Kapitola pětadvacátá - Stát při sobě
Lepší život
Na začátek tohoto dílu cítím potřebu napsat pár věcí, kdo jsem přišel čistě jenom za povídkou, ať se posune o pár řádků níže. Vždy jsem říkal, že naslouchám vašim názorům a snažím se poučit ze svých chyb. Poté co jsem se od vás dozvěděl, že se minimálně do nejnovějšího dílu dostalo mnohem více chyb, než je běžné, napadly mne dvě myšlenky, buď vás nebaví mě na to upozorňovat pravidelně, nebo tento díl byl nějakou hroznou výjimkou. Nakonec jsem se dostal k tomu, že druhá možnost to asi být nemůže, protože jsem jí věnoval stejné množství času, jako většině dalších. Každopádně jsem se o tom pobavil s mou drahou kamarádkou a ta mi řekla to samé, je tam mnoho chyb. Naštěstí ta myšlenka neskončila jenom v tomto, ale nabídla se mi, že mi teda minimálně další díl opraví a já nadšeně souhlasil. V momentě, kdy se mi opravený díl dostal do rukou, jsem věděl, že se vám musím omluvit. Tolik chyb, co jsem v tom díle měl, mě jakýmsi způsobem donutilo se skoro až červenat (a to se muži nečervenají! :-)). Celou dobu jsem si myslel – a bylo to z velké části moje chyba – že když mi korektoři poslali kapitolu s třeba deseti chybami, že jsem tam prostě měl jen deset chyb. Kdybych se snažil více, kontaktoval více lidí či prostě to řešil jinak, zjistil bych, že těch deset chyb tam možná je a bylo opraveno, ale stejně jich tam zůstalo x desítka dalších. Takže co jsem tím chtěl říct? Jenom dvě věci. Pokusím se tam mít méně chyb do budoucna, a když se to nepodaří alespoň držet ústa a nehádat se „že to přece tak hrozný být nemůže“ a ta druhá věc je ta, že tímto způsobem chci ještě jednou poděkovat Míše, za její profesionální korekci. Nyní už jen přeji krásné čtení a všechny zbývající chyby už jsou jen a jen mojí neschopností.
Naruto oblečen do oděvu ANBU, došel až ke svým nadřízeným, které na tomto úkolu měl a když se před nimi zastavil, dostal jejich plnou pozornost.
„Děje se něco?“ ozval se jako první Shisui, ale plnohodnotnou odpověď nedostal, jen se před jeho očima objevil svitek, který vypadal oficiálně.
„Tohle by se mělo dostat domů,“ řekl Naruto a svitek předal do jeho rukou a když už tu neměl nic na práci, skoro doslova se otočil na patách a zamířil pryč.
„Vlku,“ byl Naruto ale zastaven, „kde jsi to sehnal?“
„Ve vesnici… požadují ochrannou misi,“ odpověděl stručně.
„To ty jsi psal ten svitek, poznám tvé písmo.“
„Neřekl jsem, že jsem jej nepsal,“ odtušil Naruto, „tak či tak je to ale žádost o misi, kterou by měl Hokage-sama vidět.“
„Vlku, tohle není místo, ve kterém by ses měl angažovat. Pokud nemají možnost si objednat misi sami-.“
„Tak jim pomůžu já, nebo už si člověk nemůže dělat se svými penězi, co chce?“ nadzvedl Naruto tázavě obočí, ale jelikož měl masku, stejně to nikdo nepoznal.
Shisui na to nic neřekl a do svitku se podíval. Byla to žádost o ochranu při stavění mostu, ve které byl dodatek i o pomoci ve výstavbě. Shisui nepotřeboval mnoho detailů, spíše se podíval na částku a nebezpečnost mise. „Velká částka na misi úrovně C.“
„Také chci jenom ty nejlepší,“ pokrčil Naruto rameny.
A opravdu to tak bylo. V dodatku bylo přímo žádáno o Tayuyu, Fū, Sakuru a Karin. Shisui pochopil, že slovo nejlepší pocházelo ze subjektivního pocitu Naruta, ale musel uznat, že tento tým měl slušných kvalit na provedení této mise.
„Nevidím tu tvé jméno,“ řekla Ansatsu, když si četla zprávu přes rameno svého přítele.
„Nebudu žádat o sám sebe ve své misi.“
„Kolik si do toho dal peněz?“ zeptal se Shisui opatrně.
„Třicet procent. To mi zajistí to, že si můžu vybrat tým a nedostanou se sem tři geniny pod vedením nějakého líného jounina.“
„V tom případě bude nejlepší, když tuhle misi předáš osobně,“ řekl Shisui a natáhl ruku se svitkem. Naruto byl chvilku překvapen ale pro svitek si došel. „Tato mise nabrala jiný obrat, takže tě tu nebude potřeba, a když už tu bude tým Listové, jestli Hokage-sama misi přijme, může se tato mise plnit i jiným způsobem.“
„Rozumím… do pěti minut jsem sbalený,“ a s tím se Naruto uklonil a zmizel v kouři.
„Je to dobrý nápad?“ zeptala se Ansatsu po chvíli.
„Hokage-sama si nepřál, aby Naruto na téhle misi byl celkově, takže mu jeho přání splníme,“ řekl Shisui, „a navíc svůj úkol splnil, tak nějak,“ pokrčil Shisui rameny, „takže si myslím, že tohle je nejlepší způsob.“
„Očekávám, že ho mám doprovodit,“ řekla Ansatsu chápavě.
„Jelikož jsme se zaručili za jeho bezpečnost, jeden z nás jej bude muset doprovodit a radši bych tu měl Sharingan na hlídce.“
„Rozumím,“ a s tím i Ansatsu zmizela, ne ale dřív než mu položila ruku na rameno. Bylo to jedno z mála gest, kterým ona na misi mohla ukázat, jak moc svého přítele miluje.
***
Jelikož Naruto trval na tom, že nepotřebují žádné přestávky na spaní, protože se vyspí doma, až bude zase týdny bez nějaké mise, zbytečně se nezastavovali. Ansatsu jej chtěla po cestě cvičit, ale Naruto na to neměl náladu a ona se mu ani nemohla divit. Jeden okamžik jej ale přece jenom přemluvila k tréninkovému zápasu, ale když viděla, že do toho Naruto nedává srdce, jak se říká, bylo to naprosto zbytečné. Vzhledem k jejich rychlosti, nebylo ani divné, když se před nimi objevila brána Listové, která značila, že už jsou doma.
