, kteří stále ty komentáře píšou, jste moje jediná energie, která mě dokopává stále k tomu, abych další díly tvořil, takže... ještě jednou děkuji.

 

 

 

Naruto sedíce na židli jedné z restaurací sledoval zcela nepřítomně nějakou šmouhu na stropě a snažil si urovnat myšlenky. Chce se zvednout a něco tu říct? Chce zůstat sedět a nechat tuto atmosféru říct více, než on by dokázal slovy? Nakonec se ale jeho nohy zvedly a on si musel tiše odfrknout, někdy prostě vaše tělo rozhodne a vás k tomu ani nepotřebuje. Židle za ním krátce a tiše vrzla, ale naprosto to stačilo, aby měl pozornost celého lokálu.

„Myslím, že jsem byl jeden ze šťastlivců, že jsem mohl Kabuta poznat tak dobře," začal svůj nejspíše dlouhý monolog v tomto místě, kde se sešli všichni jeho přátelé a známý ihned po pohřbu. „Kabuto bude vždy spjat s mým životem tím, že započal změnu mého života, která mi dala to nejdůležitější… rodinu. Už první naše setkání ukazovalo, jak úžasným člověkem on je, dokázal vysvětlit věci i hlupákům, jakým jsem v dětstvím byl já a dokázal to vysvětlit tak, že se nikdo nepotřeboval ptát dvakrát… a i kdyby potřeboval, on vždy s úsměvem odpověděl, či to znovu zopakoval. Jeho trpělivost, oddanost a dobrosrdečnost byly jedny z mnoha skvělých vlastností, které on měl. Nebudu tvrdit, že jsme se vždy shodli, byl to můj ‚bratr' a zároveň i rival, tyto role tak nějak vylučují vzájemnou shodu ve všem, ale vždy jsem věděl, že když se rozhodl dělat něco, s čím jsem nesouhlasil, tak to dělal proto, že musí. Kabuto totiž měl ohromné srdce a dokázal milovat jak nás jednotlivce, tak celou vesnici a člověk se prostě o něj musel umět podělit… to jsem ale tenkrát já nechápal."

Naruto se v rychlosti podíval na ostatní a jelikož ho lidé poslouchali, pokračoval dál. „Každý má své zážitky s ním, takže vám teď nebudu vyprávět, co jsem s ním zažil já, to si nechám na potom," usmál se na chvíli, „co bych ale chtěl, abyste věděli všichni, je to, jak zemřel a jaké byli jeho poslední momenty, protože jestli někdo chce pochopit, jaký Kabuto opravdu byl, musí vědět minimálně toto. Boj proti Akatsuki je vždy tím bojem, kdy dáváte svůj život v sázku a doufáte, že budete mít větší štěstí, než soupeř. Ano štěstí. Možná to vidí někdo jinak, ale když stojíte v cestě dvou nesmrtelným lidem, doufáte, že tu nesmrtelnost dokážete zrušit dříve, než skončíte mrtvý. Našemu týmu se to ale nepodařilo," odmlčel se na chvíli Naruto a napil se pití, co měl stále v ruc., „Zkoušeli jsme zdržovat, protahovat, bránit se, možná trochu útočit, ale pak přišel jeden útok a všichni jsme byli na pokraji života a smrti… doslova. Umírání nebolí, to je dobrá informace, protože jsem si to na několik desítek vteřin zkusil. Tento příběh vám mohl vyprávět Kabuto ze svého pohledu a cílem vyprávění bych byl já, protože existoval jeden důležitý moment, který je noční můrou každého lékaře a kvůli kterému nenaspíte mnoho nocí vůbec nic. Možnost. Volba. Rozhodnutí. Říkejme tomu, jak chcete, ale dobře vycvičený shinobi lékař se naučí nebát své smrti, ti nejlepší se naučí nebát smrti ani svých blízkých, ale jedné věci se nikdy jako člověk nenaučíte nebát, a to je volba, koho zachránit. I proto existuje jasný příkaz pro tuto situaci, protože když máte rozkaz či nařízení, pomáhá vám to ve volbě. Ten příkaz zní jednoduše, jako lékař jste vždy priorita. Pokud umřete vy, je konec, nikdo ostatní nevyléčí. Takže ten moment byl vlastně z pohledu rozkazů jednoduchý. Kabuto byl lékař, já byl klinicky mrtvý, on vážně zraněný, on vyléčí sebe, uteče nebo počká si na posily a nabídne jim lékařskou podporu, když ji budou potřebovat. To, co z nás ale dělá lidi jako takové, je že si můžeme vybrat jít proti rozkazům a proti všemu, co jsme se učili, protože nám to za to stojí."

