Kapitola osmnáctá - Rodina
Lepší život
Naruto musel potlačit nutkání protřít si oči, jestli nevidí nějaké vidiny nebo tak něco, neboť jednoho dne, když zase a opět trénoval nad zatím nepojmenovaným a vlastně ani neexistujícím jutsu, se u jejich sídla objevil zajímavý host.
„Hanabi-chan, čemu vděčím za návštěvu?“ zeptal se, když otevřel bránu a vystrčil z ní hlavu a prohlídl střechy a tak, aby viděl kolik lidí ji stráží.
„Můžu dál?“ ukázala dovnitř a taky se otočila, jako by byla na super tajné misi.
„Jo ovšem,“ pokrčil rameny Naruto a pak za sebou bránu zavřel, „ale stále jsi mi neodpověděla.“
„Bude ze mě ninja a tak musím ukázat nějaké přednosti.“
„A to je?“
„Zmatení, infiltrace, únik, zmizení a tak,“ začala vyjmenovávat a Naruto stále nechápal, k čemu se vůbec má dopracovat, aby pochopil, „Otec nechtěl, abych se k tobě nějak přibližovala a už vůbec ne s tebou trénovala, tak jsem mu to odkývala a když několik týdnů viděl, že se o to ani nesnažím a podle něho jsem na to zapomněla, tak mě přestal zase hlídat a tak jsem mohla zmizet,“ zazubila se Hanabi, „nemáš radost?“ posmutněla.
„Nechci ti kazit radost, Hanabi-chan, ale tvoje rodina má Byakugan a jestli budou chtít, najdou tě tu během pár sekund a věřím tomu, že nebudou chtít, aby ses tu potulovala.“
„Ale já půjdu za tři měsíce na akademii, jak mám umět něco navíc, když mě nepustí z dohledu?“
„Tímto způsobem asi ne,“ povzdechl si Naruto, když ale viděl její smutný výraz, povzdechl si ještě jednou „já ale nejsem ten typ člověka, který by řešil nějak to, že na mě bude někdo křičet či si stěžovat, že tě podporuji v nekalostech, takže… vítej u mě doma.“
„Budeš mě trénovat?“ málem až Hanabi vyskočila do vzduchu radostí.
„Udělám, co budu moct a na co budu mít čas,“ slíbil, „ale není to tak jednoduché, když něco chceš, musíš přijít s rozumným protinávrhem.“
„Můžu ti za odměnu říkat ‚Boss‘,“ zapřemýšlela Hanabi nahlas, načež se Naruto hlasitě rozesmál.
„To by byla opravdová legrace, kdyby dcera hlavy nejsilnějšího klanu Konohy říkala mě takhle,“ pověděl Naruto mezi smíchem, „než ale začneš vymýšlet další šílenosti,“ zastavil ji zvednutou rukou, „tak to uděláme následujíce, já ti pomůžu s tím, co budeš chtít a čeho budu schopen a budu ignorovat, že si na mě všichni stěžují, že na mě budou všichni křičet a tak. Na oplátku budu ale chtít toto, trénuji něco, co vyžaduje pozornost Byakuganu a to pro mě uděláš ty, jsme domluveni?“
„Platí,“ usmála se na něj Hanabi a lehce se uklonila a když se Naruto taky pousmál, ještě dodala, „Naruto-sensei.“
Naruto se ještě jednou podíval po střechách a doufal, že ten, co teď Hanabi hlídá, dokázal pomocí svých očí ji přečíst poslední slova ze rtů, za fotku jeho obličeje by pak dal ohromné jmění.
***
„Být tebou, tak se ani moc domů netěším,“ ozvalo se od brány a Karin, když pozvedla svůj zrak, spatřila, jak nahoře na bráně vedoucí k ní domů sedí Jiraya.
„Jiraya-san,“ lehce se Karin uklonila, „nechci být na vás ošklivá, ale jestli mi nedopřejete sprchu a dvacet hodin spánku v mé měkké posteli, tak vás vztekem dokopu až do vedlejší vesnice.“
Na to se jenom Jiraya zasmál a seskočil dolů. „Připomínáš mi jednu mou kolegyni a to je dobře, tahle podobnost bude možná výhodná,“ začal Jiraya, „bohužel asi nebude vše, tak jak si přeješ, za svítání ráno odcházíme na misi, takže z dvaceti hodinového spánku budeš muset ubrat, připrav si, co si myslíš, že je nutné, budeme pryč déle než měsíc… a než si začneš stěžovat a ničit mi uši,“ zastavil ji Jiraya, „já tohle nevymyslel, je to úkol přímo od Hokageho s nejvyšší prioritou.“
„Že já se někdy zmiňovala, že něco umím,“ povzdechla si Karin, ale nedokázala skrýt jemný úsměv.
„To znám,“ objevil se Jiraya před ní a položil ji ruku na rameno, „jednou se zmíníš, že se ti líbí děvčata a už ti říkají perverzák.“
„A není to tím, že ty dívky šmírujete dalekohledem, když jsou ve veřejných lázních?“ zeptala se nevinně Karin.
Tomu se jen Jiraya zasmál. „Kdo ví, kdo ví,“ mrknul na ní a za pár sekund už tam byl jen oblak kouře a stojící Karin, která si musela povzdychnout, že se ani nevyspí, nesejde se z Narutem a půjde na další misi, kde o život hrozí každou druhou sekundu.
***
„Můžu se už konečně zeptat, kam to jdeme a co tam vůbec budeme dělat?“ zeptala se Karin už netrpělivě, „pořád je to ‚později‘ či ‚ještě chvíli‘ pochybuji, že Hokage-sama dává mise, o kterých se neví jejich cíl.“
„Opravdu nejste pravý sourozenci?“ zastavil se z ničeho nic Jiraya, „ten tvůj Naruto si furt taky nad něčím stěžuje.“
„Vždyť jste říkal, že ho neznáte!“ osočila ho hned.
