Kapitola dvaatřicátá - Les smrti

Lepší život

A/N:

Proč tento díl vyšel později, jsem vám oznámil s předstihem, takže snad jste to všichni zvládli přečkat. Tento díl je i poněkud kratší, ale chtěl jsem ho přesně takto, abych mohl dalším dílem začít už s některými zápasy... a tím se dostávám k tomu důvodu proč tyto řádky píšu. 12.1 to je datum, ve kterým jsem přidal anketu na stránky, ve které jsem vám dal možnost se zapojit do tvorby příběhu a také hlavně mi pomoct se trošku rozepsat, abych se zase třeba dostal na nějaký lepší poměr vydaných dílů za rok. Co jsem dostal? 9 odpovědí, respektive kliknutí do ankety a to ještě tak, že to bylo téměř vyrovnaný... jelikož studuji i pedagogiku na vysoké škole, můžu vám s jistotou říct, že výzkum z 9 lidí se nedá snad ani dělat a tak to znamená, že jsem se nedozvěděl vůbec nic co jsem potřeboval (když nebudu počítat to, že za půl roku se odhodlalo mi pomoct 9 lidí [nebo méně jestli někdo používal více IP adres]). Co to pro vás znamená? Už nikdy žádné ankety, už vás na těchto stránkách nebude rušit nic a hromadně už ani od vás nebudu vyžadovat žádnou pomoc. Ty co mi budou do budoucna chtít pomoci, tak to rád uvítám a také rád vám i v příběhu něco splním, když to bude v souladu s mými myšlenkami. Pro všechny ostatní, vezměte si toto moje naříkání jako odpověď na řečnickou otázku, kterou jste si možná mnohokrát položili: "Proč (jméno autora) přestal vydávat?" i toto je možná jeden z důvodů proč.

„Právě se nacházíme na místě, kde se bude konat druhá část vaší zkoušky a tento areál se nazývá ‚Les smrti'? Proč? To poznáte sami, až se do něj dostanete," začal Shibi Aburame, když s ním všichni došli k areálu 44. „Pokud nemáte nikdo žádné otázky nebo připomínky, přejdeme rovnou k věci," a s těmito slovy vytáhl z batohu, který měl na zádech, mnoho papírů, které, když Naruto zamžoural, zjistil, že jsou některé přidělané k sobě. „Každý dostane jeden tenhle štos. Najdete v něm mapu oblasti, kompletní pravidla a dokument, který podepíšete," pokračoval Shibi a nikdo se ani nesnažil nic namítat. Takhle krásně fungoval přirozený respekt. „Než si to rozdáte," a s tím podal Narutovi kompletní balík a Naruto to začal posílat dál, „vysvětlím vám jenom to nejzákladnější, zbytek si přečtete sami."

A tak se Naruto zaposlouchal do pravidel, které ve zkratce říkali, že se bude bojovat o svitky, kdy polovina týmů dostane jeden a druhá polovina jiný a jenom ten tým, co si sežene oba a bez toho aniž by se je pokusil otevřít, s nimi dorazí do pěti dnů doprostřed areálu 44, postoupí dál.

„Všechno jasné?" zeptal se Shibi ještě a když viděl kývání a jiné možnosti jak dát na vědomí souhlas, luskl prsty a chunin v boudě za ním zatáhl plachtu, aby nebylo vidět, kdo dostane jaký svitek. „Podepište se, přečtěte si vše důkladně a potom to vyměňte za svitek. Započneme, až všechny týmy budou mít svitek a budou na svých stanovištích."

Naruto se tedy posadil na zem trošku opodál od ostatních a nemusel ani čekat dlouho, než se k němu přidal zbytek jeho týmu.

„Nic moc jiného nás nečeká," řekl Kabuto s jistotou v hlase.

„S tím ani nikdo nepočítal," odvětil mu Sasuke a zaměřil se na stánek. „Jen je škoda, že nevíme, kdo z týmu bude mít ten svitek a který z nich bude mít."

Po těchto slovech se i Kabuto zadíval na stanoviště, kam půjdou za chvíli všichni vyměnit své vlastnoručně podepsané papíry.

Naruto se ale vesele ušklíbl a lehce naklonil hlavu na přibližující se lidi.

„Jaký je plán?" zeptal se Shikamaru, když si sedl se svým týmem před ně.

„Plán?" podivil se Kabuto.

