Kapitola pětatřicátá - To, co umíme nejlépe
Lepší život
„Vypadá to, že máme chvilku klidu,“ pověděl Orochimaru, když se vedle něj objevila postava s čelenkou Listové.
„Ano, Orochimaru-sama,“ odsouhlasila to ona postava. „Většina ANBU je na hlídce okolo arény.“
„Zajímavé,“ odvětil Orochimaru.
„Nevypadá to ale, že by někdo něco tušil o vašem plánu, Orochimaru-sama,“ dodala rychle ona postava. Nikdo nechtěl stát ve směru hněvu od někoho ze tří Sanninů.
„Opravdu?“ ušklíbl se děsivě Orochimaru.
Ona postava jenom souhlasně zakývala, ale krůpěje potu po čele si nedovolila setřít.
„To jsou potěšující zprávy,“ odpověděl nakonec Orochimaru. „Musel jsem také změnit několik plánů, když se tu nachází někdo, kdo mě dokáže odhalit na ohromnou vzdálenost. Našel jsi už konečně, kdo to je?“
„Omlouvám se, Orochimaru-sama,“ dostala ze sebe ona postava, „ale tohle je vše, co jsem zjistil o různých senzorech zde ve vesnici.“ A s tím mu postava podala ony informace.
„Podívám se později, co jsi zjistil,“ odmávl to Orochimaru a informace si uschoval k sobě. „A co Sasuke-kun?“
„Nezjistil jsem důvod, ale stále bydlí se svým týmovým partnerem.“
„Naruto hm?“ odpověděl si otázkou nahlas Orochimaru, ale nevnímal, že mu jeho informátor na to kývá hlavou. Bylo mu jasné, o kom se baví. „Takže je tedy hlídaný?“
„Jeden ANBU permanentně na hlídce.“
Orochimaru si ale vzpomněl ještě na jednoho člověka, který bydlí v domě Uzumaki a nehodlal se znovu zbytečně pustit do bitvy s jedním ze šermířů z Mlžné. „Jestli někdy budeš se Sasukem v soukromí, zažehni v něm plamen o tom, že jinde jsou lidé, kteří mu dokážou pomoci v jeho celoživotním úkolu.“
„Nebylo by jednodušší ho unést?“ zeptala se ona postava a pak rychle dodala: „Jestli mohu být tak smělý, Orochimaru-sama.“
„O to se postaráme, až to vše vypukne,“ řekl Orochimaru. „Prozatím mu chceme vnuknout jenom myšlenku.“
„Jak si přejete, Orochimaru-sama.“
„Nyní běž. Svůj další úkol se dozvíš zanedlouho,“ a s těmito slovy se ona postava uctivě uklonila a zmizela. „Heh,“ zasmál se Orochimaru pro sebe. „Bude to ještě zajímavé.“
***
„Mrzí mě, že tu nejsme všichni a někteří z vás musejí ještě nějaký moment zůstat na ošetřovně, ale věřím, že senseiové těchto týmů své geniny zastoupí a informace jim předají,“ řekl Hiruzen, když se všichni co byli v aréně, dostavili doprostřed a bylo jim pogratulováno od Hayateho, jako rozhodčího k postupu.
„Takže abych to nezdržoval, za jeden měsíc se tu sejdeme ještě jednou a na vaše souboje se přijde podívat mnoho důležitých osob, kteří budou hodnotit vás, jako zástupce vašich zemí. Ukažte tedy vše, co ve vás je.“
Na to se mu dostalo několik pokývání. Sandaime Hokage byl samozřejmě připraven začít vysvětlovat vše o tom, proč se musí čekat měsíc, než se odehraje poslední část této zkoušky. Byl připraven na všelijaké otázky, ale žádné nepřicházely. Nevěděl, čí je to práce, že všichni vědí, proč se děje to, co se děje, ale nehodlal odmítat tento skromný dar.
„V tom případě si všichni vezměte jedno číslo, Baki-sama, poprosím vás, abyste zastoupil svého studenta.“ A s těmito pokyny vykročil Hayate s krabicí a obešel všechny zúčastněné a nakonec Bakiho. „Nyní prosím postupně řekněte nahlas své číslo.“
„1,“ řekl Shikamaru.
„6,“ řekl jeho věrný přítel po jeho boku, Chōji.
„10,“ byla neutrální odpověď Naruta.
„11,“ usmála se provokativně Karin nad možností, že bude bojovat s Narutem.
„7,“ byla odpověď Sasukeho.
„3,“ pověděl Kabuto.
„9,“ prozradil své číslo Neji.
„4,“ řekl Haku.
„5,“ skoro až zašeptal Chōjūrō jako další zástupce z Mlžné.
„2,“ řekla Temari.
„8,“ pověděl Baki, co vytáhl za číslo pro svého studenta.
A když se ozvalo poslední číslo, skončilo i poslední psaní na tabulku, kterou držel v ruce Ibiki. „Takovéto budou tedy za měsíc souboje. Jednoduchý pavouk,“ řekl a ukázal všem jejich rozlosování.
Každého samozřejmě zajímalo, jaké budou první souboje a tak se podívali na nejnižší řádek, kde stálo, že Shikamaru bude mít první zápas s Temari, další souboj bude Kabuto proti Hakuovi, dále Chōjūrō a Chōji, po nich následně Sasuke a Gaara a poslední souboj bude Naruto a Karin, kdy Neji si vytáhl tu šťastnou kartu, že v prvním kole soupeřit nebude a setká se až v druhém kole proti vítězi z posledního souboje. Pro všechny samozřejmě bylo důležité vědět, že poslední souboj bude všichni proti všem ve třech lidech. Jinak to asi prostě nešlo udělat. Ne že by si nikdo stěžoval, každý se tam měl možnost dostat se svým týmovým partnerem a aspoň pro moment mít výhodu dva proti jednomu.