„Bývávalo, když jsem byl v Konoze, trochu jsem si vaši rodinu omrkl, nejsem moc očarován schopnostmi, když jsem je pozoroval, nikdo si mě nevšiml.“
„A to něco říká o schopnostech? Jelikož žijete, musíte být v tomhle dobrý, jinak by vás princezna Tsunade nebo jiné ženy, na kterých jste špehoval, dávno zabily.“
„Nešpehuji, jsem autor!“ stál si Jiraya za svým.
„A já vaše věrná čtenářka,“ odfrkla si Karin, „co jste teda zjistil, když jste špehoval na mojí rodině?“
„Že ten Naruto se snaží o nemožné,“ pověděl Jiraya zcela vážně, „někdo mu nakukal, že dokáže udělat jutsu, které nedokončil ani čtvrtý Hokage a on se toho tak chytnul, že za sebou tahá malou holku od Hyuugů, aby mu s tím pomohla.“
„Jutsu? Čtvrtý Hokage?“ podivila se Karin.
„Rasengan,“ zvolal Jiraya a v ruce se mu objevila krásná modrá koule, „možná si to jutsu viděla při mém minulém boji a věř mi, že je extra účinné.“
„Když to dokážete vy, dokázal to nejspíše i Yondaime, v čem je problém, že se to nemůže naučit Naruto?“
„Protože neví, co má dělat? Protože neví, jak postupovat? Protože se snaží o něco, co jsem nedokázal ani já za x desítek let tréninku? Vyber si sama proč.“
„A to je?“
„Jutsu, které vidíš je A úrovně a Yondaime nad ním strávil tři roky, než ho dostal do této fáze, bohužel je to nedokončené jutsu, protože plánoval do něj přidat vlastní afinitu čakry, čímž by to dostal na úroveň S.“
„Pochybuji, že Naruto chce udělat něco takového,“ přiblížila se k rasenganu Karin, „viděla jsem, co dělá, než jsem ho vyrušila od tréninku, abych mu aspoň na chvíli mohla říct, jaká byla moje cesta. Naruto jistě neví, co rasengan je a pochybuji, že by o něj stál, když by se mu musel věnovat tři roky. Co říkal, tak se jenom snaží udržet svou větrnou čakru na jednom místě, aby někdo mohl přidat svou část čakry a stvořili něco masivního.“
„Opravdu?“ zamyslel se Jiraya, dávalo to smysl, ale bylo zajímavé sledovat Naruta, jeho vlastního kmotřence jak se učí něco, co podle všeho ho měl naučit on za pár let. Život byl opravdu zajímavý, „kdo by to byl řekl, že se někdo takový jako je Naruto, bude snažit o svou vlastní techniku v jeho věku.“
„Zase narážky na Narutovo inteligenci?“ překřížila si Karin ruce na prsou.
„Nic takového,“ ohradil se Jiraya, „podporuji cokoliv co je přínos pro Konohu,“ dodal ještě, aby nemusel poslouchat další monolog, „ať už tak či tak, tvoje rodina zajímavá a měla jsi pravdu, Ameyuri Ringo je pořádný kus,“ usmál se perverzně nakonec.
„Myslím, že jsem říkala, že je výborná shinobi,“ zamračila se Karin, „a pokud si ceníte svého rozmnožovacího ústrojí, neříkejte to před ní a ani ji nešpehujte.“
„Ženy,“ odmávl to Jiraya a vydal se znovu na cestu, „furt jenom přiděláváte starosti, to mi připomíná,“ kousl se do prstu a po pěti pečetích mu na rameně stála Shima.
„Á, Karin-chan a Jiraya-kun, ráda vás vidím, oběd ještě nemám, takže jsem vám nemohla donést ochutnat.“
„Sennin-sama,“ uklonila se Karin.
„Vidíš, Jiraya-kun, takhle vychovaný jsi ty nikdy nebyl,“ vyhubovala a pak se otočila zpět na Karin, „říkej mi Shima, nyní ale, když už jsem tu, bych si ráda vyzkoušela ty tvé schopnosti.“
„Jak si přejete, Shima-sama,“ uklonila se ještě jednou, „čím mám začít?“
„Zastav svou čakru, prosím.“
„Jak je libo,“ a s tím se Karin soustředila na své nitro a za necelou sekundu, bylo vše kompletně potlačeno.
„Úžasné,“ zatleskala Shima, „k neuvěření doslova,“ a s těmito slovy přeskočila na rameno Karin, „ani s mým senjutsu tě neregistruju a to ti sedím doslova na rameni,“ tiše se Shima zasmála, „máš mnohé předpoklady stát se mnohým na tomto světě, tvoje schopnost je tak unikátní, že bys mohla dělat prakticky cokoliv a být v tom skoro nejlepší.“
„Nestojím o to být nejlepší,“ pověděla s úsměvem Karin, „stojím jenom o to být tak dobrá, abych dokázala ochránit své nejbližší.“
Na to se jenom Shima usmála. „Karin-chan, nyní prosím spusť své senzorické schopnosti a řekni mi, co vidíš zhruba tři kilometry támhletím směrem,“ ukázala na severozápad.
Karin tak okamžitě udělala, a když se její schopnost ustálila, mohla okamžitě své zjištění ohlásit, Shima pak řekla jiné místo a takhle se to opakovala do té doby, než byla Shima spokojena.
„V tom případě je rozhodnuto,“ seskočila na zem a sama pomocí přivolávací techniky přivolala žábu, která měla svitek v puse omotaný jazykem, který jen vyplázla a svitek se dokutálel až k nohám Karin, „jestli přijmeš naši nabídku, staneš se dalším člověkem, co bude mít přivolávací kontakt s námi a po dlouhé době to bude žena.“
„Ale… proč… a jak?“ nechápala Karin, protože stále byla v šoku.
