Kapitola šestadvacátá - 120 vteřin.
Lepší život
AN: Za pomoc s korekcí opět děkuji Míše, všechny další chyby nalezené v příběhu už jsou jenom můj omyl.
Bylo to tak trochu nostalgické, když se všichni sešli u brány, kde měla oficiálně začít jejich mise. Už tu jenom chyběl Kabuto a dva bývalé týmy nováčků by zase byly pospolu. Když se i on objevil mezi posledníma na místě setkání, mnoho lidí tam po něm hodilo zvídavý pohled a většinou nejvíce zaujalo jeho nové oblečení.
Jediná Sakura ale projevila zvědavost nahlas.
Odpovědí jí byla ale nechápavost ostatních nad její neznalostí a Sasukeho zakývání hlavou. Bylo zvláštní, že zrovna ona, co trávila většinu času na akademii v knihách, nevěděla, co jeho oblečení znamenalo.
„To je tradiční oblečení Šermířů z Mlžné,“ vysvětlil Naruto trpělivě. Nebyl ten typ, který by se svou znalostí nějak chlubil. „Nebo tedy oblečení, co nosili dva ze sedmi,“ dodal, a opravdu to tak bylo. Zelené pruhované triko s dlouhým rukávem, černé kalhoty a obvazy omotané kolem krku bylo to, co prezentovalo Jinpachiho a Ameyuri na misích.
„A proč jej máš na sobě?“ nechápala stále Sakura a v tenhle okamžik se na jeho odpověď upřelo více zvědavých, než jen ona sama.
„Je to dar od mého senseie, byla by neúcta ten dar odmítnout, nebo jím pohrdat natolik, abych jej nenosil.“
Jeho odpověď tak nějak všichni přijali. Skoro všichni věděli, že s nimi bydlí Ameyuri, mnoho jich vědělo, že se od ní učí a Sakura, zdálo se, že si našla své vysvětlení, které ji uspokojilo. Akorát Sasuke na něj hodil pohled, který říkal, že si budou muset promluvit a on jenom lehce kývl. Nebylo mu těžké vysvětlit, že už nepovažuje Tým sedm za právoplatný tým, když tu zbyli jenom oni dva.
Jako poslední se na místě objevila Tayuya.
„Když už jste si všichni všechno vyříkali, můžeme zamířit na naši misi. Jsem si jistá, že jste všichni obeznámeni s obsahem a náplní, takže vynechám tento briefing,“ pověděla hlasem, který nepřipouštěl žádné hloupé řeči na její osobu. „S mým týmem jsme sehráni natolik, že každý ví, co má dělat. Pro ostatní ale budu používat tradiční gesta a znaky,“ pokračovala a všichni poslouchali. „Sasuke od tebe potřebuji, aby si nevyčerpával síly používáním Sharinganu mimo boj a podivné situace. Karin bude náš senzor po celou cestu,“ otočila se na Sasukeho a ten kývl. „Co se týče mého zástupce, bude to Naruto a bude to i on, který nás celou cestu povede. Jako jediný zná cestu, oblast i okolí.“
„Provedu,“ zasalutoval Naruto a sundal svůj obrovský batoh na zem a aniž by musel něco říct, Tayuya i Karin mu podaly své batohy, které si do toho svého vložil. „Sakuro?“ nadzvedl tázavě své obočí.
Sakura se lehce začervenala, ale svůj batoh mu podala a on tedy i její vložil do toho svého, který pečlivě uzavřel a nandal si jej na záda. Nikdo se jej neptal, jestli to zvládne a jinak by to ani nechtěl. Tohle byla část jeho úkolu, který přijal už před několika lety.
„Jestli nikdo nemá tedy nic na srdci,“ nadhodila Tayuya a když se nikdo neozval, podívala se na Naruta, „tak můžeme vyrazit.“
Naruto na to jen kývl a cvičně si vyndal své meče, jestli jim batoh nevadí v cestě, a když se ujistil, že je vše v pořádku, odrazil se směrem k Vlnkové. Přece jenom je lepší být někde dřív, než pozdě.
***
Jelikož věděli, že je nikdo nečeká, mohli si dovolit svou cestu zrychlit bez obav, že by je únava mohla nějak znevýhodnit. Tahle mise byla v rámci možností tajná, protože klient pro ni byl Naruto a ne někdo, na koho by se mohli nepřátelé zaměřit.
„Jsi si jistý, že to nepřeháníš?“ zeptala se Tayuya, když byla v půlce své tréninkové rutiny, která znamenala spoustu kliků na dvou prstech.
Naruto dělající kliky naproti ní, zvedl jenom hlavu a podíval se na ni překvapeně. „Vždyť dělám to samé co ty.“
Tayuya mu to ale samozřejmě nevěřila. Přece jenom on dělal kliky pouze na jednom prstu a ještě měl na zádech co největší závaží. „V tuhle chvíli nejsem vedoucí mise, ale tvá kamarádka. Víš to, že ano?“
„Nejsi žádná kamarádka, Tayuyo,“ pověděl zamračeně Naruto, „kolikrát jsem ti říkal, že jsi nejlepší kamarádka, co mám.“
„Mnohokrát,“ uznala s úsměvem, ale svou rutinu v cvičení nepřerušovala. „Ale pořád se to krásně poslouchá,“ ušklíbla se na něj, „vyhnul ses ale mé otázce.“
„Jako genina mě nikdy nikdo nebude brát vážně. Viděla si, jak to vypadalo s touhle misí, takže potřebuji zesílit, abych mohl něco změnit. Nikdo nic nezměnil tím, že chytal zatoulané kočky nebo natíral ploty.“
Na to Tayuya zastavila své cvičení a posadila se, aby jej mohla lépe vnímat. „Myslíš, že povýšení něco změní?“ zeptala se laskavě.
