Kategorie: Lepší život

Kapitola jednašedesátá - Už nikdy více

Lepší život

Nová stránka 1

 

 

 

Naruto věděl, že toto je jakási povinnost a zároveň i gesto, které se mezi shinobi dělalo, ale stejně by byl radši teď na cestě domů a nestál zde v chrámu Ohně. Anko samozřejmě musela oznámit oficiálně, že mise skončila ‚úspěchem‘, i když by to tak nějak mohla udělat i po vysílačce. Ne že by to Naruto nechápal, Chiriku a jeho chrám byl zachráněn právě tím, že si někdo vzpomněl, že by mohli být v nebezpečí a tím, že sem někdo byl ochoten poslat jejich tým, bez nároků na jakoukoliv kompenzaci. Bylo tedy tak nějak jasné, že Chiriku bude chtít poděkovat těm, co zbyli, to také byla jakási povinnost, i když Naruto v tomhle ohledu mohl říct stoprocentně, že Chiriku rozhodně není typ, který by to dělal jenom proto, že musel, ale že mu opravdu na všech spojencích a přátelích záleželo.

Chiriku ještě nějakou dobu klečel a nejspíše se modlil za bezpečný odchod padlých. Naruto se s vírou jako takovou nesetkal, takže nevěděl, jak moc to funguje a v co zde lidé věří. Reinkarnace? Možná jenom to, aby tam v posmrtném životě byli šťastní a nikdo je netahal zpět na zem, jako zde Tobiramu. Ten ale nevypadal naštvaně… otázka byla, jestli by to on na Tobiramovi poznal a jestli bude šťastnější tady nebo tam.

„Rád bych poprosil ještě o jednu laskavost,“ řekl Chiriku poté, co vstal a otočil se na ně.

Anko mu jenom kývla hlavou, nikdo z nich neměl moc konverzační náladu.

„Chtěl bych jít s vámi a podílet se na pohřbu, je to to nejmenší, co mohu udělat a něco, čím můžeme ukázat svůj vděk.“

Anko byla jounin a jako taková, věděla, že zlepšení diplomatických vztahů mezi Listovou a chrámem Ohně je vždy dobré a na takovou nabídku se vždy kýve hlavou, ale i přesto se ona podívala nejdříve na Naruta, jestli s tím souhlasí. Naruta tohle gesto potěšilo, možná že i po jeho případném nesouhlasu, by k tomu nakonec svolila, ale byl rád za to gesto.

„Budeme za to rádi,“ řekl Naruto.

„Hokage-sama vás jistě rád uvidí, Chiriku-sama,“ potvrdila následně Anko.

„Děkuji,“ uklonil se jim Chiriku, „dojdu si sbalit věci a můžeme vyrazit, jestli něco budete potřebovat, někdo z mnichů vám bude k dispozici.“

Naruto v tom zbývajícím čase zamířil za Tobiramou, který stál uprostřed jakési chrámové zahrady. „Necítíš se zde špatně?“ musel se zeptat.

„Protože jsem mrtvý?“ odtušil Tobirama.

„Ne přesně jak bych to nazval…“

„Nemám komplexy z toho, že jsem zemřel,“ odmávl jeho starost o možné divné téma, „a jinak jsem tu jako Hokage i několikrát přebýval, takže jsem tu i po smrti vítán, i když to možná nesedí moc s tím, v co někteří lidé věří.“

„Jestli jste tu byl jako Hokage, museli lidé, co tu byli dříve vědět i o vaší technice ne?“

„Tohle bylo téma, které se neprobíralo, víra ať je jakákoliv, je založená na tom, že věříš tomu, čemu chceš a snažíš se možná i ignorovat důkazy,“ pověděl Tobirama cynicky, „jestliže někdo věří v to, že existuje nějaké zlé místo pro hříšníky a já bych přivolal toho největšího zločince a on by jim řekl, že se má v posmrtném životě hezky, jak by to tu vzali?“ Naruto okamžitě pochopil, že to byla řečnická otázka, a tak na ní neodpověděl. „A navíc, kdyby lidé věděli, co to máš za masku, asi by tě přijali stejně, moje technika možná zasahuje do něčeho, co se nesluší v kontextu s mrtvými, ale tvoje

technika porušuje tu hranici ještě mnohem více, protože ti může přivolat kohokoliv bez kontextu na to, jak byl zabit.“

„Je dobré tedy, že ji mám já a ne Orochimaru, který také zná vaši techniku.“

„Až budeme doma, podívám se na to a případně vymyslíme nějakou pečeť na to, aby ji nikdo kromě tvé rodiny nemohl používat.“

„To zní jako plán,“ souhlasil Naruto a následně zůstali mlčky oba v oné zahradě. Nebylo to tak, že by neexistovalo další téma, o kterém by se mohli bavit, spíše na to nebyla jen vhodná doba.