„Jak už jsem řekla, jsi výjimečná, ať už ve schopnostech tak v osobnosti, kterou vyhledáváme,“ usmála se na ní Shima, „tím, že se podepíšeš pod tento kontrakt, dopomůžeš ke svému rozvoji a také k tomu, aby si svou zásobu čakry mnohonásobně rozšířila, čímž se jenom zlepšíš ve své originalitě, ale není to jen jediný náš cíl, máme ještě jiný, ale ten už si budeš muset zjistit sama,“ a s tím vyčkala, až Karin pochopí, že je teď čas, aby se podepsala a Karin rychle pochopila, „v tuto chvíli se stáváš studentem, tady Jirayi-kun, který ti vše vysvětlí a ukáže, co se od tebe bude očekávat. Nikdo z nás neočekává, že v tvém věku vyvoláš nějakou větší žábu, protože přece jenom jsi ještě dítě, ale čím více budeš cvičit, tím dříve se dostaneš k tomu, že vyvoláš žábu, která ti bude moct v boji pomoci nebo v jiných věcech, na které na cestě narazíš a ještě jedna rada, měj u sebe něco sladkého, většina mladých mají rádi sladkosti,“ a s tím Shima i Gama zmizeli.
„Ty jsi o tom věděl?!“ osočila se hned Karin na Jirayu, když už byla jeho studentka, tak mu rovnou začala i tykat.
„Samozřejmě, že ano,“ pověděl Jiraya s úsměvem a naznačil ji, aby si sedla, když tak udělal i on, „když už jsi moje studentka, tak máš právo vědět různé pravdy, ta první je, že Naruto je můj kmotřenec a měl jsem se o něj postarat, ale zklamal jsem a momentálně se ještě necítím se s ním setkat. Za druhé vím o tvé schopnosti rozpoznávat pravdu,“ řekl a nechal chvilku ticha, aby Karin pochopila a ta jen na sucho polkla, „jedna moje technika má podobnou schopnost a tak vím, jak toto rozpoznat, bylo mi to čím dál jasnější ale až když jsem to probral se stařešiny, tak jsem měl tu jistotu. Tvé schopnosti jsou naprosto skvělé, sice na začátku, ale jsou skvělé, a když tě Shima a Fukusaku potkali, věděli, že ty budeš dalším, kdo se podepíše pod přivolávací kontrakt, ať už kvůli tomu, aby si mohla chránit lépe sama sebe a tudíž tvé schopnosti nezemřeli s tebou, tak aby si dokázala ochránit Naruta, který je pro vesnici také důležitý a zvlášť pro mě.“
„Říkáš pravdu,“ pověděla si Karin nahlas sama pro sebe, „ale proč já a ne Naruto?“
„Ano Naruto měl být ten, kdo toto privilegium dostane, ale svět se neustále mění, a i když jsem jeho kmotr, už bych nebyl vhodný sensei a mentor pro něj. Ano dokázal bych ho naučit přivolávat žáby, dokázal bych ho naučit rasengan, ale to by bylo asi tak všechno, Naruto mě nepotřeboval v dětství a už mě nebude potřebovat ani teď, tím, že budu trénovat tebe, ale prospěju jemu možná lépe, vím, že na něj dáš pozor lépe, než bych dal kdy já.“
„Naruta ochráním, ale nemyslím si, že by tě nechtěl poznat.“
„Jednoho dne se mu ukážu a řeknu mu vše o rodičích, o mně a to, co by měl slyšet, ale teď na to není pravá chvíle.“
„A na co je pravá chvíle?“
„Dobře, že ses zeptala, náš cíl je najít Tsunade a přemluvit ji, aby přišla zpět do vesnice a aby toho nebylo málo, chci tě cestou naučit přivolávat alespoň něco, co bude mít nohy a bude to mít alespoň deset centimetrů,“ zasmál se Jiraya, „a jako bonus, co říkáš na rasengan? Myslím, že bys jej upotřebila, když nejsi moc ofenzivní typ a navíc, myslím si, že by Yondaime byl i rád, že se to naučíš ty.“
„Co tím myslíš?“
„Použiju tu větu, která se stává oblíbenou ‚to si musíš zjistit sama‘,“ zasmál se Jiraya a nyní pojď, vysvětlím ti vše po cestě, máme dost času, abychom prošli vesnice a našli moji drahou kolegyni Tsunade a přitom uvidím, jak na tom jsi,“ a s tím Jiraya vyskočil a vydal se na cestu, tenhle den se pro Karin stal vskutku zajímavý a něco jí říkalo, že ty překvapení ještě neskončili.
***
Naruto nemohl přestat zírat na souboj, který se před ním odehrával, na jedné straně Ameyuri a na druhé straně Ansatsu, obě ženy na sebe šly s plnou parou a nikdo nemohl říct, kdo pořádně má navrch, protože to nebyl souboj na život a na smrt, ale viděl, co jde dokázat, když jsi neskutečný v ofenzivě či defenzivě. Viděl zajímavé techniky, viděl neskutečné pohyby a viděl něco, co si lidé představovali jen v historických knížkách.
„Vyhrála jsi,“ pověděla Ansatsu, když se jí meč přiblížil ke krku a ona už nemohla nic dělat.
„Jsem prostě tak dobrá,“ usmála se Ameyuri, „myslím, že kdybys použila svou specialitu, nebylo by to tak jednoznačné, nechtěly jsme se ale zabít že?“
„Víš, že je proti zákonu poznat, kdo je pod maskou ANBU?“ pověděla Ansatsu.