„Jestli nemáte někdo otázky,“ nadhodil ještě Sandaime a i když viděl, že se na něco chce Temari zeptat, její sensei ji nejspíše naznačil, že případné otázky zodpoví on. „V tom případě vám i já ještě jednou gratuluji a těším se, co zde za měsíc od vás v plné síle uvidím.“
Na to se Naruto ušklíbl a jeho výraz se jenom ještě více rozšířil pobavením, když uviděl podobný výraz na tváři Karin. „Jen se těš, staříku. Opravdu tu jistě něco uvidíš,“ řekl si Naruto v duchu a otočil se stejně jako ostatní, aby mohl odejít. Bylo přece ještě mnoho, co chtěl vyřešit.
***
„Hokage-sama,“ ozvalo se místem, kde všichni Hokagové měli svůj prostor pro odpočinek, když toho měli nad hlavu ve své kanceláři.
„Anko-chan! Věděl jsem, že přijdeš,“ pověděl Hokage a Anko nevěděla, jestli je to tím, že ji zná tak dobře, nebo jenom dobře využívá svou skleněnou kouli. „Pojď, posaď se ke mně.“
„Děkuji, Hokage-sama,“ pověděla a sedla si na uctivou vzdálenost.
„Kéž by tady byli co?“ zeptal se Hokage s úsměvem a ukázal na obrazy svých předchůdců. „Vím, co tě trápí, Anko-chan. Překvapuje mě, že jsi ale přišla až teď.“
„Já… Byla chyba, že jsem tam přežila?“ vysoukala konečně ze sebe, ale na svého šéfa se nepodívala.
„Anko-chan,“ povzdechl si Hiruzen. „Už není nic, co by tě spojovalo s Orochimarem. O to jsme se společně postarali. Nebo ne?“
„To ano,“ souhlasila s náznakem vděčnosti v hlase. „Ale… Kdybych tam zemřela, nemusel mě někdo zachraňovat a neukázaly by se tím naše trumfy,“ dodala a tím trumfem samozřejmě myslela Karin. Anko možná i trochu žárlila. Věděla, že Karin to neměla v životě jednoduché, a tak nemohla žárlit ve stylu, že někomu bylo naděleno a někomu ne. Ale stejně… Když člověk vezme v potaz to, že existuje ve vesnici někdo, kdo má ve svých rukou tolik síly, že by si mohl určovat víceméně jakékoliv požadavky za poskytování svých schopností, bylo to skoro až děsivé.
„Sama musíš moc dobře vědět, co znamená Ohnivá vůle,“ pousmál se Hokage. „Sama by ses mezi prvními hnala na pomoc, kdyby ty situace byly opačně.“
„Já jsem ale postradatelná-.“
Hokage ji ale přerušil. „Nikdo z nás není postradatelný. Na každém životě záleží a nikdo na konci není důležitější než ten druhý,“ pozastavil se na chvíli Hokage ve svém monologu. „Tradicí Hokagů je se obětovat pro svou vesnici a pokud budu mít to štěstí, čeká i mě tento osud. Karin udělala to, co považovalo za nejlepší a já jsem rád, že zvolila takto.“
Anko se na chvilku zadívala na zem. „Jenom jsem to nechtěla být já, za koho se toho tolik obětuje.“
„Anko-chan,“ povzdechl si Hokage. „Doby kdy ti Orochimaru tvrdil, že jsi k ničemu, už jsou dávno pryč. V Lese smrti jsi mu ukázala, že se nevzdáš a on zjistil, že za tebou stojí celá vesnice a to je přesně to, co musel Orochimaru pochopit,“ pokračoval. „A až sem znovu přijde a pokusí se rozpoutat tu svou bezpředmětnou válku, budeš to ty a všichni ostatní, kdo mu ukáží, proč je naše vesnice nejsilnější na světě.“
„Ano, Hokage-sama.“
„Možná už tu není on,“ řekl ještě Hiruzen a měl na mysli čtvrtého Hokageho. „Možná že ani já už nezvládnu souboj jeden proti jednomu s Orochimarem. Ale… Neznamená to, že je tu neporazitelný. V tuhle chvíli si dokážu vzpomenout na mnoho lidí, kteří když se spojí, mají šanci ukončit Orochimarův život a je to věc, kterou si budu opakovat, až si pro mě přijde.“ A s těmito slovy jí Hiruzen položil svou ruku na rameno a pak pomalu odešel.
***
Naruto nemusel ani žádat Karin, aby mu řekla, kde se Shikamaru nachází, protože najít Shikamara by dokázal i slepý. Shikamaru měl totiž asi tak dvě místa, kde může být ve svém volnu.
„Hoj,“ zvolal a doslova zapadl do polštářů vedle Shikamara, kde onen zmiňovaný ‚odpočíval‘.
„Naruto,“ odvětil mu Shikamaru na pozdrav. „Také trénuješ do vyčerpání sil?“ nadhodil, když otevřel oči a spatřil svého kamaráda ve stejné poloze, tedy ležet s rukama za hlavou.
„Bez přestávky,“ odsouhlasil mu to Naruto a lehce šibalsky mrkl na svého momentálního společníka.
„Ne že bych tě tu nerad viděl,“ řekl Shikamaru po chvilce krásného ticha, „ale co tě sem přivádí?“
„Bojuješ proti Temari,“ nadhodil Naruto a Shikamaru se zadržel, aby neřekl něco o očividném, jako odpověď. „A opravdu si přeji, aby ta bestie narazila,“ prozradil. „Tak mě napadlo ti nabídnout sebe jako sparring partnera, aby sis vyzkoušel co a jak.“
Teď byl čas, kdy byl Shikamaru znovu překvapen a když nad tím tak přemýšlel, bylo to čím dál častěji, co ho Naruto překvapoval. „I ty máš svůj souboj,“ rozhodl se zavést konverzaci tímto směrem. „Nebylo by moudré se těch třicet dní připravovat na své souboje?“
„Ále,“ protáhl a odmávl jakési Shikamarovi starosti. „První souboj mám proti Karin, takže to vidím tak, že si hodíme mincí o to, kdo vyhraje.“
To byl ten moment, kdy Shikamaru uviděl v Narutovi zase… no Naruta. Takže musel jako odpověď na toto prohlášení si dát jenom hlavu do dlaně, ale i přesto se nenápadně usmál.