 

***

 

Naruto jednu věc věděl s předstihem, že u brány nebo někde tam na něj bude čekat každý dostupný člen z jeho rodiny. Byla to taková jistota, když Anko kontaktovala Listovou a řekla jim, co se stalo na této misi a Naruto tak nějak věděl, že Hokage nebo někdo z jeho kanceláře kontaktuje i jeho ‚klan‘. Nebyla to podmínka, bylo to ale opět něco, co se dělá.

To, že měl pravdu se dozvěděl samozřejmě vzápětí, když on a to, co zbylo z jeho týmu a další dva týmy, které s nimi šli jako doprovod plus Chiriku se dostali na dohled od brány, kde kromě jeho rodiny stál i někdo nečekaný.

„Hokage-sama,“ podivila se Anko a uklonila se, což podobným způsobem napodobili i ostatní.

„Je mi moc líto, co se stalo,“ pověděl Hiruzen, když přistoupil blíž a položil ji ruku na rameno a podíval se tak nějak za ní na dvě mrtvá těla jeho jouninů, kteří tuto děsivou bitvu nepřežili.

„Zemřeli jako hrdinové,“ pověděla Anko a bylo vidět, že dělá vše, aby zabránila emocím.

„To ano,“ souhlasil smutně Hiruzen a přistoupil k Narutovi, kterého nečekaně objal. Hodně lidí vědělo, že takový vztah mezi Narutem a Hokagem někdy existoval, ale málokdo – včetně Naruta – očekával, že se něco takového stane tady a teď. „Moc mě to mrzí, Naruto,“ a s tím se podíval na masku, kterou Naruto na sobě měl a kterou poznával jako jednu z mnoha, co byla v Uzumaki chrámu.

„Děkuji, Hokage-sama,“ a s těmito slovy si skousl ret, aby nevydal vzlyk. To že pláče nikdo vidět nemohl, „Úkol jsme splnili,“ bylo jediné, co ze sebe dokázal momentálně dostat.

Hokage okamžitě pochopil, že tenhle oficiální přístup je jenom emocionální ‚maska‘, která chrání stejně dobře jako ta opravdová, co měl momentálně Naruto na sobě. Hokage tedy na to přistoupil a tamto vše ostatní nechal až budou v soukromí. „Ibiki,“ zavolal na jednoho z lidí, kteří jej sem doprovodili, „vezmi si to, co zbylo z toho Hidana a dostaň z něj vše,“ dodal s tak silným důrazem na poslední slovo, že to všechny zaskočilo.

„Tělo Kakuzu přinese tým Kakashi až to vyřeší na místě,“ vysvětlila Anko proč táhnou jen jedno ‚tělo‘.

„Samozřejmě,“ kývl Hokage, přesně takhle mu to bylo i předáno vysílačkou, „Anko, přijď za mnou až budeš připravená a Naruto ty…“ podíval se na stále nehybného Naruto, „čeká na tebe tvoje rodina, myslím, že tě budou chtít také obejmout,“ a s těmito slovy a žádným intervalem, kdy má přijít jej poplácal po rameni a otočil se na Tobiramu. „Budete mi muset sensei vysvětlit, jaký je váš plán tentokrát.“

„Vše se dozvíš časem, Hiruzene, nyní ale doprovodím Naruta domů,“ bylo vše, co k tomu Tobirama řekl.

„Dobrá,“ souhlasil Hokage nakonec, „zatím pošlu tým, aby dal vědět o pohřbu.“

„Hokage-sama,“ zastavil ho Naruto, „měl bych na vás prosbu.“

„Poslouchám, Naruto.“

„Chci, aby se pohřeb Kabuta konal u nás, klidně i Muty, jestli si to klan Aburame bude přát, ale chci, aby Kabuto odpočíval u nás… u sebe doma… se svou rodinou… navždy.“

„Jako by se stalo, předám tuto informaci.“

„Klidně ať přijde celá vesnice, jestli o to bude stát,“ dodal ještě Naruto, nebude limitovat nikoho, tohle není o něm, o jeho rodině, tohle je o Kabutovi.