„Na to se ještě hraje? Támhle blonďák vás zná taky spoustu…“ ukázala na Naruta.
„A ty jsi zase žralok!“ zakřičel Naruto z koruny stromu, odkud sledoval zápas.
„… a ten Kabuto toho ví mnohem více a navíc, nejsem ninja, takové zákony na mě neplatí, kdo by předpokládal, že civilista pozná, kdo jsi?“ ušklíbla se Ameyuri.
„Měla bych tě upozornit, že to kdo jsem, je jedno z největších tajemství,“ pověděla Ansatsu klidně, ale Naruto tak nějak tipoval, že se spíše baví, než aby byla rozčílená.
Ameyuri jenom kývla rukou a Naruto se přemístil vedle ní. „Stejné tajemství, jako že Naruto je Jinchūriki?“ roztřepala mu vlasy a Naruto se jenom uculil.
„Možná trochu menší,“ pokrčila rameny Ansatsu pobaveně.
„V tom případě to tajemství zase za tolik nestojí,“ odtušila Ameyuri, „Naruto, budeme se na tobě střídat-,“ začala říkat svůj plán, ale vyrušilo ji to, že Naruto si dal ruku na bradu ve stylu přemýšlení.
„Hm… neocenil by to více třeba Shisui, když byste se na něm střídali?“ navrhl nevinně s úšklebkem.
„Pitomče,“ dala mu pohlavek, ale její úsměv mu neunikl, „chtěla jsem říct tím, že zde od tajného ANBU se naučíš, jak se správně bránit a jestli po tom tréninku, budeš schopen vstát, naučím tě jak správně útočit.“
„A to před nebo potom, co se na mě vystřídáte?“ zeptal se ještě Naruto schválně po chvilce přemýšlení, aby to co nejlépe zahrál.
Za to si vysloužil další pohlavek. „Nejsi na tyhle vtípky, ještě dost mladej?“
„V tvé společnosti?“ podivil se hraně Naruto, „udělala bys perverzáka i ze staříka Hokageho. A nutno doplnit, holky mě nezajímají,“
„Tak to jdeš tak o padesát let pozdě,“ ozvala se klidně Ansatsu.
„Opravdu? V tom případě by mohlo moje nové jutsu zabrat,“ usmál se Naruto ďábelsky, jeho pomsta za to, že mu neřekl, kdo ho bude trénovat, bude dokonána.
„Chci to vůbec vědět?“ povzdechla si Ameyuri.
„Ty? Samozřejmě,“ ujistil ji Naruto a pomocí jedné pečeti a zvolání Oiroke no jutsu před nimi stála dívka, která vypadala jako nejdokonalejší dívka, kterou našel v časopise, který ležel u Kabuta v pokoji, jen tomu přidal místo blonďatých vlasů červené hodně podobné těm, které nosila Ameyuri, možná až skoro identické. Nutno dodat, že ta dívka byla skoro nahá, jen zakrytá obláčky, aby nebylo nic vidět.
„Proč jsi tohle vymýšlel?“ schovala si Amyuri hlavu do dlaní.
„Hej!“ ohradil se Naruto ženským hlasem, „je to jedna z nejlepších infiltračních technik, na kterou jsme přišli!“
„Víš, že tomu i věřím?“ poprvé slyšel opravdový smích od Ansatsu, „krásně provedeno, sluší ti to, ale příště tuhle techniku moc neukazuj před dámami, mohli by se urazit a zvlášť, pokud používáš na tu techniku jejich části.“
„Já nemůžu za to, že červené vlasy jsou nejlepší,“ usmál se Naruto a svou přeměnu zrušil.
Na to si jen Ameyuri odkašlala. „Každopádně na dalších trénincích jsme domluveni a teď si jdu odpočinout.“
„Tak tak,“ pověděla Ansatsu, „a my nyní přistoupíme k našemu tréninku, připrav si meče,“ a Naruto tak rychle učinil, „a když mě pak naučíš, jak tu techniku udělat, poradím ti s tímhle,“ a v její ruce se objevil na chvilku vítr, než zmizel.
„Neměla byste mě to naučit stejně?“ zeptal se Naruto s úšklebkem.
„Měla, ale no tak, přece svého senseie nenecháš bez takové krásné techniky, i ženy chtějí někdy potěšit muže, když budeš mít v dospělosti štěstí, možná to i sám poznáš.“
„A to jsem si myslel, že se nikomu moje technika nebude líbit,“ zasmál se Naruto a rozběhl se na ní s katanami, „ale rád vás ji naučím, sensei,“ řekl titul jen tak pro pobavení a pak už zaútočil, přece jenom se chtěl zdokonalit.
***
„Je někdo doma?“ zaťukal Naruto s úsměvem na obrovské mříže a pozoroval svého ‚souseda‘ jak znuděním neotvírá ani oči.
„Běž pryč,“ dostalo se mu nevrlé odpovědi.
„No tak, Kuramo, stejně se tu jenom celé dny válíš a občas pohazuješ se svou čakrou, nechceš si popovídat?“
„Nechci, běž pryč.“
„Ha! Už někam postupujeme!“ zaradoval se Naruto a když viděl jedno obrovské oko, které na něj kouká jak na šílence, dodal, „už ti nevadí, že ti říkám jménem.“
Na to si jen Kurama odfrkl a zavřel oči. „Neříkej mi tak.“
„Teď už to neplatí, nevadí ti to!“ pověděl stále radostně Naruto.
„Nechceš mi strčit hlavu mezi mříže, že bych ti ji ukousl a byl klid?“ znovu otevřel jedno oko.