„Vyřídím to v kanceláři Hokageho. Pokud po tobě nebude nic třeba, máš volno,“ řekla Ansatsu, když se blížili ke strážné boudě.
„Rozumím,“ a s tím Naruto vyndal svitek s misí a podal to své nadřízené.
Ansatsu jenom kývla hlavou a společně zamířili ke dvěma chuninům, kteří tam seděli. Jelikož ANBU měli zvláštní pověření, netrvalo to ani půl minuty a vše bylo hotovo. Ansatsu jenom naznačila, že teď už může odejít a Naruto byl pryč. Bylo pro ni jasné, že tohle bude ještě dlouhý den.
Být ANBU mělo mnoho výhod. Jedna z nich byla to, že člověk nemusel čekat na vyzvání v kanceláři Hokageho a mohl se tam jednoduše objevit.
„Byl jsem překvapen, když mi řekli, že jsi už zpět doma. Stalo se něco?“ pověděl Sandaime za horou papírů, kterou měl před sebou.
„Změnila se podstata mise. Myslela jsem, že byste to rád věděl osobně,“ pověděla stále v pokleknutí.
„Co provedl Naruto tentokrát?“ povzdechl si Hiruzen potichu.
„Není to přímo Narutova chyba,“ bránila svého kolegu Ansatsu.
„Už dávno jsem se naučil, že když se něco děje v okolí Naruta, má v tom co do činění,“ řekl Hiruzen smířeně, „každopádně poslouchám,“ a s tím se Ansatsu pustila do vypravování o tom, v jakém stavu je země, co je Gatō za člověka, Narutovo putování, jejich zjištění, a také to, co se stalo poslední dny.
„A tohle je hlavní důvod, proč jsem tady,“ ukončila své vyprávění a zamířila se svitkem ke stolu.
Sandaime nebyl nazýván Profesor jen tak, a tak když uviděl otevřený svitek, okamžitě poznal, kdo jej psal. Bylo by divné, kdyby ne, když Naruta učil psát on. „Naruto si žádá o misi?“
„Podle informací si o misi žádá Tazuna, je to místní architekt a profesionální stavitel mostů, jelikož se ale bojí o svůj život, chtějí mít pomoc a ochranu při stavbě mostu, která tuto zemi spojí s pevninou a tím zničí monopol, co tam Gatō má. Naruto se ale domníval, že částka kterou Tazuna nabízí, bude stačit pouze na průměrný tým, a tak bude s touto misí zacházeno jak s nějakým tréninkem.“
„Narutova důvěra ve mne mě nepřestane překvapovat,“ povzdychl si Sandaime znovu, „předpokládejme, že tu misi přijmu. Jak bude Gatō nejspíše reagovat?“
„Vzhledem k tomu, že už mu nebude stát v cestě jenom parta civilistů, ale skupinka shinobi, očekávám, že si Gatō najme nějaké nukeniny, aby zabili Tazunu a tím by ukončili naši misi.“
„Posílám své shinobi na hodně nebezpečnou misi?“ změnil svou otázku Sandaime.
„Jelikož peněz je tam na misi i třídy B, myslím si, že jsou peníze oprávněné vůči nebezpečí.“
„To nebyla odpověď na mou otázku.“
„Gatō má dostatek peněz, aby si najal skoro kohokoliv. Je dost možné, že podcení shinobi, kteří vypadají mladě, ale s jeho penězi bych se ani nedivila, kdyby to přecenil a poslal tam někoho, kdo svou práci splní, ať by tam stál kdokoliv.“
„Rozumím,“ pověděl Hiruzen a misi položil na stůl. „V tom případě tu misi nemůžu přijmout, je zbytečný risk posílat Karin někam, kde ji hrozí takovéto nebezpečí a není z toho tak velký prospěch.“
„Ano pane,“ a s tím se Ansatstu uklonila a zmizela. Svou zprávu předala, svůj úkol splnila a už nebylo tedy nic, proč by měla zdržovat Hokageho v takhle rušný den.
***
Naruto se vrátil domů a aniž by zamířil někam dovnitř, aby pozdravil všechny, co tu byli, tak se vydal rovnou na tréninkové hřiště. Zamířil k jednomu z polen, které tu sloužilo jako cíl a pomocí meče z něj udělal hodně nepovedenou napodobeninu člověka, ale za málo času nemohl člověk chtít žádné umělecké dílo.
Naruto se na svůj výtvor ušklíbl a zamířil pár kroků dozadu, tam si vytáhl i svůj druhý meč a lehce se přikrčil, aby svému rozběhu dodal co největší rychlost, pak už jenom uklidnil své srdce, zkřížil si své meče před ústy a mocně vydechl svou větrnou čakru. Ten pohled stál za to, aby se ušklíbl podruhé a to byla poslední věc, kterou udělal, než se celý jeho svět ponořil do rychlosti. Začalo to tím, že Naruto vyhodil své meče dopředu nahoru tak, aby jejich čepele stále směřovaly nahoru do nebe. V tomto momentě, udělal jedinou potřebnou pečeť na svou oblíbenou klonovací techniku a s největší rychlostí, kterou jeho tělo dokázalo zvládnout bez toho, aby prosil Kuramu, se odrazil a vyskočil pro své meče. Dlouholeté tréninky rychlosti dokázaly to, co očekával. Dokázal chytit své meče ještě dříve, než se otočily o tolik stupňů, kdy by je nemohl chytit správně za rukojeť a ztratil by přesnost, kterou má teď. Přesnost kdy mířil s oběma meči posílenými větrnou čepelí na ‚ramena‘ svého cíle a kdy si byl jistý, že uřízne obě ‚ruce‘ a i část ‚trupu‘. Jeho klony samozřejmě nestály jak sochy, ale udělaly to, co mají. Odraz, otočka a čtyři čepele mířily vodorovně na trup dřevěného panáka tak, aby se nesetkaly, ale přesekly jej v celém svém rozsahu. Poslední klon také věděl, co má dělat. Přeměna s kamenem za panákem, odraz a oběma meči výpad do míst, kde by teoreticky měly být důležité orgány.
„Fūton: Mikazuki no Mai,“ zakřičel Naruto tak nějak z principu a dokončil svůj úkol. On jako hlavní organizátor, sundal svému protivníkovi ruce a dopadl s čepelemi na zem, aby nepřekážel v cestě. Jeho klon vlevo dekapitoval hlavu a přesekl hruď v místě srdce. Klon vpravo v místech kde byl žaludek a kousek nad rozkrokem a poslední klon zabodl své meče do hrudi, až celým dřevem prošly a zastavily se kousek před pravým Narutem. Naruto pak jenom mrkl a všechny části cíle byly pryč, buď na zemi, nebo odletěly daleko pryč. Jenom dvě prkýnka stále visela na mečích, které měl klon číslo tři stále natažené.