„Nechci se pouštět do filozofování, jestli jsem za to stál, možná mě za to někteří budou tiše proklínat, protože to já jsem ten důvod, proč Kabuto nežije a já ano, ale nejvíce se budu proklínat za to já. Jak už jsem řekl, umírání nebolí, bolí ale to vědomí, že žijete na úkor někoho jiného. Kabuto ale rozhodl a udělal absolutní oběť a já udělám vše proto, abych se svým životem udělal něco, aby to za to stálo, i když vím, že Kabuto by nic takového ode mě nepožadoval, protože když jednou přijmete roli bratra, přijímáte i roli toho, který bude svého sourozence ochraňovat i za cenu svého života," a tímto se opět na chvíli odmlčel a zadíval se na nápoj ve své ruce. „Dovolte mi tímto připít člověku, který položil za to, v co věřil svůj život a člověku, který by měl být náš ideál, jak žít krásný život," a toto byla poslední slova, která hodlal říct, a proto se napil. Jeho gesto poté opakovali všichni a s tím si Naruto sedl. Nebylo to dokonalé, ale bylo to spontánní a bylo to od srdce, stejně jako poslední slova, které měl Kabuto tenkrát v lese k němu.

 

***

 

„Neřekl jsi nám, že jsi byl na nějaký ten moment mrtvý," přišla k němu Tayuya, když ho viděla sedět samotného na jejich zahradě.

„A k čemu by to bylo dobré?" zeptal se Naruto řečnicky jako odpověď, i když věděl, že to nemá ráda. „Myslím, že vážnost situace jste pochopili po úmrtí Kabuta, nebylo nutné tehdy k tomu přidávat i toto."

„Ale-," nedokázala Tayuya říct ani druhé slovo, protože ji Naruto přerušil.

„A navíc, není to poprvé a nejspíše ani naposled," bylo to, kvůli čemu ji přerušil. Možná zněl tvrdě, a to samozřejmě nechtěl, Tayuya byla… Tayuya a to každému stačí, aby věděl, jak moc ji má rád, ale už to není tak jednoduché, jako když jim bylo osm nebo devět. Člověk prostě už neříká všechno všem. Jedna věc, že člověk neříká to, co ten druhý ani slyšet nechce, třeba co dělá Tayuya se Shikamarem za zavřenými dveřmi, druhá věc je něco, co by mohlo toho druhého třeba ohrozit. Mozek je hrozná věc a někdy rozhoduje za nás bez nás, i to byl jeden z důvodů, proč nikdo kromě zainteresovaných nevěděl o jeho Sharinganu. Ne že by jim nevěřil, ne že by záviděli, ale právě kvůli tomu, co mozek dokáže. Bavil se o to se Sasukem a Tobiramou a i když to nechtěli nejspíše moc přiznat, všichni věděli, že je to pravda. Jakmile má člověk jednu šanci, jednu příležitost, změnit přítomnost a vše zlé přetvořit v krátkém intervalu jenom na ‚sen', začne se chovat jinak. Ne protože by chtěl, ale protože mu mozek říká, že může. Čím více lidí bude vědět, že je dokáže zachránit před smrtí, tím budou dělat riskantnější manévry, aniž by třeba chtěli. Mozek a nervová soustava jsou ty, kteří zpracovávají podněty a říkají tělu, co je nebezpečné a co není, jakmile ale mozek bude vědět, že může udělat cokoliv a nic se mu nestane, tělo ztratí pud sebezáchovy. Proto to bylo vcelku jednoduché alespoň z jeho pohledu, dokud to lidé nebudou vědět, budou opatrnější a když se něco náhodou stane, udělá své maximum, aby stihl Izanagi aktivovat včas.

Ale to se dostal myšlenkami úplně někam jinam.

„Štve mě, že jsi v centru dění," povzdechla si, „i proto si moc přeji, aby ses zúčastnil chuninské zkoušky, tam ti nebude hrozit takové nebezpečí jako tam venku a-," spustila Tayuya a Naruto ji znovu přerušil, tentokrát ale něčím, čím se nechala přerušit ráda, a to těmito dvěma slovy.