„Takže je dost velká šance, že se ani dál nedostanu… Konkrétně asi tedy padesát procent,“ zasmál se Naruto. „A i když se dostanu dál, není toho mnoho, co bych se mohl s jednou rukou za měsíc naučit, takže kromě obvyklého tréninku všeho možného, který bych dělal tak či tak, není toho mnoho, na co bych se měl připravovat.“
„Chápu,“ prohlásil nakonec Shikamaru poté, co si nechal chvilku na to, aby popřemýšlel, co vlastně může Narutovi tady nabídnout. „Ale jsem na tom víceméně podobně.“
To byl Narutův moment, kdy zůstal ležet překvapením. „Opravdu?“
„Mám svůj plán na Temari, který víceméně nevyžaduje žádnou přípravu a ten kousíček přípravy, který to vyžaduje, s tím mi chce pomoci otec.“
Na to se Naruto usmál. Byl rád, že jakási operace ‚nakopejte prdele Písečné‘ pokračuje velmi úspěšné. „Vsadil jsem na správné koně tedy,“ poznamenal Naruto nakonec a poplácal Shikamarua po rameni… Tedy snažil se… Ono někoho poplácat, když oba leží, nejde zrovna moc dobře.
„Stejná konverzace čeká i Sasukeho?“ nadhodil Shikamaru, protože něco mu říkalo, že nechce vědět, jestli to ‚vsázení‘, které Naruto zmínil, mělo být bráno doslova nebo ne.
„Sasuke neprohraje s Gaarou,“ pověděl Naruto a Shikamaru nepotřeboval ani Byakugan, aby poznal, že Naruto svým slovům bezpodmínečně věří. Proč tomu tak ale bylo, to už Shikamaru ani se svým IQ nevěděl.
„To je dobře tedy,“ řekl tedy jenom Shikamaru. „O starost méně.“
„Přesně,“ protáhl Naruto a oba se zase ponořili do ticha.
Shikamaru zase hodil okem po svém kamarádovi a když viděl, že Naruto má zavřené oči, nechal na něm svůj pohled o trochu déle. Shikamaru měl po ukončení těch prvních soubojů trochu času, aby si ujasnil v hlavě pár věcí a pokusil se odpovědět na pár otázek, které v hlavě měl, a jenom jedna otázka zůstala nezodpovězena a tou bylo to, kdo je vlastně Naruto zač. Naruto byl samozřejmě Naruto, to chápal, ale jak se to všechno kombinovalo s někým, kdo zvládl porazit Zabuzu, s někým, kdo se dokáže během pár setin dostat ze zóny pro soutěžící dolů do arény a dostat Gaaru do šachu a někým, který když je obalen jakousi tou oranžovou čakrou a má zvířecí oči, by zvládl snad cokoliv. Shikamaru měl pár svých tipů a popravdě jeden byl hrůzostrašnější než ten další.
„Já tedy půjdu,“ řekl ale Naruto a tak Shikamarovi plány skončily jenom jako plány. „Ještě asi navštívím Chōjiho, jestli nechce nějaký rady, jak se postavit vůči svému soupeři, i když očekávám, že jeho mentor bude dál Asuma?“ Nenechal ani čas Shikamarovi odpovědět a tak si odpověděl sám. „Jo… Asuma bude nejspíše vědět jak bojovat proti šermířům. Ale co kdyby,“ pokračoval Naruto dál a pak jenom zamával a po krátkém rozloučení, které mu Shikamaru opětoval, byl pryč.
Shikamaru si jenom povzdechl. Nejdříve musel namáhat svou hlavu nad tím, kdo varoval jeho nejlepšího kamaráda před Kankurem a teď toto… Ale co. Přece pořád tvrdí, jak moc rád má dobré puzzle.
***
„Sasuke. Nečekal bych, že tě zrovna dneska potkám,“ ozvalo se za Sasukem, když před chvílí vyrazil ven ze svého dočasného útočiště si vyřídit pár věcí.
Sasuke se překvapivě otočil, ale když spatřil známou tvář, možná si i v duchu trochu oddychl. „Dobrý den,“ pověděl na pozdrav a to bylo i vše, co řekl. Neměl přece jenom na co odpovídat.
„Jak se daří? Slyšel jsem, že jsi postoupil do závěrečných soubojů, takže gratuluji,“ dostala se konečně Sasukemu ta otázka, na kterou čekal.
„Děkuji,“ odvětil Sasuke. „Dostalo se mi i zajímavého souboje, takže doufám, že budu moci předvést své dovednosti.“
„Á ano,“ pověděla postava s úsměvem. „Gaara je podle bookmakerů jeden z favoritů tohoto turnaje.“
Nad tím Sasuke jenom pozvedl obočí. Asi bylo na čase se zajít podívat na kurzy a možná si i vsadit, protože jestli je Gaara jeden z favoritů, nechtěl ani vědět, co se dozví o Kabutovi nebo o sobě… Nebo o Narutovi.
„Takže se přijdete podívat?“ zeptal se Sasuke, aby nevypadal nezdvořile.
„Samozřejmě,“ bylo mu odsouhlaseno. „Takovouto podívanou si nemůžu nechat ujít.“
„Třeba vás tedy zezdola uvidím,“ pověděl Sasuke.
Odpovědí na toto mu ale byl úsměv. „A kdo tě vlastně teď trénuje? Nebo studuješ pod svým bratrem?
Sasuke nemusel ani dlouho přemýšlet, aby našel tu nejlepší odpověď. „Snažím se trénovat sám.“
„Ach samozřejmě,“ pověděla ona osoba chápavě.
„Nyní jestli mě ale omluvíte, musím opravdu jít, abych to vše stihl a měl dostatek přípravy na své souboje.“
„Nenech se mnou zdržovat,“ dostalo se mu dalšího úsměvu, a když Sasuke s uctivým rozloučením začal vyrážet pryč, ozvalo se ještě za ním: „A kdybys měl někdy zájem o nějaké nové poznatky nebo znalosti, neboj se přijít. Znám hodně lidí, kteří by ti dokázali poradit,“ a když se Sasuke otočil, aby poděkoval za zajímavou nabídku, nikdo už za ním nestál a ve vzduchu byly jenom zbytky kouře po přemístění. Sasuke tam jenom ještě chvilku stál, než se vydal dál. Měl toho teď na přemýšlení ještě více.