Na to se Naruto zastavil v pohybu a pořádně se zamyslel. „Ameyuri mi kdysi dávno naznačila, že se povýšení nedočkám a postupem času zjišťuji, že měla nejspíše pravdu,“ bylo mu jasné, že se jeho poslední dvě věty tak nějak navzájem vylučují, ale obě věci byly bohužel pravda.
„Na této misi jsme pouze dva chuninové. Proč si myslíš, že má pravdu?“ zeptala se, ale ihned dodala, „Ne že bych s tebou nesouhlasila.“
„Karin není chunin z politických důvodů, aby mohla prozkoumávat vesnice při chuninských zkouškách. Jelikož ta příští bude ale v Listové, povýšení se jí jistě dostane. Sasuke ukazoval svou sílu v ostatních zemích, takže na něj platí stejná pravidla jako na Karin. Pak už tu máš jenom Sakuru, která má ještě svůj čas, protože i Kurenai-san se stala chunin v třinácti letech a podle mých informací byla na lepší úrovni, než je teď Sakura.“
„Proto ti Ameyuri dala to oblečení? Aby ti ukázala, že nemusíš mít vyšší hodnost?“
Na to se Naruto také posadil a usmál se na svou nejlepší kamarádku. „To oblečení jsem si nechal ušít na zakázku,“ opravil ji, „a ani v té druhé části nemáš tak úplnou pravdu. Souhlasí to, že jí je jedno, jakou hodnost mám, když ona sama je v tuhle chvíli jen civilista. To důležitější je ale to, že jsem prošel jejím testem a tohle je důkaz,“ ukázal na oblečení položené vedle něj. Přece jenom si jej nechtěl zapotit.
„Nemůžu říct, že rozumím vašim pravidlům.“
„To ani já ne,“ odmávl to Naruto s úsměvem. „Sem tam se mi dostane kousku skládanky, ale jinak prostě dělám to, co po mě chce a všichni jsou spokojeni.“
„Až na všechny shinobi z vesnice kromě naší rodiny a pár výjimek,“ dodala Tayuya ironicky.
„Až na ty,“ souhlasil s ní.
Tayuya chvilku mlčela a sledovala Naruta, jak se oplachuje vodou a utírá se látkou, kterou měl připravenou a aniž by chtěla, cítila, že se mírně červená. „Naruto?“ vyžádala si jeho pozornost.
„Hm?“ odvětil po Uchihovsku.
„Co se stalo na tvé poslední misi tady?“
„Kdo to chce vědět?“ zeptal se Naruto, aniž by se otočil a přehodil přes sebe své triko a omotal si kolem krku obvaz. Pak už jen zbývala dolní část těla a byl připraven znovu vyrazit.
„Co je to za otázku?“ nechápala jej.
Naruto chvilku neodpověděl a otočil se na ni, až když byl kompletně oblečen. „Chceš to vědět jako má kamarádka nebo vedoucí mise? Jestli je to to druhé, tak je vše v pořádku a jsem psychicky i fyzicky připraven splnit svou misi.“
„Koho zajímá, že jsem vedoucí mise! Jasný, že to chci vědět jako tvá kamarádka,“ byla mírně rozčilená, že si Naruto o ní myslí tak málo.
Naruto se jenom ale pousmál a položil ji ruku na rameno. „Mě záleží na tom, že si vedoucí mise. Proto jsem si to vyžádal.“
Na to Tayuya nenašla žádnou ucházející odpověď, a tak zůstala mlčet a cítila se trošku zahanbeně za svůj malý výbuch.
„A co se týče toho, co se stalo, umřel mi na té misi dobrý přítel. Člověk, co by mi mohl být vzorem, kdybych jej znal déle, než jen pár okamžiků. Byla to úžasná osobnost a naučil mě mnoho věcí. Byl to přirozený materiál, aby se stal Hokagem, jenže osud chtěl, aby se stal rybářem a hlavou rodiny.“
„Zní jako skvělý člověk,“ přiznala Tayuya, a tak nějak přirozeně mu padla do objetí, když stáli už tak vedle sebe.
„Jeden z mála dospělých, který vždy dělal to, co je správné, místo toho, co je jednoduché,“ potvrdil tak nějak Naruto a zůstal v klidu stát, protože se cítil v této pozici v bezpečí, což samozřejmě z pohledu shinobi byla naprostá blbost. V reálu totiž byl velmi nekrytý a nemohl se dostatečně bránit, ale on asi nebyl ten nejlepší příklad shinobiho, takže to nějak neřešil a zůstal v takovém bezpečí, jaké mu vyhovovalo. „Bohužel i kvůli tomu zemřel.“
„A ty se z toho cítíš vinen?“ zeptala se.
„Na jednu stranu to vůbec nebyla moje chyba,“ naznačil rukou, kterou měl za jejími zády, takže stejně nic neviděla. „Byl jsem na misi, kde jsem se měl držet dál a jeden z vesničanů prostě zemřel, takže to šlo prostě mimo mě a nešťastnou náhodou jsem ho prostě znal,“ pověděl, „pak je tu ale ten druhý pohled. Ten pohled, který říká, kdybych nedostal tuhle misi, mohlo to být možná jinak.“ Když viděl, že ho chce přerušit, okamžitě ale pokračoval. „Nebo kdybych si vynutil možnost zasáhnout v této misi,“ nadhodil další možnost, „či kdybych prostě nebyl srab, vykašlal se na příkazy a prostě zasáhl, mohlo to být úplně jinak.“
„Teď budu znít jak sobecká kráva,“ řekla Tayuya a zněla tak nějak chladně, plus se od něj odtáhla, aby mu viděla do očí, „ale jsem ráda, že jsi to poslední neudělal. Neočekávám, že by ti to Hokage prominul a navštěvovat tě ve vězení bych nesnesla, takže bychom na to vězení museli zaútočit a-.“
To ale Naruto nechtěl slyšet takhle veřejně a tak jí dal ruku na ústa, aby ji umlčel.