„Proč jsi takový, se tu nemáš zase tak hrozně ne?“ podíval se Naruto kolem a opravdu přistrčil hlavu blíže k mřížím, aby se snažil vidět do dálky, „je tu dost prostoru, nemusíš si ležet na svých ocasech nebo tak něco, zima tu taky není, hlad asi nemáš, když jsi vlastně jen čakra s osobností.“
„Jdi pryč,“ pověděl už Kurama jen znuděně než nevrle.
„Ale no tak, jasné je to vězení, má to mříže, nemá to velký výhled a to všechno, ale máš více prostoru než Chōmei, nejsi rád?“
„Proč ti na tom záleží?“ dostalo se mu po chvilce odpovědi.
„Kdyby mě někdo chtěl někam zavřít, nestěžoval bych si na tohle, mohl bych dopadnout hůře, Kabuto vyprávěl, že někde jsou vězni připoutaný za ruce i nohy nebo jsou zavřený ve visící kleci a musí tam stát nebo tak něco.“
Na to se ozvalo jen odfrknutí.
„Řekl jsem něco špatně?“
„Myslíš, že jsem nikdy horší vězení neviděl, že mi tu musíš o nich vyprávět?“ nyní už byl Kurama mrzutý a jeho obě oči směřovali na Naruta.
„Takže já nejsem tvůj-.“
„Jsi třetí,“ odfrkl si znovu Kurama, „když nebudu počítat ty dva šašky, co se rozhodli, že mají pravomoc mě ovládat, protože jsou lidi a jsou tak chytřejší než já,“ imitoval s výsměchem Kurama lidský hlas.
„No… i když jsem to nějak neovlivnil, jsem rád, že tohle není tak hrozný,“ ukázal Naruto kolem sebe rukama.
„Cokoliv je lepší než být připoután a přibit kolíky k obrovskému kameni,“ ozval se naštvaně Kurama nad vzpomínkou.
„Kdo byl takový barbar?“ nedokázal zakrýt své překvapení a znechucení Naruto, chápal, že kolík do těla bolí víc než jen do čakry, ale stejně, kolíky?
Na to se jen Kurama zasmál, ne hrozivě, ne že to bylo vtipné, ale ten smích byl takový cynický. „Tvoje matka.“
Naruto nedokázal tíhu slov pomalu ani ustát a aniž by chtěl, udělal krok dozadu. „Moje m-máma?“
„A nyní běž, dozvěděl ses něco a na nějaký rozhovor s tebou nemám náladu,“ a s tím se Naruto objevil u sebe v pokoji ve své posteli s potem po celém těle. Mohla to být pravda? Opravdu jeho máma mohla být předchozí Jinchūriki? Opravdu mohla jeho pravá rodina souhlasit s tím, že Kurama skončí v něm? Kdo v tom případě byl jeho otec? A proč tak hrozné vězení? Mohla to vůbec jeho máma změnit? Byli jeho rodiče nemilosrdní lidé? Tolik otázek a tak málo odpovědí.
Když se ale otočil, aby mohl vstát a trochu se opláchnout, padl mu pohled na fotku na stolku, kde byla celá jeho rodina, co tedy záleželo, jací byli jeho rodiče? Co záleželo na tom, jestli měli nebo neměli na výběr? Nyní má rodinu, jaká má být a to je na tom to nejdůležitější.
***
„Naruto-sensei?“ ozvalo se před ním, když se mu jeho nová technika opět nepodařila, „myslím, že to děláš špatně.“
„To by jeden neřekl,“ povzdychnul si Naruto a protřepal si rukou, aby trochu zmírnil bolest a štípání.
„Zkus tohle,“ podala mu Hanabi nějakou mast v maličké nádobě.
„Co to je?“ vzal si to Naruto do rukou trochu podezřívavě.
„Píšou na tom, že je to bylinková mast,“ pokrčila rameny a usmála se.
„Píšou?“ nadzvedl Naruto obočí, „kde jsi to vzala?“
„Hej, vzít není hezké slovo,“ ohradila se dotčeně Hanabi, „já si to půjčila od své sestřičky, ona tomu rozumí a když tam napsala, že to léčí, tak to léčí.“
„Když to říkáš,“ pokrčil rameny a trochu si toho namazal na bolavou ruku, nevěděl, jestli to pomáhá nebo na to působí Kurama, ale po několika desítkách sekund, se začala rána zocelovat.
„Vau, jsem nevěděla, že sestřička je tak dobrá,“ zírala překvapená Hanabi na jeho ruku.
„Nevím, jestli by to působilo takhle dobře na všechny, já mám v sobě také jistou léčící schopnost.“
„V tom případě ji ale tenhle detail neřekneme,“ mrkla na něj s andělským úsměvem, „malá lež nikdy neuškodí.“
„Neměla jsi být skvěle vychovaná?“ roztřepal ji pobaveně vlasy.
„Jsem… teda budu ninja, ti musí umět i ty nedobré věci ne?“
„To záleží na každém ninjovi zvlášť,“ pověděl ji vážně a trochu se snížil, aby ji viděl do očí, „být shinobi znamená hodně, ale vše se dá řešit mnoha způsoby, můžeš být namyšlená kunoichi, krutá kunoichi nebo i milá a příjemná, kdo sice svůj úkol na sto procent splní, ale nezanechá za sebou nic hrozného, je to jenom na tobě.“
„A jaký se snažíš být ty, Naruto-sensei?“
„Takový, abych když jdu večer do koupelny a podívám se do zrcadla, abych tam neviděl výčitky, aby se sám sebe nezalekl a nemusel sám sebe nenávidět,“ pousmál se trochu, „zasvětil jsem svoji kariéru, abych lidi dělal šťastnější, aby všichni pro mě důležití měli lepší život, aby nikdo netrpěl a usmíval se.“
„Myslíš, že dokážu být taky taková?“ podívala se na něj až skoro s obdivem.