„Zúčastním se," usmál se na ní.

„Opravdu?" nedokázala zastavit své nadšení.

„Nevím, co přesně ode mě očekáváš, když jsi do ‚mého' týmu dala i tu Kin, ale pomůžu z tebe udělat geniálního jounina, který se svým prvním týmem udělá díru do světa."

„To bych zvládla jen s tebou a nepotřebovala ostatní," zazubili se na sebe po této větě oba, občas ta arogance byla i oprávněná.

„A proč zrovna Kin?" zeptal se přímo, „chápu, že tam nemůžeš dát nikoho z mých známých, přece jenom už alespoň chuninové jsou a jsem jenom rád, že jsi na mě nehodila třeba Konohamara, který se také nedávno stal geninem, ale furt je ta Kin nepřítel."

„Připomíná mi nás," zašeptala Tayuya, ale Naruto ji stejně slyšel. „Člověk na konci svých možností přijme každou nataženou ruku, a ne každý z nás měl štěstí, aby přišla ta tvoje," a s tím k němu přistoupila blíže a jeho ruku si vzala do své. „Ano víme, že to nebyla přímo tvoje ruka, ale že to vymyslel Danzo a tak dále, ale to není důležité, protože jsi to byl ty, kdo se o nás staral… co tím chci říct, je to, že ti vděčíme, že jsi to byl ty, protože kdyby přišel někdo jiný…"

„Myslíš, že Kin také čekala na pomoc, akorát ji našel první Orochimaru?"

„Můžeme se jí na to zeptat," usmála se na něj a teprve teď se jejich ruce rozpojili. „Nechci po tobě zázrak, třeba se to k tomu ani nedostane, protože Jiraya řekne, že jí není pomoci, ale pokud to Jiraya povolí, ocenila bych, kdyby ses pokusil pomoci ještě někomu dalšímu."

Naruto si na toto jenom pro sebe krátce kývl a postavil se. „Jestli by tě to udělalo šťastnou, došel bych na konec světa, pro tebe i pro celou mou rodinu… tohle… tohle je jen maličkost," a s těmito slovy ji lehce poplácal po rameni a zamířil domů, na všechno tohle se musel připravit.

 

***

 

„Mohu dál?" zeptal se Naruto poté, co mu jeho ‚kolega' otevřel dveře.

„Jo jasně," pustil ho dál Suigetsu bez nějakého protahování a následně i za ním zavřel.

„Nemám tolik času a ani jeden z nás nepatříme k těm, co by chodili kolem horké kaše," začal Naruto a když viděl souhlasné kývnutí, tak pokračoval. „Mám pro tebe tvou první oficiální misi, jestli máš na ní čas," tím samozřejmě naznačil to, že dělá posla mezi Mizukage a Listovou.

„Poslouchám," bylo vše, co Suigetsu řekl. Pouze toto jedno slovo.

„Tvrdil si, že tvůj bratr zemřel se všemi zbývajícími meči, jestli je to pravda, budeš se muset vydat sehnat něco s jeho DNA."

„Chceš ho nechat oživit?"

„Věřím, že se s ním chceš sejít… i když jen takto… a oba chceme mít všechny meče pohromadě, tudíž je na místě, aby ses vydal sehnat něco, co nám pomůže jej oživit a když už v té Mlžné budeš – nebo kdekoliv jinde – tak můžeš se pokusit sehnat i další bývalé šermíře, o Zabuzu se postarám já."

„Dobrá, vydám se co nejdříve na cestu," odsouhlasil to Suigetsu, „ale naše dohoda stále platí, jakmile ty meče seženu, mohu si vybrat jakýkoliv meč a stanu se oficiálním velitelem této šermířské generace."

Naruto ho jenom odmávl. „Věř mi, že je mi to jedno, který meč si vezmeš, i to že budeš vedoucím, co mi ale jedno není, je to, že jsme ztratili už mnoho času, teď je tu Tobirama Senju, takže s naším plánem pohneme."

Suigetsu mu jenom zasalutoval a Naruto se trochu ušklíbl a pak zamířil znovu ke dveřím. „Nechám teda zbytek na tobě," a s těmito slovy odešel, ještě měl přece jenom pár věcí na práci.

 

***

 

„Pošlete ho dál," uslyšel Naruto a za pár vteřin mu jeden z ANBU ukázal, že může vstoupit. „Naruto," přivítal ho Hokage s úsměvem, „už je to nějaká doba, kdy jsi mě přišel navštívit domů, a ne do kanceláře."