„Nejsme tady jenom my,“ a tím ‚my‘ Naruto samozřejmě myslel jejich rodinu. „Mohl by tě slyšet někdo jiný a-.“
To ale byl zase povel, aby mu Tayuya udělala to samé. Možná že chtěla mít pocit jakési odplaty nebo tak, ale stáli naproti sobě a oba dva se vzájemně umlčovali rukama, takže tak nějak nastejno své ruce spustili zpět ke svému tělu a ušklíbli se na sebe.
„Každý kdo není úplný negramot, už dávno poznal, že naše – či budu-li mluvit jenom za sebe – moje věrnost nepatří Listové ale tobě.“
„To je nebezpečná věc, víš o tom?“
„Stejně jako celé naše povolání a vidíš, že by se někdo z nás stal kuchařem?“ nadhodila sebevědomě Tayuya. „A navíc, dostat tě z vězení by nebyl takový problém. Matsuri vězení zná až moc dobře, když pracuje jako učeň ANBU. Karin by dokázala najít hlídky a jak se jim vyhnout. Fū by tě dokázala vynést při nejbližší příležitosti pryč do vzduchu a odletět s tebou a my ostatní bychom si probojovali cestu ven.“
Naruto na to neřekl možná to, co se čekalo a to by bylo něco ve stylu, jestli je šílená nebo něco podobného. Spíše se jenom ještě více ušklíbl a naklonil se k ní. „A dokázali byste to?“
„Ameyuri a já jsme docela dobrý duo,“ ušklíbla se na něj také. „A navíc v naší vesnici není zase tolik lidí, co by Ameyuri dokázali porazit, kdyby to začala brát vážně a ti co ano, mám domnění, že by nebojovali.“
„Máš to vše zajímavě promyšlené,“ uznal Naruto.
„Možná nejsem Shikamaru, ale je psychologicky dané, že je člověk připravenější na situace, které se mohou stát, když si je připraví v hlavě,“ připustila.
„A jedna z těch situací je útěk z vězení?“ nadzvedl Naruto překvapeně obočí.
„Věř mi, že je to jedna z těch mírnějších situací,“ ujistila jej klidně. „Kdyby se ti někdo pokusil udělat něco horšího…“ naznačila Tayuya a Naruto v jejich očí uviděl, že to myslí vážně a i ona měla jakési dvě strany osobnosti. Tu jemnou a milou, kterou poznal, když ji tenkrát před tou hnusnou vesnicí podal pomocnou ruku a ona se ji od té doby nepustila a druhou… tu druhou, kterou měla vycvičenou od hnusných lidí a která by asi vyhrála, kdyby ji nikdy nepoznal. Nebyl vůbec žádný psycholog či něco podobného, ale tak nějak tušil, že kdyby ji ten den nenašel, z Tayuyi by se stalo něco, co by udělalo cokoliv bez výčitek a soucitu. Něco co poznal, že se z ní stane kdykoliv, když mu půjde o život. Mnozí by v tuhle chvíli udělali krok dozadu a byli by vystrašeni touhle náhlou změnou osobnosti, ale jak mu dokazovali všichni celý jeho život, on nebyl stejný jako ostatní, a tak nějakým způsobem byl rád. Celý svůj život si přál, aby se objevil někdo, kdo se nebude bát hněvu a postaví se za něj v každém případě a teď takové lidi měl.
„Jenom nikdy neudělej nic, čeho by si litovala.“
„Není nic, čeho bych litovala pro tvou ochranu,“ pověděla pevně.
„Neměl by to být můj úkol? Jako jakéhosi bratra, nejlepšího kamaráda, partnera či kdo ví, co vlastně jsem?“
„Já jsem tu ta starší, a přesto jsi mě dostal domů z toho pekla na zemi. Takže ne, tohle je můj úkol.“
„Něco jsem se v domě plného žen naučil a to je to, kdy se přestat hádat,“ usmál se nakonec Naruto, „takže v tuhle chvíli řeknu jen ‚děkuji‘.“
Tayuya mu úsměv vrátila. „Něco mi říká, že by ses měl sbalit, abychom mohli vyrazit,“ vrátila se zpět do okamžiku, kdy svět kolem opět začal existovat a už tu nebyli jenom oni dva.
„Provedu,“ zasalutoval Naruto a přemístil se za okamžik těch pár desítek metrů, kde měli stanoviště s ohněm a tím vším.
Tayuya nebyla ani překvapená, když se vedle ní objevila Karin. Byla to jakási její zábava, být na místě, kde se dalo vše slyšet a přitom nenechat o sobě vědět, což s její schopností bylo amatérsky jednoduché.
„Děkuji ti za tohle,“ řekla Karin, když si byla jistá, že jsou sami.
„Neslyšel nás nikdo?“ zeptala se Tayuya.