Hokage se na něj naposledy s bolestí vypsanou ve tváři usmál a dal jakýsi rozkaz tomu, aby se všichni rozpustili a Chiriku šel s ním. Naruto ale zůstal stát, ostatní lidé z jejich společné jednotky ho poplácali naposledy po rameni, někteří se mu snažili věnovat úsměv a pak když se to trošku uklidnilo, rozběhla se za ním Matsuri a Tayuya, které do teď trpělivě čekaly opodál, než si Hokage vyřeší své záležitosti. Obě jasně červené oči od pláče, ale ani jedné z nich to nevadilo, nikdo z jeho rodiny si nepotrpěl na make-up nebo něco podobného.

„Jsi v pořádku?“

„Jak ti je?“

„Moc mě to mrzí“

„Je nám to tak líto“

„Můžeme pro tebe něco udělat?“

To byly otázky a věty, které na něj mířili a on se začal za chvíli ztrácet, kdo říká co, a kdy, a tak udělal jedinou rozumnou věc, obě dvě si je přitáhl k sobě a silně obejmul. V tento moment byl svět alespoň ještě trochu v pořádku.

 

***

 

Tayuya potřebovala cokoliv, jakéhokoliv rozptýlení, aby nemusela myslet na to, co se stalo a co musí teď Naruto prožívat. On teď teda spal, o to se pomocí genjutsu postarala, možná že se na ní Naruto bude za to chvíli mračit, ale oba věděli, že to potřeboval a když už uměla genjutsu, které bylo postavené na příjemném spánku, nebyl důvod ho nepoužít.

To kam teď míří, měla naplánováno na tento den tak či tak, ale nepočítala s tím, že se Narutova mise změní v noční můru. Jednou ale tento plán započala a možná výsledek tohoto plánu teď Naruto potřeboval více než kdy předtím.

Jelikož měla s Hokagem zařízenou schůzku, nemusela čekat vůbec na nic a rovnou s uctivým zaklepáním vstoupit dovnitř.

„Přesně na minutu,“ usmál se na ní Hokage za stolem, i když Tayuya pochopila, že v jiné dny by se usmíval asi více. „Prosím, posaď se,“ a Tayuya tak učinila. „Musím přiznat, že to, co si mi přinesla, mě překvapilo, mohl jsem se na to zeptat Shikaka, přece jenom sis na to sehnala jeho svolení, ale budu rád, když mi to vysvětlíš ty.“

„Kde mám začít?“ zeptala se Tayuya.

„Od začátku? Nebo od místa, od kterého to půjdu nejsnáze?“ nabídl Hokage.

„Naruto potřebuje získat titul chunina, aby v jeho životě vznikl jakýsi vnitřní klid,“ prozradila Tayuya, „myslím, že v tento moment nemá ani víru ani chuť se kdykoliv jakékoliv zkoušky zúčastnit, protože nevidí důvod, ale já nejsem ta, co by vzdávala věci, když se objeví první problém.“

„Naruto má samozřejmě právo se zúčastnit chuninské zkoušky, pokud splní veškeré prerekvizity, nemůže mu v tom nikdo zabránit,“ souhlasil Hokage.

„Oba víme, že to není o tom zúčastnění, ale o tom, co to přinese či spíše nepřinese.“

„Souhlasím s tebou, jako jsem předtím souhlasil s Tsunade a i některými ostatními. Naruto si titul zasloužil na těch zkouškách, kdy zaútočil Orochimaru, ale hodnocení probíhá čistě z toho, co člověk předvede na soubojích a on nedostal příležitost tam nic ukázat, tudíž mě ani nepřekvapilo, když ti, co měli hodnotit, se rozhodli, jak se rozhodli.“

„Tentokrát se ale tak nestane,“ věděla Tayuya jistě.

Hokage ji musel dát tiše za pravdu, tím že budou v této chuninské zkoušce zastoupeny všechny hlavní země a pár vedlejších, neexistuje mnoho šancí, aby někdo Naruta neprotlačil. Jasně furt hodnotilo hodně lidí a někteří i třeba tací, kteří moc netuší, kdo Naruto je, ale jelikož bude hodnotit několik jouninů, ostatní Kagové, Zemský pán, tak Naruto bude povýšen už jenom díky tomu, že se zúčastní, protože každý znalý věděl, jak je Naruto silný a kolik shinobi třídy S už porazil nebo pomohl porazit. „Nemůžu říct, že to nemáš v tomto ohledu vymyšlené, naplno chápu i Hanabi Hyuuga v tvém týmu, Hanabi bude jistě šťastná, že se může zúčastnit zkoušky se svým idolem a učitelem a věřím i tomu, že se bude chtít vytáhnout a dosáhnout na povýšení spolu s ním, proč ale zrovna tento třetí člen?“

Tayuya kývla, že chápe jeho otázku, i ona nad tím přemýšlela dlouhé dny. „Věřím, že bych si mohla vzít někoho ze zálohy, někoho z akademie nebo tak, ale nejdříve jsme přemýšlela, že bych sehnala někoho, koho Naruto zná, všichni jeho přátelé jsou už ale dávno chuninové, a i když věřím, že by byla sranda přihlásit Ameyuri… tento humor by se mnou mnoho lidí jistě nesdílelo.“

Hokage se ale ušklíbl, takže to brala jako lehkou výhru.