„Pokud ruším…" schválně nedokončil.

„Vůbec ne, jenom jsem si četl před spaním, posaď se a povídej, co tě sem přivedlo."

„Chtěl jsem si popovídat bez toho, aby nás kdekdo poslouchal," Naruto nemusel zmiňovat jméno Danzoa, aby byl pochopen.

„Chápu… ANBU," ukázal rukou Hiruzen a všichni zmizeli pryč, Naruto ale nebyl Karin, aby věděl, jestli stejně neposlouchají, furt to bylo ale lepší než v kanceláři. „Tak povídej."

„Ať už bude Kin se mnou v týmu nebo ne, budu trošku namyšlený a dovolím si tvrdit, že se dostanu až do třetího kola těchto zkoušek a budu mít tedy měsíc na trénink. Rád bych požádal v tomto měsíci o možnost zamířit do Písečné."

„Víš, jaké ti hrozí nebezpečí že? Akatsuki vždy rádo využije možnosti, že nejsi plně chráněn."

„Vezmu s sebou Karin, Sasukeho, Ameyuri a klidně i Tobiramu-sama, abych byl dostatečně chráněn a věděl, jestli se někdo blíží. Není to tak, že chci jít sám, naopak trvám na tom, aby šel někdo se mnou, jsem si plně vědom rizika, ale jestli chci mít větší možnost porazit Akatsuki, potřebuji trumf a myslím si, že jej najdu v Písečné."

„A to je?" nechal ho Hokage pokračovat v jeho tempu vyprávění.

„Jed," řekl Naruto jednoduše, „věřím, že Sasori dodával protilátky svým partnerům a nějak posiloval jejich imunitu na známé jedy, protože tak bych to dělal já, kdybych byl odborníkem na jedy a byl ve skupině extra silných shinobi, který ale i přes svou sílu můžu mít svou slabinu právě v tom, že zemřou na jediný škrábanec. Sasori je ale mrtvý a na světě je už je pouze jeden větší odborník, než byl on."

„Chiyo-sama. Chceš, aby ti předala své znalosti nejsilnějších jedů, o kterých neví nikdo?"

„Ano," začal Naruto souhlasem, „Tsunade mě už nějaké roky trénuje, ale všichni víme, že ze mě nikdy nebude druhá Shizune, ale svou odolnost vůči jedům cvičíme pravidelně, stejně jako znalosti, jak vyrobit něco, co mě případně zachrání, když to schytám něčím novým. Tsunade ví, že mě musí naučit základy tak nějak všeho, protože nikdo neví, čím to schytám příště."

Hiruzen si jenom povzdechl, pokus o krádež Narutovi ruky stále silně v paměti. „Dokázal jsi přemluvit mnoho lidí k věcem, které by nikdo neočekával, že s nimi budou souhlasit, takže věřím, že je v tvé moci přemluvit i Chiyo-sama," co Hiruzen neřekl, bylo to, že jenom díky této schopnosti překecání každého Narutem, nechal Tayuyu dát Kin do týmu s ním. „Myslím, že je dobrý nápad, že ty jako šermíř budeš mít přístup k něčemu, co ti pomůže tvé protivníky dostat a pokud jsi ochoten sebou vzít i ochranku, věřím, že budeš v bezpečí, jak jen to půjde."

„To budu."

„Nech mě o tom pár dní přemýšlet, je čas, než začne chuninská zkouška. Rád bych zrovna v tomto neudělal žádnou chybu," pověděl po chvilce Hokage.

„Nic jiného si ani nepřeji," usmál se Naruto a vstal. „Hokage-sama," uklonil se s vděčností a zamířil ke dveřím. Teď už zbývalo jenom čekat, co řekne Jiraya na téma Kin.

 

***

 

Celé to bylo jenom divadlo, Jiraya nastoupil do cely s Kin ve velké parádě s celým tím žabím žaludkem nebo co to mělo být, kde dokázal poznat, jestli mu lidé lžou nebo ne. Na to tu klidně ale mohla být Karin, která dokázala všechno tohle a ještě mnohem více a to nemusela dělat vůbec nic navíc. Jednou to ale bylo tajemství, takže si tu Jiraya rád zvětšil ego, když byl oficiálně požádán, aby tento výslech vedl. Jediná škoda byla, že tyto techniky dokážou odhalit pravdu od lži, ale pokud člověk nepromluví, je to úplně zbytečné, takže Naruto doufal, že Kin bude mluvit. Alespoň pro Tayuyinu radost, že ji toto vyšlo.