Na jeho výkon se Naruto jenom potřetí ušklíbl, zrušil své klony, pak své větrné čepele a nakonec své meče uschoval zpět na svá záda. Více Naruto nestačil, protože se za ním někdo objevil a přitiskl mu prst k hlavě, a jelikož Naruto věděl, že techniku vodní pistole tu umí jen Ameyuri, věděl, kdo za ním stojí.
„Dobré, ale ne dostatečně,“ pověděla Ameyuri stále za jeho zády a tak nemohla vidět Narutovo čtvrté a poslední ušklíbnutí.
„Kaze no Yaiba,“ zašeptal Naruto a z jeho dvou ukazováčků se objevil neviditelný dlouhý meč.
„Co si říka-,“ nestačila Ameyuri říct, protože se Naruto sklonil, aby možný výstřel minul jeho hlavu a otočil se doslova na patách a oběma meči rozřízl Ameyuri vodorovně na tři části. Co ale čekal, nebylo to, co přišlo. Očekával kouř nebo louži vody, neočekával ale blesk, který by mu spálil ruce, kdyby nepoužil svou větrnou čakru na zničení klonu. Ale Naruto předcházel zranění tím, že byl připraven a v milisekundě mu došlo, že ten klon udělá víc, než že jenom zmizí do neznáma, ale že také vybuchne, a tak ho napadla jenom jedna věc a to bylo fouknutí. Větrem, kterým normálně odvracel kunaie a shurikeny, nyní musel přemoci bleskovou techniku a byl jenom rád, že měl převahu afinity, protože rozhodně neměl převahu v síle techniky. Trvalo to asi sekundu a Naruto seděl na zadku, ale výboj se k němu nedostal, a tak to i po nepříjemném přistání na pozadí bral za slušný výkon.
Před ním se objevila další Ameyuri a Naruto se na ní podíval všeříkajícím pohledem. Kdyby ale ne, ještě k tomu dodal: „Kašlu na tebe.“
Ameyuri před ním ale nevypadala, že bude další jeho vyzyvatel na cestě do diamantové ligy, spíše si ho prohlížela, jako kdyby mu narostly ocasy nebo tak něco. „Jsi v pořádku?“
Naruto se nejdříve podíval na ní s přihlouplým pohledem a pak se podíval na své ruce. nikde ani známka spálení bleskem, tak pokrčil nad tím jenom rameny.
„Kdybych věděla, že budeš bojovat, nikdy bych nepoužila bleskový klon,“ řekla omluvně, což tak nějak k jedné z nejsilnějších kunoichi nešlo.
Na to si Naruto jenom odfrkl a ze země vyskočil rovnou na nohy, a to tak, že stál dostatečně blízko, aby se jí mohl dívat do očí, i když musel trochu zvednout hlavu. „Už nikdy nebudu tyranům ustupovat,“ pověděl skálopevně a s tím se otočil a zamířil domů. Nestačil ale udělat ani druhý krok a ucítil ruku na rameni.
„Stalo se něco na té misi?“ zeptala se pomalu a klidně.
„Chci být sám, Ameyuri.“
„Nechceš,“ stála si ona za svým, „podívej, kam samota dovedla mě. Poslední mise, uprostřed ničeho, čekání na bolestivou smrt, to není ono.“
„Konec je konec. Nezáleží na tom, jaký je.“
„To je možná pravda, ale na jedné věci mně osobně záleží,“ a s tím si ho tou jednou rukou otočila, „a to jsi ty,“ řekla klidně nyní ona jemu přímo do očí, „budu respektovat tvé přání, být chvilku sám, ale jestli se nějakým způsobem uvnitř sám sebe mě snažíš odehnat, aby si mě ochránil, tak je to marná snaha.“
„Já nevím, co chci,“ nechal Naruto spadnou svou masku.
„Běž si lehnout. Třeba bude zítřek jasnější,“ poslala ho spát jako nějaké dítě, ale tak nějak Naruto neprotestoval. Na jednu stranu dítě byl a na druhou spánek mu určitě neublíží. „a Naruto,“ zastavila ho ještě, „i když v tuhle chvíli je to naprosto k ničemu, za to co si před chvílí předvedl s tím špalkem a mým klonem, by si dostal můj hlas na vstup mezi sedmi šermíře. Musel by si přemluvit ještě další tři, aby si měl hlas od většiny, ale mě si okouzlil dokonale.“
Na to se Naruto lehce usmál. „Měl jsem také nejlepšího učitele, jakého jsem si mohl přát.“
Ameyuri se na to taky usmála. Kam se hrabala pocta z toho, že patřila mezi sedm šermířů a že tam byla jediná žena. Ta myšlenka toho, že jí někdo měl rád, byla víc než to, že ji někdo uznával.
***
Naruto si zrovna povídal s Ameyuri tak nějak o všem a o ničem, přičemž většinou se debata stále vracela k poslední misi, co měl. Karin i Tayuya mu nechaly prostor, aby se nějak aklimatizoval. Nevěděl, jestli je to napadlo, nebo jim to řekla Ameyuri, ale byl za to rád. Tak nějak to chtěl vyřešit postupně.
Jejich debata ale byla přerušena klepáním na bránu, a jelikož nebyli daleko, tak nějak automaticky oba vstali a vydali se k ní.
„Uzumaki-san,“ dostalo se mu oslovení, když otevřeli bránu nějakému chuninovi ve službě. Naruto tak pochopil, že to oslovení není z nějaké úcty, ale z nutné povinnosti.
„Ano?“
„Hokage-sama nemohl přijmout vaši misi,“ řekl ten chunin, podal mu svitek a s úklonem zmizel.
„Milé,“ odfrkl si Naruto.
„Je tam důvod?“ zeptala se Ameyuri.
„Bla bla bla z důvodu bla bla bla nemůžu riskovat bla bla bla,“ shrnul to Naruto aniž by se do toho svitku podíval, a tak si ho jen strčil do kapsy a trošku naštvaně zavřel bránu.
„Je ta mise pro tebe důležitá?“ otočila se na něj.