„A pak si Karin vzpomněla na to, že v této vesnici je ještě někdo, kdo by do tohoto týmu zapadl.“

„Kin Tsuchi,“ přečetl si znovu Hokage jméno, které jej stále překvapovalo. „Je ti jasné, že je ona zločincem, který si odpykává trest ve vězení na neurčitou dobu.“

„A také od Shikaka-san vím, že je tam na dobu neurčitou, protože věříte, že jednoho dne se vzdá své věrnosti k Orochimarovi a vy ji tak budete moct propustit, nebo se mýlíme?“

„Za útok na vesnici se ale nedává tříleté vězení, kdyby si přišla za deset let, nehádal bych se s tebou, ale takhle?“

„Proto jsem chtěla požádat Jirayu-sama, aby si Kin vyzkoušel, jestli stále je věrná Orochimarovi – a on to pozná – tak svou žádost slušně stáhnu zpět a omluvím se všem za maření jejich času, jestli ale ne a

věřím, že tři roky změní mnohé, tak pevně věřím tomu, že Naruto je nejlepší člověk, aby ji ukázal, že jsou lepší lidé, kterým člověk může věřit, než je Orochimaru.“

„Jelikož věřím, že si Jirayu kontaktovala ještě před tím, než si sem zamířila, nebudu se ani obtěžovat, abych ho svolal já. Bude na něm, jestli se bude chtít něčím takovým otravovat… i když je mi jasné, že pro vaši rodinu to udělá okamžitě a bez nějakých řečí a kdyby ne, tak přemluvíš Tsunade a pro ni to udělá vždycky,“ trochu si Hiruzen povzdechl. „Nebudu tvrdit, že mě nezajímá, jestli se Kin už vzpamatovala, takže ti na tvou žádost odpovím takto. Jestli Jiraya rozhodne, že je Kin v pořádku a bezpečná, povolím ti tvůj malý experiment na dání ji do týmu s Narutem, jak to vysvětlíš, ale všem zainteresovaným, nechám na tobě, všechny případné problémy padají ale na tvou hlavu. Jsi jounin, máš velká privilegia, ale s mocí přichází i povinnosti.“

„To samozřejmě chápu, nepřišla bych s něčím takovým, kdybych to neměla promyšlené.“

„Věřím, že Shikamaru přinesl do toho problému hodně svých myšlenek,“ usmál se na ní Hiruzen konečně.

„I on potřeboval jakýsi projekt, aby alespoň na moment přestal přemýšlet nad tím, co se stalo Asumovi… a nejenom jemu.“

„A teď nějaký projekt potřebuje Naruto?“

„Nejenom on, Hokage-sama, nejenom on,“ povzdechla si Tayuya nakonec.

„Chápu,“ a s tím si připravil dýmku, aby si ji mohl zapálit, až bude sám, „nechám tedy Jirayu dělat svou práci a uvidíme, jaké výsledky přinese.“

„Děkuji,“ a s tímto slovem, vstala a lehce se vděčně uklonila.

„A Tayuyo,“ zastavil ji Hiruzen ještě, „děkuji za to, že se o ně všechny takhle staráš,“ tohle chtěl, aby ona slyšela, celý tento nápad s chuninskou zkouškou a týmem pod jejím vedením, bylo něco, co nemusela dělat, Hanabi by prošla jistě někdy sama, Naruto by o to nejspíše nikdy nestál, Kin by zůstala dál ve vězení a čas by šel tak či tak dál, ale obětovala mnoho svého času, aby udělala něco navíc a on jako lety zkušený Hokage věděl, že tolik lidí, co dělají něco navíc zase tolik není.

Tayuya se jenom usmála, ještě jednou se uklonila a s tímto zmizela, bylo ještě hodně věcí, které musí dořešit, aby toto vůbec mohlo fungovat.

 

***

 

„Jsi si jistý, že tu mám být?“ zeptal se Naruto Sasukeho, když spolu kráčeli prázdnými uličkami Uchiha čtvrti a mířili pro Naruta neznámo kam.