Kin ale nadšená rozhodně nebyla, to bylo očividné, přece jenom jestli někoho Orochimaru nesnášel, byl to Jiraya a teď to měl být on, kdo rozhodne o tom, jestli bude ve vězení do konce svého života nebo ne. Život byl v těchto věcech ironický, to věděl Naruto moc dobře, když už vás srazí na zem, udělá to tak, abyste trpěli ještě více. Ještě tu chyběl Sasuke, její předešlý cíl, aby tu byli všichni, které nejspíše nejvíce z této vesnice nesnášela.

„Budu ti pokládat jednoduché otázky a doporučuji ti, abys na ně odpověděla," řekl Jiraya, když ji dostatečně uvěznil v oné technice.

Kin se jen zamračila, žádné slovo z ní ale nevyšlo.

„Jak už jsem ti vysvětloval," pokračoval Jiraya, „dostáváš jedinečnou příležitost, proto by ses ji měla chopit."

„Tak ať už to mám za sebou," odevzdaně řekla Kin a to nejspíše Jirayovi stačilo.

„Co si myslíš o Orochimarovi?" začal Jiraya zlehka ale zároveň tím, co je všechny zajímalo.

„Takže jste jej ještě nezabili?" lehce se Kin zasmála, „čekala jsem od vás více."

„Přála by sis ho mrtvého?"

„Jako mrtvý si pro mě nemůže dojít. Věřím, že si myslíte, že celé tohle vězení je chráněné a to všechno, ale kdybych mu o to stála, zabil by mě tu v jakýkoliv den... a váš ‚svatý' Hokage to ví a také ví, že s tím nic nemůže udělat."

Naruto věděl, že pokud je Karin doma, tak by se sem Orochimaru nedostal, ale v jiné dny to bylo možné a tak nějak to bylo děsivé.

„Takže si tu přeješ zůstat?" zeptal se Jiraya s nadzvednutým obočím, „v tom případě můžeme tento rozhovor ukončit."

„Počkejte," řekla Kin rychle, „chcete mě pustit?"

„Mám možnost ti dát příležitost," opravil ji Jiraya, „vše to záleží na tobě a tvých odpovědích."

„Když budu spolupracovat?"

„Je mi jasné, že o Orochimarovi a jeho operacích nevíš nic důležitého, byla jsi jenom pěšák a ty maličkosti, které tušíš, jsou stejně bezvýznamné po těch třech letech. Takže když nám řekneš nějaké jeho skrýše, pošleme tam někoho na pozorování, třeba z toho naši experti něco zjistí, ale jinak nám asi nic zajímavého nepovíš. Hokage po tobě požaduje něco jiného, loajalitu a oddanost."

„Proč já?" zeptala se s podezřením, „pochybuji, že pouštíte všechny nepřátele."

Jiraya si na to jenom odfrkl, jako kdyby řekla něco vtipného a absurdního zároveň. „Můžeš poděkovat těmto dvěma," ukázal na Naruta s Tayuyou, „z nějakého důvodu udělali mnoho z mého pohledu zbytečných kroků, abys tuto příležitost dostala. Myslí si, že jsi schopná se pod jejich vedení připojit a prokázat svou oddanost této vesnici. Mají pravdu?"

Kin chvilku koukala překvapeně, ale pak řekla slovo, které ji mělo změnit život: „Ano."

„Opravdu? Tak se přesvědčíme pár dalšími otázkami."

Tayuya se ale v tuto chvíli podívala na Naruta s úsměvem, který značil jediné, zase se jí podařilo to, co si usmyslela a Naruto ji to tak moc přál, že nemohl nic jiného, než se na ní usmát také.

 

***

 

Bylo zvláštní dostat informaci, že v jeho sídle je nějaká návštěva… nebo zvláštní, občas za ním někdo přišel, třeba Tsunade, Hanabi, ale tentokrát ta návštěva nepřišla za ním, ale pouze navštívit jeho sídlo. Naruto tedy vyrazil ven a zamířil k náhrobku, kde navždy odpočívalo Kabutovo tělo a zastavil se na uctivou vzdálenost od člověka, který přišel položit květinu.