„Dokážeš být cokoliv, když si to budeš silně přát a já se ti k tomu budu snažit dopomoct, třeba z tebe uděláme jednou Hokage,“ zasmál se a znovu ji rozdrbal vlasy.
Na to se jen Hanabi oklepala. „Tam je toho moc k řešení, spousta důležitých schůzek, toho mám dost i doma, radši budu jenom nejsilnější kunoichi z klanu Hyuuga!“
„To nebude těžký, když vás dívek a žen tam není tolik,“ zamyslel se Naruto.
„Nezesměšňuj mi můj sen!“ ohradila se hraně, „v tom případě budu nejlepší na světě!“
„Nebo nejvíc namyšlená,“ vyplázl na ní dětinsky jazyk a stejné gesto se mu dostalo nazpátek.
„Zopakuj to ještě jednou, až budeš ležet na zemi, braň se,“ a s tím se přesunula do bojové pozice, ale než stihl Naruto něco říct nebo udělat, ozvalo se zaťukání na bránu.
Naruto jenom pokrčil rameny a vydal se tedy i s Hanabi k bráně, která ho následovala jak ocásek.
„Uzumaki-san,“ trochu se uklonil člen Hyuuga, který tam stál, „jsem tu, abych doprovodil Hanabi-sama domů.“
Na to se jenom Naruto poškrábal na hlavě. „No mohlo to dopadnout hůř, nepřepadlo nás žádné Hyuuga komando nebo tak něco,“ a s tím se podíval na Hanabi, která se jen usmála a rychle ho obejmula a vyrazila ke svému hlídači.
„A Uzumaki-san,“ ještě si vzal slovo člen vedlejší rodiny, „tohle vám posílá Hiashi-sama,“ a s tím mu do ruky podal jeden svitek a než stihl Naruto poděkovat nebo se pořádně podivit, oba vyrazili pryč jen s krátkým zamáváním od Hanabi.
Naruto tedy bránu zavřel a vydal se zpět k tréninkovému hřišti, co tam měl a svitek pomalu rozevřel, nejdřív mu do ruky vypadl malý lísteček, tak své oči zamířil na něj a pomalu si ho přečetl. Musel se po dočtení zasmát. Hiashi jako ochranářský táta? To bylo jisto jistě k smíchu, ale to varování v něm bral vážně, neublížit Hanabi-chan, ale jako by to měl v plánu někdy udělat. Byl ale rád, že může s Hanabi dál být, protože mu Hanabi připomínalo jeho povahu, kterou měl, když vyrážel na cesty po světě a tak nějak jsi zvykl, že někdo takhle dětinsky praštěný žije v jeho okolí.
Druhý svitek prý byla jeho odměna za ten trénink a tak se na něj zaměřil, a když viděl teorii o rotaci čakry v těle, hned se musel zamračit, to byl opravdu takový pitomec, že celou dobu rotoval čakru na opačnou stranu, než rotuje v jeho těle?
No teď když to ale věděl, už takovou chybu neudělá a to, že je blíž k cíli, být za hlupáka před hlavou klanu Hyuuga stálo, i když příště by je nemusel špehovat.
|
Autor: Amren Vydáno: 28.2.2014 11:00 Přečteno: 2625x Hodnocení: neohodnoceno |
Formát pro tisk
. Šťastné a veselé, drazí čtenáři a hodně zdraví, bude se určitě hodit.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
čau Amrene sem rád že si sem mohu jednou za x měsíců zajít a přečást si třeba 3 kapči najednou takže jestly budeš toto tempo udržovat budem ti neskonale vděční :D
AHOOOJ
... a čo sa týka dieliku ... 
ja som sa nestíhala diviť !! Naruto- sensei ? Karin a žby (+ rasengan) ? Oiroke s červenými vlasmi ? WTF ? ... práve ti udeľujem titul :NAJNEPREDVÍDATEĽNEJŠÍ SPISOVATEĽ V CELOM VESMÍRE 
.... každopádne sa teším na ďalší dielik 
mno...na začiatok sa chcem ospravedlniť, že tento komentík pridávam tak oneskorene
PS: ešte raz SORRY za opozdenie
Omlouvám se za pozdní odpovědi na komentáře a jiné reakce, co jste zanechali, byl jsem ale celý týden mimo „civilizaci“ takže jsem to radši nechal až na dnešek.
, ale jestli někdy nějaký pár bude, budu se snažit o něco netypického, přesně tak, jak je mým zvykem. Děkuji za přání.
. Přivolávací techniky jsou samozřejmě důležitá věc, ale jsou lidé, co přežívají bez nich, takže kdo ví jak to nakonec bude dál 
… K Hiashimu se lépe vyjádřím u komentu výše, kde je otázka na to položená hlouběji, takže tady jen řeknu, že lidé by měli přestat věřit všemu, co čtou v povídkách. Děkuji za přání a za důvěru ve psaní vážím si jí, pokusím se zase něco v dohledné době přidat, ale zase jako vždy nic neslibuji.
Mabiska: Překvapivá měla být, protože ty „pidi“ náznaky co zanechávám, nemůže snad kromě mě nikdo vidět. Jak ale říkám, příběh se mění tím, jak měním jeho základy, proto očekávat, že vše bude stejné nebo podobné prostě nejde, je mnoho věcí, které jsme změnil příchodem lidí, které jsem změnil změnou akademie, či něčím úplně jiným a jak už je dáno, akce vyvolává nějakou reakci, kdybych to nerespektoval, nebyl bych moc schopný autor. Co se týče Naruto, už teď má schopnosti šermířů, což je přece jenom změna, ale jestli je otázka, jestli bude mít někdy něco „monstrózního“ tak tu nechávám nezodpovězenou, zkouším s touhle povídkou jiné věci a nerad bych ji „zabil“ tím, že bych si jednou kapitolou pokazil vše, čeho jsem dosáhl. Co se týče párování, možné to je, záleží ale jak rychle překonám tenhle začátek, kde jsou děti, jestli rychle, možná nad něčím zauvažuji, aby to bylo příběhové dokončené ze všech stran, pokud se k tomu konci ani nedostanu, odpověď na tuhle otázku je taky zřejmá
Střelec.CLaionel: Jsem rád, že ti to připadá zajímavé, snažím se o to všemi svými silami. Co se týče ždímání, je tak nějak jasné, že to musím umět, kdybys jen věděl, jak dlouho mi trvá projít si všechny informace, koukal by jsi na tu povídku možná i tak nějak jinak, nepíšu totiž nic, co by nedávalo alespoň nějakou schovanou logiku, proto to upravování, ale jenom v rámci toho, co je dané.