„Shisui i jeho přítelkyně jsou pryč,“ řekl Sasuke místo odpovědi, „a furt jsem vlastníkem poloviční části tohoto všeho, takže si sem mohu vzít koho chci.“

„Když to říkáš,“ souhlasil Naruto nakonec, „je to ale nutné teď?“ pokračoval v otázkách, „přece jenom zítra je pohřeb…“ a s tímto slovem mu nějak došly slova, tak to nechal takto.

„Ono to právě souvisí, jinak bych to vůbec nikdy nevytahoval… jsou věci, co člověk má nechat ležet pod zemí,“ moc toho Sasuke neprozradil, ale aspoň něco naznačil a s tím se Naruto dokázal spokojit. Bylo to prostě důležité, a to mu stačilo.

Následně ale za chvíli došli až k jednomu z domů, kde Naruto tušil, že je konečná zastávka, a tak vstoupili dovnitř.

Naruto kdyby to byl jiný den, poznamenal by nějaký vtip o tom, že jestli by ho tady zabil, tak by jeho tělo nikdy nenašli, ale dneska na to nebyl opravdu den. „Jsme tu?“

„Ano, musíš tady počkat, tam dál nemůžeš, nejsem si jistý, jestli by se ti něco nestalo.“

Naruto jenom pokrčil rameny a otočil se, aby jestli bude Sasuke dělat něco tajného, aby to nevypadalo, že je zvědavý a chce mu ukrást nějaké tajemství… ne že by před sebou mnoho tajemství měli. Sasuke ale podle zvuku odhalil nějaké schody a zamířil po nich dolů. Nestačil ale ani pořádně rozmyslet, co musí ještě dnes dodělat, než se ozvaly kroky po schodech znovu a za chvilku vedle něj stál Sasuke znovu.

Naruto už chtěl otevřít ústa, aby něco řekl, ale oko Sharinganu v nějaké nádobě s lihem nebo něčím takovým mu vzalo dech, a tak se podíval lépe a položil úplně jinou otázku. „Nastal čas, aby sis implantoval druhý Sharingan místo toho tvého bez ‚světla‘?“

„Ne,“ překvapil ho Sasuke, „mé zničené oko nahradí oko Itachiho,“ pokračoval s takovým přesvědčením, že mu to Naruto prostě věřil. „Tohle je pro tebe.“

Jestliže Naruto nevěděl, co říct na Sharingan v nádobě, tak už rozhodně nevěděl, co říct na ‚jeho‘ Sharingan v nádobě. „Nic proti Sharinganu, ale je to nutné?“

Sasuke se ale usmál, což bylo na jeho tváři i docela zvláštní po posledních událostech a když se na jeho obličej více zaměřil, viděl něco, co nečekal, Mangekyō Sharingan. „Kabutův možná poslední dar,“ poznamenal Sasuke s jakousi laskavou vzpomínkou na svého týmového partnera a s tím Sharingan opět vypl. „S tímhle mohu kontaktovat Itachiho, ukáže se, když ví, že mám to, co si přál… a tam ho za jeho zločiny zabijeme, jak jsme se domluvili.“

Naruto přemýšlel, jestli má něco nadhodit o tom, že se jej mohou pokusit zajmout, ale radši toto nechal bez odpovědi a zaměřil se na něco aktuálnější a ukázal na tu nádobu v jeho rukách. „Furt jsi mi nevysvětlil tohle.“

„Byl jsem hlupák,“ přiznal Sasuke, „myslel jsem, že vše bude v pořádku, že vás ochráním, ale nebyl jsem tam…“ a Narutovo protest zastavil nataženou rukou, „neviním se, že jsem byl jinde, ale měl jsem způsob tomu zabránit a neudělal jsem to, už nikdy více… už nikdo další nezemře, dokud tomu budeme moct zabránit, rozumíš?!“

„Izanagi?“ odtušil Naruto, „chceš abych si implantoval tento Sharingan, abych jej mohl použít na Izanagi?“

„Správně,“ kývl Sasuke, „vložíš si ho do tvé nové ruky, Hashirama mi pověděl o svém a mém klanu hodně, i to, co jeho DNA znamená. Nikdy nenaznačil, že bych ti měl Sharingan dát, protože nemohl tušit, že nějaké máme, ale tvrdil, že DNA Senju a Uchiha se dobře kombinují, že pocházíme z jednoho rodu a podobné věci. Nyní je na čase to vyzkoušet. Možná, že ti to bude žrát nějakou čakru, ale té máš mnoho navrch, možná, že to bude vypadat otřesně, ale stejně jej nebude moct nikdo vidět… vím, že toho po tobě chci hodně… budeš muset nejspíše dojít za Tobiramou, aby pomocí pečetících technik ti k tomu přidělal nějaký kov, který to ukryje, protože jinak by ses nemohl nikdy před nikým svléct ani do půl těla, ale jestliže to zachrání alespoň jednoho z našich přátel-.“