„Můj otec o vašem týmu mluvil jako o trumfu a jenom idiot by neposlouchal mého otce," pověděl Shikamaru s povzdechem, ve kterém Naruto zaslechl ‚nebo moji mámu,' ale možná se mu to jenom zdálo.

„Dobrá tedy-" vzal na vědomí Kabuto, ale než stačil nějaký ten plán říct, objevil se někdo jiný.

„Hoj," pozdravil je Kiba a Akamaru jim na pozdrav štěkl. „Můžeme se přidat?" zeptal se zvesela a než mu někdo stačil odpovědět, už si sedl a pohledem skoro až donutil si sednout i Hinatu a Tobia.

„Tolik síly mládí na jednom místě!" přiřítil se k nim Lee. „Neji, pojď sem!"

„Jdu jenom proto, že mým úkolem je chránit hlavní rodinu," odvětil mu Neji a opřel se o strom kousek od nich, takže jenom Lee a Tenten z jejich týmu se přidali do jakéhosi kroužku.

„Ty si to věděl," otočil se Kabuto na Naruta a v jeho hlase nebyla žádná otázka.

„Měl jsem tušení," ušklíbl se znovu Naruto, „a než začneš s povídáním, počkej ještě na tým s Karin. Právě teď se snaží zapamatovat si čakru všech, aby je mohla sledovat."

„Příště mě aspoň varuj," řekl jenom Kabuto.

„Nápodobně," pokrčil Naruto rameny s myšlenkou na to, jak se Kabuto přidal k ANBU, aniž by jim něco řekl.

Netrvalo to ani pár minut a první tým se zvedl a zamířil k budce a toto netrvalo ani pár sekund a byli z ní pryč.

„Černé vlasy, uprostřed, nebeský svitek," řekl Neji jakoby mezi řečí a tím na sebe přilákal pohledy všech přítomných. Naštěstí to řekl tak potichu, že to nemohl slyšet nikdo jiný, nejspíše tedy.

„Dobrá práce," pochválil Kabuto a začal si tyto informace zapisovat a jeho příkladu začalo mnoho dalších následovat. Po tomto se i Hinata přidala ke svému bratranci a jeho informace jistila. Přeci jenom dva páry očí byly lepší než jeden. Než ale přešel další tým, Karin a její parťáci se přidali do kroužku. „Nyní když už jsme tu tedy všichni, si řekneme pár věcí. Půjdeme pro svitek co nejpozději, abychom se toho dozvěděli co nejvíce o jejich majitelích. Následně ten kdo půjde první, řekne těm ostatním, od jaké brány začíná pomocí znakové řeči a co se týče samostatné zkoušky, tak dobře poslouchejte…"

Naruto tedy seděl v tureckém sedu s mečem na zádech položeným tak, aby toto vůbec dokázal, bradu si opíral o ruku a upřeně pozoroval své protivníky.

„O čem přemýšlíš?" pošeptala mu Karin, která byla o jeho pravé rameno tak nějak opřená.

„Co se posere tentokrát."

Na to si Karin jenom povzdechla, ale Naruto v jejím hlase poznal pobavení. „Ten prostřední z Písečné. Víš kdo to je?"

„Nedá se na něj zapomenout," zamračil se Naruto. „Snažil jsem se ho vyloučit tím, že jeho bratr udělá chybu v první části, ale Ibiki mě očekávaně prokoukl," a s těmito slovy měl Naruto plnou pozornost.

„O čem se to bavíte?" zeptal se jako první Shikamaru, ale všichni, až na Kabuta, měli na jazyku jistě stejnou otázku.

„Ten s tou nádobou na zádech je syn Kazekageho. Ve skutečnosti celý jeho tým jsou děti Kazekageho," vzala si slovo Karin.

„A jestli to samo o sobě není zajímavé, tak informace, že v sobě má zapečetěného démona, to zajímavým jistě udělá."

„K tomu bych dodal, že jeho démon ho činí skoro nezranitelným," řekl Kabuto a na prstu zatočil kartu s informacemi o Gaarovi. „Na všech misích co byl, ani jednou nebyl škrábnut a jako takový bonbónek, už před několika lety dokázal zabít svého prvního nájemného vraha, který byl na něj poslán.

„K-kdo by poslal na dítě nájemného vraha?" zeptala se Hinata.

„Jeho vlastní otec," řekl bez emocí Kabuto a také se na Gaaru podíval.