„Fū se postarala o to, aby vás nikdo nerušil,“ ubezpečila ji, „opravdu ale děkuji, že si s ním promluvila. Má tě z nás nejraději, víš to, že?“
„Tím bych si nebyla jistá, ale musela jsem mu pomoct. Vypadal, jak kdyby ztratil světlo v životě.“
„Myslím si, že si můžeš být jistá, ale nepřišli jsme se sem o tomhle hádat,“ považovala první část rozhovoru za uzavřenou. „Když jsem ale poslouchala, dává to i smysl. Naruto nikdy neměl žádnou otcovskou postavu ve svém životě, a jelikož nevím, jak bere Ameyuri, je dost možné, že v životě neměl žádnou rodičovskou osobu, ke které by se mohl upnout a teď přišel tenhle člověk… a najednou už tu zase není.“
„Tolik chyb se stalo a tolik věcí se podělalo v Narutově životě, že je to skoro až vtipné, kdyby to ale byla nějaká hloupá komedie a ne jeho život.“
„Myslím, že v tuhle chvíli můžeme kromě toho, být mu na blízku udělat jen jednu věc,“ povzdechla si Karin, „a to bude, tuhle misi dokončit tak, že bude spokojen.“
„Nic jiného ani neplánuji. Ať si ten malý skrček Gatō pošle kohokoliv na nás, zpátky dostane jen jejich hlavy,“ odfrkla si a tak nějak intuitivně se dotkla své flétny. „Jen ať klidně všichni přijdou. Tuhle misi mi nezkazí.“
Na to se Karin usmála a položila jí ruku na rameno. „A ty se divíš, že tě má Naruto nejraději?“ zakončila tenhle rozhovor řečnickou otázkou, a tak jako Naruto předtím, zmizela v oblaku kouře. Tayuya už opravdu tu zůstala stát sama, a tak se jenom usmála a doufala, že jí úsměv vydrží i na cestu zpátky.
***
Jelikož Naruto věděl kudy přesně jít, aby se vyhnuli všem nebezpečným místům a hlídkám, dokázal je zavést v relativním bezpečí až k jejich cíli, což byl dům, kde ještě před nějakou dobou žil Kaiza. To samozřejmě věděl jen ale Naruto.
Tayuya si je ještě změřila pohledem, který se ptal, jestli jsou připraveni a také se ptal, jestli je vše v pořádku, což Karin potvrdila kývnutím a i Naruto pokynul, že může zaklepat.
Netrvalo to ani dlouho a za pár okamžiků se opatrně dveře otevřely a za nimi se objevila hlava Tazuny. Toho také ale poznal jenom Naruto.
„Mohu nějak pomoci?“ řekl Tazuna, když si je opatrně změřil pohledem.
Tayuya natáhla ruku se svitkem, který dokazoval, že jsou na oficiální misi a bez nějakých slov si počkala, až si ten svitek vezme.
„Pojďte dál,“ otevřel po zvážení dveře a vpustil je dovnitř. Tazuna samozřejmě neměl mnoho zkušeností s shinobi, ale svitek vypadal jako pravý a předním stály děti s čelenkami Listové, takže mohl jen doufat, že je to vše tak, jak to vypadalo.
Tayuya si počkala, až budou v bezpečí domu, a teprve poté se chopila slova. „Mé jméno je Tayuya a jsem tu na vaši oficiální žádost o ochrannou misi. Toto je pro tento úkol můj tým,“ pověděla a postupně je začala jmenovat. „V mé nepřítomnosti je můj zástupce zde Naruto Uzumaki, jenž jako jediný má informace o okolí.“
Na to se Tazuna jen podrbal na hlavě. „Děkuji, že jste přijali misi,“ uklonil se po chvilce. „Jsem překvapen, že jste tu tak rychle.“
Tayuya si už chtěla něco vymyslet, ale předehnal ji Naruto.
„Ten člověk, kterého jste k nám poslal, udělal vše, co bylo v jeho silách, aby se vám dostala pomoc co nejdříve.“
Tazuna se usmál a bylo vidět, že byl touto odpovědí dojat. „Hodný chlapec,“ řekl a pokynul jim ke stolu. „Jsem rád, že se dostal k vám do vesnice v bezpečí. Byl to ohromný risk, co na sebe vzal ten chlapec.“
„Měl své poslání a věděl, že je moc důležité,“ znovu se chopil slova Naruto.
„Poznal jste ho, Uzumaki-san?“ zeptal se Tazuna.
„Tak dobře, jak jen to za ten čas šlo,“ odvětil na to Naruto a po té odpovědi se na něj podívalo pár lidí, jestli vše chápou dobře.
„Víte, musím se přiznat, že kdybych vás tu viděl sám od sebe, asi bych vám zabouchl dveře, ale jestli dokáže malý chlapec sehnat pomoc, tak vy určitě dokážete to, za co jsme vám zaplatili.“
„Nehleďte na náš věk jako na problém, dívejte se na něj z toho pohledu, že jsme na svůj věk tak vyspělí, aby nás poslali na takovouto misi,“ pověděl Tayuya.
„Jak říkám, ode mě se nějakých namyšlených slov nedočkáte,“ dal Tazuna ruce před sebe, jako kdyby se vzdával, „nemohu ale mluvit za ostatní.“
„Ten problém nechte na nás,“ uzavřela tohle Tayuya. „Kdy máte v plánu začít stavět?“
„Plány jsou už hotové, materiál je už také domluven, takže kdykoliv budete připraveni.“
„V tom případě nám dejte dva dny, abychom se připravili my, a pustíme se
do toho,“ potvrdila Tayuya. „Na vás je akorát to, abyste se rozhodl, kolik členů
týmu mám nechat zde na ochranu vaší rodiny.“
„Moje rodina je moje všechno,“ přiznal Tazuna a podíval se na ni s ještě větší důvěrou, že nemyslí jenom na splnění mise. „Byl bych vděčný, kdyby tu zůstal stále někdo, kdo zajistí, že budou v bezpečí.“
Tayuya to jenom potvrdila kývnutím. „My se pustíme do naší práce. Připravte nám, prosím, nějakou místnost, kde budeme moct operovat.“
„Samozřejmě,“ potvrdil. „Nechám vás tu o samotě. Půjdu to vyřídit ostatním,“ a společně se svitkem, který měl nejspíše v plánu si Tazuna přečíst, odešel a nechal je doma samotné. Bylo to zajímavé jednání, ale Tayuya pochopila, co Naruto myslel tou chudobou. Když se člověk nebojí, že by ho mohl někdo vykrást, nejspíše to znamená, že ani nic nemá.