„Neruším?" zeptala se ona osoba, aniž by se na něj podívala.

„Samozřejmě, že ne," odvětil Naruto okamžitě, „Kabuto byl vážený člověk, každý jeho známý je tu vítán, aby mu řekl, co si přeje," Naruto samozřejmě nebyl jiný, taktéž tu každý den něco Kabutovi vyprávěl, i když všichni věděli, že neuslyší nikoho, ale jak tvrdil Tobirama, víra je otázka jenom toho, v co věříš a ne jestli je to pravda.

Ansatsu jenom kývla, zašeptala pár slov, které Naruto ani nepostřehl, lehce se uklonila a pak se na něj konečně podívala. „Neposadíme se?"

Naruto se na moment podivil, že si zrovna s ním chce promluvit, ale rychle ukázal do míst, kde měla jeho rodina pár laviček.

„I když je moje pravá totožnost velkým tajemstvím, chci abys něco věděl," začala Ansatsu, když se uvolnila na oné lavičce, „Kabuto byl pro mě více než jenom další shinobi ze stejné vesnice, Kabuto byl vlastně ten, kdo nastartoval osud ‚Ansatsu' jako takové."

„Jeho poslední slova směrovaly i k tobě, víš?" pověděl Naruto s jakýmsi úsměvem a smutkem zároveň. „Pověděl mi, že moje mise nastartovala něco, co zachránilo více lidí, než si vůbec myslím."

Ansatsu si ale místo rychlé odpovědi sundala masku, měla samozřejmě Henge, takže nikdo nemohl poznat, kdo skutečně je, vypadala prostě jako nějaká obyčejná slečna, která by zapadla naprosto všude. Co ale poznat bylo, byly její výrazy obličeje a to nyní potřebovala, chtěla aby Naruto poznal, že když mluví o Kabutovi a o tomhle, že je šťastná, což by za maskou nikdo nepoznal. „Divím se, že se o mě vůbec zmínil."

„Kabuto měl velké srdce, dokázalo nás vměstnat úplně všechny," usmál se Naruto znovu.

„Myslím, že tohle jste měli oba podobné…" vrátila mu úsměv, „ale abych se vrátila k tomu, co jsem ti přišla říct. Kabuto měl pravdu, tvá mise přivedla domů i kromě tvé rodiny i mě."

To bylo samozřejmě pro Naruta překvapením, ne že by si pamatoval vše, co se na té misi událo, byla to přece jenom spousta let a i kdyby za nimi šel nějaký ninja, on s nulovými schopnostmi by stejně o něm nevěděl. „Pochybuji, že jsi ale byla ty někdo bez domova, kdo potřeboval pomocnou ruku od nás."

„Ne to ne," ušklíbla se Ansatsu lehce, „už i v té době jsem byla známá, i proto tohle všechno tajemství," ukázala na svůj vzhled, oblečení, masku a ostatní, co ukrývalo její osobu, „ale jak už jsi zjistil i silní lidé občas potřebují pomoc. Kabuto mě tenkrát zachránil a podal mi pomocnou ruku, která říkala, ať se přidám k Listové… no a já ji stiskla."

„Hehe," zasmál se Naruto, „v tom případě nevím, z čeho pramení ta vděčnost ke mně."

„Byla to tvoje mise."

„Stejným způsobem bys mohla děkovat i Zemskému pánovi, kdyby on nedal peníze na Listovou, tak by tamta mise neměla dostatek financí na vzniknutí."

„Pravda, ale to nejdůležitější nebylo to, že jsi tu misi nastartoval ty nebo Danzo nebo Hokage nebo kdo ví kdo, ale tu změnu co si započal."

„Změnu?" nechápal Naruto.

„Kabuto se mnou několikrát spolupracoval na misích, hlavně v počátku mého přidání se k této vesnici a pověděl mi, že mě zachránil jenom kvůli tobě."

Nyní Naruto nechápal ještě více.