„Ne přímo pro mě,“ začal Naruto, ale pak se pozastavil, „dobrá, je pro mě důležitá, ale je v tom naděje mnoha lidí, kterým tato mise může pomoci.“
„Mohla bych jít na tu misi sama, ale to není to nejlepší možné řešení,“ zapřemýšlela Ameyuri, „pojď,“ ušklíbla se, „mám naprosto úžasné řešení, které je tak neprůstřelné, že není šance, aby tu misi někdo nevzal.“
„Budou z toho problémy?“ zeptal se Naruto.
„Velké,“ ubezpečila ho Ameyuri.
Na to se Naruto jenom usmál. „Kde se mám pod to podepsat?“
Ameyuri na to nic neřekla, jen ho chytla kolem ramen a vedla ho do svého domu, ale na jejím výrazu bylo vidět, že se hodně baví a bude se bavit jenom více.
***
„Jsi si jistá, že tu misi přijmou?“ nadhodil Naruto schválně více nahlas.
„Ale samozřejmě,“ uklidnila ho Ameyuri taktéž hlasitěji, „za ty peníze, co jim posíláš, by ti tam byli schopni poslat i někoho z důstojníků jejich skupiny.“
„Žádáme ale o tři shinobi.“
„Jeden mi něco dluží a dva jsou jenom o trošku větší síla, než platíš, ale jelikož peníze potřebují…“ nechala myšlenku nedokončenou.
„Aha…“ pověděl Naruto inteligentně a pokýval si na to hlavou.
„Už máme pozornost ANBU,“ zašeptala Ameyuri potichu a pokračovala dál.
Naruto samozřejmě nebyl senzor ani ninja úrovně S, tak vzal v potaz, že to tak je a nerozhlížel se jak nějaký amatér.
„Dobrý den,“ přivítal je jeden z shinobi u poštovní stanice, jak této místnosti s holuby lidi říkali. Bylo vidět, že je ale trochu netrpělivý.
„Dobrej,“ protáhl Naruto a natáhl ruku se svitkem.
„Jméno?“ nevšímal si chunin nataženého svitku a vyndal si notýsek.
„Naruto Uzumaki, genin číslo 012607.“
„Předmět zprávy.“
„Prosba o pomoc.“
„Místo určení,“ pokračoval dál chunin a přitom si zapisoval. Bylo vidět, že už to má nacvičené.
„Jak že si to říkala?“ otočil se Naruto na Ameyuri.
„Kemp rebelů před Mlžnou,“ zahrála Ameyuri, jako že je to přece jasná odpověď.
„Správně,“ plácl se Naruto po hlavě a lehce se zasmál, „kemp rebelů před Mlžnou.“
Na tohle se toho stalo ale hodně. První věc byla to, že chunin před nimI uskočil dozadu a vedle nich se objevil tým ANBU, který měl poštu na starost. Samozřejmostí byly natažené meče, které mířily na ně. Ameyuri s Narutem na to ale byli připraveni, a tak se jenom otočili zády k sobě, vytáhli své meče a zamířili je do kříže. Jedna z nejúčinnějších metod obrany u dvou lidí, kteří měli meče v páru… nebo tak to alespoň Ameyuri říkala.
„Co má tahle provokace znamenat, genine Uzumaki?“
„Hej,“ ohradil se Naruto, ale stále nepřestával být připraven, „člověk nemůže poslat dopis své kamarádce?“
Na to nikdo neodpověděl, ale jeden z ANBU si došel pomalu pro dopis, který tam jen tak ležel, jako kdyby omylem Narutovi upadl.
Naruto se nad tím jenom usmál. Nebyl opravdu takový idiot, aby kdyby chtěl něco ututlat, tak by to omylem upustil.
„Terumī Mei?“ pověděl ANBU naštvaně.
„To je ona!“ zahrál Naruto potěšeného, „příjemná mladá dáma,“ pokýval Naruto taktéž potěšeně, „není to tak, Ameyuri?“
Na to se Ameyuri zasmála. „Přesně tak, Naruto, příjemná mladá dáma úrovně S.“
„Lepší než ty?“ přimhouřil Naruto oči s otázkou.
„Když jsem odjížděla tak ne, ale nyní častěji bojuje, třeba se zlepšila,“ nadhodila Ameyuri.
„Uvěřím, až to uvidím,“ nechtěl Naruto uvěřit, „ale-.“
„Ticho!“ ozval se jeden z ANBU autoritativně.
„Tenhle taky není lepší než já,“ zhodnotila to Ameyuri, když se na člena ANBU podívala.
„A tamten?“ ukázal hlavou Naruto na toho, na kterého mířil mečem v pravé ruce.
„Také ne.“
Naruto si nad tím jenom hraně povzdechl. „A tenhle?“ ukázal na toho druhého, na kterého mířil jeho druhý meč.
„Ten?“ zasmála se Ameyuri, jako kdyby pověděl jeden z nejlepších vtipů. „Ne,“ řekla krátce a to povídala o všem.
Když už to vypadalo, že to někdo nevydrží a zaútočí, objevila se na scéně hlavní kavalérie.
Hokage oblečen do normálního oblečení s dýmkou v ruce a vedle něj dva členové jeho ochranky. Zbytek asi hlídal jeho kancelář, když se Sandaime vydal na výlet.
„Meče dolů,“ nařídil Sandaime a všechny sjel pohledem, že s nimi není spokojen, a tak členové ANBU své zbraně schovali a udělali krok zpět. Naruto stále opřený zády o Ameyuri, ucítil dotyk, který značil, že má poslechnout. Byl to jeden ze stovky signálů, které se od ní naučil, a tak jako skvělý tým oba najednou své zbraně uklidili. „Může mi někdo říct, co se tu děje?“
„Ahoj staříku,“ zamával Naruto nyní už volnou rukou, „přišel si taky někomu poslat dopis?“ hrál Naruto pitomce, „bohužel to vypadá, že dneska dopisy neberou,“ hraně Naruto posmutněl, „ale ty jim můžeš nařídit, ať ti dopis pošlou, ne?“
„Naruto,“ řekl Sandaime káravým hlasem, „už jsem dost starý na hloupé vtípky.“
„To jsi i na dělání Hokageho a stejně jsi to nikomu nepředal,“ nedal se Naruto.