„Do prdele," shrnul to za všechny Kiba. „To je docela odpornej život."

Na to Kabuto jenom kývl. „O něj se postaráme ale my."

„Jo?" podivil se Naruto. „Dobrý vědět," řekl ironicky.

„Plán vám vysvětlím na místě, vím jak na něj," a po tomhle Naruto radši nicnenamítal, jenom doufal, že si Kabuto za tu chvilku všiml, že má jenom jednu ruku.

„Nějaké další překvapení mezi účastníky?"

„Tým z Mlžné," připustil Kabuto. „Ti jsou-."

„…v pohodě," vzal si poprvé slovo Sasuke a Naruto se na něj vděčně usmál. „Kliďte se jim z cesty a nepůjdou po vás." Bylo vidět, že nikdo nezpochybňuje jejich informace. Asi se opravdu mezi ostatní týmy dostalo echo o tom, že tým 7 má specialitu na sběr informací.

„- v tom případě by vše mělo být v pohodě," zkonstatoval Kabuto a zapsal si další jméno a druh svitku, jak nahlásil Neji.

„Jako kdyby někdy bylo vše v pohodě," řekl si Naruto víceméně pro sebe, ale vytušil, že ho stejně mnoho dalších slyšelo.

*LŽ*
 

Taktika… Když si Naruto toto slovo pro sebe v duchu zopakoval, stále mu ani vzdáleně nepřipomínalo to, co teď dělají. Jednou ale Kabuto rozhodl a tak běželi. Jejich plán byl následující: co největší rychlostí doběhnout k věži a tam to vyloženě kempit. Když přes ně nikdo neprojde, tak dokážou to, co si přejí dokázat, ale pořád v tom byla spousta ale, která se Narutovi nechtěla líbit.

A jak byl zase blízko pravdě, zjistil po chvíli.

„Pozor," zakřičel Sasuke a aniž by někdo kromě Sasukeho věděl, na co že si mají dávat pozor, prostě uskočili stranou a že to byla dobrá myšlenka, se dozvěděli od stromu, který skončil rozsekaný zvukovými vlnami.

„Asi to nebude tak lehké," pověděl pobaveně jeden ze shinobi, co se za nimi objevil a na hlavě měl čelenku Zvučné.

„Úkol to ale nemění," řekla jediná dívka v jejich týmu a i ona se připravila na nastávající boj.

„Jsi Uchiha?" zeptal se ten první z nich.

„Kdo se ptá?" odpověděl na oko nezaujatě Sasuke.

„Někdo, kdo tě chce vidět mrtvého," ušklíbl se jejich protivník. „Ale abys věděl jméno svého popravčího, Zaku."

„Nemyslel jsem tebe," odfrkl si znuděně Sasuke. „Vím vaše jména, vaše schopnosti, vaši minulost, mám vše, co potřebuji, abych tu s vámi sám vytřel podlahu, a to se nebavím o tom, že jsme tu tří," ukázal na Naruta a Kabuta, který byli kousek od něj. „Chci vědět, kdo vás poslal, protože jste jenom hloupé figurky."

„Poraz nás a třeba se to dozvíš," navrhl Dosu.

„V tom případě, když je to tak jednoduché," pousmál se netradičně Sasuke a poté, co se podíval na své kolegy, kteří mu dali jenom jakýmsi pokrčením ramen najevo, co si o tomto myslí, se rozběhl proti přesile.

„Zankūkyokuha," vykřikl svou techniku Zaku a proti celému týmu se rozletěla masivní vlna ostrého větru, která cestou brala stromy a vše ostatní, co ji stálo v cestě. Dokonce to vypadalo, že to vezme i tým 7, alespoň pro Zakua. „To je vše?" zeptal se výsměšně, když se podíval do míst, kam mířil a nespatřil tam nikoho.

„Vše?" zeptal se Sasuke, když se objevil mezi celým týmem ze Zvučné, což je naprosto šokovalo. „Teď se teprve rozehřívám," a s těmito slovy jedním úderem ruky odpálil Zakua pryč a následným kopem odmrštil Dosua do Kin, takže celý tým ze Zvučné, skončil na zemi.

„Ty-!" ozvalo se naštvaně od Zakua, ale než stačil reagovat jinak, než slovy, objevil se před ním Sasuke s dvěma kunai naplněnými bleskovou podstatou a oba mu zapíchl do nohou, takže Zaku skončil paralyzován jak bolestí, tak i bleskem.