„Kabuto než si ho poznal byl výborným špehem, což samozřejmě víš. Měl tolik masek, tolik osobností, že se dokázal chovat přirozeně v jakékoliv situaci. Když dostal úkol být namyšlený frajer bez emocí, byl takovým, když hrál roli milého doktora, byl obdivován všemi, protože svou rolí doslova žil. Vím, že jsi ale toto změnil. Kabuto když tě dostal za úkol, měl hrát roli jakéhosi staršího bratříčka, co tě doprovodí po světě, naučí tě věcem, nasměruje tě ke správným dětem, které by se mohli přidat do Listové a jakmile ta mise skončí, měl obrazně zaklepat hlavou a vrátit se ke své osobnosti shinobiho, který žije podle pravidel. On tak ale neučinil," podívala se na něj Ansatsu, „přišel domů změněný tebou natolik, že okamžitě zamířil za Danzem a řekl mu, že ví ještě o někom, komu hrozí nebezpečí a že ví jak mě zachránit."

„Myslím si, že by tě nahlásil tak či tak."

„Mýlíš se," pověděla Ansatsu nekompromisně, „Kabuto mi toto potvrdil a i kdyby ne, tak i když jsem nebyla nepřítel naší vesnice, byla jsem někdo, kdo patřil jinam a je politika skrytých vesnic se moc necpat do cizích věcí. Kabuto ale když poznal tebe, probudil v sobě to, jaký byl, než se stal shinobim a vybojoval si možnost jít na misi, kde mohl zachránit mě. Co tímhle chci říct," pověděla a vstala z lavičky, „je to, že jsem ti moc vděčná a omlouvám se, že jsem nebyla v některých věcí důslednější, kdyby jsem byla stejně bojovná jako Kabuto, mohla mise ve Vlnkové dopadnout jinak," a s těmito slovy se uklonila, tím úklonem který člověk provádí tomu, koho si velmi váží.

Naruto na ní chvilku koukal s otevřenou pusu, pak ale promluvil. „Mise ve Vlnkové z nás udělala silnější, takže jak se říká, vše špatné je k něčemu dobré. A navíc i ruku už mám jinou, takže…" pokrčil Naruto rameny. „Ale i já jsem byl dítě a můj vztek nebyl až tak úplně oprávněný asi… jsme shinobi, plníme mise, které dostáváme, jestliže ta vaše byla přimět Gatoa ke spolupráci, udělali jste k tomu potřebné kroky, naší vesnici se daří lépe poté, co jsme využili jeho peněz k lepším účelům a pomoci Vlnkové zemi, která je momentálně naším spojencem."

„Nic nemělo být důležitější než nová generace, ďábel ať vezme peníze!"

Na to se jenom Naruto usmál, tohle byla ta Ansatsu, kterou měl rád, jeho bývalá učitelka a sparing partner Ameyuri. Chvilku ještě oba mlčeli, a i když ji Naruto pokynul, že už se nemusí klanět, zůstala Ansatsu ještě chvíli v této poloze, než se na něj znovu podívala. „Mám doma nějaké fotky i s Kabutem, nechceš se podívat? Můžeš si i nějakou vzít," usmál se na ní.

„Nic by mi neudělalo větší radost," vrátila mu úsměv. A s těmito slovy se oba vydali dovnitř, oba s podobnou myšlenkou, že kdyby nebylo Kabuta, tak by tyto dva nikdy neudělali ten první krok, aby společně zapomněli na všechno zlé a věnovali se tomu, co bylo důležité.

 

 

 

Sportovní potřeby a vybavení pro sportovce

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, - odpovědět

ahoj, delší dobu jsem nepsal, přiznám se ani nečetl, zabrousil jsem do anglických vod, ovšem vždycky se rád vrátím sem za tebou.
kapitola byla plná emocí a zázraků, jako vždycky, bude určitě super, když budeš pokračovat v psaní, na to abysme zjistili, jestli ti to už nejde jako dřiv nestačí jeden díl, který byl super od začátku do konce :)
určitě pokračuj dál v psaní, byla by škoda přerušit takovéhle skvělé dílo 1
díky za kapitolu a měj se hezky, zase se někdy ozvu. Sidd 1

, - odpovědět

Pěkná kapitola, neměl by ses podceňovat píšeš úžasně a se po každé těším na další 1

, :) odpovědět

Hezká kapitola... taková další rozjezdovka na nějakou akci, že? A co se týče tvé žádosti... ano, kapitoly jsou stále zajímavé a emotivní... tak se nepodceňuj.. Díky za kapču a přeji ti příjemnou návštěvu múzy.. ;)

, - odpovědět

Absolutně nechápu jak jsi dokázal udělat z smutné kapitoly šťastnou :D. A BTW kdy bude další ???? :D

, - odpovědět

Hezká kapča
Kdy bude další?
3 10