***
Karin byla ve velmi nepříjemné pozici nebo se jí to tak alespoň zdálo. Když se nad tím zamyslela, tak ti, co tvrdili, že s velkou silou přichází i velká zodpovědnost, měli nejspíše pravdu, protože jinak nevěděla, proč tu sedí na stromě a používá schopnosti na Sasukeho, aby věděla, co dělá.
Nebyl to její úkol, nebylo jí nařízeno, aby někoho špehovala, ale ať už si každý říkal, co chtěl nebo si myslel, co chtěl, ona nebyla hloupá. Orochimaru měl zde ve vesnici něco v plánu, to byla jasné, když jej odhalila té noci, kdy se snažil nějakým svým odporným způsobem porazit Anko. A co se stalo poté? Sasuke byl ‚převelen‘ k nim domů, bez nějakých dostačujících důvodů, takže to říkalo mnohé kromě toho, že Orochimaru to nemá v hlavě v pořádku. Třeba i to, že tu má své informátory, aby se sem jednoduše dostal a třeba také to, že tu má nějaký další cíl, než jen zničit Listovou.
A to byl víceméně důvod, proč tu teď sedí a s povzdechem ve volném čase sleduje jednoho ze svých spojenců a známých.
Když ale objevila další z mnoha věcí, co nedávaly smysl, už to prostě nehodlala nechat být a znova to zamést do šuplíku se jménem ‚náhoda‘, ale rozhodla se o svých poznatcích promluvit.
Nebylo těžké najít Jirayu a zvlášť ne s její schopností.
„Karin? Rozmyslela ses a chceš mi pomoct se psaním?“ zeptal se Jiraya, když k němu přišla Karin na doslech.
„Až přestaneš psát porno…“ pokrčila ona rameny a nevšímala si jeho hraně ublíženého výrazu.
„Romantická novela,“ stál si za svým Jiraya.
„Kde hlavní hrdina za jeden den skončí se čtyřmi různými ženami v posteli a všichni ho začnou tak milovat, že jim ani nevadí se o něj dělit a navzájem si říkat ‚sestro‘ a vařit mu, uklízet mu, starat se o něj a rozdělit si své ‚ženské povinnosti‘, aby chudáček ‚netrpěl‘ a měl na své choutky vždy alespoň dvě z nich,“ dokončila své ironické vyprávění a v mnoha místech musela udělat na svých rukách uvozovky.
„Co můžu říct?“ ohradil se Jiraya. „Ženy mají rádi romantiku.“
„Proto je tvoje klientela perverzní Kakashi a Hokage,“ povzdechla si Karin a sedla si vedle něho.
„Mimo jiných,“ stál si neustále Jiraya za svým.
„A co se vykašlat na tohle,“ ukázala ještě jednou na porno v jeho rukou, „a napsat něco podobného jako toto?“ a s tím vytáhla z kapsy knihu se jménem Příběh odvážného ninji.
„Jak?“ podivil se a hrábl po knize, kterou držela Karin v ruce, ale i když by to do ní nečekal, byla natolik rychlá, že s knihou uhnula.
„Chtěla jsem se podívat, jaké další braky máš ve svém batohu a našla jsem toto,“ pověděla a nezněla ani omluvně, že se mu hrabala v jeho věcech. Takový byl mezi nimi vztah, že si dělali různé ptákoviny navzájem.
„Hm?“ podíval se ještě jednou po knize, kterou držela Karin bezpečně v ruce, a na chvilku se dostal trošku do své minulosti a zavzpomínal na časy, kdy měl víceméně všechno, co si mohl přát. „Víš o tom, že je to prodejně moje nejhorší kniha?“
„Co na tom záleží,“ odmávla jeho starosti o penězích. Však byl přece milionář. „Je to první kniha, která je opravdu o něčem a má nějaké poselství.“
Na to se Jiraya usmál. Ona určitě věděla, jaký mají její slova na něj vliv. „A určitě to není vůbec o tom, že hlavním hrdinou je Naruto…“ pověděl vychytrale.
„Co na to říct? Jeho rodiče měli dobrý vkus, když ho po hlavním hrdinovi pojmenovali.“
„Jo to měli… To měli,“ povzdechl si Jiraya a znovu trochu zavzpomínal na Minata a Kushinu. „A proč si za mnou vůbec přišla?“ obrátil Jiraya list. Nechtěl se moc dostat znovu do debaty, proč nejde on za Narutem a neřekne mu pravdu o jeho rodičích.
Karin to nejspíše vytušila a tak nastavila svůj frustrovaný obličej, ale jelikož věděla, že svého mentora nepřesvědčí, začala s tím, proč tedy přišla. „Mám pár podezření, která si chci s tebou probrat.“
Jiraya samozřejmě věděl, že dokáže rozpoznat pravdu a lež, takže také věděl, že ať udělá víceméně cokoliv, dostane se pod kůži něčemu, co by nejspíše neměla, ale jednou je to jeho studentka…
„Sám nejspíše víš nejlépe, že Orochimaru je zrůda,“ začala Karin a Jiraya jenom kývl. „Čímž vlastně dokážeme předpokládat mnoho věcí. To, že tu má nějaké informátory, to že ti soutěžící ze Zvučné jsou jenom jeho figurky a také to, že když přepadli Sasukeho v tom Lese smrti a ‚měli mu poslat pozdrav‘ něco to znamenalo.“
Na to se Jiraya zamračil. Věděl, kam tím směřuje.
„A pak jsi tu tady u nás doma, pak se tu objeví Sasuke ‚jen tak náhodou‘ a všichni dělají jakoby nic.“
„Na co se mě ptáš? Jestli opravdu chráníme Sasukeho a tebe?“
„Chci si jenom potvrdit, jestli jsem na správné vlně,“ nadhodila.