„Karin,“ podívala se na svou kamarádku, „běž za ním a postarej se o to, ať se nedostane do žádných problémů.“ Karin na to jenom kývla a zmizela v oblaku kouře. „Naruto, podívej se po vesnici, lokalizuj jeho rodinu a postarej se, aby i oni se dostali v pořádku domů. Zároveň si všímej možných změn za tu dobu, co si tu nebyl.“
Naruto na to také kývl a zmizel stejně rychle jako Karin.
„A my se postaráme o zabezpečení. Chci mít v okolí varovné pasti a vše na co jsme zvyklí.“ Na to všichni kývli, a dokonce ani Sasuke nenamítal, což brala jako dobrou zprávu.
***
„Prosím o chvilku pozornosti,“ zvolal Tazuna, když si přivolal všechny své zaměstnance, kamarády a prostě všechny, co sehnal na práci na mostě. „Chápu, že se cítíte v nebezpečí poté, co se stalo Kaizovi, i já cítím to samé,“ pozastavil se na chvíli a sklonil hlavu na pár sekund k zemi jako známku úcty, což po něm napodobilo mnoho dalších lidí. „Ale nemůžeme se furt schovávat a čekat na poslední ránu! Nemůžeme si ukrást naši zem někým, jako je Gatō! A tento most bude naší nadějí!“ vykřikl nakonec a hodně lidí se opět k němu přidalo.
„Ale co zabrání Gatōvi, aby nás zabil stejně jako Kaizu?“ ozval se jeden člověk z davu.
„To budu já,“ ozvalo se odněkud a vedle Tazuny se objevil Naruto.
„A také já,“ a s tím se na druhé straně objevila Tayuya.
„I já,“ ozvalo se naposledy a objevila se i Fū.
„Tito shinobi se zapřisáhli k tomu, že nás ochrání při našem úkolu a pomůžou nám se stavbou mostu a než někdo začne mít nějaké hloupé řeči, nechte je předvést jejich schopnosti,“ a s tím jim Tazuna nechal volnou ruku.
Naruto z první ruky věděl, jak je jednoduché uchvátit davy civilistů tím, že jim člověk ukáže něco, co ještě neviděli. Přece jenom sám vždy v dětsví pozoroval ninji a nechával se unášet jejich schopnostmi. „Kage Bunshin no Jutsu,“ a s tím se kolem Naruta a vlastně tak nějak všude objevilo mnoho dalších Narutů s výrazem ‚jen je nechte přijít, přeze mě se nedostanou‘.
O nic horší nebyla ani ukázka tří démoních obrů – a tady Naruto musel přiznat, že obr lámající desítky prken, byla mnohem efektivnější ukázka, než jeho kloni – a když se k tomu přidala Fū a její technika vzlétnutí, na mostě se ozval mohutný potlesk. V tuto chvíli už každý pochopil, že svět není až tak černý, jak si mysleli.
„Takže,“ vzal si slovo opět Tazuna poté, co se pyšně a s úsměvem podíval na všechny okolo. „Nyní už chápete, že na všechno nejsme sami, ale že se najdou i tací,“ ukázal Tazuna na ně, „kteří možná nepochází odsud, ale mají natolik dobré srdce, aby nám pomohli, ale,“ zdůraznil Tazuna a tím si opět vyžádal jejich pozornost, „nejsou tu od toho, aby za nás tuto práci udělali. Mnoho klonů značí více rukou, schopnost létat se v důležitých momentech dá použít na těžké pozice, síla tady těch gentlemanů,“ ukázal na stojící obry, „se dá použít místo strojů, ale stále je to náš most. Stále je to naše budoucnost a tak chci vidět plné nasazení, než ten most bude hotov!“
A tím se na mostě ozvalo „hurá,“ někde se také ozvalo „ať žije Tazuna,“ bylo také slyšet „za Vlnkovou“ a mnoho dalšího. Důležité ale bylo to, že naplnili lidi důvěrou, radostí, štěstím a odhodláním, protože oni jako shinobi věděli, že se za chvíli jistě objeví okamžik, kdy tohle vše bude velmi a velmi potřeba.
***
Byla to vlastně zábava. Naruto ve svém životě už dělal mnoho věcí a stavěl či opravoval mnoho budov a jiných obydlí. Ono to tak nějak patřilo k tomu, jaký byl v dětství. Vždy když něco svými žerty poničil, musel to také napravit a to nepočítal všechny ty mise třídy D, které musel udělat. Jak už vlastně zmínil, bylo toho hodně, co ve svém životě dělal, ale až tahle práce dávala smysl, logiku a člověk po ní cítil zadostiučinění.
„Musím vám poděkovat,“ pověděl jednoho dne Tazuna, když měli všichni pauzu na oběd.
„Proč?“ zeptal se jako první Naruto, protože jako první dojedl své sousto a nemusel mluvit s plnými ústy.