„Neříkej nic víc,“ položil mu Naruto na rameno, „odpověď je ano, seženeme Tobiramu a pustíme se do toho.“

Sasuke si jenom oddychl a následně si párkrát kývl hlavou, bylo to jakési gesto, které Naruto zcela nechápal, ale bylo vidět, že na jeho souhlasu moc Sasukeovi záleželo, a to byl nejdůležitější. „Dojdeš pro něj? Připravím pro nás nějaký prostor.“

Naruto jenom kývl a za chvilku byl pryč. Nebylo důvod nic z tohoto odkládat.

 

***

 

„Je to dlouho, co jsem tu byl naposledy,“ uznal Tobirama, když jej dovedli do místnosti, kde Sasuke připravil chirurgické pomůcky a různé věci, které nalezl nebo věděl, kde rychle sehnat. Neměl moc zdání, co bude potřeba, ale chtěl být připraven a také se chtěl v době čekání něčím zaměstnat.

„Litujete rozhodnutí poslat náš klan na úplný okraj vesnice?“ zeptal se Sasuke okamžitě, když byli v klidu, který tato odlehlá budova poskytovala.

Tobirama se na Sasuke podíval přemýšlivě a teprve pak odpověděl. „S vaším klanem je to složité, vaše geny jsou vaše největší síla, ale zároveň největší nebezpečí pro náš svět. Čím silnější oči bude Uchiha mít, tím silnější bude povětšinou jeho touha po pomstě. Někdo tomu dokáže předejít, někdo má štěstí, že přijde o milovanou osobu v situaci, která Sharigan nebo jeho pokročilou verzi aktivuje, ale nebude to mít žádné následky. Smrt milovaného může přijít v mnoha ohledech, smrt stářím, nemocí, nešťastnou náhodou… vše tohle může probudit sílu a ne nenávist… těchto situací je ale pramálo,“ povzdechl si Tobirama a za moment pokračoval. „Za dobu, co jsem tu, jsem poznal, že svět se tolik nezměnil, dvakrát jsem byl vyvolán a dvakrát jsem musel bojovat, možná že válek a bojů je méně, ale kde jsou boje, tam jsou ztráty. Shinobi, který se dožije důchodu, je šťastlivec a většina ztrát našich blízkých pochází z bojů a vražd, Uchiha klan tedy není výjimkou. Každá smrt je pro běžného člověka utrpením a mnoho lidí touží po pomstě. Tvůj klan je ale jiný, ta touha po pomstě nejde zastavit. Nebudu tady dávat morální přednášky, takže ti neřeknu, že zabít vraha třeba své přítelkyně je špatné, ale pro většinu tvé rodiny to nekončí tam. ‚Ten, co ji nebo jeho zabil, pochází z té země, zabiju každého, kdo je z té země!‘ Tahle myšlenka nebyla vůbec ojedinělá, není to, ale vina těch lidí, protože většina z tvé rodiny prostě musí,“ dodal Tobirama s důrazem na poslední slovo.

„Ptal ses mě, proč jsem je poslal do izolace ale… důvod je jednoduchý, jako Hokage jsem prostě chtěl, aby byli užiteční. V mé době a tohoto pohledu se držím stále, je vesnice nade vše. Uchiha klan je silný a má výborné znalosti předurčujícího k odhalování pravdy a hledání důkazů? Tak kromě normálních misí jsem jim svěřil celou otázku kriminalitu. Uchiha policie byla moje odpověď na rostoucí počet různých případů krádeží, vražd a jiných zločinů ale upřímně chtěl zabránit tomu, aby se objevil další Madara.“

„A vaše kroky, co jste podnikl tomu pomohli?“

„Žijete už jenom tři, co myslíš?“ odvětil Tobirama s ironií v hlase, pak si ale povzdechl, „není to tak, že mě to nemrzí, co se stalo tvému klanu. Není to ale něco, co jsem neočekával, domníval jsem se, že může dojít k tomu, že Uchiha klan se pokusí o převrat, ale myslel jsem si to, že to bude převrat vůči mně. Nebudu tvrdit, že jsem byl nejlepší Hokage a mezi našimi klany putuje už dlouho nenávist, že ale chtěli spustit převrat proti Hiruzenovi je pro mě překvapení. Asi byl už na svou pozici moc starý a nevěnoval pozornost prvním příznakům. Možná, že kdyby v té době žil ten čtvrtý Hokage, mohlo to být jinak, ale to je něco, co už nezměníme… sice je to můj slib, že ho pro Naruta vyvolám, až najdu jeho a jeho manželky DNA, když už má na to tu masku, ale čas nevrátí nikdo z nás.“

Sasuke jenom kývl, potřeboval vědět, jak to vše bylo. Člověk, jestli nechce dělat chyby, by se měl poučit z minulosti.