„Jo, jsem tu mimo jiné od toho, abych na vás dal pozor a zabránil případným útokům.“
„V tom případě jsem měla nejspíše pravdu,“ povzdechla si.
„Karin? To, že ve svých knihách používám napínavá zakončení, aby si lidé chtěli koupit další díl, neznamená, že to mám rád i v reálném životě,“ napomenul ji.
„Od té doby, co jsem začala chápat, proč je tu Sasuke, jsem pozorovala, kdo se okolo našeho sídla ochomýtá. Přece jenom jsme daleko od turistických míst a tohle všechno,“ začala s vysvětlováním. „Sem tam se tu objeví někdo vícekrát, jako třeba nějaký Hyuuga, když je u nás na návštěvě Hanabi nebo někdo z ANBU, když našemu hlídači má předat nějakou zprávu,“ řekla a trochu si zase povzdechla. „Proč by tu ale pravidelně byl on?“ dodala s důrazem na slovo on.
„Ještě chvilku a praštím tě,“ řekl Jiraya.
„Mizuki.“
„Kdo je sakra Mizuki?“ nechápal Jiraya. Nějaký genin nebo co?
„Neměl bys jako jeden ze Saninnů znát všechny chuniny?“
„Víš kolik je tu shinobi? Bych musel mít hlavu jako pátrací balón. Každopádně kdo je ten Mizuki a jak často se tu objevuje?“
„Poprvé se tu objevil teprve tehdy, když se sem přestěhoval Sasuke. Nejdříve jsem si říkala, proč by nemohl někoho přijít navštívit, přece jenom nás učil na akademii, ale po chvíli zase odešel, takže jsem si říkala, že se třeba jenom spletl a neřešila to. Ale druhý den tu byl znova a pak také… Pokaždé jako kdyby šel jenom kolem, jako kdyby to byla opravdu náhoda…“
„A co tě přimělo k tomu si myslet, že to náhoda není?“
„Sasuke šel pryč z našeho sídla a najednou se Mizuki objeví u něj a začne si s ním povídat?“
„Hm,“ podrbal se Jiraya na bradě. „Půjdu se podívat, co víme o tomhle instruktorovi z akademie,“ řekl Jiraya. „Neříkám, že jsem přesvědčen, že tenhle Mizuki je opravdu figurka Orochimara,“ pověděl a když viděl, jak se Karin nadechuje k nějaké odpovědi, rychle dodal. „Máš ale pravdu, že tolik divných věcí nemůže být náhoda.“
„A co mám do té doby dělat?“ zeptala se ještě.
„To co ti jde nejlíp,“ řekl Jiraya, než vyskočil na nohy. „Být sama sebou a dávat pozor na lidi, na kterých ti záleží,“ a s těmito slovy byl Jiraya pryč a Karin tam jenom zůstala sedět s lehce červenými tvářemi. Ať už to Jiraya myslel jako pochvalu nebo to řekl jenom tak, moc hezky se to poslouchalo.
***
„Naruto?! Brácho!“ ozvalo se za Narutem, když si v klidu procvičoval útoky jednou rukou. Nevěděl, jestli je to jenom naivní doufání, ale stále se snažil dostat ve své síle na takovou úroveň, aby mohl používat Kubikiribōchō pouze jednou rukou. On ten meč nebyl až tak těžký, takže s ním máchnout mohl a to i klidně několikrát. Problém byl, že něco tak těžkého a ještě k tomu v jedné ruce, ubírá hodně obratnosti a rovnováhy, což akorát v opravdovém souboji dovedlo člověka ke své vlastní zkáze.
„Hm?“ otočil se tedy Naruto, když nechal svůj meč zabodnut v cvičebním panákovi. Samozřejmě, že poznal Kibu podle hlasu, ale netušil, co mu tahle dvojice může chtít. Každopádně ať tak či tak, pozdravil jak Kibu tak Akamara.
„Máš chvilku čas? Musím ti něco ukázat,“ řekl Kiba, ale Narutovi došlo podle úsměvu, který měl Kiba na tváři, že to bude další hloupost… Což byl přesně ten důvod, proč byli tyhle akce s Kibou vždy legendární a hodné zapamatování.
„Jo, klidně,“ odvětil Naruto a podíval se na svůj meč. „Budu ho potřebovat?“ ukázal na svou zbraň.
„Se mnou?“ ohradil se hraně uraženě Kiba.
„Takže budu,“ řekl si nahlas pro sebe Naruto a svůj meč si připevnil na záda.
„Děláš, jakoby někdy skončilo něco špatně,“ pověděl Kiba a Akamaru mu na to štěkl.
Naruto ho jenom zpražil pohledem, který říkal, co si o něm myslí. „Kam vůbec jdeme?“ zeptal se po chvíli, když zamířili někam směrem ke středu vesnice.
„Do jedné restaurace,“ pověděl neurčitě Kiba a vedl ho pořád dál.
„Ten nápad s projímadlem do jídla byl blbý už minule, Kibo,“ povzdechl si Naruto.
„Dneska nic takového, žádné žerty, slibuji,“ pověděl Kiba a vypadal opravdu, že to myslí vážně.
„Tak na co mě tam potřebuješ?“ teď už opravdu nechápal. Zve ho snad Kiba na jídlo?
„Ani na to nemysli!“ pověděl Kiba a zapíchl mu prst do hrudi a Naruto se jenom ušklíbl. Jídlo zadarmo to tedy nebude. „Potřebuji akorát tvou expertízu.“
Na to akorát Naruto nadzvedl obočí. „Moje expertíza?“
„Pochopíš,“ odmávl ho Kiba a dál ho popoháněl uličkami, až se na jednom místě zastavili. Naruto se podíval kolem sebe a když uviděl jedinou restauraci, pochopil, že jsou asi na místě. Naruto tu restauraci znal. Asi dvakrát tu byli se Sasukem a Kabutem po oslavě nějaké mise. Byla to možná i jediná restaurace, která prošla schvalovacím procesem Sasukeho a to už říkalo ledacos.