„Pravda nevím, kdo tohle všechno začal,“ rozpovídal se Tazuna, „ale když jsme tento most plánovali, očekávali jsme tak deset až patnáct stavitelů a jiných pomocníků a do toho bylo samozřejmě započítáno to, jak budou lidi postupně odpadat strachem o svůj život.“
To byl jakýsi impuls pro ně tři, aby projeli svým zrakem všechny obědvající lidi, a tak nějak si postupně všichni kývli, že chápou, co tím Tazuna myslí.
„Jak vidíte, z deseti lidí jsme se dostali na tohle množství,“ ukázal na až překvapivě veselé lidi, kteří se sem tam usmívali, sem tam smáli a všeobecně mezi nimi panovala dobrá atmosféra. „Tohle je věc, kterou jsem si nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech.“
„A nebylo to vše tím Kaizou?“ zeptala se Tayuya a nenápadně hodila okem po Narutovi, jestli řečení toho jména furt nepůsobí útrapy.
„Ach ano,“ povzdychl si Tazuna. „On tu ovlivnil mnoho lidí. Několik z nich tu kvůli němu pracují, ale i když bych rád přidával zásluhy zrovna jemu, tenhle most není ve skoro polovině jenom kvůli jednomu člověku,“ povzdychl si Tazuna ještě jednou. Nyní na jeho tváři se ale objevil alespoň mírný úsměv. „Myslím si, že mnoho lidí tady potřebovalo probuzení a to jim nemohl poskytnout žádný dospělý. Z té naší propasti sebelítosti nás mohla vytáhnout jen dětská upřímnost a ten dětský náhled na svět.“
„Á ten váš tajemný hoch,“ řekla Tayuya a otočila se na Naruta, který ale koukal do vody, ale i když mu nemohla vidět do tváře, věděla, že se Naruto teď usmívá.
„Jen mě mrzí, že mu nemůžu znovu poděkovat, ale nemůžu se divit, že zůstal u vás ve vesnici. Běžet sem zpět by byla sebevražda.“
„Jistým způsobem je tu pořád,“ ozval se Naruto a postavil se. „A nyní jestli mě omluvíte, rád bych se vrátil do práce,“ a s těmito slovy a novou energií po jídle, přivolal další klony. Ty se okamžitě pustily do práce. Jestli to chtěli všichni stihnout co nejdřív, bylo na čase začít zase něco dělat.
***
Sasuke se domníval, že i tento den bude další z těch, kdy bude moct na své hlídce sedět a pak ji po určitém čase vyměnit, ale když za sebou uslyšel pohyb a uviděl Karin, něco mu říkalo, že to tak nebude.
„Sasuke, můžeš mi s něčím pomoct?“
Sasuke na to nic neřekl, jen ji pokynul, ať pokračuje.
„Nejsem zrovna velký malíř, ale můžeš se podívat na tohle, jestli ti to něco nepřipomíná?“ a s tím mu podala hrubý nákres nějaké budovy.
Sasuke se na to pozorně podíval a chvilku nad tím přemýšlel. „Ten styl připomíná Mlžnou. To oni většinou stavěli obydlí nad zemí, ale s jistotou to nedokážu potvrdit, proč?“
„Už nějakou dobu se kolem tohoto domu potulují čtyři shinobi s nadprůměrnou zásobou čakry a když jsem se na ně zaměřila, mají občas tendenci dělat věci, které dělají pouze shinobi, co něco hledají či kontrolují.“
„Zavolej to Sakuře a půjdeme se podívat blíž,“ rozhodl Sasuke a Karin nenamítala. Pár vět po vysílačce a byli oba schopni vyrazit. Neurazili ale ani pár stovek kroků, když jej Karin zastavila.
„Myslím, že to nebude nutné,“ a s tím hlasitě polkla a to byl důvod pro Sasukeho, aby zbystřil. „Co když ti řeknu, že vidím jednoho toho nadprůměrného shinobiho s dlouhým širokým mečem, který má v sobě dvě díry, jednu kruhového tvaru a druhou půlkruhovitého tvaru? A ten shinobi tím mečem právě máchá a vypadá to, že míří k mostu?“
„Sakra!“ zaklel Sasuke a to už samo o sobě bylo překvapující. „Kubikiribōchō a jeho nositel Zabuza Momochi. To znamená, že jsou někde kolem něj další nukenini,“ pokračoval dál. „Vidíš tam někoho s nějakými divnými rukavicemi?“
„Možná,“ připustila Karin. „Může to být ale cokoliv, zase tolik ta moje schopnost nevidí.“
„To by mohli být Démoní bratři,“ řekl Sasuke. „Každopádně tak či tak, musíme jednat.“ „Tady Sasuke,“ zvolal do vysílačky. „Objeveni nepřátelé pod vedením Zabuzy, sraz na mostě.“
„Potvrzuji,“ ozvalo se od Naruta a to značilo všechno. Naruto věděl o šermířích mnohé a nejvíce ze všech tady a jestli to dokázal připustit, byla velká pravděpodobnost, že tu skutečně Zabuza mohl být a měl za úkol je odstranit.
„Pojď,“ přikázal ještě Sasuke a oba zvolili přemístění pryč. Času opravdu nebylo nazbyt.
***
Tazuna stál nejistě na mostě a pozoroval, jak ostatní prchají pryč.
„Když půjdu pryč také, půjdete za mnou, že?“ pověděl po chvilce.
„Ano,“ potvrdila Tayuya. „Náš úkol jste vy, ne tento most.“
„Tím budu ale riskovat život ostatních,“ řekl tak nějak větu, která nebyla ani otázkou, spíše jakýmsi potvrzením pro sebe samotného.
„To je dost pravděpodobné,“ připustila.
„V tom případě dělejte to, co musíte. Pokud jdou jenom po mne, ukončíme to tady a teď,“ řekl nahlas Tazuna a bylo vidět, že odvaha byla v tuhle chvíli na malé úrovni, ale stejně vyhrála.