Adalwolf: Naruto je furt dítě, někdy pobaví, někdy překvapí, někdy ukáže své pravé já, někdy ne, ale tak či tak se snažím, aby byl uvěřitelný, aby si lidé někdy „na konci“ mohli říct, že to, co jsem psal, dávalo smysl.
Kata: Na chyby klidně můžeš upozorňovat, ať už tím, že ti dám na mě kontakt a napíšeš mi je tam či nějak do komentáře či cokoliv jiného, jak mnoho lidí říká „cokoliv pro Konohu“ tak u mě je to „cokoliv pro povídku“ takže jestli mi pomůžeš po této stránce zlepšit povídku, budu ti neskonale vděčný... Hanabi zastoupila jednu roli jiné postavy, takže je logické, že musí také něco ukázat, i když pořád jsou to všichni jenom děti… Nevím jestli šokující je správné slovo, někteří to mohli i čekat, ale jestli ty nejsi jedna z nich, dovolím se trochu začervenat pýchou
Enton: Děkuji, pokusím se.
LillyPotterml: Takhle jednouchý to není, v mém příběhu se objeví mnoho postav, mnoho náznaků, ale kdyby se to dalo takhle vše jednoduše rozuzlovat, můj příběh by byl špatná detektivka
.
Davidjaho: Děkuji. Jsem rád, že mi humor stále jde a charakter postav se nějak nemění od toho, co máte oblíbené. Kurama je také důležitá entita a má mnoho informací, které dokážou Narutovi zamotat hlavu, proč by je nevyužil. Karin se tímto stala důležitější postavou a to byl tak nějak záměr, ale snažil jsem se, aby to tomu i tak nějak vše nasvědčovalo, ale máš pravdu, drobnosti mění můj svět a tak to má být. Cením si toho, že se stále čekání vyplácí.
Asas: Jsem rád, že si ve svém životě užíváš a je naprosto v pořádku, že nemáš čas na věci ostatní. Pokouším se neztrácet na kvalitě, to by byl jeden z těch mnoha důvodů proč skončit s psaním. Hanabi se tam stejně jako mnoho dalších postav ještě ukáže a všechny mají nějaký účel a úděl a bylo by neférové, kdybych nějaké předem zavrhl.
Hatyk: Komplikovat? Samozřejmě, že ano, vypravování bez zápletky být nemůže. Pohrávání s dějem je strašně časově náročná věc, ale snažím se, aby mi to za to stálo. Co se týče Hiashiho, tak tady si dovolím se „chránit“. Nějaký čas jsem věnoval všem postavám a snažil se zjistit o nich tolik, abych věděl, co si můžu dovolit a řekl bych, že jsem si u Hiashiho jistý mnoha věcmi, ale nenávist k Narutovi v těch věcech rozhodně není. Hiashi o Narutovi pouze ví to, že má v sobě Kyuubiho (když se bavíme o minulosti) plus pár jiných věcí, ale není hlupák, má pod palcem nejsilnější klan v Konoze a je jak Konoze tak klanu skálopevně věrný, proč by tedy vznikala nenávist k něčemu, co jednoho může zachránit osud všemu co on chce chránit? A co se týče mangy a „vztahu“ Naruta a Hinaty, nemění to také nic, vlastně v širším kontextu a když se nad tím člověk zamyslí, Naruto dokázal udělat přesně to, co chtěl, aby Hinata (případně i Neji) dokázala sama… a to je sebrat odvahu a chuť vést, bojovat, sebrat odvahu, vyjít ze své skořápky a mnoho ostatního, v manze se mu to podařilo, to víme všichni a i když Hiashi mu nikdy „nepoděkoval“ nic to na tom nemění, v mém příběhu jsem změnil mnoho věcí a tím se změnilo dalších mnoho věcí, až to nakonec došlo k tomu, že Naruto je pro Hiashiho jen praštěný kluk, který má k dispozici mocnou sílu – Kyuubiho ale také, že je to člen nového klanu, který má plnou důvěru Hokageho a nejenom jeho, Hiashi není hlupák a ví, co jednotlivá rozhodnutí stojí, ale v tomto nemá co ztratit, možná že se z Hanabi stane trochu střelenější děvče, ale v širším spektru, má možnost se naučit něco navíc, aby ochránila klan a sama sebe, což pro člověka, co miluje svou rodinu je sakra důležitá věc.
Sidd: Kratší? Jestli ano tak jenom v pár stovkách slov, protože nevydávám kapitolu, která nesplní určitá čísla na počty stran/slov a tak dále. Autor co se nechce překonávat, se asi autorem nemůže ani nazývat, takže jsme rád, že se mi to daří a tobě se to líbí.