„Chceš doporučit jídlo?“ zeptal se Naruto, když se chytal nějakých stébel, aby pochopil.
„Už jsi tu byl?“ byl Kiba překvapen. „Ale dává to smysl. Se Sasukem, viď?“
Naruto už byl tak zamotán, že jenom rukou pokynul Kibovi k pokračování.
„Jestli se začneš smát, Akamaru tě kousne do míst, kde to bolí, rozumíme si?“ pověděl Kiba výhružně. Naruto chtěl odvětit něco ve stylu ‚dokázal by tam vůbec vyskočit?‘ ale radši si to nechal pro sebe. Jak se to říkalo? Neprovokuj hada bosou nohou?
„Jo slibuji. Tak se vymáčkni.“
„Byl jsem dneska na tržišti a potkal jsem tam Sasukeho. Tak si říkám, že ho dojdu pozdravit nebo mu udělám nějaký žertík, že jo…“ začal Kiba a Naruto chápavě pokýval. „Ale Sasuke tam měl očividně nějakou schůzku. Tak jsem si říkal, že ho budu sledovat, aby když to bude rande s nějakým krasavcem, abych ho mohl vydírat…“ na to Naruto také uznale pokýval. To byl dobrý plán. „Ale málem jsem omdlel,“ zahrál Kiba teatrálně. „On měl schůzku s dvěma ženami!“
„Sasuke? Ten Sasuke?“ zahrál také Naruto svůj šok.
„No, jedné bylo tak osmdesát a vypadala jako stará známá,“ pokračoval dál Kiba. „Takže jsem pochopil, že jsem se vetřel do nějakého setkání, do kterého mi nebylo nic,“ pokrčil rameny Kiba. „Takže jsem si říkal, že se otočím a půjdu dál, ale pak jsem ji spatřil,“ řekl Kiba s důrazem na slovo ‚ji‘ a možná se i trochu zasnil. Odpovědí mu bylo to, že ho Akamaru z jeho hlavy plácl packou. „Kde jsem byl? Jo uviděl jsem ji. Ta druhá žena, co byla s tou stařenkou, byla ve skutečnosti dívka tak v našem věku a já v ten moment pochopil, že jsme si souzeni.“
„A ví o tom ona?“ dostal ze sebe po chvilce Naruto a sotva co to pověděl, vypadalo to, jako když si s ním chce Akamaru plácnout za to, jak dobře to řekl.
„Jsi na mé straně nebo co?“ dal si Kiba ruce v bok.
„Jsem na té straně, kde neskončím se zlomenými žebry,“ dal ruce Naruto před sebe, jakože se vzdává. „Víš, jak dopadá Jiraya, když špehuje ženy?“ To je to, proč jsou tady ne?
„Chápeš to špatně,“ opravil ho Kiba. „Nejdeme ji špehovat. Ty,“ ukázal na Naruta, „mi ji pomůžeš okouzlit.“
Naruto, kdyby v tuhle chvíli pil, asi by právě Kibu pěkně poplival. „Prosím? Já?“
„Kdo jiný?“ nechápal Kiba.
„Vidíš snad, že bych tu byl nějaká hvězda? Nebo že bych měl tolik holek, abych mohl dávat rady?“
„Ale no tak… Žiješ pod jednou střechou s několika holkami. Neříkej, že si nic nezjistil,“ pokračoval Kiba.
„Jo, to zjistil. Třeba že když přijde těch pár dní v měsíci, tak se jim kliď z cesty a nemluv na ně, pokud neneseš zmrzlinu.“
„Jo, to funguje i u nás doma,“ pověděl po chvilce Kiba a oba vnitru duše ucítili pocit, jakože by se měli obejmout a vyplakat se vzájemně na rameni. Ale oba to zakroucením hlavy zahnali.
„A jak si vůbec zjistil, že tu bude?“ přesunul debatu Naruto, než se vůbec k něčemu zaváže.
„Ve zkratce jsem je následoval, a když jsem pochopil, že jsou asi nějací rodinní známí nebo tak něco, tak jsem chtěl vědět, kde moje souzená tady bydlí. Nakonec se tam objevil ten Sasukeho bratr a společně se vydali do čtvrti Uchihů. Tam jsem je už nesledoval. I já mám dostatek respektu,“ řekl Kiba. „Ale později Sasuke vyšel i s ní a aniž by vypadal zrovna nejšťastněji, ukázal jí pár budov, včetně této restaurace a zmizel zase k vám domů.“
„Takže ona je tu pořád tedy na jídle?“ ujasnil si Naruto.
„Měla by. Proto jsem tak chvátal pro tebe. Kdy jindy budu mít tuto příležitost? Příště půjde s ní ta stařenka a to bych musel sebou vzít i svoji mámu, aby ji někam odvedla a my měli volné pole působnosti.“
„Vzal by si svoji mámu ven, aby ti pomohla sbalit holku?“ podivil se Naruto.
„Hej! Nechápeš vůbec mé zoufalství.“
„Dobrá, dobrá, dobrá,“ snažil se uklidnit svého kamaráda Naruto. „Nenechám tě v téhle šlamastice. Sice netuším, proč to vůbec dělám, ale pomůžu ti.“
„Věděl jsem, že se na tebe dá spolehnout,“ poplácal ho Kiba po ramenech. „Tak jak to uděláme?“
„Nemám nejmenší tušení,“ povzdechl si Naruto. „Nemá cenu ale měnit kvůli holce, kdo jsme, takže použijeme to, co umíme nejlépe.“
„Ponížíme ji před celou restaurací?“ tipoval Kiba.
„To druhé!“ skoro až zavrčel Naruto.
„My umíme ještě něco jiného?“ zavtipkoval Kiba.