„A teď vy," rozhodl se Sasuke a udělal pár prvotních kroků, aby k nim dosáhl, ale to se proti němu rozletěla tentokrát mohutná zvuková vlna, kterou přemohl tím, že se prostě přemístil za ně. Kyōmeisen, či jak přesně se ta technika jmenovala, zůstala tedy nevyužitá a jenom pár dalších stromů to odneslo.

„Nikdy nepříteli neukazuj své nejsilnější stránky," a stejně jako jeho kolega, i on dostal zásah kunaiem, tentokrát ale do ruky, která produkovala ty zvukové vlny a tím se Sasuke pojistil, že i kdyby paralýza přešla, mohlo to nějak poškodit tento nástroj, i když nevěděl, na jakém principu to vlastně funguje.

Nyní už zbývala jenom Kin a i ona to dost rychle pochopila a tak se rychle otočila kolem sebe, a když spatřila na jedné straně Kabuta, jak si hraje s nějakou vodní koulí v ruce a na druhé straně Naruta, jak si jakoby brousí meč Sedmi šermířů, pochopila, že je konec.

„Dám ti poslední šanci," řekl Sasuke a pomalu přistoupil blíž, stále ale maximálně koncentrován. „Buď se mě pokusíš zabít sama, nebo mi řekneš, kdo tě ksakru na mě poslal!"

„Já… nemůžu…" ozvala se Kin a udělala váhavý krok dozadu.

„Nechceš skončit jako oni, věř mi."

„Ne… to nejde…"

A s těmito slovy si vytáhla vrhací jehly a hodila je po svém protivníkovi, ale i když zasáhla, její cíl se rozplynul jen v mlhu. Než se stačila soustředit, aby se dostala z genjutsu, už klečela na zemi s rukama zakroucenýma tak, že měla jasné pouze dvě možnosti. Říci to, co chce slyšet, nebo padnou bolestí do bezvědomí.

„Nemám rád, když můj protivník je žena," řekl Sasuke upřímně. „Ale v tuhle chvíli jsi nájemný vrah, kterého na mě najali a tak se budu k tobě i tak chovat."

„Zabije mě, když to povím," vzbouzela se Kin… ale marně.

„Nebo já, když mi to neřekneš," stál si za svým Sasuke a přitlačil na páku, až se její ruka nebezpečně ohnula.

Kin nebyla hloupá, věděla, že v tuhle chvíli už je nejspíše stejně mrtvá, protože nesplnit úkol pro Orochimara znamená stejně smrt. „Zabij mě tedy, bude to rychlejší, než co pro mě má připraveno on," a když už se připravovala na smrt, objevil se vedle ní někdo další a pak už se jí zatmělo před očima.

„Orochimaru," řekl Kabuto a přestal tlačit na ten bod, který ji dokonale uspal, a tak i Sasuke odstoupil s tak trochu znechuceným výrazem, dost možná i k sobě samotnému. Naruto se ale objevil vedle něj a položil mu ruku na rameno, kterou Sasuke ze sebe setřásl, ne ale dřív než se na něj krátce vděčně usmál. Naruto věděl, že v této profesi musíš ze sebe dělat něco, co nejsi a Sasuke rozhodně nebyl bezpáteřní vrah a násilník.

„Jsi si tím jistý?" zeptal se Sasuke. „Nic proti tvým znalostem, ale myslím, že bude na světě více lidí, kteří před smrtí mučí své oběti."

„Nebude jich tolik horších než Orochimaru," pověděl bez humoru Kabuto. „A jelikož jsou ze Zvučné, a mají zájem o tebe, tak jsem si stoprocentně jistý."

„Dobrá tedy," převzal Sasuke tuto skutečnost jako pravdu.

„Vezmeme si jejich svitek, přivážeme je rychle někam na strom, aby je nesežrala nějaká zvěř, a pokračujeme dál, stále máme plán, který musíme splnit."

*LŽ*

„Sedmdesát minut," řekl Kabuto, když se zastavil těsně před vchodem do oné věže.

„Bez obou svitků," zkonstatoval očividné Sasuke. Přeci jen když pouze běželi a přemohli jenom tým ze Zvučné se stejným svitkem, neměli možnost, jak ten druhý svitek získat.

„Rekord je čtyři hodiny, stále je i na tohle dost času," odvětil mu Kabuto a narovnal si brýle, aby mohl lépe prozkoumat okolí.