Reaper: Zvyk je železná košile, nebo jak se to říká
. To je tak nějak základní pravidlo téhle povídky, aby dostali prostor i další postavy, samozřejmě nemůžou dostat prostor všechny, na to není čas, ale některé co se mi zalíbí jej jistě dostanou. Co se týče přístupu Hyuuga klanu, odkážu tě na moji odpověď v horním komentáři, snad tam najdeš vše. Bohužel se ti za „zklamání“ omlouvat nebudu 
protože je tohle všechno záměr a jako autor si za ním musím stát, ano Naruto má v manze zajímavé scénky s jednotlivými žabáky, ale jít pořád s proudem jednoho baví jen určitou chvíli. Co se týče očekávání, tak ano Karin v sobě nemá žádného „démona“ ale to neměl ani Jiraya, Minato a kdoví kdo před nimi a i ti se nakonec dostali v nějakém věku k tomu, že si dokázali vyvolat něco ohromného, proč by časem nedokázala i Karin, doba vyspěla a různé věci se zdokonalili a uvidíš, že vše není tak složité, jak se zdá. Nech se určitě překvapit.
Zdravim. Jak už je u tebe zvykem, tak další pěkný dílek se objevil.
To že je získala Karin je taky dobrý, ale tak nějak od ní neočekávám, že dokáže vyvolat nějakýho pořádnýho žabáka.
Na tvý povídce, vedle mnoha dalších věcí, se mi moc líbí, že dáváš prostor i těm postavám, na který Kishimoto trochu zapomněl. Momentálně to je například Hanabi. Jejich společný trenink je určitě zajímavý, ale trochu mě překvapil přístup Hyuga klanu, přece jen bych to viděl na větší ochranářství, ale tak jestli viděj nějakej pokrok, tak proč by ne.
Jinak to, že jsi (pro zatím, těžko říct co vymyslíš dál) Narutovi sebral žáby mě trochu zklamalo. Prostě oni k sobě patřej.
No co nechám se překvapit. Tak se měj.
nevím, jestli se mi to zdá, nebo ne, ale bylo to kratší než obvykle ne? :) jinak.. dějově se pořád mocně překonáváš a jde to pořád líp :3 moc se mi to líbí... jen tak dál! :) :P
Se to začíná trošku komplikovat :D Líbí se mi, jak si pohráváš s dějem, tenhle vývoj bych snad nikdy nečekal. Nesedí mi ale jedna věc, v minulosti Hiashi Naruta nenáviděl a teď mu dovolí trénovat s jeho dcerou?
Tak tentokrát jenom krátce, neboť jsem v Itálii na lyžování a je to tu super tedy je tu sníh zábava a ženský :-D
Takže zpátky ke kapitole byla skvělá, bohužel pro mě jsem neměl tolik času se do toho položit a přečetl jsem to trochu moc rychle, ale i tak jsem si všiml , že autor neztratil na kvalitě spíš ji jenom nabývá.
Dále bude sranda číst o Hanabi a Narutovi přece jenom tam musí být aspoň takový třeštidlo jako Naruto.
Potom se těším na Narutův trénink a jinak čau.
Vynikající kapitola. Skvěle jsem se u ní pobavil. Naruto v tvém podání je prostě charakter. Ten rozhovor s Kuramou byl teda něco. Vývoj u Jiraiyi a Karin mě celkem překvapil. Je zajímavé sledovat, jak drobnosti mění celé události. Zkrátka čekání se vyplatilo a už se nemůžu dočkat na další díl.
Tak Hanabi a Naruto?
Skvěle napsané jako vždy. Jen tak dál
Co dodat? Řekla bych, že je to mistrovské dílo. Sem tam pár drobných češtinských chybiček, ale jinak skvěle.
Trénink Naruta s Hanabi byl zajímavý a jsem zvědavá, co se z toho vyvine. A ten jejich pakt něco za něco, velice výhodné řekla bych..
Dost šokující bylo, když jsi z Karin udělal studentku Jirayi a k tomu ji nechal podepsat kontrakt s žábami. Bude dost obtížné čekat na to, co bude mít Naruto a jak bude reagovat na informace od Jirayi...
Jinak už nevím, co k tomu dodat... Jen mi není jasné, proč klan Hyuuga přijal Naruta jako "trenéra" Hanabi tak vlažně a ještě mu k tomu dodal bonus...
Ale ty jsi autor (a skvělý podotýkám) a tak to nechám na tobě, protože je to skvělé dílo. Děkuji moc za uveřejnění další kapitoly a pevné nervy na tu další.
P.S.: Pro ostatní čtenáře: Prosím vás, nechte tu aspoň poděkování. Nemusí to být nic sáhodlouhého, jen pár slov, ať Amren ví, že o jeho dílo je zájem a má chuť psát. Jdete sami proti sobě, když se neobtěžujete mu tu nechat po sobě nějakou tu stopu...Díky a neberte to zle...
haha "Druhý svitek prý byla jeho odměna za ten trénink a tak se na něj zaměřil, a když viděl teorii o rotaci čakry v těle, hned se musel zamračit, to byl opravdu takový pitomec, že celou dobu rotoval čakru na opačnou stranu, než rotuje v jeho těle?" tak tohle vloženě pobavilo ale krásně to sedí k postavě jakou tady jako Naruta představuješ :D
Rozhodně impozantní povídka. To jakým směrem se vše vyvíjí je velice zajímavé. Je dobré vědět, že umíš vyždímat z kanonu to nejlepší a upravit si to podle své vůle.
Ahoj Amrene ta dnešní kapitola byla dost překvapivá. Jiraya bude učit Karin rasengan a ona bude umět přivolat žáby je fakt nečekaný. Doufám že i Naruto bude mít něco co v originále neměl ať už jinou Jirayovu techniku nebo Tsunadini slimáky ti by byli fakt dobří i když se k němu moc nehodí. Máš v plánu v budoucnu Naruta s někým spárovat nebo půjde jen o přátelství. Každopádně přeju štěstí v dálším psaní. Jen tak dál bylo to fakt supr zajímavý.