„Pokusíme se… Tedy ty se pokusíš,“ dodal Naruto s důrazem, aby pochopil, že to bude jeho práce, „na ni udělat dojem svým smyslem pro humor.“
„Kytky už vyšly z módy?“
„Nevíš jaké má ráda. Může být alergická nebo si může jenom myslet, že jsi úchyl.“
Na to Kiba zakýval chápavě hlavou. Naruto měl silné argumenty. „A když nevyjde humor?“
Naruto se na to jenom usmál a nahnul se ke Kibovi, takže Kiba očekával nějaké tajemství, co se předává v zakázaných svitcích po generace. Místo toho ale jenom Naruto podrbal Akamara za ušima. „Použijeme tvého společníka.“
„Ona má ráda ale kočky,“ pověděl Kiba zklamaně.
„Ne brácho… Ona má ráda zvířata!“
„Takže jsme si přece jenom souzeni!“
Naruto nechtěl kazit Kibovo nadšení, tak jenom zvedl ruce k nebi a imitoval bouchající ohňostroj. Po chvilce ale, když už se na ně začali lidé divně dívat, ruce dal dolů a trošku zvážněl. „Pořád musíme jít ale dovnitř.“
Na to se Kiba vrátil do reality a podrbal se na hlavě. Samozřejmě ale tak, aby nebouchl svého parťáka. „Hej přežil jsem Anko na akademii, přežil jsem ten stud, když tě moje máma najala jako mého učitele, přežil jsem Les smrti… Jdeme na to!“ a s těmito slovy Kiba jako první vykročil do jámy lvové… Tedy do dveří restaurace.
Naruto teprve v tuhle chvíli pochopil, jaký je Kiba hrdina. Tak či tak ale vyšel za ním s hlavou plnou myšlenek, jak z Kiby neudělat toho největšího pitomce, co ta holka ve svém životě viděla.
Když vešel Naruto do oné restaurace, snažil se rozhlédnout po svém okolí a když spatřil pouze jednu holku, která splňovala vše, co o ní Kiba říkal, tedy ve stejném věku sedíce sama s dvěma kočkami, nenápadně naznačil Kibovi, že si mají sednout o stůl vedle. Společně se usadili, a to tak, aby Kiba k ní seděl zády a on tak mohl pozorovat, jestli ona dotyčná vůbec reaguje na jejich malé divadlo. Kiba už ho pod židlí kopal do nohy, aby nějak načal debatu, ale on se stále snažil přijít na něco rozumného… A snažil se nevnímat bolest v holeni.
„Tak jsme tu sami,“ začal Naruto dostatečně nahlas, aby ho mohla slyšet, ale zároveň, aby zněl, jako když se baví o národním tajemství. „Pověz mi o té misi.“
Kiba se na něj podíval jako na idiota, ale Naruto mu znakovou řečí ukázal, že má improvizovat a tak Kiba začal tedy improvizovat. „Já nevím, jestli můžu,“ a otočil se, jakoby tajně po celé restauraci. „Hokage-sama říkal, že to musí zůstat mezi námi.“
„Ale no tak… Vzdal ses v chuninských zkouškách proti mně!“ skoro až vykřikl Naruto. „Vždyť jsi byl jeden z favoritů. Mohl jsi mě porazit za, já nevím… deset sekund?“
„Hokage-sama říkal, že musím obětovat svou budoucnost za bezpečnost naší země,“ pověděl Kiba s hraným povzdechem. „Jak bych jej mohl zklamat? Vždyť jsem byl jediný, na koho se mohl spolehnout,“ a s tím přišel další povzdech.
„Chápu,“ pověděl Naruto. „Musí být těžké být hrdinou této vesnice. Nedokážu si to představit.“
„Neměj z toho těžkou hlavou, příteli,“ vzal si zase slovo Kiba. „Ve skutečnosti jsem rád, že Hokage-sama takhle rozhodl. Nechtěl jsem proti tobě bojovat. Vždyť by to nebylo fér, jsi jako můj o hodně slabší a mladší bráška.“
„Budeš na té misi v bezpečí?“ zeptal se ustaraně Naruto.
„Víš, jak to říkám: ‚Nachystejte steaky, na snídani jsem zpátky‘.“
„Jsi frajer,“ snažil se Naruto co nejlépe imitovat člověka, který právě potkal, a bylo mu dovoleno sedět se svým životním idolem.
„Dělám jenom to, co je potřeba,“ odmávl to Kiba. „Někdo musí zachránit všechny ty válkou zničené země, ochránit bezbranné a zastavit to násilí.“
Naruto na to jenom nadšeně kýval hlavou a snažil se nenápadně zaměřovat pohled na onu dívku, o které stále nevěděl ani jméno a vlastně ani netušil, jestli její jméno zná alespoň Kiba. První nadějí bylo to, že je vůbec poslouchá, což poznal podle toho, že její oči se občas protáčí takzvaně v sloup, ale co mu jako docela zkušenému špionovi neuniklo, bylo to, že z jejich rozhovoru není otrávená, ale má na tváři lehce pobavený výraz. Naruto se snažil najít další náznaky toho, že jsou na dobré cestě a tahle šaškárna má vůbec nějaký smysl, a pak si všiml, že její kočky – nejspíše ninja kočky – leží s výrazem, který vypovídal dost o tom, co si myslí. Tedy jak se vůbec lidstvo jako druh, mohlo dostat takhle daleko, když se chovají jak idioti. Nejvíce vtipné na tom bylo ale samozřejmě to, že stejný výraz měl i Akamaru na hlavě svého pána a ani o tom nejspíše nevěděl. To on bral jako dobrou zprávu, když už se dokážou zvířata společně shodnout, tak je to dobré cestě k nějaké společné konverzaci.
„A jaká je to tedy mise?“ snažil se Naruto dostat opět do toho, aby hrál vola.
„Třída S,“ naznačil Kiba, že to bylo očividné, ale že se tím vůbec nechlubí, protože je přece dělá dnes a denně.
„Ale no tak,“ protáhl nedočkavě Naruto. „Aspoň nějaké podrobnosti.“
„Dobrá, dobrá,“ navnadil Kiba. „Musím doprovodit nějakou princeznu do nějaké její země. Ale skrytě. Nikdo nesmí vědět, že je to princezna.“
„Fíha,“ řekl Naruto a k tomu uznale zapískal. „Třeba dostaneš půlku princezny a království k tomu,“ dál už ale nepokračoval, protože ona dívka se začala už smát nahlas, a tak ani Naruto nevydržel s maskou blbce a také si dovolil se pobaveně ušklíbnout.