„Takže co teď?" podíval se také po okolí Naruto.

„Pokračujeme v plánu," potvrdil Kabuto. „Ukryjeme se a zaútočíme na první tým, co sem přijde."

„Dobrá tedy," řekl Naruto a po krátkém přemýšlení a přípravě použil to, co se na akademii nazývalo jako Kakuremino no Jutsu, tedy jak využít svého prostředí ke svému prospěchu. Kabuto se pomocí zemské techniky potopil do země a Sasuke zmizel v nějakém křovisku. Pak už jen zbývalo čekat a jak Naruto už dávno věděl, osud měl zajímavý smysl pro humor.

„Co teď? Otevřeme ty svitky?" ozval se Kankuro, když se přiblížili k věži na doslech týmu 7.

„Uvnitř," řekl Gaara, ale podle tvaru hlasu to byl spíše příkaz, a jak to vzali jeho sourozenci, tak to nejspíše i příkaz byl.

„Naruto za pět," začal Kabuto odpočítávat přes vysílačku, „čtyři," a s tím se Naruto připravil na co největší vyfouknutí větrné čakry, „tři," jelikož věděl, že je to jenom na zmatení, ani neočekával nějaký velký úspěch, „dva," ale pořád to byl jeho úkol a on ho hodlal splnit, „jedna."

A s tím Naruto vyskočil ze svého úkrytu a než si Kankuro stačil byť jen sáhnout na svá záda pro nějakou loutku, nebo si Temari dokázala sundat svou zbraň, vyfoukl Naruto na ně nový hurikán. Gaaru obalila jeho dokonalá obrana, ale Kankuro skončil na zemi několik metrů opodál a Temari byla na všech čtyřech přilepená čakrou k zemi, aby se jí nestalo to samé.

Naruto ale věděl, že za ním se spouští další živelné peklo. Suiton: Daibakufu no Jutsu, osmnáct pečetí a než se Naruto nadál, ohromná vlna prošla vedle něj a jako ohromný vodopád zasáhla celou lokaci. Bylo vidět, že ani Temari už tohle nedokázala zvládnout a skončila pryč, stejně jako její mladší bratr. Jenom Gaara dál stál nijak nepoškozen.

Sasuke na tohle ale čekal a do toho vodního pekla hodil plně nabitý Narutův druhý meč, který z obyčejné vody udělal na chvilku bleskové pole a omráčil dva ze tří jejich protivníků. Gaara ovšem stál dál. Kabuto už se připravoval na další svou techniku, ale z vody okolo Gaary, kromě jeho bezprostřední blízkosti, se stal led, který se okamžitě proměnil na ledové kopí a probodl Gaarovu obranu ze všech stran. Absolutní obrana ale nebyla stvořena na chránění takového množství smrtelných či jinak nebezpečných útoků, takže posílila svou sílu na místech nárazu ledových ostří a zapomněla chránit Gaarovy nohy, které se staly obětí napětí ve vodě a stejně jako jeho sourozenci se přidal do velmi nepříjemného spánku.

„Hoj," pozdravil Naruto svého známého, aby ukázal Kabutovi, že je vše v pořádku, a ten tedy zrušil veškerou vodu a tedy i blesky v ní.

„Ty se asi jen tak neprobudí," poznamenal Chōjūrō, když se přidal k Hakuovi, který doskočil na pláň mezi omráčené trio z Písečné. Za chvíli se k nim přidal i jejich poslední člen.

„Co teď?" zeptal se Haku.

„Máte štěstí," poznamenal Naruto a vydal se ke Gaarovi, o kterém díky Nejimu věděli, že má svitek a kde přesně ho má uschovaný. „Jelikož jste měli opačný svitek na začátku než my, tak můžu udělat tohle…" a s tím vyndal oba svitky z Gaarovi kapsy a ten jeden, co nepotřebovali oni, hodil po Hakuovi.

„Naruto?" zeptal se Kabuto a jeho otázka říkala mnohé a ve zkratce ‚co to sakra děláš'?

Haku se na to jenom pousmál a svitek si uschoval. „Pomůžeme vám přemoct všechny ostatní, které máte v plánu porazit."