„Než ale přejdeme k tomu, proč jste mě zavolali,“ ukázal na připravené nástroje hlavou, „chci vám oběma něco nabídnout.“ Po těchto slovech ho oba poslouchali s plnou pozorností. „Jelikož oproti minulému oživení neplánuji odejít nějak brzo a jelikož ve vás dvou viděl můj bratr ten nejlepší potenciál, postoupím v tom, co on začal. Naučím vás oba své nejsilnější schopnosti a dovednosti, které dokážu předat. U tebe Sasuke začnu s Kuchiyose: Edo Tensei, neboť Naruto se chce vyhnout zabití, dokud to bude možné a tato technika furt potřebuje oběť,“ následně se podíval na Naruta, „tebe naučím Hiraishin no Jutsu, budeš mít dostatek čakry, abys případně vzal i někoho dalšího nebo dva další, pak se můžete tyto techniky naučit vzájemně nebo něco, to už je na vás. Sasuke má Sharingan, bude pro něj jednoduché se ‚naučit‘ nějaké moje techniky a tebe Naruto zdokonalím v kenjutsu, abys dokázal využívat teleport a kenjutstu dohromady a následně se pustíme do Fūinjutsu, což by měli znát potomci Uzumaki klanu.“

„Myslíte, že je důležité se ptát na náš souhlas?“ zeptal se Naruto napůl ohromen a napůl překvapen.

Tobirama si jenom odfrkl, když viděl, že oba svým způsobem souhlasí, ne že by očekával něco jiného. „Tak co po mě chcete?“

A Sasuke se pustil do vysvětlování, toho, že chtějí dát Narutovi Sharingan, aby mohl použít Izanagi, když to bude potřeba a že jej chtějí zakrýt nějakou pečetí na nějakém kovu. „A pak budeme potřebovat ještě pomoc s krytím.“

„Krytí?“ nechápal Tobirama.

„Aniž bych zatím zacházel do detailů, tato vesnice nebo minimálně někteří v ní se dopustili zrady, chci je odhalit díky vaši pomoci. Itachi, který vyvraždil můj klan se ukáže jedině tehdy, když se s ním já a můj tým utká, kdyby viděl někoho dalšího, tak určitě zdrhne. Proto potřebujeme krytí, že jsme s vámi až se za ním vydáme.“

„Zvládnete porazit někoho, kdo vyvraždil celý klan ať už byl připravený nebo ne?“

„Není jiná alternativa a kdyby náhodou ne, tak zmizíme,“ řekl pevně a přesvědčen Sasuke.

„Kdy se chystáte odejít?“ zeptal se Tobirama tedy na něco jiného.

„Plánoval jsem to zhruba někdy za měsíc, až bude přestávky mezi druhým a třetím kolem chuninských zkoušek,“ odvětil Sasuke a tím se podíval na Naruta, „tím pádem bude tvůj úkol se dostat do nějakého týmu, aby ses mohl zkoušek zúčastnit.“

„Cože?“ osočil se Naruto, „a kdy si mi něco takového hodlal říct?“

„Hm,“ odfrkl si Sasuke, „na ‚tvém‘ mostě jsme si řekli, že potřebujeme Karin a ta se zde objeví jen v dobách zkoušky, aby pohlídala vesnici, nikdo ji ale nebude vinit, když půjde na pár dní s tebou někam mimo vesnici, aby ti pomohla zesílit.“

„Máš to dobře promyšlené,“ uznal nakonec Naruto a povzdechl si, že to, co řekl včera Tayuye, že neví, jestli má zájem se s Hanabi a tou členkou bývalé Zvučné zúčastnit zkoušky, bude muset přehodnotit… už viděl její výraz blaženosti, až zjistí, že měla pravdu, a tak či tak se do jejího týmu přidá.