Na to si Hiruzen jenom povzdechl. „Proč jsem dostal zprávu, že posíláš oficiální prosbu o misi zemi, která s námi nemá žádné spojenecké spojení?“
„Protože je to pravda?“ nadhodil Naruto, „mám to poslat Kazekagovi? Prej ale nejste kamarádi. Bude to lepší k němu?“ zeptal se napůl vážně a napůl s humorem. „Hej Ameyuri, znáš někoho v Písečné?“
Něco chtěl Hokage říct, ale Ameyuri mu tak nějak skočila do řeči. Byla civilista. Co jí on mohl? „Ne, ale zkus se zeptat Ansatsu,“ a zasmála se, jakoby jenom ona viděla v tom skrytý humor.
Naruto samozřejmě nechápal, ale vzal v potaz, že Ansatsu může mít nějaké nevyřízené účty s Písečnou a založil to v hlavě někam stranou a neptal se na to, protože viděl výraz staříka, který říkal, že Ameyuri šlape na tenkém ledě.
„Nic se nebude nikam posílat,“ řekl Sandaime přísně a natáhl ruku, do které mu jeden z členů ANBU přinesl onen svitek, který si rychle přečetl. „Víš, že bych tě za tohle mohl zavřít?“ hodil na Naruta jeden z ‚profesorských‘ pohledů.
„To bys udělal jedině tehdy, kdyby si věděl, že nemám pravdu, ale jelikož víš, že ji mám, tak to neuděláš,“ řekl Naruto s ohromnou jistotou.
„Opravdu bys to poslal?“ zeptal se Sandaime vážně.
„Znáš mě natolik málo, aby si věděl, že jsou věci, ve kterých nevtipkuji?“ nadhodil Naruto, „možná, že Listová nechce pomoci a jsou v tom politické věci, do kterých nevidím. Možná, že podporujeme vraždy a násilnosti Gata. Možná, že využijeme slabosti Vlnkové, až budou ženy znásilněné, děti v otroctví a muži mrtvý,“ pověděl tentokrát Naruto tvrdě a dokonce i Ameyuri se na něj podívala s překvapením. Asi mu opravdu nevěřila, když jí říkal, že tahle mise mu otevřela oči. „Jak říkám, nerozumím politice Listové, ale rozumím politice Mlžné, která říká ‚dej mi peníze a já ti splním misi‘ a jelikož peníze mám a oni je potřebují, dokážu se spolehnout, že Vlnková bude v dobrých rukou.“
„Naruto,“ povzdechl si Sandaime a viditelně posmutněl.
„Mohu to tedy poslat?“ zeptal se Naruto a nevšímal si této podivné atmosféry, která tu putovala.
Sandaime si povzdechl podruhé a svitek s dopisem si strčil do kapsy. To Narutovi řeklo, že se nic posílat nebude, ale stále mlčel. „Řekl si své argumenty dostatečně hlasitě. Tvé misi vyhovím. Příště bych ale prosil, aby sis se mnou promluvil, než dělal něco, co se dá považovat za zradu.“
„Příště se zlepším,“ slíbil Naruto a Sandaime se trochu usmál. „Pokud i ty si najdeš čas, místo toho aby si poslal nějakého chunina, který mi hodí k nohám svitek, který v kontextu říká ‚kašlu na tebe, tvé přání je mi ukradené‘.“
„Asi budeme muset oba vypilovat své nedokonalosti,“ souhlasil tak nějak Hokage a konečně ukázal ostatním ANBU, že mohou odejít. Ale Naruto v tom příkazu viděl i jeden další nevyřčený a to ten, že jestli se někdo od nich dozví předmět této diskuze nebo hádky či jak to nazvat, že to bude pro ně velmi nepříjemný. „Doprovoď je domů,“ přikázal taktéž své ANBU hlídce, což nebyl nikdo jiný, než dívka s fialovými vlasy.
„Ano pane,“ a s tím Yūgao ukázala, že mohou jít první.
Naruto nad tím jenom pokrčil rameny, rozloučil se s mizejícím Hokagem a zamířil k domovu. Nešel nějak moc rychle, a tak Ameyuri mohla jít klidně vedle něj.
„Mrzí mě, že si nemohla napsat Mei,“ nadhodil po chvilce Naruto.
„Dám ti jednu z mých dobrých rad,“ řekla Ameyuri s úsměvem a Naruto jí úsměv vrátil. „Osud je taková svině, že je dost velká pravděpodobnost, že se někdy uvidíme.“
„A bude to přátelské setkání?“
„Snad více než bylo tohle,“ zasmála se.
„Tohle bylo ještě milý setkání,“ začal Naruto, „dokonce jsme dostali Yūgao jako doprovod, viď Yūgao.“
„Jsem Kočka,“ řekla Yūgao a odkázala na svou masku kočky, kterou měla na obličeji.
Naruto se jenom ušklíbl a podíval se na Ameyuri, která už dopředu si přiložila dlaň na obličej. To jenom přimělo Naruta k pokračování. „To jistě jsi, Yūgao, to jistě jsi,“ otočil se na ni a pak na ni krátce šibalsky mrknul a jelikož Yūgao na to nenašla co říct, Ameyuri se chichotala za svou dlaní, tak se Naruto jenom znovu ušklíbl a s pocitem, že něco dokázal, pokračoval domů. Kaiza by asi nechtěl, aby se celý život trápil, nic to ale neměnilo, že svůj přístup k životu musí změnit. Jeho smrt nemůže propadnout v zapomnění, jako kdyby se nic nestalo.
***
„Tým Tayuya se hlásí do služby,“ řekla Tayuya, když byla vpuštěna do kanceláře Hokageho. Nejdříve nevěřila tomu, že by si ji osobně někdo vybral jako vedoucího týmu, ale když trošku zapojila mozek, tak to nějak pochopila. Nemusela být Shikamaru, aby si spojila Narutovo podivné chování, Ameyurino ještě podivnější chování, ANBU jednotky letmě pokukujíc po jejich rodině a to vše, aby se dostala k nějaké odpovědi, proč je tady a proč ona. Každopádně cítila se poctěna, že Naruto věří nejvíce ji ve vedení mise.
„Výborně,“ pověděl Sandaime, ale na jeho tváři nebylo vidět nějaké převelIké nadšení. „Vaše mise je třídy C a může dosahovat i hranic mise třídy B, proto je plat k tomu taktéž upraven. Cíl vaší mise je dlouhodobá ochranná a pomocná mise, kdy váš chráněnec je stavitel a architekt mostu ve Vlnkové zemi. K tomuto úkolu nepatří ochrana jeho rodiny nebo pracovníků, ale je to silně doporučeno. Mise bude úspěšná úplným dokončením mostu a přežitím vašeho klienta Tazuny. Podrobnosti jsou v tomto svitku.“
A s tím Tayuya dostala do rukou svitek, který jenom v rychlosti projela. Samozřejmostí bylo to, že ji přes jedno rameno koukala Fū a přes druhé Karin. Sakura stála tak nějak v pozoru opodál.