„Jop," ušklíbl se Naruto zlomyslně. „Ať žijí mezi vesnické vztahy." A s těmi to slovy vytáhl provaz a začal motat nějaké uzly na Gaarovi ruce. Teprve až všechny spoutají a někam uschovají, může tahle akce pokračovat a po těchto událostech si Naruto uvědomil, že to všechno bude větší sranda, než očekával.

*LŽ*

Uběhlo několik dní a skupina před věží se rozrostla do osmnáctičlenného tábora. Vlastně, když nad tím Naruto zapřemýšlel, tak to byl doslova tábor. Několik stanů, oheň a pár hlídek. Nebylo to sice už ani třeba, všechny týmy, co přišly, neprošly a ležely v jednom ohromném stanu v bezvědomí a svázaný a Sakura se postarala i o to, aby byli uspáni jakýmsi plynem… Čím Naruto méně věděl, tím méně je mohl litovat.

„Něco přes hodinu do konce," ozvalo se od někoho a Naruto tedy jenom vzhlédl k dotyčnému.

„Může ještě někdo přijít?"

„Ještě je ve hře pár svitků, ale u těch týmů, u kterých nikdo neočekává, že by tohle zvládly. Jsou to ti, kteří čekají, až to budou moci vzdát."

„V tom případě konec?"

„Dobrá tedy," rozhodl Kabuto a ještě jednou se upřeně podíval na stan, ve kterém leželi jejich protivníci v bezvědomí. „Sbalte všechno a ukončíme to, nad námi je kamera, takže by jim nemělo nic hrozit, jestli by sem někdo přišel."

„A nebylo by lepší tu tedy ještě počkat?" přidal se poprvé Naruto do debaty. „Jistota a tohle všechno."

„V okolí nikdo není," odpověděla mu Karin. „Pokud vaše informace jsou pravdivé, tak nikdo z těch týmů outsiderů nemá šanci to sem stihnout."

„Dobrá," vyskočil Naruto na nohy. „Všude je lépe než tady," a s těmito slovy se šlo balit, uhasit oheň a připravit se na těch pár finálních kroků, které jim bránily od třetí zkoušky.

*LŽ*

To, že je něco jinak, Naruto poznal poté, co vstoupili do věže, kde se s nimi měl někdo setkat poté, co by otevřeli svitky. Jak bylo ale vidět, nebyla žádná potřeba něco otevírat.

„Jsem hrdý," ozvalo se v pomalém potlesku a každý podle hlasu a samozřejmě i podle typického pláště poznal Sandaime Hokageho. „Za svou kariéru jsem viděl hodně spoluprací mezi kamarády, ale tohle předčilo očekávání nejspíše každého."

Na Hokageho prohlášení hodně lidí pokrčilo hlavu jako znak hrdosti nebo pokory. Kabuto dokonce padl na jedno koleno a Naruto tam jenom stál s rukou v kapse, protože bohužel si nemohl zkřížit ruce na prsou, aby svému gestu dodal dokonalost.

„Jsem rád, že na domácí půdě uvidím tolik známých tváří a i pár neznámých," vzal na vědomí Hiruzen i tým z Mlžné. „Svitky nebudou zapotřebí, nechte je tady na stole."

„Proč jste tady, Hokage-sama?" zeptal se Kabuto.

Na tuto otázku se Hiruzen pousmál. „Chtěl jsem vidět Ohnivou vůli v akci," bylo vše, co řekl, než v kouři zmizel a místo něj se na druhé straně objevil Shibi Aburame, proktor druhé zkoušky a to že si ho nikdo nevšiml, byla dobrá známka toho, že byl zvolen správně.

„Gratuluji k postupu. Můžete postoupit do další místnosti, kde vám bude vše vysvětleno po ukončení časového limitu. Hádám, že už nikdo další nepřijde?" zeptal se Shibi, ale nedal jim ani čas na odpověď. „Dobrá," a s tím si začal něco psát a všichni pochopili, že byli propuštěni a tak se vydali tam, kam měli.

*LŽ*

Naruto měl rád známé tváře, a tak, když se konečně dostali do arény, kde pochopil, že se bude konat něco, co trošku zmenší počty, byl vděčný za znuděného Jirayu, drsnou Anko, usměvavou Shizune, začteného Kakashiho i věčně kouřícího Asumu.

„Ještě jednou vítejte," vzal si slovo Hokage. „Zde bych měl vysv-," nedopověděl ale, protože se za ním objevil Shibi a naklonil se k němu.

„Máme tu jeden problém," bylo jediné, co řekl Shibi a ukázal na dveře.