„V tom případě se do toho pusťme, měsíc je krátká doba, abych vás dokázal připravit, ale není mnoho větších odborníků na téma souboj proti Uchiha klanu, i když je pravda, že jsem nečekal, že to někdy

budu učit jednoho z jejich členů,“ a s těmito slovy se společně pustili do operace oka do Narutovy ruky, ať to bylo a znělo všelijak divně. Tobirama se následně vydal sehnat či vyrobit jakési krycí brnění na ruku od lokte po zápěstí, které následně zapečetí, takže pro všechny zvědavé to bude vypadat jako jakýsi kus brnění, který bude zvyšovat i sílu útoku. Pro ty ještě zvědavější to bude jako dar druhého z Hokagů, protože ‚jenom další Senju může vědět, jak upravit ruku s DNA prvního Hokageho‘ a nikdo, nikdy kromě přítomných v této místnosti nebude chytřejší. A Narutovi následně stačí jen dvě pečetě, jedna na otevření této zbroje a druhá na aktivování Izanagi. Tobirama dokázal poznat ironii osudu, když jí viděl a tahle operace do této kategorie jistě patřila.

 

 

 

 

Creatin ethyl ester nejsilnější forma creatinu

print Formát pro tisk

Komentáře rss


,   odpovědět

Misule: Jsem rád, že ses na ten díl těšila, svoji radost z tvého návratu jsem už ale několikrát vyjádřil, takže se už nebudu opakovat 1. Za chyby se omlouvám, ale už desítky dílů cca nemám nikoho, kdo by mi díly opravoval, takže opravdu je to vše na mě a já v tomto nejsem nikterak dokonalý, ale budu se snažit, aby těch chyb tam bylo opravdu co nejméně.
Jinak jsem moc rád, že můj příběh má stále takovou "sílu" či jak to říct, jsem rád, že v lidech něco zanechá 1
Ta ponurá nálada se objeví i v nějaké části i v dalším dílu, ale pak už se budu snažit dát tomu, co příběh pokračuje, náboj do dalších dílů, ale jak jsi napsala, souhlasím s tím, že ta ponurá nálada byla potřeba, co bych to psal za příběh, kdyby postavy - a čtenáři - neměli možnost si posmutnit nad ochodem postavy, o které četli již několik let?
Popsat střet Sasukeho s Itachim je složité, když KAŽDÝ ví, co je Itachi zač, pokusím se to ale popsat zajímavě tak či tak.
Zesílení Naruta (a Sasukeho) je něco, co si zde mnoho lidí přeje a taktéž je to něco, čemu se nedá moc vyhnout. Naruto od Kishimota se přece jenom dostal na konci mangy na pozici nejsilnějšího člověka (více či méně) takže popisovat jeho život a zabít v něm ten potenciál, by byl velký odklon od předlohy... ale neboj, pokusím se celé to vyuzlení napsat tak, aby to bylo stále pro všechny překvapením.
A samozřejmě děkuji za přání :)

Anonym: Děkuji mnohokrát, věř mi, že já se těším s tebou.

Enton: To jsem velmi rád, je to stále čekání měsíc, ale snažím se, aby tady vždy pro vás něco bylo... a to už několik let 1.

Kata: Jak říkáš, když si člověk vezme jak vypadal Danzo v manze, tak náznak budoucna nebyl až tak překvapivý... ale to asi jen pro ty lidi, kteří nad tím přemýšlí tak já 5. Doufám, že každý pochopil, že ten sharingan je opravdu vhodný jen na Izanagi, nenastane žádné kopírování technik, "zpomalování času" a tak 1. Jsem rád, že se líbilo a taktéž děkuji za krásné přání.

, :) odpovědět

Páni, sharingan v Narutově ruce jsem nečekala, ale na druhou stranu, to zas tak nesmyslné nebylo... No, výborná kapitola a těším se na pokračování. Mnoho inspirace.. 1

, - odpovědět

Skvele 1 stalo to za cekani a tesim na dalsi 1

, - odpovědět

Moc pěkné a zajímavé. Těším se na další pokračování a vývoj událostí.

, - odpovědět

Musím říct, že na další díl jsem se těšila. Zajímalo mě jak budeš vyvíjet charaktery postav, po tom co se stalo. Trochu mi to čtení kazilo pár chybek a špatný slovosled asi u dvou vět. Po chvíli jsem na to, ale zapomněla, protože jsi zvládl to co málo autorů, dokázal jsi ovlivnit mou náladu příběhem.

Skoro celý díl byl veden v ponuré náladě, byl hodně informativní, ale myslím si, že po té akci v předchozích kapitolách, byl přesně takový díl potřeba.

Dostalo se nám hodně velkého nástinu možných věcí budoucích a jsem vážně zvědavá jak se popereš se střetem Sasukeho a Itachiho.

Dále to vypadá, že jak Naruto tak Sasuke se snad stanou pomalu nepřemožitelnými, se všemi vychytávkami a technikami. Pokud ale podobně budou růst i nepřátelé, tak proč ne.

No myslím, že se ještě máme na co těšit. Takže přeji hodně sil a inspirace k dalšímu psaní :)