„Jak si přejete, Tazuna-san,“ řekla ještě Tayuya a podívala se po svých kamarádech, podřízených, rodině, prostě po těch, na kterých ji nejvíce záleželo. „Karin?“
„Za dvě minuty tu jsou, možná dřív,“ pověděla Karin zprávu, kterou nejspíše nechtěl nikdo slyšet. Všichni v tuto chvíli byli šťastni, že je tu s nimi na této misi. Kdyby nebyla, nikdy by se nedozvěděli včas, že nepřítel přichází, a tak by ohrozili nevinné civilisty a také sami sebe, protože by tu nebyli v plném počtu.
„Nevím, jestli se v tuto chvíli ode mě něco očekává, nějaká motivační řeč nebo tak, protože nikdy jsem nečelila shinobi třídy S, který by mě chtěl opravdu zabít.“
„Lidi,“ pověděl Naruto tvrdě a vyžádal si jejich pozornost. „Před nějakou dobou jsem si slíbil, že nikdo na mé hlídce neumře, tak ne že to někdo z vás poruší,“ a po těchto slovech odhodil batoh stranou a vytáhl si své dva meče, kterými jen tak cvičně švihl. To byl jakýsi povel, aby se každý z nich připravil a postavili se do nějaké formace.
Netrvalo to ani dlouho a přímo na druhém konci prozatím nedostaveného mostu se objevily čtyři postavy.
„Tak co říkáš, Haku? Vypadají tihle jako schopní protivníci?“ řekl Zabuza s úsměvem, který měl společný s Ameyuri.
„Vzhledem k tomu, že o nás věděli dlouho dopředu, vypadají jako zajímavá parta,“ pověděl ten nebo ta Haku.
„V tom případě,“ prokřupl si Zabuza klouby, „nám vydejte klienta a můžeme se vyhnout boji,“ nadhodil, ale asi nečekal kladnou odpověď, tak pokračoval v jakési rozcvičce, i když Naruto věděl, že to je způsob šermířů jak vynervit protivníka. „Ne? Tak tedy ne.“
„Pokud jsi na úrovni tvé bývalé kolegyně, tak víš, že se shinobi Listové od dob čtvrtého Hokageho nikdy nevzdávají,“ řekl Naruto a jedním fouknutím zesílil své meče na trošku silnější kalibr.
„A ty jsi kdo?“ hodil na něj Zabuza první pohled. „Nějaký uctívač Jinpachiho?“ ukázal na něj svým mečem.
Na to se Naruto nahlas zasmál a společně s ozvěnou to znělo i trochu strašidelně. „Napodobovat lůzry není můj styl.“
„Myslíš, že jsi tvrďák?“ zasmál se nyní Zabuza. „Všichni jste jenom haranti, co neví nic o světě shinobi. Kdybyste za něco stáli, znal bych vás.“
„A teď nám povíš tu pohádku o své ‚geninské‘ zkoušce?“ nadhodil Naruto. „Jak jsi v celé historii jediný člověk, co tak maximálně zpackal všechno, co měl udělat?“ ušklíbl se. „Ten den se očekávalo mnoho slibných geninů a pár jedinců, co by v budoucnu mohli zastoupit místo jednoho ze šermířů a ty si je všechny zabil,“ plácl se Naruto hraně do čela. „Do dneška marně přemýšlím, jestli to byla tak velká debilita, co si udělal, nebo už si ve svých devíti letech plánoval utéct z vesnice a tohle byl způsob, jak je zbavit několika budoucích shinobi.“
Podle všeho tyhle slova ale nebyla ta, která chtěl Zabuza slyšet.
„Myslíš si, že víš o mne všechno?“
„Myslet?“ zeptal se Naruto. „Na tomhle světě není mnoho lidí, kteří o tobě vědí tolik jako já. Ale neboj se,“ hraně ho Naruto uklidnil, „tvůj meč bude v dobrých rukou.“
Zabuza se ale jenom hlasitě zasmál a vypustil do prostoru svou čakru, která tvořila jakousi iluzi démona za ním. „V tom případě mě pojď pobavit, kluku,“ zvolil si Zabuza svůj cíl a z mostu skočil doprostřed řeky, kde na něj měl v plánu počkat.
„Donutil jsem ho, aby si se mnou chvilku hrál. Svou životnost jsem si prodloužil z minuty tak na dvě, jestli neporazíte tyto tři do dvou minut, najdete mě dole jako Kuramu nebo mrtvého,“ a s tím také doskočil na hladinu řeky.
Tayuya nahoře na mostě hlasitě polkla. „Sasuke-.“
„Ten v masce je můj, dvě minuty nebudu ani potřebovat,“ a s tím se v očích Sasukeho objevil Sharingan. Bylo jasné, proč Sasuke mluví nahlas. Byla to výzva pro toho Hakua a pokud měl v sobě dostatek cti, tak ji přijme.
„Já pohlídám klienta. Moji obři zvládnout nápor chuninů. Sakuro, Fū, Karin, na vás jsou ti bratři.“
„Musím pomoct Narutovi. Nemá šanci jej porazit na vodě a v mlze,“ ozvala se Karin.