„Omluvte mě ještě na chvíli, Hayate Gekkō to za mne jako rozhodčí jistě rád vysvětlí," a s tím se před Hokagem objevil rozhodčí a Naruto pochopil, že dneska bude muset ještě bojovat.

„Co se děje?" zeptal se Hokage, když došli do místnosti s kamerami.

„Tým s Gaarou prošel," a s tím ukázal na nahrávku, která hlásila čas před několika minutami.

„Jak to?" zeptal se Hokage a zapálil si dýmku.

„Jak jsme předpokládali, Shukaku je silnější, když jeho hostitel spí, takže vysvobodil Gaaru."

„Co ostatní v tom stanu?" zděsil se Hokage hrozného masakru.

„Nic," řekl Shibi. „Nechal je být a rozběhl se pryč od věže, tam narazil na čekající tým z Deštné, od kterých si vzal svitek – ne po dobrém – pak si došel na jiné místo pro další a nakonec dotáhl své sourozence v poslední minutě do věže."

„Mrtvých?" zeptal se a vydechl kouř.

„Naštěstí neměl čas na to, aby někoho zabil. Kdyby Kabuto a zbytek neodešli v pravou chvíli, tak by zabil všechny zajatce nebo by zabil někoho z nich."

„Bylo na čase, aby to štěstí bylo taky na naší straně," sundal si Hiruzen unaveně klobouk z hlavy. „Jelikož nemám jinou možnost, přiveď je sem, prošli druhou částí zkoušky."

„Můžeme je vyloučit za to, že sem přinesli Jinchūrikiho bez našeho svolení," navrhl Shibi.

„To je trumf, který použijeme později. Mám tušení, že se bude velmi brzo hodit."

„Ano, pane," a s tím se Shibi přemístil pryč.

„Naruto nebude rád," povzdechl si Sandaime a nandal si zpět svůj klobouk. „Ještě štěstí, že Naruto trošku dospěl a nebude na mě řvát před všemi ostatními… snad."

*LŽ*

„Když už jsme tu všichni," řekl Hiruzen poté co došel doprostřed této arény, „můžeme začít," a s těmito slovy se všichni překvapeně otočili na kráčejícího Gaaru a vedle něj jeho sourozence, kteří vypadali přesně jako zdrogovaný jedinci.

Naruto v duchu zaklel. Něco se sakra podělalo a celá jejich režie byla ztracená. Bylo na čase vzít to více do svých rukou, než jenom tahat za nitky, jak to on zkoušel v první části s Kankurem.

„Aby se Hayate nemusel opakovat, vysvětlím vám, proč tu vůbec budeme dneska bojovat," a tak spustil Hiruzen jistě předem připravenou řeč o napodobení války v dobách míru, důležitosti vlivných klientů a podobných věcí, kterých Naruto slyšel už tolik, že by tento rozhovor zvládl také. „Dostalo se ale vás sem jednadvacet, což znamená, že vás budeme muset trošku pokrátit, protože nikdo z vlivných klientů nemá čas sledovat tolik zápasů, ale chtějí vidět jenom ty nejlepší. A kdo je ten nejlepší?" zeptal se řečnicky Hokage, „o tom a také o vašem osudu rozhodne toto," a za ním se objevila obrovská obrazovka. „Někdo, kdo se chce předem vzdát, protože se na to necítí?" a když se podíval do tváří geninů, spatřil, že nikdo takový tady dnes nebude. „Výborně."

„Souboj bude jeden na jednoho. Výherce postoupí do třetí zkoušky. Pravidla jsou taková, že žádná nejsou. Omračte, zabijte nebo donuťte svého protivníka k tomu, aby se vzdal, takže jestli nechce umřít…" nechal Hayate větu nedokončenou. „Pokud ale rozhodnu, že zápas je u konce, zabráním zbytečnému masakru. Rozumíme si?"

Na to všichni nějakým způsobem pokývali.

„Hodně štěstí, budete ho potřebovat," bylo poslední co Hayate řekl, než se spustilo zařízení za ním a všichni upřeli pohled na něco, co rozhodovalo o jejich budoucnosti. A jak už se Naruto dozvěděl, málokdy je to nějaký stroj, dost často se stává, že ten stroj někdo posune tam, kam chce a něco mu říkalo, že ani dnes a ani za měsíc tomu nebude jinak.

Formát pro tisk