Kiba už chtěl pokračovat, ale jelikož to byl on, který měl výhled na dveře, spatřil, že si nejspíše pro svou vnučku přišla ta stařenka. Nejdříve si myslel, že si přišla k ní jenom přisednout a také se najíst, ale když uviděl gesto ‚pojď, musíme jít‘, pochopil, že tato akce selhala.
Děvče, když uvidělo, že už musí jít, rychle zaplatilo a pak se vydalo kolem nich ven. „Hodně štěstí na té misi, hrdino,“ povědělo pobaveně a usmálo se na ně a pak společně se svými kočkami odešlo.
„To šlo docela dobře ne?“ pověděl po chvilce kompletního šoku Kiba.
Naruto na odpověď jenom sám překvapeně pokýval. „Nedostali jsme facku, to beru jako úspěch.“
„Co teď?“ zeptal se Kiba natěšeně.
„Já teď půjdu za Leem a dám si s ním tak tisíc kliků,“ řekl Naruto a vstal ze svého místa. Když si ale všiml, že Kiba se na něj tváří nechápavě, pro jistotu dodal. „Tohle bylo tak absurdní a tak… sladký, že se potřebuji zase cítit jako muž.“ A jelikož Akamaru štěkl na souhlas, vydal se Kiba s ním. Člověk přeci jen má poslouchat své parťáky.
|
Autor: Amren Vydáno: 26.9.2015 11:33 Přečteno: 2119x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Nice one
Kaendy: Jsem rád, že se kapitola líbila
.
a aspoň začnu přemýšlet více nad příběhem, což mě může dokopat k psaní.
.
Dragonel: Oddechová nejspíše byla, ale to z toho důvodu, že už se moc k podobným kapitolám nedostanu (možná vůbec) takže když jsem dostal nápad na tuto scénu s Kibou, přišlo mi to dobré jako humorné odlehčení, než to zase všechno vypukne.
Jak to bude se souboji už tak nějak vím, nechal jsem si otevřené dveře na ledacos, ale půjdu cestou mangy, pokud se něco nezmění a tudíž se k úplnému finále těžko dostaneme.
Snad budeš příštím dílem spokojen :).
Bamby33: Děkuji. Jo byly časy, kdy jsem to zvládal, dneska už to nejspíše bohužel nejde, protože na to nemám tolik času a jak už jsem kolikrát zmínil i dostatek motivace od čtenářů.
Příští kapitola bude o odhalení Ansatasu, jak už si lidé přáli desítky kapitol a pak už nejspíše se dostaneme k soubojům a k tomu všemu, co k tomu náleží.
Sidd: Nevím jestli bych Mizukiho nazval "novým" protože je na "špatné straně síly" už dlouhé roky, akorát neměl možnost poštvat Naruta proti svitku, tak musel žít s maskou hodného chunina další roky a plnit pro Orochimara úkoly. To že jsi odhadoval jiného není vůbec špatné, zase jsem nechtěl, aby to hned každý poznal.
Karin trénuje s perverzákem furt... i proto je u nich doma, to že to všechno nepopisuji je víceméně pro vás, protože dost lidí "nemá rádo" scény s Karin, tak mi přijde zbytečné jich psát ještě víc, jenom abych ukázal "Karin umí toto a tohle". Každopádně ale nastane za pár kapitol čas, kdy s ním bude trénovat více, to mohu slíbit.
Ptát se můžeš na cokoliv od toho tu jsem, abych odpovídal
Nevím co přesně si představit pod "akcí" ale příští kapitola bude o Ansatsu.
Také se měj.
Griffith: Děkuji, jsem rád, že jsem touto kapitolou pobavil.
LillyPotterml: Není zač.
Tomas: Jsem rád, že se mi podařilo být vtipný, přece jenom má každý z nás jiný smysl pro humor
Boj přijde, nevím nakolik takový, jaký očekáváš, ale bude tam.
Co se týče toho, kdy vyjde, tak nevím, mám napsanou asi půlku ale kdy se dostanu k té druhé části to prozatím nevím, budu se ale snažit o to, aby to tu bylo zase tak nějak, jak je zvykem. Děkuji moc za přání, snad se tak i stane
Skvěle napsaná kapitola, z některých Narotových hlášek jsem se musel opravdu zasmát, ale bomba kapitola, sice tam nebyl žádný boj dneska, ale i tak to bylo super, doufám, že nová kapitola výjde co nejdříve. Na pokračování se moc těším, přeji Ti hodně štěstí a inspirace při psaní další kapitoly.
Ďakujem. :) Ďakujem Ďakujem. :)
Tahle naprosto páradní kapitola je nacpána snad nejlepšími Narutovými hláškami
. Díky
Hmm... Novej tajnej týpek jo? Mizuki jo? Já myslel že ten kdo byl se Sasanem byl Danzo :O ale pak...Karin.. Frajerka celkem. Bude ještě nějak víc trénovat s perverzákem? :) zdá se mi že na to nějak dlabou :D
Nooo... Kdybych se měl ptát na všechno tak nečteš nic jinýho než moje otázky :D
Díl pěknej, kecavej, oddychovej, s nohama na stole, chill... Líbilo se mi to, ale chtělo by to maličko akce už zas :)
Tak se zase měj, a za měsíc zas pokecáme
Paradni kapitola :D kez by jich bylo za ten mesic vice :// za kolik kapitol se dostanes k soubojum ?
Zdravim, dobrá kapitola, sice jen taková oddechová, informativní, ale za to s velkou dávkou zajmavých informací do budoucna.
Jak se tak dívám na rozložení soutěžících u závěrečné zkoušky, to necháš bojovat proti sobě ve finále celý tým?, i když u tebe je dost možný, že oproti očekávání tam nedojde ani jeden.
Těším se na další díl
S pozdravem
Dragonel
Loool total užasné :D