„Hodně štěstí,“ a po těchto slovech Karin seskočila dolů. Nyní už byli protivníci rozděleni, kostky vrženy a hra rozehrána a každý musel spoléhat na všechny své schopnosti, aby tuto ‚hru‘ zvrátil ve svůj prospěch.
|
Autor: Amren Vydáno: 21.11.2014 10:10 Přečteno: 1698x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Hm, nevím už co mám psat. Snad jen asi toto. Přišel jsem, přečetl jsem a očekávám další.
sseth: Měl jsem na výběr, buď to takhle ukončit nebo udělat tuhle kapitolu tak 12 tisíc slov dlouhou a jestli mě znáš, víš že to bylo rychlé rozhodování
. Co se týče konce, mohl jsem to ukončit před tím, než se Zabuza objeví a nebo teď, takhle jsem alespoň navnadil 
. Děkuji za chválu, jsem rád, že se to pěkně čte. Já jsem samozřejmě za každý komentář rád, ale nikdy jsem nikoho nenutil, budu psát do té doby, než mě to přestane bavit a jestli k tomu lidé dopomůžou nebo ne, to už se stejně nedá ovlivnit.
. Jak "zase"? 
Tohle je snad poprvé, co jsem tohle udělal, protože jsem musel! 
. Napsaný to bude určitě dřív než za měsíc, o tom nepochybuji, jestli to bude ale vydané, to je ta otázka. Jestli máš otázky, vždy je můžeš napsat do PM, na email, skype... tedy to na co tu mám kontakt a já rád odpovím, mě spoilerovat nevadí, pokud to vyloženě není pár témat, se kterýma operuji v hlavě a nechci je říkat nikomu, ale nechci to psát tady, abych nekazil potěšení ostatním, takže jestli chceš TY, rád odpovím. CHápu to dobře, jestli se ptáš na to, jestli těch dílů bude dalších 100+ aby se mi tam tak nějak vešel zkráceně celý Naruto? No... prozatím plánuji udělat základ, který skončí chuninskýma zkouškama v listové + pár věcí co se stali a skončí odchodem Jirayi v manze... co a jak pak, to zatím nevím.
.
Powergirl: Nemáš zač a jsem rád, že se líbila. Co se týče pokračování, bude to ve stejném rozmezí jako každá jiná, tedy od nějakých 2-5 týdnů, při kterých se to budu snažit dopsat, poslat na korekturu a samozřejmě jako vždy, se rád nechávám zvyklat množstvím komentářů
Sidd: Vyřídím korektorce
Enton: Děkuji.
Kata: To je kdyby jste těch nervů měli v reálném životě málo
Co se týče tvé otázky, tak je to tak, že NARUTO cítí, že nemůže být povýšen z politických důvodů, protože je to vyprávěno z jeho pohledu, jak je to ve sktečnosti je mnohem složitější. Rozhodně prozatím se jím stát nemohl, protože měl úkol, ale jak to bude dál, nechci zatím prozrazovat.
To je můj záměr, držet se toho, co je dáno, ale upravit si to podle toho, jak jsem změnil příběh. Jsem rád, že to hodnotíš kladně.
Poděkování vyřídím a za mě nemáš zač, snad se tvé přání alespoň pod jednou kapitolou vyplní
jestli to nevadí, čtu si i další komentáře a tvoje odpovědi a musím říct.. jsi neuvěřitelnej lenoch!
myslíš že by jsme si nepočkali ještě pár týdnů na (třeba) dvakrát delší kapitolu? baví mě to čtení víc, když je co číst, tohle mám přečtený hned :D
musel jsi to ukončit..? já myslel že jediný, co člověk v životě musí, je zemřít :O
Spoilery jako takový.. mi taky úplně nevaděj a pak se na to víc těším, jenže jsem línej stejně jako ty a nechce se mi psát nikomu :O svoje otázky už jsem tak trochu opět zapomněl, ale vzpomenu si na ně třeba v dalším díle (takže až za dlouho :( ) :D
pak co se týče příběhu, doufám že tě to bude bavit dlouho, protože mám tenhle příběh fakt rád a byla by škoda ho ukončit po zkouškách :( sice by pak šel udělat nějakej ten PreShippuuden ale... pochybuju že by to bylo někdy hned potom (pokud bys teda naruta nezabil) :3 stejně už musíš mít v hlavě nápady na děj po zkouškách a po tom, co jsi označil jako potenciální konec, ne? O.o
Aaa, takový závěr, to je na nervy...
Protože schopnosti i přemýšlení mi sedí na někoho s vyšší hodností... 
Mám dotaz, pochopila jsem správně, že Naruto nemůže být povýšen z politických důvodů?
Jinak nemám, co bych kapitole vytkla. Pěkně se držíš kánonu, ale zároveň je to tvůj naprosto originální příběh, takže to má opravdu "grády"...
Velice děkuji tobě i tvé výborné betě, přeji mnoho inspirace a ještě více komentů.
velice povedené
no, opět je nejtěžší začít.. :D chyby jsem tam neviděl, to je pozitivní :3 příběh super ale zase jsi ho ukončil v tom nejlepším :( doufám že máš hodně nápadů abys to napsal rychleji než za měsíc, protože se mi nechce moc čekat na něco určitě moc epickýho :3 pořád mám spoustu otázek, na některý lepší se neptat, stejně bys mi na to neodpověděl ... ale ta jedna hlavní, plánuješ předělat celýho naruta do svýho stylu, nebo jen nějakou určitou část? :)
Díky moc za novou kapitolku :) je jako vždy krásná a super
Strašně moc se těším na pokračování a snad bude brzo ten konec je opravdu v dost "blbou" chvíli! :D 
i když kdo si počká ten se dočká že? 
maš opravdu dobrý a čtivý způsob psaní a strašně dobře se tvoje povidky čtou 
v poslední době už skoro vůbec nekomentuju a tady je to dost možna i poprve... tak to radši shrnout :) Mate super stranky a moc se těšim až něco noveho přibude ať to bude cokoli 
Takto ukončiť kapitolu? Daj si facku!!!