„Není náš klient Naruto?“ zeptala se Tayuya zvědavě.
„Částečně, ale je převedeno na Tazunu-san.“
„Je tu psáno, že o nebezpečí nejsou žádné velké informace,“ ujistila se Tayuya nahlas, „je v pořádku, abychom šli jen my čtyři?“
„V okolí bude operovat malá jednotka ANBU, která bude na frekvenci uvedené ve svitku a může při vážném nebezpečí poskytnout podporu.“
„Rozumím,“ pověděla Tayuya. Vlastně to bylo více, než mohla čekat. Málokdo má podporu tak blízko sebe. Byl známý fakt, že shinobi v Konoze měli skoro vždy někoho, koho mohli poprosit o podporu, ale povětšinou to trvalo minimálně třicet minut, někdy dokonce i pár hodin a to byl nebezpečný čas. Jestli ale měla k dispozici podporu například do deseti minut, byla si celkem jistá, že její tým dokáže prodloužit boj do té doby, než přijede pomoc. To, že si ale v duchu nějak oddechla, asi nevěděla Karin, protože její výraz nebyl uvolněný a už vůbec ne spokojený. Na to ji znala dost dlouho.
„Překvapuje mě, že Naruto nechtěl jít s námI,“ řekla Karin a zaměřila svůj pohled na Hokageho.
„O ničem takovém se nezmínil. Vyžádal si vás,“ pověděl neutrálně Sandaime.
„Člověk nemusí být génius, aby pochopil, proč tomu tak bylo,“ skoro až si Karin odfrkla.
Sandaime nic neřekl, ale jakýmsi gestem ji naznačil, ať pokračuje.
„Narutovi na této misi hodně záleží a kdyby se pod ní podepsal a ještě se chtěl zúčastnit, nikdy by se ta mise neuskutečnila. I když mám podezření, že musel udělat nějakou šílenost, abychom tam vůbec mohli jít my.“
„Nyní je zbytečné se bavit o věcech, co se už nikdy nestanou. Týme Tayuyo, máte zelenou. Můžete jít,“ a s tím je Hokage propustil a zaměřil se zpět k jiným misím a jiným papírům. Všichni ale jeho místnost nezačali opouštět. Stále tam stála Karin, a když si toho všimla Tayuya, zastavila se u dveří, kde zrovna byla. „Ještě nějaká otázka?“ byl překvapen Hiruzen.
„Považujte to za tvrdohlavost rodiny Uzumaki, ale bez Naruta na tuto misi nepůjdu,“ řekla Karin a podíval se omluvně na Tayuyu.
„Prosím?“ zeptal se nevěřícně Sandaime. Byl zvyklý na kousavé odpovědi od Danza, na lenost Kakashiho, na alkohol Tsunade, na perverznost Jirayi a samozřejmě byl zvyklý na Naruta v celé jeho osobnosti, tohle bylo ale něco nového a překvapujícího.
„Jistě jste mě slyšel, Hokage-sama.“
„Velmi zřetelně,“ ujistil ji Hiruzen a změřil si ji pohledem. „Ale nevěděl jsem, že se tvrdohlavost přenáší na sebe i ze vzdálených příbuzných,“ utrousil a pokynul rukou. „Naruto na této misi nemá co dělat a jak už jsi zmínila, ani o to nepožádal. Proč bych měl byť jen zauvažovat, že Naruta s vámi pošlu?“
Karin si zkřížila ruce na prsou a podívala se na svého Hokage s výrazem, ve kterém byla slušná dávka pohrdání. Sandaime Hokage byl muž, co mnoho dokázal, ale ona s Narutem věděla, že je to člověk, co toho také hodně spackal. „Třeba proto, že tu dobrovolně ze sebe dělám služku od té doby, co jsem sem přišla?“ a bylo to vyřčeno. Zajíc byl už pryč z klobouku.
Sandaime věděl, že Karin mluví jen za sebe, protože ostatní členové jejího dočasného týmu byli její upřímnosti zaskočeni, tak nějak stejně jako byl on, ale jedno jí musel uznat, když nepočítal její upřímnou otevřenost a to bylo to, že měla podporu. Okamžitě co tohle řekla, se místnosti mírně pronesl vztek, který někdo z jeho ANBU ochranky vypustil, což mu jenom připomnělo, že s tímto jedincem si bude muset promluvit o tréninku emocí, protože on jistě nebyl ohrožen dítětem, aby někdo musel přehnaně reagovat. To důležité ale bylo to, že když se ten vztek objevil, Tayuya i Fū se okamžitě intuitivně přiblížili zpět ke Karin, aby kdyby náhodou něco nastalo, tak mohli zakročit, což bylo krásné, když si to člověk vzal z pohledu, že jejich mozek vyhodnotil to, že i přes to, že stojí v místnosti s jednotkou ANBU a samotným Hokagem, budou chránit Karin. Co už ale krásné nebylo, byla ta věta, kterou Karin pronesla.
„Nemůžu říct, že jsem potěšen tvou odpovědí,“ pověděl smutně a káravě Hiruzen Sarutobi.
„To samé bych mohla říct i já, ale neměla bych na mysli žádnou odpověď, ale zacházení,“ stála si Karin stále za svým.
„Máš pocit, že je s tebou špatně zacházeno?“ chtěl se Sandaime ujistit.
„Se mnou?“ nadzvedla tázavě Karin obočí, „máte na mysli celou moji rodinu, kterou tu devadesát procent obyvatel nevidí rádo,“ odfrkla si Karin, „když už jste ale zmínil moji osobu, ráda bych naznačila jisté úkoly, které dělám pro dobro Konohy.“
Hiruzen pochopil. Nebyl nazýván Profesorem jen proto, že byl starý a nepříjemný. Karin se bavila o misi s Orochimarem, o hledání Tsunade, o hlídkách, které měla pravidelně a které jí přerušovali spánek a to se nebavil o náhodných probuzeních, kdy měla prozkoumat svou technikou nějakou část místa, jestli se Orochimaru neblíží. Jak už zmínil, on nebyl hlupák, a když mu to bylo takhle vmeteno do tváře, dokázal se i vcítit do její situace. Rozhodl se i s tímto něco udělat. Postará se minimálně o to, aby se stala chuninem při nejbližších zkouškách. „Vím, co naznačuješ, ale kam tím míříš?“
„Ta mise je nejistá, může to být i třída B a my jsme čtyři a z toho dva chuninové. Naruto v místě mise byl, zná tam lidi, prostředí… a jeho trénink je přesně to, co na této misi bude potřeba,“ začala, ale jelikož nechtěla být přerušena, přidala další argument. Ale ani někdo Narutovo specializace není to jediné, co potřebujeme. Také by se hodil někdo další a navrhuji Sasukeho Uchihu. Jejich spolupráce je na vysoké úrovni a jsou typ úderné jednotky, kterou budeme potřebovat, když se něco stane.“
„Už jsem zmínil, že můžete zavolat ANBU o pomoc,“ tak nějak se Sandaime chytal posledního stébla. Ne proto, že neměl argumenty. Furt mohl říct ne a bylo by to. On byl Hokage. Ale cítil, že by ztratil důvěru jedné osoby, což by znamenalo ztratit důvěru mnoho dalších osob a to za to nestálo. Ne v něčem tak malicherném, jako byla tahle mise.
„Nikdo nám nikdy nezaručí, že nás někdo zachrání. Náš osud je v našich rukách,“ přidala se poprvé Tayuya do debaty, „je lepší se spoléhat na věci, co máte v rukách, ne na něco, co může přijít.“
Hiruzen si jenom povzdechl. „Musím říct, že jsem zklamaný, že nedůvěřujete v můj systém a můj úsudek, ale jsem schopen udělat ústupek stejně, jak jej dělají lidé pro mě. Vážím si, co pro naši vesnici děláš, Karin a proto vám vyhovím. Můžete na vaši misi vzít s sebou jak Sasukeho, tak Naruta.“
Karin na své tváři nenechala vidět úlevu a vděk, stejně jako nikdo neukázal svůj vděk, když se v jejím pokoji tenkrát objevila jednotka ANBU s připravenými zbraněmi a ona měla pocit, že ji někdo zabije a že už nikdy neuvidí svou novou rodinu, tedy minimálně do té doby, než se stalo něco, co v tu chvíli vůbec nikdo nečekal a to bylo to, že se objevil ještě někdo jiný a tím byla Ameyuri. Ta s jedním mečem stála za zády posledního člena té jednotky, co se u ní v pokoji objevil a držela mu meč na krku. V ten den uvěřila tomu, co tak ráda Ameyuri říkala: „možná jste dobří, ale já jsem prostě lepší.“ Překvapit člena ANBU je jedna věc, dostat ho v jedné sekundě do pozice, kdy máte osud v jeho rukou je věc druhá. Naštěstí se celá tahle věc vysvětlila. Bylo podezření, že se objevil Orochimaru poblíž vesnice a oni chtěli jenom být přesně nasměrovány na něj, proto se objevili u ní v pokoji v plné výzbroji a připravenosti, nechtěli ztrácet čas, ale i když se to dalo pochopit, vysvětlujte to někomu, kdo je ještě dítě, což se nebála přiznat, že je. Nakonec se jí dostalo omluvy, bylo to ale něco jiného, co zjistila tu noc a to bylo to, že Ameyuri se stará o Naruta natolik, že je hlídá všechny, aby Naruto byl šťastný a za to ona cítila velký vděk, který se nebála Ameyuri prezentovat. Co z toho plynulo za ponaučení? Že nikdo nehleděl na to, jak se cítila v těchto okamžicích, tak ani ona nehleděla na to, jestli se cítí Hokage zklamaný.
„Děkujeme a provedeme,“ s těmito slovy ukončila Tayuya jejich debatu a celkově i setkání a tak nějak očima popostrčila všechny, aby vypadly, než se něco opravdu stane, což se jí nakonec podařilo a za pár desítek sekund byly pryč, což byl ten moment, kdy se v kanceláři Hokageho objevil někdo další a to ne nikdo jiný než Danzō.
„Zajímavé setkání,“ pověděl ironicky.
„Mnoho z nás v dětství rebelovalo autoritě,“ řekl Hiruzen nyní už poklidně, „a jak Tobirama, tak Hashirama nám to trpěli, protože věděli, jak to chodí.“
„Myslím si, že podceňuješ vážnost situace.“
„Nebo ji ty jenom přeceňuješ.“
Na to si Danzō jenom lehce odfrkl. „Jsi pořád stejný.“
Na to Hiruzen nic neřekl a tak Danzō pokračoval. „Nechám jejich rodinu sledovat. Nelíbí se mi to, že jsou ovlivňováni Ameyuri Ringo. Tohle může být jenom malý plamínek, ale nechci to nechat rozhořet.“
„Nemyslíš si, že to přeháníš?“
„Řeknu to jinak. Zastavíš mě, když to udělám?“ nadhodil Danzō a podíval se na svého kolegu v křesle pro Hokagy. Ten ale na to nic neřekl, a tak Danzō dostal svou odpověď. „Myslel jsem si to. Až něco zjistím, dám ti vědět,“ a s tím za pomoci své hole odkráčel pryč z kanceláře.
Hiruzen si na to jenom potáhl ze své dýmky, která jako vždy byla při něm a zamyslel se nad tím, co tohle sledování může přinést. Něco mu ale říkalo, ať to přinese cokoliv, právě si zatloukl další hřebík do rakve a nyní opravdu neměl na mysli to, co se říkalo o kouření tabáku.
|
Autor: Amren Vydáno: 27.10.2014 18:00 Přečteno: 1816x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Takže Naruto celkem razantně zvážněl. Bude zajímavé sledovat, jak na to jeho okolí bude reagovat. Dále mně přijde, že Třetí je až nějak moc povolný. No, třeba je to jen důsledek toho, že svůj post brzo předá Tsunade. Uvidíme. Jinak korektura určitě pomohla, protože jestli v kapitole byly nějaké chyby, tak já jsem si jich nevšiml.
davidjaho: Omlouvám se za pozdní reakci, ale jak si jistě odhalil v mé logice, odpovídám až na více komentářů najednou, aby to nevypadalo jako "hrubé zvyšování si čísla komentářů" ale bohužel po tobě už žádný nepřišlel, ať jsem čekal, jak jsem čekal.
Naruto zvážněl a věř tomu, že jedna jeho osobnost bude čím dál tím vážnější, začínaje dalšími díly. Reakcí okolo nebude jistě tak vlídná, ale co člověk nadělá, když si chce stát za svým.
Třetí a Danzo jsou zajímavé postavy v mém příběhu, někdy fingovaně kapitulují, aby jindy mohli zatlačit, oba dělají chyby, ale ve svých hlavách si myslí, že mají oba vše ve svých rukou, jak to nakonec je, na to je potřeba si počkat. Odevzdám tvé poděkování mé korektorce, jistě bude velmi ráda
Sseth: Máš pravdu, že to netuším, jsem za to ale každopádně rád. Snažím se tu jednu kapitolu měsíčně sem hodit, někdy to vyjde dřív, někdy později, je to většinou hodně faktorů, kterými bych se další zmínkou jen opakoval. Jsem rád, že jsem se na tvém pomyslém žebříčku dostal tak vysoko, snad se tam udržím i v budoucnu. Samozřejmě, že píšu, protože mě to baví, o tom nemůže být žádná řeč, ale snažím se aby to bylo čtivé pro lidi a aby bylo co nejméně toho, na co si můžou stěžovat. Ono teoreticky si toho všimne asi hodně lidí, ale jen málokdo se nakonec ozve, kdyby ano... no mohlo tohle být řešeno už dříve.
.
. Styl psaní se nezměnil, díl je psán určitě stejně, ale korektorka si dala práci, že mi asi 200 ohromných souvětí zkrátila na věty jednoduché, takže tam kde bylo u mě 7 čárek ve větě, jsou teď tak 3 tečky, proto se to může zdát "jiné" ale je to pro vás přehlednější a pro mě jako autora vizitka toho, že je to konečně pravopisněji lepší.
.
ale chválu jistě rád vyřídím.
. Pokudj sme se teda tvé oblíbené postavy neurazit a napsat něco, po čem budeš spokojena. To já děkuji za tvou chválu.
Uvěřitelnost - v tomto momentě tedy nějaká posloupnost děje - je to, na čem mi záleží, samozřejmě, že je mnoho autorů takých a mnoho takých, většinou ale každá skupina má své odběratele a dokud bude poptávka, bude vždy i nabídka.
Děkuji za přání, snad to tak i bude
Sidd: Když sis ničeho nevšiml, splnilo to svůj účel a má korektorka odvedla skvělou práci
Na mě už se dá v tomto spolehnout, že něco vymyslím, aby se dostalo tak nějak na všechno zajímavé a nebyl bych to já, kdybych něco naznačoval a pak s tím nic neudělal... to dělám jenom občas, abych si zahrál s vašimi mozky
Tak já hlavně chtěl (konečně) vysvětlit to, že ne všechno co zdá být krásné, opravdu krásné je, že Karin není kvůli schopnostem držena v podvědomosti jako Bůh či legenda jako první Hokage, ale její schopnost je viděna jako něco, co se může využít a není jí za to nějak děkováno, dalo by se to přirovnat k Anko nebo k Ibikimu, nejsou nijak oblíbení, ale když je potřeba, tak za nima vždy někdo přijde.
Přiznám se, že jsem to zase tak všechno vymyšlený neměl, furt je tam Ao a tak, ale kdybych to opravdu chtěl uskutečnit, udělám si o tom lepší výzkum, takhle jsem to tak nějak jenom nadhodil a tak.
Enton: Děkuji.
Kata: To opět je celkem matoucí, protože kapitola snad nikdy nebyla pořádně bez chyby
Určitě z toho budou problémy, protože problémy jsme my... (aby nebylo těch narážek na Pokémony málo... btw: všiml si vůbec někdo té narážky v kapitole?).
Blížíme se k Vlnkové a ta musí nabídnout minimálně podobnou atmosféru, jakou nabídl originál, takže člověk nepřijde o spolupráci Sasukeho s Narutem a ostatníma, nepřijde ani o Zabuzu... jen to všechno asi skončí jinak, než člověk věří nebo doufá, ale takový už jsem já
Čo sa vlnkovej týka, mám isté očakávania, uz koli zminkam o zabuzovi v minulych dielov, no nebudem kaziť radosť z očakávania iným, a počkám si ci mám. Pravdu
Pochval svou korektorku, kapitolka je opět bez chyby.
A co se týče obsahu, mohu říci, že jsem vývojem docela nadšená. Taková rebelie...To jsem vážně zvědavá, co z toho vzejde...
Moc se těším na tuto misi a spolupráci Naruta se Sasukem, určitě to bude výborné. A ještě víc mě zajímá, jestli tam bude i Haku a Zabuza...Tyhle dvě postavy se mi v originále docela líbily...Děkuji za tvé dílo, budu se moc těšit...
Pěkné pěkné jen tak dál
Díl jako takový, opět skvělá práce, není tam nic co vytknout a jestli ano, tak jsem to nehledal, protože na to víceméně nezáleží, když si toho nevšimnu :3 :)
Když shrnu několik odstavců, nad kterými jsem se zamyslel, říkal jsem si že jsi maličko změnil styl psaní. Neříkám že je to horší, ale bylo to maličko jinde, než na co jsem od tebe zvyklý. Samozřejmě mi to nevadí :)
Dějově se to vyvíjí pořád líp, jen škoda že nevyšla ta Mei, mohlo to být zajímavé :3 Ale ty určitě něco vymyslíš, takže nám to vykompenzuješ :D
Potom ta situace s hokagem O.o Konečně si někdo z mladších pořádně otevřel ústa, na to jsem čekal celkem dlouho
Ještě by mě zajímalo... jestli že je Mei jedním členem požadované mise (pravděpodobně), kdo jsou další členové, o kterých Ameyuri mluvila? :)
Ahoj, ani netušiš ako veľmi si mi sprijemnil deň, veľmi má potešilo ked som si všimol, že si publikoval ďalšiu kapitolu. Pravdu povediac, autorov čo píšu tak, že to baví aj mňa dokazem zrátať na jednej ruke. K chybám ktoré ta trápia, v prvom rade pises pre tvoju radost a až v druhom rade pises pre iných, to že ti záleží na gramatike je tvoje plus a dvihas tým kvalitu, ale úprimne, len par ľudí si niečo všimne. Ďalej k tejto kapitole. Opäť si posunul naruta a jeho charakter dalej. Páči sa mi, že ho vyvijas postupne, bolo vela autorov čo písali štýlom "odrazu to vedel" tak ti prajem pevne nervy a veľa elánu do ďalšej tvorby, nech robíš ďalšie pekné dni.
P. S. tento koment píšem cez telefón tak pardon ;-)